POUŽITÍ RŮŽÍ NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY V 1. POLOVINĚ 20. STOLETÍ

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta v Lednici POUŽITÍ RŮŽÍ NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY V 1. POLOVINĚ 20. STOLETÍ Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: prof. Ing. Miloš Pejchal, CSc. Vypracovala: Bc. Eliška Sedlářová Lednice 2017

2

3

4 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma POUŽITÍ RŮŽÍ NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY V 1. POLOVINĚ 20. STOLETÍ vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách ve znění pozdějších přepisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných pracích. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Lednici dne:... podpis

5 PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala prof. Ing. Miloši Pejchalovi, CSc. za odborné vedení, cenné rady a připomínky při tvorbě této práce. Dále děkuji za pomoc a ochotu zaměstnancům oslovených institucí, kteří mi poskytli potřebné podklady. Obzvláště bych chtěla poděkovat Ing. Bohumilu Zavadilovi, který mi velmi ochotně pomáhal a odpovídal na mé dotazy při konzultacích, zapůjčil mi mnoho literatury a podporoval mě při práci. Děkuji také své rodině a přátelům za morální podporu, ale především za trpělivost, kterou se mnou měli po dobu psaní této práce.

6 OBSAH 1. ÚVOD CÍL DIPLOMOVÉ PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED HISTORIE PĚSTOVÁNÍ A ŠLECHTĚNÍ BOTANICKÝ POPIS ROZŠÍŘENÍ SYSTEMATIKA A KLASIFIKAČNÍ SYSTÉMY POUŽITÍ ZAKA V 1. POL. 20. STOLETÍ MATERIÁL A METODY VÝSLEDKY DISKUSE ZÁVĚR RESUME, KLÍČOVÁ SLOVA SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ SEZNAM TABULEK, TABULÍ, ILUSTRACÍ A GRAFŮ PŘÍLOHY...59

7 1. ÚVOD Tato práce se zabývá studiem růží z hlediska jejich použití na území České republiky v 1. polovině 20. století. Růže bývají zařazovány mezi nejpoužívanější rostliny, protože jsou vhodné do podmínek téměř celé severní polokoule. Hlavním důvodem je ovšem jejich elegantní vzhled. Není tedy divu, že jsou růže nazývány královnami květin a lidé se je snaží neustále zdokonalovat. S tím ovšem souvisí fakt, že sortimenty růží, které se používaly v 1. polovině 20. století, se dnes již nepoužívají v takovém rozsahu. V průběhu času dochází k neustálému přešlechťování růží, což mnohdy vede k markantním změnám v jejich vlastnostech. Se změnami vlastností jednotlivých odrůd růží dochází i ke změnám v jejich použití. Právě proto se tato práce zaměřuje na dobový sortiment růží, aby jej šlo porovnat se sortimentem nabízeným v současnosti, a tím i jeho současným použitím v zahradní a krajinářské architektuře. V práci jsou k nalezení obecné informace o růžích, jako například jejich botanický popis, rozšíření či použití. Práce také obsahuje přehled dobového sortimentu, který byl nabízen největšími producenty na území České republiky v 1. polovině 20. století. Sortiment zahrnuje i nejdůležitejší informace o jednotlivých odrůdách. Nechybí ani dostupnost odrůd z dobového sortimentu a jeho porovnání se současným sortimentem. 7

8 2. CÍL DIPLOMOVÉ PRÁCE Cílem diplomové práce je především doplnění a upřesnění informací o sortimentu růží, které se používaly v zahradní a krajinářské architektuře v 1. pol. 20. století, a o jejich použití. S tím souvisí zhodnocení a uspořádání informací z oblasti historie pěstování, šlechtění, třídění a použití růží ve světě a u nás. Avšak hlavní částí práce je zjistit, zda jsou dobové sortimenty dostupné na současném trhu školkařských výpěstků, a zhodnotit použitelnost těchto sortimentů v současnosti. 8

9 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 HISTORIE PĚSTOVÁNÍ A ŠLECHTĚNÍ Z archeologických dokladů je zřejmé, že růže patří k nejstarším pěstovaným rostlinám. Někteří autoři (např. VEČEŘA a kol. 1967, VĚTVIČKA 2002, HAWTHORNE 2002) uvádí, že pěstování růží započalo v období Starověkého Řecka a Říma. Avšak SUS a kol. (2013) a mnoho dalších datují pěstování růží již do období 4 6 tis. let př. n. l., a to konkrétně na území Mezopotámie a Altaje, později i Persie, Egypta, Číny a Indie. Starověké Řecko Ačkoliv se názory odborníků na počátek pěstování růží odlišují, shodují se alespoň na době a místě, kde došlo k největšímu rozmachu pěstování růží, a tím je Starověké Řecko. Řekové, podobně jako Egypťané, měli neuvěřitelnou spotřebu růžových květů, které používali na ozdoby, věnce, ke zkrášlení síní a z nichž vytvářeli růžový olej, který byl v té době dražší než samotné zlato. A protože poptávka po růžích byla i v zimě, stavěli Řekové skleníky a obrovské růžové plantáže. Nicméně ani to nestačilo a růže se ve velkém množství dovážely i z jiných zemí, především z Egypta. (SMRŽ 1923, VEČEŘA a kol. 1967, JAŠA a ZAVADIL 2008, SUS a kol. 2013) Středověk Ve Středověku oblíbenost růží klesala, protože nastupující křesťanství tuto rostlinu považovalo za pohanský symbol (JAŠA, ZAVADIL 2008). Autoři jako VĚTVIČKA (2002), KRÜSSMANN (2008) či SUS a kol. (2016) tvrdí, že ve Středověku k rozšiřovaní a šlechtění růží nejvíce přispěli Arabové. Odlišný názor zastává HAWTHORNE (2002), který připisuje pokroky ve šlechtění růží klášterním zahradám, s čímž se někteří výše zmínění autoři ztotožňují pouze v případě, že se jedná o pozdní středověk. HAVLŮ a kol. (1977) doplňuje, že v tomto období měly růže i hospodářský význam. Používaly se k výrobě léčiv a kosmetických přípravků. Později se růže pomalu staly symbolem lásky a úcty k ženě. Dokonce se začaly dovážet z Asie další druhy. I tento fakt zdůrazňuje markantní rozdíl mezi raným a pozdním středověkem či v přístupu k samotným růžím. Ovšem za naprostý vrchol šlechtění růží považují odborníci 18. století. 9

10 18. století V 18. století došlo k rozšíření a pěstování růží a bylo provedeno jejich první křížení. Autoři jako HAVLŮ a kol. (1977) nebo SEDLISKÁ a kol. (1989) jsou přesvědčeni, že nejdůležitějším střediskem pro rozvoj pěstování růží v 18. století se stala Francie, a to hlavně města Rouen, Montpellier a okolí Paříže. Dále věří, že zásluhy na rozšiřování a slávu růží má Josefína Beauharnaisová, manželka císaře Napoleona. Josefína totiž oplývala odbornými znalostmi a finančními prostředky, které umožnily r vznik prvního rozária v Malmaison. Toto rozárium se stalo senzací Evropy, neboť se zde nacházely druhy a odrůdy růží ze všech dosažitelných míst. Důležitější je ovšem fakt, že zde bylo provedeno první křížení růží, na jehož počátku stojí Andrée Dupont. Ten se také zasloužil o vznik růžové zahrady u Palais de Luxembourg v Paříži. VEČEŘA a kol. (1967) dodává, že se po desetiletém úsilí A. Duponta v rozáriu Malmaison nacházelo 167 odrůd R. gallica L., 22 odrůd R. chinensis Jacq., 8 odrůd R. alba L., 4 odrůdy R. spinosissima L., 3 odrůdy R. foetida Herrm., 1 odrůda R. moschata Herrm. a mnoho dalších původních druhů. Kromě A. Duponta stojí v popředí též jména Descemet, Vilmorin, Cochet, Vibert, Laffay a Prevost. Tito šlechtitelé začali s křížením růží ve větším měřítku a neomezovali se pouze na staré známé růže, ale postupně používali také cizokrajné růže. Následně pěstitelé začali křížit různé druhy a odrůdy růží takovým způsobem, že v 19. století bylo známo již odrůd. (VEČEŘA a kol. 1967) 19. století V 19. století dle autorů JAŠA a ZAVADIL (2008) navázali na své francouzské předchůdce němečtí pěstitelé. Ti začali vykopávat na okrajích lesů jednoleté výhony růží, nejčastěji R. damascena Mill. nebo R. moschata Herrm., které následně očkovali a pěstovali z nich vysokokmenné růže. Mezi nejznámější šlechtitele patří bezesporu Ernest Heger, jenž měl největší sbírku odrůd růží v Německu, která r činila na odrůd. Známým jménem je také James Booth, který r vyšlechtil odrůdu 'Königin von Dänemark'. Tato odrůda vznikla křížením R. alba R. damascena. Další známou odrůdou se stala 'Kaiserin Auguste Viktoria', kterou vyšlechtil Peter Lambert koncem 19. století. VANĚK (1949) či SUS a kol. (2013) dále doplňují, že šlechtění růží v 19. století velice podpořil dovoz čínských růží (R. chinensis), ze kterých vzniklo mnoho odrůd historických růží. Známou odrůdou byla např. 'Souvenir de la Malmaison', která vznikla r z bourbonek (ty vznikly křížením R. chinensis R. damascena 10

