Vysoké Tatry 2002 ( )

Transkript

1 Vysoké Tatry 2002 ( ) Malá studená dolina - pohled z Lomnického štítu (staženo z A je to tady znovu - nezvladatelná touha pokořit jedny z nejkrásnějších velehor, opustit těžký pražský smog a dýchat čerstvý a ostrý vítr, zakusit pocity horolezců a zničit své tělo při lezení po řetězech... jedeme do Tater - shodli jsme se jednoznačně koncem léta Termín byl nejdříve stanoven na začátek září, z důvodů čistě nepodstatných byl ovšem posunut až na předposlední týden v září. Sice jsme se již trochu obávali nepříznivého počasí, ale nedalo nám to a přes jistou nejmenovanou slovenskou cestovní kancelář ( jsme si zajistili výborné ubytování. Byl trochu problém ujasnit a upřesnit počet zúčastněných turistů, nakonec se nás ale z Čech na východ vydalo devět + Janka a Maroš (slovenští kolegové) vyjížděli zo Žiliny a Lenka Krejka dorazila až v neděli po absolvování závodů v biatlonu (Lenko, stále ti držíme palce - hlavně Kléťa). Tudíž nás bylo nakonec celkem dvanáct - Tom, Višňule, Vašík, Martina, Marek, Grleš, Gigáč, Janka, Maroš, Lenka, Kléťa a Lukáš. Nebylo zrovna snadné zajistit přepravu - někteří prosazovali dopravu železniční, jiní silniční - nakonec zase vyhráli automobilové plechovky (teda fuj lidi, to děláme u železniční firmy!?!?). Byl nakoupen proviant, vyměněny lověny, zabaleno, nu a výlet mohl začít. Vzhledem k různým místům nástupů jela každá skupina zvlášť, slet jsme měli těsně před slovenskými hranicemi. Zvolena byla Koliba Pod horů především pro vývěsní cedulku s nápisem "Bernard" (to mají mazlíčci rádi...). Tady jsme poobědvali, neřidiči nalili něco do volátka a vydali se dál na východ. Do Nové Lesné, kde jsme měli zajištěno ubytování, jsme se přiřítili kolem čtvrté odpoledne; z nádhery Tater nebylo přes mlhu a déšť vidět vůbec nic. Poprali jsme se o obsazení pokojů, vybalili svoje čemajdány a vyrazili na obhlídku okolí, především zjistit množství a otevírací doby místních hospůdek. Večer byl čistě společenský a skoro seznamovací - ne všichni jsme z jedné firmy, ale po pár paňácích už to bylo všem stejně jedno... něco mi tam upadlo

2 1. TRASA Štrbské pleso (1346 m n. m.) - po Hotel FIS (skokanské můstky) (0:15)- vodopád Skok (1:00) - Bystrá lávka (2:00) - rozc. pod Soliskom (2:00) - rozc. ve Furkotskej doline (1:00) - Štrbské pleso (0:30). Celkem 6:45. V neděli ráno byla z našich pokojů vidět část východních Tater - Lomnický štít v mracích, pod ním Skalnaté pleso - turistická nálada rázem stoupla. Hojně jsme posnídali, zabalili svačinky a vyrazili na místní električku. Někteří členové (Grleš především) jsou nadšenci místních električek, tož fotili jako o život... Je nám tedy velmi líto, že pro tuto prezentaci mohl být uveden opravdu jen úzký výběr. Trasa (dle zjištěných informací značená jako středně těžká) začínala na Štrbském plese. Po hromadném výstupu z električky, přepočítávání se, vracení se pro zapomenuté čepice a rukavice, hledání místního WC a skupinových fotek jsme vyrazili. Počasí bylo dosud příznivé, na dálku se nám otevírala krásná Mlynická dolina s vodopádem Skok. Cestu k němu jsme zvládli v předčase