Návrh interiéru tetovacího studia

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení Návrh interiéru tetovacího studia Bakalářská práce + přílohy 2016/2017 Patricie Valdová 1

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci Návrh interiéru tetovacího studia vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně, dne: 9. května podpis 2

3 Poděkování Chtěla bych poděkovat zejména vedoucí práce Ing. arch. Ivaně Boulaz, Ph.D., za odbornou pomoc, cenné rady a připomínky při řešení této bakalářské práce. Mé poděkování patří i příteli a rodině za podporu při studiu. Děkuji. 3

4 Abstrakt Jméno autora: Patricie Valdová Název bakalářské práce: Návrh interiéru tetovacího studia Klíčová slova: veřejný interiér, tetovací studio, tetování, odkládací stolek Obsahem této bakalářské práce je návrh interiéru tetovacího studia pro jednoho pracujícího tatéra a návrh i výroba odkládacího stolku určeného do něj. V práci se autorka zabývá historií tetování v nejrůznějších koutech světa. Součástí je i teoretická část týkající se veřejného prostoru, především materiálovými požadavky, vytápěním, klimatizací, osvětlením a barvami v interiéru. Je zde rozebrána i práce a ergonomie spojená s procesem tetování. V teoretické části jsou vybrány i ukázky interiérů tetovacích studií v České republice. Ze shromážděných poznatků a informací byla navrhnuta rekonstrukce interiéru a odkládací stolek vhodný pro práci tatéra. Abstract Name of student: Patricie Valdová Name of bachelor work: Design of interior of the tattoo studio Key words: public interior, tattoo studio, tattoo, storage table The content of this bachelor work is the design of the interior of the tattoo studio for one working artist and the design and production of the storage table. The author deals with the history of tattoos in various parts of the world. Part of this is the theoretical part on public interior, mainly material requirements, heating, air conditioning, lighting and colors in the interior. This work also discusses the work and ergonomics associated with the tattoo process. In the theoretical part are also selected examples of interiors of the tattoo studios in the Czech republic. From the collected knowledge and information was drafted by the reconstruction of the interior and storage table suitable for the work of the artist. 4

5 Obsah 1 ÚVOD 8 2 CÍL PRÁCE A METODIKA 9 3 VEŘEJNÝ INTERIÉR Požadavky na veřejný interiér České technické normy (ČSN) Materiály ve veřejných interiérech Vytápění interiéru Klimatizace Osvětlení interiéru Barvy v interiéru Barevný model RGB Barevný model CMYK Vzorník barev RAL 18 4 DEFINICE TETOVÁNÍ 19 5 DĚJINY TETOVÁNÍ Nejstarší důkazy tetování - tetované mumie Evropa a starý svět Rané Křesťanství Tetování jednotlivých kultur Mayové Čína Japonsko Thajsko Indonésie Polynésie Nový Zéland Markézské ostrovy 26 5

6 5.5 Novodobá historie tetování Námořnictvo Cirkus Vězení Tetování dle sociálních tříd Nejznámější tatéři Tetování za 2. světové války 30 6 TETOVÁNÍ DNES 32 7 VÝVOJ NÁSTROJE POUŽÍVANÉHO K TETOVÁNÍ 33 8 CHARAKTERISTIKA TETOVACÍHO STUDIA Ukázky nejznámějších tetovacích studií v ČR Nejvýraznější tatéři na území ČR Vybavení tetovacího studia 37 9 ERGONOMIE A PRÁCE TATÉRA Antropometrie Ergonomie Ergonomie a práce tatéra NÁVRH INTERIÉRU TETOVACÍHO STUDIA Původní stav Návrh vlastního řešení Hlavní místnost Zázemí, předsíň a WC Výpis prvků Skici tetovacího studia NÁVRH NÁBYTKOVÉHO PRVKU DO TETOVACÍHO STUDIA Designérská analýza Materiálové požadavky Vlastní návrh 69 6

7 11.4 Skici a vizualizace odkládacího stolku Technické pohledy na odkládací stolek Fotografie odkládacího stolku DISKUZE ZÁVĚR SUMMARY 82 Seznam použité literatury 83 Internetové zdroje 85 Seznam obrázků 86 Seznam příloh 94 7

8 1 Úvod Tetování se vyskytuje napříč všemi kulturami bez ohledu na pohlaví, sociální postavení a i na náboženství. Téměř z každé části Zeměkoule se najde písemná zmínka o tomto tématu. Technika tetování se momentálně nachází na svém vrcholu, co se týče kvality použitého materiálu i nástrojů. Tímto řemeslem se zabývá čím dál více lidí, a proto je vhodné začít věnovat vyšší pozornost i interiéru, ve kterém je proces tetování vykonáván. Tetovací studio se řadí do veřejných interiérů, které slouží pro styk tatéra s jednotlivými klienty. V těchto prostorech tatér vytváří návrhy motivů, pracuje s počítačem a tiskárnou. Sterilizuje použitý materiál, čistí nástroje a chystá vše potřebné pro práci tatéra. Avšak primární činností je samotný proces tetování, kdy dochází k narušení integrity kůže, což obnáší tvorbu čistého až částečně sterilního prostředí. Zároveň je důležité, aby tento interiér přinášel pocit bezpečí a uvolnění jak pro tatéra, tak pro tetované klienty. V tetovacím studiu tráví tatér spoustu času s různými lidmi odlišných věkových kategorií. Samotný prostor místností působí na všechny naše smysly. Tento prostor ovlivní i případný stres ze samotného procesu tvorby tetování, proto je třeba věnovat pozornost všem prvkům v interiéru. Pocity vyvolané z příchodu do tetovacího studia by měly být především jistota a důvěra ve znalosti tatéra, bezpečnost a čistota prostoru. Při zařizování tohoto veřejného interiéru je nutné brát ohled na rozměry všech místností i na počet pracujících, stálých či hostujících tatérů. 8