11 semperflorens). Za povšimnutí též stojí francouzský šlechtitel Noisette, který vyšlechtil nové růže křížením R. moschata R. chinensis. Představil je roku 1818 a byly pojmenovány jako noisettky. Avšak vznikaly i další skupiny růží. Byly to např. bengálky, které vznikly různým křížením R. chinensis, nebo čajovky, vzniklé postupným křížením R. chinensis s evropskými růžemi. Mezi nejznámější odrůdy čajovek pak zajisté patří 'Maréchal Niel' z roku Další skupinou, kterou nelze opomenout, jsou remontantky. Velice populární jsou jejich odrůdy 'La Reine' z roku 1842 a 'Frau Karl Druschki' z roku 1901, s čímž souhlasí i SEDLISKÁ a kol. (1989), avšak dodávají, že mnohdy bývá odrůda 'Frau Karl Druschki' uváděna jako čajohybrid. Nicméně za mezník považují autoři jako CLAROVÁ (2008) či SUS a kol. (2013) rok 1867, kdy Jean-Baptiste Guillot v Lyonu vyšlechtil odrůdu 'La France', jakožto první čajohybrid. Tato skupina vznikla křížením čajovek a remontantek. VANĚK (1949) poukazuje na dobré vlastnosti čajohybridů, díky kterým předčí ostatní skupiny růží a zaujímají výhradní postavení. Je to např. velmu dobrá odolnost vůči padlí, krásná stavba květů apod. Mezi významné odrůdy řadí i 'Císařovna Augusta Victoria' z roku 1891 nebo 'Ophelia' z roku století Další křížení a pěstování neustávalo ani ve 20. století, naopak se ještě prohloubilo. Vznikaly různorodější a nápaditější odrůdy, které se vyznačovaly specifickou barvou, vůní, tvarem nebo odolností. Podle CLARKOVÉ (2008) byly velmi oblíbené odrůdy s proužkovanými, skvrnitými či vícebarevnými květy. Dále byly žádané také pnoucí růže. Asi nejznámější pnoucí růží je 'New Dawn', kterou vyšlechtil Američan Dreer roku Avšak ve 20. století se objevují mnohá jména, která jsou známá přínosem nových odrůd. CLARKOVÁ (2008) uvádí např. Bergera z Německa, který vyšlechtil odrůdu 'Weisse New Dawn' roku Neopomenula ani známého Kordese a jeho odrůdu 'Raubritter', která vznikla roku 1936 šlechtěním Rosa canina. Dále také Meillanda z Francie, který vyšlechtil nízkou pnoucí růži 'Eden Rose'. Významná je zajisté i odrůda 'Nevada' z roku 1927, jejímž autorem je Pedro Dot ze Španělska. Důležitým jménem je také David Austin z Velké Británie, který vyšlechtil mnoho odrůd remontantek. Mezi jeho nejznámější patří 'Gertrude Jekyll' z roku 1986, 'Mary Rose' či 'Graham Thomas' z roku 1983, které jsou velice oblíbené a vyznačují se svou vitalitou. Mnozí autoři mají tentýž názor a dále doplňují další jména. Například autoři SUS, ŽLEBČÍK a ROD (2013) označují za významné šlechtitele z Německa i Tautaua, 11

12 Spätha nebo Schmadlaka. Dále také Delbarda, Gaujarda a Savageota z Francie. Z Velké Británie jsou to též Dickson, Harkness, Cocker či McGredy. Nelze opomenout jména jako Verchuren či Koster z Nizozemska, Poulsen z Dánska, Lens z Belgie nebo Onodera z Japonska. Avšak jedni z nejdůležitějších šlechtitelů pocházejí z Čech a Moravy. Mnozí autoři (HAVLŮ a kol. 1977; JAŠA, ZAVADIL 2008 či SUS a kol. 2013) uvádějí na prvním místě Jana Böhma z Blatné, jenž proslavil české růžařství i za hranicemi. Jan Böhm vyšlechtil přes 130 nových růží, které vznikly hybridizací nebo mutací. Mezi významné patří odrůda pnoucí růže 'Máňa Böhmová', vyšlechtěná roku 1925, dále čajohybrid 'Alois Jirásek' z roku 1930, floribunda 'Böhmův Triumph' z roku 1934, pnoucí růže 'Tolstoj' z roku 1938 či polyantka 'Maryčka Magdonová' z roku Díky jeho úsilí se Blatná stala Městem růží, v jehož okolí kvetlo tis. růží v odrůdách. Dalšími významnými šlechtiteli jsou Josef Urban z Želešic u Brna a Josef Strnad z Rosic u Brna. Josef Urban vyšlechtil mnoho odrůd růží různých skupin, a to hybridizací. Mezi podstatné odrůdy, které sám vybral, patří polyantahybrid 'Romance' z roku 1975, čajohybrid 'Kamelie' z roku 1973 či klasická sadová růže 'J. G. Mendel' z roku Josef Strnad vyšlechtil 46 nových odrůd, z toho převážně čajohybridy, na které se zaměřoval. Za významné označil odrůdy 'Morava' z roku 1969, 'Poesie' z roku 1974 a 'Carossi' z roku Dále autoři zmiňují šlechtitele Bergera a jeho známé odrůdy čajohybridů 'Dr. Heinrich Lumpe' z roku 1928 či 'Vinzenz Bergers Weisse' z roku SUS a kol. (2013) považují za významného šlechtitele i Ludvíka Večeřu z Průhonic, který vyhodnocoval sortiment růží a křížením nejlepších odrůd získal obrovské množství semenáčů. Ty následně podroboval selekci a jako první v českých zemích dosahoval mutací vyvolaných ozařováním. Slavnými odrůdami jsou čajohybrid 'Blatník' z roku 1967, klasická sadová růže 'Průhonice' z roku 1974 či pnoucí růže 'Ludvík Večeřa', vyšlechtěná roku Autoři též zvýrazňují Vojtěcha Benetka, jenž vyšlechtil několik odrůd hybridizací, například známé sadové růže 'Blanka' z roku 1993 a 'Jabloňový květ' z roku HAVLŮ a kol. (1977) řadí k nejdůležitějším šlechtitelům také Josefa Vaňka z Chrudimi, který se proslavil především jako zahradní architekt. HIEKE (2004) navíc uvádí např. B. Kavku, který vyšlechtil roku 1962 nového mezidruhového křížence Rosa hugoptera, který vznikl křížením R. hugonis R. omeiensis f. pteracantha. V současnosti dochází k dalšímu šlechtění, které bývá nejčastěji zaměřeno na rezistentnost odrůd vůči chorobám (HAWTHORNE 2002). 12

13 3.2 BOTANICKÝ POPIS Rosa L. neboli růže či šípek patří do rodu Rosaceae, který zahrnuje především vzpřímené, ale i poléhavé a popínavé keře. Tyto keře jsou drobné nebo i několik metrů vysoké. (KAVINA 1942) Z ekologického hlediska jsou růže nejčastěji řazeny k heliophytům, nicméně některé druhy snášejí dobře polostín. Existují však druhy (například Rosa pendulina), které patří mezi umbrofyty, protože dokáží žít beze stínu v insolanci subalpinské, ale i nižší alpinské polohy. (KAVINA 1942) Pupeny: přezimovací pupeny růží se nachází přibližně 25 cm nad zemí. Kořen: VĚTVIČKA (2001) tvrdí, že pokud nejsou růže přesazovány, tak je kořenový systém tvořen hlavně kůlovým kořenem. Některé druhy růží (např. Rosa gallica) mohou vytvářet stonkové podzemní výběžky, kterými se rozšiřují do okolí. HAVLŮ a kol. (1977) dodává, že vegetativně množené rostliny nemají hlavní kořen, ale několik vedlejších kořenů, z kterých raší kořeny dalších řádů vč. kořenového vlášení. Stonek: jelikož se jedná o keře, mají růže dřevnatý stonek, který je zpravidla větvený. U liánovitě rostoucích druhů mohou stonky vyrůstat až do několika metrů, zvláště pokud mají oporu. Prutovitě rostoucí růže se však nevyznačují stonky, které rostou příliš do délky (výšky). Jejich výška se pohybuje kolem 1 m. U nízkých růží jsou stonky opravdu nízké, jejich výška se pohybuje okolo 0,3 0,5 m. Obecně mají růže výhony dvojího typu, a to prodlužovací (s delšími internodii) a květonosné (s kratšími internodii). (VĚTVIČKA 2001) U planých druhů raší výhony ze spodních oček kořenového krčku a u ušlechtilých druhů raší výhony z naštěpovaných částí ušlechtilé odrůdy (HAVLŮ a kol. 1977). Ostny: neboli vychlípeniny pokožky jsou pro růže typické. VĚTVIČKA (2001) tvrdí, že ostny nejsou pevně srostlé se stonky a tudíž je snadné je odlomit. Vyrůstají v těsné blízkosti báze palistů, popř. pod úžlabním pupenem (SLAVÍK 1995). Obecně mají růže dva typy ostnů. Prvním typem jsou velké a silné ostny, kterých je málo a bývají nepravidelně rozmístěny po stonku. Druhým typem jsou malé jehličky či štětiny, kterých je naopak velké množství a které mohou být rozmístěny po celém stonku, avšak 13

14 nejčastěji se nacházejí u báze kmínku. Autoři jako HAVLŮ a kol. (1977) rozlišují ostny rovné a přímé dýkovité (monotypické s ostrým jednotným tvarem), které jsou typické pro vývojově starší druhy, a ostny ohnuté hákovité (polytypické), typické pro vývojově mladší druhy. Tvar, velikost, hustota a barva ostnů se u jednotlivých druhů liší (viz obr. 1). Listy: složené, střídavé a lichozpeřené. Poslední listy, které se nacházejí těsně pod květem, přecházejí v listeny (KAVINA 1942). Čepele listů jsou zubaté a mohou být jak lysé, tak chlupaté (VĚTVIČKA 2001). HAVLŮ a kol. (1977) doplňují, že tvar, velikost, barva a postavení listů se různí. Listy mohou být velké, měkké, povadlé, svraskalé s hustou nervaturou, dlouhé, špičatě oválné, hustě postavené či daleko od sebe (viz obr. 2). Palisty: bývají téměř po celé délce přirostlé k řapíku. Některé druhy je však přirostlé nemají, a tak opadávají. Palisty bývají celokrajné, někdy nepatrně zubaté a u některých druhů (například Rosa multiflora) jsou hřebínkovitě třásnité. Také mohou být úzké či široké, popř. s podvinutým okrajem (viz obr. 3). (VĚTVIČKA 2001) Květ: dle KAVINY (1942) jsou květy oboupohlavé, obyčejně vícečetné a někdy tvoří bohatá květenství. Pouze Rosa spinosissima má po 1 květu. Stopky bývají kratičké, mohou však býti dlouhé až několik centimetrů. HAVLŮ a kol. (1977) dodávají, že některé stopky jsou tvrdé a tuhé (např. u remontantek) a některé zase křehké a ohnuté (u čajovek). KAVINA (1942) uvádí, že kališní lístky jsou zelené, jednoduché a celokrajné. HAVLŮ a kol. (1977) nesouhlasí s takto jednoduchým popisem a dále popisují kališní lístky s přívěsky po oplodnění, srostlé nebo volné, vytrvalé či opadavé. Dále uvádějí, že přisedají širokou bází a vybíhají v úzký, rovný, kopinatý, zubatý či celokrajný výběžek (viz obr. 4). Korunní plátky bývají bílé, růžové, rudé či žluté a oranžové (KAVINA 1942). Také jsou vejčité až široce vejčité a často mělce dvojlaločné (SLAVÍK 1995). Autoři jako HAVLŮ a kol. (1977) rozlišují podle počtu korunních plátků květy jednoduché (s 5 8 plátky), jednoduše plné (9 15), poloplné (16 25), plné (26 40) a velmi plné (nad 40). Tvar závisí na tvaru, pevnosti a velikosti korunních plátků. Podle tvaru jsou květy ploché, hranaté, kalichovité, pohárkovité, kulovité, střechovité, urnovité, spirálovité, kaméliovité, kuželovité, pivoňkovité, apod. (viz obr. 5). Květy se vyznačují velkým množstvím tyčinek, kterých je až

