Ing. Petr KOVANDA Ing. Pavel ZONA, Ph.D. CIVILNĚ VOJENSKÁ SPOLUPRÁCE

Transkript

1 Ing. Petr KOVANDA Ing. Pavel ZONA, Ph.D. CIVILNĚ VOJENSKÁ SPOLUPRÁCE ASTRON studio CZ, a. s. Praha 2016

2

3 CIVILNĚ VOJENSKÁ SPOLUPRÁCE Autoři: Ing. Petr KOVANDA Ing. Pavel ZONA, Ph.D. Jazyková korektura: Mgr. Hana HANZLÍKOVÁ Obálka: Ing. Jaroslav MRÁZ Grafická úprava a sazba: Ing. Jaroslav MRÁZ Recenzent: Ing. Zdeněk ŠEVČÍK Tato odborná kniha je dílčím výsledkem řešení interního vědeckého projektu v rámci dlouhodobého záměru rozvoje organizace Rozvoj obecné a aplikované teorie vojenského umění a výzkum vojenské historie v období moderních a postmoderních válek. Odborná kniha CIVILNĚ VOJENSKÁ SPOLUPRÁCE prošla standartním recenzním řízením a byla doporučena k publikaci vědeckou redakcí nakladatelství ASTRON studio CZ, a. s., Praha. Vydavatelství: Tisk: ASTRON studio CZ, a. s., Veselská 699, Praha Vydání první. Praha 2016 ISBN

4 OBSAH SEZNAM OBRÁZKŮ PŘEDMLUVA PŘEDMLUVA AUTORŮ SUMMARY ÚVOD ZÁKLADNÍ POJMY V OBLASTI CIMIC Základní funkce CIMIC Úkoly CIMIC Historický náhled na civilně vojenské vazby a vztahy Vznik jednotek Civil Affairs Civil Affairs a Organizace spojených národů Komplexní přístup Provinční rekonstrukční týmy Evropský přístup k CIMIC Principy CIMIC Kontext a environmentální povědomí o prostředí Záměry a cíle vojenských a civilních aktérů Působení v rámci zákona Získaní respektu a důvěry Civilní prvenství a vlastnictví Integrované plánování Komunikace Civilní prostředí vojenských operací Vztahy s civilním obyvatelstvem Vztahy s humanitárními organizacemi Vztahy s civilními agenturami Specifické úkoly CIMIC CIMIC a zpravodajská činnost Projekty Podpora CIMIC ostatními jednotkami CIMIC a informační operace CIMIC v rámci integrovaného záchranného systému

5 6. Civilní aktéři Mezinárodní organizace Nevládní organizace Přispívající organizace Další uskupení Řídící agentury Vzájemné vztahy Plánování operací CIMIC Obecné zásady Úkoly CIMIC ve fázích operace Úkoly CIMIC dle úrovně operace Úkoly CIMIC v rámci plánovacího procesu Vznik jednotky CIMIC v AČR Místo a úkoly centra CIMIC AČR Nasazení CIMIC AČR v zahraničních operacích ZÁVĚR LITERATURA PŘEDSTAVENÍ AUTORŮ SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK REJSTŘÍK

6 SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1 Současný pohled na místo CIMIC ve vojenských operacích Obrázek 2 Zjednodušené schéma struktury PRT USA Obrázek 3 Struktura UK PRT v Mazar -e-sharif Obrázek 4 Zjednodušené schéma PRT v Kunduzu Obrázek 5 Srovnání modelů PRT Obrázek 6 Civilní prostředí vojenských operací Obrázek 7 Nástroje informačních operací Obrázek 8 Možný způsob sladění metod a dílčích cílů ke společnému zájmu Obrázek 9 Rekognoskace prostoru v rámci nasazení při povodních v roce Obrázek 10 Místo CIMIC v rámci zapojení ozbrojených sil do IZS Obrázek 11 Zjednodušené schéma typologie civilních organizací Obrázek 12 Fáze plánovacího procesu Obrázek 13 Článek k založení střediska CIMIC Obrázek 14 Zakládající příslušníci střediska CIMIC při slavnostním nástupu Obrázek 15 Předání humanitární pomoci Bashra, Iraq Obrázek 16 Výcvik místních obyvatel v obsluze UV SEZNAM OBRÁZKŮ 6

7 PŘEDMLUVA Od nepaměti sloužily války cílům politiky, což velmi přesně vyjádřil ve svém díle O válce Carl von Clausewitz. Pro prosazení politických cílů silou vznikaly armády, jejichž posláním byla téměř výhradně porážka protivníka reprezentovaného zpravidla také ozbrojenými silami. Samotný válečný akt, střetnutí ozbrojených sil, probíhal relativně odděleně od prostředí civilního obyvatelstva. Poražený uznal svou porážku, kapituloval a přijal podmínky vítěze. Na ovládnutých (okupovaných) územích zpravidla dále fungovala místní správa a samospráva i některé složky státní moci, jako jsou policie (četnictvo), soudní systém a další, které udržovaly i nadále určitou míru veřejného pořádku a bezpečnosti. Významná změna v použití ozbrojených sil nastává ke konci 20. století v souvislosti s rostoucí potřebou mezinárodního společenství využívat ozbrojené síly k zažehnání konfliktů a krizí etnické, náboženské, kulturní a jiné povahy, často spojených s rozpadem nesourodých státních útvarů a se zhroucením celého státního systému země. Nastala doba, kdy v prostoru intervence není možné nalézt reprezentaci a představitele, kteří by mohli kapitulovat nebo přijmout podmínky mezinárodního společenství. Navíc se zpravidla zcela rozpadnou bezpečnostní složky a mimo intervenující vojenské síly neexistuje domácí prvek, který by zajišťoval veřejný pořádek a bezpečnost. Zasazené síly, od nejmohutnějších jednotek až po jednotlivce, jsou konfrontovány s novými podmínkami, které přináší řadu dříve nepoznaných problémů spojených s otázkou, jak působit v prostředí reprezentovaném obyvatelstvem, místními i mezinárodními institucemi a organizacemi. Zcela zásadním se stává problém, jak plnit úkoly typicky vojenské povahy a současně si neznepřátelit ostatní nevojenské aktéry působící v prostoru operace. Jedním z prvních počinů v této oblasti bylo vytvoření konceptů a následně i specializovaných orgánů civilně -vojenské spolupráce, která se postupně stává významnou schopností zasazených sil nebo i operační funkcí moderně vedených operací. Následující statě monografie postupně rozebírají prostředí současných vojenských operací a definují aktéry civilního prostředí jako jedné z nejdůležitějších složek. Dále rozebírají úlohu jednotek civilně vojenské spolupráce jako jedné ze složek ozbrojených sil, která spolupracuje s civilními aktéry v prostoru operace. Jsou zde rozebírány principy chování jednotek civilně vojenské spolupráce a možnosti vzájemné spolupráce s civilním sektorem. Vlastimil GALATÍK 7

8 PŘEDMLUVA AUTORŮ Odborná kniha Civilně vojenská spolupráce je jedním z výstupů dlouhodobého záměru rozvoje organizace Rozvoj obecné a aplikované teorie vojenského umění a výzkum vojenské historie v období moderních a postmoderních válek. Cílem této publikace je představit historický vývoj problematiky civilně vojenské spolupráce, informovat o metodách práce příslušníků jednotek pro civilně -vojenskou spolupráci (dále jen CIMIC) a poukázat na aspekty možné spolupráce mezi vojenskými a civilními aktéry. Při tvorbě odborné knihy byly využity vědecké metody vhodné pro tento typ publikace. V jednotlivých kapitolách byly využity informace z dostupných materiálů a zejména zkušeností z výstavby jednotek CIMIC v Armádě České republiky (dále jen AČR). Dále autoři využili metody komparační analýzy, metody dedukce a syntézy poznatků. V rámci první kapitoly jsou popsány základními pojmy v oblasti CIMIC vycházející z aliančních doktrín a definovány základní funkce CIMIC. V druhé kapitole je pozornost zaměřena na genezi vzniku jednotek Civil Affairs a jednotek CIMIC, a to jak ve světě, tak i v České republice. Autoři dále analyzují přístup Organizace spojených národů a Evropské unie k řešení problematiky civilně vojenských vztahů. Část kapitoly je věnována problematice provinčních rekonstrukčních týmů (dále jen PRT), jako jednoho z konceptů civilně vojenské spolupráce. Autoři zde analyzují jednotlivé koncepty PRT a poukazují na jejich výhody a nevýhody. Ve třetí kapitole jsou popsány principy CIMIC, jako východiska pro práci příslušníků jednotek CIMIC. Jsou zde uvedeny příklady, kdy nejsou jednotlivé principy dodrženy, včetně následků. Nosnou částí knihy je čtvrtá kapitola, kde autoři rozebírají civilní prostředí soudobých operací a jeho jednotlivé aktéry. Pozornost je zaměřena na vzájemné vztahy mezi příslušníky ozbrojených sil a civilními aktéry. Autoři poukazují na možné problémy, které mohou vzniknout při vzájemné spolupráci a zejména na problémy, které vznikají především neochotou spolupracovat a koordinovat své aktivity. Pátá kapitola definuje specifické úkoly, které plní příslušníci CIMIC v jednotlivých misích, jako je například zapojení CIMIC do informačních operací a úloha CIMIC v rámci zpravodajské služby. Dále je zde rozebírána spolupráce s ostatními jednotkami, které mohou podporovat plnění úkolu CIMIC, jako je například použití ženijních jednotek pro obnovu infrastruktury v krizové oblasti. V šesté kapitole se autoři podrobněji zabývají civilními organizacemi, jejím základním rozdělením a úlohou, kterou plní v rámci řešení krizí. 8

9 Sedmá kapitola objasňuje plánovací proces ozbrojených sil se zaměřením na specifické úkoly pro CIMIC. Jsou zde podrobně rozebrány úkoly příslušníků CIMIC v jednotlivých fázích operace na jednotlivých úrovních. Poslední osmá kapitola je věnována založení střediska CIMIC v AČR. Autoři jako zakladatelé jednotky CIMIC v AČR zde uvádějí historii vzniku této jednotky. Kapitola se dále zabývá vojenskými misemi, kterých se příslušníci střediska CIMIC zúčastnili. Podrobněji jsou zde rozebrány úkoly a specifika jednotlivých misí, v nichž byli příslušníci CIMIC nasazeni. Cílem knihy je popsat genezi problematiky civilně -vojenské spolupráce a možnosti spolupráce mezi vojenskými a civilními aktéry při řešení krizových situací v misích ozbrojených sil České republiky. Publikace poskytuje základní informace o jednotkách CIMIC a jejich úkolech v rámci vojenských operací včetně vedení samostatných operací CIMIC. Publikace je určena odborníkům, kteří se zabývají problematikou civilně vojenské spolupráce. Zámyslem autorů je oslovit nejen vojenské profesionály řešící problematiku CIMIC, ale i odborníky z řad civilních humanitárních organizací. Petr KOVANDA a Pavel ZONA 9

10 SUMMARY Since time immemorial, which very clearly expressed in his writings On War Carl von Clausewitz, war served policy objectives. For promote political goals by force formed army, whose mission was almost exclusively to defeat the enemy usually also represented the armed forces. Itself act of war, confrontation armed forces, took place relatively separate from the civilian environment. Defeated acknowledged his defeat, he capitulated and accepted the terms of a winner. On the -controlled territories, but also usually work the local administration and local government and some elements of state authority such as the police (gendarmerie), the judicial system and others that continue to maintain a certain level of public order and security. A significant change in the use of armed forces takes place in the late 20 th century. In connection with the growing need the international community to use the armed forces to stave off conflicts and crises ethnic, religious, cultural and a different type, often connected with the collapse of disparate government departments and the collapse the completely state system of the country. In the area of intervention, it is not possible to find representation and leaders who could capitulate and accept the conditions of the international community. Moreover, security forces usually completely fall apart, and out intervening military force. There is not domestic component that would ensure public order and safety. Nestled forces, from the mightiest units to individuals are faced with new conditions, which brings a number of previously unrecognized problems associated with the question of how to operate in an environment represented populations, local and international institutions and organizations. Completely essential issue becomes how carry out the tasks typically military nature. At the same time not to antagonize other non -military actors in the area of operations. One of the first achievements in this area was the creation of concepts and subsequently specialized organs of civil- military cooperation, which is gradually becoming an important capability planted forces or operational functions of a modern -led operations. In the first chapter describes the basic concepts of CIMIC, based on the alliance doctrines and defined the basic functions of CIMIC. In the second chapter, attention is focused on the genesis Civil Affairs units of and units of CIMIC, both worldwide and in the Czech Republic. The authors also analyse the approach of the United Nations and the European Union to address the issue of civil -military relations. Part of the chapter is devoted to the PRTs, as one of the concepts of civil -military cooperation. The authors analyse the concepts PRT and point out their advantages and disadvantages. The third chapter describes the principles of CIMIC as a basis for the work of members of CIMIC units. There are examples where the principles are not respected, including the consequences. 10

11 Supporting part of the book is fourth chapter, where the authors discuss the civilian environment contemporary operations and its individual players. Attention is focused on the relationships between members of the armed forces and civilian actors. The authors point out possible problems that may arise in cooperation and in particular the problems that arise primarily unwillingness to cooperate and coordinate their activities. The fifth chapter defines the specific tasks performed by members of CIMIC in the each mission, such as being involved in information operations CIMIC and CIMIC role within the intelligence services. There is also discussed cooperation with other units that can support the task of CIMIC, such as the use of engineer units for the rehabilitation of infrastructure in the crisis area. In the sixth chapter, the authors in detail focus on civilian organizations, the basic division and the role they play in resolving the crisis. The seventh chapter explains the planning process of the armed forces with a focus on specific tasks for a CIMIC. They analysed in detail the tasks members of CIMIC in various stages of operation at various levels. The last eighth chapter is dedicated to the establishment of CIMIC in the Army. Authors such as founders CIMIC ACR are given the history of this unit. The chapter also deals with military missions, which are members of the CIMIC participated. More details are addressed challenges and specifics of missions in which they were deployed CIMIC members. The aim of the book is to describe the genesis of the problems of civil -military cooperation and the possibilities of cooperation between military and civilian actors in crisis management missions of the Armed Forces of the Czech Republic. The publication provides basic information about CIMIC units and their responsibilities in the context of military operations, including conducting independent operations CIMIC. The publication is intended for professionals who deal with the issue of civil -military cooperation. Intends of authors is to address not only military professionals dealing with issues of CIMIC, as well as experts from civilian aid organizations. 11

12 ÚVOD Současné století je plné konfliktů, jejichž charakter je zásadně odlišný od válek, které probíhaly v první polovině minulého století. Klasická koncepce války, kdy jednotlivé státy bojovaly proti sobě navzájem, kdy řešení konfliktů bylo v rukou jednotlivých národů, se stává minulostí. Po rozpadu bipolárního světa, kdy byl jasně vymezen nepřítel, se nahlížení na vedení války nutně muselo změnit. Války již nejsou vedeny mezi jednotlivými státními útvary a mnohdy není přesně ani znám protivník, vůči kterému by měly ozbrojené síly zasahovat. Současné a s vysokou pravděpodobností i budoucí války, konflikty a další možná zasazení ozbrojených sil se nebudou odehrávat jen jako konflikt či interakce mezi společnostmi, ale především jako konflikt v rámci společností. Obyvatelstvo se tímto stává účastníkem a z vojenského hlediska i hlavním problémem postmoderních válek. Jen stěží lze nalézt konflikt, kde by se civilní obyvatelstvo neocitlo v jádru vojenského zájmu zúčastněných stran. Tím je překonán model, ve kterém obyvatelstvo tvořilo zázemí, jako protějšek fronty, tedy čistě vojenské zóny. Ozbrojené síly nyní působí bezprostředně mezi obyvatelstvem a ve značné závislosti na něm. Tím vstoupily do období válek vedených v prostředí obyvatelstva (Zona, 2013). Mezníkem změny, kdy se tento stav započal, můžeme označit poslední moderní válku, a to válku v Perském zálivu v roce 1991 (Šedivý, 2011). Všechny následující války, ozbrojené konflikty a operace mají zásadně odlišný charakter a nastává éra postmoderních válek vyznačující se asymetrickými způsoby vedení boje. Od doby druhé války v Perském zálivu máme možnost sledovat jednotlivé konflikty takřka v přímém přenosu se všemi negativními důsledky. Veškeré zprávy, které jsou sdíleny veřejnými a díky rozvoji internetu i neveřejnými informačními prostředky, společnost vnímá značně negativně a mínění o zasahujících ozbrojených silách se stává z tohoto konsekventu záporné. Konflikty, do kterých jsou dnes vysílány ozbrojené síly, vyžadují pro úspěšné řešení zahrnout taktéž aspekty civilního prostředí. (Pikner, 2010). Civilní aktéři stále ve větší míře mohou ovlivnit průběh samotné operace. Jejich opomenutí může zcela změnit poměr sil na bojišti, pokud se přikloní na stranu protivníka a naše ozbrojené síly přijdou o výhody plynoucí ze vzájemné spolupráce. Splnění cílů operace sice může být dosaženo pomocí smrtících nebo nesmrtících prostředků, ale je zcela pravděpodobné, že v současné době a do budoucna bude kladen zvýšený důraz na vedení takzvaných soft operací. Pro získání důvěry civilního prostředí a pro vytváření pozitivního image ozbrojených sil jsou využívány jednotky civilně vojenské spolupráce CIMIC. 1. ZÁKLADNÍ POJMY V OBLASTI CIMIC 1.1 Základní funkce CIMIC CIMIC plní v současné době, v rámci NATO, několik základních funkci, které se odrážejí v celé škále činností a aktivit. Nejlépe lze pochopit současný přístup k úloze CIMIC 12

13 z obrázku č. 1, na kterém je znázorněno místo CIMIC ve vojenské operaci. To se nachází mezi třemi subjekty, které jsou tvořeny dalšími skupinami. Hlavními subjekty jsou: spojenecké síly, národní ozbrojené síly, civilní prostředí. Jak vyplývá z obrázku, úkolem CIMIC je řešení vztahů a sporných otázek zejména mezi spojeneckými silami a civilním prostředím. Obyvatelstvo Spojenecké síly armáda - armáda CIMIC politické prostředí civil - armáda Nevládní organizace Mezinárodní organizace Civilní představitelé Nadnárodní ozbrojené síly Polovojenské skupiny Obrázek 1 Současný pohled na místo CIMIC ve vojenských operacích Zdroj: (ZONA, 2009) dle AJP Rozhodujícími úkoly pro jednotku CIMIC mezi těmito subjekty jsou: zajištění civilního prostředí, spolupráce mezi civilními a vojenskými orgány, ovlivnění civilního prostředí. V rámci těchto aktivit vůči civilním úřadům, národním a mezinárodním organizacím by mělo docházet k podpoře civilního cíle v souladu s vojenskými cíli k podpoře a úspěchu vojenské mise (Pub , 2007, s. 8). Cílem CIMIC je podpora mise vojenským příspěvkem v rámci komplexního přístupu v případě, že jsou stanoveny společné cíle pro vojenské a civilní aktéry. Pokud tyto cíle nejsou stanoveny předem, budou příslušníci CIMIC pomáhat předcházení možných 13

