7.4.3 Věk Výskyt civilizačních onemocnění Vyhodnocení Zásady ochranných opatření proti nepříznivým výším hladin hluku z

Transkript

1 Dopravní fakulta Jana Pernera, Univerzita Pardubice šk. rok 2003/2004, zimní semestr III. ročník (obor DMML), KS Chudoba Tomáš Název práce: Vliv dopravního hluku na zdraví obyvatel Prohlášení: Prohlašuji, že předložená práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně. Literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpal, v práci řádně cituji. Anotace: Tato semestrální práce se zabývá analýzou dopadů hluku z dopravy na zdraví obyvatelstva. Snaží se přiblížit hlukovou politiku České republiky a Evropské unie. Popisuje užívanou metodiku monitoringu zdravotních důsledků a rušivých účinků hluku v České republice. Závěrečné kapitoly jsou věnovány používaným protihlukových opatřením. Klíčová slova: Hluk, akustický tlak, sluch, hluková politika, civilizační onemocnění, protihlukové clony, doprava.

2 1 Obsah 1 Obsah Úvod Charakteristika hluku Fenomenologie hluku Hluk jako faktor životního prostředí Názvosloví Zdroje hluku Základní členění zdrojů zvuku Hluk dopravních prostředků Identifikace a kategorizace zdrojů hluku Hluková politika v Evropské unii a v České republice Dosavadní hluková politika EU Současná situace v EU Situace v České republice Základní legislativa Limitní hodnoty pro environmentální hluk Ochrana před hlukem, vibracemi a neionizujícím zářením Zdravotní dopady působícího hluku Rušení hlasové komunikace Poškození vnitřního ucha Poškození sluchu Tinnitus (Šelesty v uších) Dočasný posun prahových hodnot Poruchy spánku a jejich důsledky Problémy se soustředěním Obtěžování Chronické změny stresových hormonů a riziko infarktu myokardu Sociální dopady Ekonomické dopady působícího hluku Užívání léků Opouštění budov umístěných v centru Pokles ceny nemovitostí Projekt Zdravotní důsledky a rušivé účinky hluku Základní informace o projektu Metodika Zajištění a kontrola kvality Výsledky Měření hluku Zdravotní část... 25

3 7.4.3 Věk Výskyt civilizačních onemocnění Vyhodnocení Zásady ochranných opatření proti nepříznivým výším hladin hluku z dopravy Urbanistická ochranná zařízení Architektonická ochranná opatření Dopravně-organizační opatření Technická protihluková opatření Technické uspořádání komunikací Protihlukové clony Zřizování ochranné zeleně Náhradní a doplňující opatření Přehled opatření ke snížení hluku a vibrací v Dopravním podniku hl. m. Prahy, a. s Opatření na dopravní cestě Odhlučnění mostu na trati IV.B metra (mezi stanicemi Rajská zahrada a Černý most) Nově budovaná trasa IV.C1 opatření zapracovaná do projektu Opatření na tramvajových tratích Opatření na vozovém parku Elektrické vozy metra Prostředky nezávislé trakce metra Tramvajová vozidla Vozový park autobusů Opatření na zařízeních pro cestující Náhrada pohyblivých schodů Opatření na ostatních zařízeních DP, a. s Stavební objekty Strojní vybavení Závěr Seznam tabulek Seznam obrázků Seznam grafů Použité informační zdroje... 48

4 2 Úvod Doprava je nepostradatelným faktorem vývoje lidské společnosti. Rozvoj dopravy v kontextu s vývojem lidské společnosti s sebou však přináší i řadu negativních vlivů. K těm nejdůležitějším se řadí i nadměrný hluk. Přestože důsledky vysokých hladin hluku jsou známy již od středověku, veřejný zájem na snižování nadměrného hluku můžeme sledovat až v posledních desetiletích. Hluk se stal pro řadu lidí hlavním problémem životního prostředí, a doprava je jeho dominantním zdrojem. Dopravní hluk z rychle se rozvíjející dopravní sféry je zdrojem řady prvotních nepříznivých účinků na obyvatelstvo, a proto jeho a omezování se stalo předmětem úkolů mnoha vědeckých týmů v mnoha zemích světa. Tato semestrální práce se zabývá problematikou negativních účinků dopravního hluku na zdraví obyvatelstva. Věnuje se základní rozdělení zdrojů hluku. Popisuje užívanou metodiku monitoringu zdravotních důsledků a rušivých účinků hluku a používaná ochranná protihluková opatření.

5 3 Charakteristika hluku 3.1 Fenomenologie hluku Zvuky jsou přirozenou a důležitou součástí prostředí člověka, jsou základem řeči a příjmu informací, mohou přinášet příjemné zážitky. Zvuky příliš silné, příliš časté nebo působící v nevhodné situaci a době však mohou na člověka působit nepříznivě. Obecně se zvuky, které jsou nechtěné, obtěžující nebo mají dokonce škodlivé účinky, nazývají hlukem, a to bez ohledu na výši jejich fyzikální parametrizace. Koncentrovaná definice hluku může mít proto např. tvar: Hlukem se obecně rozumí akustický signál, jehož působení člověka poškozuje, ruší, obtěžuje. Nepříznivé účinky hluku na lidské zdraví jsou obecně definovány jako morfologické nebo funkční změny organizmu, které vedou ke zhoršení funkcí organismu, ke snížení kompenzační kapacity vůči stresu nebo zvýšení vnímavosti k jiným nepříznivým účinkům prostředí. S určitým zjednodušením můžeme účinky dlouhodobého působení hluku rozdělit na účinky specifické, projevující se poruchami činnosti sluchového analyzátoru a na účinky nespecifické (mimosluchové), kdy dochází k ovlivnění funkcí různých systémů organismu[3]. 3.2 Hluk jako faktor životního prostředí Vysoké hodnoty hladin hluku jak v pracovním a obytném prostředí, tak často i v rekreačních oblastech vytvořily situaci, jejíž pozitivní ovlivnění se stává z hlediska celospolečenského nezbytnou potřebou. Zvuk je přirozeným projevem přírodních jevů a životní aktivity člověka. Slyšení je přitom pro něho jedním z nebohatších informačních zdrojů a velmi účinným poplašným systémem. Hlukem můžeme označit každý nežádoucí zvuk. Jinak nelze hluk přesněji fyzikálně definovat, neboť velmi záleží na vztahu člověka k danému zvuku. Pro někoho může být tento zvuk hlukem, ale pro jiného občana bude důležitým zdrojem informací. Proto boj proti hluku není bojem proti hluku vůbec, ale bojem proti zbytečnému neúměrně silnému hluku, který ruší a znepříjemňuje pobyt a práci člověka, popřípadě ohrožuje jeho zdravotní stav. Nadměrný hluk zaujímá v řadě faktorů ohrožujících naše životní prostředí stále důležitější místo. V programech ochrany prostředí, které realizují vyspělé státy světa, se řadí hluk zpravidla ihned za znečištěné ovzduší a ochranu povrchových vod. Přestože nikdo nepochybuje o tom, že hluk je zlo, které člověku škodí, je většina lidí zároveň přesvědčena, že konkrétní hluk, který sám produkuje, nebo o jehož vzniku či šíření rozhoduje, ještě není tak závažný, aby bylo třeba se opravdu účinně snažit ho potlačit. Je to pochopitelné, neboť většina hluků s nimiž se setkáváme se neprojevuje bezprostředně bolestí nebo patrnou funkční poruchou organismu, ale jeho účinky se kumulují a negativní dopady na exponovanou osobu se projevují až po delší době. Účinky hluku na lidský organismus se nijak výrazně výstražně neprojevují. Dočasné snížení citlivosti sluchu nebo popř. bolesti hlavy, neschopnost soustředit se na náročnou práci jsou často překrývány jinými zdravotními potížemi a proto jim exponovaná osoba nevěnuje obvykle pozornost. Hluk působí na velké skupiny obyvatel, ale ve srovnání např. se znečištěním ovzduší nevyvolává hromadný výskyt onemocnění ani jiné katastrofální situace. Účinek hluku je navíc individuálně různý podle osoby, na kterou působí. Existuje návyk v psychologické oblasti, který jako součást obecné laické zkušenosti usnadňuje podceňování problému. Akustická energie, která zamořuje životní prostředí a proto je pro nás hlukem, nakonec podléhá entropii a nezanechává žádná rezidua v prostředí, nemůže se tudíž v prostředí kumulovat jako např. olovo a jiné těžké kovy resp. chemické látky.