15 Plodolistů je (SLAVÍK 1995). Semeníky jsou také ve velkém počtu a jsou uzavřeny v čížce, odkud vystupují na delších čnělkách ústím blizny mezi tyčinkami. Během zrání čížky zdužnatí a přemění se v plod. VĚTVIČKA (2001) ještě dodává, že čnělky jsou chlupaté a volné. Též upozorňuje, že růže kvetou pouze na,,letošním dřevě. Dále tvrdí, že vůně květů není hlavním rozlišovacím znakem, protože se tyto vůně skládají z mnoha tónů, které rozeznají pouze odborníci. Naopak za významný znak považuje kališní lístky, jejichž chování po odkvětu může být důležitým ukazatelem. Plod: podle mnohých autorů (například KAVINA 1942, HAVLŮ a kol. 1977, ŽLEBČÍK 1997, HAWTHORNE 2002, SUS a kol. 2013, aj.) jsou plodem šípky, které mají rudou, černou, oranžovou či žlutou barvu a obsahem plodu jsou 1semenné nažky, které jsou chlupaté a tvrdé. Toto tvrzení však někteří autoři (např. SLAVÍK 1995, VĚTVIČKA 2001) odmítají a za plod označují až peckovičky, tedy samotné nažky. Šípek pak označují za obal plodu, který vznikl srůstem květních orgánů. HAVLŮ a kol. (1977) doplňují, že tvar šípků je různý. Nejčastěji bývá šípek kulovitý, oválný, švestkovitý až hruškovitý, urnovitý, lahvicovitý či zploštělý. Jeho pokožka je hladká (u zahradních růží) nebo žláznatá až štětinatá (viz obr. 6). Na temeni šípku se nachází disk, což je prstencovitý límeček, na jehož obvodu vyrůstají kališní lístky a středovým otvorem (ústím) prorůstají čnělky (SLAVÍK 1995). 15

16 Obr. 1: Tvary ostnů (HAVLŮ a kol. 1977) Obr. 2: Tvary listů (HAVLŮ a kol. 1977) Obr. 3: Tvary palistů (HAVLŮ a kol. 1977) Obr. 4: Tvary kališních lístků (HAVLŮ a kol. 1977) Obr. 5: Tvary květů (HAVLŮ a kol. 1977) Obr. 6: Tvary plodů (HAVLŮ a kol. 1977) 16

17 3.3 ROZŠÍŘENÍ Rod Rosaceae zahrnuje podle KAVINY (1942) asi 300 druhů po celé severní polokouli. Někteří autoři, jako například HIEKE (2004), však tvrdí, že pouze v Evropě se nachází přibližně druhů a celkově jich je tedy přes Nicméně v areálu výskytu růží se odborníci shodují. Dle jejich názoru sahá areál na severu až k polárnímu kruhu, na jihu sahá k Habeši, tedy skoro k rovníku. Naopak na jižní polokouli se nevyskytují žádné původní druhy růží. Nejvíce růže rostou v Číně a ve střední Asii. Některé druhy jsou zastoupeny pouze bodově (např. Rosa reversa). Existuje však mnoho druhů (např. Rosa canina), jejichž zastoupení je plošné. (KAVINA 1942, HIEKE 2004, KRÜSSMANN 2008, aj.) Vertikálně se růže vyskytují téměř od mořské hladiny až do vysokých hor, přibližně do výšky m (KAVINA 1942). Obr. 7: Celkový areál výskytu Rosa L. (KRÜSSMANN 2008) Na území dnešní České republiky se pěstují různé odrůdy růží již mnoho let. Tyto odrůdy jsou součástí průzkumu (viz kap. 5). Na mapě jsou zaznamenány největší podniky s růžemi z období 1. pol. 20. století. Obr. 8: Školky s růžemi na území dnešní ČR (Mapy.cz 2017) 17

18 3.4 SYSTEMATIKA A KLASIFIKAČNÍ SYSTÉMY říše: Plantae rostliny oddělení: Magnoliophyta rostliny krytosemenné třída: Rosopsida vyšší dvouděložné rostliny řád: Rosales růžotvaré čeleď: Rosaceae růžovité podčeleď: Rosoideae růžové rod: Rosa L. - růže (BioLib 2012) Systematická determinace, která je používána v současnosti, vychází z Bakerova botanického třídění. Baker vymezil 10 základních skupin botanických růží. Toto třídění bylo později upraveno a rozšířeno F. Crépinem (HOLUB 2007). Během staletí však docházelo k samovolnému opylování, kdy vznikaly nové druhy a odrůdy botanických růží. Protože botanická třídění byla postavena na morfologických znacích či botanické příbuznosti, tak nebyla vždy jasná a přesná, a proto se třídění jednotlivých botaniků od sebe liší (VEČEŘA a kol. 1967). Například F. Crépin vymezil 16 sekcí, zatímco Boulenger jen 7 sekcí (HAVLŮ a kol. 1977). Z těchto důvodů většina autorů používá botanické třídění vycházející z díla Manual of Cultivated Tries and Shrubs, ve kterém A. Rehder shrnuje všechna dosud používaná třídění. Rod Rosa L. se tedy podle A. Rehdera dále dělí na 4 podrody (JAŠA, ZAVADIL 2008): 1. Hulthemia, Focke podrod zahrnuje pouze Rosa Persica Michx., původem z Iráku. Do Francie se dostala roku Platyrhodon, Rehd. opět jediný exemplář, a to Rosa roxburghii Tratt., která pochází z východní Asie a v Evropě se vyskytuje od roku Hesperhodos, Cockerell podrod s druhem Rosa stellata Woot., který pochází z Nového Mexika. Byla dovezena do Anglie po roce Dle KRÜSSMANNA (1974) se do tohoto podrodu řadí i Rosa minutifolia Engelm., která byla dovezena r z Kalifornie. 18

19 4. Eurosa hlavní podrod růží. Je velmi významný pro množení, šlechtění a vznik nových odrůd. Většina sem zařazených druhů se vyskytuje v Evropě. Tento podrod lze dále rozčlenit na 10 sekcí (JAŠA, ZAVADIL 2008): a) Synstylae dlouhočnělečné růže Jedná se o keře s popínavými nebo poléhavými větvemi (KESKEVIČ 1963). Patří sem: Rosa multiflora Thumb., R. wichuraiana Crép., R.moschata Herrm., R. setigera Michx., R. sempervirens L., R. laleriaca Pers. Podle KAVINY (1942), KESKEVIČE (1963) a KRÜSSMANNA (1974) sem patří také R. arvensis Huds. R. ruga Lindl., R. polliniana Spreng. a R. iwara Sieb. KRÜSSMANN (1974) dále doplňuje R. taiwanensis Carr., R. anemoneflora Fort., R. helenae Rehd., R. rubus Lév., R. cerasocarpa Rolfe., R. phoenicia Boiss., R. soulieana Crép., R. jacksonii Willm., R. kordesii Wulff., b) Pimpinellifoliae bedrníkolistá růže Jsou to menší keře s přímými větvemi a velkým množstvím ostnů a silných, rovných i šídlovitých osténků (KESKEVIČ 1963). Patří sem: Rosa pimpinellifolia L., R. hugonis Hemsl., R. lutea Mill., R. primula Boul., R. centifolia L., R. damascena Mill., R. alba L., R.usitatissima Gater. Podle KESKEVIČE (1963) i R. ecae Ait. KRÜSSMANN (1974) do této sekce dále řadí Rosa hibernica Templeton, R. reversa Waldst. & Kit., R. involuta Sm., R. kochiana Koehne, R. koreana Komar., R. pteragonis, R. xanthina Lindl., R. harisonii Rivers, R. penzanceana Rehd., R. hemiphaerica Herrm., R. sericea Lindl. a R. pteragonis Krause. c) Caninae šípková růže Keře s přímými nebo obloukovitými větvemi a velkým množstvím ostnů, které jsou srpovité nebo rovné (KESKEVIČ 1963). Patří sem: Rosa canina L., R. rubrifolia Vill., R. tomentosa Smith, R. pomifera Herrm., R. rubiginosa L., R. ilseana Crep. Podle KESKEVIČE (1963) sem patří i R. trachyphylla Vill., R. micrantha Sm. a R. corymbifera Borkh. KRÜSSMANN (1974) ještě doplňuje R. mollis Sm., R. sherardii Davies., R. orientalis Dupont ex Ser., R. heckeliana Tratt., R. elymaitica Boiss & Hausskn., 19