a vzhledem k procházejícímu množství lidí (je zvláštní, jak i na podzim a v nečase stále Tatry lákají spousty turistů) a k možnosti vyfotit si tu vodní nádheru jsme již zde měli první odpočinkovou pauzu. Vodopád Skok Někteří z nás již v Tatrách byli, někdo zde ale byl poprvé a tak jújování znělo ze začátku velmi často. Později vzhledem ke zhoršujícímu se počasí a počínající únavě těl celkem rychle opadlo... Capie pleso Po řetězech jsme se vyšplhali nad vodopád a dál pokračovali kolem Plesa nad Skokom (1801 m) přes skalní práh, kde leží Kozie plesá až ke Čapiemu Bystrá lávka plesu (2075 m). Nejnáročnější stoupání nás ale teprve čekalo - stáli jsem pod Bystrým sedlem. Původně vedla trasa přímo Bystrým sedlem, ale tato stezka narušovala svah, a tak byla značená trasa posunuta jižněji do skalnaté Bystré lávky. Před tímto stoupáním jsme si udělali druhou odpočinkovou pauzu. Kléťa Počasí se začalo výrazně kazit, a tak jsme při svačince mezi kluzkými kameny neviděli kolem sebe nic jiného než strmé skály končící v mlze, na chleby nám padaly velké sněhové vločky a začal fučet studený vítr. I přesto jsme ovšem byli nuceni svlékat propocená trika... Brrrrrrrrrr. Navíc začali padat i první unavení alpinisti - Janka a Marian nebyli na takový výstup a námahu nijak připraveni, a tak jsme částečně kvůli Bystrá lávka 2314m - 2 -

3 počasí a kvůli únavě museli zpomalit tempo výstupu (přeci je tam chudáky nenecháme, ne?). Visíce na řetězech a klouzaje se po sněhu jsme se nakonec úspěšně dostali přes Bystrou lávku do Furkotské doliny (název Vyšné Wahlenbergovo dle potoka "Furkoce" = šplouchá) a odměnou nám byl na pleso (2157m) krátkou chvíli výhled na hladinu Wahlenbergových ples. Opět tedy přišly na řadu fotoaparáty. Nádheru těchto ples v letním počasí můžete posoudit na 1. obrázku popisu této trasy (staženo opět z Cesta Furkotskou dolinou už probíhala celkem bez problémů (pouze Martina se jednou řádně natáhla - odneslo to odřené koleno a díra na kalhotách). Po žluté značce jsme se dostali zpět do výchozího bodu - na Štrbské pleso. Statistika : Počasí - na dračku Únava - jak u koho Zranění - jedno odřené koleno (Martina), Maroš má puchýře z nových bot Čas - vešli jsme se do limitu ;) 2. TRASA Štrbské pleso (1346 m n.m.) - po rozc. pod Triganom (1499 m) (0:45) - Popradské pleso (1494m) (0:35) - po rozc. v Mengusovskej dolině (0:35) - zde jsme se rozdělili na dvě skupiny: 1. skupina - Chata pod Rysmi (2250 m) (1:45) - Rysy (1:00) - a zpět (3:40), celkem 8:20 2. skupina - Vyšné Kôprovské sedlo (2180 m) (1:00) - Kôprovský štít (0:30) - a zpět (2:55), celkem 6:20 Rysy - sedlo - Vysoká Váha Druhý den začal velmi optimisticky - zvolený nákupní šerpa (holky se poctivě každý den střídaly) dokoupil chybějící zásoby a ke snídani nám donesl čerstvé rohlíčky, cpali jsme se jak nezavření (s marmeládkou, medíkem, salámkem, mňamiky). Vyšné Kôprovské sedlo Počasí venku se zdálo vcelku příznivé, jen Tatry se nám stále schovávaly za mraky. Ukázalo se trochu problémem spojit dohromady názor tlupy o dvanácti lidech na téma: Kam dnes vyrazíme, takže jsme se nakonec rozdělili na dvě