VÝUKA SNOWBOARDINGU NA ZÁKLADNÍCH A STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH V OLOMOUCI A OKOLÍ

Transkript

1 Masarykova univerzita v Brně Fakulta sportovních studií VÝUKA SNOWBOARDINGU NA ZÁKLADNÍCH A STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH V OLOMOUCI A OKOLÍ Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Mgr. Taťána Straková, Ph.D. Vypracoval: Bc. Zdeněk Mazal, DiS. učitelství TV pro ZŠ a SŠ BRNO,

2 Prohlášení autora Prohlašuji, ţe jsem svou diplomovou práci vypracoval samostatně, uvedl všechny pouţité literární a odborné zdroje a dodrţoval zásady vědecké etiky. V Olomouci dne Bc. Zdeněk Mazal, DiS. 2

3 Poděkování Rád bych poděkoval Mgr. Taťáně Strakové, Ph.D., vedoucí mé diplomové práce, za odborné vedení, podnětné rady a připomínky, které mi v průběhu psaní poskytla. 3

4 OBSAH ÚVOD STAV DOSAVADNÍCH POZNATKŮ Snowboarding a jeho stručná historie Snowboarding ve světě Snowboarding u nás Výkonnostní etapy Rekreační snowboarding Výkonnostní snowboarding Snowboardové soutěţní disciplíny Alpské disciplíny Freestyle disciplíny Ostatní disciplíny Snowboardové vybavení Základní vybavení Boty Vázání Snowboard Základní vlastnosti Konstrukce snowboardu Oblečení Ochranné doplňky Bezpečnost na horách Obecné aspekty bezpečnosti Nebezpečí na horách Objektivní nebezpečí Subjektivní nebezpečí Zásady pro nahlášení nehody Desatero zásad bezpečného chování při pohybu v horském terénu Základní pravidla snowboardisty při pohybu na sjezdovce Výuka snowboardingu na školách

5 1.6.1 Současný stav Začlenění snowboardingu do vzdělávacích programů Metodické postupy Organizace výuky Organizační formy Vyučovací jednotka Instruktor snowboardingu Sedmero instruktora před vyučováním Licence Získávání kvalifikace Výuka jízdy na snowboardu EMPIRICKÁ ČÁST PRÁCE Cíl práce Výzkumné otázky práce METODIKA VÝZKUMU Metody zpracování Techniky Zkoumaný soubor Zpracování dat VÝSLEDKY VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ DISKUSE ZÁVĚR RESUMÉ SUMMARY POUŢITÁ LITERATURA A ZDROJE SEZNAM PŘÍLOH

6 ÚVOD "Když vane chladný vítr oheň hluboko v mém nitru je rozjiskřen, s první zimní nadílkou nezapomenutelná vášeň se vznítí. Pluji přes bílé zmrzlé plochy, zanechávám životní chmur za sebou v oblaku ledového kouře. Jsem konečně volný, úplně volný. Tancuji ten tanec zvaný lyžování. Letím tento bezkřídlý let. Oplývám senzací, vyživuji své tělo a duši energií. Ovládám vítr, letím. Je to dialog, je to rozhovor. Na bílé plátno maluji a vyrývám svou náladu. Ten lesklý svah se zrcadlí a já lépe poznávám sám sebe. Podílím se o tu vášeň s ostatními. Tak to miluji a činí mě to tím, čím jsem. " (Dave Merriam) 6

7 Snowboarding, slovo spojující nádheru jízdy na surfu, rychlost sjezdového lyţování, nespoutaný styl ze skateboardingu a půvab baletu, zná jiţ kaţdý z nás. V dnešní přetechnizované době se stále více lidí snaţí utéci a vypnout od kaţdodenního stereotypu a právě snowboarding nabízí magické spojení pohybu s přírodou. Tento vysoce proţitkový a rozmanitý sport nabízí celou řadu podob. Kromě jízdy na sjezdovce dosahující rychlosti přes 70 km/h, můţe snowboardista zavítat do snowparku, kde na něj čeká spousta skoků, zábradlí, u-ramp či jiných přírodních nebo uměle vytvořených překáţek. Stále více snowboardistů opouští přeplněné sjezdovky a navrací se k prapůvodní formě snowboardingu, kterou nazýváme freeriding. Udělat stopu do panenské přírody patří ke krásným okamţikům kaţdého snowboardisty. Tento sport oslovil všechny věkové kategorie a to především díky proţitku z jízdy a snadného osvojení této dovednosti. Snowboarding si vydobyl své místo mezi ostatními zimními sporty jako je lyţování nebo lední hokej. Z někdejšího okrajového sportovního odvětví se stal mezinárodně uznávaný a profesionální sport. Obrovský "boom" se pomalu ustálil, ale stále mnoho lidí, zejména mládeţ, propadá kouzlu tohoto progresivního sportu a chtějí se jej naučit. A právě instruktor snowboardingu by měl být zárukou, ţe si správně osvojíme techniku jízdy a bezpečnost při výuce bude na prvním místě. Mezi ţáky na školách panuje obrovský zájem o tento sport. Proto by měli na školách působit učitelé, kteří mají oprávnění k výuce jízdy na snowboardu. Naučit se správné technice je mnohem snazší a bezpečnější za pomocí instruktora, neţ kdybychom se jej pokoušeli naučit sami. Ţáky, které ke snowboardingu nebo lyţování nedovedou rodiče, získávají první zkušenosti s těmito sporty právě na školních zimních výcvikových kurzech. V této diplomové práci se pokouším zmapovat výuku snowboardingu na základních a středních školách v Olomouci a okolí. Snowboardingu se věnuji 16 let a vlastním komerční instruktorský kurz. Dříve jsem působil jako instruktor snowboardingu v lyţařské škole. Zacílení na základní a střední školy v Olomouci a okolí jsem si vybral proto, ţe sám vyučuji na základní škole a bydlím ve městě Olomouc. Očekával jsem vysokou návratnost dotazníků, protoţe mnoho škol znám osobně. V první části práce uvádím základní teoretická východiska. Vymezuji pojem snowboarding jako druh sportovní aktivity, jeho stručnou historii a základní vybavení. Dále se věnuji tématice bezpečnosti na horách, technice a výuce snowboardingu na školách. 7

8 Druhá praktická část je zaměřena na šetření, kde za pomocí dotazníků získávám informace o výuce snowboardingu na základních a středních školách v Olomouci a okolí. Snaţím se zjistit, zda je na ZŠ a SŠ v současné době dostatek kvalifikovaných učitelů snowboardingu, kteří jsou schopni zorganizovat výuku snowboardingu, dále do jaké míry jsou materiálně zabezpečené vybavením pro výuku jízdy na snowboardu, jaká je organizační struktura a jaká je finanční náročnost kurzů pro ţáky a jejich rodiče. 8

9 1. STAV DOSAVADNÍCH POZNATKŮ 1.1 Snowboarding a jeho stručná historie Snowboarding zaznamenal v posledních letech obrovský "boom", avšak nyní se jiţ stabilizoval. Během několika let se ze snowboardingu zrodil masově rozšířený a profesionálně uznávaný sport. Jde o obrovské fandovství. Časy, kdy byli snowboardisté terčem posměchu, jsou jiţ nenávratně pryč a stále více lidí se nechá unášet elegancí a dynamikou tohoto zimního sportu. V některých zemích se jiţ počet snowboardistů velmi přiblíţil počtu lyţařů. Samozřejmě i v České republice se zvyšuje počet těch, kteří propadli kouzlu tohoto progresivního sportu. Snowboarding je typická zimní aktivita pro všechny věkové kategorie, která přináší poţitek z elegance pohybu při klouzání na sněhu. Zařazením se jedná o ryze zimní individuální sport. Podle Louky a Večerky (2007) se jedná o klouzání na sněhu pomocí jednoho speciálního prkna, na kterém stojí jezdec bokem po směru jízdy a obě nohy má připevněné pomocí vázání. Prkno (snowboard) řídí přímo, bez mechanických prostředků. Vázání je montováno v kosém úhlu k podélné ose prkna. Surfování či jízda na skateboardu velice připomíná tento sport. Díky podmínkám, ve kterých je moţné snowboarding provozovat, dává neomezené moţnosti proţitků. Snowboarding se řadí mezi rizikové sporty, jehoţ hlavní motiv je dobrodruţství a napětí. Patří do outdoorových aktivit, ve smyslu člověk - pohyb - příroda Snowboarding ve světě V posledních desetiletích se stal snowboarding nejdynamičtějším a nejprogresivněji se rozvíjejícím zimním sportem. Stal se téměř určitým symbolem nekonformních lidí, kteří touţí po dobrodruţství, silných a nových proţitcích. V současném pojetí registrujeme počátky snowboardingu v šedesátých letech 20. století, avšak ve Skandinávii, na Sibiři a ve střední Asii byly zaznamenány kresby a texty podobné činnosti, které jsou staré tisíce let. Jak uvádí Binter (2006), v roce 1963 ve Spojených státech zkonstruoval Toms Sims sněţné prkno. Tento výrobek byl spíše povaţován za kuriozitu. V roce 1965 vyrobil Shermann Poppen z amerického Michiganu pro své děti tzv. snurfer (obr. 1) tak, ţe spojil dvě lyţe. 9

10 Zajímavým doplňkem byl provázek, který vedl od špičky k přední ruce jezdce. Po konstrukčním vylepšení si nechal snurfer patentovat a rozšířil ho na trh. Zaznamenal poměrně velký obchodní úspěch. obr. 1 - snurfer (zdroj WEISS, 1993) V roce 1968 vzbudil snurfer pozornost u Jakea Burtona Carpentera, který byl obrovským nadšencem do surfování a lyţování. Tento mladý sportovec přemýšlel o technice jízdy a napadlo ho, ţe kdyby snurfer byl pevně přichycen k nohám, stalo by se jeţdění snadnějším. Vyrobil posuvné vázání, které umoţnilo zafixování chodidel. Následně zaloţil vlastní snowboardovou firmu Burton, která je v dnešní době na špici snowboardového průmyslu. V roce 1969 Dimitrij Milovich přišel s prknem odlitým z polyesteru, které nesly název "winterstick". Tyto prkna měly tvar ryby s vlaštovčím ocasem, která byla pro svou konstrukci výborná pro jízdu v hlubokém sněhu. Dodnes se tento tvar zachoval u extrémně freeridových typů prken (Binter a kol., 2006). Jiţ zmíněný Tom Sims, bývalý mistr světa ve skateboardingu a Chuck Barfoot také ovlivnili vývoj snowboardingu. Vyrobili prkno laminátové konstrukce. Jádro bylo ze dřeva a po stranách upevnili ocelové hrany, které umoţnili kvalitní jízdu na tvrdém sněhu (Louka a kol., 2006). Premiérové neoficiální mistrovství světa se konalo v roce 1987 v Italském Livignu a ve švýcarském St. Moritz. V roce 1989 vzniká Mezinárodní snowboardová asociace (ISA - International Snowboard Association), která propagovala snowboarding ve světě. O rok později byla zaloţena asociace profesionálních závodníků tzv. PSA - Pro Snowboarders Association. ISA zastřešovala světové dění ve snowboardingu a PSA se zaměřila na hájení zájmu profesionálních snowboardistů Jako nástupce ISA byla vytvořena v roce 1991 Mezinárodní snowboardová federace, International Snowboard Federation - ISF (Binter a spol., 2006). 10

11 V roce 1994 byl snowboarding zařazen jako ukázkový sport na ZOH v norském Lillehammeru a ihned vyvolal obrovský zájem u široké veřejnosti. Bylo zjevné, ţe bude začleněn v dalších ZOH v normálním programu (Louka a kol., 2006). "V roce 1994 došlo k události, která změnila celý světový snowboarding. Mezinárodní federace - The Federation International de Ski (FIS) vytvořila vlastní Světový pohár jezdců a vzápětí si pomocí svého silného vlivu u Mezinárodního olympijského výboru zajistila výhradní právo rozhodování o nominaci závodníků pro ZOH. V roce 1995 uznal Mezinárodní olympijský výbor snowboarding jako oficiální disciplínu, a tak se v roce 1998 v japonském Naganu závodilo v U-rampě a v obřím slalomu, ovšem pod hlavičkou FIS. Stejná situace se opakovala na olympiádě v Salt Lake City v roce 2002" (Louka, Večerka, 2007, s. 12). Většině vynikajících snowboardistů se nelíbil přístup FIS, která nekompromisně vyřadila ISF z kvalifikace ZOH, a tak převáţná část světové špičky bojkotovala svou neúčastí olympijské hry. Kupříkladu to byl Terje Haakonsen, snowboardová legenda, nebo náš prorider Martin Černík. V roce 2002 zaniká ISF a novou organizací se stává WSF (World Snowboard Federation), která chce udrţet organizovanost snowboardingu i mimo FIS. WSF by měla působit jako alternativa k lyţařské federaci (FIS) a profesionálního snowboardingu TTR (Ticket To Ride) - neuznávanější sérií závodů na světě. V roce 2005 se konal kongres WSF v Praze, kde byl zvolen prezidentem Libor Votruba (Loukal a kol., 2006). V současnosti sdruţuje WSF 31 národních federací čítající přes členů a světový ţebříček s více neţ jezdci. 11

12 1.1.2 Snowboarding u nás V České republice se objevuje snowboarding v letech 1979/80. V těchto letech se objevily první tuzemské výrobky snowboardů. K průkopníkům tohoto sportu u nás patří především L. Váša, V. Rys, bratři Včelákové, I. Pelikán, I. Dragoun a další. V roce 1984 uspořádala skupina nadšenců okolo L. Váši závody ve slalomu v Perninku v Krušných Horách. O rok později se ve stejném středisku konalo první mistrovství Československé republiky (Louka, Večerka, 2007). V únoru 1990 byla zaloţena Asociace Československého snowboardingu (AČS) a byl realizován seriál šesti závodů. Po rozdělení bývalého Československa se rozdvojila i Asociace Československého snowboardingu na Asociaci českého snowboardingu (AČS) a Slovenskou asociaci snowboardingu (SAS), které se stali partnery ISF (Binter a kol., 2006). "V roce 1997 využil situace ve světovém snowboardingu i SLČR - Svaz lyžařů ČR a založil tzv. úsek snowboardingu při Svazu lyžařů (SLČR - US) dle vzoru mezinárodní lyžařské federace - FISA" (Louka a kol., 2006, s. 8). V roce 2002 se obě organizace domluvily k jisté formě spolupráce, která spočívala hlavně ve společné reprezentaci a organizování závodů. AČS se starala o freestylové disciplíny a boardercross a SLČR měl na starost alpské disciplíny. Od těchto let by se jiţ neměla opakovat situace z minulých let, kdy se nejlepší jezdci nemohli kvalifikovat na ZOH. V roce 2003 byl jmenován do funkce prezidenta AČS Libor Votruba. Současná Asociace Českého snowboardingu je zaměřena na několik oblastí (Louka, Večerka, 2007). "Především je to organizace snowboardových závodů v České republice, dále je to příprava reprezentačních družstev, organizace školení pro instruktory a trenéry, propagace a podporování zájmu o snowboarding např. formou pořádání soustředění kempů, zřizování škol a půjčoven, podpora soutěží, vydávání informačních a propagačních materiálů" (Louka a spol., 2006, s. 9). V krátké historii snowboardingu jsou našimi nejlepšími jezdci desetinásobný mistr ČR David Horvát a Martin Černík. Nesmíme však opomenout naše další špičkové závodníky a to ve freestyle disciplínách Pavel Brůţek, Jan Zajíc, Ben Cristovao, Josef Toufar, Jan Nečas, Václav Kutil, Ondřej Marčík, Michaela Fryčová, Jana Čechová, Bohdana Šebestová, Zuzana Tomčíková, Lucie Janouchová, Hanka Vojtěchovská a v neposlední řadě Šárka Pančochová, která nás reprezentovala na ZOH v U-rampě. Ve snowboardcrossu to jsou Michal Novotný, Jan Dostál, Tomáš 12