20 R. inodora Fries., R. sicula Tratt., R. mexicana Willd., R. glutinosa Sibth. & Sm., R. tuschetica Boiss., R. horrida Fish., R. agrestis Savi., R. serafinii Viv., R. stylosa Desv., R. obtusifolia Desv., R. coriifolia Fries., R. glauca Pourr., R. marginata Wallr. a R. pokornyana Borb. d) Carolinae karolinská růže Jedná se o keře s tenkými a přímými větvemi. Na větvích se nachází párovité silné ostny, často i štětinkovité osténky (KESKEVIČ 1963). Patří sem: Rosa carolina L., R. virginiana Mill., R. palustris Marsh. Dle KRÜSSMANNA (1974) i R. mariae-graebnerae Asch., R. nitida Willd., R. rugotida Darthuis., R. scharnkeana Darthuis., R. foliolosa Nutt. e) Cinnamomeae skořicovité růže Keře s přímými větvemi, na kterých jsou rovné i srpovité ostny a štětinkovité osténky (KESKEVIČ 1963). Patří sem: Rosa cinnamomea L., R. pendulina L., R. rugosa Thunb., R. forgesii Osborn, R. willmottiae Hemsl., R. sweginzowii Koehne., R. reducta Boker., KESKEVIČ (1963) sem řadí i R. acicularis Lindl., R. blanda Ait., R. laxa Retz., R. davidii Crép., R. caudata Baker., R. macrophylla Lindl., R. moyesii Hemsl., R. multibracteata Hemsl. R. setipoda Hemsl. a R. beggeriana Schrenk. KRÜSSMANN (1974) dále doplňuje R. proteiformis Rowley., R. bruantii Rehd., R. spaethiana Graebn., R. micrugosa Henkel., R. rubrosa Preston., R. engelmannii S., R. marrettii Lév., R. woodsii Lindl., R. nutkana Pall., R. orymbulosa Rolfe., R. wardii Mull., R. giraldii Crép., R. prattii Hemsl., R. pruhoniciana Kriech. a R. gymnocarpa Nutt. f) Chinensae (Indicae) čínská růže Jsou to keře s přímými nebo popínavými větvemi a malým počtem ostnů (KESKEVIČ 1963). Patří sem: R. chinensis Jacq., R. odorata Sweet, R. chinensis var. minima Voss., R. noisettiana Thory, R. fragrans Thumb., R. lawrenceana Thory. Podle KESKEVIČE (1963) také R. semperflorens Curtis, R. borboniana Desp., R. indica hybrida hortul. a R. polyantha hortul. KRÜSSMANN (1974) ještě doplňuje R. dilecta Rehd. 20

21 g) Banksianae růže Banksiae Jedná se o stálezelené keře s popínavými, dlouhými, tenkými a ohebnými větvemi bez ostnů (KESKEVIČ 1963). Patří sem: Rosa banksiana Abel., R. inermis Roxb., R. cymosa Tratt. KAVINA (1949) a KRÜSSMANN (1974) do této sekce řadí i R. fortuniana Lindl. h) Laevigatae hladká růže Drobně trnité, vysoko šplhající prutnaté keře (KAVINA 1942). Patří sem: Rosa laevigata Michx., R. sinica Ait., R. ternata Poir., R. cherokensis Donn. Dle KRÜSSMANNA (1974) i R. anemonoides Rehd. i) Bracteatae brakteátová růže Jsou to keře s popínavými nebo plazivými větvemi (KAVINA 1942). Patří sem: Rosa bracteata Wendl., R. chlorophylla Ehrh. j) Gallicanae francouzská růže Keře se vzpřímenými větvemi a vzrůstem do 1 m. Větve jsou ostnité. Ostny jsousilné a zahnuté. Osténky jsou štětinkaté. (KESKEVIČ 1963) Patří sem: Rosa gallica L., R. centifolia L., R. damascena Mill., R. alba L. a R. belgica Mill. Dle KRÜSSMANNA (1974) též R. waitziana Tratt. a R. collina Jacq. Kříženci a mutanti, kteří vznikli křížením hybridních odrůd se shodnými pěstitelskými i morfologickými vlastnostmi, jsou zařazeni do zahradních skupin růží (VEČEŘA a kol. 1967). Členění růží do jednotlivých skupin se odvíjí od zahradnického klasifikačního systému, který rozděluje růže na základě velikosti, vzrůstu a tvaru květů (HAWTHORNE 2002). Někteří autoři (např. VEČEŘA a kol. 1967, HAWTHORNE 2002, PEJCHAL 2016) tyto skupiny souhrnně nazývají jako růže zahradnické. Řadí sem skupiny: 1. Sadové (keřové) růže obvykle se jedná o botanické taxony, jejich mutace či jednodušší křížence. Keře jsou středního až velkého vzrůstu, kvetou 1 ročně, nevyžadují řez a jsou odolné vůči chorobám (PEJCHAL 2016). Názor ohledně kvetení sdílí také KESKEVIČ (1963), nicméně někteří autoři jej vyvrací. Autoři 21

22 SUS a kol. (2013) a HAWTHORNE (2002) se shodují, že do této skupiny patří i remontující růže a VEČEŘA (1967) rovnou rozlišuje remontující a neremontující sadové růže. SUS a kol. (2013) tuto skupinu růží rozčleňuje na klasické sadové růže, Rugosa hybridy, růže stolisté a anglické růže. Dále doplňuje, že habitus sadových růží je vzpřímený nebo s pravidelně uspořádanými výhony. Mezi konkrétní příklady sadových (keřových) růží řadí KESKEVIČ (1963) Rosa rugosa, Rosa gallica, Rosa damascena, Rosa hugonis, Rosa foetida či Rosa pimpinellifolia a jejich křížence. 2. Historické (staré) růže skupina zahrnuje nejstarší odrůdy známých růží. Patří sem především hybridy růže galské nebo čínské, dále také skupiny jako čajovky, noisettky, bengálky, bourbonky, portlandky a remontantky (SUS a kol. 2013). Historické růže jsou odolné a otužilé, vyžadují minimální péči a mají různý vzhled. Květy jsou často vonící a hustě plné. Skupina se též vyznačuje absencí žluté a oranžové barvy u květů (HAWTHORNE 2002). Pro snazší orientaci a upřesnění rozděluje PEJCHAL (2016) tyto růže na dvě skupiny. První skupinou jsou historické (staré) růže jednou kvetoucí, které vznikly před zavedením opakovaně kvetoucích růží, a řadí se sem odrůdy R. gallica, R. alba, R. centifolia, R. damascena a mechové růže. Druhou skupinu tvoří opakovaně kvetoucí růže, mezi které patří čínské, bengálské růže, portlandky, noisettky, bourbonky, remontantky, čajové růže a čajovky. Autor označuje růže této skupiny (kromě portlandek) za málo odolné a málo mrazuvzdorné. 3. Záhonové růže jedná se o růže moderní. Často jsou dále členěny na růže velkokvěté a mnohokvěté. Obecně se vyznačují malou výškou, velkou barevností květů, vzpřímeným a málo větveným vzrůstem. Záhonové růže jsou také náchylné na choroby a méně otužilé, proto vyžadují zimní přikrývku. Vyžadují též hluboký řez, protože kvetou na letorostech. (HAWTHORNE 2002, PEJCHAL 2016) PEJCHAL (2016) upřesňuje členění záhonových růží. Rozlišuje velkokvěté a mnohokvěté růže, kdy velkokvěté jsou vyšší, méně větvené a zahrnují čajohybridy a grandiflory. Naopak mnohokvěté růže jsou nižší, více větvené a patří k nim polyantky a floribundy. 4. Opakovaně kvetoucí (moderní) sadové (keřové) růže skupina zahrnuje moderní sadové růže, které připomínají záhonové růže, nicméně jsou oproti nim vyšší. Vzrůst je keřovitý, přibližně do 2 m. Zimní přikrývka je vhodná, naopak řez je nežádoucí. Mnohé 22

23 odrůdy těchto růží jsou označovány jako anglické, nostalgické nebo romantické růže. (PEJCHAL 2016) 5. Pnoucí růže typické jsou dlouhé výhony a minimální výška 2 m. Řadí se sem odrůdy remontující, ale i odrůdy, které kvetou 1 ročně. Květy jsou nejčastěji plné. Pnoucí růže lze použít i jako růže sadové (bez opory), popř. pokryvné. Někteří autoři (např. KESKEVIČ 1963, SUS a kol. 2013, PEJCHAL 2016) tuto skupinu dále dělí na climbery (Climbing Sports) a ramblery. Climbery jsou mutacemi záhonových růží, které mají pevnější a kratší výhony. Tyto růže kvetou opakovaně během roku na letorostech. Květy jsou většinou velké. Jsou také náchylnější k houbovým chorobám (HAWTHORNE 2002), nebo namrzají a mají málo květů (SUS a kol. 2013). Naopak ramblery se vyznačují tenkými, dlouhými a ohebnými výhony, malými květy a kvetením na starším dřevě. Ramblery kvetou pouze 1 ročně. (SUS a kol. 2013, PEJCHAL 2016) 6. Miniaturní růže typickou vlastností těchto růží je zakrslý růst. Řadí se sem čajohybridy, floribundy, polyantahybridy či polyantky. Květy jsou drobné a kvetení se pravidelně opakuje během roku. Jsou náchylné na houbové choroby a používají se jako záhonové růže. Nevyžadují každoroční řez, většinou se provádí 1x za 4 5 let. (SUS a kol. 2013, PEJCHAL 2016) 7. Pokryvné růže tato skupina zahrnuje růže, které jsou schopné zcela pokrýt půdu (SUS a kol. 2013). Vysoké jsou do 0,8 m, výjimečně do 1,2 m, a rostou spíše plazivě. Květy mohou být jednoduché i plné. Mohou kvést pouze 1 ročně, nicméně většinou kvetení opakují. (PEJCHAL 2016) Již od 18. století se mnoho autorů pokoušelo o třídění růží. Každý autor si vytvořil svůj vlastní systém, který zahrnoval staré i nové odrůdy, což vedlo ke vzniku mnoha podobných, ale přesto odlišných systémů. Aby se předešlo zmatkům a nedorozuměním, byly vytvořeny klasifikace, které jsou obecně uznávány. Tyto klasifikace byly sestaveny tak, aby přehledně rozdělovaly různé skypiny růží. Mezi nejpoužívanější a nejrozšířenější klasifikace patří například Evropská klasifikace nebo Klasifikace dle světové federace (WFRS). Níže jsou tyto klasifikace popsány (GRANT 2004): 23