skupiny. První skupina si vybrala jako svůj cíl Rysy, druhá parta zvolila lehčí trasu na Kôprovský štít. Naše tůry byly téměř do své poloviny shodné, a tak jsme ze Štrbského plesa na Popradské pleso a odtud po krátké pauze na rozcestí v Mengusovskej dolině šli všici pohromadě. Už během Ostrva m cesty na Popradské pleso na nás začalo vykukovat sluníčko a mraky se občas zvedly a nechaly nás žasnout nad podzimně laděnou přírodou... Na Popradském plese byla (jak již bylo napsáno) první žraco-pauza - 3 -

4 tohoto dne. Kupodivu i přes velkou snídani si většina lidí snědla (někdy navzájem) svačinu přichystanou na celý den (na čerstvém vzduchu holt vždycky lépe tráví a chutná) a k tomu se hojně připosilňovali místní chutnou (bohužel ne hutnou) gulášovou polévkou s vysokohorskou přirážkou (za 65,- Sk). Do Mengusovské doliny jsme dorazili pohromadě s velkým zpožděním, čas nám byl v patách. 1. skupina se ale přesto nevzdala svého plánu a vyrazila na Rysy. Jako člen 2. turistické skupiny mohu popsat pouze cestu na Kôprovský štít. Za skupinkou odhodlaně stoupající do hrůzostrašně se valících mraků z Rysů jsme hleděli se směsicí strachu a doufání, že je snad večer opět spatříme. Mengusovská dolina Pomalu jsme serpentinami vystoupili až do Hincovy kotliny. Občas jsme si udělali pauzu a fotili, co nám mraky odkryly. Kolem miniaturních jezírek (které se souhrnně Cesta na Rysy nazývají Hincové oká) jsme došli až k největšímu slovenskému jezeru (plocha cca 20 ha, max. hloubka 53 m) Veľkému Hincovému plesu. Bohužel jsme z něj skrz mlhu ze začátku neviděli vůbec nic. Počasí se silně pokazilo, mlha byla téměř neproniknutelná a čas byl již velmi pokročilý, bylo tedy nutné rozhodnout se, zda vůbec pokračovat dál alespoň do Vyšného Kôprovského sedla. Při přemítání se ale na nás usmálo štěstí (tedy spíš sluníčko), mraky se na chvíli zvedly a my mohli na chvíli rychle fotit tyrkysově zbarvené obrovské pleso, cestu vzhůru do Kôprovského sedla a nakonec i sami sebe (velmi pěkné momentky :-) Veľké Hincovo pleso - Vyšné Kôprovské sedlo - Malé Hincovo Pleso - Lukáš Pak ale opět přišly velké, černé a těžké mraky, a tak jsme se rozhodli vyrazit zpět. Mlha začala být hustá tak, že by se dala krájet (Rákosníčka jsme však nepotkali), a tak když nás náhle opustila dvojice Janka-Maroš, najít je nebylo až tak lehké. Když už jsme je považovali za úplně ztracené (někteří navrhovali volat místní horskou službu), vynořili se z mlhy - Maroše opět trápily nové boty, a tak se při zalepování puchýřů opozdili - nastalo bouřlivé vítání, semtam ukápla i slzička štěstí (u někoho spíš smutku - rozdělování věcí pozůstalých na chatě už bylo téměř u konce). Hrnuli jsme se dál k Popradskému plesu. Zde byl v 17:00 stanoven sraz s 1. skupinou. Nikde ale nikdo nebyl, nikdo nikoho neviděl... Další ztracenci. Zkoušeli jsme telefon, marně. Naše euforie z nalezených Janky-Maroše opět pohasla - přišli jsme o Marka, Grleše, Gigáče, Lenku Krejku a Kléťu. Naše jistota, že už je opravdu víckrát neuvidíme, stále sílila. Obkroužili jsme Popradské pleso, utratili nehorázné peníze v místní restauraci, a když už se začala nad námi snášet tma a vysvitly první hvězdičky, smutně jsme vyrazili na Štrbské pleso. Cesta byla špatná, mezi stromy už nebylo vůbec vidět, klopýtali jsme přes kořeny, zakopávali o kameny... Pak se ozvali - kde prý se flákáme. Úleva byla veliká, skoro jsme jim vynadali. Domů jsme dojeli až večer, únava si dnes vybírala svou daň. Návštěvu místní hospůdky obstarali tedy jen ti nejotrlejší