14 konfliktů vznikajících mezi vojenskou a civilní sférou. Důraz je zejména kladen na eliminaci duplicitních aktivit anebo vyloučení činností, které se vzájemně vylučují. 1.2 Úkoly CIMIC Úkoly jednotek CIMIC se liší dle prostoru nasazení, který je ovlivněn hlavně aktéry civilního prostředí, jejich zvyky, kulturou. Nelze opomenout poznamenat, že prvotním úkolem je splnění úkolu mise. Základní činnosti, které provádí CIMIC, vychází z jeho definice. Dle alianční doktríny je CIMIC definován jako Koordinace a spolupráce, na podporu mise, mezi velitelem NATO a civilními aktéry, včetně místního obyvatelstva a jeho představiteli, jakož i mezinárodními, národními a nevládními organizacemi a agenturami. (AJP-3.4.9, 2013, s. 2-1). Z této definice vyplývá základní spektrum úkolů, které jednotky a potažmo i příslušníci kontingentu plní: podporovat veškerými svými aktivitami splnění úkolu vojenské operace, poskytovat do plánovacího procesu hodnocení civilního prostředí v místě nasazení se zaměřením na civilně -vojenské dopady, zjišťovat permanentně situaci v prostoru zodpovědnosti s cílem předejít negativním jevům ze strany místního obyvatelstva. Provádět každodenní styk s obyvatelstvem a zjišťovat jeho skutečné potřeby, navazovat a udržovat styk s představiteli místní samosprávy s vládními a nevládními organizacemi působícími v prostoru odpovědnosti, maximalizovat podíl civilních organizací na rekonstrukci krizové oblasti a přitom snížit soupeřivost mezi nimi a ozbrojenými silami, zabezpečit realizaci projektů rychlého dopadu na podporu místních ozbrojených složek, státní správy, školství, zdravotnictví. Jednotka CIMIC, může také zjistit informace, které mohou být využitelné pro podnikatelskou sféru. Zjišťování možného ekonomického zapojení České republiky do obnovy postižené oblasti je sice druhotným produktem při zjišťování situace z prostoru odpovědnosti, ale poskytuje podnikatelské sféře údaje pro prvotní inicializaci jejich aktivit. Bohužel ne vždy jsou tyto informace využívány. 2. Historický náhled na civilně vojenské vazby a vztahy Válka a ozbrojené konflikty v civilním prostředí vlastně probíhají neustále ve větší či menší míře během celých dějin lidstva, jelikož nelze separovat lokální obyvatelstvo od dění, které se odehrává v místě konfliktu. Problematika vztahů vojáků pohybujících se na bojišti a obyvatelstva žijícího v tomto prostoru je stará jako historie vojenství. Tyto vztahy se v různých epochách a kulturních prostředích řešily různě. Počínaje vyvražděním 14

15 obyvatelstva, jeho vyhnání, využití pro zásobování bojujících jednotek, až po dnešní snahu o co nejlepší přístup k civilnímu obyvatelstvu nacházejícímu se uvnitř oblasti bojů. Postoj k civilnímu obyvatelstvu se lišil podle typu konfliktu a jeho intenzity, případně podle druhu operace. V současnosti se nacházíme v situaci, kdy války, zejména pak jejich stabilizační fáze, jsou velmi úzce spojeny se sociálním prostředím, kdy je mnohdy člověk využíván jako živý štít a entita, ve které se nepřítel může skrýt. Zejména v případě občanských válek, kdy hlavním úkolem ozbrojených sil je separace znepřátelených stran je nezbytná snaha získat místní obyvatelstvo na svou stranu a tím si vytvořit podmínky pro úspěšné splnění úkolu. Z toho se odvíjí snaha co nejméně obyvatelstvo omezovat a případně v rámci stabilizačních operací se podílet na rekonstrukci infrastruktury zničené bojovou činností. Tento přístup není ovšem jenom doménou současných operací. Souhrnný pohled na bojiště ukazuje například ve svém díle italský politik, diplomat a vojenský teoretik Niccolo Machiavelli, který ve svém díle Vladař z roku 1513, (Machiavelli, 2012) v několika kapitolách popisuje problémy vládnutí na dobytých územích. Citáty Přátelství širokých vrstev lidu je pro vladaře nezbytné; neboť jinak se v dobách zlých nemá o koho opřít. a Lidé se méně rozpakují uškodit tomu, koho milují, než tomu, koho se bojí. poukazují na nutnost zabývat se místním obyvatelstvem a neopomíjet řešení problémů, které vznikají mezi ním a vojsky dobyvatele. 2.1 Vznik jednotek Civil Affairs Zmínky o přístupu ke vztahu v ozbrojeném konfliktu, lze najít v mnoha historických pramenech, například vznik jednotek Civil Affairs v armádě USA. Na jejich vývoji lze objasnit genezi vzniku jednotek zabývající se civilně vojenskými vztahy. První zmínky o operacích zabývající vztahem civil - voják se objevují z období koloniální éry. Úkolem důstojníků zabývající se stykem s původním indiánským obyvatelstvem bylo zabezpečit jejich bezproblémový přesun do vymezených rezervací. V následné občanské válce Sever proti Jihu, byla v jejím průběhu vedena celá řada civilně vojenských operací. Jejich cílem bylo získat na stranu vítězů co nejdříve obyvatelstvo poražených konfederačních států a tím si zabezpečit přísun zdrojů pro další vedení bojů. Za významný mezník vytváření civilně vojenských vztahů je uváděna válka mezi USA a Mexikem v letech Významnou osobností těchto bojů se stal generálporučík Winfield Scott, který v průběhu vojenských operací dosáhl velkých úspěchů. V rámci konfliktu dokázal odděleně řešit civilní problémy od vojenských a tak minimalizovat negativní vlivy doprovázené zásahem ozbrojených sil. V těchto bojích se poprvé objevují jednotky spolupracující s civilním prostředím pod názvem Civil Affairs (CA) 1. Tento název je používám v armádě USA používaný do dnešní doby pro jednotky na taktické úrovni, jejich úkolem je řešení problematiky kooperace mezi vojenským a civilním prostředím. Dalším významným předělem, který povýšil oblast CA na novou úroveň, byla II. světová válka. Na počátku roku 1941 byl na St. John s College v Cambridge v rámci zpravodajského 1 Pojem Civil Affairs v USA lze ztotožnit s pojmem CIMIC ve většině zemí NATO. CIMIC v ozbrojených silách USA má daleko širší uplatnění jedná se zde o zastřešující prvek, který koordinuje činnost jednotek zabývající se řešením úkolů v civilní oblasti. 15

16 výcvikového střediska britské armády otevřen politicko -vojenský kurz, jehož cílem bylo připravit důstojníky britské a americké armády na poválečnou rekonstrukci a další úkoly spojené s vedením vojenských operací v zahraničí s ohledem na civilní obyvatelstvo. V roce 1943 tak vzniká v armádě USA divize pro vedení civilních záležitostí Civil Affairs Division (dále jen CAD), jejíž hlavním úkolem bylo vytváření pozitivních vztahů mezi civilními subjekty a ozbrojenými silami a řešení konfliktů mezi těmito subjekty na okupovaném území. Prvním konkrétním příkladem vedení civilně vojenské operace byla Operace Husky - invaze na Sicílii, která se měla stát prvním Spojenými státy okupovaným nepřátelským územím. Operace na Sicílii byla úspěšná, ale do obnovy normálních vazeb v rámci společnosti bylo nutné celkové zapojení CAD. Při stanovování hlavních úkolů jednotkám civilní spolupráce ze strany ministerstva války byl kladen důraz především na vytvoření pozitivních vazeb mezi místními civilními subjekty a vládou. Dalším úkolem bylo zastupovat vojenskou vládu při jednání s externími organizacemi. V otázkách týkajících se vojenských operací pak jednat jménem náčelníka generálního štábu s cílem koordinovat všechny akce civilních agentur v prostoru operace. Dále představitelé ministerstva války zvažovali, přenést na tuto divizi plnou zodpovědnost za občanské záležitosti v rámci štábu operačního velitele do doby, než bezpečnostní situace umožnila návrat civilní správy. Dne 10. dubna potvrdil náčelník sboru náčelníků štábů CAD jako logický prvek zodpovědný za vedení občanských záležitostí na téměř všech okupovaných územích. (Coles, 1986). Dalšími mezníky rozvoje jednotek civilní spolupráce lze určit operaci Pouštní bouře a konflikt na Balkáně. Brzy po iráckém vpádu do Kuvajtu vzniklo ve Washingtonu DC kuvajtské Task Force. Skládalo se z amerických civilních pracovníků a úředníků kuvajtské vlády v exilu, a pochopitelně z personálu CA. Příslušníci sil CA vstoupili do města Kuvajt s prvními koaličními silami. CA personál zabezpečoval spojení mezi koaliční armádou a Saúdy, kteří poskytovali palivo, vodu, potraviny a vybavení. V rámci této operace proběhla největší humanitární operace od berlínského leteckého mostu z roku Příslušníci CA úspěšně spojili síly s nevládními organizacemi (dále jen NGO), vysokým komisařem OSN pro uprchlíky (dále jen UNHCR) s cílem pomoci kurdským uprchlíkům a zajištění jejich potřeb v nově zřízených táborech. (ZONA, 2009). V případě operací na Balkáně se příslušníci CA setkali s rozsáhlou devastací a stovkami tisíc uprchlíků. V Bosně se jednalo o první nasazení těchto jednotek na území Evropy od druhé světové války. Hlavním úkolem příslušníků jednotek CA byla především obnova infrastruktury. Od nejjednodušších úkolů jako bylo například obnova dodávek vody a elektrické energie přes dodávky plynu a umožnění tak znovu nastartování drobných podniků až po znovuspuštění tramvajových linek v Sarajevu. Důležitým úkolem bylo zajištění financování drobných zemědělců a řemeslníků spojených s budováním společných podniků. Dalšími úkoly pak byla likvidace nebezpečných materiálů a nevybuchlé munice v oblastech, kam se vraceli uprchlíci, obnova jejich obydlí, škol a zdravotnických zařízení. Z historického vývoje a uvedených příkladů vyplývá, že složky CA napomáhají veliteli při jeho rozhodování především svými odbornými znalostmi o civilních subjektech nacházejících se v prostoru operace. Velitel využívá jejich schopností k analýze vlivu obyvatelstva na vedení operací a naopak. CA významně napomáhají zajistit legitimitu a důvěryhodnost 16

17 mise, radí, jak nejlépe naplnit morální a právní závazky k obyvatelstvu postiženému vedením vojenských operací. Klíčem k pochopení úlohy CA je uvědomit si podíl každého rozkazu a počinu na vazby a vztahy v prostoru operace a tím i na dosažení požadovaného účinku těchto aktivit na výsledek operace a splnění úkolu velitelem. Posláním sil CA je zohlednit vliv civilního obyvatelstva a civilních organizací při plánování, provádění vojenských operací s cílem zajistit podporu velitele a zapojení civilních aktérů do operačního prostředí před, během nebo po vojenské operaci. 2.2 Civil Affairs a Organizace spojených národů Zásadní změna v přístupu k vazbám mezi ozbrojenými silami a civilním prostředím nastala vznikem Organizace spojených národů (dále jen OSN) po ukončení druhé světové války na jaře Postupně a zpočátku velmi pomalu vznikají v jednotlivých národních armádách složky, které mají civilně vojenské vztahy v náplni práce. (ZONA, 2009). Význam pojmů civilní záležitosti při Organizaci spojených národů je vymezen zcela odlišně od vojenských institucí. Pracovníci zabývající se touto problematikou v mírových operacích OSN nejsou vojenské osoby, ale civilní zaměstnanci OSN, kteří často přicházejí v prvních fázích mise a snaží se o zprostředkování co nejpříznivější interakce s místními samosprávami, civilními organizacemi a dalšími nevojenskými partnery v rovině místní ale i v rámci celého mezinárodního společenství. Při své činnosti vycházejí z následující definice: Komponenty občanských záležitostí v OSN fungují na politické sociální, administrativní i územní úrovni s cílem usnadnit komplexní realizaci mírových mandátů, se zaměřením na podporu obyvatel a vlád cestou vytváření a upevňování podmínek a struktur nezbytných pro udržitelný mír (Civil Affairs Handbook, 2012) Jednotlivé komponenty Civil Affairs (dále jen CA) mají zpravidla jednu nebo i více z následujících základních rolí v závislosti na mandátu Rady bezpečnosti a na konkrétní mírové misi a jejím obsahu. V každém případě a při plnění každého úkolu činnost jejich pracovníků propojuje, podporuje a dokresluje činnost řady dalších aktérů. V závislosti na mandátu, se jedná o tyto základní role: v průběhu celé mise zastupovat OSN, monitorovat situaci a zprostředkovávat vazby na místní úrovni, budovat důvěru, napomáhat při řešení konfliktů a podporovat všechny aktivity vedoucí k usmíření znesvářených subjektů, podporovat obnovu a rozšíření státní moci. Vznik konceptu CA v rámci OSN a později přejmenovaném na koncept CIMIC vede v současné době k rozbrojům mezi civilními orgány OSN a vojenskými orgány EU a NATO. Každá z těchto stran má jiný přístup k řešení problémů v krizových oblastech a mnohdy neuznává způsoby druhé strany. Problém spočívá v jiných přístupech v systému velení a plánování operací, kdy každá strana má své postupy. Tento nesoulad se promítá přímo do spolupráce mezi vojenskými a civilními složkami v krizových oblastech, kdy cíle operace pro jednotlivé aktéry nejsou totožné. 17

18 2.3 Komplexní přístup Na základě zkušeností z operací NATO v Afghánistánu a na Balkáně se ukazuje, že řešení krize může přinést pouze propojení komplexního politického, civilního a vojenského přístupu. Tento koncept dostal název komplexní přístup - Comprehensive Approach (dále jen CA). Propojení všech zainteresovaných složek se stalo nutnou podmínkou pro účinné řešení krizových situací. Aliance, mimo využití široké škály vojenských i nevojenských nástrojů, musí aktivně spolupracovat se všemi mezinárodními aktéry při zpracování společných analýz, plánování a vedení činnosti, s cílem maximalizovat soudržnost a účinnost celého mezinárodního úsilí. V roce 2010 byla představena nová strategická koncepce NATO, která nastínila novou strategii pro vytvoření bezpečného prostředí v krizových oblastech (NATO Strategic Concept, 2010). V koncepci je uvedeno, že hlavním předpokladem řešení budoucích konfliktů je větší míra uplatňování principů komplexního přístupu se zapojením všech aktérů v celém průběhu řešení krize, tedy od procesu plánování až po konečné provedení. Z této strategické koncepce dále vyplývá jako jeden z požadavků snížení podílu činnosti vojenských složek na humanitárních a rekonstrukčních činnostech. Tyto aktivity by měly být přeneseny zejména na humanitární vládní a nevládní organizace. Hlavním úkolem ozbrojených sil je tedy vytvoření bezpečného prostředí zasahujícího do všech oblastí od ozbrojeného konfliktu až po humanitární krizi. Úkol humanitární intervence spočívá na civilních organizacích. Úspěšnost řešení krizí v rámci komplexního přístupu zajišťuje naplnění tří cílů: důsledné naplnění aliančních nástrojů při plánování, prosazení praktické spolupráce všech partnerů (civilních i vojenských) při plánování a vedení operací, využití všech kapacit aliance ke stabilizaci a rekonstrukci spolu s ostatními aktéry. Myšlenkou tedy je, že veškeré konflikty by měly být řešeny nejenom vojenskou silou, ale stále více by se měly do konfliktů aktivně zapojovat mezinárodní organizace a to tak, aby docházelo k efektu znásobování účinků operací. Zásadní význam má politická dohoda už vzhledem k tomu, že komplexní dohody lze mezi všemi aktéry dosáhnout obtížně. To umožňuje optimální využití schopností jednotlivých aktérů. K naplnění principů komplexního přístupu na všech úrovních je nutné: dosáhnout dohody mezi všemi aktéry před a v průběhu krize, zajistit spolupráci, vzájemnou informovanost, přípravu a společnou řeč, zajistit spolupráci na základě vzájemné důvěry a ochoty spolupracovat, důležité jsou i osobní vazby, zajistit, aby všichni pracovali na dosažení společného cíle. To ovšem klade větší nároky na koordinaci všech aktérů jak civilních, tak vojenských. Komplexní přístup řešení krizí je sice určitým návodem jak vymezit jednotlivé role, ale implementace naráží na neochotu zúčastněných stran se touto otázkou vůbec zabývat. Princip komplexního přístupu řešení krizí neurčuje přímé použití kapacit ozbrojených sil. 18

19 Jejich využití je nutno vždy důsledně zvážit, aby nedošlo k nežádoucímu efektu v prostoru operace. Na druhou stranu je výhodné využít spolupráce mezi civilními a vojenskými aktéry, za účelem násobení požadovaného efektu. Komplexní přístup lze zajistit také tím, že v některých případech podporují vojenské složky civilní aktéry a jindy naopak. Vztahy s civilními organizacemi se v průběhu operace vyvíjí ne vždy požadovaným směrem a kontinuálně, od nespolupráce, přes soužití (koexistenci) až po spolupráci (kooperaci). K tomu, abychom v operaci skutečně uspěli, je ve většině případů nezbytné sjednotit vojenské cíle a metody s těmi, které mají civilní aktéři. Ve složitých operacích, na nichž spolupracují významné civilní složky a civilní politické orgány, je vojenský operační plán (dále jen OPLAN) pouze jedním z několika funkčních plánů. Z toho plyne nutnost společného integrovaného plánování na všech úrovních (AJP-3.4.9, 2013). Avšak zapojení aktivit civilních organizací do plánování operací a jejich naplňování je nutno brát realisticky z důvodu neochoty se podílet o informace z prostoru krize. Pro eliminaci tohoto jevu je výhodné se vzájemně poznat již při výcviku a ne až při řešení krize, kde díky emocím a vzájemné neznalosti dochází ke zbytečným třecím plochám. Pro vytvoření systému přípravy je však třeba provést systémová opatření, která by oblast výcviku s ostatními aktéry posunula ze stupně dobrovolnosti na aktivitu povinnou. V návaznosti na krizový management je úspěch podmíněn společným úsilím založeným na spolupráci a pochopení a zejména na vzájemné informovanosti. 2.4 Provinční rekonstrukční týmy O konceptu Provinčního Rekonstrukčního Týmu (dále jen PRT) se začalo hovořit ve spojitosti s Operací Enduring Freedom v Afghánistánu v souvislosti s předpokládaným přechodem od bojové fáze této operace do její stabilizační a rekonstrukční roviny. Původní myšlenka, tak jak byla koncipována v listopadu roku 2002, hovořila o malých společných civilně vojenských týmech, podporujících centrální kábulskou vládu cestou podpory bezpečnostních struktur a zahájením rekonstrukčních programů. První tři týmy vznikly na přelomu roku 2002 a V únoru 2003 byl přijat základní dokument Principy práce PRT (PRT Working Principles). V tomto materiálu jsou stanoveny tři základní oblasti aktivit PRT, které jsou: bezpečnost, rekonstrukce, podpora centrální vlády. Postupně se do aktivit PRT zapojily i další státy NATO a v průběhu roku 2004 působilo v Afghánistánu 19 týmů. Jejich velikost kolísá v závislosti na konkrétním prostoru, ve kterém působí (velikost, bezpečnostní situace, složitost situace místního obyvatelstva, podmínkách, ve kterých pracuje místní vláda atd.). Personálně je PRT obvykle obsazen 50 až 300 osobami a počet vojáku výrazně převyšuje počet civilních příslušníků (90-95%). 19