24 EVROPSKÁ KLASIFIKACE 1) současné a) záhonové čajohybridy mnohokvěté růže floribundy mnohokvěté růže kompaktní mnohokvěté růže polyantha b) keřové Rosa rugosa a její hybridy současné keřové c) půdopokryvné d) popínavé mnohokvěté floribundy současné ramblery velkokvěté 2) staré a) zakrslé popínavé zakrslé b) nepopínavé bílé bourbonské bedrníkolistá růže a její hybridy (Rosa pimpinellifolia) čajové čínské damascénské galské portlandské remontující Rosa centifolia růže stolistá Rosa centifolia 'Muscosa' růže mechová vinná růže a její hybridy c) popínavé ayrshirské (Skotsko) boursaultské (Francie) čínské Noisettovy popínavé čajové popínavé bourbonské 24

25 3) divoké Rosa laevigata růže hladká a její hybridy Rosa sempervirens růže vždyzelená a její hybridy AMERICKÁ KLASIFIKACE 1. bílé růže 29. Rosa laevigata a její hybridy 2. ayrshirské 30. Rosa macounii a její hybridy 3. bourbonské 31. Rosa macrantha a její hybridy 4. boursaultské 32. Rosa moyesii a její hybridy 5. Rosa centifolia 33. Rosa moschata a její hybridy 6. čínské 34. Rosa multiflora a její hybridy 7. popínavé bourbonské 35. Rosa nitida a její hybridy 8. popínavé čínské 36. Rosa nutkana a její hybridy 9. popínavé mnohokvěté (floribundy) 37. remontující 10. popínavé velkokvěté (grandiflory) 38. Rosa rugosa a její hybridy 11. popínavé remontující 39. Rosa sempervirens a její hybridy 12. popínavé čajohybridy 40. Rosa setigera a její hybridy 13. popínavé mechové 41. Rosa pimpinellifolia a její hybridy 14. popínavé trpasličí 42. Rosa suffulta a její hybridy 15. popínavé mnohokvěté 43. čajohybridy 16. popínavé čajové 44. Rosa kordesii a její hybridy 17. damascénské 45. velkokvěté popínavé 18. Rosa rubiginosa a její hybridy 46. mechové 19. mnohokvěté (floribundy) 47. zakrslé 20. Rosa gallica (galské) 48. ostatní staré růže 21. velkokvěté (grandiflory) 49. noisettky 22. Rosa alba 50. portlandky 23. Rosa bracteata a její hybridy 51. mnohokvěté (polyantky) 24. Rosa blanda a její hybridy 52. ramblery 25. bourbonské 53. keřové 26. čínské a jejich hybridy 54. divoké 27. Rosa foetida a její hybridy 55. čajové 28. Rosa hugonis a její hybridy 25

26 BRITSKÁ KLASIFIKACE 1. divoké růže a jejich skupiny 16. Rosa wichuraiana rambery 2. čínské 17. Rosa wichuraiana půdopokryvné 3. Noisettovy 18. Rosa wichuraiana keřové 4. čajové 19. Rosa gallica (galské) 5. čajohybridy 20. Rosa damascena (damascénské) 6. mnohokvěté (floribundy) 21. Rosa centifolia (stolisté) 7. chomáčovitě kvetoucí, keřové 22. mechové 8. zakrslé 23. portlandské 9. rabatové 24. bourbonské 10. popínavé čajohybridy 25. remontující 11. popínavé mnohokvěté (floribundy) 26. anglické 12. popínavé zakrslé 27. Rosa pimpinellifolia a její hybridy 13. mnohokvěté (polyantky) 28. Rosa alba 14. popínavé mnohokvěté (polyantky) 29. Rosa rubiginosa a její hybridy 15. Rosa moschata a její hybridy 30. Rosa rugosa a její hybridy KLASIFIKACE DLE SVĚTOVÉ FEDERACE (WFRS) 1) současné často kvetoucí půdopokryvné chomáčovitě kvetoucí, záhonové = mnohokvěté floribundy chomáčovitě kvetoucí, zakrslé chomáčovitě kvetoucí, popínavé, často kvetoucí chomáčovitě kvetoucí, popínavé, jednou kvetoucí jednou kvetoucí půdopokryvné mnohokvěté polyantky popínavé zakrslé, často kvetoucí popínavé zakrslé, jednou kvetoucí ramblery, často kvetoucí ramblery, jednou kvetoucí současné keřové, často kvetoucí, chomáčovité současné keřové, často kvetoucí, velkokvěté současné keřové, jednou kvetoucí, chomáčovité současné keřové, jednou kvetoucí, velkokvěté 26

27 velkokvěté, popínavé, často kvetoucí velkokvěté popínavé, jednou kvetoucí velkokvěté, záhonové = čajohybridy zakrslé 2) staré ayrshirské bílé bourbonské boursaultské čajové čínské damascénské mechové Noisettovy popínavé bourbonské popínavé boursaultské popínavé čajové portlandské remontující Rosa centifolia růže stolistá Rosa gallica růže galské Rosa rubiginosa růže vinné a její kultivary Rosa sempervirens růže vždyzelená a její hybridy 3) divoké divoké, nepopínavé divoké, popínavé 3.5 POUŽITÍ Autoři jako HAENCHEN (1963), KESKEVIČ (1963) či SUS a kol. (2013) se shodují v tom, že dříve, např. před 500 lety, hrály růže důležitou roli a byly nepostradatelné v každé zahradě. Postupem času, zvláště ve 2. pol. 20. století, však z malých zahrad mizí. Důvodem je většinou domněnka, že pěstování růží žádá nadměrnou péči a čas, ale 27

28 výsledek práce bývá neúměrný. Ačkoliv jsou růže opěvovány jako královny květin, jsou velmi náročné a choulostivé. V posledních stoletích jsou čím dál více kladeny požadavky na odolnost růží a na zlepšení jejich vlastností (dostatečné pokrytí půdy, kvetení, barevnost atd.). Mnozí autoři souhlasí s tím, že pěstování růží vyžaduje pěstitelské znalosti, avšak těch lze poměrně snadno dosáhnout. Existují jisté faktory, které ovlivňují použití růží v zahradách. Patří mezi ně: Estetická hlediska: na ně klade důraz KESKEVIČ (1963). Podle něj by se růže měly vysazovat na nejfrekventovanější místa zahrad nebo parků. Autoři jako FIEDLER (1923), HAENCHEN (1963), KESKEVIČ (1963), VEČEŘA a kol. (1967), HAWTHORNE (2002), JAŠA a ZAVADIL (2008), SUS a kol. (2013) uvádí mnoho způsobů jak použít v zahradách různé skupiny růží. Lze vytvořit zvláštní záhony pro skupinové výsadby (viz kapitola 3.6). Na záhony se mohou vysazovat různé skupiny růží, v zahradách hlavně záhonové růže, v parcích jsou to především růže sadové. U záhonů je důležité sázet růže do trojúhelníku, aby vytvořily jednotný porost. Obecně se k záhonům růží hodí udržovaný trávník, jakož to uklidňující prvek (viz obr. 9). Obdobný efekt mají i solitéry vysazené v travnatých plochách. Podél plotů je možné sázet popínavé růže, které v létě zakryjí pohled do zahrady. Je možno s nimi zakrýt i besídky, altánky a pergoly (viz obr. 10 a 11). Ve větších zahradách jde s jejich pomocí oddělit okrasnou část od užitkové nebo i vytvořit kryté chodby a loubí, pokud budou růže vysazeny k oporám podél cest. Působivé mohou být i na svazích nebo převisající přes zeď. SUS a kol. (2013) poukazuje i na možnosti popnutí sloupů elektrického vedení, nicméně tato varianta vyžaduje instalaci prvků pro snadné uchycení pnoucích růží. Autor společně s HAWTHORNE (2002) považují za velmi efektivní též růžové sloupy či obelisky s girlandami, které jsou umístěny v travnaté ploše (viz obr. 12). Další možností použití růží jsou nádoby. Ty se běžně objevují na terasách a lodžiích. Do nádob se velmi dobře hodí historické růže (FIEDLER 1923). Vedle historických růží to mohou být růže miniaturní, záhonové i pnoucí. Mnozí autoři (FIEDLER 1923, HAENCHEN 1963, SEDLISKÁ a kol. 1989, SUS a kol. 2013, aj.) dále konstatují, že široké uplatnění mají též růže na kmíncích 28

29 (viz obr. 13). Zpravidla mají intenzivnější barvy než keřové růže. Díky kmínkům, tedy různým výškám, jsou tyto růže v úrovni očí. Lze si tak více vychutnat jejich barvy a vůně, proto se často stávají akcentem vstupů do zahrad. Jsou také odolnější vůči infekcím, kterými trpí keřové růže s výhony blíže k půdě. VEČEŘA (1967) však s tímto tvrzením nesouhlasí. Podle něj se od použití těchto růží upouští, protože jsou náročné na ošetřování a ve výsadbách často hynou. Vyžadují proto systematické doplňování, což je velmi nákladné, navíc působí (především ve velkých kompozicích) cizorodě. Méně časté je použití botanických (divokých) růží, které však lze vysadit jako volně rostoucí ploty. Růže jako Rosa canina, Rosa multiflora, Rosa rugosa nebo Rosa rubiginosa nabízejí ochranu, potěšení z kvetení a velké množství šípků s vitamíny stejně jako některé odrůdy moderních keřových či sadových růží. HAŠA a ZAVADIL (2008) či SUS a kol. (2013) dodávají, že některé druhy, obzvláště Rosa rugosa, se výborně hodí do mezidálničních pruhů apod. (viz obr. 14). Dále chtějí také poukázat na možnosti použití pokryvných růží. Zvláště v poslední době se tato skupina více a více objevuje na kruhových objezdech či pruzích mezi chodníky a komunikacemi. Jedná se totiž o izolovaná místa, která jsou pro růže jako stvořená. Také lze pokryvné růže použít (vedle sadových růží) i k osázení mírného svahu. HAWTHORNE (2002) doplňuje použití této skupiny růží o květinové fanfáry, což jsou v podstatě nízké živé plůtky (viz obr. 15). Fanfáry většinou slouží jako doplňkové prvky, které přitahují pohled k jinému centrálnímu prvku. Velmi oblíbenou skupinou jsou také růže miniaturní. Ty se používají především ve skalkách v kombinaci s tmavými jehličnany (SUS a kol. 2013). V zahradách jsou samozřejmě důležité barvy a podle HAENCHENA (1963) či VEČEŘI (1967) lze docílit dlouhodobého barevného efektu sladěním odrůd polyantek, polyantahybridů a floribundek, které se vyznačují i dlouhou dobou kvetení bohatých květů. Čím je jednotně osázený záhon větší, tím více působí. Samozřejmě je možné vytvořit skupinové výsadby i kombinací záhonových, historických či sadových růží. Taková kombinace by měla sestávat alespoň ze 3 kusů od každé odrůdy. SUS a kol. (2013) považuje za nejoptimálnější počet 5 kusů, jde-li o nepravidelnou výsadbu, a 4 kusy v pravidelných zahradách. Nejlépe se pak podle FIEDLERA (1923) 29

