INTERPRETAČNÍ SDĚLENÍ KOMISE K VYDÁVÁNÍ ŘIDIČSKÝCH PRŮKAZŮ SPOLEČENSTVÍ (2002/C 77/03)

Transkript

1 INTERPRETAČNÍ SDĚLENÍ KOMISE K VYDÁVÁNÍ ŘIDIČSKÝCH PRŮKAZŮ SPOLEČENSTVÍ (2002/C 77/03) Cílem tohoto interpretačního sdělení je poskytnout základní informace k aktuální etapě vývoje právní úpravy Společenství pro vydávání řidičských průkazů. Tyto informace budou sloužit správním orgánům i občanům při posuzování rozsahu, vlivů a důsledků současného právního systému, který určuje pravidla Společenství pro vydávání řidičských průkazů. V části I jsou uvedeny základní informace o aktuální etapě procesu vydávání řidičských průkazů Společenství spolu s načrtnutím právního rámce a s určením komparativního posouzení aspektů týkajících se vydávání řidičských průkazů, které dosud nebyly harmonizovány. Část II tohoto dokumentu uvádí obecné právní zásady stanovené interpretací současného rámce Společenství. Tyto zásady budou napomáhat při konzistentní aplikaci pravidel pro řidičské průkazy v celém Společenství. V tomto sdělení se termínem: Definice ES (ve spojení s číslem nějakého článku) rozumí smlouva o založení Evropského společenství naposledy pozměněná Amsterodamskou smlouvou; EHP rozumí Evropský hospodářský prostor; první směrnice rozumí směrnice Rady 80/1263/EHS o zavedení řidičského průkazu Společenství ( 1 ); druhá směrnice rozumí směrnice Rady 91/439/EHS o řidičských průkazech ( 2 ); průkazy skupiny 1 rozumí průkazy jedné z následujících (pod)kategorií vozidel: A, B, BE, A1 a B1, jak je definováno směrnicí 91/439/EHS (příloha III, bod 1.1 uvedené přílohy); průkazy skupiny 2 rozumí průkazy jedné z následujících (pod)kategorií vozidel: C, CE, D, DE, C1, C1E, D1 a D1E, jak je definováno směrnicí 91/439/EHS (příloha III, bod 1.2 uvedené přílohy); hostitelský členský stát rozumí ten členský stát, ve kterém má držitel průkazu normálně trvalý pobyt, ale který nevydal výchozí řidičský průkaz (ale případně provedl výměnu/prodloužení řidičského průkazu vydávajícího členského státu); vydávající členský stát rozumí ten členský stát, který vydal první řidičský průkaz příslušnému držiteli průkazu (který nemusí nutně být občanem vydávajícího státu; ESD rozumí Evropský soudní dvůr. ( 1 ) Úř. věst. č. L 375, , s. 1. ( 2 ) Úř. věst. č. L 237, , s. 1.

2 Část I POPISNÉ SHRNUTÍ SITUACE VE VYDÁVÁNÍ ŘIDIČSKÝCH PRŮKAZŮ SPOLEČENSTVÍ V níže uvedeném textu jsou načrtnuty právní rámec legislativy ES, precedenční právo ESD a ty aspekty, které dosud nebyly harmonizovány. A. PRÁVNÍ RÁMEC: LEGISLATIVA ES A PRECEDENČNÍ PRÁVO A.1 Směrnice Rady 80/1263/EHS o zavedení řidičského průkazu Společenství ( 3 ) Tato směrnice byla v plném rozsahu zrušena článkem 13 směrnice 91/439/EHS. Tato směrnice se však vztahuje na řadu praktických případů, které vyvstaly během platnosti první směrnice, ale které mohou v současnosti stále mít určitý význam díky své zvláštní struktuře (popis a interpretace takových případů jsou uvedeny v části II). A.2 Směrnice Rady 91/439/EHS o řidičských průkazech Druhá směrnice o řidičských průkazech utváří jádro právního rámce pro vydávání řidičských průkazů Společenství. Směrnice vstoupila v platnost 1. července Velmi obecně řečeno, druhá směrnice provádí harmonizaci kategorií průkazu, zavádí minimální věk jako jednu z nutných podmínek k oprávnění řídit vozidla a rovněž zavádí povinnou zkoušku z teorie a praktického řízení. Dále tato směrnice vytyčuje zásadu vzájemného uznávání průkazů vydávaných členskými státy a definuje normální trvalý pobyt jako nutný předpoklad pro získání řidičského průkazu. Druhá směrnice rovněž obsahuje podrobná ustanovení v oblasti zdravotních kritérií a zavádí harmonizovaný vzorový řidičský průkaz Společenství. Další ustanovení se týkají účinku zrušení, odejmutí a omezení řidičských průkazů. Druhá směrnice je pouze jedním bodem ve vývojovém procesu vydávání řidičských průkazů Společenství a přispívá k postupné a stupňovité harmonizaci. Aspekty, které nebyly harmonizovány druhou směrnicí, budou zdůrazněny v níže uvedeném textu (oddíl B). Druhá směrnice byla nejprve pozměněna směrnicí Rady 94/72/ES ( 4 ), která pozměnila článek 1 odst. 1 směrnice 91/439/EHS tím, že poskytla určité přechodné období Finsku a Švédsku s platností do 31. prosince 1997 ohledně jejich plastových vzorových řidičských průkazů. Následné změny a doplňky byly provedeny směrnicí Rady 96/47/ES ( 5 ), která zavedla vzor Společenství na bázi plastové karty jako alternativu k papírovému vzoru průkazu. Do druhé směrnice byla začleněna tato změna jako Příloha Ia. Rozhodnutí Komise 96/427/EHS ( 6 ) se týká výjimky z ustanovení přílohy III druhé směrnice ve věci korekčních brýlí pro vady zraku. Směrnice Rady 97/26/ES ( 7 ) zavedla řídící výbor pro řidičské průkazy, na který byla převedena určitá omezená legislativní pravomoc v oblasti přizpůsobování seznamu kódů Společenství a příloh II a III druhé směrnice vědeckotechnickému pokroku. Rovněž uvádí ( 3 ) Úř. věst. č. L 375, , s. 1. ( 4 ) Úř. věst. č. L 337, , s. 86. ( 5 ) Úř. věst. č. L 235, , s. 1. ( 6 ) Úř. věst. č. L 175, , s. 34. ( 7 ) Úř. věst. č. L 150, , s