5 Trasu 1. skupiny na Rysy pouze dokládám zdokumentovanou fotograficky a opět vyzývám její členy, aby se nebáli a přispěli svým povídáním o cestě k vrcholu... RYSY m n.m. Vrchol Rysů byl poprvé dobit roku 1840, "rysa" = po polsky "čára" (asi hraniční...) Statistika : Počasí - snad už to horší nebude... Únava - skoro všici padli Zranění - Maroš skoro nesundal boty, na puchýře trpí i další účastníci výpravy Čas - lepší nemluvit 3. TRASA Belianska jaskyňa, Poprad Třetí den v Tatrách nás přivítal prudkým deštěm. Po snídani jsme se proto rozhodli pro prohlídku Belianske jaskyně a odpoledne věnujeme nákupům v Popradu (něco domů na památku, pohledy apod.) Do Tatranské Kotliny jsme se dopravili automobilově. Do otevření jeskyně nám zbývala ještě hodinka času, zavítali jsme proto do místní koliby na něco teplého v tom sychravém počasí - 12x čaj. Do Belianské jeskyně jsme se dostali po dvacetiminutovém výstupu po žluté značce, zakoupili vstupenky, nějaké ty pohledy a čekali, až nás vpustí dovnitř. Byli jsme nadšeni

6 Belianská jeskyně byla objevena v roce 1881, hned o rok později byla zpřístupněna veřejnosti. Patří tedy k jedné z nejstarších zpřístupněných jeskyní na Slovensku. V roce 1886 byla zároveň jako jedna z prvních na světě vybavena elektrickým osvětlením, v roce 1979 byla vyhlášena národní přírodní památkou. Celková délka jeskyně je 1752 metrů, zpřístupněných je 1275 m chodeb. Průměrná teplota je +5,2 stupňů Celsia. V jeskyni je možné obdivovat jak nádhernou krápníkovou výzdobu (stalagnity, stalaktity, stalagnáty - na rozdíl se nás ale raději neptejte) i podzemní jezírka. Poplatek za možnost focení v jeskyni byl vcelku vysoký, navíc, kdo chce tu nádheru vidět na vlastní oči, nechť tam zavítá sám - je opravdu na co se dívat. Pro příklad zde uvádíme pouze naskenované obrázky (z leporela). Odpoledne jsme se věnovali již zmiňovaným nákupům, neopomněli jsme ani na dobrý oběd v místní restauraci. Poprad byl v dešti jako každé jiné město, žádnou kulturu nenabízel. Proto jsme se zde příliš nezdržovali a vyrazili zpět do Nové Lesné a do hospůdky. Potkal nás jen jeden malý problém - dopravovali jsme se dvěma automobily a první skupina vyjela z Popradu trochu dřív než druhá. Bohužel nás zapomněli informovat, že Grleš se ještě zdrží prohlídkou místních krás (nádraží + mašinky) a pojede tedy s námi - tož jsme ho tam ponechali svému osudu. Ale je to šikovný hoch - bez buzoly a mapy se večer přiřítil električkou. 