9 2 Cíl práce a metodika Cílem této bakalářské práce je uvést čtenáře do problematiky tetování a prostorů, ve kterém je tvořeno. Představit mu základní historii tetování ve světě i pohled na něj v konkrétní době na konkrétních místech. Další část tvoří samotný návrh interiéru tetovacího studia a návrh nábytkového prvku vhodného do tohoto studia. Jelikož se tento prostor řadí do veřejných interiérů, jsou zde popsány požadavky hygienické, ergonomické, materiálové a estetické, které je potřeba brát v úvahu při zařizování tetovacího studia. Tato bakalářská práce je tvořena ze dvou hlavních částí teoretické a praktické. Do teoretické části lze zařadit definici tetování a dějiny starého světa i novodobých kultur. Dále pak popis vývoje nástroje a některých materiálů používaných pro proces tetování. Práce obsahuje rešerši, popis veřejných interiérů a požadavky pro návrh tetovacího studia. Je zde rozebráno i světlo a barvy používané při tvorbě návrhů. Do praktické části se řadí návrh interiéru a návrh nábytkového prvku do něj. Celková koncepce návrhu je založena na základě získaných informací při samostudiu dějin tetování a na základě návštěv tetovacích salónů a komunikaci s tatéry. Návrhy interiéru i nábytkového prvku jsou zpracovány v programech Autodesk AutoCAD 2015, 3ds Max Design 2015 a Adobe Photoshop CS6. 9

10 3 Veřejný interiér Interiér veřejný je určen pro pobyt, styk a komunikaci mezi osobami a vykonávání činností, pro něž je vytvořen. (Hála, 2009) Veřejný interiér je druhem nebytového prostoru, který je určen například pro styk obsluhy a klientů. V případě této bakalářské práce se jedná o styk tatéra s tetovanými osobami. Vybavení veřejného interiéru má svá specifika a logické uspořádání v něm použitého nábytku. Takovýto interiér podléhá určitým pravidlům, zákonům a českým technickým normám. Jedná se především o funkčnost, bezpečnost a hygienu celého interiéru, ale také o estetiku a psychologii daných místností. Kvalita provedení výrazně ovlivňuje úspěšnost veřejného prostoru. Toto provedení chápeme jako provedení prostorové, do kterého klasifikujeme umístění v systému, polohu, a rozměr. Do kvalit veřejného interiéru patří také fyzikální faktory, jimiž jsou slunečnost, proudění vzduchu. V neposlední řadě kvalitu ovlivňují sociální a urbanistické charakteristiky, pod kterými chápeme počet uživatelů, vybavenost prostředí, charakter a image místa. Hovoříme-li o vzkvétajícím veřejném interiéru, máme na mysli místo, které je často a hojně navštěvováno, pokud možno v průběhu celého dne, kam se lidé rádi vracejí, a kde probíhá bohatá škála aktivit. (Čablová, 2005) 3.1 Požadavky na veřejný interiér Požadavků na veřejný interiér je velké množství, všechny jsou velmi důležité a navzájem se prolínají. Primárním požadavkem je jednoznačně funkčnost celého interiéru. Ten by měl být funkční z hlediska běžného chodu, osvětlení, oslunění, odvětrávání, bezpečnosti a podobně. Je nutné přihlížet k faktu, že nábytek ve veřejných prostorech je vystaven vyšší zátěži. Interiéry, popsané v této bakalářské práci, navštěvuje rozdílné množství uživatelů odlišného pohlaví i různých věkových kategorií, které závisí na charakteru konkrétního veřejného interiéru. Veřejné interiéry fungují jako prostředky pro satisfakci základních i odvozených lidských potřeb. Prioritním je poslání objektu, bezpečnost provozu a navození vhodné 10

11 psychologické atmosféry prostředí. To by mělo odpovídat žádanému účelu prostoru. Je nutné i současné řešení bezpečnostních a fyziologických hledisek, které určují zdravotní status jedince při dlouhodobém zdržování se v prostoru. (Brunecký a Švancara, 1995) Kvalita provedení veřejného interiéru jednoznačně souvisí s úspěchem celého chodu podniku a činnosti v něm vykonávanou. Interiér musí působit příjemně a klidně na všechny smysly návštěvníků. Prostor by měl být originální a harmonický, aby jej lidé opětovně rádi navštívili. Důležité je i pomocí klientů budovat dobrou pověst podniku. Umožnit příchozímu okamžitou orientaci a navození pocitu bezpečí, i přes prvotní návštěvu, je primárním úkolem každého veřejného interiéru. Pocit bezpečí pramení z kontaktu s věcmi, které dobře známe. Je nutné brát v úvahu, že navrhované zařízení bude používáno po dobu mnoha let a musí tudíž mít vlastnost zachování jak estetického, tak funkčního nároku i v náročných každodenních podmínkách. (Brunecký a Švancara, 1995) Pro otevření tetovacího studia a jeho správný chod je nutné dodržet několik norem a řádů. Jeden ze základních je provozní řád studia schválený místní hygienickou stanicí. Takovýto řád si provozovatel sestaví sám. Další povolení se týká nakládání s nebezpečným odpadem od odboru životního prostředí a samozřejmě zabezpečení odvozu biologického odpadu. Důležité pro splnění všech potřebných podmínek, dodržení legislativy a zajištění bezpečnosti je i pozvání požární ochrany, která navrhne nejvhodnější opatření a rozmístění protipožárních zařízení. 3.2 České technické normy (ČSN) Pro kvalitní a bezpečné zpracování všech interiérů je potřeba znát české technické normy a úspěšně se v nich orientovat. Norma se skládá ze souhrnu pravidel určujících požadavky na vlastnosti a provedení konkrétních produktů. Smyslem takovýchto norem je kvalitní komunikace a porozumění mezi výrobcem a konečným spotřebitelem v nezávislosti na jazyce. Dodržování požadavků stanovených v normách je dobrovolné, ovšem výhodné. V některých případech je dodržení povinné, zvláště při navrhování a realizaci veřejných interiérů. Správné využití technických norem je bezpečné a výhodné například v právních a konkurenčních bojích. Jedná se o velmi snadný způsob dokázání bezpečnosti produktu či interiéru. 11