30 tyto kombinace uplatňují na tvarově zajímavých rabatech, ať už kruhových nebo elipsovitých. Autor také uvádí několik barevných variant, které spolu vytváří krásné kompozice. Například kombinace žluté a růžové, bílé a bělavě růžové, světlečervené a tmavočevené, apod. SUS a kol (2013) dále doplňuje, že lze pomocí barev vytvořit výrazný kontrast se stavebními prvky a jinými rostlinami. Jako příklad uvádí rudé růže před bílou stěnou nebo kombinaci růží světlých barev s tmavým pozadím z rostlin Taxus, Mahonia, Viburnum, Juniperus, apod. Avšak HAENCHEN (1963) zdůrazňuje, že v malých zahradách je zapotřebí dbát na harmonii, tudíž je nutné velikost záhonů a počet odrůd přizpůsobit velikosti kompozice. Kulturní hlediska: hrají důležitou roli již při výběru místa (KESKEVIČ 1963). Je nutné dbát na dostatek světla, tepla, vláhy a živin v půdě, protože růže patří mezi náročné rostliny (HAENCHEN 1963). Podle FIEDLERA (1923), RŮŽINSKÉHO a HOŘEJŠÍHO (1924), KESKEVIČE (1963), VEČEŘI (1967), HAVLŮ a kol. (1977) či SUSE a kol. (2013) je tedy nejlepší volná, světlu otevřená a před větrem chráněná poloha. Podotýkají, že každá skupina růží má jiné nároky a je potřeba se s nimi obeznámit. Např. čajohybridům se daří v polostínu, zatímco sadové růže vyžadují plné světlo. Nicméně lze obecně říci, že ve stínu se nedaří žádné skupině růží. Trpí různými chorobami a škůdci. Není proto vhodné je vysazovat do stínu budov a už vůbec přímo pod koruny stromů, protože trpí nejen nedostatkem světla, ale i ochuzováním půdy o živiny. Autoři doplňují, že nelze vždy upravit stanoviště pro jednotlivé skupiny růží, a proto je nutné dbát na péči a ošetřování růží během celého roku. HAENCHEN (1963), VEČEŘA (1967), HAVLŮ a kol. (1977) nebo SUS a kol. (2013) dodávají, že je též důležitá kombinace růží s rostlinami, které mají podobné nároky. Na jaře často v zahradách chybí kvetoucí rostliny, zvlášť pokud jsou zahrady tvořeny převážně z růží. Proto bývají často kombinovány s půdopokryvnými rostlinami a nízkými rostlinami, které tvoří podrost, a nebo s letničkami, které nijak neovlivňují péči o růže. Jsou jimi např. Lobularia maritima 'Benthamii', Iberis, Senecio, Euphorbia, Gazania, Kochia či Verbena hybrida. Podle ŽLEBČÍKA (1997) je ovšem kombinace růží s letničkami vhodná spíše do pravidelných úprav. Výše zmínění autoři dále tvrdí, že jako podrost by se neměly používat trvalky ani cibuloviny. Důvodem jsou jejich odlišné biologické požadavky oproti růžím a navíc ztěžují péči o růže. Avšak 30

31 v blízkém okolí mohou být použity jakékoliv rostliny, které brzy kvetou. Mohou to být cibuloviny i polštářovité nebo kvetoucí trvalky jako Ajuga reptans var. atropurpurea, Alyssum saxatile 'Compactum', Aubrieta deltoides, Aster alpinus, A. amellus, Campanula carpatica, Festuca glauca, Saxifraga, Sedum, Stachys lanata, Thymus serpyllum 'Coccineus', Veronica incana nebo Viola cornuta. Samozřejmě lze použít i vyšší rostliny, např. Achillea filipendulina, Campanula persicifolia, Echinops ritro, Lilium candidum, L. regale, aj. Jako kulisy k růžím se výborně hodí stálezelené listnaté dřeviny a jehličnany. Nicméně BÖHM (1931) kombinování s jinými rostlinami označuje za nevhodné. Podle autora HAVLŮ a kol. (1977) je nevhodné především kombinování růží se zeleninou a s keři drobného ovoce. Tato kombinace není příliš estetická a navíc zabraňuje provádění ochranných postřiků na růžích. Hospodářská hlediska: nelze pominout. Důvodem pěstování růží mohou být šípky, jak uvádí např. FIEDLER (1923), SLAVÍK (1995), JAŠA a ZAVADIL (2008). Autoři se shodují na tom, že šípky obsahují vitamíny A, B, hlavně C, P, K a jsou surovinou konzervárenského průmyslu. Existují samozřejmě obrovské plantáže, avšak lidé pěstují šípky i na zahrádkách pro vlastní potřebu, kdy z nich vyrábí marmelády nebo omáčky. Semena šípků lze použít na čaje, protože obsahují vitamíny A, B, C a hlavně E. Nicméně významnějším produktem je bezpochyby růžový olej, který je získáván ze semen šípků a jehož produkce sahá do daleké historie. FIEDLER (1923) či JAŠA a ZAVADIL (2008) se shodují, že pro produkci olejů se nejvíce pěstují Rosa damascena var. trigintipetala, která je silně aromatická, dále Rosa centifolia, Rosa damascena, nebo Rosa alba 'Suaveolens'. Podle SUSE a kol. (2013) se květní plátky také suší a uchovávají v nádobkách v kombinaci s jinými aromatickými rostlinami či kořením. Dnes se však růže nejběžněji používají ve floristice či v oblasti kosmetického průmyslu a parfumerie. Ve floristice se používají květy růží jednotlivě nebo ve větších vazbách. V parfumerii a kosmetickém průmyslu se růže využívají k tvorbě již zmíněného růžového oleje, jehož cena je nesmírně vysoká, protože na 1 kg čistého oleje je zapotřebí 3 a více tun květů. Dalšími produkty jsou parfémy, které jsou vyráběny z růžových olejů. Pak také růžové vody, pleťové vody, krémy, koupelové výrobky, růžová sůl, růžové masti, apod. V neposlední řadě se růže používají i v gastronomii. 31

32 Vedle marmelád, omáček a čajů se vyrábí i med, víno, ocet, likér, brandy, šťáva, sirup, koření, kandované růžové lístky a okvětní plátky. Mnoho autorů (např. FIEDLER 1923, HAWTHORNE 2002, JAŠA a ZAVADIL 2008) přikládá růžím též léčivé účinky. Růže se v lékařství využívají již od nepaměti. Dříve se například využívaly šípky vařené ve víně při žaludečních potížích či ledvinových a žlučových nemocech. Také se používaly rozmělněné růžové lístky jako obklady při kožních zánětech, pro zmírnění bolesti kloubů a pro výrobu hojivých mastí. Podobná léčiva z růží se také používala při léčení uší, očí a sliznic. Dále se používal růžový ocet proti krvácení z nosu a bolestem hlavy. Pro léčení chorob se též využíval růžový med, sirup nebo růžová voda. Dnes se v lékařství využívají šípky, růžový med, růžový olej nebo i sušené květní plátky. Z šípků Rosa rugosa, Rosa villosa var. pomifera či Rosa canina se nejčastěji vyrábí čaje, které jsou dobré na zrak a vnímání prostředí. Růžový olej je vhodný pro léčení zánětu spojivek, astmatu nebo angíny (Wildhealth 2016). Společenská hlediska: obzvláště ve 20. století je použití růží modním trendem. Na začátku 20. století se však vytváří spíše pravidelné zahrady, ve kterých se používají hlavně velkokvěté a pnoucí růže. Velké oblibě se těší též stromkové růže. Často se v takových zahradách objevují rabata, špalíry, pravidelné záhony či solitéry v trávnících. Naopak koncem 20. století je v módě kombinování růží s jinými rostlinami. Používají se růže mnohokvěté, pnoucí i půdopokryvné. Od pravidelnosti se pomalu upouští a do popředí se dostávají nenucené a volné tvary. Jako solitéry se používají pnoucí růže na konstrukcích či volně rostoucí živé ploty. (SEDLISKÁ a kol. 1989) Již od nepaměti se lidé obklopují rostlinami i v interiérech. Minulé ani současné století není výjimkou. Velmi oblíbené jsou růže v nádobách a samozřejmě řezané květiny ve vázách, kyticích a jiných aranžmá. Proto se šlechtitelé (např. Böhm, Vaněk apod.) zaměřují i na to, aby růže byly vhodné k řezu či k pěstování v malých nádobách. Jak již bylo zmíněno, růže jsou královnami květin. Není tedy divu, že se našlo mnoho obdivovatelů a milovníků těchto rostlin, kteří se rozhodli založit různé svazy a kluby. Tyto společnosti dle JAŠI a ZAVADILA (2008) pořádají přednášky, odborné 32