4. TRASA Hrebienok (1285 m) - Starolesnianská poľana (odb. Veľká Studená dolina) (0:20 /0:20) - Skalnaté pleso (1:10 /0:50) - Tatranská Lomnica (850 m) Další den je před námi. Počasí se sice trochu umoudřilo, z nebe už nepadalo tolik vody, přesto jsme z Tater viděli opět jen šedočerné mraky. Ale dnes se nevzdáme, počasí nepočasí - někam vyrazíme. Včerejší den jsme brali jako nutný odpočinek, dneska už se vlka nebojíme (ani housera). Dľhý vodopád Studeného potoka Lanovka na Hrebienok Vyrazili jsme autem do Starého Smokovce, odkud jsme se zubačkovou lanovkou nechali vyvést na Hrebienok. Rozhodli jsme se vydat po červené - projít si kousek Tatranské magistrály. Tato trasa vede kolem Studeného potoka. Neodolali jsme a zdrželi se fotografováním jak Dľhého, tak později i Obrovského vodopádu. Mezi stromy na nás občas vykouklo sluníčko, a tak jsme raději rychle vyrazili s nadějí, že se třeba mraky zvednou a my cestou na Skalnaté pleso alespoň něco uvidíme. Bohužel tuto trasu s námi již neabsolvovala Janka s Marianem, který ke svým puchýřům chytil ještě pořádnou chřipku. Byli se s námi pouze podívat k vodopádům a pak pomalu vyrazili zpátky do Smokovce. Na dnešní trasu nás tedy bylo již jen deset

7 Stezka vedla kolem Rainerovy chaty (nejstarší turistická chata ve Vysokých Tatrách - byla postavena v 2. polovině 19. století) stoupáním přes Lomnickou vyhlídku (ze které jsme vůbec nic neviděli) na Skalnaté pleso. Zde jsme míjeli malou, ale útulnou Skalnatou chatu - neodolali jsme linoucí se vůni kapustnice (slovenská specialitka - zelná polévka) a zašli se podívat na Laca Kulangu. Laco je nejznámější horský nosič, držitel řady rekordních vynášek zásob jídla a pití po celých Tatrách. V polovině 90. let se rozhodl seknout s vynášením jídla a zrekonstruovat zchátralou Skalnatou chatu. Dnes zde vyváří oblíbenou kapustnicu a nabízí návštěvníkům na odiv nejen své stále vypracované svalnaté tělo, ale i na videu zachycené reportáže a na stěnách malé hospůdky nepřeberné množství vyznamenání, diplomů a fotografií - Laco, stále na Tebe vzpomínáme. Lomnický štít Posilněni hutnou polévkou jsme došli na Skalnaté pleso. A světe div se, měli jsme takové štěstí, že mraky se na chvíli dostali hluboko pod nás a nám se odkryl úžasný výhled na modré nebe, Lomnický štít (2633,9 m), Huncovský štít (2352 m), v pozadí Kežmarský štít (2556,4 m) a vůbec na celou tu nádheru v podzimním sluníčku... Fotoaparáty cvakaly ostošest, div jsme ty svoje Canony a Pentaxy nezavařili. Vašík s Martinou vážně začali přemýšlet nad výletem vzhůru lanovkou na Lomnický štít - lákalo je krásné počasí. Bohužel pro ně jsme jim to rozmluvili, fronty by byly asi nesmírné, navíc počasí je opravdu nestálé. Pro potvrzení našich slov se během dvou minut opět zatáhlo. Slíbili jsme jim, že pokud to vyjde, ještě se na Lomnický štít o této dovolené podívají. Že z něj ale potom vůbec nic neuvidí, jsme zatím netušili... Cesta zpátky byla rázná. Po zelené (což je vlastně v zimě udržovaná sjezdovka ze Skalnatého plesa) jsme po kamenech hopsali prudce dolů - čemuž se značně bránila kapustnica v našich žaludcích, a tak jsme občas hopsali i mimo značenou trasu do lesíků a keříků. Nakonec jsme se ale zdrávi (i když trošku nazelenalí) dostali dolů do Tatranské Lomnice, odkud jsme se električkou převezli do Starého Smokovce