13 Ress, Jakub Flejšar, Petr Šindelář, Václav Havlík, Zuzana Tomčíková, Martina Krejčová, Klára Koukalová, Jana Koukalová a v Alpine disciplínách Josef Skalický, Jan Pummer, Petra Elsterová, Zuzana Vojtěchová a mnoho dalších. Jak uţ bylo naznačeno, naše "snowboardová základna" se neustále rozrůstá a začíná se prosazovat i v nejuţší špičce profesionálních závodníků z celého světa. 1.2 Výkonnostní etapy Jak uvádí Louka a kol. (2006) rozlišuje se snowboarding na základě pojetí a výkonnosti na rekreační (základní) a výkonnostní (závodní) Rekreační snowboarding Tuto etapu můţeme charakterizovat jako zvládnutí základní techniky jízdy, oblouků, skoků a triků. Finálním projevem této etapy je snowboarding, tak jak se mu věnují tisíce nadšenců bez ambicí na špičkové výkony, ale pro dobrý pocit nebo pro zábavu. I v rekreačním snowboardingu rozlišujeme tři základní oblasti. Freeride, freestyle a alpskou jízdu Výkonnostní snowboarding Závodní a extrémní snowboarding je orientován především na sportovní výkon ve formě soutěţe, podloţený náročným tréninkem. Uplatňují se zde jednotlivé sloţky sportovního tréninku a to kondiční, technická, psychická a taktická příprava. Představuje vyšší úroveň dovedností a znalostí, kterou zastupují "snowboarďáci" profesionálové. Do výkonnostního snowboardingu řadíme následující soutěţní disciplíny. 13

14 1.3 Snowboardové soutěţní disciplíny a ostatní. Dle Louky a Večerky (2007) se soutěţní disciplíny dělí na alpské, freestylové Alpské disciplíny Alpské disciplíny jsou v současnosti pořádány pod záštitou FIS. a) Slalom (S) (obr. 2) Jedná se o soutěţ, kdy závodník musí projet trať vymezenou brankami v co nejkratším čase do cíle. Základní trať je cca 30m široká, dlouhá m a vzdálenost branek je 7-15m. Důvodem diskvalifikace je neprojetí brankou, cílem nebo předčasný start závodníka. obr. 2: Slalom (zdroj Louka, Večerka, 2007) b) Paralelní slalom (PS), tzv. duel Tato disciplína je jiţ divácky zajímavější, protoţe podstatou závodu je souboj snowboardistů startujících současně. Kaţdý závodník má oddělenou trať. Délka tratě je m, vzdálenost branek 7-15 m, kterých musí být minimálně 20. "Vlastní soutěž začíná kvalifikačním závodem na čas, dále pokračuje 32 nejlepších závodníků rozdělených do dvou základních skupin po 16 závodnících, dále postupují vítězové opět ve dvou skupinách po osmi atd. až do finále" (Louka, Večerka, 2007, 137 s.). Vítězem je závodník s nejniţším součtem časů ze dvou kol. Závodí se ve dvou kolech vyřazovacím K.O. systémem. Ve druhém kole si závodníci vymění tratě pro větší atraktivitu. Důvodem diskvalifikace jsou dva chybné starty, blokování soupeře, přejetí do soupeřovy dráhy, nesprávné projetí branky či projetí cíle bez alespoň jedné nohy zapnuté ve vázání. 14

15 c) Obří slalom (GS) Opět jde o projetí tratě vymezené brankami v co nejlepším čase. Základní trať je široká cca 40 m, délka tratě je m a vzdálenost mezi brankami je minimálně 10 m. Jedná se v podstatě o delší slalom, u kterého platí stejná pravidla. d) Paralelní obří slalom (PGS) PGS je atraktivní disciplínou vycházející ze stejných pravidel jako paralelní slalom. Hlavním rozdílem je délka a šířka tratě. S tím souvisí také větší mnoţství branek. Podobně jako u paralelního slalomu se začíná kvalifikací, poté následují vyřazovací závody ve skupinách a následně se dva závodníci utkají ve dvou jízdách ve finále. Vítěze určí součet výsledných časů. e) Super-G I v této disciplíně se závodí o projetí tratě vymezené brankami v co nejkratším čase. Jedná se o fyzicky nejnáročnější disciplínu z důvodu délky tratě, která činí metrů. Vzdálenost mezi brankami je nejméně 25 m. a minimální počet branek činí 28. Platí stejná pravidla jako u předchozích disciplín Freestylové disciplíny Naopak od alpských disciplín zaštiťuje freestylové a ostatní disciplíny Světová snowboardová federace (WSF), u nás je to Asociace českého snowboardingu (AČS). a) Half-pipe (U-rampa) U-rampa (obr. 3) má tvar poloviční roury. Bývá vyhloubena přímo do země, nebo se staví ze sněhu. Bývají dlouhé metrů, různé šířky a staví se na mírných svazích ve směru spádnice. Jejich ploché dno se postupně zvedá k oběma stěnám, jejichţ horní část je svislá. Jezdec se snaţí vyletět nad "koping" (hrana rampy) a předvést libovolný počet triků, které musí provádět za sebou z jedné strany na druhou. Rozhodčí hodnotí obtíţnost triků, výšku, způsob, celkový dojem, doskok, plynulost a styl jízdy. Do finále postoupí omezený počet závodníků z kvalifikace. Half-pipe je olympijskou disciplínou (Binter, 2006). 15

16 obr. 3: U-rampa (zdroj Večerka, 2003) b) Slopestyle Slopestyle je populární druh soutěţe pro většinu snowboardistů. Trať bývá postavena z několika po sobě jdoucích překáţek jako je U-rampa, skoky, bedny a zábradlí různých tvarů, typů a velikostí. Cílem je předvést co moţná nejlepší a nejtěţší triky na různých typech překáţek. Je také důleţité neprovádět stále stejné triky. Obrovským faktorem v hodnocení této disciplíny je celkový styl a ladnost jezdce. Ne vţdy musí vyhrát jezdec s nejnáročnějšími triky, které neumí "prodat". Ačkoli není slopestyle oficiální soutěţí mistrovství světa či světového poháru, je jednou z nejpopulárnějších událostí na zimních X-Games. Tyto zimní extrémní hry jsou nejuznávanějšími závody ve freestyle snowboardingu na světě. Mezi snowboardisty je vítězství na X-games mnohem více ceněné neţ zlatá medaile z olympijských her. c) Big air (skok) Skok neboli big air je soutěţ, kde jezdci provádí triky na umělém skoku, postaveném speciálně pro tuto příleţitost. Závodníci provádějí triky ve vzduchu, s cílem dosáhnout značné výšky a vzdálenosti, to vše při čistém přistání. Hodnotí se obtíţnost a kvalita provedení skoku, celková výška a dopad. Tato disciplína se stala oficiální soutěţí mistrovství světa a světového poháru. Patří mezi velmi atraktivní a divácky vyhledávané soutěţe. d) Quarter pipe Jedná se o sněhový rádius přímo naproti rozjezdu. Jezdec se odráţí z "kopingu" (hrany), provádí trik a dopadá víceméně na stejné místo. 16

17 e) Jibbing Jibbing je freestylová technika jízdy na jakémkoliv povrchu, kromě sněhu. Nejběţnějšími povrchy jsou zábradlí, která jsou rovná (street rail, straight rail), zatočená (C-rail, S-rail) nebo lomená (kinked rail, double kink, A-rail). Dále to jsou bedny (box, fun box, kink box, S-box), betonové římsy, lavičky či další alternativní překáţky jako kmen stromu či zeď neboli Wallride. Jibbové překáţky můţeme nalézt ve snowparcích, ale populární je také jeţdění v ulicích měst po tradičních zábradlích, betonových římsách, coţ označujeme jako Street jibbing Ostatní disciplíny a) Boardercross (boarder X, snowboardcross, SBX) Tato nejmladší závodní soutěţ je na samé hranici mezi freestylovými a alspkými disciplínami. Ve snowboardcrossu závodí současně skupina snowboardistů (obvykle čtyři). Trať je vyznačena brankami a zahrnuje mnoţství terénních nerovností, skoků, zúţených průjezdů či ostrých klopených zatáček. Začíná se kvalifikačním závodem, dále se závodí ve skupinách tzv. K.O. systémem a ve finálové jízdě zvítězí ten, kdo projedu první tuto specifickou trať. V závodech dochází k častému kontaktu mezi jezdci, předjíţdění je obtíţné a o pády není nouze. Moţná proto je tato disciplína divácky velice atraktivní. Snowboardcross (obr. 4) se stal olympijským sportem v roce 2006 a je také součástí zimních X-Games. obr. 4: Boardercross (zdroj Louka, Večerka, 2007) 17

18 b) Extrémní freeriding Jedná se o jízdu ve volném extrémně náročném terénu většinou v hlubokém a čerstvém sněhu. "Prachový sníh je čerstvý, hluboký, lehký a suchý - jízda v něm je snem každého snowboardisty" (McKennová, L, 1998, s. 33). Na tyto extrémní svahy vysokých hor se snowboardisté dostávají pomocí helikoptér nebo hikují (vylézají). Jedná se o náročný sjezd vytyčené hory, kde rozhodčí za pomocí dalekohledů hodnotí celkovou náročnost zvolené trasy, freestylové prvky, skoky a celkovou vyjeţděnost, eleganci a osobitý styl. Rozhodčí nehodnotí dosaţený čas, ale bodové sráţky jsou udělovány za projev nejistoty, ztrátu kontroly nad prknem, která často znamená pád. Snowboardisté nazývají tuto disciplínu jako královskou. Na Aljašce se kaţdoročně koná mistrovství světa (obr. 5), které bývá přehlídkou jedinečných a opravdu extrémních výkonů. obr. 5 extrémní Freeride World Tour (zdroj ) 18

19 1.4 Snowboardové vybavení Správně vybrané snowboardové vybavení je základní předpoklad pro úspěšné zvládnutí jízdy na snowboardu. V této kapitole se budu věnovat nezbytným informacím ohledně snowboardového vybavení (snowboard, vázání, boty, oblečení, ochranné doplňky), vlastností, konstrukci a vyuţitím snowboardů. Pokud jste úplný začátečník, doporučuji si nejdříve tento sport vyzkoušet na snowboardu z půjčovny, protoţe zakoupení vlastní výbavy není levnou záleţitostí. V současné době mají půjčovny obrovský výběr všech typů snowboardů, vázání a bot a najdeme je jak ve městech, tak v horských střediscích. Pokud se rozhodnete koupit vlastní snowboardovou výbavu, doporučuji nakupovat ve specializovaných sportovních obchodech zaměřených na snowboarding, jako jsou "skateshopy", kde nás zasvětí odborně vyškolený personál do tajů snowboardingu. Nedoporučuji nakupovat výbavu v supermarketech, kde je sice velmi lákavá cena, ale kvalita je pod hranicí únosnosti. Při výuce na školách by měli mít ţáci "začátečníci" rozhodně měkké boty s freestylovým vázáním a snowboardem. Alpine snowboard neodpouští ţádné chyby a je pro začátečníka zcela nevhodný. Doporučuje se prkno se zvednutou patou (jako u freestylového provedení), protoţe začátečníci často nechtěně jezdí i pozadu (Frischenschlager, 1999) Základní vybavení Základní výbava se skládá ze tří částí. Jsou to boty, vázání a prkno. V tomto pořadí také doporučuji zakoupení. Snowboardové komplety můţeme koupit výhodněji. Ceny kvalitních kompletů začínají od 7000,- Kč. Platí zde, stejně jako u jiných věcí, ţe s vyšší cenou roste kvalita produktů Boty Většina z nás se domnívá, ţe nejdůleţitější částí výbavy je prkno. Avšak opak je pravdou. Snowboardové boty tvoří základ zimní výbavy. Proto doporučuji pečlivě vybírat a nesnaţit se příliš šetřit. Správně zvolená obuv ovlivní pocit z jízdy mnohem více neţ snowboard. Rozhodující při výběru bot je velikost, celková tuhost a odvětví, 19

20 pro které jsou určeny. Bota se skládá z vnější a vnitřní části (vloţka). Vloţka by měla být vyndavací, aby umoţnila snadné vysušení. Snowboardová bota nesmí být příliš velká ani malá. Po utaţení by měla bota dokonale obepnout nohu. Noha se v botě nesmí hýbat (nesmí se zvedat pata). Palec by se měl dotýkat přední stěny, avšak neměl by být v ţádném případě ohnutý. Jsou-li jen trošku těsné, nic se neděje, boty trochu povolí. Rozlišujeme dva základní typy bot a to měkké (určené pro freestyle vázání) a tvrdé (určené k tvrdým deskovým vázáním umístěným na alpine boardu). Cenové rozmezí kvalitních snowboardových bot se pohybuje od 3000,- do 12000,- Kč. Vţdy záleţí na značce, typu, materiálu a celkovém provedení. 1) Měkké boty (softboot) Tyto boty (obr. 6) jsou nejrozšířenějším a nejoblíbenějším typem mezi všemi jezdci. Pouţívá se pro freestylové vázání. Bezpodmínečně musí přesahovat kotníky, aby chránily hlezenní klouby a zároveň by měly přesahovat zadní opěrku vázání. Jsou zkoseny v oblasti špičky a patky a měly by být vodovzdorné. Existují také speciální boty s tzv. nášlapným mechanismem určené pro vázání "step-in", od kterých se však v poslední době opouští pro jejich choulostivé spojení s vázáním (Louka, Večerka, 2007). obr. 6 (zdroj 2) Tvrdé boty (hardboot) Pouţívá se pro tvrdé, deskové vázání. Skládá se z vnějšího skeletu a vyjímatelné vnitřní vloţky. Noha je v botě pevně fixována posuvnými přezkami. Tato snowboardová bota je velmi podobná lyţařské, ale liší se náklonem a zkosením podráţky ve špičce a na patě. Ve srovnání s freestylovou botou lze s pevným skeletovým krunýřem docílit optimálnějšího přenosu síly na snowboard a zejména intenzivnějšího tlaku na hranu s menším působením síly jezdce. S tím souvisí 20