6 V současné době je na škodlivé účinky hluku soustředěna pozornost mnoha odborníků v oblasti zdravotnictví. Stejně tak se měřením a snižováním hluku zabývají stále větší skupiny odborníků různých profesí. Jednou z nejzávažnějších vlastností zvuku a hluku je, že se šíří na poměrně velké vzdálenosti, stovky metrů i více. Přitom se šíří stejně dobře vzduchem i vodou nebo pevnou hmotou, např. konstrukcí stavby. Za určitých podmínek se může akustické vlnění odrážet, lomit a ohýbat. I když např. působí pouze jeden zdroj hluku, může obklopit naše pracoviště neb místo pobytu v důsledku uvedených efektů akustická energie tak, že není možno předem určit kde je zdroj zvuku umístěn. To se projevuje zejména v uzavřených a polouzavřených prostorech. V důsledku tohoto jevu působí hluk na každého, kdo je v dosahu akustické energie. Postihuje tedy nejenom toho, kdo zdroj obsluhuje, ale i osoby, které se zdrojem nemají nic společného a pro něž je hluk nežádoucí a zbytečný. Jako výstižný příklad možno uvést osobní automobil, který často využívá k přepravě jenom jedna osoba. Hlukem tohoto automobilu není exponován pouze jeho uživatel, ale tisíce lidí na ulicích města a v přilehlých obytných budovách. Ve volném terénu může běžný dopravní prostředek svým hlukem zamořit území o ploše několika čtverečních kilometrů. V technické literatuře se někdy udává, že vzrůst hlučnosti v našem životním prostředí činí cca 1 db za rok. Je to údaj samozřejmě pouze hrubý. Přesto však ukazuje za prudký vzrůst hlučnosti a varuje nás před dalším možným nepříznivým vývojem. V minulosti se hovořilo o nadměrném hluku pouze u vybraných profesí jako byli kováři, kotláři apod. Hlukem byla exponována pouze úzká skupina lidí. Dnes, v době rozvinuté vědeckotechnické revoluce, kdy do všech oblastí našeho života zasáhla hlučná strojní a elektrická zařízení, je situace opačná. Těžko bychom nalezli významnější skupinu lidí, která by nebyla denně exponována ve značné míře akustickou energií. Všichni občané našich měst jsou v mimopracovní době exponováni dopravním hlukem, který např. v Praze v některých místech běžně dosahuje akustického tlaku A 85 db. Vývoj techniky směřuje ke stálému zvyšování výkonu strojů a technologických zařízení. Mezi mechanickým a akustickým výkonem existuje přímá úměrnost, což je jeden z důvodů růstu hlučnosti, který je možno dokumentovat např. u leteckých motorů. Z původních hodnot několika desítek koní vzrostly jejich výkony na desítky tisíc koní.navíc letadla začala být významným dopravním prostředkem, takže počet dopravních linek i letadel prudce vzrostl. Hustá dopravní letecká síť dokáže potom hlukově exponovat miliony občanů ve všech koutech naší republiky. Obdobné tendence jsou i u ostatních dopravních prostředků. Technický pokrok přináší i změny principů funkce strojů. Místo pístových motorů se dnes u letadel používají motory proudové, více hlučné; parní lokomotivy byly nahrazeny výkonnějšími, ale současně hlučnějšími dieselelektrickými stroji atd. K růstu hlučnosti přispívají i některé tendence při vylehčování konstrukcí strojů a zařízení. Významným měřítkem kvality výrobků se stává poměr mezi výkonem a vlastní hmotností. Vylehčené a ne zcela dobře z hlukového a vibračního hlediska vyvinuté konstrukce strojů a staveb často ztrácejí zvukoizolační schopnost a způsobují prudké zvýšení vyzařování akustického výkonu. Význačné změny vyvolává často umisťování nových druhů strojních zařízení v obytných budovách. Ačkoliv se před několika desítkami let stroje v obytných budovách téměř nevyskytovaly, je dnes téměř pravidlem či nutností, že zde instalujeme větrací a klimatizační zařízení, čerpadla, elektromotory, výtahové stroje, vytápěcí zařízení a různé jiné hlučné stroje pro domácnost. Nezanedbatelný vliv na hlukovou situaci v našem životní prostředí má i moderní reprodukovaná hudba. Z naznačovaných příčin vzniku a růstu hlučnosti můžeme učinit závěr, že z hlediska ochrany člověka před nadměrným hlukem si musíme všímat zejména těchto oblastí: konstrukce a

7 výroby strojů a zařízení, pracovního prostředí, venkovního prostoru a vnitřního prostoru obytných budov a staveb. Aktivity různých orgánů a spolků, které věnují pozornost ochraně životního prostředí, vedly občany k většímu zájmu o tiché prostředí a k zálibě vlastnit tichá domácí zařízení. Málo hlučné místo z hlediska venkovního prostoru zvyšuje cenu budov i stavebních parcel. Naopak byty v hlučnějším prostředí budou vždycky cenově znevýhodněny. S tím souvisí i ceny izolací proti hluku, jejichž aplikace při prvotním provádění stavby je vždy nižší než dodatečně protihlukové opatření. Přední pracovníci v oboru technické akustiky jsou sdružení v České akustické společnosti a ve Společnosti pro techniku prostředí. V dnešní době, kdy pracoviště, která se v českých zemích zabývají problémy snižování hluku a vibrací, protože dochází nejenom ke změnám názvů institucí, ale i k výrazné migraci pracovníků[2]. 3.3 Názvosloví Hluk je každý zvuk, který člověka ruší, obtěžuje, nebo který působí škodlivě na jeho zdraví. Hladina hluku A, L Aeq je hladina akustického tlaku, stanovená při použití váhového filtru A zvukoměru. Vyjadřuje se v decibelech db (A). Ekvivalentní hladina zvuku je hladinou střední hodnoty akustického tlaku zvuku ve sledovaném časovém úseku. Lze ji vyčíslit jako hladinu časového integrálu intenzity zvuku děleného délkou časového intervalu. Nejvyšší přípustná hladina zvuku je hladina zvuku A stanovená příslušnými předpisy[1]. 3.4 Zdroje hluku Základní členění zdrojů zvuku Zdroje zvuku rozdělujeme do dvou základních skupin. Do prvé skupiny, kterou nazýváme mechanické zdroje zvuku, patří akustické zářiče, jejichž povrch kmitá tak, že vyvolává kmitání i přiléhající vrstvy tekutiny, kterou se potom rozruch šíří do prostoru ve formě vlnění. Vyzařování akustického výkonu ze strojních zařízení je obvykle celým souborem vyzařovaní hluku z dílčích zdrojů, které jsou tvořeny jednotlivými součástkami stroje. Do této skupiny patří i hluk z dopravních prostředků. Druhou skupinu zdrojů zvuku tvoří aerodynamické zářiče akustické energie, kde hlavní příčinou vzniku zvuku je volné nestacionární turbulentní proudění tekutiny nebo turbulentní proudění v potrubí resp. Obtékání těles proudem tekutiny[2]. Základní kategorizace zdrojů hluku v území rozeznává zdroje hluku z dopravy, z průmyslové činnosti a z komunálních aktivit. Toto (na první pohled pouze metodologické) dělení má svůj praktický význam - umožňuje klasifikaci použitých metod z hlediska jejich standardizace Hluk dopravních prostředků V sídlištích a v centrech moderních měst převažují hluky, jejichž zdroji jsou dopravní prostředky. Zvlášť velké zvýšení hlučnosti vlivem dopravy je možno pozorovat v blízkosti dopravních magistrál, výpadových silnic, velkých křižovatek a letišť. Hladina akustického tlaku A, vyvolaná jednotlivými dopravními prostředky, závisí na několika faktorech: a) na mechanickém výkonu motoru, b) na rychlosti vozidla, c) na režimu práce motoru, d) na technickém stavu vozidla,