8 Statistika : Počasí - dnes musíme docela pochválit Únava - jsme docela v pohodě Zranění - skoro žádná, jen ta kapustnica - ojojoj... Čas - jsme pašáci 5. TRASA Tatranská Javorina - Zadné Meďodoly - Kopské sedlo (1750,2 m) - Predné Kopské sedlo (1780 m) - Dolina Bielych plies - Chata pri Zelenom plese (1545 m) - rozdělení skupiny 1. skupina - Sedlo pod Svišťovkou (2023m) - Skalnaté pleso - Tatranská Lomnice 2. skupina - Dolina Kežmarskej bielej vody - stanice Štart (lanovka na Skalnaté pleso) - Tatranská Lomnice Tato trasa byla plánovaná už v Praze, stále jsme ji odkládali pro nepřízeň počasí, ale naše dovolená se pomalu chýlila ke konci a my se smířili s tím, že lepší počasí už tady asi nebude a přechod od severu Tater z Tatranské Javoriny na jih do Tatranské Lomnice uskutečníme právě dnes. Automobilově jsme se dopravili do Tatranské Lomnice, odkud jsme autobusem vyrazili do Tatranské Javoriny. Cesta trvala skoro hodinu, objížděli jsme Tatry... Medená dolina Z Tatranské Javoriny jsme vyráželi kolem osmé hodiny. Cesta nejdříve vedla kolem potoka Javorinka k myslivně Pod Muráňom a poté lesem do doliny Zadné Meďodoly. Pomalu jsme stoupali, před námi se měly otevřít severní svahy východních Tater, nalevo Belianské Tatry - v mlze a mracích jsme ale neviděli vůbec nic - mohli jsme si to vše jenom představovat... Cestou na Kopské sedlo Do Kopského sedla jsme se přihnali pod jednou pěnou, v závěru bylo tempo opravdu docela svižné, ale v té zimě nás pohyb alespoň řádně zahříval. Rozcestník u Veľkého Bieleho plesa Převlékli jsme se, dali si vydatnou čekuládu a pokračovali dál na Predné Kopské sedlo. Litujeme i teď, že jsme vůbec nic z obou sedel neviděli. Kopské sedlo je totiž výjimečné tím, že odděluje žulový masiv Vysokých Tater od vápencových Belianských Tater a rozhled z něj je určitě impozantní. Z Predného Kopského sedla jsme sešli nenáročnou cestou k Veľkému Bielemu plesu a odtud k chatě u Zeleného plesa. Zde jsme si odpočinuli, vyměnili mokré ponožky za suché, dali si dobrou svačinku a rozhodovali se o dalším pokračování naší dnešní túry. Rozcestník na Kopském sedle - 8 -

9 Počasí bylo vrtkavé, chvíli se na nás smálo trochu sluníčko, chvilku jsme neviděli na metr cesty. Část expedice byla rozhodnuta jít dále dle původního plánu na Sedlo pod Svišťovkou a na Skalnaté pleso. Zbytek lidí byl už unavený, navíc nás deptalo, že i když nahoru vylezeme, opět uvidíme (slovo místo tří teček si domyslete sami)! Opět jsme se tedy rozdělili a každá skupinka vyrazila po své trase. Byla jsem opět ve 2. skupince (těch zdeptanců z počasí). Naše cesta už vlastně žádné velké výhledy ani nenabízela, vedla totiž do Doliny Kežmarskej Bielej vody, což je vlastně příjemná cesta lesem až ke stanici Štart - lanovky na Skalnaté pleso. Odtud už jsme pokračovali po známé sjezdovce (viz trasa č. 4) a do Tatranské Lomnice. Chata u Zeleného plesa 1. skupinka se s úsměvem na rtech vydala vzhůru do mlhy na sedlo pod Svišťovkou (2023 m), kde se nám na památku zvěčnili (bůhví, kde byli, vždyť na té fotce není vůbec nic vidět z Belianských Tater, které by měli mít právě za zády) a pak přes Skalnaté pleso dolů do Tatranské Lomnice (někteří lanovkou, jiní pešo). Sedlo pod Svišťovkou Při této cestě vznikla jedna ze společných fotek, na které jsme téměř všici - po pár strávených dnech v Tatrách, po pár vybojovaných přechodech přes horské masivy - skoro jedna velká rodina... Marek Gigáč Martina+Vašík Lenka+Kléťa Tom+Višňule Lukáš Janka + Marián (přidáni do fotky pro úplnost) Vrchní fotograf Grleš - 9 -