21 dosahování vyšších rychlosti na sjezdovce (Binter a kol., 2006.) V ţádném případě bychom neměli vyuţívat tvrdých bot na freestylovém či freeridovém snowboardu. Dříve byly tvrdé boty s vázáním pro výuku na školách velice oblíbené, protoţe ţáci potřebovali jen jedny boty (lyţáky) jak na lyţe, tak i na snowboard Vázání Jakmile máme vybranou obuv, přichází na řadu vázání. Nejlépe volíme vázání od stejné firmy, jako máme boty, protoţe jen tak budeme mít jistotu, ţe nám bude vázání správně a pevně drţet. Cena kvalitního vázání je podobná jako u bot. Profi vázání se můţe vyšplhat aţ na 12000,- Kč. Dle Louky a kol. (2006) nám v podstatě vázání zabezpečuje pevné spojení snowboardu a bot. Musí pevně spojovat botu a prkno, ale zároveň musí umoţnit určitou flexibilitu pohybu a musí být snadno nastavitelné a uvolnitelné (při vystupování). V současnosti existují dva základní typy vázání a to tzv. freestyle (měkké) a deskové (tvrdé), které se pouţívají v kombinaci s odpovídajícími botami. Oba typy nemají bezpečnostní vypínání jako je tomu například u lyţí. Velikost vázání volíme podle velikosti boty. 1) Freestyle vázání Freestylové (měkké) vázání je v našich podmínkách mnohem více rozšířené neţ klasické tvrdé. Vázání je tvořeno z několika částí - z těla (baseplate), patky (opěrky), dvou strapů s ráčnami (pásek s přezkami) a středového kotouče se šrouby. Pro tento typ vázání jsou vhodné měkké boty, které musí sahat nad kotníky z důvodu ochrany hlezenních kloubů. (Louka, Večerka 2007). Pouţívá se pro jízdu na sjezdovce i na zmrzlém povrchu, pro U-rampu, skoky i jízdu ve volném terénu. Jednotlivé modely vázání se odlišují kvalitou pouţitých materiálů, pohodlností strapů (polstrování, 3D tvarování), nastavitelností patky a strapů a různými technologickými vylepšeními, s tím samozřejmě souvisí i jejich cena ( staţeno ). 21

22 Vyrábí se i tzv. Flow vázání (obr. 7), které také spadá do této kategorie. Umoţňuje rychlé a pohodlné nastoupení přes výklopnou zadní patku. Upnutí je rozhodně rychlejší neţ u klasického systému, avšak nevýhodou je upnutí vázání v kopci (Louka, Večerka, 2007). obr. 7: vázání typu FLOW (zdroj 2) Deskové vázání (tvrdé) Jak uvádí Frischenschlager (1999) ve své publikaci, tvrdé vázání se vyvinulo na základě tendencí alpského závodění ve spojení s tvrdými botami. To, spolu s dalším vývojem vlastního snowboardu, značně zefektivnilo styl jízdy a to hlavně rychlost a dokonalý přenos sil na hrany. Podle Louky a Večerky (2007) je bota ve tvrdém vázání uchycena v kovové obroučce a upnuta přezkou. Také u tohoto vázání se v posledních letech rozšířil nášlapný mechanismus, umoţňující pohodlnější a rychlejší upnutí a vypnutí boty. Tvrdé vázání umoţňuje uchycení pouze tvrdých bot, které mají normovanou podráţku. Vyuţívá se pro rychlou jízdu na sjezdovce a pro alpské disciplíny. Dalším podtypem je tzv. Step-in vázání, které je nutné kupovat spolu se speciálními botami, které mají v podráţce umístěnou hrazdičku. Vázání je tvořeno tzv. nášlapnou destičkou. Umoţňuje rychlé, snadno manipulovatelné upnutí, ale také často zamrzá, dá se uţívat jen v ideálních podmínkách (rovný povrch pro připnutí, ţádný sníh v okolí nášlapu) a také sniţuje cit pro skoky a triky. I proto mu pomalu odzvání (Binter, 2002). 22

23 Snowboard Poslední součástí základního snowboardového vybavení je snowboard. Vybíráme ho především podle toho, co chceme jezdit. Kritériem výběru jsou naše tělesné proporce, od kterých se odvíjí délka a šířka prkna, ale také dosaţená úroveň a zkušenost. "Snowboard je speciální prkno určené ke klouzání po všech druzích sněhu. Vázání je namontováno v kosém úhlu k podélné ose prkna. Boty se nesmějí vzájemně překrývat. Minimální šířka prkna o efektivní hraně nepřevyšující 135 cm je 14 cm, u prken s hranou delší než 135 cm je 16 cm" (Louka a kol., 2006, 13s.). Cena snowboardů se můţe značně lišit. Je to dáno především značkou, technologií a materiálem. Kvalitní snowboardy se pohybují v rozmezí od 4000,- do 20000,- Kč. Podle Louky a Večerky (2007) rozdělujeme v současnosti prkna do čtyř kategorií (obr. 8). Základní rozdělení snowboardů obr. 8: Jednotlivé typy snowboardu (zdroj Louka, Večerka, 2007) I. Freestyle snowboard Je to snowboard vhodný do snowparku, tedy pro skoky, triky apod.. Freestylové prkna jsou kratší a měkčí a tím i dobře ovladatelné. Tvar i délka špičky a patky jsou téměř totoţné, stejně jako vzdálenost inzertů od středu prkna. Od freerideboardu se liší větším vykrojením. Vázání i boty pouţíváme měkké. 23

24 II. Freeride snowboard Tento typ je vhodný zejména pro jízdy ve volném terénu. Oproti freestylovému prknu je delší, širší a celkově tuţší. Tímto je umoţněn lepší vztlak při jízdě v hlubokém sněhu. Inzerty jsou posunuté více dozadu od středu prkna a díky tomu je špička snowboardu odlehčená. Snowboard je méně vykrojený, jeho točivost a ovladatelnost je poněkud horší. Vázání a boty volíme také měkké. Speciálním freeridovým prknem je Split (obr. 9). Co se týká jízdy ve volném terénu je "Split" velice oblíbeným boardem mezi freeridery. Byl vynalezen v USA v polovině 80. let minulého století, avšak na český trh se dostal o mnoho let později. Je to velice specifické prkno, které umoţňuje spojit výhody snowboardingu v hlubokém sněhu při jízdě dolů (surfové plutí) a lyţí, při výšlapech a na rovině (skialpinismus). Jedná se tedy o kombinaci skialpinismu s backcountry snowboardingem. Tento specializovaný snowboard, lze podélně rozdělit na dvě lyţe, coţ nám spolu se skládacími hůlkami a tuleními pásy umoţní vystoupat na jakýkoliv kopec. Tato varianta pohybu je mnohem rychlejší neţ třeba sněţnice. Ačkoliv se zpočátku první splity nevyrovnaly svým výkonem opravdovým freeridovým boardům, dnes uţ je situace jiná a na trhu jsou k mání velmi dobré splity. III. Allround snowboard (all-mountain) Tyto univerzální snowboardy jsou určené hlavně pro jízdu na sjezdovce, ale i pro nějaké to dovádění na skočkách i v prašanu. Jsou vhodné pro začínající a rekreační jezdce. Je to kompromis mezi freestyle a freeride snowboardem, pouţívá se také měkké vázání i boty. IV. Alpine snowboard Tento snowboard je určen pro alpine disciplíny a pro rychlou jízdu. Slalomové prkno je tvrdé, úzké a kompatibilní pouze s tvrdým deskovým vázáním a tvrdými boty. Špička a pata se výrazně odlišují. 24

25 Základní vlastnosti obr. 10: parametry snowboard (zdroj Louka, Večerka, 2007) Dle Louky a kol. (2006) můţeme rozlišit vlastnosti prkna (obr. 10) jako je: A. Délka Nejdůleţitějším parametrem při výběru snowboardu je jeho délka. U běţného snowboardu se pohybuje mezi cm. Snowboardu by měl být přibliţně o cm kratší, neţ je výška jezdce. Podle jednoduchého pravidla by mělo prkno sahat přibliţně mezi bradu a nos jezdce. Také váha a typ snowboardu rozhodují o jeho délce. B. Šířka Maximální šířka snowboardu je cm. Čím větší bota, tím širší prkno volíme. Minimální šířka snowboardů do 135 cm je 14cm, nad 135 cm 16 cm. V hlubokém sněhu mají širší prkna větší vztlak, avšak jsou hůře ovladatelná na sjezdovce. C. Vykrojení Je to poměr šířky špičky a patky k šířce středu snowboardu. Čím je vykrojení větší, tím uţší je středová šířka ve vztahu k špičce a patce a tím je menší poloměr oblouků. D. Špička (nose) Je přední částí snowboardu od úrovně konce efektivní hrany. Jednotlivé typy snowboardů mají různé druhy špiček. Konstrukčními parametry jsou délka, zakřivení a výška. 25

26 E. Patka (tail) Je to zadní část snowboardu od konce efektivní hrany. Také zde rozdělujeme patky podle její délky, zakřivení a výšky. U alpine bordů je tvar patky nejčastěji zaoblený pravý úhel, tzv. square, protoţe na těchto prknech se nevyuţívá jízdy patkou vpřed. U freestyle, all-mountain a freeride boardu je patka téměř totoţná se špičkou. Mimo to existuje také patka tzv. swallowtail, která má tvar vlaštovčího ocasu. Tento zvláštní druh patky se vyuţívá u speciálních prken určených pro jízdu v hlubokém sněhu. F. Rocker Tento pojem označuje zahnutí patky. G. Scoop Pod pojmem scoop označujeme zakřivení špičky. H. Průhyb Průhybem se označuje vertikální zakřivení snowboardů mezi špičkou a patkou. Větším průhybem docílíme zlepšení jízdních vlastností v řezaném oblouku, avšak velký průhyb se nedoporučuje začátečníkům. CH. Efektivní hrana Délkou efektivní hrany rozumíme tu část hrany, která se zařezává v průběhu oblouku do sněhu. Efektivní hrana končí přibliţně tam, kde končí i vykrojení snowboardu. Čím kratší je efektivní hrana, tím kratší je oblouk a naopak. I. Stance (poloha inzertů) Tento pojem nám označuje polohu inzertů snowboardů vzhledem ke středu prkna. 26

27 Konstrukce snowboardu Podle Bintera (2006) se snowboardové prkno skládá z vrchní vrstvy (většinou ABS-fólie, laminátová vrstva - GFK nebo Alu-plech), jádra, antivibračních prvků, inzertů, skluznice a ocelových hran. Tyto materiály jsou různě uspořádány a kombinovány podle výrobce a typu snowboardu. A. Jádro Rozděluje se podle uţitých materiálů na: 1) Dřevěné jádro Celodřevěná prkna jsou v současné době nejkvalitnější. Snowboardy z dřevěného jádra jsou pevné a bytelné, a přesto pruţné při velkých výkyvech teplot. Celodřevěné jádro snowboardu také umoţňuje ohnout prkno do široka, aniţ by se poškodila jeho konstrukce. 2) Dřevo-pěnové jádro snowboardu Dřevo-pěnové konstrukce jsou kompromisem mezi cenou a kvalitou prkna. Lepené dřevěné jádro je obklopeno pěnou, snowboardové prkno je slušně ohebné. 3) Pěnové jádro snowboardu Tyto prkna mají mnohem horší jízdní vlastnosti, ztrácejí na pruţnosti a jsou hůře ovladatelné, nedrţí tolik na sněhu. Snadno se totiţ rozlomí ( staţeno ). B. Skluznice Nejčastějším typem skluznice uţívané v ČR je extrudovaná či sintrovaná, dalším typem je skluznice s příměsí grafitu. 1) Extrudovaná snowboardová skluznice Tento levnější typ skluznice se vyuţívá i pro výrobu lyţí, snadněji se brousím a vyrábí se vytlačováním roztaveného polyethylenu. Má však horší jízdní vlastnosti ( je o poznání pomalejší). To naopak můţe vyhovovat úplným začátečníkům, kteří o zběsilou jízdu z kopce nemají zájem. Po voskování je potřeba nechat ji delší dobu zaschnout, jinak by se vosk setřel, z důvodu její niţší nasákavosti. Lze jednoduše opravit a je moţné ji dodat jakýkoliv design i barvu. 27

28 2) Sintrované snowboardové skluznice Při její výrobě je lisován polyethylen a posléze spečen. Pro profesionální snowboardisty je naprosto nezbytná. Je rychlá, obsahuje malé póry, které lépe a rychleji sají vosk. Její případná oprava se musí uskutečnit zalitím a je tudíţ časově náročná. 3) Grafitové skluznice Tento typ skluznice s příměsí grafitu je nejdraţším typem, ale také nejrychlejším, vyţaduje však velké mnoţství vosku. Nalezneme ji pouze u top modelů prken ( staţeno ). C. Konstrukce hrany - Cap a SideWall 1) Konstrukce hrany snowboardů CAP Tento novější typ konstrukce hrany snowboardu vytvoří ze skluznice a horní laminátové vrstvy jednotný celek (jádro je uzavřeno do tzv. torzního boxu). Snowboard je tak jakoby kompletně obalen. Výhodou je, ţe do snowboardu nenaprší, ani se v něm nedrţí sníh či jiné částečky. Snowboard má dobré jízdní vlastnostmi, ale hrozí mu proraţení z boční strany, která není chráněna. 2) Konstrukce hrany typu SideWall SideWall je draţší konstrukce, kterou vyuţívají především snowboardový nadšenci, kteří prknu dávají zabrat jak na kopci, tak třeba na zábradlí. Laminát tu není přetaţen, takţe z boku je jasně viditelné, ţe jsou části snowboardu od sebe oddělené. Jádro je chráněno plastovou hmotou (např. polyethylen), která je přilepena k vrstvám skelného vlákna. Prkna jsou velice odolná proti proraţení z boční strany a jejich oprava je snadnější ( staţeno ). 28

29 1.4.2 Oblečení Snowboarding vnesl na sjezdovky vlastní osobitý styl oblékání. Oblečení bývá pohodlné a zároveň účelné. Styl většinou udávají profi jezdci ze zahraničí. Dle Louky a Večerky (2007) se efektivní oblečení obvykle skládá ze tří základních vrstev. Aktivní pohyb je na snowboardu běţný, stejně jako časté sezení na zadku v případě začátečníků. Proto je kvalitní a pohodlné oblečení, které se od toho lyţařského liší hlavně volnějším stylem, základem sportování. Cenová politika je dána především značkou. Od světoznámých snowboardových firem můţeme čekat mnohem vyšší cenu neţ od tuzemských výrobců. Také materiál a technické zpracování určují výslednou cenu. Kvalitní bunda se pohybuje v rozmezí 3000,- aţ 12000,- Kč, snowboardové kalhoty 2000,- aţ 9000,- Kč a termoprádlo od 500,- do 2000,- Kč. První vrstva - Transportní (sací) Jedná se o tzv. termoprádlo, které odvádí vlhkost v podobě potu od pokoţky. Tímto zabraňuje ochlazování a naopak přehřívání a udrţuje tělo v optimálním tepelném stavu. Druhá vrstva - Izolační Tato vrstva zamezuje ztrátě tepla. Je prodyšná a odvádí pot dále od těla, nedochází k jeho kondenzaci. Nejčastěji se jedná o fleecové oblečení - mikiny, košile a jiné. Třetí vrstva - Ochranná Jedná se o svrchní vrstvu oblečení, která nás chrání před nepříznivými vlivy počasí jako je déšť, sníh a vítr. Tato vrstva musí být voděodolná a prodyšná, aby nedocházelo k akumulaci vlhkosti uvnitř oblečení. Pouţívají se speciální materiály s aplikovanou membránou, např. goretex, sympatex, gelanox a další, nebo materiály se zátěrem. Kompromisem mezi ochranou a izolační vrstvou by mohlo být tzv. windstopové oblečení kombinující fleece i membránu. Jako kaţdé jiné sportovní oblečení, tak i oblečení na snowboard má různé střihy, barvy, pouţité materiály, s tím související vlastnosti, avšak nejdůleţitějšími parametry jsou voděodolnost, prodyšnost a zateplení. 29