8 e) na kvalitě vozovky, f) na okolní zástavbě, g) na povětrnostních podmínkách, atd. Hluk způsobený dopravou roste převážně s počtem automobilů, s jejich rychlostí a se zvyšováním nosnosti nákladních automobilů. Závislost hladiny akustického tlaku A na intenzitě provozu se běžně kontroluje ve vzdálenosti 7,5 m od osy dopravního proudu. Hlučnost automobilů je závislá na rychlosti jejich pohybu. Hladiny akustického tlaku A se zvyšují při zvýšení rychlosti jízdy na dvojnásobek průměrně o 8 až 10 db. Přibližnou závislost hladiny akustického tlaku A osobních automobilů na rychlosti lze vyjádřit vzorcem L pa = ,25 v o kde je: - L pa [db] - hladina akustick0ho tlaku A ve vzdálenosti 7,5 m od osy vozovky, - v o [km/h] - rychlost pohybu osobního automobilu. Podobně pro nákladní automobily bude platit vzorec: L pa = 64 + v n /3 kde je: - v n [km/h] - rychlost pohybu nákladních automobilů. Značný hluk způsobují ve městech vozidla kolejové dopravy. Hladiny akustického tlaku A kolejových vozidel dosahují často 90 až 92 db, přičemž bývají v hluku maximálně zastoupeny frekvence v rozsahu 200 až 2000 Hz. Vyzařovaný hluk např. pražských tramvají velice souvisí s kvalitou kolejiště. Např. použití panelů z předpjatého betonu, jako základu pro koleje, zvýšilo v určitých kmitočtových pásmech hlučnost provozu tramvají. Dopravní hluk je náhodně proměnná veličina, neboť skladba dopravního proudu a rychlost jednotlivých vozidel jsou také náhodně proměnné veličiny[2] Identifikace a kategorizace zdrojů hluku Identifikace a kategorizace zdrojů hluku v území do jednotlivých skupin (typů) zdrojů má značný praktický význam, protože znalost typu (povahy, charakteru) zdroje umožňuje volit adekvátní výpočtové postupy (pokud ovšem existují) při řešení stavu akustické situace v území, a to v závislosti na tom, zda jde o zdroj bodový, liniový, plošný, prostorový. Základní orientaci při zařazování typů zdrojů hluku v území do jednotlivých skupin zdrojů poskytuje obecná tabulka Tab. 1. Tuto tabulku lze používat při stanovení pořadí významnosti podílů jednotlivých kategorií zdrojů na celkové akustické situaci v území při řešení (posuzování, hodnocení) konkrétních situací. Tab. 1 Typologicky popsaný soubor zdrojů akustické energie ve venkovním prostředí0 Skupina zdrojů Název zdroje, vymezení zdroje A. Dopravní trasy 1.Vzletové, přistávací a letové koridory vzdušného leteckého provozu 2.Železniční tratě 3.Vlečky tratí v průmyslových zónách, závodech 4.Ostatní vlečky a předávací kolejiště 5.Dálnice a rychlostní komunikace 6.Vybraná silniční síť v extravilánu a průtahy sídly

9 Skupina zdrojů Název zdroje, vymezení zdroje 7.Významné silniční trasy spojující střediska osídlení s dálničními tahy 8.Státní silnice I.,II.,III. třídy 9.Místní komunikace rychlostní 10.Místní komunikace sběrné 11.Místní komunikace obslužné a účelové s intenzitou dopravy nad 30 voz/1 h 12.Kolejové rychlodráhy pozemní a zapuštěné 13.Samostatné tramvajové tratě 14.Plavební kanály B. Jiné trasy 1.Trasy VVN nad 400 kv 2.Trasy VVN nad 110 kv 3.Trasy dopravníků, potrubí na tuhé substráty 4.Trasy lanovek nákl. a osobní dopravy 5.Nekonvenční dopravní trasy C. Plošná dopravní zařízení 1.Pozemní letecký provoz a jiná letecká činnost 2.Překladiště, přístavy 3.Železniční a seřaďovací nádraží 4.Střediska nakládky a vykládky 5.Manipulační kolejiště 6.Ostatní železniční technologická zařízení 7.Autobusová nádraží 8.Přestupní zastávky veřejné dopravy a MHD 9.Dopravní závody 10.Vozovny a jiné provozovny 11.Autoopravny 12.Autoservisy a čerpací stanice 13.Parkoviště a hromadné garáže D. Energetické provozy 1.Elektrárny 2.Teplárny 3.Transformační stanice 4.Výměníkové stanice 5.Vnitroblokové tepelné zdroje E. Vodohospodářské provozy 1.Čerpací stanice a kompresorovny 2.Jezy, stupně, vývary, skluzy 3.Úpravny vody čisté a odpadové F. Průmyslové provozy 1.Výrobní zóny 2.Průmyslové závody 3.Samostatné výrobní průmyslové objekty a opravárenské objekty 4.Jednotlivé agregáty nebo volně umístěné stroje 5.Zkušebny strojů, zkušební dráhy G. Zemědělské provozy 1.Mechanizační závody 2.Hospodářské dvory