10 Statistika : Počasí - co si o tom máme myslet Únava - co to? Zranění - nepočítáno Čas - ne ne ne ne neřeknem! 6. TRASA skupina - Skalnaté pleso - Lomnický štít (2633,9 m) - Tatranská magistrála - Studený potok - Dľhý vodopád - Tatranská Lomnica 2. skupina - Hrebienok - Veľká Studená dolina - sedlo Prielom (2288 m) a zpět 3. skupina (Kléťa sám) - Hrebienok - Malá Studená dolina - Téryho chata (2015 m) - Priečne sedlo (2352,3 m) - Veľká Studená dolina - Zbojnícka chata (1960 m) - Hrebienok Veľká Studená dolina Řetězy na Priečne sedlo Lanovka na Skalnaté pleso Volbu poslední trasy provázely dohady, semtam nějaké nesouhlasné mručení - tak kampa dneska? Počasí standartní, na žádná panorámata to opět nevypadá... Všichni už jsme byli tak trochu otupělí, a tak se nakonec utvořilo znovu několik skupinek a každý vyrazil, kam ho srdce táhlo. 1. skupinka (ve které jsme byla i já) se nechala zlákat několika probleskujícími paprsky sluníčka a vyrazila na Lomnický štít - třebas něco uvidíme. Rozhodli jsme se pro nejjednodušší variantu - až nahoru lanovkou. V mezistanici na Skalnatém plesu se počasí stále tvářilo velmi příznivě, Lomnický štít jen sem tam míjel nějaký ten mráček. Bohužel se rázem utvořily obrovské fronty na navazující lanovku na Lomnický štít - rezervovali jsme si čas až v půl jedné po obědě. (Musím podotknout, že v této skupince byli i natěšení Vašík s Martinou.) Do té doby jsme nechtěli zahálet, a tak jsme vyrazili kolem hvězdárny po úbočí Huncovského štítu směrem k Sedlu pod Svišťovkou - cesta byla dost kluzká, navíc se začalo kazit počasí. Ze začátku se mraky pouze povalovaly pod námi, připadali jsme si skoro jako v letadle. Později ale mraky postupovaly vzhůru a začal padat sníh. Výhled z Huncovského štítu Když jsme v půl jedné nastoupili do lanovky, nebylo krz mlhu vidět opět vůbec nic, což se ale vzhledem k výšce, v jaké se lanovka pohybuje, ukázalo jako vcelku pozitivní - nedělalo se nám tolik špatně

11 Bohužel se na nás štěstí neusmálo a půlhodinku na Lomnickém štítu jsme mohli obdivovat pouze množství sněhu (je teprve září) a okolo se valící mraky. Vrátili jsme se posmutněle lanovkou zpátky na Skalnaté pleso a odtud si to namířili po Tatranské magistrále k Studenému potoku a odtud zpět do Tatranské Lomnice, kde jsme měli parknuté auto. Trasu 2. skupiny se budu snažit alespoň naznačit - že jim počasí taky přálo pouze ze začátku, je patrné z doložených fotografií. Jejich cesta začínala na Hrebienku, odkud se vydali k Rainerově chatě a Veľkou Studenou dolinou ke Zbojnícké chatě (1960 m). U Rainerovy chaty se od nich oddělil Kléťa a vyrazil pokořit Priečno sedlo. 2. skupina od Zbojnícké chaty šla vstříc samotáři Kléťovi k Priečnemu sedlu. Společně se potom všichni vrátili stejnou cestou zpět na Hrebienok