3 další harmonizované kódy Společenství pro omezení v oblasti řízení a pro přizpůsobování vozidel. Rozhodnutí Komise 2000/275/ES ( 8 ) zavedlo tabulky ekvivalencí pro každý platný vzor řidičského průkazu mezi kategoriemi řidičských průkazů, které byly vydány před realizací směrnice 91/439/EHS, a harmonizovanými kategoriemi, jak jsou definovány v článku 3 uvedené směrnice. Toto rozhodnutí bylo přijato v souladu s povinností stanovenou v článku 10 uvedené směrnice. Rovněž Směrnice Komise 2000/56/ES ( 9 ) dále stanovila seznam harmonizovaných kódů Společenství pro omezení řízení a přizpůsobení vozidel. Tato směrnice rovněž revidovala přílohu II směrnice 91/439/EHS o zkouškách z teorie a praktického řízení tím, že takto přizpůsobila tuto přílohu vědeckotechnickému pokroku dosaženému v dané oblasti. A.3 Precedenční právo Rozsudek ESD 16/78 Choquet V tomto prvním rozsudku přímo se vztahujícím na vydávání řidičských průkazů soud zdůraznil nedostatečnou harmonizaci v této oblasti v dané době. Tato mezera způsobila, že uznávání řidičských průkazů v jiných členských státech bylo prakticky nemožné a představovalo překážku volnému pohybu osob. Tento rozsudek byl hlavním impulsem pro první iniciativy na cestě k harmonizaci ve výdeji řidičských průkazů na úrovni Společenství. Rozsudek ESD C-193/94 Skanavi Tento rozsudek se vztahoval na situaci před 1. červencem Kromě toho interpretuje konkrétní aspekty právní situace po vstupu druhé směrnice v platnost. Soud se odkázal na povinnost vyměnit průkazy v souladu s první směrnicí a na vztah této povinnosti k oblasti aplikace článku 43 ES. Navíc soud vyjasnil vztah národních pokut, rozlišení mezi právem řídit a průkazovým dokumentem, problémy vznikající z postupné harmonizace při vydávání řidičských průkazů a oblast aplikace zásady vzájemného uznávání. Rozsudek ESD C-230/97 Awoyemi Tento rozsudek objasňuje situaci pro držitele průkazů vydaných ve třetích zemích a provádí interpretaci požadavků na výměnu stanovených ve směrnici 80/1263/EHS. Navíc se provádí odkaz na oblast aplikace a právní důsledky zásady vzájemného uznávání. B. KOMPARATIVNÍ POSOUZENÍ ASPEKTŮ, KTERÉ NEBYLY HARMONIZOVÁNY Cílem této části je vytvoření komparativního posouzení všech těch aspektů vydávání řidičských průkazů, které dosud nebyly harmonizovány na úrovni Společenství. Pro většinu z těchto aspektů byla harmonizace výslovně vyjmuta specifickými ustanoveními druhé směrnice. Články uvedené v titulech k jednotlivým zemím jsou odkazy na dané výjimky. ( 8 ) Úř. věst. č. L 91, , s. 1. ( 9 ) Úř. věst. č. L 237, , s

4 Pokud jde o většinu oddílů v této části, dosáhla druhá směrnice již určitého stupně harmonizace. Nicméně daná směrnice ponechává určitý manévrovací prostor pro členské státy, pokud jde o témata popsaná v uvedených oddílech, například tím, že se předepisují pouze minimální standardy nebo tím, že je k dispozici výběr mezi dvěma možnostmi jako v případě vzorového řidičského průkazu Společenství. Tak v těchto oblastech přetrvávají značné praktické a právní rozdíly v národních systémech pro vydávání řidičských průkazů. POZNÁMKA: Komparativní posouzení není zcela vyčerpávající, neboť stupeň spolupráce ze strany členských států se lišil. V některých případech nejsou příslušné informace úplné nebo nejsou k dispozici. B1. Doba platnosti a periodičnost lékařských prohlídek Obecná výjimka v článku 1 odst. 3 Různé doby platnosti v různých členských státech jsou výsledkem výjimky z harmonizace, která je stanovena článkem 1 odst. 3 druhé směrnice. Toto ustanovení vyjímá doby platnosti z harmonizace na úrovni Společenství tím, že umožňuje členským státům zavádět národní předpisy upravující tuto problematiku. Některé členské státy nezavádějí žádná omezení na doby platnosti konkrétních kategorií: neomezené doby platnosti se stále ještě vztahují na řidičské průkazy pro automobily a motocykly v: Belgii, Německu, Francii, Rakousku. Různé intervaly pro lékařské prohlídky jsou odvozeny z ustanovení v příloze III druhé směrnice. Příloha III, bod 1 druhé směrnice zavádí klasifikaci řidičů ve dvou rozdílných skupinách, které jsou definovány jako řidičský průkaz skupiny 1 a řidičský průkaz skupiny 2 (viz definice). Příloha III, bod 3 uvádí, že žadatelé o řidičský průkaz skupiny 1 se musejí podrobit lékařské prohlídce pouze v případě, že se během vyřizování žádosti objeví podstatné pochybnosti ohledně žadatelovy způsobilosti k řízení. Po vydání řidičského průkazu již nejsou pro držitele řidičských průkazů skupiny 1 předepsány žádné povinné lékařské prohlídky. Pro držitele řidičských průkazů skupiny 2 příloha III, bod 4 uvádí, že se musejí podrobit lékařské prohlídce před prvním vydáním takového průkazu. Poté směrnice očekává zavedení periodických prohlídek, aniž by se prováděla specifikace konkrétních intervalů. Výše uvedené dva problémy jsou vzájemně úzce spojeny: ve většině právních systémů doba platnosti určité kategorie řidičského průkazu koresponduje s intervaly pro absolvování lékařské prohlídky. To znamená, že držitel průkazu se musí podrobit lékařské prohlídce současně s tím, kdy si zařizuje prodloužení svého procházejícího řidičského průkazu. Komparativní posouzení národních předpisů ve věci platnosti řidičských průkazů Přesný právní odkaz na národní právní úpravu je uveden v závorkách pro každý členský stát. Není-li uvedeno jinak, uvedení konkrétní doby platnosti implikuje požadavek lékařské prohlídky při prodlužování příslušného řidičského průkazu. 4

5 Belgie: (článek 21, článek 44, Arrêté Royal relatif au permis de conduire, ) Skupina 2: neomezená platnost. platný po dobu pěti let až do věku 50 let; když řidič dosáhne věku 48 až 50 let: platnost do 53. narozenin držitele; je-li držitel starší 50 let, platí průkaz na tři roky. Dánsko: (článek 45-46, Bekendtgorelse om korekort, ) platný do 70. narozenin držitele; je-li držiteli 71 let, platí řidičský průkaz na dobu čtyř let, je-li držiteli 72 let, platí průkaz na dobu tří let, a je-li držiteli 73 až 79 let, platí řidičský průkaz na dobu dvou let; je-li držitel starší 80 let, platí řidičský průkaz na jeden rok. Skupina 2: platný do 50. narozenin držitele; je-li držiteli 50 až 70 let, platí řidičský průkaz na dobu pěti let; je-li držiteli 71 let, platí řidičský průkaz na dobu čtyř let, je-li držiteli 72 let, platí průkaz na dobu tří let, a je-li držiteli 73 až 79 let, platí řidičský průkaz na dobu dvou let; je-li držitel starší 80 let, platí řidičský průkaz na jeden rok. Německo: ( 23 Fahrerlaubnisverordnung, ) neomezená platnost; C1, C1E: platnost do 50. narozenin držitele; poté na dobu pěti let; C, CE: platnost na dobu pěti let; D1, D, D1E, DE: platnost na dobu pěti let; je-li držiteli 45 až 49 let: platnost do jeho 50. narozenin; je-li držitel starší 50 let, platí řidičský průkaz na dobu pěti let. Řecko: (článek 4, prezidentský dekret 19/95, ) Skupina 2, profesionální řidiči kategorie B+E a B platnost do 65. narozenin držitele; poté na dobu tří let. platnost na dobu pěti let do 65. narozenin držitele; poté na dobu tří let. Španělsko: (článek 16-17, RD 772/97 Reglamento General de Conductores, ) 5