10 Skupina zdrojů Název zdroje, vymezení zdroje 3.Sušárny a jiné provozy H. Těžební a stavební provozy 1.Povrchové doly, úpravny surovin 2.Kamenolomy a úpravny kamene 3.Panelárny a skládky stavebnin 4.Betonárky a stavební dvory 5.Mechanizační střediska I. Komunální provozy 1.Vzduchotechnická zařízení 2.Objekty služeb (čistírny,prádelny, mlýny, sběrny) 3.Opravny, dílny J. Provozy základní a vyšší vybavenosti 1.Předškolní a školní zařízení 2.Stadiony a sportovní hřiště 3.Centra intenzivního pěšího provozu (partery, výstaviště) 4.Zvěřince a chovné stanice 5.Střelnice a jiná účelová zařízení 6.Zařízení pro volný čas (např.diskotéky) K. Přírodní 1.Horské toky,vodopády,sopky 2.Jiné aktivity Z tabulky je patrné, že výčtově největší skupinu zdrojů akustické energie ve venkovním prostoru vytváří doprava a její činnost. Na druhém místě v pořadí se vyskytují zdroje hluku vytvářené průmyslovou činností. Za nimi pak následují zdroje hluku komunálního a úplně na konci tabulky výskytu zdrojů jsou ostatní (jiné) zdroje hluku. Závažnost zdrojů hluku z dopravy je - kromě jejich nejčastějšího výskytu - podepřena i tím, že jejich působení je prakticky možné v kterékoli denní či noční době, přičemž navíc automobily, jako nejčastější zdroje hluku vůbec, mají největší šanci dostat se co nejblíže k místům nejčastějšího a časově nejdelšího výskytu či pobytu lidí (tj. k domům, bytům, zdravotnickým areálům, školám, rekreačním územím atd.). Vliv dopravní činnosti - tedy vliv mobilních zdrojů akustické energie - bude proto ve velké většině případů obecně rozhodujícím faktorem pro celkový stav akustické situace ve venkovním prostředí. Stacionární zdroje akustické energie se v porovnání se zdroji mobilními vyznačují jednotou místa, času a děje, což umožňuje v podstatě skoro vždy odstranit či alespoň podstatně omezit jejich nepříznivé ovlivňování akustické situace ve venkovním prostředí. Pokud jde o vztah jednotlivých skupin zdrojů hluku z tabulky 1 k modelovým typům akustických zdrojů (zdroje bodové, liniové, plošné, prostorové), jimiž se modeluje vyzařování akustické energie skutečných zdrojů, pro jednotlivé skupiny zdrojů se používají modelové popisy reality, uvedené v Tab. 2. Tab. 2 Skupiny zdrojů a modelové popisy vyzařování akustické energie0 Skupina zdrojů Typy modelů akustické emise A. Dopravní trasy Liniové zdroje + bodové zdroje pro letecký provoz B. Jiné trasy Liniové zdroje C. Plošná dopravní zařízení Plošné zdroje + ad hoc liniové a bodové zdroje

11 Skupina zdrojů Typy modelů akustické emise D. Energetické provozy Prostorové zdroje + ad hoc jiné zdroje E. Vodohosp. Provozy Prostorové zdroje + ad hoc jiné zdroje F. Průmyslové provozy Prostorové zdroje + ad hoc jiné zdroje G. Zemědělské provozy Prostorové zdroje + ad hoc jiné zdroje H. Těžební a stavební provozy Prostorové zdroje + ad hoc jiné zdroje I. Komunální provozy Bodové + liniové + plošné zdroje J. Provozy základní a vyšší vybavenosti ad hoc modely založené na terénních datech K. Přírodní ad hoc modely založené na terénních datech Z tabulky 2 je patrné, že energeticky nejvýznamnější zdroj hluku ve venkovním prostředí - doprava - je popisován především modely liniových a bodových zdrojů akustické energie. Ty jsou v teorii obecně zvládnuty již na takové úrovni, že jejich rutinní používání v praxi nenaráží na potíže. U ostatních skupin zdrojů hluku je však otázka výpočtů stavu akustické situace v území především problémem popisu řešené situace pomocí výběru vhodné kombinace bodových, liniových a plošných zdrojů akustické energie. Různorodost těchto typů zdrojů akustické energie je v praxi natolik velká, že výpočtové řešení zadané (posuzované) situace je vlastně skoro vždy unikátním výpočtovým procesem. To však znamená, že posuzování kvalit akustických studií je netriviálním problémem a posuzovatel těchto částí dokumentací EIA by měl být vybaven dostatečnou poznatkovou základnou. Akustické studie, jako matérie, která má být posouzena, by pak vždy měly obsahovat identifikaci zdrojů hluku a popis použitých výpočtových modelů0.

12 4 Hluková politika v Evropské unii a v České republice 4.1 Dosavadní hluková politika EU Legislativa Evropské unie, týkající se hluku v prostředí, se až do poloviny devadesátých let minulého století vyznačovala dvěma hlavními charakteristikami. Komunitární právo (Acquis communataire, tj. právo Evropské unie) sestávalo jenom ze směrnic, vztahujících se k hlukovým emisím výrobků (dopravních prostředků a průmyslových výrobků). Ostatní legislativa byla legislativou jednotlivých členských států a tvořily ji hlavně předpisy, limitující nejvýše přípustné hodnoty hluku v prostředí. Přelomem v hlukové politice Evropské unie byl rok 1996, kdy byla vypracovaná Zelená kniha o příští hlukové politice EU (Green Paper on Future EU Noise Policy). Zelená kniha označila za klíčové problémy pro řešení hlukové situace v EU tyto tři oblasti: - odstranění rozdílů ve stavu znalostí o hlukové situaci v jednotlivých členských státech Evropské unie, - informovanost veřejnosti, - začlenění hlukové problematiky do integrované strategie, která povede ke zlepšení kvality života. Na základě zmíněných identifikací a dalších analýz obsažených v Zelené knize byly Evropskou unií následně přijaty tyto cíle: 1. Vytvoření Sítě hlukových expertů (Noise Expert Network). Cílem této účelové pracovní skupiny byla a stále je příprava podkladů a dokumentů pro jednání na úrovni Evropské komise o vývoji globální hlukové politiky Evropské unie. 2. Vypracování Směrnice o hlukových emisích zařízení a výrobků používaných ve venkovním prostředí. 3. Vypracování návrhu Směrnice o hluku v prostřed. Cílovou skupinou pro práci s touto Směrnicí jsou kompetentní subjekty v jednotlivých členských státech EU, které budou zodpovědné za vypracovávání hlukových map v harmonizovaných indikátorech (tj. parametrech pro posuzování hluku, které jsou jednotné a závazné pro všechny členské státy Unie). Na základě takto vytvořených map budou členské státy jednak povinny informovat obyvatelstvo o zatížení hlukem a o důsledcích, které z tohoto zatížení vyplývají, jednak vypracovávat a realizovat adresné akční plány na snižování hluku v prostředí. Podpora rozvoje navazujících projektů v oblasti snižování emisí hluku silničních motorových vozidel, letedel a železničních vozidel, včetně konkrétního finančního vyhodnocení přínosů z tohoto snižování. 4.2 Současná situace v EU Strategii pro oblast hluku v Evropské unii předkládá Evropské komisi prostřednictvím DG XI (Directorate General XI Životní prostředí) Noise Steering Group. Tady stojí za důkladné povšimnutí, že problematika hluku v prostředí je v Evropské unii řízena prostřednictvím resortu životního prostředí a nikoliv prostřednictvím resortu zdravotnictví. Důvody pro tento management problematiky hluku spočívají v tom, že hluk je v Unii systémově chápán jako složka životního prostředí (včetně meziresortního řízení, financování, státní politiky, vzdělávání, výzkumu, atd.), nikoliv jenom jako problém zdravotních účinků a důsledků hluku.