20 Typický PRT se skládá z: Velitelství. Sekce CIMIC. Rekonstrukčního týmu pod civilním vedením. Ženijní sekce. Vojenského týmu k zajištění bezpečnosti. Logistiky. Zdravotnického týmu. Skupiny tlumočníků. PRT jsou vojensky zabezpečeny jen pro vlastní obranu. Důraz jejich činnosti je podobně jako u jiných mírových sil položen na vyjednávání a dosažení dohody mezi místními stranami. Nemají žádnou možnost zasáhnout do ozbrojených srážek či bojů mezi místními představiteli, proti obchodu s drogami nebo jiným formám kriminality. Nejdůležitějším faktorem práce těchto týmů je důraz na koordinaci civilních a vojenských aktivit vedoucích k vytvoření vhodných podmínek pro realizaci rekonstrukčních projektů a provedení reforem v oblasti bezpečnosti. V tomto ohledu jsou si velmi podobné PRT a CIMIC. Podobné, ale nikoli stejné. Hlavní rozdíl mezi PRT a CIMIC není v oblasti společné civilně vojenské koordinace nebo propojení jejich aktivit. Ten se nachází v jejich dalších aktivitách a úkolech, které realizují. Zatímco klasický CIMIC tým lze nazvat vojenským nástrojem prvotně určeným k podpoře vojenského úkolu, PRT jsou koncipovány mnohem komplexněji. Jedná se především o aktivity směřující k podpoře vlády a v podpoře rekonstrukce regionu. To staví PRT na kvalitativně novou úroveň Úkoly provinčních rekonstrukčních týmů PRT řízené NATO a koalicí v Afghánistánu mají různý mandát a organizaci. Část týmů nemá mezinárodní mandát a byly vystavěny na základě požadavků afghánské vlády. Další část je řízena pouze USA, jiné jsou složeny z příslušníků několika národů, další pak pracují pod vlajkou Německa, Velké Británie, Dánska atd. Všechny jsou však řízeny cestou Koaličního úkolového uskupení civilně vojenských operací Coalition Joint Civil -Military Operations Task Force (dále jen CJCMOTF) v Kábulu. Tento prvek s nárůstem počtu PRT vytváří mnohonárodní předsunuté základny. Aktivity PRT pod vedením NATO jsou zakotveny v operačním plánu ISAF z 27. června 2004, který stanovuje jasné hranice v práci mezi civilní a vojenskou složkou PRT. Vojenská část odpovídá za bezpečnost, zatímco civilní prvky jsou zaměřeny na realizaci úkolů spojených s vládním plánem obnovy a aktivitami OSN. PRT se tedy nezaměřují na klasické humanitární akce. Ty jsou zajišťovány mezinárodními vládními a nevládními organizacemi. Práci týmů ovlivňuje několik zásadních faktorů. Nejdůležitějším z nich je rozdílnost úkolů obou 20

21 souběžně probíhajících operací v Afghánistánu. Jedná se o Operation Enduring Freedom (dále jen OEF) a International Security Assistance Force (dále jen ISAF), tedy bojové a stabilizační operace. Různá jsou i zaměření jednotlivých PRT a jejich vůdčích států Modely provinčních rekonstrukčních týmů Spojené státy, Německo a Velká Británie si vytvořily své vlastní modely PRT. Jejich jednotlivé sekce, či jejich jednotlivé části jsou stavěny a koncipovány tak, aby zajišťovaly plnění úkolů jednotlivých týmů, tak jak jim byly zřizovatelskou zemí dány. Jednotlivé modely se odlišují způsobem, vedením a složením řídících orgánů, civilně vojenskou organizací, operačním úkolem, využitím ozbrojených složek a velikostí, ale také způsoby financování a vztahy s nevládními organizacemi působícími v prostoru Provinční rekonstrukční tým Spojených států Amerických Tyto týmy vznikly postupně na bázi malých skupin pracovníků v oblasti Civilních záležitostí, které působily po celém Afghánistánu a měly za úkol nalézt, zajistit a realizovat rychle realizovatelné a snadno přijatelné rekonstrukční projekty. Současné PRT mají osob a jsou zcela podřízeny vojenskému velení. Skládají se z vojáků, politického dozoru vlády USA a odborníků v oblasti rozvojových a rekonstrukčních projektů. Zjednodušené schéma struktury PRT USA je na následujícím obrázku. Velitel PRT Štáb Bezpečnostní sekce Civilněvojenská sekce Civilní sekce Operační skupina Hlídky Operační centrum Prvek podpory Tým PSYOPS Prvek ochrany sil Hlídky Tlumočníci Hodnotící týmy Obrázek 2 Zjednodušené schéma struktury PRT USA Zdroj: (ZONA, 2009) 21

22 Přístup USA k PRT klade velký důraz na ochranu a obranu sil. Je to typické pro všechny operace, ve kterých je armáda USA zainteresována. Navíc je nezbytné vzít v úvahu i ten fakt, že PRT pod vedením USA pracují převážně v jižních oblastech Afghánistánu, kde je bezpečnostní situace velmi komplikovaná a hrozba napadení vysoká. Jejich úsilí je zaměřeno na rychlé a účinné projekty, jejichž cílem je zisk důvěry místního obyvatelstva (jedná se především o rekonstrukce škol, budování studní a zdravotnických zařízení). To pak následně ovlivňuje postoj obyvatelstva k místní i centrální vládě. Průměrné náklady na jeden projekt se pohybují okolo US dolarů. Největším problémem konceptu PRT v pojetí USA jsou vztahy s humanitárními organizacemi, které přes postupné dílčí zlepšování zůstávají velmi napjaté. Hlavním důvodem je překrývání aktivit USA PRT a humanitárních organizací. Maže se tak rozdíl mezi civilní a vojenskou pomocí, což může vést a v mnoha případech i vede k ohrožení bezpečnosti pracovníků nevládních a humanitárních organizací pohybujících se ve stejné oblasti Provinční rekonstrukční tým Velké Británie Britové vedli a vedou několik PRT. Počty osob jejich týmů se pohybují podobně jako u amerických okolo 100 osob. Stejná je také jejich struktura. Skládá se z vojenské, politické a rozvojové složky. Rozdělení kompetencí uvnitř týmů je jasně určeno a má pevné hranice. Vojenská část má na starost především bezpečnost a reformy bezpečnostních složek v provincii, politická složka Foreing and Commonwealth Officer (dále jen FCO) odpovídá za výstavbu a obnovu institucí zabezpečujících chod oblasti. Oddělení mezinárodního rozvoje Department for International Development (dále jen DFID) je zaměřeno na podporu ekonomického rozvoje a rekonstrukci. Vojenský velitel tak rozhoduje o všem, co souvisí s bezpečností. Civilní složky řídí svoje programy s minimálními zásahy ze strany vojáků. Velitel PRT Zástupce FCO Zástupce DFID Skupina styčných důstojníků Náčelník štábu Zástupce USAID Mobilní skupiny Sekce ochrany sil Sekce administrativní podpory 22 Zpravodajská buňka Obrázek 3 Struktura UK PRT v Mazar -e-sharif Zdroj: (ZONA, 2009) Sekce informačních a mediálních operací

23 Při zajištění bezpečnosti v provincii spoléhají UK PRT na odzbrojení a demobilizaci ozbrojených skupin a milicí, na budování a výcvik afghánské národní armády (dále jen ANA) a afghánské národní policie (dále jen ANP), zastavení obchodu s drogami a budování právního systému. Jejich aktivity jsou prováděny v úzké spolupráci s centrální afghánskou vládou. Spolupráce britského PRT s nevládními organizacemi NGOs, které pracují ve společné provincii, je na mnohem lepší úrovni než v případě PRT zřízených Spojenými státy. Přes snahy o její další prohloubení se ani v tomto případě není možné zcela vyhnout konfliktním situacím, mnohdy spjatých se záměnou pracovníků NGOs s příslušníky britských ozbrojených sil Provinční rekonstrukční tým Německa Základ je však stejně jako u předešlých modelů položen na vojácích. Následně na zástupcích ministerstva zahraničí, ministerstva vnitra a zástupcích organizací zajišťujících ekonomickou spolupráci a rozvoj. V německém modelu PRT je ve srovnání s ostatními poměrně velký počet civilních osob. Tito civilové nepodléhají vojenskému velení. Podléhají staršímu představiteli ministerstva zahraničí, který se zúčastňuje pravidelných porad u vojenského velitele. Na obrázku je schéma struktury PRT v Kunduzu. Tam, kde nejsou v týmu představitelé německých vládních orgánů, zabezpečuje rozvojové aktivity složka CIMIC. Ta plní ještě jeden úkol a tím je udržování vazeb mezi civilní a vojenskou složkou týmu. Nedílnou součástí práce týmu je spolupráce s NGOs a zabezpečování menších rozvojových a humanitárních činností, jako je hloubení studní, obnova objektů státní správy atd. Zástupci CO Průzkumná rota Zástupce MZV Velitel PRT Náčelník štábu Letecký návodčí Velitel VP PIO Štáb (S1-S6) CIMIC Sekce ochrany sil Operační týmy VP Sekce podpory PSYOPS Praporní obvaziště Výsadková rota EOD LMT Spojovací prvek Obrázek 4 Zjednodušené schéma PRT v Kunduzu Zdroj: (ZONA, 2009) 23

24 K zajištění bezpečnosti provincie přispívá podstatnou měrou činnost hlídek, které pracují na teritoriu. Při své činnosti jsou vždy zabezpečeny ambulancí a prvky ochrany vojsk. Hlídky se pohybují na ozbrojených vozidlech a mají okolo 30 osob. Přes pozitivní výsledky, především v oblasti bezpečnosti regionu, kterých německé PRT dosáhly, nejsou názory ani na jejich práci v Afghánistánu vždy pozitivní. Především u civilních aktérů převládá názor, že týmy více dbají na vlastní bezpečnost než na zajišťování rozvojových programů. Přes snahy o spolupráci s mnoha nevládními organizacemi při zajišťování rozvojových programů se jeví, že schopnost využít jejich možností ze strany německého PRT je menší než v případě britského modelu. Problematické je i zapojení německého ministerstva pro rozvoj, které v mnoha případech zůstává mimo plánované programy. Další domácí kritiku vyvolávají nejrůznější omezení, která do činnosti PRT prosadila vláda. Srovnání jednotlivých modelů Výše zmíněné modely PRT se vzájemně liší, a to i v rámci jednotlivých zemí. Odlišnosti jsou pochopitelně dány především bezpečnostním prostředím, ve kterém PRT pracuje, velikostí provincie, jejími specifickými problémy, vzdáleností od centra a podobně. Přesto lze zmíněné modely s určitou dávkou schematičnosti porovnat a vyhodnotit. US PRT UK PRT GE PRT STŘET ZÁJMŮ Rychlý dopad rekonstrukčních projektů, získání důvěry místního obyvatelstva Reforma bezpečnostního prostředí, aktivní patrolování Vojenská ochrana umožňující civilní rekonstrukci ZAPOJENÍ VOJENSKÉHO PRVKU Významné zapojení Limitované zapojení Limitované zapojení STUPEŇ CIVILNĚ VOJENSKÉ INTERAKCE Integrace, civilní personál začleněný ve vojenských týmech Spojené vedení operativní autonomie, oddělené systémy hlášení Oddělená vedení, týdenní koordinační mítinky Obrázek 5 Srovnání modelů PRT Zdroj: (ZONA, 2009) STUPEŇ CIVILNĚ VOJENSKÉ INTERAKCE NA CITLIVOST K NGO Omezené Vysoké Vysoké 24

25 Z uvedených skutečností vyplývá, že všechny jmenované modely mají své přednosti, ale zároveň nedostatky, které převážně vedou nebo mohou v dlouhodobém horizontu vést k omezení nebo úplnému znemožnění práce civilních organizací. Bez jejich práce je jakákoli rekonstrukce země v podstatě nemyslitelná. To ale v konečném důsledku ohrožuje především politický a vojenský výsledek operace jako takové. Východiskem může být vytvoření modelu nového, který by využil silných stránek (výhod) popisovaných modelů. Na základě provedené analýzy přístupů a orientace lze navrhnout jakýsi ideální typ, jehož velikost, struktura a vnitřní postupy spolu s vnějšími vstupy by dokázal především: zvýšit rychlost, adresnost a účinnost pomoci poskytované jak obyvatelstvu, tak místní vládě a jejím silovým složkám, uplatnit britský přístup k zajištění bezpečnosti, což může vést v konečném důsledku k uvolnění sil, které jsou využívány v US a G modelu, dosáhnout většího zapojení NGOs do rekonstrukčních prací v provincii cestou společného plánování a koordinace aktivit s jasným oddělením aktivit prováděných vojáky a NGOs, což povede ke zvýšení bezpečnosti pracovníků těchto organizací, vycházet z principu rovnosti mezi PRT a NGOs, vytvořit jasná pravidla koordinace (podřízenosti) vojenské a civilní části týmu, ujasnit statut civilních příslušníků týmu, zajistit koordinovaný přístup k práci v týmu a provincii samé ze strany civilních příslušníků týmu (specialistů), zajistit pro rekonstrukční programy dostatečné a dostatečně pružné finanční krytí. Jistě by bylo možné hledat a popisovat další podmínky a postupy vedoucí k vytvoření ideálního modelu PRT. Takový však není a z mnoha důvodů nikdy s určitou mírou pravděpodobnosti ani nebude, ale nevyužít materiálů a informací, které jsou k dispozici a které vedou k určité optimalizaci, by nebylo moudré. Jak obtížné je hledání optimálního modelu, ukázaly již první zkušenosti našich vojáků a civilních expertů z Afghánistánu jak je uvedeno v následujících kapitolách. 2.5 Evropský přístup k CIMIC Přímým důsledkem snah Evropských států členů NATO nebo států zapojených do projektu Partnerství pro mír byla snaha sdružit své schopnosti a kapacity do společných mezinárodních projektů CIMIC. Jednalo se o skupiny CIMIC Group North (dále jen CGN) a CIMIC Group South (dále jen CGS). Jednání o vytvoření těchto skupin byla zahájena v roce 2000 a v případě CGN dospěla k naplnění na počátku roku Jednání, která předcházela podepsání závěrečného dokumentu, byla velmi složitá a v případě nových států NATO (Česká republika a Polsko) se ne vždy setkávala s plnou podporou armádních špiček. Proto musela být stanoviska a z nich plynoucí závazky mnohokrát měněna. 2 2 Ing. Zona, byl přímým účastníkem těchto jednání v letech

26 Dne 7. dubna 2001 se konečně v sídle NATO sešli zástupci národních armád z České republiky, Dánska, Německa, Nizozemska, Norska a Polska, aby podepsali memorandum o porozumění potvrzující vznik skupiny sever pro civilně -vojenskou spolupráci. Podepsání tohoto oficiálního dokumentu znamenalo ustanovení právního základu CIMIC skupiny sever a představovalo vyvrcholení tří let jednání, spolupráce a vzájemné edukace. Byl tak položen základ pro vytvoření instituce, která mohla poskytnout základní schopnosti civilně- vojenské spolupráce v rámci NATO. Na základě pařížského protokolu dne 15. ledna 2003 dala Severoatlantická rada svůj formální souhlas udělit oficiální status NATO CIMIC skupině sever. Pařížský protokol je dokument týkající se statutu mezinárodních vojenských velitelství v jednotlivých členských státech NATO a zabývá se právy a povinnostmi těchto orgánů. Velitelství CGN bylo založeno v Budelu v Nizozemí a jeho úkolem bylo nabízet a zajišťovat podporu v oblasti CIMIC pro všechny operace NATO. Funkčně bylo připojeno k regionálnímu velitelství spojeneckých sil pro severní Evropu (dále jen RHQ AFNORTH). Později vyšlo najevo, že praktické použití mnohonárodní jednotky v nadnárodním je problematické. Pravděpodobně z důvodu změny operačního prostředí, ale také díky subjektivním národním zájmům jednotlivých členských zemí, kdy hlavní roli hrály finanční aspekty. Tato skutečnost připravila půdu pro změnu jeho role v CIMIC Centre of Excellence (dále jen CCOE). CGN již tehdy měla nezbytné zkušenosti díky vedení CIMIC kurzů taktické i operační úrovně. V listopadu 2005 padlo konečné rozhodnutí o transformaci bývalého velitelství CGN na CCOE. V průběhu tohoto procesu Česká republika a Norsko stáhly svou účast především z finančních důvodů. Rozhodnutí znamenalo začátek formálního akreditačního postupu a Severoatlantická rada poskytla CCOE postavení akreditovaného centra NATO, se statusem mezinárodního vojenského orgánu. (CCOE, 2014) Centrum jako takové v současné době slouží k výcviku a přípravě specialistů CIMIC na všech velitelských úrovních a zabezpečení certifikačních cvičení pro jednotky CIMIC pro brigádní úkolová uskupení a pro jednotky NRF. Zároveň se angažuje v oblasti tvorby normativních dokumentů v této oblasti. (ZONA, 2009) 3. Principy CIMIC Jako každá organizace, tak i jednotky CIMIC se řídí určitými principy. Principy CIMIC jsou souborem zásad pro chování příslušníků jednotek CIMIC. Řídit se těmito principy však nepřináleží jenom příslušníkům jednotek CIMIC. Pro úspěch operace by se jejich ustanoveními měli řídit všichni příslušníci kontingentu nasazených v operaci. Principy CIMIC procházejí určitým vývojem a jsou neustále doplňovány a upřesňovány na základě měnící se situace ve vojenských operacích. Zkušenosti s misí nám však ukazují, že ne vždy jsou tyto principy dodržovány. 26

27 Dle alianční doktríny (AJP-3.4.9, 2013, s. 3-1) se principy CIMIC dělí takto: 3.1 Kontext a environmentální povědomí o prostředí Kulturní kontext Při plánování a provádění operací musí velitelé více brát v úvahu sociální, politické, kulturní, náboženské, ekonomické, ekologické a humanitární faktory. Rozsah a povaha rizika a výzvy v rámci tohoto nadnárodního prostředí vyžaduje větší pochopení a důraz na CIMIC na všech úrovních. Současné operační prostředí je složité, nestabilní a nepředvídatelné. Vojenského úspěchu nelze dosáhnout pouze za použití vojenských prostředků, bez vytvoření podmínek pro práci civilních aktérů. Krátkodobý úspěch operace může být ve střednědobém a dlouhodobém horizontu narušen tím, že dochází k bezmyšlenkovitému porušování tradičních kulturních hodnot, což by mohlo vést ke ztrátě legitimity ozbrojených sil. CIMIC zde hraje důležitou roli jako jeden z hlavních poradců velitele. Nezbytným předpokladem úspěchu je porozumění místním zvykům, sociálnímu chování a způsobu života. V politicky citlivém prostředí místních zákonů, tradic nebo zvyků se mohou některá pochybení či události z nich vyplývající šířit velmi rychle a mohou vést a často i vedou k vážnému ohrožení šance mise na úspěch Posouzení odlišností jednotlivých aktérů Aktéři zapojení do daného konfliktu či krizové situace budou mít různé názory, kompetence a vztahy mezi sebou. Všichni jak civilní, tak vojenští aktéři podílející se na operaci budou nuceni vytvořit efektivní spolupráci v závislosti na operačním prostředí a vzájemné činnosti. Zvláště je nutno brát v potaz, pokud někteří aktéři budou pocházet z rozdílného kulturního prostředí. 3.2 Záměry a cíle vojenských a civilních aktérů Jednota úsilí Jednotná spolupráce je klíčovým aspektem při vzájemné interakci s cílem usnadnit a podpořit plánování a následné koordinování společných činností. Ačkoli ozbrojené síly jsou ze své podstaty schopny převzít iniciativu při vytváření nových spojovacích mechanismů, je vhodné při aktivitách humanitárního charakteru, přenechat vůdčí roli nevojenským aktérům Synchronizace efektů Synchronizace vojenských i civilních prostředků můžeme dosáhnout oslovení komunit, které dříve byly izolovány nebo byly vůči ozbrojeným silám nepřátelské. Účinky civilně- vojenské koordinace umožnuje synchronizovaní aktivit a vytváří potenciální pozitivní dominový efekt. 27