6 platný na dobu 10 let do 45. narozenin držitele; je-li držiteli 45 až 70 let, platí řidičský průkaz na dobu pěti let; je-li držitel starší 70 let, platí řidičský průkaz na dva roky. Skupina 2: platný na dobu pěti let do 45. narozenin držitele; je-li držiteli 45 až 60 let, platí řidičský průkaz na dobu tří let; je-li držitel starší 60 let, platí řidičský průkaz na dva roky. Francie: Skupina 2: neomezená platnost; platný na dobu pěti let do 60. narozenin držitele; je-li držiteli 60 až 76 let, platí řidičský průkaz na dobu dvou let; je-li držitel starší 76 let, platí řidičský průkaz na jeden rok. Irsko: platný na dobu tří až 10 let (volitelně) až do 60. narozenin držitele; je-li držiteli 60 až 69 let, platí řidičský průkaz na dobu tří let; je-li držitel starší 70 let, platí řidičský průkaz na dobu jednoho roku až tří let (v závislosti na výsledku lékařské kontroly). Skupina 2: platný na dobu tří až 10 let (v závislosti na výsledku lékařské kontroly) až do 60. narozenin držitele; je-li držiteli 60 až 69 let, platí řidičský průkaz na dobu tří let; je-li držitel starší 70 let, platí řidičský průkaz na dobu jednoho roku až tří let (v závislosti na výsledku lékařské kontroly). Itálie: (článek 126, Codice della Strada) platný na dobu 10 let do 50. narozenin držitele; je-li držiteli 51 až 70 let, platí řidičský průkaz na dobu pěti let; je-li držitel starší 70 let, platí řidičský průkaz na tři roky. C, CE platný na dobu pěti let do 65. narozenin držitele; je-li držitel starší 65 let, platí řidičský průkaz na dva roky. 6

7 D, DE platný na dobu pěti let do 60. narozenin držitele; je-li držiteli 60 až 65 let, platí řidičský průkaz na jeden rok. je-li držitel starší 65 let, nelze řidičský průkaz prodloužit. Lucembursko: (Règlement grand ducal, ) platný do 50. narozenin držitele; je-li držiteli 51 až 70 let, platí řidičský průkaz na dobu 10 let; je-li držitel starší 70 let, platí řidičský průkaz na tři roky; je-li držitel starší 80 let, platí řidičský průkaz na jeden rok. Skupina 2: platný na dobu 10 let do 50. narozenin držitele; je-li držitel starší 50 let, platí řidičský průkaz na dobu pěti let; je-li držitel starší 70 let, platí řidičský průkaz na tři roky; je-li držitel starší 75 let, nelze řidičský průkaz prodloužit. Nizozemí: (článek 122 WVW 1994) Platnost: platný na dobu 10 let do 60. narozenin držitele; je-li držiteli 60 až 65 let, platí řidičský průkaz do jeho 70. narozenin; je-li držitel starší 64 let, platí řidičský průkaz na pět let. Skupina 2: platný na dobu 10 let do 60. narozenin držitele; Periodické lékařské prohlídky: je-li držiteli 60 až 65 let, platí řidičský průkaz do jeho 70. narozenin; je-li držitel starší 64 let, platí řidičský průkaz na pět let. Skupina 2: ve věku 70 let; poté v pětiletých intervalech. ve věku 70 let; poté v pětiletých intervalech (v současné době prochází revizí). 7

8 Rakousko: (článek 20 až 21, Führerscheingesetz, ) Skupina 2: neomezená platnost (ve skutečnosti je podle 27 odst. 1 bod 4 FSG řidičský průkaz platný na dobu sto let); platný na dobu 5 let do 60. narozenin držitele; je-li držitel starší 60 let, platí řidičský průkaz na dva roky. Portugalsko: (článek 7, Decreto Regulamentar 65/94, ) platný do 65. narozenin držitele; je-li držitel starší 65 let, platí řidičský průkaz na pět let; je-li držitel starší 70 let, platí řidičský průkaz na dva roky. C, CE: platný do 40. narozenin držitele; je-li držitel starší 40 let, platí řidičský průkaz na pět let; je-li držitel starší 65 let, platí řidičský průkaz na tři roky; je-li držitel starší 68 let, platí řidičský průkaz na dva roky. D, DE: platný do 40. narozenin držitele; Finsko: (článek 4, vyhláška z ) Platnost: je-li držitel starší 40 let, platí řidičský průkaz na pět let; je-li držitel starší 65 let, nelze řidičský průkaz prodloužit. B: počáteční platnost na dobu dvou let; po vypršení této doby: řidičský průkaz je platný do 70. narozenin držitele; je-li držitel starší 70 let, platí řidičský průkaz na pět let. A1, A, C1, C řidičský průkaz je platný do 70. narozenin držitele; je-li držitel starší 70 let, platí řidičský průkaz na pět let. C1E, CE, D1, D1E, D, DE: řidičský průkaz je platný do 70. narozenin držitele; je-li držitel starší 70 let, nelze řidičský průkaz prodloužit. 8

9 Periodické lékařské prohlídky: Skupina 2: ve věku 45, 60, 70 let; poté v pětiletých intervalech. ve věku 45 let; poté v pětiletých intervalech. Švédsko: Platnost: Skupina 2: na 10 let. na 10 let. Periodické lékařské prohlídky: Skupina 2: ve věku 70 let. ve věku 45 let; poté v pětiletých intervalech. Velká Británie: Platnost: papírový řidičský průkaz: do 70. narozenin držitele; řidičský průkaz ve formě plastové karty: 10 let; je-li držitel starší 70 let, platí řidičský průkaz na tři roky. Skupina 2: řidičský průkaz je platný do 45. narozenin držitele. Periodické lékařské prohlídky: je-li držitel starší 45 let, platí řidičský průkaz na pět let; je-li držitel starší 65 let, platí řidičský průkaz na jeden rok. Skupina 2: ve věku 70 let; poté ve tříletých intervalech. ve věku 45 let; je-li držitel starší 45 let, probíhá lékařská prohlídka v pětiletých intervalech. je-li držitel starší 65 let, probíhá lékařská prohlídka každý rok. Norsko: řidičský průkaz je platný do 100. narozenin držitele. 9

10 Skupina 2: řidičský průkaz je platný na 10 let do 60. narozenin držitele; je-li držitel starší 60 let, platí řidičský průkaz na pět let; je-li držitel starší 70 let, platí řidičský průkaz na jeden rok. Lékařské prohlídky u řidičů skupiny 1 při prvním vydání průkazu příloha III V současné době nařizuje lékařskou prohlídku v okamžiku prvního vydání řidičského průkazu skupiny 1 jen menšina členských států. V praxi je jediným požadavkem předložení lékařského potvrzení, které se považuje za dostatečné potvrzení žadatelovy způsobilosti k řízení. B2. Ekvivalence kategorií vozidel Článek 10 druhé směrnice uvádí, že členské státy mohou po konzultacích s Komisí stanovit ekvivalence mezi kategoriemi řidičských průkazů, které byly vydány před transpozicí druhé směrnice, a ty kategorie, které jsou definovány v jejím článku 3. Právní úprava Společenství tudíž neharmonizuje kategorie vozidel u těch řidičských průkazů, které byly vydány před vstupem druhé směrnice v platnost. Praxe vypadá tak, že národní systémy jednotlivých kategorií se před vstupem legislativy Společenství pro tuto oblast v platnost značně lišily. Odlišné normy pro rozdělení vozidel do kategorií v minulosti budou i nadále ovlivňovat značný počet občanů Společenství. Zejména bude možno tyto vlivy zaznamenat ohledně řidičských průkazů vydaných v členských státech, které neuvalují žádná omezení na doby platnosti v souvislosti s požadavkem, aby řidičské průkazy s neharmonizovanými kategoriemi vozidel, které jsou na nich zaznamenány, byly i nadále v oběhu. V souladu s článkem 10 druhé směrnice byly v nedávné době vytvořeny tabulky ekvivalencí a tyto tabulky jsou obsaženy v rozhodnutí Komise o ekvivalencích ( 10 ). Tabulky odhalují, že v současné době je v Evropském hospodářském prostoru v platnosti a oběhu více než 80 různých vzorů řidičských průkazů, přičemž většina z nich byla vydána před transpozicí druhé směrnice. Řešení současné situace je možno nabídnout prostřednictvím jednoho z následujících přístupů: Všeobecné zrušení všech řidičských průkazů, které byly vydány před vstupem druhé směrnice v platnost a které jsou stále v oběhu. Výměnou za tyto průkazy by byly vydány řidičské průkazy splňující požadavky uvedené ve druhé směrnici. Zavedení určitého harmonizovaného období platnosti pro všechny kategorie řidičských průkazů. Takový přístup by v budoucnu postupně vedl k vyřazování starých vzorů průkazů. B.3 Aspekty týkající se konkrétních (pod)kategorií vozidel Zavedení (pod)kategorií článek 3 odst. 2 ( 10 ) Rozhodnutí Komise 2000/275/ES z 21. března 2000 o ekvivalencích mezi určitými kategoriemi řidičských průkazů (Úř. věst. č. L 91, , s. 1). 10