13 Účelově vytvořená řídící skupina pro hluk (NSG) je orgánem, zastřešujícím pracovní skupiny, vytvořené ze Sítě hlukových expertů. Výsledkem velmi efektivní práce těchto orgánů už nyní jsou: - Směrnice EU 2000/14/EC týkající se snižování emisí hluku strojů, výrobků a zařízení. - Návrh Směrnice pro hodnocení a řízení environmentálního hluku - Environmental Noise Directive, který se stal nejenom materiálem, charakterizujícím současnou situaci v oblasti environmentálního hluku v EU, ale i materiálem, určujícím strategické směřování hlukové politiky Evropské unie. Oba uvedené materiály jsou zásadní povahy a všechny členské státy EU mají za povinnost transponovat a implementovat je do své národní legislativy. K dalším legislativním regulativům EU vztahujícím se k oblasti hluku v prostředí patří: - Snižování hluku pneumatik. Je regulováno Směrnicí 2001/43/EC. - Snižování emisí hluku rekreačních plavidel. Prostředkem regulace je Směrnice 94/25/EC. - Snižování hluku železničního provozu. Toto snižování podléhá regulacím na základě Směrnice 96/48/EC o interoperabilitě transevropských vysokorychlostních železničních tratí a regulacím na základě Směrnice 2001/16/EC o interoperabilitě transevropských konvenčních železničních tratí. - Snižování a regulace hluku leteckého provozu. Řídí se Směrnicí 2002/30/EC. Rovněž tyto směrnice podléhají závazkům členských států o jejich transpozici a implementaci do příslušných národních legislativ. 4.3 Situace v České republice Resort ministerstva životního prostředí zabezpečil v rámci procesu přistoupení České republiky k Evropské unii transpozici veškeré minulé hlukové legislativy EU (transpozici všech hlukových směrnic starého přístupu ), která byla přijatým závazkem České republiky v rámci procesu přistoupení k EU. Transpozice této hlukové legislativy byla uskutečněna Nařízením vlády č. 194/2000 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku. Resort MŽP rovněž zabezpečil transpozici nové hlukové legislativy EU (směrnic nového přístupu ), obsažené ve Směrnici 2000/14/EC. Tato transpozice se uskutečnila Nařízením vlády č. 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku. Zmíněné Nařízení vlády č. 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku, v plném rozsahu zrušilo a nahradilo předchozí Nařízení vlády č. 194/2000 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku. V procesu implementace hlukových směrnic EU je Ministerstvo životního prostředí ČR resortem spolupracujícím s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR, které je gestorem za implementaci směrnice 2000/14/EC. Transpozice a implementace ostatní zmiňované hlukové legislativy EU již do kompetence resortu ministerstva životního prostředí nespadá Základní legislativa Mezi základní legislativu zabývající se problematikou vlivu hluku na zdraví obyvatelstva patří:

14 Zákon 258/2000 Sb. O ochraně veřejného zdraví a změně některých souvisejících zákonů viz adresa: Sbírka zákonů č.88/2004 nařízení vlády ze dne , kterým se mění nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací - viz adresa: Metodický návod Hlavního hygienika pro měření a hodnocení hluku v mimopracovním prostředí (z r.2001) č.j.hem viz adresa: Zákon o hodnocení a snižování hluku v životním prostředí (zatím v 2. kole připomínkového řízení, znění nelze zveřejňovat) transponující Směrnici Evropského parlamentu a Rady Evropské Unie č. 49/2002/EC o posuzování a managementu environmentálního hluku - viz adresa: Limitní hodnoty pro environmentální hluk Limitní hodnoty pro environmentální hluk jsou stanoveny v Nařízení vlády č.502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Hodnoty hluku ve venkovním prostoru se vyjadřují ekvivalentní hladinou akustického tlaku A L Aeq,T V denní době se stanoví pro osm nejhlučnějších hodin, v noční době pro nejhlučnější hodinu. Pro hluk z dopravy na veřejných komunikacích a železnicích a pro hluk z leteckého provozu se stanoví pro celou denní a noční dobu. Pro účely územního plánování se vyjadřuje 24 hodinovou dlouhodobou ekvivalentní hladinou L dvn a noční dlouhodobou ekvivalentní hladinou L n. Nejvyšší přípustná ekvivalentní hladina akustického tlaku A ve venkovním prostoru (s výjimkou hluku z leteckého provozu) se stanoví součtem základní hladiny hluku LAeq,T = 50 db a příslušné korekce pro denní nebo noční dobu a místo dle přílohy č. 6 k tomuto nařízení. Pro vysoce impulsní hluk se připočte další korekce 7 db. Nejvyšší přípustná ekvivalentní hladina akustického tlaku A ve venkovním prostoru z leteckého provozu se stanoví součtem základní hladiny hluku LAeq,T = 65 db a příslušné korekce pro denní a noční dobu a místo podle přílohy č. 7 k tomuto nařízení. Nejvyšší přípustné dlouhodobé ekvivalentní hladiny Ldvn a Ln se číselně rovnají nejvyšším přípustným ekvivalentním hladinám akustického tlaku LAeq,T pro denní a noční dobu. Pro provádění povolených staveb je přípustná korekce + 10 db k základní nejvyšší přípustné ekvivalentní hladině akustického tlaku A, a to v době od 7 do 21 hodin stanovené podle odstavce 2. Hluk ze stavební činnosti se vypočte způsobem uvedeným v příloze č. 6 k tomuto nařízení. Pokud by bylo technicky prokázáno, že ve stávající situaci zástavby po vyčerpání všech prostředků jejich ochrany před hlukem, není technicky možné dodržet ustanovení odstavců 1 až 3, je možné potřebnou ochranu před hlukem zajistit izolací chráněného objektu tak, aby bylo vyhověno podmínkám podle 11. Přitom musí být zachována možnost potřebného větrání Ochrana před hlukem, vibracemi a neionizujícím zářením Ochranu před hlukem, vibracemi a neionizujícím zářením je stanovena v zákoně číslo 258/2000 Sb. O ochraně veřejného zdraví a změně některých souvisejících zákonů, v části hluk a vibrace.

15 Osoba, která používá, popřípadě provozuje stroje a zařízení, která jsou zdrojem hluku nebo vibrací, provozovatel letiště a vlastníci, popřípadě správci pozemních komunikací, železnic a dalších objektů, jejichž provozem vzniká hluk jsou povinni technickými, organizačními a dalšími opatřeními zajistit, aby hluk nepřekračoval hygienické limity upravené prováděcím právním předpisem pro venkovní prostor, stavby pro bydlení a stavby občanského vybavení a bylo zabráněno nadlimitnímu přenosu vibrací na fyzické osoby. Pokud při používání, popřípadě provozu zdroje hluku nebo vibrací, s výjimkou letišť, nelze z vážných důvodů hygienické limity dodržet, může osoba zdroj hluku nebo vibrací provozovat jen na základě povolení vydaného na návrh této osoby příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví časově omezené povolení vydá, jestliže osoba prokáže, že hluk nebo vibrace byly omezeny na rozumně dosažitelnou míru a provozem nebo používáním zdroje hluku nebo vibrací nebude ohroženo veřejné zdraví. Rozumně dosažitelnou mírou se rozumí poměr mezi náklady na protihluková nebo antivibrační opatření a jejich přínosem ke snížení hlukové nebo vibrační zátěže. Při překročení hygienických limitů hluku z provozu na civilních mezinárodních letištích přepravujících ročně více než fyzických osob a vojenských letištích je provozovatel letiště povinen navrhnout ochranné hlukové pásmo. Ochranné hlukové pásmo zřídí rozhodnutím správní úřad příslušný podle zvláštního právního předpisu0.