12 Některé ČSN pro veřejný interiér a pro nábytek určený do něj jsou uvedeny na této straně. Tyto normy byly zohledněny i při návrhu tetovacího studia uvedeného v bakalářské práci. ČSN Nábytek - Bezpečnostní požadavky. ČSN Nábytek. Skříňový nábytek kancelářský. Základní rozměry. ČSN EN Kancelářský nábytek Pracovní stoly Část 1: Rozměry. ČSN EN Kancelářský nábytek Kancelářské židle pracovní - - Část 1: Rozměry Stanovení rozměrů. ČSN EN Kancelářský nábytek Dělící příčky Část 1: Rozměry. ČSN EN Světlo a osvětlení Základní termíny a kritéria pro stanovení požadavků na osvětlení. ČSN EN Světlo a osvětlení - Osvětlení pracovních prostorů - - Část 1: Vnitřní pracovní prostory. ČSN až 4 Denní osvětlení budov. ČSN Hygienická zařízení a šatny. ČSN Požární bezpečnost staveb Společná ustanovení. 3.3 Materiály ve veřejných interiérech Volba vhodných materiálů pro jednotlivé plochy ve veřejném interiéru je důležitým faktorem pro správou funkčnost celého objektu. Je nutné uvědomit si, jakým vlivům musí konkrétní namáhaný povrch odolávat. Důležitá je i nezávadnost všech povrchů, které se nacházejí v uzavřených prostorech. Tetovací studio je velmi specifickým druhem interiéru. Tvoří prostor pro tatéra, který v něm tvoří a pracuje značnou část dne o samotě, zároveň však prostor navštěvuje velké množství různých klientů, kteří zde také mohou strávit několik hodin. Dalo by se říci, že jde o hranici mezi veřejným a částečně obytným interiérem. Důležité je zvolit vhodné materiály, které odolají častému mytí a desinfekci. Pozornost se musí věnovat materiálu, který je použit na podlaze, stěnách i stropu ve všech místností. Podlaha musí odolat pohybu velkého množství osob, pohybujících se především v obuvi. Stěny je vhodné obložit keramickým obkladem, sklem či použít výmalbu, kterou je ideální minimálně jednou za rok obnovit. 12

13 Pracovní plochy v tetovacím studiu by se měly snadno omývat, tudíž odolávat vlhkosti a čisticím prostředkům. Na pracovní plochu u polohovacího lehátko, hydraulického křesla či na opěrkách pod končetiny je vhodné využívat jednorázových potahů a obalů. 3.4 Vytápění interiéru Pomocí vytápění regulujeme teplotu v budovách a místnostech na požadovanou úroveň. Pro zdroj tepla mohou být zvoleny otopná tělesa, a to radiátory umístěné v blízkosti oken, především pod nimi. Dále to mohou být desková či trubková otopná tělesa, konvektory apod. Jejich počet a velikost závisí na rozměrech a funkci konkrétních místností. Na trhu lze nalézt široké množství otopných těles, různých materiálů a odlišných tvarů. Dalším způsobem regulace teploty může být podlahové či stěnové vytápění, které funguje s pomocí vody či elektřiny. 3.5 Klimatizace Pro zvýšení životní úrovně a zjednodušení každodenního života lze v dnešní době využít například i klimatizaci. Jedná se o zařízení pro regulaci vzduchu v interiéru. Jeho primární funkcí je udržet danou teplotu a vlhkost vzduchu. Nejvíce využívanou funkcí je právě ochlazování přítomného vzduchu. Klimatizaci lze však využít i jako způsob vytápění. Pomocí tepelného čerpadla přivádí teplý vzduch do místností z exteriéru. 3.6 Osvětlení interiéru Světlo neovlivňuje fyziologické pochody pouze svými fyzikálními účinky, ale zejména účinky psychickými. (Brunecký a Švancara, 1995) Světlo lze definovat jako elektromagnetické vlnění o vlnových délkách v rozsahu přibližně nm. Pro upřesnění je to rozsah světla, který dokáže vnímat člověk a určitá zvířata. Některá z nich mají rozsah o vlnových délek širší nebo užší. Různé frekvence světla pak vnímáme jako konkrétní barvy. Věda, která se zabývá měřením 13

14 intenzity světla, se nazývá fotometrie a věda zabývající se popisem barevného projevu světla, se nazývá kolorimetrie. Světlo lze rozdělit dle spoustu hledisek, pro volbu do interiéru je důležitý především zdroj světla, jeho teplota a barva. Zdrojem může být sluneční svit, žárovky nebo například zářivky. Důležité je vhodné rozmístění světel v celém interiéru. Osvětlení pracovních ploch bez zbytečných odlesků s dostatečnou intenzitou je nezbytné pro zdravý zrak a soustředěnou práci. Osvětlení má velký vliv na produktivitu, bezpečnost i kvalitu práce. Nejvhodnější je osvětlení denní, které se ovšem doplňuje o světlo umělé, neboť ne vždy je dostatečné nebo přítomné. Při navrhování interiéru je vhodné umístit stropní, závěsné či bodové světlo pro celkovou orientaci v místnosti, ale doplnit jej o vedlejší stejně důležité zdroje osvětlení. Nesmí se zapomenout na dostatečné osvětlení pracovních ploch, jako je pracovní stůl či zákazník na lehátku. Při práci u pracovního stolu se doporučuje využít osvětlení 300 až 500 luxů. Konkrétně v tetovacím studiu je velmi důležité zvolit světlo vhodné pro intenzivní a pečlivou práci tatéra, i osvětlení zrcadel pro kontrolu práce. Důležitá je barva světla, aby nedocházelo ke zkreslování používaných barev při práci. Nesmí se také zapomenout na zdroje světla pro příjemnou atmosféru. 3.7 Barvy v interiéru Barvy nám umožňují kreativně pracovat s prostorem. Jde o zpracování prostoru nebo plochy tak, aby podvědomí vnímalo silněji ty části, na které chceme upozornit. (Borovec, 2010) Vhodným nastavením barevného kontrastu lze formovat rozměry místností, výšku, lze radikálně měnit světelné podmínky, a tím i atmosféru celého prostředí. Je-li potřeba, aby místnost působila větší, musí se zvolit světlý odstín z části studeného spektra. Také je dobré volit tmavší podlahové krytiny, ty prostor opticky nafouknou. Nízký strop lze zvednout světlejším tónem, než je na stěnách, nebo tmavší linkou, která oddělí stěnu od stropu. (Borovec, 2010) 14