11 Článek 3 odst. 2 druhé směrnice uvádí, že pro řízení specifických vozidel, na která se vztahují kategorie vozidel A, B, B+E, C, C+E, D a D+E mohou být v členských státech zavedeny některé nebo všechny z následujících podkategorií ( 11 ): A1: lehké motocykly s obsahem válců vyšším než 50 cm 3 nebo s maximální rychlostí vyšší než 45 km/h s obsahem válců nižším než 125 cm 3 a o výkonu nepřesahujícím 11 kw; B1: tříkolky a čtyřkolky s motorovým pohonem o obsahu válců vyšším než 50 cm 3 nebo s rychlostí vyšší než 45 km/h a o hmotnosti nepřesahující 550 kg (bez zátěže); C1: nákladní automobily o maximální povolené hmotnosti převyšující 3,5 tun, avšak nepřevyšující 7,5 tun; C1+E: souprava vozidel, kde tažné vozidlo patří do podkategorie C1 za předpokladu, že hmotnost soupravy nepřesáhne 12 tun; maximální povolená hmotnost přípojného vozidla nesmí přesáhnout hmotnost tažného vozidla bez zátěže; D1: autobusy, jež mají více než 8, avšak méně než 16 míst k sezení (kromě místa řidiče); D1+E: soupravy autobusů, které spadají do podkategorie D1 s přípojným vozidlem o maximální povolené hmotnosti větší než 750 kg; maximální povolená hmotnost soupravy nesmí přesáhnout 12 tun a maximální povolená hmotnost přípojného vozidla nesmí přesáhnout hmotnost tažného vozidla bez zátěže; přípojné vozidlo se nesmí používat pro dopravu osob. V členských státech byly zavedeny následující podkategorie: Belgie: C1, D1, C1+E, D1+E; Dánsko: bez podkategorií; Německo: A1, C1, D1, C1+E, D1+E; Řecko: A1; Španělsko: A1, C1, D1, C1+E, D1+E; Francie: A1, B1; Irsko: A1, C1, D1, C1+E, D1+E; Itálie: A1; Lucembursko: A1, C1, D1, C1+E; ( 11 ) Přesné znění definic je odvozeno z kombinovaného znění článku 3 odst. 2 a článku 3 odst. 3 druhé směrnice. 11

12 Nizozemí: bez podkategorií; Rakousko: C1, C1+E; Portugalsko: A1; Finsko: A1, C1, D1, C1+E, D1+E; Švédsko: A1; Velká Británie: A1, B1, C1, D1, C1+E, D1+E. Další kritéria pro kategorii A1 článek 3 odst. 5 Článek 3 odst 5 uvádí, že členské státy mohou přijmout další omezující pravidla pro podkategorii A1. Následující dva členské státy zavedly další omezení: Německo: Španělsko: Řidiči mladší 18 let nejsou oprávněni řídit motocykly o maximální rychlosti vyšší než 80 km/h (článek 5 28 Fahrerlaubnisverordnung z ). Motocykly řízené v rámci kategorie A1 nesmějí mít poměr výkonu a hmotnosti vyšší než 0,11 kw/kg (článek 5 odst. 1 Královského dekretu 772/97). Žádné další členské státy nepřijímají žádná další kritéria pro podkategorii A1. Řízení vozidla kategorie B1 s řidičským průkazem A1 nebo A článek 5 odst. 3 písm. a) Pro řízení pouze na národním území mohou členské státy poskytnout oprávnění k řízení vozidel kategorie B1 s řidičským průkazem A1 nebo A. Následující seznam uvádí přehled požadavků pro řízení vozidla B1, když tato kategorie byla zavedena v příslušném členském státě. Belgie: Dánsko: B1 pouze s řidičským průkazem B tříkolky je možno řídit s řidičským průkazem A nebo B, čtyřkolky je možno řídit pouze s řidičským průkazem B Německo: B1 pouze s řidičským průkazem B ( 6 Fahrerlaubnisverordnung z ) Řecko: B1 pouze s řidičským průkazem B (článek 4 odst. 7 Prezidentského dekretu 19/95) Španělsko: B1 s řidičským průkazem A (Královský dekret 772/1997, článek 5) Francie: B1 s řidičským průkazem A nebo A1 12

13 Irsko: Itálie: B1 pouze s řidičským průkazem B B1 s řidičským průkazem A nebo A1 Lucembursko: B1 pouze s řidičským průkazem B Nizozemí: Rakousko: Portugalsko: Finsko: B1 pouze s řidičským průkazem B vozidla B1 s maximální povolenou hmotností nepřevyšující 400 kg je možno řídit s řidičským průkazem A nebo B; vozidla B1 s maximální povolenou hmotností nepřevyšující 400 kg je možno řídit pouze s řidičským průkazem B ( 2.1 Führerscheingesetz ) B1 s řidičským průkazem A nebo A1 B1 s řidičským průkazem A Velká Británie: B1 s řidičským průkazem A (Nařízení č. 2824/1996, článek 6 odst. 8) Norsko: B1 pouze s řidičským průkazem B Řízení vozidla kategorie A1 s řidičským průkazem B článek 5 odst. 3 písm. b) Pro řízení pouze na národním území mohou členské státy poskytnout oprávnění k řízení lehkých motocyklů (které by byly zahrnuty do podkategorie A1) s řidičským průkazem B. Toto oprávnění však nemusí být uznáváno žádným jiným členským státem. Následující přehled se vztahuje pouze na ty členské státy, které zavedly výše uvedené oprávnění, a popisuje další požadavky. Belgie: Španělsko: Francie: Itálie: Rakousko: dva roky praktických zkušeností s řidičským průkazem kategorie B dva roky praxe s řidičským průkazem kategorie B a zkouška z teorie dva roky praxe s řidičským průkazem kategorie B. V současné době se zvažuje dobrovolný výcvik v době trvání šest hodin. Tento výcvik může být v budoucnu povinný. toto oprávnění bylo zavedeno jako takové bez jakýchkoliv dalších požadavků pět let praxe s řidičským průkazem kategorie B a šestihodinový povinný praktický řidičský výcvik Řízení vozidla kategorie C1 nebo D1 s řidičským průkazem B článek 5 odst. 4 Podle článku 5 odst. 4 písm. a) mohou členské státy po poradě s Evropskou komisí povolit na svém území řízení vozidel kategorie D1 držiteli řidičského průkazu kategorie B, jehož držiteli jsou po dobu alespoň dvou let, přičemž tito držitelé musí dosáhnout věku 21 let. 13