16 5 Zdravotní dopady působícího hluku Již od středověku je známo, že expozice hluku o vysokých hladinách může po řadu let vyústit v hluchotu, ať je příčinou hluku důlní těžba či kostelní zvon. Hluk je nyní pro řadu lidí hlavním problémem životního prostředí, a doprava je jeho dominantním zdrojem. Často může narušit prostředí, které je jinak tiché a relaxační, jako jsou dvorky, zahrady a parky. Může mít řadu prvotních nepříznivých účinků, včetně poškození sluchu. K hlavním zdravotním dopadům působícího hluku řadí WHO narušení komunikace, hlukem způsobenou ztrátu sluchu, obtěžování hlukem, poruchy spánku, poruchy kardiovaskulárního a vegetativního systému, ovlivnění výkonu, produktivity a sociálního chování. 5.1 Rušení hlasové komunikace Rušení hlasového porozumění hlukem může vyústit ve velké množství osobních problémů, poškození a změn v chování; problémy s koncentrací, únavu, nejistotu a ztrátu sebedůvěry, podrážděnost, nepochopení slyšícího, sníženou pracovní výkonnost, problémy v mezilidských vztazích a množství stresových reakcí. Může docházet též k problémům ve společenském chování. Zvláště zranitelní jsou k těmto typům efektů ti lidé, kteří jsou postiženi sluchovými vadami, staří lidé a děti ve stadiu osvojování jazyka a čtení, jakož i jedinci, kteří nejsou dobře obeznámeni s hovorovým jazykem. Tyto zranitelné skupiny tedy tvoří podstatnou část populace dané země. 5.2 Poškození vnitřního ucha Poškození vnitřního ucha může být způsobeno bezprostředním účinkem náhlého hluku (např. střelba z pušky nebo exploze). V takových případech je energie akustické události extrémně vysoká a velmi krátká. Jinou možností je dlouhodobá expozice hluku během několika let, která je velmi obvyklá na pracovištích nebo např.v blízkosti letišť a dálnic. V těchto případech nejsou zvukové hladiny extrémně vysoké, ale jsou déletrvající. Typický je potom pomalý rozvoj poškození sluchu v rozmezí řady let. K nejsnáze poranitelným částem hlemýždě patří smyslové vlásky vláskových buněk. Ty mohou být poškozeny nadměrnou hlukovou expozicí jako první. Vzhledem k tomu, že nadměrně vysoký hlučný impuls může způsobit různý stupeň narušení smyslových buněk, k omezení trvalého poškození může přispět adekvátní terapie. Léčba jakéhokoli poškození by měla začít co nejdříve. Samozřejmě že nejvážnější poškození, zničení řasinek, nemůže být vyléčeno nikdy. 5.3 Poškození sluchu Tinnitus (Šelesty v uších) Řada lidí se již setkala s šelesty v uších poté, co byla vystavena velmi hlasité hudbě na diskotéce nebo hudebním festivalu. Normálně mizí toto zvonění (tinnitus) několik minut nebo hodin po skončení expozice. Jestliže se však expozice často opakuje a třeba i vzrůstá, délka zvonění se bude prodlužovat a může se stát dlouhodobým problémem po celý život. Zvonění v uších sestává ze zvuků vytvářených vnitřním uchem samotným, nebo se jedná o zvuky náležející proudu krve skrz struktury ucha. Je průvodním jevem nastupující ztráty sluchu Dočasný posun prahových hodnot Nejvíce lidí mimo přechodných šelestů v uších setkává po poslechu velmi hlasité muziky nebo po zkušenosti s hlasitou ránou v blízkosti ucha se zhoršeným sluchem. Relativní ticho,

17 než se sluch plně zotaví, může trvat řadu hodin nebo i více než týden. Tyto sluchové změny se označují jako dočasný posun prahových hodnot. Jestliže dojde k následné silné explozi hluku dříve, než je sluch plně obnoven, může se během let rozvinout chronická ztráta sluchu nebo dokonce hluchota. Dočasný posun sluchového prahu se využívá při pokusu o určení trvalého posunu prahových hodnot v populaci exponované hluku. 5.4 Poruchy spánku a jejich důsledky Poruchy spánku jsou velmi rozšířené a mají různorodý původ a mohou značit i zdravotní problémy[4]. Nepříznivé ovlivnění spánku se prokazatelně projevuje obtížemi při usínání, probouzení, změnami délky a hloubky spánku, zejména redukcí fáze spánku[3]. V Německu žije 20 milionů lidí, kteří velmi obtížně usínají a spí. Z tohoto počtu potřebuje 8,5 milionu léčbu a 3,3 milionu trpí stálou únavou během dne z důvodu špatné kvality spánku. Pokles jejich výkonnosti a produktivity je zvláště významným pro bezpečnost silničního provozu. Řidiči, kteří usnou za volantem, jsou příčinou přibližně 20 % dopravních nehod na dálnicích v Německu. Chronické poruchy pánku mohou být označeny za nemoc, protože jsou škodlivé pro: výkonnost v zaměstnání, psychickou pohodu, učení, imunitní systém, sociální komunikaci, schopnost řídit motorové vozidlo. Chronické poruchy spánku zvyšují riziko: psychosomatických onemocnění, hlavně kardiovaskulárních onemocnění, neurózy, strachu, agresivity, zvýšené spotřeby sedativ a léků na spaní[4]. K narušení spánku vede jak ustálený, tak i proměnný hluk. Senzitivní skupinou populace jsou starší lidé, lidé pracující na směny, lidé s funkčními a mentálními poruchami, osoby s potížemi se spaním. Důležité přitom je to, že obecně k adaptaci lidí na rušení spánku hlukem nedochází v hlučných lokalitách ani po více letech[3]. 5.5 Problémy se soustředěním Hluk ztěžuje učení, hlavně ve škole, kde je požadováno pochopení. Pokles chápavosti může být způsoben vnějším a vnitřním hlukem doplněným o akustickou charakteristiku třídy (charakteristika ozvěny v místnosti) nebo neukázněnými dětmi ve třídě. Srozumitelnost hovoru je důležitá zejména pro děti, které se učí jazyky nebo muziku. Je pozoruhodné, že pro osvojení jazyka je jedním z nejdůležitějších faktorů kvalita sluchu u studentů. Tato kvalita bude ovlivňovat způsob, jak děti budou schopné reprodukovat to, co slyšely. Experimentálně může být srozumitelnost řeči posouzena pomocí množství chyb, které udělá dítě poslouchající běžné věty v okolním hluku. Pokud jsou hladiny okolního hluku nižší než 55 db(a), míra chybování je 4,3 %. Pokud jsou hladiny okolního hluku 60 db(a) a více, které odpovídají hluku dopravy při pootevřeném okně, míra chybování je nejméně 15 %. 5.6 Obtěžování Obtěžování způsobené hlukem je globální fenomén. Definice obtěžování je pocit nelibosti spojený s jakýmkoliv původcem či okolnostmi, o kterých jedinec nebo skupina ví nebo věří, že na něj (ni) nepříznivě působí. Nicméně kromě obtěžování mohou lidé pociťovat řadu negativních pocitů, pokud jsou vystaveni v životním prostředí hluku, a může se pak dostavit vztek, rozladění, pocit neuspokojení, odtažitost, bezradnost, deprese, úzkost, pokles pozornosti, nervozita nebo vyčerpání. Obtěžování veřejnosti se mění v závislosti na akustických charakteristikách hluku včetně zdrojů hluku a je citlivé na řadu neakustických faktorů kulturní, sociální, psychologické a ekonomické povahy. Pocit obtěžování se mění též v závislosti na aktivitě (rozhovor, relaxace