30 1) Voděodolnost (waterproof) Je určena pomocí válce naplněného vodou o průměru 10 cm, který tlačí na tkaninu. Průnik prvních tří kapek je hodnota, která je vyznačena na výrobcích. Čím větší hodnoty vodní sloupec dosahuje, tím je voděodolnost vyšší. Minimální hodnota na snowboarding by měla být 4000 milimetrů, protoţe se často leţí na sněhu. 2) Prodyšnost (breathability) Tento parametr nám uvádí jaké mnoţství tělesné páry je schopen materiál propustit ven. Udává se v litrech na m2 za 24 hodin. Stejně jako u vodního sloupce platí, ţe čím vyšší, tím lepší. 3) Zateplení Mnoţství zateplení nám udává, jak moc nám bude v bundě teplo. U zimních bund se udává v gramech na m2 látky. Taková základní hodnota je okolo 60g/m2. Pokud rádi při jízdě odpočíváte a příliš se nepotíte, zvolte snowboardovou bundu se zateplením minimálně 40g/m2 a naopak. Další důležité vychytávky: Ventingy vnitřní uzavíratelné větrací otvory i kdyţ máte oblečení s vysokou prodyšností, při zvýšené aktivitě si jistě zapotíte. Z tohoto důvodu je snowboardové oblečení opatřeno větracími otvory na zip. Otvory bývají umístěny v podpaţí, na zádech u bund a u kalhot na vnitřní nebo vnější straně stehen. Snowcatcher - pás proti sněhu skvělý doplněk snowboardových bund. Pás proti sněhu chrání tělo před sněhem a větrem. U některých modelů se dá pás odepnout a pokud zvolíte kalhoty od stejné značky, je moţné spojit bundu s kalhotami pro ještě větší ochranu proti sněhu a větru. Dalšími vychytávkami jsou nastavitelné manţety rukávů, stahování spodního lemu bundy, nastavitelná kapuce přizpůsobitelná pro helmu, funkční kapsičky na permici, brýle a podobně ( staţeno ). 30

31 1.4.3 Ochranné doplňky "Ti nejlepší snowboardoví jezdci využívají během tréninku i závodů ty nejkvalitnější chrániče" (Vobr, 2006, s. 36). Snowboarding patří mezí rizikové sporty, u kterých je velmi velká pravděpodobnost úrazu. Zejména ve snowparcích jsou zranění téměř na denním pořádku. Tyto rizika je moţné více či méně eliminovat různými ochrannými doplňky jako jsou helma, chrániče páteře, kostrče, zápěstí, kolenou, loktů, ramen, hrudníku a brýle, které chrání náš zrak (Večerka, 2003). Lidský ţivot a zdraví jsou elementárními hodnotami moderní společnosti. Platí to napříč vším, co člověk koná, včetně sportu. 1) Helma Měla by být samozřejmou součástí kaţdého snowboardisty. Úrazy hlavy patří mezi nejnebezpečnější, a proto by měla být helma nezbytnou výbavou. Oproti modřinám, které se rychle zahojí, zlomeninám, které často srostou, úraz hlavy můţe přinést následky na celý ţivot. Nárazů do hlavy nebývá při snowboardingu mnoho, jedno zranění však můţe přivodit váţné zdravotní komplikace, v nejhorším případě smrt. Ve výuce snowboardingu na základních a středních školách by měla být naprostou samozřejmostí. Při výběru helmy (obr. 11) je nejdůleţitější, aby dobře seděla. Musíme se v ní cítit pohodlně. Velikost helmy se určuje dle obvodu hlavy, který si změříte těsně nad ušima. U kaţdé helmy je uvedena velikostní tabulka. Kromě ochrany hlavy zajišťuje helma také zateplení za nízkých teplot. Rozhodně doporučuji zakoupení helmy s certifikátem kvality vyhovující normám Evropské unie. obr snowboardová helma (zdroj 31

32 2) Páteřák (plastron, krunýř) Chrániče páteře (obr. 12) jsou konstruovány tak, aby při nárazu do určité části zad (páteře) byla kinetická energie rozloţena do co největší plochy, a tím se sníţila pravděpodobnost poranění v místě střetu. Toto umoţňují plastové prvky, které jsou připevněné na povrchu chrániče. obr chránič páteře (zdroj Počet plastových prvků, panelů, plátů udává velikost daného páteřáku. Třípanelové chrániče jsou vhodné pro ochranu spodní části zad a páteře, pěti aţ sedmipanelové chrání celá záda. Pláty jsou podloţeny materiálem, který odvádí pot a zvyšuje komfort nošení. Ideální je vnitřní hygienická polstrovaná vloţka, která je vyjímatelná a dá se jednoduše vyprat. Chránič by měl kopírovat tvar těla a musí co nejlépe sedět, aby nepřekáţel v pohybu. Velikost chrániče volíme vzhledem k výšce postavy, popř. věku dítěte. 3) Chránič zápěstí U snowboardingu bývá velice častým jevem poranění zápěstí. Eliminovat toto poranění můţeme klasickým chráničem zápěstí, který se navléká pod rukavici nebo rukavicemi s jiţ integrovaným chráničem zápěstí. Chránič lze z rukavic i vyndat, nebo naopak do některých typů rukavic dokoupit. 32

33 4) Šortky s chráničem kostrče Trenky s chráničem kostrče jsou ergonomicky tvarované, prodyšné a kromě kostřče samotné chrání jejich lepší typy i boky (pády na bok) a zadnici ( staţeno dne ). Kaţdý výrobek tohoto druhu by měl mít atest, který vychází ze dvou norem. Pro chrániče páteře je to CE EN a pro chrániče kloubů a končetin EN ) Brýle Brýle (obr. 13) chrání oči před UV zářením a prouděním chladného vzduchu, jeţ vede k poškozování oční sítnice. Podle počasí můţeme zvolit sluneční nebo lyţařské brýle s různě barevně laděnými skly (Louka, Večerka, 2007). Bronzová a růţová skla universální Oranţová a ţlutá skla jízda v mlze nebo chumelenici Tmavá zrcadlová skla do ostrého slunce Čirá skla pro jízdu v noci obr kvalitní zrcadlové brýle do ostrého slunce (zdroj Ceny u těchto výrobků jsou také různé, vţdy záleţí na vlastnostech, pouţitých materiálech a značce. Helma se pohybuje od 1000,- do 4000,- Kč, chránič páteře v rozmezí 1000,- aţ 6000,- Kč, chránič zápěstí do 1000,- Kč, šortky s chráničem kostrče od 1000,- do 5000,- Kč a snowboardové brýle od 1000,- do 7000,- Kč. Veškeré ceny jsou pouze orientační a pokud budeme mít štěstí na výprodeje, můţeme celkové náklady stáhnout aţ o půlku. 1.5 Bezpečnost na horách 33

34 1.5.1 Obecné aspekty bezpečnost "Trénink Výchova k bezpečnosti se spojuje již se správnou přípravou na fyzickou náročnost při sportování (suchý trénink, fyzická kondice, koordinace). Prevence úrazů spočívá také v rozcvičení organismu před zahájením jízdy. Vědomosti Důležitá je znalost terénu, sněhových podmínek, obtížných úseků, pravidel pohybu na sjezdovce, odhadu počasí a znalost poskytnutí první pomoci. Dovednosti Při výuce jízdy na snowboardu je důležité rozvíjet odhad vlastních schopností a posuzování aktuální situace. Snowboardista by měl zvládnout bezpečnou jízdu v každém terénu a poskytnout praktickou první pomoc v terénu. Vybavení Při jízdě na snowboardu je důležité mít vhodné snowboardové vybavení, oblečení, ochranné doplňky, šroubovák, nůž, lékárničku atd., a dle situace i tzv. nouzové vybavení Vědomí bezpečnosti Vědomí zodpovědnosti vůči ostatním lidem a přírodě. První pomoc Základní znalosti o provádění první pomoci je povinností každého z nás" (Louka a Večerka, 2007, s. 124) Nebezpečí na horách Dle Louky a kol. (2006) to jsou obecné i mimořádné vlivy v oblasti horského prostředí. Zimní hory přinášejí bezesporu mnoho neopakovatelných a krásných proţitků, dokáţou však tvrdě potrestat naši neopatrnost, přecenění sil či podcenění určité situace. Nebezpečí na horách můţeme rozdělit na objektivní a subjektivní. 34

35 Objektivní nebezpečí (neovlivnitelné) Do této kategorie patří např. počasí, vítr, teplota, viditelnost, terén, sněhové podmínky, laviny aj. Tyto faktory sice nemůţeme ovlivnit, ale můţeme jejich působení minimalizovat nebo se mu vyhnout. Do jisté míry lze ovlivnit sníţení rizika např. výběrem trasy jízdy, omezit pohyb v lavinovém terénu při moţnosti vzniku lavin, či plánování akcí v případě stabilního počasí. Vše závisí na naši predikci potencionálně nebezpečných situací a celkové úrovně našich zkušeností Subjektivní nebezpečí (ovlivnitelná) Je to např. fyzická a psychická kondice, přecenění vlastních schopností a sil, vybavení aj. Tyto faktory jsme schopni ovlivnit a je zde největší moţnost, jak se vyhnout potencionálně rizikovým situacím. Riziko je moţné minimalizovat díky dobré přípravě, tréninku, bezpečnostní výchově a dodrţováním bezpečnostních pravidel. "V pohybu na horách používejte hlavně svou hlavu. Vždy srovnejte, co chcete udělat s tím, na co opravdu máte. Pohyb na horách je především otázkou svědomitosti" (Gaston Rebufflat, francouzský horolezec, člen expedice na Annapurnu v roce 1950) Zásady pro nahlášení nehody Je vhodné zjistit telefonní čísla horské sluţby v oblasti kam směřujeme. Mobilní telefon nám můţe výrazně pomoci, proto bychom jej měli mít vţdy sebou. V případě, ţe neznáme telefonní číslo horské sluţby, pouţijeme tzv. nouzové - 112, případně 155. U nehody musíme nahlásit: co se stalo kde se to stalo (nejlépe přesná poloha místa nehody) kdy se to stalo kolik lidí je postiţených jaká mají zranění jaké pomoci se jim doposud dostalo kontakt volajícího 35

36 Je důleţité vyslechnout všechny pokyny, které nám záchranáři sdělí a vţdy poloţit telefon jako poslední! Desatero zásad bezpečného chování při pohybu v horském terénu "1. Vždy pečlivě naplánovat trasu túry a vybavení na ni (nezapomenut na léky). Túru plánovat podle fyzické a psychické kondice nejslabšího ze skupiny. 2. S předstihem získat co nejvíce informací o prognóze počasí, sněhové a lavinové situace. 3. Před odchodem na túru předat informace o trase a předpokládané době návratu.tempo na túře zvolit podle nejslabšího ze skupiny. 4. Správně používat mapu, znát druhy značení turistických cest specifické pro jednotlivá pohoří. 5. Znát typy výstražných tabulí a jejich význam. 6. Nepohybovat se mimo značené cesty. 7. Mít s sebou lékárničku a v případě potřeby umět poskytnout první pomoc 8. Znát kontakty na Horskou službu, nebo na Zdravotní záchrannou službu. Mít vždy nabitý a zapnutý mobilní telefon. 9. Znát zásady chování pro případ zbloudění, pádu laviny, nebo zřícení v exponovaném terénu. 10. Nikdy nepodceňovat hory a nevystavovat nezodpovědným chováním do nebezpečí sebe ani ostatní" ( staţeno ) Základní pravidla snowboardisty při pohybu na sjezdovce Jak uvádí Louka a Večerka (2007) existuje tzv. Bílí kodex, který jasně vymezuje chování všech uţivatelů sjezdovek, včetně přilehlých prostor. Uvádí dvanáct základních pravidel, které bychom měli striktně dodrţovat. 1. Ohled na ostatní Snowboardista se musí jednat tak, aby nikoho neohrozil, či nezpůsobil újmu sobě ani druhé osobě. 36

37 2. Rychlost, změna a způsobu jízdy Ohleduplnost by měla být základní vlastností kaţdého snowboardisty. Musí přizpůsobit jízdu svým schopnostem, podmínkám terénu, sněhu, počasí a hustotě provozu. 3. Volba stopy Snowboardista přijíţdějící zezadu musí svoji stopu volit tak, aby neohrozil jezdce před sebou. Současně si musí uvědomit, ţe jeho zorné pole je značně omezeno bočním postojem. 4. Předjíždění Předjíţdění je moţné shora, zdola, zprava, nebo zleva. Odstup by měl být takový, aby předjíţděný měl dostatek prostoru pro svůj pohyb a nebyl omezen v jízdě. 5. Zastavení Musíme se vyvarovat zastavování v úzkých nebo nepřehledných úsecích. Pokud spadneme, musíme takovéto místo co nejrychleji opustit. 6. Rozjezd a pokračování v jízdě Pokud se chceme rozjet, nebo v jízdě pokračovat, musíme se nejdříve přesvědčit, zda pod sebou ani nad sebou nikoho neohrozíme. 7. Nastoupení a vystoupení Při nazouvání a zouvání snowboardu musí snowboardista pouţít okraj sjezdovky. 8. Respektování značek Respektování značek, např. uzavření sjezdovky, lavinového nebezpečí apod. a respektovaní ochrany přírody patří také k povinnostem snowboardisty. 9. Chování při nehodách Kaţdý snowboardista je povinen při nehodě poskytnout první pomoc a zajistit pomoc Horské sluţby. 10. Udání totožnosti Kaţdý snowboardista v případě nehody, ať je svědkem nebo účastníkem, je povinen na poţádání uvést svoji totoţnost. 37

38 11. Jízda na vleku Při jízdě na vleku se doporučuje uvolnit botu za zadního vázání a poloţit ji na grip (nekluzný povrch mezi vázáním). Při vystoupení z lanovky uvolnit prostor bezprostředního výstupu. 12. Chování při setkání s rolbou Snowboardista musí udrţet dostatečný odstup od rolby, tj. při dobré viditelnosti alespoň 15m vpřed i vzad a 3m do stran. Rolba má vţdy absolutní přednost v jízdě. 38