14 Taková vozidla mohou používat pouze nekomerční organizace pro sociální účely a daný řidič musí poskytovat své služby dobrovolným způsobem. Toto oprávnění zavedla pouze Velká Británie. Článek 5 odst. 4 písm. b) uvádí oprávnění, které je za určitých okolností jiné, než jsou oprávnění popsaná v článku 5 odst. 4 písm. a) pro řízení vozidel kategorie C s řidičským průkazem B. Žádný členský stát nezavedl toto oprávnění. Přímý přístup k silným motocyklům článek 6 odst. 1 písm. b) Výše uvedený článek konstatuje, že členské státy mohou upustit od požadavku dvouletých praktických zkušeností u motocyklů s nižšími specifikacemi v rámci řidičského průkazu A v případě, že věk uchazeče o řidičský průkaz kategorie A je alespoň 21 let (tzv. přímý přístup ( 12 )). Následující členské státy neposkytují přímý přístup k silným motocyklům ve věku 21 let: Německo: Irsko: Španělsko: Přímý přístup není možný před dosažením věku 25 let. Přímý přístup není možný nikdy, vždy se požadují dva roky praktických zkušeností. Přímý přístup není možný nikdy, vždy se požadují dva roky praktických zkušeností. Všechny ostatní členské státy povolují přímý přístup k silným motocyklům pro žadatele ve věku 21 let. B.4 Aspekty týkající se podmínek minimálního věku Nižší věkový limit pro řidičský průkaz kategorie B článek 6 odst. 2 Podle článku 6 odst. 2 mohou členské státy stanovit výjimku z požadavků na minimální věk, které jsou stanoveny pro kategorie A, B a B+E (18 let) a vydat takové řidičské průkazy od věku 17 let. V následujících členských státech je minimální věk nižší než 18 let: Německo: Irsko: 17 let v rámci výcviku k povolání pro kategorie C a D 17 let; bez dalších požadavků ( 12 ) Článek 6 odst. 1 písm. b) ve spojení s přílohou II, bod druhé směrnice uvádí následující rozlišení mezi přímým přístupem a postupným přístupem k silným motocyklům: Postupný přístup: Přístup k řízení motocyklů, jejichž výkon přesahuje 25 kw nebo jejichž poměr výkonu a hmotnosti přesahuje 0,16 kw/kg, podléhá minimálně dvouleté praxi na motocyklu s nějakou nižší specifikací v rámci řidičského průkazu kategorie A. Přímý přístup: Od požadavku na předchozí praxi je možno upustit, jestliže je věk uchazeče alespoň 21 let, s tím, že daný uchazeč složí specifickou zkoušku dovedností a chování. 14

15 Rakousko: 17 let v rámci Vorgezogene Lenkberechtigung (doprovázeného řízení); Velká Británie: 17 let; bez dalších požadavků Věková hranice ve všech ostatních členských státech je 18 let. Uznávání řidičských průkazů kategorie B vydaných držitelům mladším než 17 let věku článek 6 odst. 3 Členské státy mohou odmítnout uznat platnost řidičských průkazů vydaných v souladu s článkem 6 odst. 2 na svém území. Německo, Rakousko, Irsko a Velká Británie uznávají řidičské průkazy vydané v souladu s článkem 6 odst. 2 a článkem 6 odst. 3. Dánsko a Lucembursko uznávají takové řidičské průkazy pro turisty, ale nikoliv pro řidiče, kteří na jejich území získají trvalý pobyt. Všechny ostatní členské státy neuznávají řidičské průkazy kategorie B držitelů mladších 18 let věku, a tudíž jim nedovolují řídit na jejich území předtím, než dosáhnou věku 18 let. B.5 Řidičské průkazy vydané ve třetích zemích - článek 8 odst. 6 Členské státy nemusejí uznávat řidičské průkazy, které byly vydány v zemích mimo EU. V souladu s článkem 8 odst. 6 se právo na odmítnutí uznání aplikuje rovněž v případě řidičského průkazu, který byl původně vydán v třetí zemi a byl již mezitím vyměněn za vzorový řidičský průkaz Společenství jiného členského státu (ale pouze v případě, že držitel zřídí svůj normální trvalý pobyt v jiném členském státu). B.6 Vzor řidičského průkazu - příloha I a příloha Ia Směrnice 96/47/ES, která mění a doplňuje druhou směrnici, zavedla vzorový řidičský průkaz ve tvaru plastové karty jako alternativu k papírovému vzoru v příloze I dané směrnice. Tento vzor ve tvaru plastové karty byl vložen do druhé směrnice jako Příloha Ia. Členské státy si mohou samy vybrat, který z daných dvou vzorů chtějí mít. Forma řidičských průkazů dosud nebyla zcela harmonizována. Důvodem není jen výše uvedené právo volného výběru mezi danými dvěma modely. Právní úprava Společenství v současné době nenařizuje ani povinnou výměnu vzorů řidičských průkazů, které byly vydány před vstupem první nebo druhé směrnice v platnost, ani žádnou harmonizovanou dobu omezené platnosti. Praxe je tudíž taková, že v současné době je v členských státech Evropského hospodářského prostoru v platnosti a v oběhu více než 80 různých vzorů řidičských průkazů. Tento počet se bude postupem času snižovat s tím, jak se bude provádět výměna řidičských průkazů, které vyprší při aplikaci ustanovení národních předpisů, za jeden ze dvou v současné době harmonizovaných vzorů Společenství ve všech členských státech. V členských státech s neomezenou dobou platnosti pro specifické kategorie vozidel bude však tento vývoj trvat desítky let, pokud nedojde k přijetí žádných doprovodných legislativních opatření. 15

16 Obsah (tj. oprávnění) řidičských průkazů vydaných před transpozicí právní úpravy Společenství je řešen v oddílu o ekvivalencích kategorií vozidel. Papírový vzor (příloha I) Belgie Řecko Španělsko (plastová karta se připravuje) Francie Irsko Lucembursko Nizozemí Rakousko Lichtenštejnsko (plastová karta se připravuje) Vzor plastové karty (příloha Ia) Dánsko Německo Itálie Portugalsko Finsko Švédsko Velká Británie Norsko Island B.7 Prozatímní průkazy a osvědčení Ve Velké Británii a Irsku je možno vydávat tzv. prozatímní průkazy, které za určitých okolností opravňují k řízení na národním teritoriu. Podle národní právní úpravy se tyto průkazy považují za součást praktického řidičského výcviku. Jsou však vydávány bez povinnosti složit řidičskou zkoušku. Článek 1 odst. 2 směrnice 91/439/EHS stanoví, že řidičské průkazy vydané členskými státy musejí být vzájemně uznávány. Výše uvedené prozatímní průkazy však nejsou plnými řidičskými průkazy ve smyslu dané směrnice. Článek 7 uvedené směrnice předpokládá, že vydání řidičských průkazů bude podléhat složení určité zkoušky dovedností a chování. Z tohoto důvodu jsou prozatímní průkazy národním průkazem vydaným v rámci řidičského výcviku a neopravňují k řízení mimo území vydávajícího členského státu. Dále je ve členských státech vydávána široká třída různých osvědčení, například osvědčení o složení zkoušky, prozatímní osvědčení za ztracené a ukradené řidičské průkazy, lékařská osvědčení, atd. Tato osvědčení nejsou řidičskými průkazy, a proto nemusejí být uznávána jinými členskými státy. V případě, že dojde k propadnutí, ztrátě nebo krádeži řidičského průkazu, musí držitel obdržet nový řidičský průkaz, aby mohl využívat zásady vzájemného uznávání. B.8 Záznamy na řidičských průkazech Národní úprava ve Velké Británii předpokládá, že řidičský průkaz sestává z dokumentu průkazu a jeho protější strany. Na uvedenou protější stranu jsou zaznamenávány dopravní přestupky formou trestných bodů viditelným způsobem. Vzhledem k tomu, že v současné době nejsou národní systémy trestných bodů harmonizovány a dopravní přestupky je možno 16