28 3.2.3 Sledování společných cílů Vytváření, udržování a posilování civilně vojenských vztahů jsou rozhodující pro úspěch v operačním prostředí. Ačkoli různé subjekty působící v prostoru operace mají různé cíle, mělo by všude tam, kde je to možné identifikovat společné cíle dojít k interakci aliančních sil a civilních subjektů. V průběhu přípravy a vedení operace jsou navázány a postupně utužovány vztahy mezi jednotlivými, vedle sebe působícími subjekty. Při tom je nutné vycházet ze zásady, že tyto vztahy, které již jednou byly zakotveny, je třeba udržovat a kdykoliv je to možné, tak je posilovat, aby se překlenulo období nedorozumění, překážek, kompromisů nebo dokonce krátkodobé přerušení. Každá zainteresovaná organizace však musí pochopit politické požadavky, požadavky na zdroje, ale především společné cíle. Chápání těchto požadavků vytváří základy pro CIMIC a odpovědnost za dosažení konečného cíle celé operace. 3.3 Působení v rámci zákona Zákonné povinnosti Velitelé mají ze zákona povinnost plnit závazky vyplývající z mezinárodního práva. Při plnění těchto zákonných požadavků, by měli velitelé vždy usilovat při plnění cílů operace o snížení vlivu vojenských operací na civilní obyvatelstvo, a pokud je to možné poskytovat mu maximální podporu Humanitární povědomí Bez ohledu na druh operace bude civilní prostředí součástí problému a stejně tak součástí řešení. Vojenský velitel by měl vyžadovat jasnou představu o civilní správě správy, včetně takových aspektů, jako je fungování policie, místních samospráv, záchranné služby, veřejné služby. Civilní obyvatelstvo v rámci operačního prostředí bude mít svá etnická a náboženská uskupení, vyznačující se kulturními odlišnostmi a oddaností ke svým cílům. Typ, míra spolupráce a koordinace mezi vojenskými a různými civilními organizacemi se bude lišit v závislosti na typu organizace a jejich zájmech. 3.4 Získaní respektu a důvěry Interakce Etika, struktura a pracovní postupy civilních aktérů, se kterými společné síly musí koordinovat své zájmy, jsou velmi různorodé. V multinárodním prostředí získání respektu a vzájemné důvěry bude trvat určitý čas a vyžadovat nezměrné úsilí. Nejúčinnější způsob, jak pro vojenské síly pochopit fungování, schopnosti a povinnosti civilních aktérů, je vytvořit a udržovat vztahy ještě před vysláním do společného operačního prostoru v rámci tréninkových programů. Na druhé straně civilní agentury mohou použít tyto vztahy k rozvoji porozumění s cílem vytvořit podmínky pro efektivní spolupráci. 28

29 3.4.2 Transparentnost Úspěšnost CIMIC vyžaduje vzájemné porozumění a důvěru mezi zainteresovanými stranami působícími v prostoru operace. Úkoly a činnost CIMIC musí být jasná a otevřená. Napětí mezi politickými, vojenskými, humanitárními a dalšími složkami civilně vojenských vztahů vede vždy jednoznačně k neporozumění, chaosu a v mnoha případech i ztrátám na životech. Napětí bývá vyvoláváno především některými politickými chybami, ale i mediálními nepřesnostmi nebo překroucením, ale především nedostatečnou komunikací. Otevřenost je velmi důležitá k prevenci a rozptýlení potenciálně nestálé situace, protože vštěpuje víru, zvyšuje důvěru a povzbuzuje vzájemné porozumění. Příslušníci CIMIC jsou cenným zdrojem místních informací, ale tyto informace se velmi rychle stanou neúčinnými, jestliže jsou nevhodně použity ke zpravodajskému sběru informací. Musí se brát v úvahu, že informace získaná vojenskými prostředky, nemusí být totožná s informacemi od civilních organizací a jejich představitelů. Na druhou stranu štáb CIMIC musí k získání co nejčerstvějších informací úzce spolupracovat se zpravodajskými orgány. Aby tyto informace byly účinné, musí být předány civilním organizacím včas. Většina těchto informací, jako je například pohyb uprchlíků, musí být poskytnuty civilním organizacím a hlavním agenturám, které mohou napomáhat veliteli v tom, aby jim bylo umožněno reagovat včas. K využívání vojenských informací pro civilní účely je potřeba včas přijmout specifická pravidla ke snížení jejich významu Zákonnost Z činnosti ozbrojených sil musí být naprosto jednoznačné, sdělující a pochopitelné, že síly Aliance budou respektovat práva a povinnosti v rámci svého schváleného mandátu, a to za všech okolností. 3.5 Civilní prvenství a vlastnictví Snížení závislosti V rámci plnění úkolů a aktivit v civilním prostředí je vhodné pouze zaměstnat volnou kapacitu. Je důležité rozvíjet místní kulturu vlastnictví a svépomoc v rámci místního obyvatelstva. Jakákoli vojenská činnost prováděná v civilním prostředí by měla používat minimálních zdrojů potřebných k dosažení cíle. Dodržování tohoto přístupu bude napomáhat v ochraně před neúmyslným vytvořením dlouhodobé závislosti na vojenských zdrojích. V rámci tohoto principu by tedy měly být zaměstnávány pouze volné kapacity civilního prostředí, jako je například zaměstnávání civilních osob v rámci konfliktu v Kosovu. Jednotky KFOR byly druhým největším zaměstnavatelem za energetickou společností Korporata Energjetike e Kosovës 3 (dále jen KEK). Tento fakt byl jednou z mnoha příčin nepokojů mezi místním obyvatelstvem při snižování počtu jednotek, který vyústil v propouštění osob. Díky snižování počtu koaličních sil a rušení základen došlo taktéž ke ztrátě zdrojů obživy u té skupiny obyvatelstva, která byla závislá na obchodní činnosti provozovanou v blízkosti vojenských základen. 3 Kosovo Energy Corporation. 29

30 3.5.2 Vytvoření plánu pro přechod k civilnímu vlastnictví Jsou -li ozbrojené síly zainteresovány plněním životně důležitých funkcí civilní správy, veřejného zdraví, a infrastruktury, měl by vojenský velitel učinit co nejdříve opatření přechodu těchto aktivit na civilní sektor. To zahrnuje plánování přechodu v rámci celého procesu operačního plánování pro předání odpovědností na civilní subjekty Plán strategie odchodu Spolu s předáváním civilní správy by měli velitelé a štáby v rámci plánování operace mít vytvořen plán strategie odchodu. Každá jednotlivá akce ozbrojených sil, stejně jako akce většiny civilních aktérů by měla být zaměřena na opuštění prostoru co nejdříve. To vyžaduje úzkou souvislost a harmonizaci všech činností se strategií rozvoje pro danou oblast a podrobného plánu o tom, kdy dojde k opuštění prostoru tak, aby nedošlo k nežádoucím interakcím. V současné době je nepsaným pravidlem, že se ozbrojené síly stahují z prostorů operace po vycvičení bezpečnostních složek, které dokážou převzít úlohu koaličních sil. 3.6 Integrované plánování Stanovení priorit V rámci společné dohodnuté strategie rozvoje nebo pomocného programu by měly být určeny priority a styčné body mezi vojenskými a civilními aktéry. Při prováděných společných opatřeních dochází k upřednostňování opatření, která mají být provedena. Tyto aktivity je nutno vzájemně harmonizovat, aby nedošlo ke konfliktům a byl vytvořen pozitivní dominový efekt Synchronizace Pro optimalizaci požadovaných cílů by každá společná akce vojenských a civilních aktérů měla být synchronizována za účelem co nejvíce znásobit pozitivní dopad. Ačkoli mohou mít nevládní organizace jiné cíle a jiné informační povinnosti než alianční síly, všichni by měli spolupracovat na dosažení společných cílů Řízení zdrojů Alianční síly mohou být zapojeny do široké škály aktivit poskytování informací, školení personálů, opravy a vybavení materiálem, komunikačními prostředky, atd. Tato činnost sice bude zřejmě mít vliv na civilní prostředí, ale na druhé straně civilní aktéři budou mít prospěch z poradenství specialistů, koordinaci a odborného řízení zdrojů. 30

31 3.7 Komunikace Komunikace mezi vojenskými a civilními aktéry vyžaduje pronikání informací v obou směrech. To sice může být usnadněno pomocí technických prostředků, ale obecně se dá říci, že nejpoužívanějším prostředkem bude face -to -face setkání. Dosažení interoperability mezi vojenskými a civilními účastníky misí je i výzvou v rámci členských zemí NATO nebo EU. Bohužel nekompatibilita systémů a provozní bezpečnostní podmínky provozu počítačových zařízení se stávají spíše nepřekonatelnou překážkou. V rámci utajení nejsou některé citlivé informace poskytovány civilním aktérům, a proto z jejich strany vzniká neochota spolupracovat Strategická komunikace Pojem strategická komunikace STRATCOM označuje komunikaci mezi velitelem a státními orgány, které ho řídí. Na druhé straně STRATCOM taktéž znamená komunikaci mezi velitelem a mezinárodními civilními organizacemi a civilním obyvatelstvem v zemi, kde působí. Funkční komunikace má velký vliv na naplnění zásad jako je například zabezpečení podpory mise místním obyvatelstvem a spolupráce mezi jednotlivými aktéry a to jak vojenskými, tak civilními. Některé organizace působící ve společném operačním prostoru se domnívají, že jakákoli spolupráce s vojenskou složkou je nemožná a u některých je tato priorita zakomponována do jejich vlastních statutů. Samozřejmě zde působí i faktor rozdílných priorit. Klíčem k odstranění těchto problémů je otevřená a stabilní komunikace. Úkolem CIMIC je podílet se na těchto komunikačních aktivitách a koordinovat setkání zaměřené na výměnu informací ve vertikálním i horizontálním směru. Jak bylo již výše řečeno, největším problémem je způsob komunikace pomocí prostředků, které by měly mít co největší stupeň interoperability a to nejen v rámci ozbrojených složek, ale v rámci celého systému výměny informací, tedy i u všech civilních aktérů. Při zajišťování tohoto úkolu je potřeba brát zřetel na zajištění bezpečnosti provozu informační sítí, po kterých komunikace probíhá. Schopnost komunikovat se širokým okolím není omezena jen na technické limity. Je nutno ji vnímat jako komplexní úkol, který je nutno v rámci otevřené komunikace s civilními aktéry zabezpečit. Na druhé straně není vhodné citlivé informace šířit pomocí otevřeného internetového spojení. Jedním z nejspolehlivějších komunikačních kanálů bude tedy komunikace face to face. Při tomto způsobu ovšem je třeba především nejdříve vybudovat funkční vztahy mezi jednotlivými aktéry. Budování těchto vztahů je ovlivňována neochotou spolupracovat, a pokud je vytvořeno klima pro vzájemnou komunikaci a spolupráci, dost často se jedná o osobní vztahy. Ty jsou však po obměně personálu ztraceny a proces budování vzájemných vztahů začíná znovu. Velitelé na všech stupních jsou zodpovědní za to, že tato strategická komunikace je u nich naplňována a zahrnuta do plánovacího procesu. Při plánování se musí dbát na koordinaci činností v rámci daného prostoru. 31

32 4. Civilní prostředí vojenských operací Díky rozvoji technologií, vývoji nových zbraní a s ním souvisejících postupů jejich použití už nemůžeme vystačit s jednoduchým definováním tří výchozích dimenzí válek - pozemní, námořní a vzdušné. S rozvojem kosmického průmyslu a informačních technologií jsou tyto oblasti začleněny a využívány v ozbrojeném konfliktu a proto dochází k rozšíření dimenzí o další dvě kosmickou a kybernetickou (GALATÍK, 2008, s. 23). Přesunem válek a činností ozbrojených sil do městských aglomerací lze hovořit o válkách v sociálním prostředí. V současné době se zónami střetů převážně stávají města se svým obyvatelstvem. Obydlené lokality nahrazují otevřený terén a stávají se základním operačním prostorem pro působení ozbrojených sil. Úspěch v ozbrojeném konfliktu, který je zasazen do hustě zalidněné oblasti, vyžaduje nové používání ozbrojených sil. To znamená pochopit, že nelze vyhrát válku s městem, ale konečným cílem bude vyhrát válku v myslích obyvatelstva. Již v 5. století před naším letopočtem filosof a historik Thucydides moudře zmiňuje: Lidé to jsou, kdo tvoří obec (město), nikoli zdi. Tento citát neztrácí nic na své hloubce v případě jakéhokoli nasazení ozbrojených sil, ať už je jeho cíl vojenský nebo humanitární a vojska jsou zasazována doma nebo v zahraničí. (Zona, 2013) Je možno říci, že dochází ke změně cílů vedeného ozbrojeného konfliktu. Už není cílem pouhé získání nějaké výhody, například ovládnutí území, které například poskytuje nerostné suroviny a zdroje energie, ale do popředí vystupuje snaha ovlivnit určité skupiny populace pro prosazení vlastních zájmů. Je tedy možno konstatovat, že se v současné době vyvíjí nová dimenze války a ozbrojených konfliktů, která se bude spíše odehrávat v civilním prostředí. V rámci těchto konfliktů jsou ozbrojené síly mnohem častěji používány při humanitárních intervencích a příslušníci ozbrojených sil jsou nuceni naučit se pohybovat a jednat v podstatně odlišném prostředí, kde musí počítat s prvky, jako jsou hustě osídlené a uzavřené městské aglomerace nebo migrující obyvatelstvo, pohybující se za určitým cílem. Ozbrojené síly působící v celé škále soudobých operací se setkávají se subjekty, které mají rozdílné cíle, metody, priority, mandát, kulturu atd. Při této činnosti je nezbytné nalézt optimální procesy spolupráce s nevojenskými aktéry. Při všech činnostech v této citlivé oblasti je nutno brát zřetel na všechny spolupracující partnery zejména na místní obyvatelstvo a jeho představitele. Prostředí vojenských operací lze řadit do následujících kategorií (Kovanda, 2015): vojenské prostředí koaličních sil, civilní prostředí, vojenské prostředí nepřítele. Jednotlivé prvky civilního prostředí vojenských operací mají své zájmy, které si mnohdy vzájemně odporují a tímto mohou vznikat v operačním prostředí nasazení ozbrojených sil další neshody, které výrazně ovlivňují jejich činnost. Základním prvkem civilního prostředí je místní obyvatelstvo, které je ovlivňováno svými místními a duchovními vůdci, kteří se rekrutují z jeho řad. Pro pochopení civilního prostředí je nutno znát kulturní zvyky a tradice, aby činností ozbrojených sil nedocházelo k jejich porušování a tím i vytváření nepřátelského klimatu. 32

33 Další složkou, která svou činností ovlivňuje zejména první skupinu místní obyvatelstvo jsou civilní organizace a humanitární organizace. Humanitární organizace se v základě dělí na vládní a nevládní organizace, které se dále člení na mezinárodní a místní 4. Zájmy humanitárních organizací jsou určovány jejich statuty a zadáním jednotlivých vlád. Zde je nutno podotknou, že mnohdy jejich statut přímo vylučuje spolupráci s ozbrojenými stranami konfliktu, které jsou do krizové oblasti vyslány za peníze daňových poplatníků. Dalším a do budoucna významnějším prvkem civilního prostředí jsou civilní organizace neboli agentury. Pracovníci civilních agentur budou hájit zejména zájmy svého zaměstnavatele a lze očekávat, že budou ozbrojeni základními druhy zbraní, proto jakékoliv operace v prostředí jejich zájmů budou muset být konzultovány a sladěny. CIVIL ENVIROMENT MILITARY ENVIROMENT COALITION FORCE CIVILIAN AGENCIES LOCAL PEOPLE LOCAL NGOs GOs NGOs MILITARY ENVIROMENT ENEMY LOCAL LEADERS RELIGIOUS LEADERS Obrázek 6 Civilní prostředí vojenských operací Zdroj: Kovanda (2015) Jednotlivé státy, které vysílají své vojáky do zahraniční operace, musí v rámci svého působení dodržovat zásady mezinárodního humanitárního práva. Civilní organizace k vedení svých aktivit zřizují kontakty s místními vládními a příslušnými úřady. Úlohou CIMIC je bezprostřední spolupráce s civilními organizacemi a národními vládami anebo místními 4 Hlavní rozdělení organizací je v kapitole Civilní aktéři. 33

34 funkcionáři. Přítomnost CIMIC, jako zástupce vojenské složky při jednání civilních organizací s místními představiteli, je ústředním bodem pro vytvoření nezbytných počátečních kontaktů. V případě neexistence funkční místní správy je tato nahrazena vojenskou nebo civilně - vojenskou, která se tak stává přirozeným druhým partnerem při jednání s civilními organizacemi působícími v prostoru vojenské operace. 4.1 Vztahy s civilním obyvatelstvem Místní obyvatelstvo od příchodu koaličních sil především očekává zlepšení své životní situace. Pokud nepřichází zlepšení a životní podmínky se spíše zhoršují, dostávají se ke slovu skupiny, které neschvalují přítomnost cizích vojsk na svém území, a nastalá nepříznivá situace jim nahrává možnost, jak přiklonit obyvatelstvo na svou stranu proti koaličním silám. Proto již přípravná fáze operace je velmi důležitá, zejména z důvodu nutnosti vytipování vhodných autorit (náboženských, kmenových, společenských ), o které bude možné v budoucnu opřít úsilí civilně vojenské spolupráce. Chyby, které vznikají již v přípravné fázi, pak plně vytrysknou ve fázi stabilizační. Pro styk s civilním obyvatelstvem jsou u aliančních jednotek určeny jednotky civilně vojenské spolupráce (CIMIC). Jejich práce spočívá právě v navození důvěry mezi civilním prostředím a velitelem dané jednotky. Získání důvěry je dlouhodobý proces, který může být narušen nestandartním činem příslušníků ozbrojených sil, který je neakceptovatelný v očích místního obyvatelstva. K těmto událostem mnohdy dochází z neznalosti kulturních, náboženských a společenských pravidel, které daná společnost dodržuje. Nerespektování a mnohdy až ignorantství místních zvyklostí ze strany ozbrojených sil mohou vést až k fatálním následkům, které zapříčiní, že se z původně přátelského obyvatelstva stane nepřítel, který bude pro nás těžko identifikovatelný, jelikož se dokáže asimilovat mezi civilní obyvatelstvo. Koaliční vojska poté ztrácí podporu místního obyvatelstva. I když se může zdát, že vyhrály důležitou bitvu, ve skutečnosti prohrávají celou válku. Na druhé straně civilní prostředí poskytuje stranám konfliktu určité výhody, pokud se podaří ozbrojenými silami nastolit atmosféru spolupráce a vzájemné pomoci. Síly protivníka se také snaží získat benefity, vyplývající z možností kooperace. Záleží tedy jenom na umu velitelů a štábu, jak dokáží využít schopnosti svých jednotek určených pro styk s civilním prostředím, aby tyto výhody získali pro sebe. 4.2 Vztahy s humanitárními organizacemi Na jiné, ale mnohdy složitější úrovni se nachází vztah ozbrojených sil s civilními organizacemi, zabývající se humanitární činností v prostoru operace. Činnost civilních organizací zahrnuje široké spektrum aktivit - humanitární pomocí, ochranou lidských práv a menšin, péčí o uprchlíky a lidi bez přístřeší, obnovou základních odvětví státu jako je zdravotní péče, zemědělství, školství, místní správa a samospráva (Zona, 2009). Výhodou humanitárních organizací je, že mnohdy pracují v daném prostoru krize již dávno před tím, než se situace vyhrotí natolik, aby byla zapotřebí intervence ozbrojených sil. Díky tomu se humanitární organizace daleko lépe dokáží pohybovat mezi místními lidmi a místními 34

35 autoritami a navazování vztahů je pro ně daleko schůdnější. Znalost místního prostředí jim umožňuje rozpoznat zhoršující se životní situaci místního obyvatelstva a tím nárůst nespokojenosti daleko dříve, než to dokáží zaregistrovat příslušníci ozbrojených sil. Situace se do určité míry vyhrocuje, je -li provedena vojenská intervence, kdy mnohé humanitární organizace vidí v ozbrojených silách příčinu humanitární nebo jiné krize. Nejsou výjimečné případy, kdy humanitární organizace spolupráci s vojsky přímo odmítají nebo si osobují právo rozhodovat o činnostech vojsk. V rámci řešení krizí na základě principu komplexního přístupu by právě humanitární organizace měly být jedním z hlavních aktérů civilního prostředí, se kterými by měli příslušníci ozbrojených sil spolupracovat nejčastěji. To naráží na spoustu sporných bodů, kvůli kterým je potom jakákoliv spolupráce vyloučena anebo velice ztížena. Mezi tyto body patří: vzájemná neznalost schopností, vzájemná neznalost pracovních postupů a plánovacího procesu, nepružnost vojenských složek, nedůvěra ze zneužití informací pro zpravodajské účely, neochota sdílet výsledky společné práce, těžkopádnost plánovacího procesu ozbrojených sil, statuty jednotlivých organizací (nestrannost v ozbrojeném konfliktu), možná záměna humanitárního pracovníka s příslušníkem ozbrojených sil. Když zevšeobecníme negativní výroky civilních aktérů potažmo představitelů humanitárních organizací, 5 jejich názor na ozbrojené síly je, že jsou velice těžkopádné a zkostnatělé. Jejich plánovací proces je časově náročný a nepružný. To vede často k tomu, že organizace pokud to umožňuje bezpečnostní situace, požadovanou činnost provádějí samy. Ozbrojené síly jsou podle názoru humanitárních organizací pouze překážkou v jejich práci. Dost často se potkáváme s míněním, že jim ozbrojené složky chtějí sebrat práci. Tím, že chtějí svou činnost takzvaně humanizovat, a tedy hrozí uskutečnitelné nebezpečí, že finanční prostředky poskytované státem pomocí grantů budou přímo přiděleny ozbrojeným silám. Změnit tento nelichotivý obraz ozbrojených sil v očích civilních organizací není lehké. Na druhou stranu bohužel musíme konstatovat, že i představitelé ozbrojených sil příliš neoplývají vstřícností při spolupráci s humanitárními organizacemi. Pro nejednoho velitele jsou NGOs zdrojem problémů, které narušují plnění jeho operačního úkolu. Pracovníci humanitárních organizací mnohdy nejsou ochotni informovat velitele jednotky, že se budou pohybovat v jeho prostoru odpovědnosti. A tímto se jakákoliv osoba pohybující se operačním prostoru velitele a zjišťující informace stává podezřelou. Společným negativním postojem dochází k nepochopení a neochotě vzájemně spolupracovat. Řešení možných společných úkolů probíhá dost často v rámci nestandartních vztahů, kdy se jednotliví aktéři znají z dřívější spolupráce a jsou si ochotni vyhovět. Pokud tyto 5 Workshop s představiteli NGO s Mezinárodní konference HUKO 2011, Praha. 35