39 1.6 Výuka snowboardingu na školách Výuka snowboardingu ve školní tělesné výchově podléhá příslušným vyhláškám a nařízením MŠMT ČR. Této problematiky se týká především metodický pokyn MŠMT z roku 1993 k organizaci lyţařských kurzů. Zabývá se organizací a zajištěním kurzů, ale také školením instruktorů pro snowboarding, které má podobnou strukturu jako školení instruktorů lyţování. V lednu 1996 vydalo MŠMT ČR sdělení, které vymezuje zařazení snowboardingu do školní tělesné výchovy. Snowboarding na školách je moţný pouze za předpokladu, ţe je výuka zajištěna instruktorem, který má odbornou kvalifikaci. Tyto odborné kvalifikace jsou zajištěny kurzy instruktorů školního snowboardingu, které připravuje MŠMT ČR, prostřednictvím lektorského sboru ve spolupráci s hlavním metodikem AČS. Odbornou kvalifikací je míněno alespoň osvědčení instruktora školního snowboardingu, které lze získat ze zákona po absolvování kurzu u akreditovaného zařízení, např. Pedagogická centra, VŠ tělovýchovného zaměření (Fakulta tělesné výchovy a sportu Praha, Fakulta tělesné kultury Olomouc, Ústav tělesné kultury Brno, katedry tělesné výchovy pedagogických fakult oborového studia TV), kurzy AČS, Centra dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků Střední školy s učebním plánem pro přípravu lyţařského instruktora schváleným ministerstvem apod.. Dále to jsou zařízení s akreditací MŠMT ČR. Z výše uvedeného textu vyplívá, ţe výuku snowboardingu je moţné zařadit do výuky v rámci školní tělesné výchovy po splnění výše uvedených podmínek. (Louka a kol., 2006) Současný stav Zimní výcvikové kurzy na základních a středních školách byly kdysi povinné v rámci tělesné výchovy. Tak jako nyní byly organizovány pro ţáky 7. ročníků základních škol a pro ţáky 1.ročníků škol středních. Velmi pozitivní bylo, ţe stát přispíval finanční částkou kaţdému ţákovi, který se kurzu zúčastnil. Uţ tenkrát bylo obtíţné takový kurz uspořádat. K realizaci takového kurzu musela mít škola proškolené učitele, nejčastěji tělocvikáře, zdravotníka a další členy týmu, kteří 39

40 zajišťovali úspěšný chod akce. Často pak na škole chyběli kmenoví učitelé, coţ se mohlo podepsat na celkovém chodu školy. Tenkrát brali ţáci zimní výcvikový kurz jako naprostou samozřejmost, těšili se na něj a neúčast některého ţáka z ročníku byla výjimkou. Dnes je situace naprosto odlišná. Stále více škol organizuje méně zimních kurzů, nebo dokonce přemýšlí o jejich zrušení. Dnes je pořádání těchto akcí plně v pravomoci ředitele, který rozhodne o pořádání či nepořádání kurzu. Náklady na uspořádání takových kurzy se kaţdoročně zvyšují. Rostou náklady spojené s ubytováním, stravováním, dopravou, zvedají se ceny skipasů v horských střediscích, mimo jiné oblečení a vybavení také nejsou zrovna levnou záleţitostí. Cenová náročnost je jedním z faktorů, proč stále více ţáků nejezdí na zimní výcvikové kurzy. Nestojí to ale jen na penězích, ale na nezájmu ze strany ţáků a jejich rodičů. U naší mladé generace se pomalu vytrácí chuť ke sportu a s tím spojený zdravý ţivotní styl. Z klimatického a geografického hlediska naší země, kdy zimní období představuje přibliţně polovinu roku, se domnívám, ţe pořádání zimních výcvikových kurzů je velice důleţité. Ţáci se naučí zimním sportovním dovednostem, ucelí se jejich sociální vazby a hledisko fyzické i psychické není nezanedbatelné. Snowboarding prodělal obrovský boom. Nyní si jiţ našel místo vedle sportů jako je lyţování, běţkování či lední hokej. Stal se rovnocenným těmto sportům a převáţná část ţáků se chce naučit této dovednosti. Proto je velice důleţité zařazení snowboardingu do školních vzdělávacích programů Začlenění snowboardingu do vzdělávacích programů Zařazení snowboardingu do školní tělesné výchovy podléhá vyhláškám nařízením MŠMT ČR. Jedná se především o tyto metodické pokyny a směrnice. I. Metodický pokyn k organizaci lyţařského výcviku ţáků z roku Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy ČR, č.j / "Pro zajištění jednotného postupu při organizaci lyžařského výcviku žáků základních a středních škol v souladu s 9 odst. 4 Vyhlášky MŠMT ČR 219/1991 Sb., o základní škole ve znění pozdějších změn a doplňků a podle 19 Vyhlášky MŠMT ČR č. 354/1991 Sb., o středních školách ve znění pozdějších změn a doplňků a dalších předpisů upravujících tuto problematiku, vydává Ministerstvo školství, mládeže 40

41 a tělovýchovy České republiky tento metodický pokyn"(kutáč, Navrátíková, 2003, s. 6). II. Metodický pokyn k personálnímu zabezpečení lyţařských výcvikových zájezdů pořádaných základními a středními školami a vzdělávání instruktorů školního lyţování pro lyţařské výcvikové zájezdy z roku Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy ČR, č.j / "Pro zajištění jednotného postupu při personálním zabezpečování lyžařských výcvikových zájezdů pořádaných základními školami a středními školami a při vzdělávání instruktorů školního lyžování pro lyžařské výcvikové zájezdy v souladu s 9 vyhláškou MŠMT ČR č. 291/1981 Sb., o základní škole ve znění pozdějších změn a doplňků a 19 vyhlášky MŠMT ČR č. 354/1991 Sb., o středních školách ve znění pozdějších změn a doplňků a dalších předpisů upravujících tuto problematiku vydává Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky tento metodický pokyn"(kutáč, Navrátíková, 2003, s. 14). III. Bezpečnost a ochrana zdraví "Péčí o bezpečnost a ochranu zdraví žáků se zabývá 49 školského zákona. Důležitou problematikou, se kterou se může každý vyučující setkat (zejména na lyžařském kurzu) setkat, jsou úrazy. Problematika školních úrazů je vyložena v metodickém návodu k zavedení jednotné metodiky evidence, výkaznictví, rozborů školní a mimoškolní úrazovosti dětí, žáků škol a výchovných zařízení a studentů vysokých škol (Věstník MŠ a MK ČSR, sešit 1/1976)" (Kutáč, Navrátíková, 2003, s. 14). Tyto metodické pokyny a vyhlášky můţeme nalézt v plném znění na internetových stránkách MŠMT ( nebo na stránkách BOZP ( 41

42 1.6.3 Metodické postupy Podle Louky (1998) musí instruktor ovládat logické posloupnosti cvičení a znát jejich obtíţnost. Instruktor musí také ovládat způsob, jak ţáky seznámí se všemi obtíţemi snowboardingu. Kutáč a Navrátíková (2003) uvádí, ţe didaktika snowboardingu vychází z teorie motorického učení a navazuje na obecné didaktické principy. Obecně by neměl instruktor zařazovat v jednom dni příliš různých pohybů jako učební cíle. Ţák potřebuje čas na seznámení se s daným prvkem a následným nacvičením. Obecné zásady pro cvičení - Od lehkého k těţšímu - Od známého k neznámému - Od jednoduchého ke komplexnímu Pro metodiku snowboardingu to znamená - Od oblouku ke svahu k oblouku přes spádnici - Od malé rychlosti k vyšší rychlosti - Od mírného k příkrému svahu - Od pomalého sněhu k ledové ploše Typické chyby při snowboardingu Chyba je pohyb, který má jednoznačně negativní charakter a brání pokroku Jízda s příliš napjatými dolními končetinami Stálé ohnutí trupu Neklid trupu a veslování paţí Přetáčení oblouku Těţiště nedostatečně vpředu Chybné je také odlišné provedení od demonstrované ukázky. Instruktor musí rozpoznat chyby a neprodleně je odstranit. (Louka, 1998) 42

43 1.6.4 Organizace výuky Organizační formy Ve své publikaci z roku 2006 Louka a spol. uvádí, ţe existuje mnoho organizačních forem. S ohledem na různé podmínky (velikost skupiny, homogenita, věk ţáků, jízdní dovednosti, samostatnost, počasí, terén) volí instruktor různé organizační formy. Frontální vyučování (oprava skupiny i jednotlivců) cirkulace - ţák zastaví u instruktora a vyslechne hodnocení své jízdy Instruktor jezdí s celou skupinou a zadává úkoly Část skupiny cvičí samostatně a instruktor se věnuje jen několika ţákům Cvičení ve dvojicích dle pokynů Skupina jezdí delší dobu za instruktorem Instruktor určuje podmínky umoţňující zpětnou vazbu a zůstává jen přihlíţejícím Vyučovací jednotka Strukturu vyučovací lekce můţeme dle Louky a kol. (2006) rozdělit na tři části. 1) Úvodní část: zahájení lekce (pozdrav, prezenční listina, nástup, atd.), seznámení se s obsahem hodiny, rozcvička, zopakování předchozí lekce. 2) Hlavní část: jedná se o vlastní realizaci úkolů a cílů lekce. Výuka by měla být standardní, vysvětlení a ukázka úkolu učitelem, realizace pohybového úkolu ţákem a následná zpětná vazba (korekce chyb učitelem). Snowboarding by měl být hlavně zábava, u výuky dětí a mládeţe to platí dvojnásob, proto volíme různé činnosti orientované na zábavu, proţitek i výzvu (hry, soutěţe). 3) Závěrečná část: obsahuje stručné zhodnocení hodiny jako celku, můţeme hodnotit i jednotlivce. Ţáky motivujeme k dalšímu učení kladným hodnocením, hodnotíme ţáka za to, co jiţ zvládl, nikoliv za to, co ještě neumí. Na závěr by mělo následovat protaţení organismu. Doporučuje se strečing, masáţe, sauna, vyplavání v bazénu apod. 43

44 1.6.5 Instruktor snowboardingu Instruktor snowboardingu působí svým chováním a osobností na celou skupinu. Ţáci poznají, jestli jsou bráni váţně, mohou-li instruktorovi důvěřovat. Instruktorovi se musí podařit vcítit do ţáka. Pochvala je velice důleţitá a motivuje ţáka k dalším pokrokům, avšak velmi častá pochvala můţe být kontraproduktivní. Ţák se musí naučit, ţe nejen úspěch, ale také námaha při pohybu přináší uspokojení. Instruktor chyby nejen hledá, ale také jim předchází hledáním příčin. Instruktor volí srozumitelnou a spisovnou mluvu. Jeho vystupování je suverénní, ale kromě autority také vytváří přátelství se ţáky. Udrţuje kontakt a kontroluje pozornost. Kritika musí být vţdy konstruktivní, nikdy nesmí napadat osobnost. Jde příkladem ţákům, proto jeho vybavení by mělo být vţdy stoprocentní. Pracuje s ohledem na ţáky, bere v úvahu jejich předpoklady i objektivní podmínky. Jeho snowboardové dovednosti, hlavně technika jízdy, by měli být dokonalé. Jinak nebude ţáky respektován, protoţe mnozí ţáci základních a středních škol jezdí na velmi vysoké úrovni. Takový je ideální instruktor snowboardingu. Avšak jeho osobitost a originální styl výuky je taktéţ podstatný. (Louka a kol., 2006) Sedmero instruktora před vyučováním 1. Vybavení instruktora snowboardingu (výstroj a výzbroj, lékárnička, nářadí) 2. Kontrola vybavení ţáků (výstroj a výzbroj) 3. Vhodný výběr cvičného terénu (sklon svahu, frekventovanost, sněhové podmínky, atd.) 4. Organizační forma vyučování (organizace výuky, bezpečnost) 5. Všeobecná pravidla o pohybu na horách (ochrana přírody) 6. Povinnosti instruktora vůči ţákům (nepřetěţovat ţáky, bezpečnost ţáků) 7. Nehody (povinnost poskytnout první pomoc, zabezpečit místo nehody, zajistit důkazy) (Lůţa, Noskova, 1998) 44

45 Licence Základním stupněm kvalifikace instruktora je licence: "Instruktor školního snowboardingu". Lze ji vyuţít pro výuku snowboardingu na ZVK na základních a středních školách. Tuto licenci lze získat po absolvování kurzu snowboardingu v zařízeních akreditovaných pro výuku a získávání osvědčení instruktora školního snowboardingu. Je to např. Fakulta tělesné výchovy a sportu Praha, Fakulta tělesné kultury Olomouc, Ústav tělesné kultury Brno, subjekty akreditované MŠMT ČR a jiné. U VŠ se na základě diplomu po absolvování studia uděluje tato licence doţivotně. Příprava studentů tělesné výchovy zaměřená na výuku snowboardingu by se mohla jevit jako efektivní cesta k systematickému rozšíření snowboardingu (Fajkus, 2004). Další licencí je "Instruktor snowboardingu". Tuto licenci lze vyuţít u výuky na ZVK základních a středních škol a také v komerční sféře. Udělují ji organizace, které mají na udělování kvalifikace akreditaci od Ministerstva školství a mládeţe a AČS. Doba platnosti je 5 let, potom prolongace na základě 18ti hodin doškolení. ( staţeno ). Nadřazenou kvalifikací všem ostatním licencím v oblasti snowboardingu je "Lektor snowboardingu" Získání kvalifikace - instruktorský kurz Pro získání kvalifikace je nezbytné absolvovat kurz v celém rozsahu výuky. To znamená řádně se zúčastnit: praktické výuky na snowboardu (dopolední a odpolední) pod vedením instruktora, teoretických přednášek, rozborů na videu a dalších akcí vymezených aktuálním programem kurzu. Splnění zkoušek Písemný test Písemný test prověřuje teoretické znalosti potřebné pro výuku snowboardingu a všeobecný přehled o tomto sportu. 45

46 Metodický výstup Při metodickém výstupu účastník kurzu vyučuje přidělené druţstvo vybraný prvek z výuky snowboardingu. Výstup je hodnocen z hlediska metodické, didaktické a pedagogické úrovně. Praktické ukázky V praktických ukázkách jízdy na snowboardu účastník kurzu předvádí vybrané prvky (např. smýkaný oblouk). Hodnotí se technická úroveň provedení. Důleţité je dovršení 18 let a právní zodpovědnost! ( staţeno dne ) 1.7 Výuka jízdy na snowboardu V této práci se převáţně věnuji problematice základního (rekreačního) snowboardingu, s kterým se nejčastěji setkáváme na základních a středních školách. Všechna cvičení bychom měli dodrţovat v logické posloupnosti, avšak je to právě instruktor, který volí jednotlivá cvičení s přihlédnutím na dosavadní úroveň ţáků, meteorologické, sněhové a jiné podmínky. Seznámení se studenty a s jejich aktuální úrovní dovedností jízdy na snowboardu je samozřejmostí. Následovat by mělo stručné seznámení se snowboardovou výzbrojí a se základní terminologii, abychom předešli nedorozuměním při výuce snowboardingu. Další důleţitou přípravou na jakoukoliv pohybovou činnost, snowboarding nevyjímaje, je rozcvička. Rozcvička je přípravou celého organismu na zvýšené pohybové zatíţení účelně vybranými činnostmi s důrazem na předcházení poškození pohybového aparátu. Úkolem rozcvičení je zahřát, uvolnit, odstranit nadbytečné napětí ve svalech, aktivovat hybný systém, uvolnit a rozhýbat kloubní struktury, protáhnout svalové skupiny (zejména ty zkrácené prsní svaly, zadní strana stehen atd.), naladit organismus na specifickou pohybovou aktivitu a připravit tělo na dynamické zatíţení. Rozcvička by měla být pestrá, promyšlená, důkladná a dostatečně dlouhá, přibliţně 5-15 minut (Krištofič, 2007.). Celou metodiku jízdy na snowboardu uvádím v příloze č