17 postihovat pouze podle bilaterálních dohod ( 13 ), nemají takové záznamy význam v jiných členských státech. Pokud jde o záznam na řidičských průkazech vydaných v jiných členských státech, platí zde bod 4 přílohy I (pro papírový vzor) a odstavec 3 písm. a) přílohy Ia (pro vzor ve formě plastové karty): hostitelský členský stát může na řidičský průkaz zaznamenat takové informace, které jsou důležité pro jeho správní orgány za předpokladu, že zaznamenává tento druh informací rovněž na řidičské průkazy, které vydává, a za předpokladu, že na průkazu zbývá dostatečný prostor pro tento účel. C. PŘEHLED SOUČASNÝCH KATEGORIÍ ŘIDIČSKÝCH PRŮKAZŮ Skupina 1 Kategorie A Kategorie B Kategorie B+E Motocykly: s obsahem vyšším než 125 cm 3 a výkonem vyšším než 11 kw; Silné motocykly: s výkonem vyšším než 25 kw nebo poměrem výkonu/hmotnosti vyšším než 0,16 kw/kg (přístup: buď 21 let věku nebo 2 roky praxe na lehkém typu motocyklů kategorie A) Podkategorie A1 Lehké motocykly: s obsahem nepřesahujícím 125 cm 3 a výkonem nepřevyšujícím 11 kw; Mopedy: s maximální rychlostí nižší než 45 km/h nebo obsahem menším než 50 cm 3 nejsou předmětem dané směrnice. Motorová vozidla, jejichž maximální povolená hmotnost nepřesahuje 3500 kg a jejichž počet míst k sezení nepřevyšuje devět; mohou být spojena s přípojným vozidlem o hmotnosti nepřesahující 750 kg; Soupravy: jejichž maximální povolená hmotnost nepřesahuje 3500 kg; maximální povolená hmotnost přípojného vozidla nesmí přesáhnout hmotnost tažného vozidla bez zátěže. Podkategorie B1 Tříkolová a čtyřkolová vozidla s maximální návrhovou rychlostí vyšší než 45 km/h nebo obsahem vyšším než 50 cm 3 ; hmotnost vozidla bez zátěže nesmí být vyšší než 550 kg. Souprava vozidel tvořená tažným vozidlem v kategorii B a přípojným vozidlem v případech, kdy parametry soupravy neodpovídají kategorii B. Skupina 2 Kategorie C Kategorie C+E Kategorie D Kategorie D+E Motorová vozidla jiná, než vozidla v kategorii D, jejichž maximální povolená hmotnost je vyšší než 3500 kg; mohou být spojena s přípojným vozidlem o hmotnosti nepřesahující 750 kg Soupravy vozidel, kde tažné vozidlo je v kategorii C a jeho přípojné vozidlo má maximální povolenou hmotnost vyšší než 750 kg Motorová vozidla pro dopravu osob, jež mají více než devět míst k sezení; mohou být spojena s přípojným vozidlem, jehož maximální povolená hmotnost nepřesahuje 750 kg Soupravy vozidel, kde tažné vozidlo je v kategorii D a jeho přípojné vozidlo má maximální povolenou hmotnost vyšší než 750 kg Podkategorie C1 Podkategorie C1+E Podkategorie D1 Podkategorie D1+E Motorová vozidla jiná, než vozidla v kategorii D, jejichž maximální povolená hmotnost je vyšší než 3500 kg, avšak nepřesahuje 7500 kg; mohou být spojena s přípojným vozidlem, jehož maximální povolená hmotnost nepřesahuje 750 kg Soupravy: tažné vozidlo je v podkategorii C1 a jeho přípojné vozidlo má maximální povolenou hmotnost vyšší než 750 kg; maximální povolená hmotnost soupravy nepřesahuje kg a maximální povolená hmotnost přípojného vozidla nesmí přesáhnout hmotnost tažného vozidla bez zátěže Motorová vozidla pro dopravu osob, jež mají více než devět míst k sezení, avšak nejvýše 17 míst k sezení; mohou být spojena s přípojným vozidlem, jehož maximální povolená hmotnost nepřesahuje 750 kg Soupravy: tažné vozidlo je v podkategorii D1 a jeho přípojné vozidlo má maximální povolenou hmotnost vyšší než 750 kg; celková maximální povolená hmotnost nepřesahuje kg a maximální povolená hmotnost přípojného vozidla nesmí přesáhnout hmotnost tažného vozidla bez zátěže; přípojné vozidlo nesmí být použito pro dopravu osob. ( 13 ) Úmluva vypracovaná na základě článku K.3 TEU (článek 31 EU) předpokládá vzájemné uznávání zákazů řízení (Úmluva o zákazech řízení (Úř. věst. č. C 216, , s. 2)) a mohla by tudíž zlepšit tuto situaci. Do dnešní doby však tuto úmluvu ratifikoval pouze jeden členský stát. 17

18 Část II PRÁVNÍ ZÁSADY PRO INTERPRETACI SMĚRNICE 91/439/EHS Tato část uvádí právní interpretaci specifických ustanovení směrnice 91/439/EHS o řidičských průkazech, aby byla zajištěna konzistentní praktická aplikace této směrnice ve shodě se zásadami právní úpravy Společenství. Praktické zkušenosti ukazují, že pro policejní orgány, místní správní orgány a samotné občany je nepostradatelným aspektem stručný popisný přehled těch situací, které v praxi nastávají nejčastěji, a přijetí právně odpovídající interpretace stávající právní úpravy Společenství. Různé interpretační oddíly sledují stejnou strukturu: příslušný problém je načrtnut z právního hlediska, daná problematika je dále ilustrována praktickým příkladem (praktickými příklady) a na konci každého oddílu je uvedena právní interpretace. A. POŽADAVEK NA VÝMĚNU ŘIDIČSKÝCH PRŮKAZŮ A.1 Právní postoj Článek 8 první směrnice uvedl, že řidičské průkazy držitelů, kteří zřídili svůj normální trvalý pobyt v jiném členském státu, jsou platné po dobu jednoho roku. V rámci této časové lhůty hostitelský členský stát požadoval povinnou výměnu řidičského průkazu vydaného v jiném členském státu. Znění článku 8 odst. 1 bylo následující: Členské státy stanoví, že pokud držitel platného národního řidičského průkazu nebo platného vzorového řidičského průkazu Společenství vydaného nějakým členským státem získá normální trvalý pobyt v jiném členském státu, přestane jeho řidičský průkaz platit v takovém jiném členském státu do maximálně jednoho roku po získání trvalého pobytu. Na žádost držitele během této doby a po odevzdání jeho řidičského průkazu mu stát, ve kterém získal trvalý pobyt, vydá řidičský průkaz (vzor Společenství) pro odpovídající kategorii nebo kategorie, aniž by ho podroboval podmínkám uvedeným v článku 6 [...]. Článek 13 druhé směrnice však zrušil první směrnici ke dni 1. července 1996 a článek 1 odst. 2 druhé směrnice zavedl zásadu vzájemného uznávání řidičských průkazů vydaných členskými státy, a tudíž odstranil výše uvedenou povinnost výměny řidičských průkazů. Devátý bod odůvodnění v preambuli směrnice 91/439/EHS uvádí, že povinnost výměny řidičských průkazů sama o sobě představovala překážku volnému pohybu osob, a proto je nepřípustná ve světle pokroku dosaženého na cestě k evropské integraci. Od vstupu směrnice 91/439/EHS v platnost je výměna řidičských průkazů vydaných v členských státech obecně čistě dobrovolná, neboť článek 8 odst. 1 této směrnice uvádí následující: V případech, kdy držitel nějakého národního řidičského průkazu získal normální trvalý pobyt v jiném členském státu, může požádat, aby jeho řidičský průkaz byl vyměněn za ekvivalentní průkaz; 18