36 vztahy neexistují, tak velitelé jednotek přicházejí o cenné informace z civilního prostředí, které by jim mohly napomoci k plnění úkolů. Dalším negativem tohoto postoje je větší nákladovost dané mise z důvodů dublování kapacit, kdy jednotlivé akce jsou mnohdy prováděny dvěma cestami. Operační realitou ovšem je, že nekoordinované činnosti humanitárních organizací a vojenských složek se stávají závažnou překážkou plnění operačních a bojových úkolů vojsk a v řadě případů vystavují vojska a civilní aktéry většímu riziku ztrát. 4.3 Vztahy s civilními agenturami Dalšími účastníky, které nesmíme opominout, jsou příslušníci civilních agentur. Pokud pomineme jednotky zabývající se ochranou důležitých objektů, které mají své úkoly striktně vymezené, nemůžeme přehlédnout pracovníky veřejných a soukromých mediálních společností. Díky informačním technologiím máme možnost sledovat jednotlivé konflikty takřka v přímém přenosu se všemi negativními důsledky. Zprávy, které nám ukazují strádající obyvatelstvo v důsledku bojových činností prováděných ozbrojenými silami, vnímá společnost značně negativně. Pro eliminaci tohoto náhledu by spolupráce s médii měla být prováděna již představiteli vyšších stupňů velení a prostupovat všemi stupni. Pokud se jedná o tzv. terénního pracovníka provádějícího investigativní novinařinu, je zcela zřejmé, že domluva mezi velitelem jednotek a pracovníkem zpravodajské agentury bude hodně omezená a v některých případech i zcela nemožná. Poměrně časté jsou případy, kdy je velitel a jeho jednotka vykreslena značně negativním způsobem jen z toho důvodu, že se snažili o ochranu života dotyčného novináře tím, že mu nebyl povolen pohyb v místech s hustou a nebezpečnou palbou, v zaminovaném území a podobně. 5. Specifické úkoly CIMIC Hlavním úkolem jednotek CIMIC je vytváření pozitivního image kontingentu prostřednictvím budování vztahů mezi ozbrojenými silami a civilními aktéry nacházejícími se v prostoru operace. V rámci plnění tohoto úkolu plní i následující úkoly: 5.1 CIMIC a zpravodajská činnost V první řadě musíme říci, že příslušníci CIMIC nejsou prvkem zpravodajských služeb. Na druhé straně úkolem každého příslušníka kontingentu je získávat informace z prostoru odpovědnosti a ty posléze předávat v rámci hlášení na nadřízené stupně. Benefitem příslušníků CIMIC je působení v civilním prostředí mezi civilními aktéry. Tím se stávají nepostradatelným zdrojem informací z civilního prostředí. Úkolem CIMIC je přispívat do hodnocení prostředí operace svou částí, hodnocením civilního prostředí pro doplnění celkové mozaiky prostoru operace. Toto hodnocení je přístupné všem příslušníkům kontingentu. 36

37 Civilní aktéry, se kterými příslušníci CIMIC spolupracují, však nelze nutit k tomu, aby přispívali ke shromažďování zpravodajských informací. Jakákoli aktivita k tomu vedoucí může vést k nedorozuměním a narušení komunikace a spolupráce v budoucnu. Společné dobrovolné sdílení informací je mnohem důležitější a prospěšnější. Navození takové spolupráce vyžaduje určitou dobu. Na druhé straně je možno nastolit vzájemnou spolupráci s humanitárními organizacemi již na vlastním území. Zde ovšem dochází k negativnímu pochopení zvláště ze strany NGOs a přímo neochoty spolupracovat se stranami ozbrojeného konfliktu. Principy komplexního přístupu řešení krizí jakoby neexistovaly. Tato nedůvěra je vytvářena především vzájemnou neznalostí postupů a priorit. Dochází zde k nepochopení probíhajících vojenských operací ze strany civilních organizací a tím i k prohlubování nedůvěry. Neochota výměny informací má dva úhly pohledu. Ze strany ozbrojených sil jsou některé informace utajované. Zde můžeme uvést jako příklad informování o začátku vojenské operace. Pokud se v daném prostoru nacházejí pracovníci civilní organizace, dochází k omezení jejich činnosti. Jestliže není ze strany ozbrojených sil toto omezení řádně vysvětleno, tak dochází ke zcela zbytečným nedorozuměním. Na druhé straně není možné v rámci utajení plánu prozradit přesná data probíhající akce. Je vhodné, aby ozbrojené síly, jež jsou odpovědné za bezpečnost civilních osob, měli informace o pohybu civilních agentur v prostoru operace. 5.2 Projekty Projekty jsou zaměřeny na podporu stabilizace a rekonstrukce. V rámci provádění rekognoskace a získávání informací pro hodnocení civilního prostředí se objevují problémy, které potřebují okamžité řešení. Pokud jsou nastaveny formální vztahy mezi civilními a vojenskými složkami, lze tyto problémy řešit v rámci vzájemné spolupráce. V některých fázích operace, zvláště tam, kde je vysoká úroveň ohrožení civilních aktérů, může armáda vykonávat přímo činnosti související s rekonstrukcí a rozvojem. Veškerá činnost musí být vedena v souladu se strategickými cíli. Mnohdy však stává, že požadovaná pomoc nesplňuje kritéria pro poskytnutí pomoci. Mnohdy jsou priority humanitární organizace, která se nachází v jeho prostoru, zcela jiné. Avšak naléhavá potřeba financovat konkrétní rozvojové projekty, které jsou přímo svázány se zabezpečením operace, trvá. V takových případech je vhodné, aby velitel daného prostoru odpovědnosti měl možnost disponovat finančními prostředky pro financování naléhavých případů, jejichž realizace má přímý dopad na úspěch operace. Jedná se například o podporu místních pořádkových sil anebo zabezpečení základních životních potřeb místního obyvatelstva. Zde je jeden z dalších třecích bodů mezi vojenskými jednotkami CIMIC a civilními humanitárními organizacemi. Ačkoli zámysl pomoci místnímu obyvatelstvu mají obě složky, mnohdy na základě omezení daných statutem humanitární organizace, k řešení dané situace nedojde. Na základě těchto zkušeností mnohé armády mají ve svém rozpočtu vyčleněny finance na Quick Impact Projects (QIP) - projekty rychlého dopadu. Cílem projektů je co nejrychleji reagovat na vzniklou situaci materiální anebo finanční investicí realizovat drobný projekt, jehož efekt se projeví okamžitě. Smyslem je řešení problémů bez zbytečné byrokracie 37

38 a tím zabezpečení rychlého účinku, který má za důsledek zlepšení image jednotek v jejich operačním prostoru. Možnost realizovat QIP v průběhu misí AČR, nastala až v roce Na základě požadavků a poté na základě nařízení vlády na tyto projekty jsou vyčleňovány dva miliony ročně na všechny mise. Skupina CIMIC realizovala v rámci zahraniční mise ISAF v rámci PRT Lógar řadu drobných projektů na podporu mise velitele. Jednalo se například o opravy škol a studní, o realizaci kurzů čtení a psaní, kurzů krejčovského a zemědělského. Při realizaci projektů, nesmíme zapomenout na princip souladu QIP s úkolem velitele. 5.3 Podpora CIMIC ostatními jednotkami Vzhledem k počtu příslušníků jednotek CIMIC zpravidla nasazovaných do misí k plnění úkolů civilně vojenské spolupráce je nutná koordinace a spolupráce i s ostatními vojenskými jednotkami. Pro CIMIC jsou nejdůležitější schopnosti využitelné k obnově infrastruktury a prostředí. Mezi jednotky, se kterými je vhodno v rámci řešení problémů kooperovat, jsou ženijní jednotky. Rozsah jejich činností bude záviset na úkolech, které plní velitel. Vojenští ženisté jsou složkou, jež je schopna plnit širokou škálu úkolů ve všech fázích operace pro podporu místního obyvatelstva. Dalšími složkami, které mohou být vyčleněny pro úkoly CIMIC, jsou například příslušníci zdravotnických jednotek, v jejichž možnostech je ošetření místního obyvatelstva. Důležité je sladění činnosti velitelů přidělených podpůrných jednotek s činností jednotek CIMIC a neméně důležitým pravidlem je využívání pouze volných kapacit tak, aby nebylo narušeno plnění hlavního úkolu velitele. 5.4 CIMIC a informační operace Základním principem Informačních operací - INFOOPS je koordinace a řízení vojenských nástrojů, jejichž cílem je ovlivňování rozhodování potencionálního nebo reálného protivníka, případně i obyvatelstva v krizové oblasti a v ostatních angažujících se státech. Je nutno si uvědomit, že INFOOPS jsou jakýmsi deštníkem zastřešujícím již existující vojenské funkce, které pro svou práci používají ovlivňování informací. Cílem informačních operací je dosažení informační převahy nad protivníkem a dosažení změny vnímání působení koaličních sil aktéry civilního prostředí. INFOOPS jsou dle (AJP-3.10, 2009) definovány jako: vojenská funkce určená k poskytování poradenství a koordinaci vojenských informačních aktivit za účelem vytvoření požadovaných účinků na vůli, rozhodování a schopnosti protivníků, možných protivníků a dalších stran na podporu cílů mise, akce ovlivňující informační aktivity anebo informační systémy protivníka. Mohou být provedeny jakýmkoli vojenským prvkem a zahrnují i ochranná opatření. CIMIC je schopnost, která svými aktivitami může dopomoci k dosažení cílů informačních operací (INFOOPS), avšak její unikátnost spočívá v tom, že se snaží vytvořit smysluplný vztah mezi armádou, civilními agenturami, humanitárními organizacemi a místní obyvatelstvem. Příslušníci jednotek CIMIC se svými aktivitami spíše budují pozitivní image 38

39 jednotky pomocí jednotlivých aktivit, mezi něž patří například realizace projektů na snížení negativních dopadů. (AJP-3.10, 2009). Základní rozdělení nástrojů informačních aktivit je na následujícím obrázku. PUBLIC ACTIVITIES KEY LEADER ENGAGEMENT PSYOPS COMPUTER NETWORK OPERATIONS CIMIC INFOOPS PHYSICAL DESTRUCTION PRESENCE POSITION PROFILE DECEPTION INFORMATION SECURITY ELECTRONIC WARFARE Obrázek 7 Nástroje informačních operací Zdroj: Kovanda dle AJP-3.10 Je vhodné koordinovat aktivity INFOOPS se CIMIC, nelze je však zaměňovat s prvky, které jsou prvotně určeny k vedení informačních kampaní. Na druhou stranu, nelze tuto formu činnosti CIMIC zcela opomenout nebo vyloučit. Příslušníci CIMIC mohou na základě kampaně INFOOPS například provádět aktivity v zapojení klíčových hráčů - Key Leader Engagement KLE. Vytvářením pozitivních vztahů s klíčovými hráči z řad místního obyvatelstva, lze dosáhnout souhlasného vnímání ozbrojených sil z jejich strany. Budováním pozitivních vztahů s klíčovými hráči lze předejít negativním postojům ze strany civilního obyvatelstva. Další složkou, se kterou v rámci INFOOPS může CIMIC spolupracovat, jsou psychologické operace PSYOPS. Aktivity CIMIC prováděné v rámci projektů, lze publikovat pomocí prostředků PSYOPS za účelem zvýšení publicity koaličních sil. Jednotky CIMIC jsou taktéž používány k šíření produktů psychologického působení, jako jsou například tiskoviny anebo propagační předměty. V rámci distribuce produktů jsou na druhou stranu sbírány informace o reakci osob, které mohou být využity v rámci plánovacího procesu PSYOPS. 5.5 CIMIC v rámci integrovaného záchranného systému V rámci integrovaného záchranného systému (dále jen IZS) mají orgány místní správy a samosprávy možnost při dodržení nastavených pravidel, využít ozbrojené síly pro řešení krizí. Na základě zákona 219/1999 Sb. o ozbrojených silách lze jednotky AČR použít (Zona, 2013): k posílení kapacit sil a prostředků Policie ČR při zajišťování ochrany státních hranic nebo k plnění úkolů služby pořádkové policie anebo ochranné služby, 39

40 k záchranným pracím při pohromách, při jiných závažných situacích ohrožujících životy, zdraví, značné majetkové hodnoty nebo životní prostředí, nebo k likvidaci následků pohromy, k leteckému monitorování pohromy a monitorování radiační a chemické situace, k odstraňování jiného hrozícího nebezpečí za použití vojenské techniky, k plnění humanitárních úkolů civilní ochrany, k zabezpečení letecké zdravotnické dopravy, k zajištění letecké služby pátrání a záchrany, k zabezpečení letecké přepravy humanitární a zdravotnické pomoci. Jednoduché a relativně dobře známé základní schéma zapojení CIMIC do aktivit v rámci vojenských operací při řešení krizí obecně lze tedy aplikovat na místo a činnosti při řešení krizí na vlastním území při operacích pod národním velením. Na obrázku je aplikováno jednoduché schéma sladění metod a dílčích cílů ke společnému zájmu jednotlivých aktérů. metody ARMÁDA IOs, NGOs Vládní organizace Cíl 1 Cíl 2 Cíl 3 CIMIC SPOLEČNÝ ZÁJEM Obrázek 8 Možný způsob sladění metod a dílčích cílů ke společnému zájmu Zdroj: (ZONA, 2009) Z obrázku vyplývá místo a úloha CIMIC v rámci IZS při použití vyčleněných sil a prostředků ozbrojených sil. Je soustředěna především na aktivity, na kterých se podílí vojenské složky, a to při všech činnostech vedoucích k naplnění jednotlivých dílčích cílů a následně při vlastním vyřešení mimořádné události. Použití jednotek CIMIC pro plnění některých úkolů se nabízí z hlediska jejich reálného výcviku. V oblasti monitorování krizových oblastí mají specialisté CIMIC mnoho praktických zkušeností. Tato skutečnost byla využita v době jejich nasazení během povodní v roce Týmy CIMIC prováděly vyhodnocování postižených oblastí a předávaly zjištěné informace na krizové štáby, a to jak vojenské, tak i civilní. 40

41 Obrázek 9 Rekognoskace prostoru v rámci nasazení při povodních v roce 2002 Zdroj: archív Kovanda Jakákoliv činnost nasazených příslušníků střediska v rámci IZS musí být řízena a koordinována krizovým štábem. Hlavní úkoly při použití jednotek CIMIC byly následující: 6 provedení prvotního vyhodnocení postižených oblastí s důrazem na situaci mimo hlavní prostory na vedlejších komunikacích a v okrajových oblastech, zjišťování potřeb obyvatelstva v malých obcích, zprostředkování a doprava okamžité humanitární pomoci potraviny, voda, zdravotnický materiál, nasměrování činnosti humanitárních organizací dle potřeb civilního obyvatelstva, asistence při plánování, koordinaci a distribuci humanitární pomoci obyvatelstvu. Při této činnosti příslušníci jednotek CIMIC využívali metody shodné s činnostmi v rámci nasazení v jednotlivých misích. 6 Oba autoři se zúčastnily nasazení jednotek CIMIC při povodních v roce

42 HASIČSKÝ ZÁCHRANNÝ SBOR ČINNOSTI JEDNOTKY POŽÁRNÍ OCHRANY ZADRAVOTNICKÁ ZÁCHRANNÁ SLUŽBA POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY SÍLY A PROSTŘEDKY OZBROJENÝCH SIL OBECNÍ POLICIE ORGÁNY OCHRANY VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ HAVARIJNÍ, POHOTOVOSTNÍ, ODBORNÉ A JINÉ SLUŽBY CIMIC DÍLČÍ CÍL DÍLČÍ CÍL VYŘEŠENÍ MIMOŘÁDNÉ UDÁLOSTI ZAŘÍZENÍ CIVILNÍ OCHRANY NEZISKOVÉ ORGANIZACE A SDRUŽENÍ OBČANŮ ČINNOSTI DÍLČÍ CÍL Obrázek 10 Místo CIMIC v rámci zapojení ozbrojených sil do IZS Zdroj: ZONA (2009) Na předešlém obrázku je znázorněna šíře činnosti CIMIC ve spojení s použitím OS v rámci IZS. Ze zkušeností, které získali příslušníci střediska CIMIC pří plnění úkolů v zahraničí, ale především při zapojení do řešení krizových situací na vlastním území v uplynulých letech vyplývá několik základních problémů, se kterými se setkává armáda působící v civilním prostředí. Ty lze vyjmenovat v několika základních bodech: neakceptace role ozbrojených sil představiteli místní správy a samosprávy, nevyjasněné rozhraní mezi úkoly civilních organizací a armády při plnění humanitárních úkolů, vzájemná neznalost postupů a metod práce jednotlivých aktérů, problémy v koordinaci aktivit, vzájemná neinformovanost mezi jednotlivými aktéry, včetně obyvatel a místních autorit, zkreslování informací předávaných třetí straně (médiím), nedostatečné naplňování vzájemných závazků vyplývajících z uzavřených dohod, vyžadování ozbrojených sil k činnostem, ke kterým nemají mandát. 42

43 Z tohoto stručného a neúplného výčtu plyne, že existuje široká škála úkolů pro CIMIC, které budou v každém typu činnosti ozbrojených sil propojeny s aktivitami, zájmy a cíli vojenských a nevojenských složek. Problémy, se kterými se ozbrojené síly při plnění svých úkolů v civilním prostředí setkávají, mohou v extrémním případě vést k nesplnění nebo opožděnému naplnění některého dílčího cíle a tím k ohrožení či oddálení vyřešení mimořádné události. CIMIC může významně napomoci k předcházení konfliktů či k jejich rychlému vyřešení. Řada úkolů, kterými lze pověřit orgány CIMIC je však mnohem širší, než bylo výše nastíněno a záleží pouze na veliteli dané operace na vlastním území, jak tyto specialisty využije. 6. Civilní aktéři Pojem civilní organizace v tomto kontextu v sobě zahrnuje celou množinu sdružení, která působí na mezinárodní scéně a svou činnost zaměřují na pomoc a obnovu. Civilní organizace jsou zodpovědné za široký rozsah činností, které zahrnují humanitární pomoc, lidská práva, ochranu menšin, péči o uprchlíky a lidi bez přístřeší, právní pomoc, zdravotní péči, obnovu, zemědělství, vzdělávání, umění, vědu a k tomu odpovídající fondy na všeobecné projekty. Civilní organizace lze dělit podle celé řady kritérií do různých skupin. Tvoří poměrně složitou množinu prvků horizontálně i vertikálně rozvrstvenou. Pro základní orientaci je proto nutné tuto strukturu popsat (ZONA, 2009, s. 4-12). Obrázek č. 11 ukazuje na jedno možné kritérium a tím je podřízenost, či spíše postavení v systému. Ze schématu vyplývá, že existují tři základní typy civilních organizací: (ZONA, 2009) mezinárodní organizace, přispívající organizace, další uskupení. CIVILNÍ ORGANIZACE Mezinárodní organizace Přispívající organizace Další uskupení Nadnárodní uskupení Nevládní organizace S mandátem Bez mandátu Agentury pro civilní rozvoj Agentury pro lidská práva Obrázek 11 Zjednodušené schéma typologie civilních organizací Zdroj: Zona (2009) 43