33 zájezdy, výstavy a soutěže. Většinou jsou členy nejen milovníci růží, ale i známí šlechtitelé. Asi nejznámějšími a nejvýznamnějšími kluby u nás jsou: Rosa klub ČR založen roku 1929 v Průhonicích jako,,společnost československých pěstitelů a milovníků růží, jehož předsedou byl Jan Böhm z Blatné, místopředsedou J. Fulín z Prahy a jednatelem J. Vaněk z Chrudimi (HIEKE 2004). Sestával pouze z odborníků, což vedlo k malému rozvoji a následnému zániku. K obnovení klubu došlo roku 1968 pod názvem,,rosa klub ČSSR, kterému předsedal B. Jaša. Klub se stal 1. řádnou organizací Českého zahrádkářského svazu. Funguje dodnes, a to pod jménem,,rosa klub ČR, kterému nyní předsedá Dr. J. Thomas. Klub každoročně vydává časopis Zpravodaj a je proslulý i pro svá každoroční letní setkání, výroční schůze nebo i mezinárodní soutěže novinek růží v rozáriu v hradci Králové. (MARKLEY 2000, JAŠA a ZAVADIL 2008) Svaz školkařů ČR dnes je členem přibližně 100 velkých školkařských firem. Dalších cca 50 firem se účastní různých akcí tohoto svazu. Na odborných přednáškách se často probírá problematika množení, pěstování stávajících i nových odrůd růží, jejich kvalita, propagace, prodej apod. Tento svaz též vydává vlastní publikace, např.,,seznam doporučovaných odrůd nebo,,české šlechtění okrasných dřevin. Milovníkům růží však pouhé svazy nestačily, a tak založili rovnou rozária. Existují rozária veřejná i soukromá. Dříve byla rozária spíše sbírkového charakteru, dnes převládají praktické ukázky použití růží a estetická hlediska. (SEDLISKÁ a kol. 1989) Mezi nejznámější rozária v České republice patří (ROSAKLUB ČR 2017): Mezinárodní soutěžní rozárium Rosa klubu ČR Hradec Králové Rozárium Dendrologické zahrady Průhonice Rozárium Botanické zahrady Průhonice Rozárium Botanické zahrady Olomouc Botanické zahrady v Praze Růžový sad Památníku Lidice Národní genofondová kolekce Rajhrad Zámecký park Častolovice Růžová zahrada Děčín 33

34 Růžová zahrada Konopiště Zámecká zahrada Jemniště Růžový sad na Petříně 3.6 ZAKA V 1. POL. 20. STOLETÍ Jak tvrdí VESELÝ (1939), lidé vytváří zahrady již od nepaměti. Nicméně by bylo chybou, aby základem zahrad byly pouze tradice. Zahrady by měly odpovídat potřebám a přáním člověka, protože netvoří pouze dekorativní rámec budov, nýbrž jsou rozšířením obydlí, do kterého lze přenést rodinný život. A právě spojení a realizace požadavků člověka v dokonalý a účelný celek je úkolem zahradní architektury. Zahrada 1. pol. 20. století má splňovat několik požadavků (VESELÝ 1939): 1. Úspornost cílem je vytvořit prosté linie a plochy bez zbytečně drahé výzdoby. 2. Prostornost pokud je veškerý prostor využit, působí zahrada větší. Navíc je půda příliš drahocenná, aby s ní bylo plýtváno. 3. Užitečnost pěstování vlastního ovoce a zeleniny je nejen užitečné, ale i radostné. Neměl by chybět ani trávník, na kterém lze bílit prádlo. 4. Nenáročnost pro ušetření času jsou používány rostliny bez zvláštní péče. 5. Intimnost jako ochranu před ostatními pohledy je dobré vysazovat dostatečně vysoké stromy a keře. 6. Účelnost voda je sváděna do pravidelných jímek a přesně ohraničené cesty jsou vedeny za určitým cílem. 7. Pestrost světla, barvy či hudba zpěvu ptáků jsou tím, co činí zahradu příjemnou. 8. Přiměřená cena nelze šetřit na zahradě, která je dlouhodobě účelná. Nicméně není vhodné přijímat nepřiměřeně drahé návrhy. 9. Fantasie prostřednictvím zahrady lze vytvořit jiný svět. Není to však snadné a je zapotřebí vtipu a fantasie. 10. Jistota zahrada by měla plnit svou funkci dlouhodobě, a proto je nutné, aby byla svěřena do péče odborníků, kteří dokáží zajistit trvalost díla. Někteří autoři (VESELÝ 1939, PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ 2004) se shodují v názoru, že trvající a účelnou zahradu mohou vytvořit pouze zahradní architekti. Ti 34

35 porovnávají požadavky vlastníka se svými zkušenostmi a vytváří návrh. Tento návrh následně přesně rozkreslí a doplní o slovní výklad, čili vytvoří z něj plán. Takový plán musí zohledňovat technická, umělecká i hospodářská hlediska. Sestává z půdorysu, popř. z pohledů a perspektiv. Dále zahrnuje veškeré technologie založení technických i vegetačních prvků a na závěr i rozpočet. Nicméně z katalogů školkařů a šlechtitelů (např. J. Böhma, J. Vaňka, apod.) či plánů je patrné, že se architekti zabývají pouze velikostí a barvou rostlin. Určují, kde mají být například záhony a solitéry, nicméně nekonkretizují jednotlivé rostliny. FIEDLER (1923) a HAVLŮ a kol. (1977) tvrdí, že po splnění požadavků jsou zahrady spíše pravidelného charakteru a hodně se v nich uplatňují záhony růží, rabata, špalíry, solitéry, loubí, popř. rostliny v nádobách. Tyto prvky popisují takto: Typickými záhony jsou,,růžové ostrovy, složené z jednoho druhu růží nebo alespoň ze stejných barev více druhů. Základem záhonu je střed, který je tvořený jednou barvou. Okraj je pak dotvořen druhou barvou. Nebo jsou barvy vysazeny k okraji tak, aby tvořily soustředěné obrazce dle tvaru daného záhonu. Avšak je nesmírně důležité soustřeďovat bujnější druhy růží ke středu a méně bujné druhy k okraji. V opačném případě záhon působí neharmonicky. Obecně však platí, že okraje jsou spíše jednobarevné a stromkové růže se používají jen ve špalírech nebo různotvarých skupinách. Rabata se vysazují z keřových růží, jsou kruhovitě nebo elipsovitě uzpůsobená a mají kupovitý, hranolový či jiný tvar. Nicméně lze rabata vytvořit i ze stromkových růží. Taková rabata se používají nejčastěji v zákoutích, kde v pozadí jsou vysázeny stromkové růže, před nimi keřové a na okraji menší keřové (zakrslé) růže. Vzniká tak nakloněná rovina, která dobře kryje pozadí. Špalíry se používají na úzkých záhonech podél cest. Existuje mnoho způsobů osázení špalíru. Základem jsou stromkové růže. Ty se kombinují s keřovými růžemi, a to střídavě. Půda musí být vždy zakrytá, takže pod růžemi je podrost, který je tvořen trvalkami apod. Dalším způsobem je vysázení stromkových růží v kombinaci s keřovými i popínavými růžemi, a to v pořadí: keřová růže, stromková, popínavá a opět stromková růže. Tento vzorec se dále opakuje (viz obr. 16). Popínavé růže jsou pak vyvazovány na dráty, které jsou přichyceny po obou stranách ke stromkovým růžím. 35

36 U této formy špalíru je však obzvláště důležité, aby stejné tvary měly totožnou barvu, nebo aby byly všechny růže jedné barvy, čímž se dosáhne pravidelné, na pohled jednoduché a harmonické kompozice. Solitérami se rozumí jednotlivé růže v trávnících s dostatečně volným prostorem v těsném okolí. Jsou jimi nejčastěji vysokokmeny popínavých růží, noisettek a některých čajovek, které dokáží dobře zakrýt kmeny svými převislými větvemi (viz obr. 17). V zahradách se také často používají nádoby s růžemi a jinými rostlinami. Bývají to odrůdy historických nebo miniaturních růží. Mnohdy jsou to ale spíše exotické rostliny. Nicméně nepostradatelný prvek každé zahrady je loubí či pergola, porostlá popínavými růžemi. Jedná se totiž o pravidelný a vysoce estetický prvek, který podtrhuje pravidelnost a reprezentativnost kompozice. Popínavé růže také skvěle kryjí zdi a různé besídky. S FIEDLEREM (1923) souhlasí i RŮŽINSKÝ a HOŘEJŠÍ (1900) či BÖHM (1931), kteří dále doplňují možná použití popínavých růží. Podle jejich názoru jsou v oblibě popínavé růže s konstrukcemi různých tvarů. Nejčastěji to byly koule a pyramidy, které se objevovaly v zahradách jako solitéry (viz obr. 18). Dalším znakem řešených zahrad je minimální kombinování růží s jinými rostlinami. Cílem podle HAVLŮ a kol. (1977) je, aby růže v zahradě vynikala, čehož lze dosáhnout i ohraničením širokými cestami. BÖHM (1931) dokonce tvrdí, že kombinace s jinými rostlinami růžím neprospívá. 36

37 Obr. 9: Pravidelné záhony (JAŠA, ZAVADIL 2008) Obr. 10: Pergola s pnoucími růžemi (HAWTHORNE 2010) Obr. 11: Besídka (RUŽINSKÝ, HOŘEJŠÍ 1924) Obr. 14: Sloupy pro pnoucí růže (JAŠA, ZAVADIL 2008) Obr. 13: Stromkové růže (JAŠA, ZAVADIL 2008) Obr. 12: Růže jako doprovod dopravních staveb (JAŠA, ZAVADIL 2008) Obr. 15: Fanfáry (HAWTHORNE 2010) Obr. 16: Špalír (FIEDLER 1923) Obr. 17: Solitéra - smuteční růže (HAVLŮ a kol. 1977) Obr. 18: Pyramida (RUŽINSKÝ, HOŘEJŠÍ 1924) 37

38 Příklady zahradní architektury 1. pol. 20. století (SCHERL 1908): Obr. 19: Garten im Neandertal bei Düsseldorf, Josef Lepelmann Obr. 20: Garten in einem Berliner Vorort, E. Rang und A. Silbersdorf 38