15 Barvu lze definovat jako vjem tvořící viditelné světlo, které dopadá na lidskou sítnici obsahující světelné receptory. Tyto receptory reagují na vlnovou délku základních barev. Mezi tyto barvy řadíme červenou, zelenou a modrou. Další vnímané odstíny vznikají sloučením těchto tří základních barev. Černá a bílá barva se ve své podstatě nezařazuje mezi barvy. Bílou pozorujeme v případě, kdy dopadající záření vnímají všechny tři druhy čípků v našem oku (červený, zelený, modrý), a černou barvu vidíme, pokud záření nevnímá žádný z nich. Barva daného předmětu závisí na fyzikálních vlastnostech a na vnímání konkrétního člověka (pozorovatele). Povrch těchto předmětů tvoří barvu dle světla, které pohlcuje či odráží. Dalšími důležitými pojmy pro vnímání barev jsou odstín, sytost a jas, známé pod modelem HSV (Hue, Saturation, Value) či HSB (Hue, Saturation, Brightness). Tento model sestrojil v roce 1978 americký počítačový animátor Alvy Ray Smith. Hue (odstín) lze definovat jako barvu, která se odráží či prochází daným objektem. Podle této vlastnosti barvy se stanovuje její název (např. červená, žlutá, fialová ). Saturation (sytost/čistota) barvy, představuje množství šedé v jejím odstínu. Value/Brightness udává množství bílé barvy (nebo černé) v jejím odstínu, čímž je definován jas (světlost). Obr. 3.1 Jas červené barvy, 100 % - bílá, 0 % - černá Obr. 3.2 Sytost modré barvy Obr. 3.3 Model HSB 15

16 Mezi základní vlastnosti barev zařazujeme tedy odstín, sytost, jas a při volbě barev do interiéru je důležitá i jejich teplota. Tu určuje podtón každé konkrétní barvy. Lidé vnímají barvy a jejich teplotu individuálně, obecně je však lze rozdělit na teplé (červená, žlutá ) a studené (modrá, fialová ). Mezi neutrální odstíny lze zařadit černou a bílou barvu. Dále se barvy dělí na primární (základní), sekundární a terciální. Barvy základní nelze získat spojením jiných barev a řadí se mezi ně žlutá, červená a modrá. Sekundární barvy vzniknou spojením dvou barev primárních. Jsou to barvy oranžová, zelená a fialová. Terciální odstíny vzniknou spojením barev primárních a sekundárních. Obr. 3.4 Barvy primární, sekundární a terciální Při volbě odstínů do interiéru či u navrhování nábytku lze využívat různých vlastností barev. Vysoký kontrast tvoří odstíny ležící v daném barevném kruhu naproti sobě. Nazýváme je barvy doplňkové neboli komplementární (např. žlutá a fialová). V tetovacím studiu je důležité zvolit barvy stěn, podlahy i nábytku v místnosti dle jejich rozměrů. Do menších prostorů volit odstíny světlé, a naopak v místnostech velkých rozměrů je možno využít odstínů tmavých. Nesmí se také zapomenout na dostatečné osvětlení a oslunění místnosti, které mohou zkreslovat vnímání barev a jejich odstíny Barevný model RGB Barevný systém RGB je aditivní způsob míchání barev, který slouží pro elektronická zařízení. Jedná se o způsob míchání vyzařovaného světla. RGB jsou zkratky pro anglické red, green, blue, které v překladu značí červenou, zelenou a modrou barvu. Jedná se tedy o primární barvy tohoto modelu, jejichž vzájemným překrytím získáme 16

17 barvy sekundární. Kombinací všech tří RGB barev získáváme barvu bílou. Tuto metodu využívají dataprojektory, monitory, televizní zařízení či scannery. Obr. 3.5 RGB model Obr. 3.6 RGB model znázorněn dataprojektorem Barevný model CMYK U barevného modelu CMYK se využívá opačná metoda oproti systému RGB, a to subtraktivní způsob míchání čili zobrazování barev. Tento systém je používán především pro reprodukci, jako je tisk. Původní model je složen ze tří barev (CMY) azurové, purpurové a žluté. Tyto barvy svým sloučením vytváří téměř černou barvu, která není vždy dostačující, proto je do modelu přidána barva (K) černá. Název CMYK vychází z anglického pojmenování barev a to z cyan, magenta, yellow. K značí key, které definuje způsob zarovnání tisku pomocí značek tištěných v černém odstínu, v barevném modelu představuje černou barvu. Obr. 3.7 CMYK model Obr. 3.8 CMY model 17

18 3.7.3 Vzorník barev - RAL RAL představuje celosvětově uznávaný vzorník barev, který v sobě nese stupnici barevných odstínů. Tento vzorník se velmi často využívá při navrhování staveb i interiérů, především při volbě nátěrových hmot na stěny místností či domů. Je to velmi přesný způsob komunikace při výběru vhodného odstínu barev. Zkratka RAL značí ReichsAusschuss für Lieferbedingungen (Říšský výbor pro dodací podmínky). Vzorník RAL CLASSIC obsahuje 210 odstínů, včetně metalických barev, využívaných ve výrobě nábytku, při ocelových konstrukcích a podobně. Rozšířená řada RAL DESIGN obsahuje 1625 odstínů. Obr. 3.9 Vzorník RAL CLASSIC 18