47 2. EMPIRICKÁ ČÁST PRÁCE 2.1 Cíl práce Hlavním cílem práce je zmapovat výuku snowboardingu v podmínkách základních a středních škol v Olomouci a okolí. Dílčí cíle práce: 1) Na základě studia literatury, včetně internetových zdrojů a vlastních zkušeností vytvořit aktuální přehled o snowboardingu a jeho výuce na základních a středních školách, základní výstroji a výzbroji, otázce bezpečnosti na horách, didaktice, technice a metodice snowboardingu. 2) V práci odpovědět na otázky, zda základní a střední školy v Olomouci a okolí pořádají zimní výcvikové kurzy zaměřené na výuku snowboardingu, zda je na školách dostatek kvalifikovaných učitelů snowboardingu, jestli je výuka dostatečně materiálně zabezpečena, jaká je organizační struktura a finanční náročnost kurzů. 3) Na základě získaných dat ze zpracovaného dotazníkového šetření provést analýzu výsledků a jejich interpretaci. 2.2 Výzkumné otázky práce Výzkumná otázka č. 1 Pořádají se zimní výcvikové kurzy zaměřené na výuku snowboardingu ZŠ a SŠ v Olomouci a blízkém okolí? na Výzkumná otázka č. 2 Je na základních a středních školách v Olomouci a okolí v současné době dostatek kvalifikovaných učitelů snowboardingu, kteří jsou schopni zorganizovat výuku snowboardingu na ZVK? 47

48 Výzkumná otázka č. 3 Jsou ZŠ a SŠ v Olomouci a okolí materiálně vybavené pro výuku snowboardingu? Výzkumná otázka č. 4 Jaká je organizační struktura a finanční náročnost ZVK na ZŠ a SŠ v Olomouci a okolí? 48

49 3. METODIKA VÝZKUMU Pro diplomovou práci jsem zvolil metodu empirického šetření, kde jsem pouţil sociologické metody a techniky. 3.1 Metody zpracování V diplomové práci jsem pouţil tyto metody: - metoda teoreticko-empirická - metoda historická - metoda dotazování - metoda matematicko-statistická 3.2 Techniky V diplomové práci byly pouţity techniky dotazníkového šetření. Výzkumnou technikou bylo anonymní dotazníkové šetření. Výzkumnému souboru základních a středních škol v Olomouci a okolí byly rozeslány elektronické dotazníky pomocí u, v období březen 2011 aţ duben 2011, které byly anonymně vyplňovány. Odpovědi na jednotlivé otázky dotazníku byly predefinovány a následně byla ověřena jejich srozumitelnost u vzorku studentů Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Učitelé jednotlivých škol, kteří se aktivně účastní výuky na týdenních ZVK nebo na jednodenních akcích, odpovídali na otázky týkající se výuky snowboardingu na jejich školách. Dotazník byl sestaven tak, aby byl jasný, srozumitelný a nenáročný na vyplnění, ovšem dostatečně obsáhlý, pro zjištění potřebných informací z výzkumu. 49

50 3.3 Zkoumaný soubor Do zkoumaného souboru byly zařazeny základní a střední školy v Olomouci a blízkém okolí. Tímto je míněn mikroregion Olomoucko (obr. 14), který tvoří město Olomouc a 25 okolních obcí, jejichţ vlastní ţivot je významně ovlivňován městem. Na tomto území se nachází 58 základních škol a 25 středních škol zřizovaných obcí, církví nebo soukromě. Pro výzkum bylo důleţité, abych zahrnul ZŠ, které mají i druhý stupeň, protoţe na ZVK se jezdí aţ v sedmém ročníku. Touto selekcí se značně zúţil počet základních škol, kterým mohl být dotazník zaslán. Z tohoto počtu bylo vyplněno 21 dotazníků ze středních škol a 20 dotazníků ze škol základních. obr mapa mikroregionu Olomoucko (zdroj velky.jpg) 3.4 Zpracování dat Před zpracováním prošly vrácené anonymní dotazníky nejprve kontrolou, zda jsou všechna pole řádně vyplněna. Pak se data zadala do počítače a přistoupilo se k jejich zpracování pomocí počítačového programu, poté následovala analýza těchto kompletně zpracovaných dat. Kaţdá otázka z dotazníkového šetření je přehledně zpracována do grafů a tabulek. 50

51 4. VÝSLEDKY VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ Oslovil jsem 50 škol, z toho 25 škol základních a 25 škol středních. Z tohoto počtu bylo vyplněno 21 dotazníků ze středních škol a 20 dotazníků ze škol základních. Z toho vyplývá, ţe jsem ve výzkumu pracoval s odpověďmi 41 respondentů, které byly zpracovány pomocí počítačového programu. Pro účel dalšího rozboru výsledků jsem členil respondenty dle určitého znaku. Byli rozděleni na základě stupně vzdělávání (tab. 1), a to na základní školy a střední školy. I. Stupeň vzdělávání Tabulka č. 1 - dělení dle stupně vzdělávání Stupeň Počet Procentuální podíl ZŠ 20 48,8% SŠ 21 51,2% 51

52 Otázka č.1: Pořádáte zimní výcvikové kurzy na Vaší škole? obr grafické znázornění otázky 1 Na otázku, zdali základní a střední školy v Olomouci a okolí pořádají zimní výcvikové kurzy 39 respondentů, coţ je 95,1 % (obr. 15), odpovědělo, ţe zimní výcvikové kurzy pořádají. Pouze dvě školy (4,9 %), z celkového počtu 41 dotázaných, nepořádají zimní výcvikové kurzy. Tyto školy jsem musel nadále z výzkumu vyloučit, protoţe další otázky jsou zacílené pouze pro školy, které zimní kurzy pořádají. Nadále pracuji s odpověďmi od 39 respondentů. Vzhledem k náročnosti uspořádání zimních výcvikových kurzů, a to z hlediska personálního, materiálního a ekonomického, povaţuji za velký úspěch, ţe 39 (95,1 %) oslovených škol kurzy pořádá. Tabulka 2. - dělení dle stupně vzdělávání Stupeň Ano Ne Celkem ZŠ % 43,9% 4,9% SŠ % 51,2% 0% Z tabulky č. 2 je zřejmé, ţe dvě školy, které nepořádají ZVK, spadají do škol základních. Jako důvod uvedly shodně nařízení ředitele. 52

53 Otázka č.2: Organizujete výuku zaměřenou na snowboarding? obr grafické znázornění otázky 2 Z otázky zjišťující, zda základní a střední školy v Olomouci a okolí organizují výuku zaměřenou na snowboarding, vyplynulo, ţe převáţná většina škol), coţ je 92,3 % (obr. 16), organizuje výuku zaměřenou přímo na snowboarding. Pouhé 3 školy (7,7 %) z celkového počtu dotázaných odpovědělo, ţe nepořádají výuku zaměřenou na snowboarding. Tabulka 3. - dělení dle stupně vzdělávání Stupeň Ano Ne Celkem ZŠ % 38,5% 7,7% SŠ % 53,8% 0% Z tabulky č. 3 je zřejmé, ţe školy, které nepořádají kurzy zaměřené na snowboarding, spadají do škol základních. Z výzkumu vyplynulo, ţe všechny střední školy se zabývají výukou snowboardingu. 53

54 Otázka č.3: Mají Vaší ţáci zájem o výuku jízdy na snowboardu? obr grafické znázornění otázky 3 Otázka zjišťující zájem ţáku na základních a středních školách v Olomouci a okolí ukázala následující výsledky. Respondenti byli u této otázky jednotní. Všech 39 respondentů, coţ je 100% dotázaných (obr. 17), odpovědělo, ţe ţáci mají zájem o výuku tohoto progresivního sportu. Výsledek mě vůbec nepřekvapil. Otázka č.4: Kolik učitelů na Vaší škole má platné oprávnění k výuce snowboardingu? obr grafické znázornění otázky 4 54

55 Dotazník dále zjišťoval, kolik učitelů ve vybraných školách vlastní platné oprávnění k výuce snowboardingu. Z celkového počtu 39 respondentů, 6 (15,4 %) z nich odpovědělo, ţe na jejich škole nepůsobí ani jeden učitel s platným oprávněním pro výuku snowboardingu (obr. 18). Dle tabulky č. 4 je zřejmé, ţe jsou to základní školy. Na středních školách působí nejméně jeden pedagog s instruktorským oprávněním. Počet 1 instruktora snowboardingu působícího na škole uvedlo 12 (30,8 %) respondentů. 15 (38,5 %) respondentů uvedlo počet alespoň 2 instruktorů a 6 (15,4 %) respondentů uvádí, ţe na školách vyučují nejméně 3 učitelé s tímto oprávněním. 3 a více pedagogů s platným oprávněním k výuce snowboardingu nalezneme pouze u středních škol. Tabulka č. 4 dělení podle stupně vzdělávání Stupeň Ţádný a více Celkem ZŠ % 15,4% 20,5% 10,3% 0% SŠ % 0% 10,3% 28,2% 15,4% Otázka č.5: Pokud nemáte (nebo máte v omezeném počtu) učitelé s oprávněním učit snowboarding, vyuţíváte externí instruktory? obr grafické znázornění otázky 5 55

56 V otázce č. 5 odpovídali respondenti, zda vyuţívají externí instruktory pro výuku jízdy na snowboardu. Z výsledků je zřejmé (obr. 19), ţe převáţná většina respondentů, coţ je 89,7 %, nevyuţívá externí instruktory. Pouze 4 (10,3 %) školy vyuţívají instruktory z externích zdrojů. Tabulka č. 5 dělení podle stupně vzdělávání Stupeň Ano Ne Celkem ZŠ % 10,3% 35,9% SŠ % 0% 53,8% Rozloţení dle stupně vzdělávání (tab. 5) vykazuje jednoznačné výsledky. Pouze některé základní školy tuto moţnost vyuţívají. Jedná se o školy, v kterých nepůsobí ani jeden pedagog s platným oprávněním k výuce, či působí pouze 1. Otázka č.6: Z jakých zdrojů získáváte externí instruktory? obr grafické znázornění otázky 6 Tato otázka se týkala pouze škol, které vyuţívají externí instruktory. Respondenti mohli zaškrtnout více odpovědí. Jednalo se o 4 základní školy. 2 školy uvedly, ţe vyuţívají studenty VŠ, SŠ s platnou licencí. 1 škola vyuţívá známé s platnou licencí a 1 škola uvedla, ţe vyuţívají studenty z VŠ a SŠ, nebo známé 56

57 s oprávněním k výuce (obr. 20). Ţádná ze škol nevyuţívá instruktory z komerčních snowboardových škol, i kdyţ tito lidé by měli být nejlépe připraveni vést výuku jízdy na snowboardu (tab. 6). Tabulka č. 6 - zdroje externích instruktorů zdroje Počet % studenti VŠ, SŠ s platnou licencí 2 50% instruktoři z komerčních SNB škol 0 0% známí s platnou licencí 1 25% jiné zdroje 0 0% studenti VŠ, SŠ, nebo známí s licencí 1 25% Otázka č.7: Mohou si ţáci vypůjčit snowboardovou výzbroj ve Vaší škole? obr grafické znázornění otázky 7 Z výsečového grafu č. 7 (obr. 21) je zřejmá převaha v odpovědi NE. 30 (76,9 %) respondentů uvedlo, ţe škola nedisponuje moţností zapůjčení snowboardové výzbroje. Na 7 (17,9 %) školách si mohou ţáci vypůjčit snowboardovou výbavu v omezeném mnoţství, která však nepokryje potřeby všech ţáků. Pouhých 5,1 % všech dotázaných uvedlo, ţe si ţáci mohou půjčit snowboardovou výzbroj. Z tabulky č. 7 vyplývá, ţe moţnost zapůjčení snowboardové výzbroje mají pouze ţáci z 9 středních škol a to převáţně v omezeném mnoţství. Domnívám se, ţe to můţe být důvod, proč některé školy, 57

58 v tomto případě základní, nepořádají ZVK, či neorganizují výuku zaměřenou na snowboarding. Jak jsem jiţ podotknul, finanční náročnost na zakoupení, nebo zapůjčení v komerčních zařízeních je poměrně vysoká. Tabulka č. 7 - dělení dle stupně vzdělávání Stupeň Ano Ne V omezeném mnoţství Celkem ZŠ % 0% 46,2% 0% SŠ % 5,1% 30,8% 17,9% Otázka č.8: Plánujete do budoucna pořízení či rozšíření snowboardové výzbroje? obr grafické znázornění otázky 8 Na otázku, zdali základní a střední školy v Olomouci a okolí plánují do budoucna pořízení či rozšíření snowboardové výzbroje, odpověděly, ţe nikoli. Na této odpovědi se shodlo všech 39 (100%) respondentů (obr. 22). Bylo by velice uţitečné a přínosné, mít moţnost vypůjčit si snowboard přímo ve škole. 30 škol, z celkového počtu 39, tuto moţnost nenabízí, coţ povaţuji za nevyhovující. 58

59 Otázka č.9: Jaká je časová struktura zimních výcvikových kurzů? obr grafické znázornění otázky 9 V otázce č.9 respondenti odpovídají na otázku, jaká je časová struktura na zimních výcvikových kurzech, které pořádají. Z výsečového grafu č. 9 (obr. 23) je zřejmé, ţe všechny školy volí formu týdenního pobytu na horách. Denní výuku s návratem domů v rámci hodin tělesné výchovy nevyuţívá ani jedna škola, coţ mě značně překvapilo, protoţe nedaleko Olomouce se nachází lyţařský areál Hlubočky, který by byl ideální pro tuto formu výuky. Otázka č.10: Kolik stojí týdenní zimní výcvikový kurz na Vaši škole? obr grafické znázornění otázky 10 59

60 Další otázka zjišťovala kolik stojí ţáky, respektive rodiče, zimní výcvikový kurz na základních a středních školách v Olomouci a okolí. Z výzkumu vyplynulo, ţe částka vynaloţená na ZVK, se pohybuje u 20 (51,3 %) škol v rozmezí do 3000,- Kč. V 19 (48,7 %) případech se částka pohybuje od 3001,- do 5000,- Kč. Kurzy draţší neţ 5001,- Kč nepořádá ţádná z oslovených škol (obr. 24). Z rozloţení stupně vzdělávání (tab. 8) je zřejmé, ţe suma vynaloţená na ZVK je u základních škol převáţně niţší neţ u škol středních. Tabulka č. 8 - dělení dle stupně vzdělávání Stupeň Kč Kč Kč 8000 Kč a více ZŠ % 33,3% 12,8% 0% 0% SŠ % 17,9% 35,9% 0% 0% Otázka č.11: Domníváte se, ţe je cena kurzu finančně dostupná pro většinu rodičů ţáků? obr grafické znázornění otázky 11 Z otázky zjišťující finanční dostupnost ZVK pro většinu rodičů ţáků vyplynuly následující výsledky (obr. 25). Musíme předpokládat, ţe odpovědi jsou zodpovězeny pouze na základě domněnek, proto mohou být zkreslující. 76,9 % všech respondentů se domnívá, ţe cena kurzu je pro většinu rodičů ţáků přijatelná. 9 (23,1 %) škol si myslí, ţe cena kurzu je vysoká a pro většinu rodičů těţce dostupná. 60