19 Výměna řidičských průkazů však zůstává přípustná v určitém velmi omezeném počtu případů v rámci režimu daného druhou směrnicí: (i) (ii) Podle článku 8 odst. 2 může členský stát vyměnit řidičský průkaz pro účely aplikace národních právních úprav v oblasti trestního práva a policie. Ve světle výše uvedené všeobecné zásady v článku 8 odst. 1 musí taková praxe mít i nadále restriktivní povahu a bude se vztahovat pouze na vážné dopravní přestupky. Pro účely prodloužení řidičských průkazů, které vyprší mimo území vydávajícího státu, musí být provedena výměna dokumentu. Tato výměna má však v praxi spíše efekt prodlužovací než výměnný. A.2 Praktické situace Příklad 1: Držitel řidičského průkazu získá svůj normální trvalý pobyt ve Francii po 1. červenci Neprovede si výměnu svého řidičského průkazu. V roce 1997 ho francouzské úřady požádají, aby si vyměnil řidičský průkaz. Domáhá se uznání svého původního řidičského průkazu podle článku 1 odst. 2 směrnice 91/439/EHS bez jakýchkoliv formalit ( 14 ); kromě toho se odvolá na to, že článek 1 odst. 2 platí s přímou účinností ( 15 ). Příklad 2: Skutečnosti jsou stejné jako v příkladu 1 s tou výjimkou, že držitel řidičského průkazu získá normální trvalý pobyt v druhém členském státu mezi 1. červencem 1995 a 1. červencem Příklad 3: Skutečnosti jsou stejné jako v příkladu 1 s tou výjimkou, že držitel řidičského průkazu získá normální trvalý pobyt v druhém členském státu před 1. červencem A.3 Interpretace ESD v případě C-193/94 (Skanavi) Některá z ustanovení směrnice 80/1263/EHS byla ze strany ESD vyjasněna v C-193/94 ze dne 29. února 1996 (Skanavi). Přesto, že první směrnice byla zrušena směrnicí 91/439/EHS, je nutno provést odkaz na výše uvedený rozsudek, neboť je možno pojmenovat dopady ustanovení první směrnice na uvedené případy. V tomto rozsudku ESD odděluje právo řídit vozidlo od dokumentu, jenž představuje řidičský průkaz. Právo řídit nebylo dotčeno, jestliže držitel neprovedl výměnu tohoto dokumentu ve lhůtě jednoho roku předepsané směrnicí 80/1263/EHS. Článek 8 odst. 1 první směrnice, který je v platnosti od 1. července 1996, stanovil, aby v rámci lhůty jednoho roku nějaký členský stát požadoval od držitele řidičského průkazu, který byl vydán v jiném členském státu, aby jej vyměnil (pro znění tohoto článku viz výše). ( 14 ) ESD zdůraznil v odstavci 26 C-193/94 (Skanavi), že řidičské průkazy musejí být uznávány bez jakýchkoliv formalit. ( 15 ) V odstavci 43 rozsudku ESD C-230/97 (Awoyemi) je výslovně konstatováno, že článek 1 odst. 2 druhé směrnice platí s přímou účinností. 19

20 Dále soud uvedl, že vydání řidičského průkazu výměnou nepředstavuje nové právo řídit na území hostitelského státu, ale je pouze důkazem existence takového práva. Toto právo bylo uděleno držiteli jiným členským státem a je vyjádřeno dokumentem, jenž představuje řidičský průkaz, vydaným formou výměny. ESD zdůraznil, že původní řidičský průkaz zůstává v platnosti v členském státu, který jej vydal, a bude i nadále uznáván ostatními členskými státy bez ohledu na to, zda byl vyměněn či nikoliv (odst. 32). Pokud jde o proporcionalitu pokut za neprovedení výměny, uvedl ESD, že článek 43 ES brání tomu, aby řízení osobou, která neprovedla výměnu, bylo považováno za řízení bez řidičského průkazu (odstavec 39 rozsudku). Právní posouzení má zásadní význam pro hodnocení proporcionality pokut. A.4 Řešení S ohledem na současné zásady legislativy Společenství, které byly dále stanoveny ESD, je nutno na výše popsané praktické příklady aplikovat následující: A.4.1. Držitel změnil svůj normální trvalý pobyt po 1. červenci 1996 Zásada vzájemného uznávání v článku 1 odst. 2 směrnice 91/439/EHS je přímo aplikovatelná k datu vstupu této směrnice v platnost dne 1. července 1996 ( 16 ). Z tohoto důvodu výměnu není možno požadovat od uvedeného data a tato výměna je čistě dobrovolná, v souladu s článkem 8 odst. 1 druhé směrnice. Tedy v příkladu 1 nemohou členské státy nařídit povinnou výměnu. A.4.2. Držitel změnil svůj normální trvalý pobyt mezi 1. červencem 1995 a 1. červencem 1996 Jak je popsáno výše, požadoval článek 8 odst. 1 první směrnice povinnou výměnu řidičských průkazů do jednoho roku. Směrnice 91/439/EHS, která vstoupila v platnost dne 1. července 1996, zavedla výměnný režim čistě dobrovolné povahy. Kombinace daných dvou rozdílných ustanovení v první směrnici a ve druhé směrnici vedla k faktickému retroaktivnímu upuštění od mandatorní výměny k 1. červenci 1995, jeden rok před vstupem druhé směrnice v platnost. V příkladu 2 proto není možné, aby byl držitel řidičského průkazu povinen vyměnit si svůj průkaz. A.4.3. Držitel změnil svůj normální trvalý pobyt před 1. červencem 1995 V tomto případě držitel řidičského průkazu řídil s dokumentem, který se stal neplatným po vypršení doby jednoho roku, a tudíž se dopouštěl porušení národních správních předpisů. Nicméně původní průkaz byl normálně i nadále v platnosti v členském státu, který jej vydal, a byl nadále uznáván všemi ostatními členskými státy. Z tohoto důvodu a vzhledem k tomu, že se výměna stala čistě dobrovolnou od vstupu směrnice 91/439/EHS v platnost, je nutno na povinnou výměnu řidičského průkazu po zahájení účinnosti směrnice pohlížet jako na právní formalitu, která představuje porušení pravidel, jimiž se řídí volný pohyb osob ( 17 ). V příkladu 3 tak může být držitel řidičského průkazu povinen provést výměnu svého průkazu pouze za velmi výjimečných okolností, zejména pokud se použije nějaké národní ustanovení ( 16 ) Viz ESD v C-230/97, odstavec 43. ( 17 ) V analogické aplikaci pravidel stanovených ze strany ESD v případě C-265/88 Messner (viz zejména odstavec 8 uvedeného případu). 20