19 4 Definice tetování tatau, tautau, tatu, tattow, tattoo, Tätowierung, tatujrovka, tatouage, tetování Definic, které vysvětlují pojem, či proces tetování nalezneme velké množství. Ty nejznámější a nejsrozumitelnější jsou uvedeny v této kapitole. Pigmentace kůže nebo sliznice, která vzniká poraněním nebo úmyslným vpravením pigmentu do tkáně. (Hughes, 1999) Zvyk rozšířený téměř u všech národů, který záleží na tom, že kůže lidská ozdobuje se výkresy rázu ornamentálního neb symbolického způsobeno tímto: ostrým nástrojem provádějí se do kůže zářezy nebo body, jež spojují se ve výkres, který pak natře se barvou pokud možno trvalou. (Otto et al ) Pravděpodobně se jedná o nejstarší českou definice pojmu tetování. Tetování a jiné formy znaků na kůži, vzniklé malováním nebo jizvením, lze pozorovat v každé době u téměř všech národů na zeměkouli. (Spindler, 1998) Ovšem většího rozšíření se tetování nikdy nedočkalo v Číně, z toho poznatku se odvíjí i nástroje a interiéry pro tvorbu tetuáží. 19

20 5 Dějiny tetování Historie tetování je pro každou kulturu tak rozsáhlá, že ji lze těžko shrnout do několika stran či kapitol v této bakalářské práci. Přesto zde lze naleznout stručný popis tetování z různých částí naší planety. Proč vzniklo tetování a proč si jej v dávné minulosti lidé vytvářeli? Tetování obličejů bylo u domorodců stejným zvykem, jako potrat, kterým demonstrovali odpor k přírodě. Člověk netetovaný se nijak nelišil od zvířete a tak se s ním i zacházelo, jako z méně cenným členem společnosti. Jeden z nejstarších písemných důkazů o tetování pořídil Hérodotos před více než dvěma tisíci lety. Když chtěl Histiaios vyzvat tyrana Aristagoru, aby se vzbouřil proti králi, ostříhal vlasy jednomu z otroků, vytetoval mu zprávu do kůže na hlavě a po té mu nechal vlasy opět narůst. Vyslal otroka za Aristagorem, který mu hlavu oholil a přečetl si výzvu ke vzpouře. 5.1 Nejstarší důkazy tetování - tetované mumie Přímý důkaz o tetování z konkrétní doby dlouhé léta chyběl (vyjma mumií z Egypta). Ovšem dne 19. září 1991 bylo turisty v Ötzském údolí v Rakousku nalezeno zmrzlé tělo muže, jehož stáří se odhaduje na neuvěřitelných až let. Mumie je nejstarším důkazem o zanášení pigmentu pod kůži. Mumie ledového muže dostala přezdívku Ötzi. Ta má na svém těle dochováno čtrnáct skupin tetování obsahující čáry a kříže nepřesahující tři centimetry a dva kroužky na levém zápěstí. U kroužků na zápěstí ovšem není jisté, zda se jedná o tetování či o pozůstatky z pout na rukou. Studie dokázaly, že technika tetování na těle mumie je velmi podobná technice dnešní. A to obsahem barvy i způsobem vnášení pod kůži. V této době pravděpodobně neexistovalo tetování estetické, nýbrž rituální či léčebné. Dokazují to i místa na těle, kde se tetování objevuje. Jedná se o nejčastější místa používaná akupunkturou v léčbě proti bolesti páteře. Směs barvy obsahovala i popel, což je známá léčebná procedura prováděná v Indii či Africe. 20

21 Obr. 5.1 Mumie ledového muže Ötzi Mumie nalezeny dříve než Ledový muž, jsou asi let staré z druhého kurhanu v Pazyryku. Tři zmrzlé mumie ze sibiřského pohoří Altaj měla na svém těle dva druhy tetování. Jeden z nich jsou obdivuhodné obrazce zvířecích motivů formou křivek a druhý (předpokládá se léčebný) se téměř shoduje s místy tetování u Ötziho (nejpoužívanější body v oblasti bederní páteře pro léčbu akupunkturou). Obr. 5.2 Podobizna těla mumie se zvěrným ornamentem Obr. 5.3 Kůže mumie 21

22 Než bylo objeveno zmrzlé tělo Ötziho, považovali vědci za nejstarší důkaz o tetování kresby na těle egyptské kněžky Amunet, jejíž hrobka byla objevena v roce 1891 v údolí Dér-el Bahrí. Tyto tetované kresby tvořily drobné tečky a čárky rozmístěné po celém těle. Mumii lze zařadit do období Střední říše ( př.n.l.). Později bylo v Egyptských hrobkách nalezeno ještě několik dalších těl s drobnými obrazci na těle. 5.2 Evropa a starý svět Gaius Julius Caesar ( př.n.l.) uvádí: Všichni Britanové se však natírají barvivem z borytu, které barví na tmavomodro, a o to je pohled na ně v boji hroznější. Vlasy nosí dlouhé a holí se celé kromě hlavy a horního rtu. Héródiános z Antiochie (3. století) psal o divoších z bažin, kteří si do svých věčně nahých těl vpichují barvu do tvarů zvířat. Isidor Sevillský (asi ) píše o Piktech, kteří si pomocí jehel tvoří rány do těl, do nichž následně vetřou barvu z rostlinných šťáv. Tohle označení patří nejspíše jen nejvznešenějším. Z těchto období pochází pravděpodobně nejstarší popis složení a přípravy barvy pro tetování. Tvoří jej 1 libra dřeva z egyptské borovice (akácie), 2 unce rezavějícího bronzu, 2 unce žluči a 1 unce skalice. Vše promíchat a scedit. Bronz rozemlít s octem a přidat zbylé suroviny, opět rozemlít na prášek. Následně přidat jeden díl šťávy z pórku a dva díly vody. Nakonec je nutno směs protřepat. 5.3 Rané Křesťanství Panovníci trestali křesťany za jejich víru mimo jiné i pomocí tetování. Ti si ovšem časem vytvořili z ornamentních značek komunitní symbol. Ti, kteří se s tímto označením vrátili domů, byli považováni za hrdiny. To co bývalo důkazem lůzy, se změnilo v projev odvahy a vyjádření pravdy. Tetování postupně uvadlo a bylo označováno za symbol čarodějnictví. Drobné vpichy či zvířecí motivy spojovaly svého nositele s ďáblem. 22