44 6.1 Mezinárodní organizace Organizace nadnárodních uskupení jsou ustaveny mezinárodními dohodami a provádí činnost na mezinárodní úrovni jako různé organizace v rámci OSN a OBSE. Hlavní organizace, které se většinou zabývají humanitární pomocí, jsou Vysoký komisař OSN pro uprchlíky United Nation High Commissioner of Refugees (UNHCR), Úřad Organizace spojených národů pro součinnost humanitární pomoci UN Office for the Coordination of Humanitarian Affairs (UN OCHA), Vysoký komisař pro lidská práva UN High Commissioner for Human Right (UNHCHR), Světová banka, Světový potravinový program a Mezinárodní fond pro vzdělávání dětí. Do tohoto typu patří dále Mezinárodní organizace pro migraci obyvatelstva International Organization of Migration (IOM). 6.2 Nevládní organizace Nongovernmental Organization (NGO). Nevládní organizace jsou dobrovolné organizace, které nejsou obvykle financovány jednotlivými vládami. Název vychází z čl. 71, Charty Organizace spojených národů (OSN, 1945). Jsou to v prvé řadě neziskové organizace, které jsou nezávislé na vládě, na mezinárodních organizacích nebo na obchodním zájmu. Právně se liší od agentur OSN a dalších mezinárodních organizací, což je dáno jejich vlastní chartou a posláním. Mohou být začleněny do jedné ze dvou kategorií: S mandátem. Nevládní organizace s mandátem je v době krizí oficiálně uznána hostitelským státem a je oprávněna pracovat v dané oblasti. Bez mandátu. Organizace a hnutí, politické strany a organizace bez mandátu není oficiálně uznaná a může proto pracovat jen jako soukromá organizace. Organizace tohoto typu mohou mít kontrakt nebo zprostředkovanou smlouvu s mezinárodní organizací nebo smlouvu s nevládní organizací s mandátem. V dalších případech se zaměřují na zajišťování fondů ze soukromých nezávislých organizací a od dárců. 6.3 Přispívající organizace Mezinárodní a národní vládní přispívající organizace mají odpovědnost za trvalé sledování činnosti fondů a hodnocení vývoje jednotlivých programů, které by měly za ideálních podmínek být koordinovány hlavními mezinárodními organizacemi. 6.4 Další uskupení Agentury pro civilní rozvoj Zabývají se hlavně rekonstrukcemi. Jejich mandáty zabezpečují pro rozvojové země technickou pomoc. Rozvojový program OSN řídí a koordinuje většinu rozvojových technických pomocných činností, které jsou zabezpečovány prostřednictvím systému OSN. Tyto organizace se snaží v oblastech, kde působí, pracovat pokud možno nezávisle. 44

45 6.4.2 Agentury pro lidská práva a demokratizaci Tyto organizace se snaží chránit lidská práva v oblastech, kde se vyskytuje útočné, hrubé zacházení s civilními osobami. Jejich snahou je dlouhodobě učit demokratickým hodnotám a dodržování zákonů na všech stupních řízení státu. Zde je možno zmínit Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, která mimo jiné organizuje monitorování voleb a koordinuje programy pro dlouhodobou výuku demokratických ústavních hodnot. 6.5 Řídící agentury V jednotlivých oblastech činnosti či regionech je zpravidla jedna z organizací určena mezinárodním společenstvím jako řídící. Obvykle se jedná o účelově vytvořenou organizační složku. Řídící agentura je organizace, která dostala mandát od mezinárodního společenství k zahájení koordinace aktivit civilních organizací, které se dobrovolně zúčastní stanovené činnosti. Většinou jsou to hlavní agentury OSN jako jsou United Nations Mission in Kosovo (dále jen UNMIC), později EULEX 7 v Kosovu (EULEX, b.r.) nebo United Nations Assistance in Afghanistan (dále jen UNAMA) v Afghánistánu. Řídící agentura má tyto specifické povinnosti: chovat se jako kontaktní místo ve vztahu k ostatním agenturám, zvláště v oblasti plánování a v předávání informací, koordinovat aktivity v terénu, k zamezení zdvojené činnosti a dvojitého úsilí a plýtvání záložními zdroji, jednat jako spojovací článek s armádou na operačním stupni, koordinovat veškeré aktivity v terénu. Řídící agentura často provádí součinnost v rámci aktivit v prostoru operace prostřednictvím svých expozitur v daných regionech nebo jiných agentur. Obvykle mají tuto úlohu organizace jako Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky United Nation High Commissioner of Refugees (UNHCR), Světový potravinový program World Food Programme (WFP) nebo nevládní organizace jako je organizace Chraňte děti. Hlavní agentury mají kontrahované jiné mezinárodní a nevládní organizace k realizaci zdravotního, potravinového nebo dopravního programu anebo k řízení táborů uprchlíků. Červený kříž řídí na tomto poli svoji činnost spolu s jinými agenturami. Vztah mezi vojenskými silami a vedoucí organizací je velmi důležitý. Memorandum o porozumění mezi vojenskou složkou operace a řídící organizací je užitečný nástroj k vytváření pracovních vztahů. (AD-3.8, 2002, s. 41). 7 Nástupnickou organizací UNMIC se v roce 2008 stal EULEX - The European Union Rule of Law Mission in Kosovo, jehož hlavním úkolem je pomáhat soudním orgánům a policejním orgánům. 45

46 6.6 Vzájemné vztahy Vojenské síly působící v operaci, mezinárodní organizace - International Organizations, nevládní organizace - Nongovernmental Organizations a vládní příspěvkové organizace mají své vlastní organizační postupy a statuty. Tyto statuty, které jsou charakterizovány svými vlastními národními, profesionálními a institucionálními odlišnostmi, mnohdy přímo znemožňují vzájemnou spolupráci. Stupeň zapojení, součinnosti a vliv každé z těchto organizací se může v závislosti na situaci lišit. Součinnost a shoda mezi různými organizacemi je v mnoha případech obtížně dosažitelná v důsledku problematického dodržování statutů ve všech třech typech organizací. Vzájemné vztahy by měly být udržovány v operaci na taktickém, operačním i strategickém stupni. Vojenští a civilní činitelé v konfliktu mají často rozdílné názory na celou řadu aktivit. Pro poskytování humanitární pomoci je rozhodující: (Provincial Reconstruction Teams and Humanitarian, 2004, s. 11) Naléhavost. Nezávislost humanitární pomoci. Nestrannost. Z pohledu civilních organizací nejsou ze strany příslušníků ozbrojených sil tyto tři základní principy dodržovány. Navíc humanitární organizace tvrdí, že nedodržování těchto základních principů přímo ohrožuje jejich pracovníky (ZONA, 2009, s ). Nasazení ozbrojených sil je spojeno s plánováním, které podléhá určitému postupu. Bohužel plánovací proces je u ozbrojených sil daleko zdlouhavější, než je plánovací proces u civilních organizací. Následkem toho vzniká neochota ze strany pracovníků humanitárních organizací spolupracovat. Dalším sporným bodem je skutečnost, že humanitární pracovník je spojován se stranou konfliktu. Tady však chyba není jenom na straně příslušníků ozbrojených sil. Dost často jsou pracovníci civilních organizací vystrojeni vojenskými součástkami a díky tomuto se stávají pro nepřítele nerozpoznatelní od příslušníků koaličních sil. Tento nešvar naštěstí po útocích na humanitární pracovníky v Iráku postupně vymizel a humanitární pracovníci se pro změnu úzkostlivě vyhýbají jakýmkoliv vojenským výstrojním součástkám. 7. Plánování operací CIMIC 7.1 Obecné zásady Jednotky CIMIC jsou začleněny do struktur většiny moderních armád. Nejsou novým prvkem, ale jsou na něj kladeny stále nové úkoly. Speciálně operace NATO, které jsou vedeny mimo jeho vlastní hranice, na územích postrádajících dostatečně funkční civilní instituce nebo potřebnou infrastrukturu, s sebou přinášejí celou řadu komplexních požadavků na práci CIMIC. Tyto požadavky nutně vedou k průběžným změnám koncepce 46

47 práce nejen vlastních specialistů CIMIC, ale i štábů a v určité míře i jednotek působících v prostoru operace. Základním východiskem současné koncepce je, že vzájemná součinnost mezi silami Aliance a civilním prostředím, ve kterém síly Aliance provádějí činnost, je pro úspěch v operacích rozhodující. Současné operace vyžadují především nutnost koordinovat činnost s národním a místním vedením a rovněž i s mezinárodními, národními a nevládními organizacemi. Je povinností každého velitele naplňovat opatření v rámci CIMIC a přispět tak ke kvalitnějšímu splnění úkolu. (AD-3.8, 2002, s. 9) Opatření CIMIC se provádějí při všech typech operací. Po velitelích se požaduje, aby při plánování a řízení vojenských operací brali v úvahu sociální, politické, náboženské, ekonomické a humanitární faktory, ale také například vlivy na životní prostředí. Navíc je nezbytné brát zřetel na přítomnost široké škály zájmových skupin, mezinárodních organizací a nevládních organizací s jejich vlastními ideami, metodami a vizemi, které zdaleka ne vždy jsou v souladu s cíli operace. Úkoly se ještě dále rozšiřují o přítomnost médií a o mezinárodní a místní společenství. Z tohoto důvodu budou vztahy s širokým okruhem civilních organizací, místním obyvatelstvem, státní mocí a ozbrojenými silami pro řešení případného budoucího konfliktu zásadní. CIMIC je nástroj velitele pro stanovení a udržování těchto vztahů. Při plnění úkolů CIMIC jeho příslušníci vytváří a udržují vztahy s civilními aktéry na vhodných úrovních s cílem usnadnit spolupráci, harmonizaci, vzájemné sdílení informací, integrované plánování a vedení operací (AJP-3.4.9, 2013). V průběhu plánování operací dost často dochází k nepochopení základů plánovacího procesu zúčastněných aktérů. Ozbrojené síly se během plánování operací drží určitých zavedených postupů, které na rozdíl od plánovacího procesu civilních aktérů trvají delší dobu. Tento fakt vznáší mezi vztah ozbrojené síly a civilní aktéři prvek nespokojenosti. Záměrem společného plánování je naplnit regule komplexního přístupu řešení operací s cílem společně: vyhledávat kritické body, identifikovat nejpřínosnější akce, vytipovat vhodné cílové skupiny. Dodržování těchto bodů se sebou nese vzájemné respektování a hodnocení stanovisek obou stran a průběžné vzájemné informování o aktuální situaci v prostoru operace. Na základě toho lze dosáhnout volnosti jednání, jsou vytvářeny funkční vzájemné vztahy a omezuje se možnost podpory nepřátelských prvků ze strany civilních aktérů. CIMIC hraje významnou roli při vytváření stabilního prostředí a tím přispívá k brzkému ukončení mise. Vojenské složky jsou v některých oblastech zcela závislé na civilních orgánech. Spolupráce s nimi jim umožňuje patřičnou volnost jednání a pohybu. Orgány CIMIC hrají hlavní roli v posuzování možností a schopností civilních organizací a složek 47

48 státní správy a právě jejich posouzení je klíčem k plánování opatření vedoucích ke stabilizaci a plného přechodu na civilní správu. Důležitá je identifikace opatření nutných zajištění podpory obyvatelstva. Civilní a vojenské plánování musí být sladěno. (ZONA, 2009) Hlavní klíčovou podmínkou dosažení úspěchu mise je hodnocení situace, které se opírá o příspěvek CIMIC v oblasti civilního prostředí a jeho změn. Velitel tak lépe může pochopit situaci a lépe se rozhodnout. Monitorování změn vede k aplikaci odpovídajících postupů a metod a k jejich případným změnám. Proto je hodnocení civilního prostředí nedílnou součástí plánovacího procesu. 7.2 Úkoly CIMIC ve fázích operace Ačkoli práce CIMIC vyžaduje celou řadu specifických dovedností, každý příslušník zůstává především vojákem. Proto připravenost, ostražitost a schopnost přežití zůstává základním požadavkem. Velitel musí vytvořit takové podmínky, aby CIMIC mohl plnit své úkoly plynoucí s principy komplexního přístupu. Úkoly CIMIC lze při plánování vojenských operací rozdělit podle několika kritérií. Mnoho úkolů jednotek CIMIC je shodných, liší se pouze rozsahem a způsobem, jakým jsou získávány a podle fází operace Předoperační fáze Hlavní úkoly v jednotek CIMIC při přípravě operace jsou následující: posoudit civilní situaci v prostoru operace, pomoci při přípravě a provádění cvičení. Zajistit, aby se všechny podřízené složky uměly zařadit do systému plánování, využít stávajících vazeb a vztahů s civilními organizacemi ke společnému plánování, poskytovat poradenskou činnost při hodnocení civilní situace a možných dopadů vojenských aktivit na ni, připravit pro vojenské složky informační materiály zaměřené na předpokládané civilní prostředí, připravovat pracovníky CIMIC a začleňovat je do systému přípravy před nasazením, pomoc při výběru civilních partnerů s cílem využít všech dostupných možností a kapacit, zřídit a udržovat informační koridory s cílem dosáhnout oboustranné výměny informací s výjimkou možných bezpečnostních hrozeb, plánovat a připravovat přechod na civilní správu. 48

49 7.2.2 Operační fáze V operační fázi jednotky CIMIC pokračují v plnění úkolů z předchozí fáze. Rozdíl spočívá v začlenění informací přímo s civilního prostředí operace. Další jejich činnost se zaměřuje na: vedení aktivit a projektů CIMIC. CIMIC aktivity musí vyplnit prázdná místa nebo nedostatky v možnostech civilních aktérů. Tyto aktivity mohou být tvořeny službami spojenými se zajištěním základních potřeb obyvatelstva a fungováním společnosti v prostoru operace, průběžné hodnocení schopnosti civilních organizací v prostoru operace v závislosti na potřebách obyvatelstva a na průběhu vedení operací. Toto hodnocení směřuje k zjišťování možných hluchých míst a k posouzení možností přechodu na civilní správu, přispívání do procesu operačního plánování, průběžné plánování s civilními partnery a za vzájemnou výměnu informací, komunikaci mezi logistickými orgány a potenciálními dodavateli z řad místního obyvatelstva, komunikaci s příslušnými představiteli a místními autoritami (politici, náboženští a občanští vůdci, vedoucí osobnosti civilních organizací v regionu), plánování a přípravu přechodu na civilní správu Přechodná fáze Hlavním úkolem CIMIC v této fázi je pomáhat civilním organizacím a místním představitelům na vedení činnosti bez přítomnosti ozbrojených složek. To zahrnuje mimo jiné: dokončení plněných úkolů v operační fázi, přestává plnit funkce, které lze nahradit civilními partnery a tím podporuje stabilitu oblasti, realizaci plánů přechodu na civilní správu, řešení problémů spojených s přechodem na civilní správu vzhledem ke snižující se angažovanosti ozbrojených složek, předání všech kompetencí na civilní představitele v co nejkratší možné době. 7.3 Úkoly CIMIC dle úrovně operace Operační úroveň Na operační úrovni se plánování řídí pomocí procesu operačního plánování (OLPP). Je pochopitelné, že CIMIC je jeho nedílnou součástí. Příslušníci CIMIC nejsou jen součástí plánovací skupiny. Mimo vlastní plánování provádějí i jiné činnosti, a to je především vytváření společných komunikačních sítí, které přesahují prostor operace. Tyto sítě umožňují získávat informace z širšího prostoru a od většího množství zdrojů. Jako každý voják i příslušníci CIMIC jsou součástí zpravodajské činnosti zejména v oblasti zaměřené na hodnocení civilního prostředí (ZONA, 2009). 49

50 Plánovací fáze Taktická úroveň Při hodnocení prostoru operace se činnost CIMIC zaměřuje na identifikaci kritických problémů. Tyto informace, které jsou důležité pro všechny příslušníky štábu, jsou zahrnuty do počátečního hodnocení v oblasti CIMIC. V průběhu plánovacího procesu je důležité, aby všechny faktory spojené s CIMIC byly brány v úvahu a byly zahrnuty do plánovacích dokumentů. Příspěvek CIMIC je součástí celkového hodnocení prostoru a stanovení cílového stavu. Průběhem celého procesu jsou odhady a hodnocení civilního prostředí neustále aktualizovány a postupně se tak vytváří komplexní hodnocení civilního prostředí. Všechny otázky a úkoly související s civilně vojenskými otázkami jsou součástí operačního plánu. Příslušníci CIMIC jsou zodpovědní za zapracování úkolů CIMIC v souladu s jeho funkcí do OPLAN. Jednotlivé vstupy obsahují: politickou a kulturní historii včetně kmenových záležitostí, situaci národní a místní vlády, stav samosprávy a služeb, reálné potřeby obyvatelstva včetně uprchlíků, přítomnost, mandát a schopnosti civilních organizací v prostoru, stav infrastruktury, úroveň ekonomiky a obchodu, nálady obyvatelstva. Veškeré informace jsou soustřeďovány do dokumentu, který se v každé misi nazývá jinak. Nicméně je důležité, že obsahuje základní informace hodnocení civilního prostředí. Zde je nutno podotknout, že i tyto vstupy se mohou měnit na základě požadavků vyplývající z úkolů postavených před velitele a na základě prostoru operace. Prováděcí fáze Úkoly v prováděcí fázi se od plánovací liší pouze v metodě získávání informací. Již nejsou získávány informace jenom z dostupných veřejných zdrojů, ale zde přichází ke slovu nasazení taktických jednotek CIMIC Tactical support team (dále jen TST). Tyto jednotky v rámci provádění Area Assessmentu zjišťují požadované informace přímo v terénu. V prováděcí fázi tedy CIMIC provádí neustálé hodnocení civilního prostředí, na jejichž základě CIMIC nabízí možné varianty větvení operačních linií s ohledem na měnící se situaci v civilním sektoru. Všechny činnosti CIMIC ve fázi vedení operace musí být vedeny v souladu s definovanými cíli a konečným stavem. Principy CIMIC zůstávají ve všech operacích stejné. 50

51 Mezi hlavní úkoly na taktickém stupni patří: příspěvek CIMIC v operacích. CIMIC má své úkoly ve všech typech operací. Principy jeho práce se nemění. Měnit se může zaměření jeho úsilí, civilní krizové plánování (CEP). V rámci vojenských operací je zaměřeno na společné plánování využívání dostupných zdrojů. CEP se soustřeďuje na ochranu před dopadem mimořádných událostí, jako jsou krize, války, přírodní či jiné katastrofy, podpora hostitelskou zemí (HNS). CIMIC v rámci HNS přispívá k hodnocení dopadů přítomnosti cizích sil na domácí prostředí a navazuje vztahy s místními civilními aktéry s cílem předcházet případným konfliktům, možné problémy ve způsobu plánování související s civilně vojenskými styky. CIMIC je spojnice sloužící k výměně informací mezi civilním i a vojenskými aktéry. To vyžaduje přesně definované postupy a metody vedoucí k plnému využití této funkce v souvislosti s pochopením a akceptací dalších metod a forem práce, vazby mezi armádami zapojenými do operace (v případě zapojení armád mimo NATO). Tento úkol neplní CIMIC sám, je podporován a koordinován společným velením. Na taktické úrovni se zaměřuje na zamezení rušivých činností nebo na předcházení duplicitě aktivit, poradce pro civilně vojenské rozhraní. Jejich funkci lze vidět na všech úrovních. Činnost není omezena jen na politické a kulturní oblasti. Jeho úloha je nejvýznamnější tam, kde právě vliv na civilní prostředí je nejdůležitějším faktorem operace. Tento odborník bude mít přímou vazbu na CIMIC. Úkolem CIMIC je dbát na harmonizaci všech činností směřujících do civilní oblasti. 7.4 Úkoly CIMIC v rámci plánovacího procesu V rámci plánovacího procesu lze jako největší úkol spatřovat v druhé fázi plánovacího procesu, v analýze úkolu. Jak již bylo uvedeno v předchozích odstavcích, tak hlavním úkolem příslušníků jednotek CIMIC je hodnocení civilního prostředí. Není relevantní, jak se tento dokument nazývá, jelikož každé misi jsou kladeny jiné požadavky na tento dokument. Mezi zdroje patří informace získané osobním kontaktem s civilními aktéry a místním obyvatelstvem., informace od úřadů a státní správy. Dále je příslušníky CIMIC prováděna rekognoskace terénu, monitorování veřejných sdělovacích prostředků a internetu. Podstatou je soustředění všech dostupných informací z civilního prostředí v jednom dokumentu, který je využitelný všemi složkami kontingentu. Základní informace hodnocení civilního prostředí Theatre Civil Assessment (dále jen TCA) jsou následující: Geografie:»» poloha a velikost daného prostoru,»» charakter a ráz terénu,»» povětrnostní podmínky; politické rozložení; geopolitická situace. 51