61 Tabulka č. 9 - dělení dle stupně vzdělávání Stupeň Ano Ne Celkem ZŠ % 38,5% 7,7% SŠ % 38,5% 15,4% Otázka č.12: Pořádáte nebo uvaţujete o zimních kurzech v zahraničí? obr grafické znázornění otázky 12 Ve výzkumu bylo dále zjišťováno, jestli ZŠ a SŠ pořádají nebo uvaţují o zimních výcvikových kurzech v zahraničí. Výše uvedený graf č. 12 (obr. 26) vykazuje následující výsledky. 27 respondentů, coţ je 69,2 %, odpovědělo, ţe nepořádají ani neuvaţují o ZVK v zahraničí. 9 (23,1 %) oslovených škol jiţ pořádá kurzy v zahraničí a jen 3 školy (7,7 %) školy o tom uvaţují. Tabulka č dělení dle stupně vzdělávání Stupeň Jiţ pořádáme takové kurzy Uvaţujeme o tom Ne Celkem ZŠ % 0% 0% 46,2% SŠ % 23,1% 7,7% 23,1% 61

62 Dle rozdělení na ZŠ a SŠ vyplývá (tab. 10), ţe ani jedna ze základních škol v Olomouci a okolí nepořádá ani neuvaţuje o ZVK v zahraničí. U středních škol vyšly následující výsledky. U 9 středních škol se jiţ pořádají takové kurzy, 3 o tom uvaţují a 9 škol neuvaţuje ani nepořádá ZVK v zahraničí. Otázka č.13: Jaké výukové prostředky či materiály pouţíváte na kurzech? obr grafické znázornění otázky 13 Dalším poloţenou otázkou určené učitelům bylo, jaké výukové prostředky či materiály pouţívají na kurzech (obr. 27). I zde mohli uvést respondenti více odpovědí. Nejčastější odpovědí byla videokamera (74,4 %), dále cvičné tyče a gumy (30,8 %). Pouţití vzorků materiálu snowboardové výzbroje uvedlo 10 ZŠ a SŠ, coţ je 25,6 % všech dotázaných. Bylo pro mě překvapivé, ţe 4 (10,3 %) školy uvedly, ţe nepouţívají ţádné doplňující výukové prostředky či materiály. Toto povaţuji za špatné a neefektivní pro výuku na ZVK. Odpověď jiné uvedlo 12 (30,8 %) respondentů. Jako doplnění na tuto odpověď uvedly nejčastěji instruktáţní DVD, film o snowboardingu, cvičný zdravotnický materiál, fotoaparát. Pouze jedna škola uvedla startovní čísla a dresy jako pomůcku ve výuce. Z rozdělení dle stupně vzdělávání vyplynulo, ţe převáţná většina středních škol má více výukových materiálů, prostředků pro výuku na ZVK neţ školy základní. 62

63 Otázka č.14: U které činnosti na kurzu převládá více úrazů či zranění u ţáků? obr grafické znázornění otázky 14 Poslední otázka z dotazníku zjišťovala, u které činnosti na kurzu převládá více úrazů či zranění (obr. 28). Převáţná většina škol (27), v procentuálním vyjádření je to 69,2 %, uvádí, ţe poměr úrazů při lyţování i snowboardingu je rovnoměrný. Pouhé 2 (5,1 %) školy odpověděly, ţe více úrazů či zranění ţáků je u lyţování a 10 (25,6 %) škol se přiklonilo k odpovědi, ţe více úrazů a zranění je při snowboardingu. Tabulka č dělení dle stupně vzdělávání Stupeň Lyţování Poměr úrazů při lyţování i snowboardingu Snowboarding je rovnoměrný Celkem ZŠ % 5,1% 10,3% 30,8% SŠ % 0% 15,4% 38,5% Z rozdělení na stupně vzdělávání (tab. 11) vyplývá, ţe pouze 2 základní se přiklonily k variantě, ţe více úrazů je u lyţování. Střední školy si to nemyslí. 15 SŠ uvedlo, ţe poměr úrazů při lyţování i snowboardingu je rovnoměrný a 6 SŠ uvedlo, ţe při snowboardingu dochází k více zraněním neţ u lyţování. 63

64 5. DISKUSE Výzkum se zabýval výukou snowboardingu na základních a středních školách v Olomouci a okolí. Výzkumným souborem bylo 41 respondentů, v mém případě škol. Součástí výzkumu byl dotazník s 14 otázkami. Z výzkumného šetření vyplývá, ţe pouhé 2 školy nepořádají zimní výcvikové kurzy. Tyto 2 základní školy shodně uvedly, ţe kurzy nepořádají z důvodu nařízení ředitele. Dnes je pořádání těchto akcí plně v pravomoci ředitele, který rozhodne o pořádání či nepořádání kurzu. Je obtíţné takový kurz uspořádat. K realizaci takového kurzu musí mít škola proškolené učitele, nejčastěji tělocvikáře, zdravotníka a další členy týmu, kteří zajišťují úspěšný chod akce. Často pak ve škole chybí kmenoví učitelé, coţ se můţe podepsat na celkovém chodu školy. Náklady na uspořádání takových kurzů se neustále zvyšují. Rostou náklady spojené s ubytováním, stravováním, dopravou, zvedají se ceny skipasů atd.. Mimo jiné výstroj a výzbroj nejsou také zrovna levnou záleţitostí. Z hlediska bezpečnosti se jedná o rizikové akce. Domnívám se, ţe toto mohou být důvody, proč právě tito ředitelé zakázali pořádání zimních výcvikových kurzů. Vzhledem k náročnosti uspořádání zimních výcvikových kurzů, povaţuji za velký úspěch, ţe 95,1 % oslovených škol kurzy pořádá. Mentalita dětí je v současné době jiná. U dnešní mladé generace se postupně vytrácí chuť sportovat. Pohyb na horách nevyjímaje. Osobně se domnívám, ţe organizovat ZVK smysl má, a to nejen z důvodu výchovných, vzdělávacích, zdravotních či kondičních. Jak podotkl Valjent a kol. (2008) mělo by docházet k duševní relaxaci, odreagování od kaţdodenních problémů. Důleţité je, aby ţáci našli chuť sportovat. Dále jsem pomocí dotazníku zjišťoval, zdali ZŠ a SŠ v Olomouci a okolí organizují výuku zaměřenou na snowboarding. Od druhé otázky jsem pracoval s dotazníky 39 škol, protoţe 2 školy, které kurzy nepořádají, jsem vyloučil. Další otázky byly zacílené pouze pro školy, které zimní kurzy pořádají. Převáţná většina škol, 92,3 % všech oslovených, organizuje výuku zaměřenou na snowboarding. Z výzkumu vyplynulo, ţe všechny střední školy se zabývají výukou snowboardingu, coţ povaţuji za úspěch. Dalo se předpokládat, ţe na středních školách jsou učitelé více specializováni na jednotlivé předměty, v tomto případě zejména na tělesnou výchovu a ředitelé jednotlivých středních škol po svých stávajících nebo nových 64

65 učitelích vyţadují oprávnění pro provozování zimních sportů, a to především díky velkému zájmu dětí a mládeţe. Snowboarding je u mládeţe velice populární a bylo by neprofesionální tento sport vyškrtnout z výuky na zimních výcvikových kurzech. Jak jiţ bylo uvedeno ve výzkumu výše, 3 základní školy nepořádají výuku zaměřenou na snowboarding. Tyto školy následně shodně odpověděly, ţe nemají učitele s oprávněním k výuce snowboardingu, avšak děti zájem mají. V tomto případě záleţí na ředitelích, jestli budou vyţadovat toto oprávnění po stávajících učitelích, nebo mohou vyuţít instruktory z externích zdrojů, které však také v současné době nevyuţívají. Je všeobecně známo, ţe na školách chybí peníze, zvláště pak na základních školách s malým počtem dětí a vyuţití externího instruktora by znamenalo další zvýšení nákladů pro školy. Na otázku, zdali mají ţáci zájem o výuku zaměřenou na snowboarding, se shodli všichni respondenti. Ţáci zájem mají. Tento mladý sport je velice oblíbený u dětí a mládeţe. Snowboarding je daleko více medializován neţ třeba lyţování. Obrovský tok peněz směřuje do reklam zábavního průmyslu, které ovlivňují především děti. Ţáci se chtějí učit stále novým sportovním dovednostem, snowboarding nevyjímaje. Většina dětí vidí snowboarding jako ţivotní styl. Nespoutaný, uvolněný. Mnoho ţáků jiţ tento sport provozuje, je pro ně jasnou volbou a moc rádi by si prohloubili znalosti a dovednosti v tomto sportu. A právě školy, které neorganizují výuku zaměřenou na snowboarding, by se měly pozastavit nad velkým zájmem dětí o tento sport a najít řešení pro jeho realizaci. Dále jsem se pokoušel zjistit, jestli je na školách dostatek kvalifikovaných učitelů s platným oprávněním učit snowboarding. U 4 základních škol nepůsobí ani jeden pedagog s tímto oprávněním. Na kaţdé ze středních škol vyučuje nejméně jeden pedagog s oprávněním k výuce snowboardingu. Je zajímavé, ţe na všech oslovených gymnáziích působí nejméně 3 pedagogové s instruktorským kurzem snowboardingu. Nejspíše je to dáno velkým mnoţstvím pedagogů působících na gymnáziích a celkovou všestranností ve výuce. Bohuţel výsledky ze základních škol jsou neuspokojivé, vzhledem k tomu, ţe se jejich ţáci chtějí učit tomuto zimnímu sportu, nebo jiţ tento sport provozují. Jak jsem jiţ podotkl dříve, vše je v rukou vedení škol a na samotných pedagozích, jestli chtějí prohloubit své znalosti v snowboardingu. Domnívám se, ţe na kaţdé škole by měli působit nejméně 2 učitelé s tímto oprávněním, aby pokryli základní poptávku ţáků na škole. Na školách s vysokým počtem ţáků by to mělo být samozřejmostí. Můţe se i stát, ţe 65

66 jediný pedagog s tímto oprávněním se nebude moci výuky na zimním výcvikovém kurzu zúčastnit. Zda respondenti vyuţívají externí instruktory pro výuku jízdy na snowboardu, odpověděly pouze 4 základní školy, ţe tuto moţnost vyuţívají. Za drobnou zajímavost povaţuji, ţe 3 základní školy, které pořádají ZVK, ale neorganizují výuku zaměřenou na snowboarding a přitom nemají učitele z vlastních řad s platným oprávněním, nevyuţívají externí instruktory, i kdyţ děti by zájem měly. Předpokládám, ţe tyto školy nemají finance na tyto instruktory, nebo snowboarding nezařadily z jiných důvodů, kupříkladu materiálního vybavení ţáků atd.. Další otázka se týkala pouze škol, které vyuţívají externí instruktory. Zajímalo mě, z jakých zdrojů tyto instruktory berou. Nejčastěji to byli studenti VŠ a SŠ s platným oprávněním, poté známí a ani jedna škola nevyuţívá instruktory z komerčních snowboardových škol. Dle mého názoru je to dáno vyšší finanční náročností ze strany instruktorů z komerční sféry. Další otázka zjišťovala, zda si mohou ţáci vypůjčit snowboardovou výzbroj přímo ve škole. 30 respondentů odpovědělo, ţe si ţáci nemohou vypůjčit snowboardovou výzbroj přímo ze školy. Materiální zabezpečení snowboardové výbavy na školách můţe výrazně pomoci ţákům, kteří jsou ze sociálně slabších rodin, anebo těm, kteří nechtějí investovat do koupi snowboardu. Pokud ţáci nemají vlastní snowboard, mohou si ho koupit nebo půjčit. Existuje mnoho komerčních půjčoven, které však nejsou nejlevnější. Týdenní zapůjčení kompletní výzbroje (boty, vázání, snowboard) se pohybuje okolo 1000,- Kč pro běţnou veřejnost. Mnoho půjčoven z Olomouce však nabízí speciální nabídky pro školy. Pokud vedení školy či organizátor akce domluví speciální nabídku, můţe se komplet pohybovat okolo 500,- Kč, coţ je poloviční cena oproti běţnému vypůjčení. Při větším počtu vypůjčených snowboardů (cca. 10 ks) je seřízení a dovoz do školy zcela zdarma. Nesmíme však zapomínat na helmu, kterou také musíme mít na ZVK. Další moţností je půjčení snowboardu od známých. Tou nejlepší alternativou by byla moţnost zapůjčení přímo ze školy. Vybavení pro zimní sporty se na školách půjčuje za symbolickou částku, která slouţí na pokrytí údrţby a následných oprav výzbroje. Ţádná z oslovených škol neplánuje do budoucna pořízení či rozšíření snowboardové výzbroje. Domnívám se, ţe snowboardová výbava na školách je podhodnocena. Alespoň základní výbavu, v omezeném mnoţství, by měla mít kaţdá škola, která to myslí se snowboardingem váţně. Finanční náklady pro ţáky ze 66

67 sociálně slabších rodin by se sníţily. Je všeobecně známo, ţe školy nemají dostatek peněz na další investice. Apeloval bych na vedení škol, aby v tomto případě našli jistá řešení. Můţe se jednat o různé dotace z Krajského úřadu Olomouckého kraje, granty nebo pomoc EU v rámci různých dotačních programů (peníze školám atd.). Avšak z praxe sám vím, ţe školy potřebují peníze na důleţitější věci, neţ je zakoupení snowboardové výbavy. Všechny oslovené školy volí formu týdenního pobytu na horách. Asi si uvědomují, ţe výuka na ZVK potřebuje čas a nedá se naučit ze dne na den. Navíc týdenní pobyt na horách plní také mnoho výchovných, vzdělávacích, zdravotních či kondičních cílů. Existuje také forma denní výuky v místě bydliště s návratem domů v rámci hodin tělesné výchovy, kterou však nevyuţívá ani jedna škola. Nedaleko Olomouce se nachází lyţařský areál Hlubočky, který by byl ideální pro tuto formu výuky. Náklady na takový výcvik by se značně sníţily, a to nejen z hlediska nákladů za ubytování. Doporučil bych školám, které neorganizují ZVK, aby zváţili tuto alternativu. Dokonce i školy, které pořádají týdenní formu výuky, by také mohly zařadit denní výuku, pokud jim to jejich organizační struktura dovolí. Mohlo by se například jednat o doškolovací výuku pokročilých ţáků, či naopak jako přípravný kurz, který by značně usnadnil organizaci a rozčlenění do druţstev při následném týdenním pobytu na horách. Náklady na ZVK na jednoho ţáka, respektive jeho rodiče, se pohybují nejčastěji do 3000,- Kč a dále pak v rozmezí od 3001,- Kč do 5000,- Kč. Cena se skládá z ubytování, stravy, dopravy a skipasu. Kaţdá ze škol má moţnost volby, kde kurz uspořádá. Celková cena záleţí na šikovnosti organizátora, v našem případě učitele, této akce. Proto dochází k různým cenovým odchylkám u jednotlivých škol. Pokud ţák nevlastní výzbroj a výstroj potřebnou na tento kurz, je celková cena podstatně vyšší. Zda je cena kurzu dostupná pro většinu rodičů ţáků většina respondentů odpověděla, ţe je dostupná. Tato výzkumná otázka můţe být značně zkreslující, protoţe jsem se neptal rodičů, ale učitelů, kteří se mohou pouze domnívat, jestli je opravdu pro většinu rodičů cena kurzu dostupná. Dále jsem zjišťoval, jestli školy pořádají nebo uvaţují o zimních výcvikových kurzech pořádaných v zahraničí. Pouze 9 středních škol jiţ takové kurzy pořádá a 3 SŠ o tom alespoň uvaţují. Základní školy tuto moţnost nenabízejí. Náklady takové kurzu jsou vţdy vyšší, neţ kdyby se uspořádal v tuzemsku. Pro ţáky má však 67