23 Jean de Thévenot (17. století) psal o cestách v Levantu, na nichž se nechal tetovat v Jeruzalémě pomocí prachu z uhlí. Podle zápisků různých poutníků zde přímo kvetla živnost tatérů. Již v období raného křesťanství se v Evropě znalo tetování neboli skarifikace Černé Afriky. Jedná se o výraznější plastické zjizvení kůže, kterému dávají obyvatelé Afriky přednost především kvůli tmavé pleti. 5.4 Tetování jednotlivých kultur Mayové Mayská kultura je v tetování jednou z nejvýraznějších a obsahuje velmi propracované typické ornamenty. Čím více byli Mayové tetováni, tím více byli považováni za chrabré a statečné. Tetovali se i tajně, v zajetí. Tento proces byl velmi bolestivý, provázen horečkou a dalšími nemocemi. Přesto všechno se Mayové posmívali těm, kteří tetování nebyli. Tetovali se i zločinci, kterým byl tetován celý obličej od brady až po kořínky vlasů, což bylo pro ně velkou potupou Čína Z doby prvních dynastií (Šang stol. př.n.l. a Čou př.n.l.) se objevily figurky zdobené tetováním a několik málo dalších zmínek o drobných ornamentech pod kůží. Po té následuje období, kdy Čína tetováním pohrdá. Rozlišovalo se zde několik druhů tetování. Například to byly znaky menšin a cizinců, trestanců, značení otroků a podobně Japonsko V Japonsku se z prostých trestaneckých tetování vyvinula přímo umělecká díla, velmi známé a legendární takzvané horimono. K samotnému procesu se využívaly ocelové jehly v dřevěném držadle, které při pohybu připomínají pomalý šicí 23

24 stroj. Tradiční irezumi se vždy provádělo ručně, avšak v dnešní době se tento způsob nahrazuje elektrickými strojky. Vzory tetování vycházely z dějin a legend. Tetovaly se draci, démoni, kapři i květiny. Opět se tetovali především cizinci, návštěvníci Japonska. Proto se většina tatérů přesunula k přístavům. Nádherné japonské výtvory se tak dostaly do celého světa a ovlivnily další vývoj tetování. Na jokohamský břeh připlul i sedmnáctiletý hoch jménem George Burchett, velký nadšenec do tetování, který se později stal nejznámějším londýnským tatérem. Tetování se stalo běžnou záležitostí a dokonce roku 1885 se odhadoval počet tetovaných osob v Tokiu na více než třicet tisíc. Jedna z nejznámějších skupin, která prezentovala a prezentuje japonské tetování, se nazývá mafie Jakuza. Protože bylo tetování velmi bolestivou záležitostí, vykazovalo známku odvahy. Protože je stálé, vykazovalo oddanost. Možná kvůli ilegalitě tetování, kterou proslavila Jakuza, je dodnes zakázán vstup tetovaným osobám do japonských lázní. Právě proto je jednou z činností mafie provozování vlastních lázní. Obr. 5.4 Japonská mafie Obr. 5.5 Tradiční motiv Obr. 5.6 Nositelé tzv. horimono Thajsko Koncem 18. století král Bangkoku nakázal, že všichni svobodní občané musí mít tetována jména svých pánů a měst, ve kterých bydlí. Mimo jiné se v Thajsku nacházela spousta výborných umělců, kteří tetovali postavy, motivy ryb, jejich šupin a jiná zvířata. 24

25 5.4.5 Indonésie Počátkem 20. století byly u Kajanů (obyvatelé Indonésie) tatérkami vždy ženy. Do kůže zanášely pigment pomocí klacíku s jehlami a kladívka. Vyťukával se tak požadovaný vzor. Stejně jako ve většině zemí se nepoužívala dezinfekce ani jednorázové či sterilní nástroje. Za tetování se platilo různými předměty například drahocenným mečem Polynésie V Polynésii byl tatér společensky velmi významnou osobou (rovný byl například knězi). Využívalo se podobné metody, jako jinde ve světě. Dřevěnou paličkou se poklepávalo na kostěný či mušlový hřebínek. Barva se vyráběla z pečených ořechů či semen. Z Polynésie se do Evropy vraceli potetovaní námořníci i cestovatelé, ale i několik domorodců. Nejznámějším domorodcem byl Omai z malého ostrova Huahiné, který se stal živoucí kuriozitou v Londýně. Tento ostrovan nebyl ani příliš tetován, měl pouze drobné tečky a čáry na rukou, ale i tetované pozadí. Jeden z nejznámějších popisů vystihuje Omaie jako mahagon, v němž jsou vloženy dýhy, které ale nevystupují z těla. V celé Polynésii tetování postupně upadalo. Roku 1822 byl na ostrově Huahiné nařízen zákaz pořizování tetování. Důvodem byl starý obyčej, který špatně reprezentoval domorodce, ti pak působili zaostale Nový Zéland Na Novém Zélandě bylo motivem především velmi výrazné tetování tváře. Maoři, obyvatelé Polynésie se stali nejslavnějším potetovaným národem (zejména obličeje). Tetovaní muži vyvolávali v boji strach a pro ženy byli velmi přitažlivými. Balzamované hlavy těchto tetovaných bojovníků byly důležité v mezikmenových bojích. Často si je kmeny vyměňovaly jako symbol smíření. Tak jako se v Evropě dědily portréty předků, malované slavnými malíři, tak se v zemích Polynésie dědily hlavy členů rodiny. I na Novém Zélandě upadalo tetování v domnění, že tyto staré obyčeje budou v nepochopení pro civilizované národy a Maoři zůstanou v jejich očích barbary. Schraňovat hlavy svých předků a příbuzných vedlo ovšem ke katastrofě. Maorští válečníci a cestovatelé zjistili, že za tetovanou hlavu získají pušky a další zbraně. 25