39 4. MATERIÁL A METODY Stěžejní částí diplomové práce je upřesnění dobového sortimentu růží a jeho použití v zahradní architektuře. Sortiment je sepsán formou tabulky, která obsahuje název druhu nebo odrůdy růží, zařazení růží do skupiny, jejich barvu, pěstební tvar a použití. Tabulka dále obsahuje producenty růží, kteří jsou seřazeni podle let. U každého producenta jsou zaznamenány odrůdy, které pěstoval a prodával v první polovině 20. století. Nakonec jsou v tabulce řazeny současné podniky, u kterých jsou zaznačeny dnes pěstované odrůdy růží z dobového sortimentu. Každý producent nebo podnik je v tabulce označen příslušným číslem. Výsledná tabulka je k nalezení v přílohách (kap. 11). druhy, skupina pěstební barva odrůdy růží tvar Tabulka 1: Přehled hodnocených atributů použití Druhy, odrůdy Odrůdy nejsou označovány podle současných pravidel, a to horní uvozovkou na začátku i na konci názvu odrůdy. Důvodem je přehlednost. Druhy růží jsou i podle pravidel bez uvozovek. Skupina růží Jednotlivé odrůdy nebo druhy jsou zařazeny do skupin dle zahradnického členění. Producenti rozlišují tyto skupiny růží: Č čajovky Pe Pernetovy (dnes sadové růže) ČH čajohybridy PH polyantahybridy F floribundy PN pnoucí růže G grandiflory Po polyantha H historické růže R remontantky S sadové / botanické růže Ro romantické / anglické růže (opakovaně kvetoucí moderní sadové růže) Pěstební tvar V 1. polovině 20. století hrály nejdůležitější roli u růží barvy a pěstební tvary. Producenti rozdělují pěstební tvary následovně: K keř PK polokmen VK vysokokmen Z zákrsek 39

40 Barva Vedle jednobarevných odrůd růží existují i vícebarevné kombinace. Pokud se jedná o kombinaci barev, které se objevují současně, jsou odděleny pomlčkou. Někdy se barvy odrůd mění postupem času, a tak jsou nové barvy odděleny čárkou. Některé odrůdy mají i žilky, tečky nebo pruhy jiné barvy. Tyto barvy se pak odlišují znakem +. B bílá Ru rudá Č černá S smetanová Če červená Š šedá F fialová Z zelená H hnědá Ž žlutá O oranžová sv. světlá P purpurová tm. tmavá R růžová + žilkování, pruhování, tečkování B R, Če B + Če bílo růžová s následným přechodem do červené bílá s červenými pruhy Použití Přesné použití růží v 1. polovině 20. století je popsáno v kapitole 3.6. Možností použití růží je velké množství, nicméně producenti ve svých katalozích nejčastěji uvádějí tyto možnosti: A B N O R Ř S SK Š alpina, skalky besídky, pergoly, zdi, konstrukce (nejčastěji u pnoucích růží) nádoby (i v interiéru) obruby (nízké plůtky) rabata řez solitéra skupiny, záhony špalíry 40

41 Seznam producentů, jejichž katalogy jsou předmětem průzkumu: Seznam a obsah historických zahradnických ceníků a katalogů, vč. samotných katalogů, jsou k dispozici na Ústavu biotechniky zeleně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity. Dobové: [1] Antonín Horák, Bystřice pod Hostýnem (1935, 1946) [2] Bohuslav F. Růžinský a Josef Hořejší, Praha (1900) [3] Jan Böhm, Blatná (1932, 1937, 1938) [4] Jaroslav Veselý, Molitorov v Kouřimě (1932, 1933, 1938, 1939) [5] Josef Funda, Velim (1931) [6] Josef Kandr, Zářečí u Horažďovic (1914) [7] Josef Prokop, Rtyně v Podkrkonoší (1934) [8] Josef Vaněk, Chrudim (1928, 1936, 1938) [9] Kliment, Okříšky (1929) [10] Koniferovy školky, Žehušice u Čáslavě (1941, 1948) [11] Thomayer, Říčany u Prahy (1932) Katalogy současných producentů je možné najít na webových stránkách. Současné: [12] Josef Starkl, Čáslav (2017) [13] Miloslav Šíp, Blatná (2017) [14] Okrasné školky Oldřišov (2017) [15] Ovocná a okrasná školka Příbor (2017) [16] Ovocná a okrasná školka Šťastných, Hněvkovice (2017) [17] Ovocná školka Malochýn, Sobíňov (2017) [18] Rostislav Kalvoda, Mcely (2017) [19] Růžová školka Fryčovice (2017) [20] Růžová školka Kunratice (2017) [21] Růžová školka Pelcových, Markvatice Skuřina (2017) [22] W. Kordes, Praha (2017) [23] Zahradnictví Spomyšl (2017) 41

42 5. VÝSLEDKY Průzkum vedl k mnoha poznatkům, které jsou obsaženy ve výsledné tabulce. Z výsledné tabulky je patrné, jaké odrůdy, pěstované v 1. polovině 20. století, se pěstují i v současnosti a kolik podniků tyto odrůdy nabízí. Z hodnocených odrůd se jich dnes pěstuje pouhých 149. Většina těchto odrůd je nabízena pouze jedním podnikem. Nutno podotknout, že ze 149 odrůd jich 116 nabízí pouze jedna školka, a to Růžová školka Kunratice. Zbylých 33 odrůd nabízí jiné podniky. Pouze 19 odrůd ze 149 je nabízeno více než 1 podnikem. Dále je z tabulky vidět, jaký vliv měly na pěstování růží světové války. Na začátku 1. světové války bylo nabízeno až 667 odrůd, zatímco po válce, dokonce až 10 let po ní, bylo nabízeno pouze 87 odrůd. U 2. světové války to bylo obdobné. Na začátku 2. světové války bylo k dispozici 254 odrůd a rok po válce jich bylo pouze 58. Tyto údaje mohou být trochu zkreslené, protože uvedené každý počet odrůd pochází od jiného producenta. Avšak při porovnání sortimentů jednotlivých producentů je zjevné, že během válek, nebo po jejich skončení, jsou sortimenty výrazně nižší, a tak není sporu o tom, že války měly vliv na pěstování růží a rozsah sortimentu. Například Antoník Horák roku 1935 nabízel 110 odrůd růží, kdežto po válce, tj. roku 1946, nabízel pouze 58 odrůd. Dalším producentem s podobným osudem je Jan Böhm, jehož sortiment před válkou obsahoval 305 odrůd a již na začátku války klesl počet na 254 odrůd. Dále pak Jaroslav Veselý před válkou úspěšně rozšiřoval svůj sortiment růží, nicméně se začátkem 2. světové války počty začaly klesat. Stejný osud měli i ostatní producenti. Z tabulky lze také vyčíst oblíbenost čili rozsah pěstování jednotlivých odrůd. Odrůdy, které byly pěstovány 8 a více producenty z 11 lze označit za velmi oblíbené. Patří mezi ně například 'Dorothy Perkins', 'Etoile de Hollande', 'Eugen Fürst', 'Gorgeous' či 'Kaiserin Auguste Victoria'. Mezi středně oblíbené je možné zařadit odrůdy, které byly pěstovány 5 až 7 producenty. Jsou jimi 'American Pillar', 'Crimson Rambler', 'Etoile de France', 'Frau Karl Druschki' apod. Ostatní odrůdy, které byly pěstovány maximálně 4 producenty, lze označit jako málo oblíbené. Z předešlých poznatků též vyplývá, že pouze 24 odrůd, které byly oblíbené v 1. polovině 20. století, stále patří mezi oblíbené a pěstované v současnosti. 42

43 Odrůdy pěstované i v současnosti Adolf Deegen Georg Arends Památník Krále Jiřího Aglaia Gloire de Ducher Pauls Scarlet Climber Alexandra Gloria Mundi Plzeň Alfred Colomb Gruss an Aachen Poéma Alois Jirásek Gruss an Teplitz Polárka Ambassador Hadley Rose Princess von Oranien American Pillar Henry Martin Probuzení Antonín Dvořák Hermosa Raubritter Ave Maria Hiawantha Rosa alpina Baronne de Rothschild Himmelsauge Rosa centifolia Belle des Jardins Hubička Rosa centifolia Major Bezruč Hviezdoslav Rosa centifolia Muscosa Bicolor Charles Darwin Rosa gallica Blanche Morreau Janet Rosa hugonis Blatná Jan Hus Rosa moyesii Blaze Jihočeské Slunce Rosa multiflora Bohemia Jitřenka Rosa pomifera Boule de Neige Josef Strnad Rosa rubrifolia Božena Němcová J. Š. Baar Rosa sericea Pteracantha Böhm Junior Jules Margottin Rosenelfe Böhmova popelka Juliana Rusalka Böhmrose Kaiserin Auguste Victoria Salet Böhmův Triumf Kardinál Sláva Böhmová Briand-Paneuropa Karel Hynek Mácha Sněhurka Captaine Hayward Kde domov Můj Sombreuil Carmen La France Souppert et Notting Commandant Beaurepaire Leonard Baron Souvenir de la Malmaison Comtesse Vandal Lidka Böhmová Souvenir de William Wood Conrad Ferd. Mayer Louise Odier Souvenir du Dr. Jamin Česká Pohádka Madame Pierre Oger Srdce Evropy Čsl. Legie Madame Scipion Cochet Sunstar ČSR Magna Charta Svornost Dagmar Späth Maman Turbat Tausendschön Demokracie Máňa Böhmová Temno Diadem Maréchal Niel Tolstoj Dr. A. Švehla Marie Luise Poncet Tomáš Baťa Dr. Eckener Marietta Sylva Taroucca Tour de Malakoff Dr. Edvard Beneš Maryčka Magdonova Troja Dr. Karel Kramář Maryša Ulrich Brunner Fils Dr. T. G. Masaryk Masarykova Jubilejní Unique Panache Eliška Krásnohorská Matka Vlast Veilchenblau Etoile de France Mayor Čermák Venusta Pendula Etoile de Hollande Mičurin Vlasta Burian Eugénie Guinosseau Mikuláš Aleš Vltava Excelsa Mír William Loob Felicité Perpétue Mrs. John Laing Yvonne Rabier Frau Astrid Späth New Dawn Zborov Frau Karl Druschki Okresní hejtman Čubr Zlatá Praha Generál Štefánik Orange Triumph Zlaté Jubileum Genius Mendel Palacký Tabulka 2: Odrůdy z dobového sortimentu pěstované i v současnosti 43

44 Odrůdy nabízené i více podniky (v současnosti) Tabulka 3: Odrůdy nabízené více podniky (v současnosti) Ovlivnění pěstování růží světovými válkami 1946 počet odrůd Tabulka 4: Ovlivnění pěstování růží světovými válkami 44