18 při rádiu či televizi atd.). Na úrovni jednotlivce může být zvýšenou hladinu hluku vysvětleno maximálně 30 % případů obtěžování. Nejsilnější obtěžování je způsobeno dopravním hlukem. 5.7 Chronické změny stresových hormonů a riziko infarktu myokardu Kontinuální expozice hluku může vyústit v chronické změny v regulaci fyziologických systémů, především ve zvýšené uvolňování stresových hormonů. Účelem tohoto vzestupu stresových hormonů je buď připravit organismus na boj nebo únik, nebo maximálně využít šanci na přežití v případě poškození. Pro boj nebo únik je třeba dodatečné energie. Proto stresové hormony (adrenalin a noradrenalin) zvyšují cholesterol a triglyceridy krvi. Jestliže je dodatečná energie využita pro boj nebo únik, je dosaženo účelu, ale v naší moderní společnosti se jedná velmi často o planý poplach. Jestliže pokračující expozice hluku vede k chronicky se opakujícímu vzestupu stresových hormonů a lipidů, vzrůstá i riziko arterosklerosy a nakonec i riziko infarktu. Na druhé straně, jestliže je organismus připravován na přežití během poškození, má zvýšený stresový hormon (kortizol) za úkol zastavit krvácení a omezit riziko infekce v ráně. Ačkoli kortizol může lidem pomoci zachránit život a zraněným napomáhá se srážlivostí krve, vysoký vzestup kortizolu, který přetrvává po řadu let, může mít nebezpečné vedlejší účinky. Zvýšená srážlivost krve, např. zvýšený fibrinogen, dodatečně zvyšuje riziko srdeční příhody. Zvýšená expozice dopravního hluku nad průměrem denní/noční venkovní hladiny 65/55 db(a) zvyšuje riziko infarktu myokardu přibližně o 20 %. 5.8 Sociální dopady Sociální následky hluku a účinek na chování jsou často nepřímé, složité a obtížně rozpoznatelné. Předpokládá se, že řada těchto účinků nemá souvislost se zdrojem hluku. Dopady sociální a dopad na chování zahrnují změny v obvyklých modelech každodenního chování (např. zavírání oken, nepoužívání balkónů, nastavování televize a rádia na vyšší hlasitost, psaní petic, stěžování na úřadech), nepříznivé změny ve společenském chování (např. agresivita, nepřátelství, stranění se, nespolupráce), nepříznivé změny v sociálních ukazatelích (např. pohyblivost v okolí bydliště, dostupnost nemocnic, konzumace drog, míra nehodovosti) a změny v náladě ( např. snížený pocit štěstí, více depresivní nálada). Ačkoli jsou změny ve společenském chování dávány do souvislosti s expozicí hluku, expozice sama o sobě pro vznik agrese nestačí. Nicméně v kombinaci s provokací nebo předem existujícím strachem či nepřátelstvím může agresi vyvolat. Dosti souhlasných dokladů ukazuje, že hluk nad 80 db(a) Leq způsobuje omezení pozitivního chování a zvýšení agrese během expozice a v období po ní.

19 6 Ekonomické dopady působícího hluku 6.1 Užívání léků Při snaze čelit následkům hluku mohou být použity různé léky. Na jedné straně jsou léky minimalizující stres a nepříjemné pocity. Na straně druhé jsou léky předepisované kvůli poruchám spánku a nočnímu probouzení. Užívání těchto léků přispívá k celkovým sociálním nákladům společnosti. V hlučným oblastech, kde L Aeq = db, 15 % postižených obyvatel užívá léky na spaní či zklidnění po většinu dní nebo několikrát týdně, zatímco obecně jsou konzumenty léků pouze 4 % celkové populace (neovlivněné hlukem). Nad hodnotou 65 db(a) stoupá významně též použití ušních zátek. 6.2 Opouštění budov umístěných v centru V centrech měst je řada různorodých zdrojů hluku. Ať už jsou privátní nebo veřejné, všechny vedou k opouštění městských center. Dopravní hluk je jedním z hlavních zdrojů hluku v městských oblastech. Jakýkoliv vzestup turistického ruchu se většinou odehrává v létě, kdy má mnoho barů a restaurací otevřené terasy, kde lidé využívají posezení na čerstvém vzduchu. Pravidelnou součástí scény je živá či reprodukovaná hudba. Pokud je hudba pouštěna pravidelně a příliš hlasitě, může být pro místní obyvatele určujícím faktorem k prodeji nemovitostí a přestěhování se do klidnějších oblastí. 6.3 Pokles ceny nemovitostí Obtíže způsobené místním hlukem vedou k poklesu ceny budov v oblasti, kde je hluk natolik obtěžující, že řada lidí nepovažuje dané domovy za vysněné místo k životu. Studie v Kanadě, Velké Británii a spojených státech týkající se vztahů mezi hlukem letecké dopravy a hodnotou obydlí předpokládají devalvační faktor 0,75 % na db(a) pro levné a středně drahé domy a 1 % na db(a) pro vysoce ceněné domy. Tyto faktory se uplatňují při zvukových hladinách v rozmezí db(a). Takové negativní dopady samozřejmě vedou obyvatele k vynaložení tlaku na úřady, aby se podílely na omezení hluku nebo stanovily adekvátní náhradu například tím, že vykoupí nemovitosti za rozumnou cenu. Toto působení není omezeno pouze na velkoměsta, může též zasáhnout venkovské oblasti. Všechny typy hluku mohou vést k poklesu nemovitostí. Může se jednat o domy v okolí dálnice nebo v sousedství letiště, budovy v turistických centech měst, jednotlivé domy poblíž průmyslové oblasti, dřevařského závodu nebo husí farmy. Takový ekonomický dopad představuje jeden z mnoha stížností na hluk[4].