52 Kultura:»» historie konfliktu,»» kulturní a sociální struktura,»» jazyk,»» náboženství,»» umělecké, historické a další významné objekty. Humanitární pomoc a krizové řízení:»» organizace, plány, postupy a ochranné zařízení,»» současné počty utečenců a uprchlíků, možnosti, péče a řízení. Infrastruktura:»» komunikační a informační síť,»» doprava,»» veřejné stavby a zařízení a jejich vybavení,»» vybavení veřejných staveb a zařízení. Veřejné záležitosti:»» státní správa a samospráva (všeobecný systém a veřejná administrativa,»» struktura vlády, struktura vlády na dalších úrovních,»» politické strany,»» soudní systém (zákonodárný systém, soudnictví),»» veřejné zdravotnictví,»» vzdělávaní,»» peněžní systém, rozpočet, zdroje státních příjmů, finanční instituce. Ekonomika a tržní hospodářství:»» sklady s komoditami pro civilní obyvatelstvo,»» ekonomický vývoj,»» klíčoví úředníci a podnikatelské osobnosti,»» dovoz a vývoz, obchod, průmysl, cenové regulace a přídělový systém,»» zeměpisné podmínky pro zemědělství, zemědělské plodiny a způsob zpracování,»» potravinářská výroba, použitelná pravidla a předpisy,»» pracovní síla majetkové vztahy. 52

53 Vládní, nevládní a mezinárodní organizace:»» hlavní mezinárodní organizace,»» vládní organizace,»» nevládní organizace,»» styčné prvky. Civilní řízení zdrojů:»» využití civilních zdrojů k podpoře nasazených vojsk,»» logistické služby vojskům,»» zdravotní zabezpečení. Tento obsah je v mnoha bodech shodný s informacemi požadovanými do plánovacího procesu v rámci druhé fáze Analýzy úkolu, viz obrázek 12. Obnova informací obsažených v hodnocení civilního prostředí probíhá neustále ve všech fázích plánovacího procesu. V další třetí fázi probíhá tvorba záměru operace a velitel CIMIC v souladu s celkovým záměrem velitele vytváří Záměr operace CIMIC, jejichž hlavními body jsou: složení sil a prostředků sil CIMIC, těžiště CIMIC, určení rozhodujícího prostoru a zaměření činnosti, činnost jednotek CIMIC při plnění úkolu, součinnost s civilními aktéry. V rámci čtvrté fáze plánovacího procesu Tvorba plánu je vytvářena příloha W k bojovému rozkazu, kde je v základních bodech uvedeno: důležité informace z ostatních příloh ovlivňující činnost CIMIC, těžiště CIMIC, výše finančních příspěvků, zadané úkoly od nadřízeného, stanovení jednotlivých fází prováděných činností, systém hlášení. 53

54 Fáze I: Zahájení plánování OBDRŽENÍ ÚKOLU Studium a ujasnění Fáze II: Zhodnocení úkolu ANALÝZA ÚKOLU Počáteční záměr TVORBA CONOPS PN č. 1 Briefing II (1) Analýza úkolu, vyhlášení počátečního záměru PN č. 2 Rekognoskace prostoru operace Briefing III Objasnění variant činnosti Tvorba variant Fáze III: Tvorba záměru operace Briefing I Seznámení štábu s úkolem Válečná hra Analýza jednotlivých variant činnosti, porovnání výhod a nevýhod a výběr nejlepší varianty Analýza variant Porovnání variant Výběr a schválení varianty Briefing IV (2) Rozhodnutí velitele o výběru varianty ROZHODNUTÍ VELETELE Fáze IV: Tvorba plánu PLÁN OPERACE, OPORD Fáze V: Přezkoumání (revize) plánu PLÁN OPERACE, OPORD PN č. 3 Práce štábu na plánu operace Činnost a úkoly jednotlivých druhů vojsk, rozkaz s přílohami, součinnostní otázky Briefing V (3) Objasnění plánu operace, koordinace činnosti Štábní návštěvy podřízených OPORD Obrázek 12 Fáze plánovacího procesu Zdroj: (PUB , 2006) V rámci plánovacího procesu je mít neustále na paměti, že veškeré aktivity CIMIC musí být v souladu s úkolem, který je postaven před jednotku. 8. Vznik jednotky CIMIC v AČR Pro historii a vznik jednotky civilně vojenské spolupráce v armádě České republiky je důležitý vývoj v této oblasti v Holandské královské armádě. V ní jsou jednotky civilně vojenské spolupráce zastoupeny 1. praporem CIMIC. Vznikl na základě požadavků vyplynulých ze situace na Balkáně v první polovině 90-tých let minulého století. Příslušníci tohoto praporu jsou vojáci z povolání a záložníci, jejichž civilní povolání umožňuje aktivní zapojení do práce v rámci civilních záležitostí. Členové praporu byli nasazeni do Bosny, Makedonie, Afriky a Afghánistánu. V průběhu činnosti příslušníků praporu na Balkáně došlo k navázání spolupráce s vojáky AČR, kteří vykonávali aktivity spojené s civilně vojenskou spoluprací. 54

55 Počátky působení příslušníků AČR v rámci civilně -vojenské spolupráce spadají do roku 1998, kdy byl vytvořen první samostatný tým CIMIC pro oblast Priedor a Sanski Most v misi SFOR. Příslušníci do těchto jednotek byli vybírání hlavně na základě jazykových schopností. Dalším impulsem pro vznik samostatného útvaru CIMIC AČR bylo nasazení jednotek CIMIC v Kosovu, které pracovali pod odborným velením britských jednotek do konce roku Následně na to se AČR se zapojila do konceptu tvorby CGN a dalším krokem bylo vybudování jednotky CIMIC AČR. Potřeba vzniku jednotky byla ovlivněna požadavkem, mít proškolené specialisty v oblasti CIMIC, pro zajištění kontinuity řešení úkolů v jednotlivých misích. Výhodou tohoto řešení byla schopnost předávat si zkušenosti z jednotlivých případů a způsoby jejich řešení a tím zamezení duplicit. Další výhodou bylo vytvoření neformálních vztahů mezi vojenskými jednotkami a civilními aktéry, které byly představovány českými humanitárními organizacemi. Oficiální vznik střediska CIMIC v AČR lze datovat do počátků roku 2001, kdy v březnu vzniklo organizační jádro v posádce Tábor pod Velitelstvím sil územní obrany. Velitelem tohoto organizačního jádra tehdy byl pplk. Ing. Pavel ZONA, který se účastnil i jednání v rámci skupiny CGN. Úkolem organizačního jádra bylo vytvořit jednotku, která byla určena k podpoře jednotek NATO v rámci projektu CGN s velením v Holandsku. Obrázek 13 Článek k založení střediska CIMIC Zdroj: Týdeník Palcát z Počáteční disponibilní počty 19 osob se v následujícím roce měly rozšířit až na šedesát osob. Bohužel z důvodu snižování zdrojového rámce AČR k tomuto kroku nikdy nedošlo. Následnými reorganizacemi útvaru spíše docházelo ke snižování tabulkových počtů v rámci systemizace míst, kdy příslušník jednotky CIMIC byl stavěn na úroveň základního mužstva, a tím docházelo ke snižování hodností. Samozřejmě tento fakt vedl k odchodu již vyškolených specialistů a měl za následek nemožnost poskytnout kvalitní personál pro podporu jednotek AČR v misích. 55

56 Obrázek 14 Zakládající příslušníci střediska CIMIC při slavnostním nástupu Zdroj: archív Kovanda V té době příslušníci CIMIC zabezpečovali obsazení dvou misí. Počet příslušníků střediska byl zcela nedostačující a vyčleňované jednotky do jednotlivých misí byly doplňovány příslušníky jiných útvarů, kteří byli v rámci přípravy do mise proškolováni. Další redislokace a reorganizace proběhla v roce Vyplynula z faktu, že středisko CIMIC bylo přímým podřízeným útvarem Velitelství sil územní obrany, ale úkoly střediska byly spojeny spíše s jednotkami pozemních sil, jejichž velitelství bylo dislokováno v Olomouci. Při předávání jednotky do sestavy kontingentu, který byl z velké části právě tvořen z jednotek pozemních sil, docházelo ke zdlouhavému procesu při zpracování personální dokumentace a po návratu se tento proces opakoval znovu. Roku 2003 bylo vydáno nařízení pro redislokaci a následnou reorganizaci útvaru na 106. středisko CIMIC dislokované v Olomouci. Ještě v témže roce z důvodu kapacity posádky Olomouc byl útvar přemístěn do posádky Lipník nad Bečvou, kde působil do roku 2013 a poté byl přemístěn do posádky Olomouc. Přehled redislokace a reorganizace střediska CIMIC: březen počátky budování CIMIC v AČR, Tábor - vznik organizačního jádra v posádce Tábor, 10. říjen oficiální založení střediska CIMIC v AČR dislokovaného v posádce Tábor pod Velitelstvím sil územní obrany, transformace na 106. středisko CIMIC a redislokace do posádky Olomouc, redislokace 106. střediska CIMIC do posádky Lipník nad Bečvou, transformace na 103. středisko CIMIC/PSYOPS, Lipník nad Bečvou vznik jednotky PSYOPS v AČR, reorganizace 103. střediska CIMIC/PSYOPS, Lipník n/bečvou, 56

57 reorganizace 103. střediska CIMIC/PSYOPS, Lipník n/bečvou, redislokace 103. střediska CIMIC/PSYOPS do Olomouce, reorganizace 103. střediska CIMIC/PSYOPS, Olomouc vznik center CIMIC a PSYOPS. Z výše uvedeného plyne, že jednotka byla za svou krátkou existenci několikrát reorganizována a redislokována. Tato skutečnost měla za následek velkou fluktuaci specialistů k jiným útvarům a tím i následnou ztrátu schopností a zkušeností, které byly získávány působením v jednotlivých misích. Tyto schopnosti musely být získávány v rámci výcviku znovu. Na druhou stranu odchod specialistů CIMIC od střediska vedl k rozšiřování podvědomí o útvaru CIMIC mezi ostatní útvary AČR. Dalším problémem, který vyplynul z reorganizace, bylo spojení jednotek CIMIC a PSYOPS do jednoho útvaru. Zejména u aliančních partnerů, tento krok spíše vyvolával rozpaky. Pro obhájení sloučení schopností CIMIC a PSYOPS lze uvést následující: snížení počtu zabezpečujícího personálu, vzájemné předávání informací o civilním prostředí, společný vojenský výcvik (střelby, řízení vozidel, ženijní příprava, zdravotnická příprava). To vše vedlo k hlavnímu smyslu této reorganizace, ke snížení počtu osob v rámci systemizace míst a udržení specifického výcviku jednotek CIMIC a jednotek PSYOPS v jedné posádce. 8.1 Místo a úkoly centra CIMIC AČR V současné době je Centrum CIMIC součástí 103. střediska CIMIC PSYOPS jako podpůrný prvek Pozemních sil a je dislokováno v posádce Olomouc. Je určeno k plánování, vedení, řízení, realizaci a vyhodnocování úkolů velitele operace v oblasti civilně -vojenské spolupráce v daném operačním prostoru. Hlavním úkolem je příprava příslušníků pro řešení problematiky CIMIC v zahraničních operacích na podporu bojových i nebojových operací v rámci brigádních a praporních úkolových uskupení. 8.2 Nasazení CIMIC AČR v zahraničních operacích Úloha specialistů CIMIC ve většině zahraničních misí, kterých se doposud AČR zúčastnila, byla nezastupitelná. Obrovskou devizou těchto jednotek jsou zkušenosti a dovednosti s navazováním a udržováním kontaktů s civilním obyvatelstvem v místě nasazení a ostatními civilními aktéry. Díky vztahům s humanitárními organizacemi dokázaly nasměrovat humanitární pomoc do potřebných oblastí. Příslušníci CIMIC jsou začleňováni do sestav jednotlivých kontingentů AČR a jejich počet se liší dle úkolu, který je veliteli určen. Mezi hlavní charakteristické činnosti, které provádí příslušníci CIMIC v zahraničních operacích patří: spolupráce s místními představiteli, obyvatelstvem, vládními a nevládními organizacemi. (IOs, NGOs), 57

58 organizace a účast na důležitých jednáních, na kterých spolupracují vojenské složky úkolového uskupení společně s civilními složkami, hodnocení celkové situace v operačním prostoru z hlediska civilního hodnocení. Již před samotným vznikem střediska CIMIC v roce 2001 působili příslušníci AČR na pozicích CIMIC v zemích bývalé Jugoslávie. Zkušenosti získané během jejich nasazení byly následně využity při zakládání a výstavbě střediska CIMIC Bosna a Hercegovina, Kosovo V případě operací na Balkáně se příslušníci CIMIC setkali s rozsáhlou devastací a stovkami tisíc uprchlíků. Neexistovala zde žádná samospráva, základní infrastruktura byla zcela zničena. Stále přetrvávaly etnické nepokoje. Hlavním úkolem příslušníků jednotek byla především obnova infrastruktury. Od nejjednodušších úkolů jako byly například obnova dodávek vody a elektrické energie přes dodávky plynu a umožnění tak znovu nastartování drobných podniků. Důležitým úkolem bylo zajištění financování drobných zemědělců a řemeslníků spojených s budováním společných podniků. Použití ozbrojených sil v této operaci vyžadovalo širokou spolupráci civilních a vojenských představitelů. Budování pozitivních vztahů a podmínek spolupráce komplikoval fakt, že na území Bosny a Hercegoviny existovaly tři etnické skupiny (Chorvati, Muslimové, Srbové), které mezi sebou bojovaly. V rámci působení v Bosně a Hercegovině se jednotky CIMIC soustřeďovaly zejména na monitorování situace v prostředí civilního obyvatelstva. Operace NATO na území Kosova probíhala od roku 1999 a byla ukončena ke konci roku Příslušníci CIMIC, zde plnili obdobné úkoly jako v Bosně a Hercegovině. Hlavními úkoly byl monitoring situace v civilním sektoru a navázaní vztahů a spolupráce s humanitárními organizacemi, které zajišťovaly rekonstrukci válkou zničené země. Snahou příslušníků CIMIC bylo nasměřovat činnost NGOs do prostorů s největšími problémy na základě znalostí o prostoru operace a informací od civilních klíčových aktérů. Mezi další úkoly patřilo zprostředkování humanitární a jiné pomoci etnickým skupinám obyvatel. Díky spolupráci s humanitárními organizacemi, zejména zahraničními, se příslušníci CIMIC také podíleli na realizaci projektů zaměřených do školství, zdravotnictví a obnovu malého podnikání. Změna v úkolech pro jednotky CIMIC v Kosovu byla zapříčiněna událostmi v roce Místní obyvatelstvo nelibě neslo postupné stahování ozbrojených sil z Kosova. Díky snižování vojsk došlo ke ztrátě obživy u části místních obyvatel, kteří byli zaměstnáni jednotkami KFOR. Dalším aspektem, který přispěl k rozpoutání nepokojů, byla ztráta obživy pro místní drobné podnikatele, kteří zásobovali jednotky základními potravinami. Poté stačila jedna zpráva o domnělém utopení kosovského chlapce albánského etnika za přispění srbské menšiny. Tato událost odstartovala další vlnu nepokojů, jež končila vypalováním obydlí srbského obyvatelstva na území Kosova. Na základě etnických nepokojů a byly jednotky CIMIC na taktickém stupni zrušeny a nahrazeny jednotkami LMT Liaison Monitoring Team. Hlavní úkoly těchto jednotek byly v podstatě totožné se zaměřením jednotek CIMIC a proto plnění tohoto úkolu přešlo na příslušníky CIMIC. Smyslem změny bylo eliminovat úkoly vyplývající z řešení rekonstrukčních projektů, kdy zejména příslušníci zahraničních 58

59 jednotek pozapomněli na jednu ze základních funkcí CIMIC, a to je sledování situace v prostoru operace mezi civilním obyvatelstvem s cílem předejít negativním jevům. Samotná problematika CIMIC se přesunula na vyšší nadřízené stupně, což v českém sektoru znamenalo přesun na MNGB centre do Camp Ville u obce Lipjan. Na toto velitelství v rámci českého kontingentu byl vysílán jeden příslušník do mezinárodního týmu CIMIC na pozici zástupce velitele skupiny CIMIC MNBG centre. Hlavním úkolem mezinárodní jednotky bylo zajišťovat úkoly spojené s problematikou CIMIC v celém prostoru odpovědnosti. Díky finančním prostředkům poskytovaných finskou stranou byly realizovány zejména projekty na podporu malého podnikání. Podmínkou udělení finanční pomoci bylo zaměstnat další osoby, čímž se zvyšovala zaměstnanost v daném regionu. Další podněty pro řešení problematiky CIMIC byly získávány z hlášení od taktických týmů LMT. Působení příslušníků CIMIC v misi KFOR bylo ukončeno v roce Na základě působení v misích na Balkáně, vznikal postupně systém přípravy, který zohledňoval zkušenosti z míst nasazení. K základním vojenským dovednostem přibylo několik dalších oblastí, které příslušníci jednotky museli zvládnout. Mezi hlavní aktivity patřila soustředění se: na znalost historie, znalost kulturního a zejména náboženského prostředí a z toho vyplývající znalost historie konfliktu, na komunikační dovednosti pro jednání s humanitárními organizacemi a s klíčovými aktéry a zvládnutí verbální komunikace s civilními klíčovými aktéry a civilním obyvatelstvem se zaměřením na kulturní zvyky dané oblasti, zvláštnosti používání tlumočníka při jednáních s civilními představiteli, což představovalo zvládnutí základních frází, získávání informací v prostoru odpovědnosti z oblasti civilního prostředí se zaměřením na klíčové postavy a identifikaci možných negativních jevů, které by mohli být způsobeny přítomností vojsk Irák Nasazení jednotek CIMIC do operace Enduring Freedom do oblasti Bashra v Iráku v roce 2003 se nesl v duchu společné spolupráce civilních a vojenských složek. Do projektu se zapojily rezorty Ministerstva obrany, Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva zahraničních věcí. Již v přípravném období byli příslušníci CIMIC školeni na MZV a získali základní informace o prostředí a zvycích, které panují v zemích s obyvatelstvem muslimského vyznání. Spolupráce probíhala i nadále v průběhu nasazení, kdy hlavní koordinátor MZV a MPO byl dislokován na ambasádě v Kuvajtu a na pravidelných schůzkách docházelo k výměnám informací, směřujících k pozdějšímu možnému zapojení České republiky do obnovení válkou zničené infrastruktury. V únoru 2003 byli vysláni dva příslušníci střediska do operace Enduring Freedom v rámci sestavy chemické jednotky dislokované v Kuvajtu na americké základně Camp DOHA. Jejich hlavní úkol byl zajišťovat funkce CIMIC pro příslušníky chemické jednotky. Dalším 59