26 Čím více získali hlav, tím více měli zbraní, takže obchod jen kvetl. Po několika letech, kdy začaly docházet tetované hlavy, Maoři tetovali a zabíjeli otroky a zajatce, aby mohli prodat jejich hlavy. Ještě ve 20. letech 19. století se obchodovalo s chabými napodobeninami. Obchod došel tak daleko, že náčelníci přiváděli svůj lid na palubu lodí různých cestovatelů, kde byl vybrán a zaplacen kus, který byl následně potetován a doručen. Obchodovalo se nejčastěji v Londýně, kde se hlavy dostávaly do muzeí i do soukromých sbírek. V roce 1831 byl dovoz hlav zakázán v Novém Jižním Walesu. Generálmajor Horatio Gordon Robley sepsal stav hlav v muzeích a publikoval i zásadní práci o Maorském tetování (Moko, or Maori Tattooing). Nashromáždil několik desítek hlav takzvaných mokomokai. Fotografie zobrazena v této kapitole pochází z roku 1902 a je na ní znázorněn Horatio se svými nasbíranými hlavami, jejichž počet se odhaduje na více než tři stovky kusů. Obr. 5.7 Balzamovaná hlava Obr. 5.8 Horatio Gordon Robley se svou sbírkou hlav Markézské ostrovy Markézané dotáhli umění tetování k naprosté dokonalosti. Zájemci za něj platili dokonce i šperky. Ceny byly vysoké, takže tetování sloužilo především zámožným jedincům. Vznikaly i první nepsané soutěže v tetování. V nich se hodnotila především rychlost a preciznost tetovaného motivu. 26

27 5.5 Novodobá historie tetování Námořníci Hlavní vliv na rozvoj tetování, jak je známé dnes, měli jednoznačně námořníci. Cestovali po celém světě a přicházeli do kontaktu s tatéry, kteří sídlili například u přístavu. Tito mořeplavci si nechávali tetovat motivy s vlaštovkami, kotvy, srdce, iniciály, i motivy moře jako je loď, vlny, mořské panny a podobně. Každý motiv měl svůj jedinečný význam. Námořníci viděli jako prvního ptáka, když se vraceli na pevninu vlaštovky. Když přepluli rovník, nechali si vytetovat symbol Neptuna. Pokud námořník přepadl přes palubu, snadněji se pomocí tetování identifikovalo jeho tělo a vytetovaný kříž zajistil křesťanský pohřeb. Koncem 19. století mělo 80 až 90 procent mužů u amerického námořnictva alespoň jedno tetování. Roku 1909 přišlo americké námořnictvo s požadavkem předělání neslušných tetování svých uchazečů. Tetované nahotinky byly oděny do kalhotek, plavek, sukýnek a podobně Cirkus Druhou větví, která rozšířila novodobé tetování, byl jednoznačně cirkus. Ten na počátku 20. století vzkvétal. Patřili do něj lidé, jako byly krotitelé divokých zvířat, hadí ženy, liliputi a jinak deformované osoby. Součástí cirkusu byly i celotetované živoucí kuriozity. Jeden z nejznámějších byl Řek Géorgios Konstantin alias princ Constantine. Ten měl na sobě neuvěřitelných 388 figurálních tetování. Tetován byl i pod vousy a vlasy, na penisu až k palcům na nohou. V cirkuse zazářila i Iréne La Belle Woodwardová, tetována strojkem navrženým Charlesem Wagnerem, která nosila na svém těle padesát varietních hvězd. Dále žila nejtetovanější žena světa Emma de Burghová, která také vycestovala do Evropy ze Spojených států amerických. Jedno z jejích nejpozoruhodnějších tetování byl obraz Poslední večeře Páně na zádech. 27

28 Pravděpodobně nejznámější tetovanou ženou byla Betty Broadbentová, co by absolventka církevní školy, která vystupovala se svým tělem v roce Takových žen byla samozřejmě spousta. I Evropa měla mezi ženami takovéto kuriozity. Ve Francii (Saharet), v Irsku (Morissovou), v Německu (Angoru). V roce 1920 v amerických cirkusech pracovalo přes tři stovky celotetovaných osob, ti si na svých cestách vydělávali vysoké finanční částky. Jeden z nejznámějších mužů novodobé historie tetování je Velký Omi. Ten se nechal potetovat londýnským umělcem Gerogem Burchettem. Dokonce si k tatérovi přinesl svůj nákres, kde byl zobrazen s pruhy inspirovanými zebrou. Velký Omi svým jménem Horace Ridler byl v minulosti majorem v britské armádě. Následníci Velkého Omiho či prince Constantina ještěrčí Eric Sprague, Zombie boy či židovka Mariana Vajnštajnová nikdy nedosáhli takového úspěchu a slávy Vězení Tetování vytvářené za mřížemi si zaslouží minimálně svou vlastní podkapitolu. Zvláště pověstné jsou tetování z ruských věznic. Ostnatý drát na čele si tetovali doživotně odsouzení. Počet lebek značil, kolik lidí násilník zabil. Často na tělech nalezneme i chrámy, jejichž věžičky se rovnají počtu let strávených ve vězení. Spousta z těchto tetování nejsou vytvořena dobrovolně. Z amerických věznic jsou známé především značky, které svým nositelům zajišťovaly lepší zacházení nebo právě naopak. Většinou to byly symboly hlásící se k určitým gangům. Jedny z nejznámějších jsou rasistické Aryan Brotherhood dvojité blesky, zkratka AB nebo naopak černošská Black Guerilla Family černý drak, zkratka BGF. Odsouzení dotáhli tohle řemeslo na vysokou úroveň. Ve většině vězeňských zařízení je proces tetování zakázán, přesto nová tetování stále přibývají. Vyrobit primitivní verzi tetovacího strojku není zvlášť obtížné. Nejtěžší je sehnat součástky a díly, i to nebrání, aby vznikala stále nová díla. Obvykle stačí pár jehel od krejčího, využívají se i verzatilky, motorek z holicího strojku či walkmana. Propašuje se nějaký inkoust nebo se vyrobí ze sazí či z nějakého dostupného plastu, nejčastěji obalu. V těchto případech vzniká velmi často životu nebezpečná infekce. 28