21 před 1. červencem 1996 na skutečnosti, které nastaly před tímto datem. Občan Společenství se však může odvolat proti aplikaci pravidel nařizujících povinnou výměnu po 1. červenci 1996, neboť v této době bude tato aplikace v rozporu s právní úpravou Společenství, a to i bez toho, že by byla druhá směrnice provedena v aplikujícím členském státu. Příklad 3 je teoretickým příkladem, neboť podle toho, co je Evropské komisi známo, nečeká před národním soudem v žádném státu žádný takový případ na vyřešení. A.4.4. Uvalení pokut za neprovedení výměny řidičského průkazu Pokud jde o porušení, k nimž došlo před 1. červencem 1995 (příklad 3), z principů stanovených ESD vyplývá následující: neprovedení výměny řidičského průkazu do jednoho roku v rámci režimu první směrnice nemělo žádný vliv na právo řídit, ale představovalo namísto toho nesplnění administrativní povinnosti. Soud proto posoudil uvalení trestních sankcí za nesplnění požadavků na výměnu za obecně neúměrné, i když jsou uložené sankce pouze finančního typu (odstavec 37 případu C-193/94 Skanavi). Nicméně členské státy mohou uložit administrativní sankce. Tyto sankce však musejí být přiměřené a nikoliv neúměrné povaze porušení, zejména nesmějí být tak tvrdé, aby se staly překážkou volného pohybu osob. Tato omezení na uvalování sankcí byla konzistentně dodržována precedenčním právem ECD ( 18 ). Navíc je možno takové uvalení pokut aplikovat pouze s výhradou podmínky, že národní právo neuvádí retroaktivní aplikaci příznivějších ustanovení trestního práva, která by případně byla v platnosti v době, kdy příslušný případ čekal na vyřešení u soudu. Dále platí, že právní úprava Společenství nebrání národnímu soudu v aplikaci článku 1 odst. 2 a článku 8 odst. 1 druhé směrnice, a to ani v případě, kdy dané porušení nastalo před 1. červencem 1995 (viz ESD případ 230/97, bod 2 operativní části rozsudku). V případě, kdy nějaký občan Společenství změnil svůj normální trvalý pobyt po 1. červenci 1995 (příklady 1 a 2) a neprovede výměnu svého řidičského průkazu, držitel průkazu se nedopustil žádného porušení, neboť daná výměna se již stala dobrovolnou. V těchto případech je uvalení jakýchkoliv sankcí, ať již trestních nebo administrativních, vyloučeno. B. VZÁJEMNÉ UZNÁVÁNÍ ŘIDIČSKÝCH PRŮKAZŮ B.1 Uznávání řidičských průkazů, na které se vztahovala snížená oprávnění při příležitosti výměny B.1.1 Právní postoj V rámci režimu první směrnice zůstává původní řidičský průkaz platným ve vydávajícím členském státu. Řidičský průkaz vydaný výměnou vytváří pouze důkaz práva řídit, ale neurčuje dané právo, neboť rozsah tohoto práva řídit je definován vydávajícím členským státem ( 19 ). Na úrovni sekundárního práva Společenství se po vstupu směrnice 91/439/EHS v platnost neprovádí žádné rozlišení mezi dokumentem představujícím řidičský průkaz a právem řídit. Vzhledem k tomu, že daná směrnice vedle jiných aspektů rovněž harmonizuje kategorie řidičských průkazů, minimální věk a podmínky pro vydávání řidičských průkazů a řidičské průkazy tudíž jasným způsobem odrážejí oprávnění udělená řidiči, musejí být ( 18 ) Viz zejména případy C-265/88 Messner, odstavec 14 a C-24/97 Komise versus Německo, odstavec 14. ( 19 ) Viz odstavce 31, 32 a 34 rozsudku ESD u C-193/94 Skanavi. 21

22 všechna oprávnění zaznamenaná na řidičském průkazu uznávána podle zásady vzájemného uznávání. Rozsah oprávnění řidičských průkazů, které byly získány před 1. červencem 1996, nemůže být stanoven záznamy na příslušném dokumentu. Na tyto řidičské průkazy se vztahuje článek 10 druhé směrnice: tabulky ekvivalencí, které byly stanoveny v souladu s článkem 10 druhé směrnice určují skutečné oprávnění z hlediska článku 3 druhé směrnice. Navíc článek 8 směrnice 80/1263/EHS uváděl, že hostitelský členský stát by měl příslušnému držiteli vydat řidičský průkaz pro odpovídající kategorii nebo kategorie. Omezení oprávnění, která byla získána v jiných členských státech (které bylo široce praktikováno před vstupem směrnice 91/439/EHS v platnost) tak může být odůvodněno pouze tehdy, je-li kvalifikováno jako omezení daného dokumentu a nikoliv jako omezení výchozího práva řídit. Vzhledem k tomu, že držitel byl povinen obstarat si výměnou jiný dokument představující řidičský průkaz, nemohl předložit důkaz svého počátečního práva s (omezeným) dokumentem. Z tohoto důvodu plyne, že nebyl oprávněn řídit vozidla nebo kategorie jiné než ty, pro které bylo oprávnění zaznamenáno na daném průkazu. Vzhledem k tomu, že omezení, které bylo uvaleno hostitelským členským státem podle směrnice 80/1263/EHS, se aplikovalo pouze na národní území, nebyly ostatní členské státy vázány uznáním daného omezení vždy, když držitel průkazu změnil svůj normální trvalý pobyt do jiného členského státu. Z tohoto důvodu bylo možno oprávnění držitele průkazu, jež byla omezena v hostitelském členském státu, jak dále omezit, tak rozšířit v případě nějaké následné změny trvalého pobytu do nějakého třetího členského státu. V souladu s článkem 8 odst. 1 (poslední věta) směrnice 80/1263/EHS byl hostitelský členský stát oprávněn odmítnout výměnu řidičského průkazu pouze v případě, že jeho národní ustanovení zabraňovala ve vydání řidičského průkazu. B1.2 Praktické situace Příklad 4: Německý držitel řidičského průkazu získá normální trvalý pobyt ve Francii před 1. červencem Podle výměnné praxe aplikované v dané době dostane francouzský řidičský průkaz kategorie B obsahující oprávnění k řízení vozidel do hmotnosti 3,5 tun výměnou za svůj německý řidičský průkaz Klasse 3 obsahující právo řídit vozidla do hmotnosti 7,5 tun (a až 18,25 tun u určitých souprav) na německém území. Přestože je francouzským rezidentem, domáhá se nároku na plné oprávnění odvozené z výchozího německého práva řídit po 1. červnu 1996 s odkazem na zásadu vzájemného uznávání. Příklad 5: Jak je uvedeno v příkladu 4, bylo počáteční oprávnění omezeno. Po 1. červenci 1996 se držitel řidičského průkazu přestěhuje do nějakého třetího členského státu a domáhá se nároku na plné uznání počátečního práva řídit v daném státě. Příklad 6: 22