60 úkolem bylo připravit podmínky pro další příslušníky jednotky CIMIC, kteří byli určení pro podporu 7. polní nemocnice dislokované v na jihu Iráku v městě Basra v rámci operace IZ SFOR (Army.cz, 2016). V rámci působení v Kuvajtu a Iráku příslušníci CIMIC získali první velké zkušenosti z nasazení v kulturně a nábožensky zcela odlišném prostředí. Skupina CIMIC v počtu 15 osob plnila úkol v rámci kontingentu 7. polní nemocnice od května 2003 do prosince 2003 ve dvou rotacích 8. Hlavním úkolem bylo zabezpečit součinnost s civilními nemocnicemi, které byly dislokovány v městě Basra. K navázání důvěry s hlavními představiteli zdravotnických zařízení taktéž pomáhala humanitární pomoc, která pocházela z rušené americké vojenské nemocnice a humanitární pomoc pocházející z České republiky, zejména od České katolické charity a od hnutí Stonožka. V rámci provádění průzkumu prostoru odpovědnosti byli příslušníci CIMIC oslovováni a přímo žádáni o pomoc při řešení zdravotních případů, jejichž léčení bylo mimo možnosti místních zdravotnických zařízení. Díky nasměrování českých doktorů na tyto pacienty, jich byla spousta stabilizována a následné ošetření jim přineslo šanci na přežití. Věnování se těmto aktivitám pozdvihlo image 7. polní nemocnice a tím docházelo k vytváření příznivého prostředí pro plnění úkolů kontingentem. Na druhé straně však tato pomoc, která byla bezplatná, znamenala porušení dosavadního systému ve zdravotnictví. Před branami 7. polní nemocnice stály každé ráno desítky žadatelů o zdravotnické vyšetření. Na základě toho okolní zdravotnická zařízení přicházela o své pacienty a tím i o finance. Vyřešení tohoto bylo realizováno ve spolupráci s místní vojenskou nemocnicí, vedle níž byla česká polní nemocnice dislokována. Pacienti, kteří chtěli ošetřit v 7. polní nemocnici, nejprve museli absolvovat vyšetření v místní nemocnici. Teprve poté pacient dostal žádost na ošetření v české nemocnici na základě doporučení místního lékaře. Na rozdíl od misí v zemích bývalé Jugoslávie distribuovali velké množství humanitární pomoci pocházející jak od spojenců, tak od humanitárních organizací z České republiky. Obrázek 15 Předání humanitární pomoci Bashra, Iraq 2003 Zdroj: archív Kovanda 8 pplk. Kovanda se účastnil první rotace mise IZ SFOR v Iráku v městě Basra. 60

61 Dalším úkolem bylo nalezení vhodných příjemců humanitární pomoci, která pocházela z prostředků AČR. Při rušení kontingentu díky finanční náročnosti přepravy zpět do České republiky bylo rozhodnuto techniku, u které byla možnost využití místním obyvatelstvem ponechat na místě. Úkolem příslušníků CIMIC bylo nalézt vhodné příjemce a posléze i humanitární organizaci, která by tento proces zastřešila. Jednalo se zejména o předání úpraven vody UV 2000, u nichž byl zámysl poskytnout je místnímu obyvatelstvu. Největším problémem byla nutnost dodržení legislativy, jelikož AČR tehdy nemohla svůj majetek darovat. Úkolem CIMIC bylo nalézt organizaci, která by od kontingentu AČR úpravny vody a další materiál odkoupila a posléze předala jako dar místním obyvatelům. Zaškolení místních obyvatel na obsluhu úpraven vody bylo provedeno zásluhou ženijní jednotky, která byla součástí kontingentu 7. polní nemocnice. Obrázek 16 Výcvik místních obyvatel v obsluze UV 2000 Zdroj: archív Kovanda Působení jednotek v Iráku také změnilo metody výcviku příslušníků CIMIC. Do jejich přípravy byla zařazena výuka řízení vozidel v kolonách a v krizových situacích. Větší důraz byl kladen na ženijní přípravu, a to zejména na oblast improvizovaných výbušných zařízení - Improvised Explosive Devices IED a ochranu proti nim Afghánistán Nasazení jednotek CIMIC v Afganistánu bylo spojeno zejména s projektem Provincial Reconstruction Team PRT, který zde působil od první poloviny roku (Zona, 2007). Byl to první projekt, který částečně splňoval zapojení vojenských a civilních aktérů v rámci komplexního přístupu řešení operací. Poprvé byly úkoly CIMIC ve velké míře zahrnuty do úsilí celého kontingentu. Působení příslušníků CIMIC v Afghánistánu přineslo nové poznatky pro působení v rámci dalších operací. Poprvé v historii jednotky CIMIC mohli 61

62 jeho příslušníci realizovat projekty, zejména pak projekty rychlého dopadu (Quick Impact Project QIP), a to od jejich identifikace a přípravy až po samotnou realizaci. Dalším pozitivem bylo získání zkušeností ze vzájemné součinnosti s civilními zaměstnanci Ministerstva zahraničních věcí při práci na společných projektech. V první fázi plnily jednotky CIMIC úkoly jako součást německého PRT v provincii Badachšán. Jednalo se především o: podporu afghánské vlády, vytváření bezpečného prostředí, ochranu vlastních sil, monitorování situace v operačním prostoru, podporu činnosti civilních organizací, podporu zajištění rekonstrukce provincie, podporu reforem místní armády (ANA) a policie (ANP). Tyto zkušenosti poskytly dobrou výchozí pozici pro zřízení samostatného PRT v provincii Lógar počátkem roku Na druhé straně koncept PRT naráží na limity, které jeho práci a její výsledky podstatnou měrou omezovaly. Při plnění prvního úkolu se omezení týká především omezeného mandátu jednotlivých týmů, znemožňující jim zasáhnout silou při řešení násilností a konfliktů v jejich prostorech zodpovědnosti. To vede až ke zpochybnění úlohy PRT jako takové. Pasivita PRT a redukování jeho role jen do podoby ozbrojených panáků pohybujících se po bezpečných oblastech má za důsledek snižování důvěry vůči PRT ze strany místního obyvatelstva. (Zona, 2007) U druhého úkolu, týkajícího se rekonstrukce, je také několik problémů. Jedná se především o nedostatek vlastních finančních prostředků. Rozvojové a rekonstrukční projekty jsou realizovány prostředky nevládních organizací v regionu působících, a ty se snaží uhájit si svůj prostor a nechtějí být spojovány s činností vojenské složky PRT. Na druhé straně působí v rámci PRT složka CIMIC, která má především pomáhat v realizaci rozvojových projektů. To vede k častým nedorozuměním a sporům způsobených nedostatkem komunikace a spolupráce. Dalším problémem je absence dlouhodobé rozvojové koncepce ze strany PRT. Naopak nevládní organizace spolupracují úzce s místním obyvatelstvem a své programy a aktivity dlouhodobě plánují v souladu s potřebami obyvatelstva a ne s potřebami ozbrojených složek Aliance působících v Afghánistánu. Dalším problémem v této oblasti, tak jak jej prezentují studie některých nevládních organizací, je nedostatečná připravenost vojáků na kontakt s místním obyvatelstvem a to nejen specialistů CIMIC. V případě realizace třetího úkolu (podpora centrální vlády) vyplývají problémy z několika základních faktů. Jde o nepochopení místní situace a neznalost hlubších souvislostí a vztahů, neschopnost řádně vyhodnocovat aktuální politickou situaci a důsledky jejího 62

63 vývoje a nevhodnost zásahů do regionální politiky bez možnosti ji koncepčně ovlivňovat. To vše je především důsledkem krátkodobého působení jak civilních příslušníků PRT, tak jejich vojenských částí. Pro příklad lze uvést, že příslušníci PRT působí v Afghánistánu průměrně čtyři měsíce, zatímco zaměstnanci nevládních organizací pracují ve svých oblastech několik let. Koncept PRT ve všech svých podobách ukázal na hlavní nedostatek práce CIMIC a tou je nedostatek komunikace a mnohdy i neochota koordinace civilních a vojenských aktivit působících vedle sebe v jednom prostoru. Jde především o otázku pochopení nebo neuplatňování zásad partnerství a vzájemného respektování. Ukázal na nutnost vytvořit soustavu pravidel, kterými by bylo možné alespoň v hrubých rysech, nastavit vztahy mezi jednotlivými aktéry civilně vojenské spolupráce tedy armádou, civilními organizacemi, místním obyvatelstvem a jeho představiteli. Tyto výše zmíněné zkušenosti zásadním způsobem ovlivnily přípravu a výcvik u střediska, kdy se zvýšil důraz nejen na odbornou připravenost, ale dále pak na taktickou, zdravotnickou, střeleckou a fyzickou přípravu. Působení v Afganistánu potvrdilo zaměření přípravy zejména na: situace, které mohou vzniknout při jednáních a kontaktech s civilním obyvatelstvem s důrazem na způsoby řešení konfliktních situací, aktivní znalost historie konfliktu, znalost prostředí (zejména po stránce kulturních a náboženských odlišností), komunikační dovednosti, rozvoj empatických schopností, s důrazem na dodržení nestrannosti a neutrality, znalosti v národnostních a etnických otázkách, které musí příslušník CIMIC znát a vyvarovat se případným nedorozuměním. Příslušníci CIMIC potvrdili svou připravenost pro plnění úkolů v rámci jednotek AČR při účasti v jednotlivých misích, ačkoli jim mnohdy personální situace jejich činnost značně ztěžovala. ZÁVĚR Závěrem lze konstatovat, že civilní (sociální) prostor se stává další dimenzí vedení vojenských operací a problematika civilně vojenské spolupráce se stává jeho nedílnou součástí a stále více nabývá na významu. Jak vyplývá z dostupných dokumentů a aliančních doktrín, novodobý koncept řešení krizí v rámci komplexního přístupu naznačuje nutnost spolupráce mezi vojenskými a civilními aktéry. CIMIC již není jenom záležitostí příslušníků jednotek, které jsou na jednání v civilním prostředí školeni. Znalost kulturního prostředí, zvyků, náboženství by měla být základní způsobilostí každého příslušníka kontingentu vyslaného do mise. Při jednání s aktéry civilního prostředí může neškolený člověk mnohdy napáchat více škody než užitku. Nalézání způsobů efektivního působení ozbrojených sil při plnění bojových úkolů bezprostředně v kontaktu s obyvatelstvem a možnosti vlastního ovlivňování civilního prostředí kladou nové požadavky na rozvoj teorie a praxe vedení bojové činnosti. 63

64 Jednou ze základních podmínek změn v přístupu k vedení současných a pravděpodobně i budoucích vojenských operací je zdokonalený přístup k civilně -vojenské spolupráci. Vzhledem k měnícímu se prostředí, ve kterém se tyto operace vedou je tento krok a s ním související celá řada úkolů a opatření nezbytný. To není jen otázka ozbrojených sil, které prochází neustálými změnami souvisejícími s měnícím se zdrojovým rámcem, ale obecně platným a nezbytným požadavkem. Pokud bude mít ČR i nadále ambice působit v zahraničních misích, musí být prvek CIMIC nedílnou součástí těchto kontingentů. Je žádoucí nadále rozvíjet získané zkušenosti a dovednosti všech specialistů CIMIC a jejich přípravu nezaměřovat pouze na stávající mise, ale orientovat se také na potenciální nasazení v konfliktech budoucnosti v jiných prostředích než doposud (Afrika, Jižní Amerika apod.). Bez změny v pojetí CIMIC a bez aplikace uvedených a pravděpodobně i celé řady dalších opatření nebudeme schopni v rámci koaličních sil dlouhodobě kooperovat nejen mezi sebou, ale hlavně se stále rostoucí řadou nevojenských subjektů působících v prostoru vedení vojenských operací. V rámci komplexního přístupu řešení operací je nutné provádět koordinaci aktivit s civilními aktéry. Na taktickém stupni zůstává primární funkce stejná. Příslušníci jednotek CIMIC budou zabezpečovat spolupráci a koordinaci činností s civilními aktéry v místě nasazení. Změna se musí nastat na vyšších stupních velení, kdy je nutné navázat spolupráci s civilními aktéry a to zejména s vrcholnými představiteli humanitárních organizací již ve fázi přípravy vyslání ozbrojených sil k řešení konfliktů. Cílem společných aktivit by měla být vyloučení třecích ploch mezi zúčastněnými aktéry a tím dosažení lepších výsledků při řešení krizí, která vede ke stabilizaci společnosti. Na operační úrovni se musí vzájemná spolupráce řešit v daleko širším kontextu. CIMIC je nástroj velitele, jak pro budování vztahů mezi vojenskou jednotkou a občanskými aktéry působících v prostoru operace, tak i pro získávání cenných informací nezbytných pro plánování a vedení operací. Míra pochopení a využití těchto služeb velitelem, má podstatný podíl na splnění daného operačního úkolu. Nesmíme však zapomínat na základní postulát a tím je, že: Civilně vojenská spolupráce není pouze záležitostí specialistů CIMIC, ale hlavně velitelů na všech stupních, stejně jako jejich podřízených, kteří se pohybují mimo vojenskou základnu. A to doma i mimo vlastní území. 64

65 LITERATURA AD-3.8: Spolupráce mezi civilními a vojenskými orgány CIMIC Praha: MO ČR. AJP-3.4.9: ALLIED JOINT DOCTRINE FOR CIVIL -MILITARY COOPERATION Edition A Version 1. NSA. Dostupné z: -coe.org/wp-content/ uploads/2014/06/ajp eda -V1-E1.pdf AJP-3.10: ALLIED JOINT DOCTRINE FOR INFORMATION OPERATIONS Dostupné také z: -IO.pdf Army.cz: Historie zahraničních misí [online] [online]. [cit ]. Dostupné z: -misi/historie-zahranicnich-misi-3699/ CCOE: HISTORY CIVIL -MILITARY COOPERATION CENTRE OF EXCELLENCE [online]. [cit ]. Dostupné z: -coe.org/ about -cimic/history/ Civil Affairs Handbook [online] [online]. Durban, South Africa: United Nations publication [cit ]. ISBN Dostupné z: un.org/en/peacekeeping/documents/civilhandbook/civil_affairs_handbook.pdf COLES, Harry a Albert WEINBERG CIVIL AFFAIRS: SOLDIERS BECOME GOVERNORS. Washington, D.C.: CENTER OF MILITARY HISTORY UNITED STATES ARMY. Dostupné z: Pub_11-3.pdf EULEX: The European Union Rule of Law Mission in Kosovo [online]. b.r. [online]. [cit ]. Dostupné z: -kosovo.eu/?page=2,44 GALATÍK, Vlastimil, ed Vojenská strategie. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany ČR - Prezentační a informační centrum MO, 343 s. ISBN KOVANDA, Petr The Relation between Military and Civilian Actors in Military Operations. In: The 21 th International Scientific Conference Knowledge -Based Organization: Management and Military Sciences. Sibiu, Romania: Nicolae Balcescu Land Force Academy Publishing House, s ISSN MACHIAVELLI, Niccolò Vladař. Praha: XYZ. ISBN NATO Strategic Concept Brussels: NATO Public Diplomacy Division. Dostupné také z: strategic -concept-2010-eng.pdf OSN: Charta Organizace spojených národů a Statut mezinárodního soudního dvora Dostupné také z: -content/uploads/2015/03/charta- organizace-spojenych-narodu-a-statut-mezinarodniho-soudniho-dvora.pdf PIKNER, Ivo a Vlastimil GALATÍK Future operational environment and military concepts. In: The 16 th International Conference: The Knowledge -Based Organization management and military sciences. Sibiu, Romania: NICOLAE BĂLCESCU Land Forces Academy, s ISSN

66 Provincial Reconstruction Teams and Humanitarian: Military Relations in Afghanistan [online] [online]. London: Save the Children, 57 [cit ]. Dostupné z: and%20humanitarian%20military%20relations%20in%20afghanistan%20(2004).pdf PUB : Velení a řízení v operacích Praha: AVIS. Pub : Civilně vojenská spolupráce vyd. Vyškov: Správa doktrín ŘeVD. ŠEDIVÝ, Jiří VÁLKA: rámec pro analýzu [online]. [cit ]. Dostupné z: -a-valecnici/valka-ramec-pro-analyzu.html ZONA, Pavel Aktéři CIMIC a jejich vztahy ve vojenských operacích. Brno, 99 s. Dizertační práce. Univerzita obrany. Vedoucí práce doc. Ing. Milan KUBEŠA, CSc. ZONA, Pavel a Vlastimil GALATÍK Měnící se role civilně -vojenské spolupráce ve společných operacích NATO a pod národním velením. In: Vojenské rozhledy [online]. s [cit ]. ISSN ZONA, Pavel a Vlastimil GALATÍK Úkoly civilně -vojenské spolupráce v kontextu Bílé knihy o obraně. In: Vojenské rozhledy [online]. 2013(2) [cit ]. Dostupné z: -civilne- vojenske-spoluprace-v-kontextu-bile-knihy-o-obrane ZONA, Pavel Provinční rekonstrukční tým pro Lógar. In: Taktika Brno, s ISBN

67 PŘEDSTAVENÍ AUTORŮ Petr KOVANDA Podplukovník Ing. Petr KOVANDA, narozen V letech 1986 až 1991 absolvoval Vojenskou akademii v Brně, obor raketová technika výzbrojně technický. Po absolvování zastával technické a logistické funkce od stupně útvar po Ministerstvo obrany, z nichž nejvýznamnější byly funkce Náčelník centrálního registru evidenčních čísel zbraní AČR v Týništi nad Orlicí a Zástupce vedoucího oddělení na Ředitelství obranných příprav v Praze. Od roku 2001 do roku 2011 zastával funkci NŠ -ZV u střediska CIMIC v Táboře a NŠ, ZV u 103. střediska CIMIC PSYOPS dislokovaného v Lipníku nad Bečvou. Během tohoto období se účastnil se tří misí: KFOR KOSOVO jako velitel skupiny CIMIC, IZ SFOR IRÁK jako velitel skupiny CIMIC, KFOR KOSOVO jako DACOS CIMIC u MNBG centre. Od 1. června 2011 pracuje na Univerzitě obrany. V letech 2011 až 2014 působil jako odborný asistent Skupiny vojenského umění, Katedry celoživotního vzdělávání, Fakulty ekonomiky a managementu. Od až dosud vykonává funkci vedoucího Skupiny vojenského umění na Katedře vojenského umění, Fakulty vojenského leadershipu. Je absolventem kurzu Legal Aspect of Peace Support Operation ( Vyškov), Kurzu mediální komunikace ( Komorní Hrádek), Operačního kurzu CIMIC ( Budel, Holandsko), mezinárodního kurzu Boj podle pravidel ( Vyškov), Operačního kurzu PSYOPS ( Oberammergau, Německo), Kurzu plánování operací na operačním stupni ( Brno). Od roku 2001 se zabývá problematikou Civilně vojenské spolupráce a od roku 2004 záležitostmi Psychologických operací. Od roku 2011 svou oblast působnosti rozšířil o oblast Informačních operací a jejich dopad na civilní prostředí v současných a budoucích vojenských operacích. 67

68 Pavel ZONA Plukovník v záloze Ing. Pavel ZONA, Ph.D., narozen Absolvoval Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově, obor vojenská chemie. Poté vykonával velitelské a štábní funkce v oboru vojenská chemie, vojenské zpravodajství a civilně vojenská spolupráce. V roce 2001 byl pověřen výstavbou a posléze vedením Střediska CIMIC v AČR, které řídil do konce roku Od roku 2004 pracuje na Univerzitě obrany jako pedagogický pracovník. V roce 2005 zahájil doktorské studium v oboru Vojenský management ve studijním programu Ekonomika a management na Univerzitě obrany v Brně. Dizertační práci zpracoval na téma Aktéři civilně vojenské spolupráce ve vojenských operacích. Zabývá se vojenskou strategií a operačním uměním v současných konfliktech s důrazem na jejich historický kontext a vývoj. Publikuje i v oblasti Civilně vojenské spolupráce. Je autorem a spoluautorem cca 30 odborných publikací. 68