68 neocenitelný význam. Poznají, jak to funguje v zahraničí. Počet sjezdovek a celková délka je podstatně větší neţ v ČR. Domnívám se, ţe celkový progres lyţařských či snowboardových dovedností by byl určitě vyšší. Navíc děti poznají jinou zemi, kulturu a můţou se zde krásně prolínat mezipředmětové vztahy, např. zeměpis, dějepis a jiné. ZŠ a SŠ v Olomouci a okolí nejčastěji pouţívají jako doplňkový výukový prostředek videokameru, dále cvičné tyče a gumy, některé ze škol mají vzorky snowboardové výzbroje a dále v omezeném počtu vyuţívají instruktáţní DVD, film o snowboardingu, cvičný zdravotnický materiál a jiné. Domnívám se, ţe videokamera by měla být pro efektivní výuku samozřejmostí. Poskytuje nám i ţákovi dokonalou zpětnou vazbu. Pokud sám ţák neuvidí, co dělá špatně, je těţké tuto chybu odstranit. V ideálním případě by měl po kaţdém dni probíhat jakýsi "videoblog" z natočených záběrů ţáků, u kterého učitel můţe jasně a zřetelně upozornit na chyby či naopak pochválit ţáka a dále ho motivovat k výuce. Doplňkové prostředky a materiály oţivují a zatraktivní výuku. Poslední otázkou jsem se pokoušel zjistit, u jaké činnosti převládá více úrazů a zranění na školách. Je to snowboarding, lyţování nebo je poměr vyrovnaný? Převáţná většina škol uvádí, ţe poměr úrazů je vyrovnaný. Zbývající školy pak uvedly, ţe více zranění převládá u snowboardingu a jen 2 uvedly, ţe u lyţování. Úraz při pohybových aktivitách není ničím výjimečným. Pokud nastane úraz u lyţování nebo snowboardingu, měl by být poměr vyrovnaný. Instruktor v první řadě dbá na bezpečnost při výuce, volí vhodné terény a dohlíţí na jednotlivé ţáky. V ideálním případě by k úrazům či zraněním nemělo docházet vůbec. Ale to je spíše přáním, neţ faktem. Domnívám se, ţe pokud poměr zranění u snowboardingu převyšuje počet úrazů na lyţích a naopak, je chyba u pedagoga. Měl by se zamyslet, proč právě u snowboardingu (lyţování) dochází k více zraněním a následně předcházet těmto případům. Všichni respondenti měli na závěr prostor se k dotazníku vyjádřit, napsat jakoukoliv poznámku, připomínku. Je zaráţející, ţe šest respondentů napsalo, ţe kurzy na jejich školách budou pravděpodobně končit. Jako důvod shodně uvedli, ţe zájem o lyţařský, potaţmo snowboardový kurz u ţáků klesá. Zřejmě je to dáno z finančních důvodů a nezájmu mládeţe sportovat. Pokud rodiče nesportují, tak ve většině případů ani ţáci nemají o sport zájem. A je to právě na nás, učitelích, 68

69 abychom ţáky dostatečně motivovali ke sportovním zimním pohybovým aktivitám a našli řešení, jak předejít zrušení zimních výcvikových kurzů. 69

70 6. ZÁVĚR V diplomové práci jsem se zabýval výukou snowboardingu na základních a středních školách v Olomouci a okolí. Zařazení snowboardingu do školní tělesné výchovy podléhá příslušným vyhláškám a nařízením MŠMT ČR. Zimní výcvikové kurzy jsou organizovány pro ţáky 7.ročníků základních škol a pro ţáky 1.ročníků škol středních. Z hlediska získaných výsledků ve výzkumném šetření můţu odpovědět na mou první výzkumnou otázku, zda ZŠ a SŠ v Olomouci a okolí pořádají zimní výcvikové kurzy zaměřené na výuku snowboardingu. Odpověď zní, ţe převáţná většina z oslovených škol organizuje výuku zaměřenou na snowboarding. Ţáci mají zájem o výuku jízdy na snowboardu a záleţí pouze na vedení škol, jestli tuto výuku zařadí do vzdělávacích plánů. Domnívám se, ţe snowboarding patří do škol stejně jako lyţování, proto by měl být rozšířen i tam, kde zatím výuka neprobíhá. Další výzkumnou otázkou bylo, zda je na základních a středních školách v Olomouci a okolí v současné době dostatek kvalifikovaných učitelů snowboardingu, kteří jsou schopni zorganizovat výuku snowboardingu na ZVK. Z empirického výzkumu vyplynulo, ţe v současné době není počet instruktorů snowboardingu dostačující. Na středních školách působí alespoň jeden pedagog s oprávněním k výuce snowboardingu, ale na základních školách je situace jiná. Domnívám se, ţe na kaţdé škole by měli působit nejméně 2 učitelé s platným oprávněním, aby pokryli základní poptávku ţáků na škole. Záleţí na ředitelích škol, jestli chtějí mít ve svých řadách kvalitní pedagogy a nabídnout ţákům dostatek sportovních aktivit, které je budou bavit. Třetí výzkumná otázka zněla, zda jsou ZŠ a SŠ v Olomouci a okolí materiálně vybavené pro výuku snowboardingu. Dle získaných informací a výsledků vyplývá, ţe materiální vybavení pro výuku snowboardingu je na školách značně podhodnoceno. Převáţná většina škol nedisponuje snowboardovou výbavou, kterou by si mohli ţáci vypůjčit. V Olomouci a okolí je mnoho komerčních půjčoven. Můţe to být důvod, proč školy do budoucna neuvaţují o pořízení či rozšíření snowboardové výzbroje. Domnívám se, ţe alespoň základní výbavu, v omezeném mnoţství, by měla mít kaţdá škola. Finanční náklady pro ţáky ze sociálně slabších rodin by se sníţily. Doporučil bych vedením škol, aby našli jistá řešení. Mohlo by se 70

71 jednat o různé dotace z Krajského úřadu Olomouckého kraje, granty, sponzorský dar nebo pomoc EU v rámci různých dotačních programů (peníze školám atd.). Upozorňuji, ţe i některé zdravotní pojišťovny přispívají na nákup ochranných doplňků, jako je helma, chránič páteře a jiné. Poslední výzkumnou otázkou bylo, jaká je organizační struktura a finanční náročnost ZVK na ZŠ a SŠ v Olomouci a okolí. Všechny školy volí týdenní formu pobytu na horách. Formu denní výuky v místě bydliště s návratem domů v rámci hodin tělesné výchovy, nevyuţívá ani jedna škola, coţ je dle mého názoru škoda, protoţe nedaleko Olomouce se nachází lyţařský areál Hlubočky, který by byl ideální pro tuto formu výuky. Finanční náročnost by se podstatně sníţila. Doporučil bych školám, které neorganizují ZVK, aby zváţili tuto alternativu. Náklady, které školy vybírají od ţáků na ZVK, nepřesahují částku 5000,- Kč. Školy mají moţnost volby, kde kurz uspořádají. Celková cena záleţí na manaţerských dovednostech organizátora, pedagoga. Musíme si však uvědomit, ţe celkové náklady pro rodiče ţáků jsou podstatně vyšší (výzbroj, výstroj). Opět bych upozornil na to, ţe některé pojišťovny přispívají i na pobyt na horách. Domnívám se, ţe finanční náročnost můţe být pro některé ţáky hlavním důvodem, proč se kurzu nezúčastnit. Chybějící finanční prostředky můţe pomoci doplnit Sdruţení rodičů, sponzorský dar a moţná někdy i zřizovatel školy. Na závěr chci konstatovat, ţe by školy neměly přemýšlet o postupném rušení zimních výcvikových kurzů, ale měly by se pokusit najít řešení, jak kurzy nadále udrţet. Bohatá nabídka sportovních aktivit ve škole by měla být pro ţáky a jejich rodiče vítanou moţností a škole by měla přinést zvýšení atraktivity a prestiţe. V dnešní době, kdy školy soupeří o kaţdého ţáka, je pestrý školní vzdělávací program velice důleţitým faktorem při budoucí volbě školy ţáky a rodiči. 71

72 RESUMÉ Snowboarding je mladým a rychle rozvíjejícím se druhem sportu, který je vhodný pro všechny věkové kategorie. Pro neopakovatelné záţitky a adrenalinové pocity z jízdy se stal během několika let masově rozšířeným a v současnosti je pro mnohé mladé lidi vyhledávaným způsobem ţivotního stylu. Diplomová práce se zabývá výukou snowboardingu na základních a středních školách v Olomouci a okolí. V první části práce uvádím teoretická východiska. Vymezuji pojem snowboarding jako druh sportovní aktivity, jeho stručnou historii a základní vybavení. Dále se věnuji tématice bezpečnosti na horách a výuce snowboardingu na školách. Druhá praktická část je zaměřena na terénní šetření, kde za pomocí dotazníku získávám informace od ZŠ a SŠ ohledně výuky snowboardingu. Převáţná většina oslovených škol organizuje výuku zaměřenou na snowboarding. Volí formu týdenního pobytu na horách. V současné době není počet pedagogů s oprávněním k výuce dostačující. Také materiální zabezpečení vybavení pro výuku snowboardingu je na školách podhodnoceno. V závěru práce jsou uvedeny východiska, jak nadále výuku snowboardingu ve školách udrţet a zlepšit podmínky pro ţáky, rodiče a pedagogy. 72

73 SUMMARY Snowboarding is a young and fast expanding sport suitable for all age groups. It has gained mass popularity thanks to its once-in-lifetime experiences and adrenaline filled rides, and currently it is a sought after life style for lots of young people. This diploma paper addresses snowboards education at primary and secondary schools in Olomouc and its surroundings. In the first part of my paper, I present theoretical possibilities. I specify the term snowboarding as a type of sport activity, its brief history and basic equipment. I also focus on the subject of mountain safety and snowboards education at schools. Second part is focused on in-terrain research, where I gain information about snowboards education from primary and secondary schools through a questionnaire. They prefer a week long mountain stay. Currently, there is an insufficient number of educators licensed to teach snowboarding. Material equipment provisions needed for snowboards education at schools are undervalued as well. Conclusion of my paper lists solutions on how to further sustain snowboards education at schools and improve conditions for students, parents and teachers. 73

74 Pouţitá literatura a zdroje BINTER, L. et al. Snowboarding. 2. vyd., Praha: Grada Publishing, s. ISBN BINTER, L, et al. Snowboarding: vybavení, technika jízdy, freestyle. 3. vyd. Praha: Grada Publishing, s. ISBN FAJKUS, P. Výuka snowboardingu na základních a středních školách v České republice. Diplomová práce. Brno: Fakulta sportovních studií MU v Brně, 2004 FRISCHENSCHLAGER, E. Snowboarding za tři dny. České Budějovice: KOPP, s. ISBN KRIŠTOFIČ, J. Kondiční trénink. Praha: GRADA, s. ISBN KUTÁČ, P., NAVRÁTÍKOVÁ, T. Lyžařský kurz od A do Z. 2. vyd. Olomouc: HANEX, s ISBN LOUKA, O. et al. Snowboarding - vybrané kapitoly. Ústí nad Labem: KTV PF UJEP, s. ISBN LOUKA, O. Metodika snowboardingu aneb kterak snowboarding učiti a výuku co nejméně komplikovati. Ústí nad Labem: KTV UJEP a AČS, s. ISBN LOUKA, O., VEČERKA, M. Snowboarding. 1. vyd. Praha: GRADA, s. ISBN LUŢA, J., NOSKOVÁ, P. Základy snowboardingu. Brno: Pedagogická fakulta MU v Brně, s. ISBN X 74

75 MCKENNOVÁ, L. Snowboard - jdu do toho!. Z anglického originálu The Fantastic Fold-out Book of Snowboarding, vydaného nakladatelstvím Alladin Books v Londýně 1998 přeloţil Štepán Vrba, Havlíčkův Brod: FRAGMENT, s. ISBN VALJENT, Z. et al. Zimní výcvikový kurz. 1. vyd., Praha: ČVUT, s. 83. ISBN VEČERKA, M. Extrémní sporty freestyle snowboarding. Brno: Computer press, 2003, ISBN X VOBR, R. Snowboarding: průvodce sportem. 1. vyd. České Budějovice: KOPP, s. ISBN: WEIB, CH. Snowboarding od A do Z. Praha: Český spisovatel, ISBN [online] [cit ]. Kategorizace a podmínky udělování licencí. Dostupné z WWW: < [online] [cit ]. Deset zásad bezpečného chování při pohybu v horském terénu. Dostupné z WWW: < > [online] [cit ]. Systém kvalifikací instruktorů snowboardingu. Dostupné z WWW: < > [online] [cit ]. Vybíráme snowboard podle jádra. Dostupné z WWW: < 75

76 [online] [cit ]. Vybíráme ideální snowboardovou skluznici. Dostupné z WWW: < [online] [cit ]. Hrany snowboardů - capy nebo sidewally. Dostupné z WWW: < [online] [cit ]. Snowboardové chrániče. Dostupné z WWW: < [online] [cit ]. Rádce - výběr snowboardového vázání. Dostupné z WWW: < [online] [cit ]. Jak si vybrat oblečení na SNB. Dostupné z WWW: < 76

77 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 - Dotazník pro učitele základních a středních škol Příloha č.2 - Metodika výuky snowboardingu

78 PŘÍLOHY 78

79 Příloha č. 1 - Dotazník pro učitele základních a středních škol Vážené kolegyně, vážení kolegové, jmenuji se Zdeněk Mazal, jsem studentem II. ročníku navazujícího studia na Fakultě sportovních studií v Brně a zároveň pracuji jako učitel tělesné výchovy na ZŠ v Moravském Berouně. Dovolte mi, abych Vás poprosil o vyplnění dotazníku mého výzkumného projektu, který bude součástí mé diplomové práce. Tento projekt se zabývá výukou snowboardingu na ZŠ a SŠ v Olomouci a okolí. Poprosil bych o případné přeposlání tohoto u učitelům, kteří mají na starosti pořádání zimních výcvikových kurzů. Pokud Vám bude cokoliv nejasné, neváhejte mě kontaktovat. V případě zájmu Vám zašlu celou práci k nahlédnutí. Předem Vám velmi děkuji za ochotu a spolupráci. Kliknutím na níže uvedený odkaz se otevře dotazník se 14 otázkami k tématu. Dotazník je zcela anonymní. S přátelským pozdravem Zdeněk Mazal 79