20 7 Projekt Zdravotní důsledky a rušivé účinky hluku 7.1 Základní informace o projektu Základem projektu III., Monitorování zdravotních důsledků a rušivých účinků hluku, je paralelní monitoring hluku venkovního prostředí, který zahrnuje 24hodinové měření hluku ve 42 vybraných základních lokalitách 21 měst ČR V těchto základních lokalitách, kde je hlučnost poměrně přesně charakterizována výše uvedeným 24 hodinovým měřením hluku dále probíhá periodicky dotazníkové zjišťování vlivu hluku na výskyt vybraných ukazatelů zdravotního stavu zejména civilizačních nemocí, poruch spánku a neurotických příznaků. Denní i noční hlučnost v jednotlivých lokalitách tvoří souvislou řadu hladin. Ze zjištěných rozdílů hlučnosti za uplynulých devět let je zřejmé, že ke změnám hlučnosti přesahujícím toleranční meze přesnosti měření, t.j. +/- 1dB, došlo jen v malém počtu lokalit. Celkově nelze konstatovat nárůst či pokles hlučnosti v ČR, protože jednak, k prokazatelné změně došlo pouze v menším počtu lokalit, jednak význam nárůstu v některých lokalitách je snížen poklesem v jiných Metodika Ve všech 21 městech, kde probíhá monitoring, jsou vybrány vždy jedna relativně tichá a jedna relativně hlučná základní lokalita. Lokality jsou vybrané tak, aby v nich bydlelo nejméně 300, nejlépe až 1000 obyvatel. Minimální počet 300 respondentů odpovídá vypočtené statistické potřebě rozsahu souboru. Na základě předchozích studií vlivu hluku na zdravotní stav se ukázal pro kvantitativní hodnocení jako dostačující. Dále byl výběr podřízen tomu, aby lokality sestávaly z běžné zástavby vícepodlažními činžovními domy, které jsou již minimálně 10 let obydleny, a aby byla populace vybraných lokalit z hlediska sociálního a demografického typická. To znamená, že neobsahuje významně vyšší podíl výrazných etnických nebo profesionálních skupin (např. jen pracovníky v hlukovém riziku). Lokality byly také vybírány tak, aby byly pro dané město pokud možno charakteristické. Dalším požadavkem bylo, aby dané lokality nebyly výrazně ovlivněny jiným druhem znečištění životního prostředí, např. exhalacemi. Měřící místa v základních lokalitách jsou vybrána tak, aby měřením na nich byla charakterizována hlučnost v celé základní lokalitě. Měření jsou prováděna zvukoměry firmy Brüel & Kjaer typ 2231 se statistickým modulem BZ Detailní umístění mikrofonu odpovídá požadavkům Metodického návodu hlavního hygienika ČR pro měření a hodnocení hluku v mimopracovním prostředí z r Znamená to, mimo jiné, že mikrofon je umístěn ve vzdálenosti 2 m před fasádou obytného objektu, většinou ve výšce okna prvního nadzemního podlaží. V případě, že měření je prováděno z měřícího vozu, nebo jinak upevněným mikrofonem než z okna, pak minimálně 3 m nad terénem. Měření jsou prováděna 24 hodin za všech meteorologických podmínek (pokud tyto podmínky přímo nepřípustným způsobem neovlivňují mikrofon) vždy jednou měsíčně, střídavě v hlučné a tiché lokalitě, přednostně ze středy na čtvrtek. Měření probíhá po jednotlivých hodinách, výsledky jsou automaticky ukládány do paměti zvukoměru. Po celou dobu měření je u měřících přístrojů odborná obsluha pro zajištění jak vlastních přístrojů před různými negativními vlivy, tak pro případnou korekci, resp. zrušení měření v případě, že by měření bylo nepřípustně ovlivněno netypickou hlukovou situací v místě měření (např. oprava prasklého vodovodu v komunikaci). Po skončení měření jsou výsledky přeneseny do počítačů programem pro výpis výsledků. Zde je možné výsledky vizuálně kontrolovat. Potom jsou převodním programem převedeny do programu Epi-Info a jsou z nich vypočteny hodnoty za měřených 24 hodin. Jednotlivé výsledky jsou v programu označeny kódem projektu pro jednotlivá pracoviště s

21 rozlišením na tiché a hlučné lokality. Výsledky uložené v Epi-Infu jsou takto připraveny pro další centrální zpracování. V základních lokalitách byly zdravotní účinky hluku v uplynulých devíti letech zjišťovány celkem třikrát (v r.1995,1997 a 2002) pomocí dotazníku vypracovaného na základě dotazníku použitého při předchozí studii vlivu hluku na zdravotní stav obyvatel ukončené v r (v rámci úkolu hlavního hygienika). Dalším podkladem pro vypracování dotazníku byl dotazník CINDI. Dotazník pro tento projekt monitoringu odpovídá tedy jak ověřeným potřebám výzkumu vlivu hluku, tak je maximálně možným způsobem přizpůsoben dotazníku CINDI. Dosažené výsledky lze srovnávat i se závěry výše uvedené studie ukončené v r.1985 a to i s ohledem na to, že vybrané lokality jsou podobné a hluková měření jsou prováděna stejnou metodikou s pouze rozdílným počtem měření. Hodnocení výsledků je provedeno stejným způsobem jako v předchozích etapách, což je zřejmé z komentářů k výsledkům jednotlivých otázek. Všechny údaje zjištěné dotazníkem v jednotlivých lokalitách, tj. procenta odpovědí, či průměry v případě numerických odpovědí za lokalitu, jsou položeny do vztahu k příslušnému údaji o hlučnosti lokality. Tyto souhrnné údaje o hlučnosti všech lokalit tvoří plynulou škálu hodnot. Takto vzniklým polem bodů je proložena regresní křivka, vyjadřující vztah hlučnosti ve sledovaných lokalitách a odpovědi na danou otázku, resp. sledovaného jevu. Na základě vyhodnocení odpovědí na otázky, týkající se matoucích faktorů (tzv.confounderů), které by mohly ovlivnit vliv hlučnosti na výskyt sledovaných ukazatelů zdravotního stavu, je možné zhodnotit, zda tyto faktory výskyt ukazatelů zdravotního stavu ovlivnily. Zjištěné změny zdravotního stavu respondentů lze považovat za účinek hlučnosti v případě, že mezi výskytem možných matoucích faktorů a hlučností není statisticky významný vztah, udávající vzestup, nebo případně pokles jejich výskytu směrem ke hlučným či tichým lokalitám. Pro ověření výsledků výše uvedeného způsobu statistického zpracování s použitím plynulé škály výsledných hodnot hlučnosti, bylo použito zpracování programem STATA, který vyhodnocuje výskyt zdravotních ukazatelů stavu ve vztahu ke třem kategoriím noční hlučnosti a to do 45, od 45 do 62 a nad 62 db(a) a současně vyhodnocuje vliv možných matoucích faktorů. Tento způsob vyhodnocení je obvyklý v zahraniční literatuře. Vzhledem k tomu, že v základních lokalitách, kde hlučnost zjišťujeme podrobným měřením a zdravotní stav hodnotíme pomocí dotazníku, bydlí relativně málo obyvatel a také s ohledem na jejich malou rozlohu, byly vybrány větší lokality, které na základní lokality těsně navazují. To proto, aby byly monitoringem zaznamenány případné změny v dopravě, jako hlavním zdroji hluku. Sledování vývoje hlučnosti a jejích účinků na zdraví je v nich prováděno odhadem relativního rizika poškození zdraví hlukem v životním prostředí, programem označeným HLUK M. Tento odhad relativního rizika vychází z proběhlých dotazníkových šetření, kde byl opakovaně zjištěn statisticky významný vztah mezi hlučností a zdravotním stavem (resp. sumou vybraných, nejzávažnějších civilizačních chorob). Údaje o hlučnosti jsou zjišťovány denními jednohodinovými měřeními hluku u jednotlivých domů. Tato měření jsou pak v programu korigována odborným odhadem na předpokládané noční hodnoty na základě rozdílu mezi zjištěnou denní a noční hlučností v příslušných základních lokalitách. Noční hodnota hlučnosti je použita proto, že noční hlučnost je v těsnějším vztahu ke zjišťovanému zdravotnímu stavu obyvatel, než hlučnost denní mimo jiné i proto, že většina obyvatel je doma a jejich činnost je podobná. Počty obyvatel v jednotlivých obytných objektech (dle čísel popisných) byly získány z volebních seznamů. Program HLUK-M je dále doplněn o procentuální údaje, vyjadřující risk assessment z hluku ve dvoudecibelových pásmech, v rozsahu monitoringem zjišťovaných hladin hluku. Podrobnější popis metodiky odhadu rizika poškození zdraví hlukem z venkovního prostředí je v textu Projektu III. monitoringu.