29 Obr. 5.9, 5.10, 5.11 Fotografie ruských vězňů Tetování dle sociálních tříd Koncem 19. století se nejčastěji nechávali tetovat již zmiňovaní námořníci, vojáci, kriminálníci a karikatury z cirkusů. Na druhé straně se tetovali bohatí intelektuálové, vysoce vzdělaní lidé a umělci. Jeden z nejznámějších příběhů je o napoleonském maršálovi Jeanu Bernadottovi, který vládl ve Švédsku jako král Karel XIV. Jednoho dne dostal záchvat. Jeho lékař mu doporučil pustit krev žilou, jenže maršál tuhle metodu razantně odmítal. Po té co svolil, všichni přítomni s překvapením zírali na jeho potetovanou paži s nápisem: Mort aux rois! čili Smrt králům! Tetování na své paži nesl i Winston Churchill a to kotvu. Josif. V. Stalin nesl na prsou vytetovanou lebku. Čím více ubývalo tetování mezi divochy, tím více ho přibývalo ve vyšších evropských vrstvách. Vynálezem elektrického tetovacího strojku (po roce 1890) se zmírnila bolest procesu, zkrátila se doba tetování i hojení a tím se nechalo tetovat čím dál více lidí, opět mezi nižšími vrstvy. 29

30 5.5.5 Nejznámější tatéři Mezi nejznámější tatéry, kteří přispěli k rozvoji tohoto řemesla, patří například Martin Hildebrandt, který otevřel první tetovací stuido v New Yorku roku Horitojo z Japonska, který také působil v New Yorku je známý po celém světě. Dále Sam O Reilly, Charlie Wagner, Tom Riley či George Burhett. Sutherland MacDonald se dokonce objevil v tehdejším tisku pod přezdívkou Michelangelo. Pravděpodobně první známější ženou tatérkou byla Maud Stevens Wagnerová. U těch méně známých tatérů se velmi rychle šířila infekce, žloutenka i závažnější problémy. Hnisavé neléčené rány občas vedly i k amputacím končetin. Nedodržovala se žádná hygiena ani sterilní podmínky. V salónech se běžně našla zaschlá krev, nečištěné nástroje, nevyužívaly se sterilní rukavice, desinfekce ani antibakteriální prostředky. Obr M. S. Wagnerová Obr August Wagner a jeho manželka Maud Stevens Wagnerová Tetování za 2. světové války V Německu Adolf Hitler zakázal tetovat a zavřel všechny vznikající tetovací salóny. Nacisté ovšem využili tetování pro značení vojáků. Značku tvořila krevní skupina pro potřebu transfúze. Tetovali se i osvětimští vězni a značili se židé. Ovšem nejznámější sadistkou se stala Ilsa Kochová, choť velitele Buchenwaldu. Vyhlížela si tetované jak mezi mrtvolami vězňů, tak mezi živými. Tito oběti pak skonči- 30

31 li v plynových komorách nebo zemřeli pod jinou záminkou. Ilsa si nechávala z jejich kůže vyrobit různé předměty. Jednalo se o kabelky, peněženky či stínidlo u lampy. Po skončení války klesal zájem o tetování právě z důvodů nechvalně proslulého tetování Židů. Obr Části lidských těl, tetovaná kůže a další předměty nalezeny po skončení koncentračního táboru v Buchenwaldu, včetně lampy vytvořené z lidské kůže Obr Ilsa Kochová 31

32 6 Tetování dnes S jistotou se dá říci, že dnes je tetování na své nejvyšší dosažené úrovni, co se týče samotných motivů, hygieně, nástrojů i přístupu ke klientům. Začaly se vydávat různé katalogy, magazíny a knihy vzhlížející k tetování. Jeden z nejprůlomovějších je časopis TattooTime (1982), který na 64 stranách ukazuje fotografie původních tetování z nejrůznějších částí světa, ale i současné klienty nesoucí právě kombinaci tetování různých dob z různých koutů světa. Z tatérů se stala komunita spolu úzce spolupracující. Někteří umělci bývají velmi vzdělaní lidé, často mají i umělecké školy. Zlepšila se výroba a distribuce materiálu používaného k samotnému procesu tetování. Využívá se sterilních jednorázových pomůcek a dodržují se přísné hygienické zásady. Neustále se vyvíjí, jak složení barev, tak druhy nástrojů tetovacích strojků. Pořádají se i motivační soutěže a většina kvalitních tatérů má svůj nezaměnitelný rukopis. Tatéři dokonce spolupracují s nadacemi, anebo zakládají nadace své. Tým Zkruhu pořádá u nás v ČR charitativní tattoo happening. Díky vydraženému tetování, které si klient odnese, přispěje vysokou částku na mentálně postižené či potřebným rodinám. Tetovací studio Inkoust Tattoo pořádá benefiční večery, na kterých se draží pohádkově potetované pomeranče a výtěžek z nich se věnuje například dětem se zrakovým postižením nebo dětem v kojeneckém ústavě. Obr. 6.1 Tetované pomeranče určené k dražbě 32

33 7 Vývoj nástroje používaného k tetování Tou nejpopulárnější a nejjednodušší metodou vznikající nezávisle na čase i místech je jednoznačně metoda ručního vpichování pigmentu pod kůži pomocí ostrého nástroje. Například v Polynésii se pomocí dřevěné paličky klepalo do mušlového hřebínku, který velmi bolestivým způsobem zanášel barvu pod kůži. Ta se vyráběla z pečených ořechů či semen. Na Havajských ostrovech lidé využívali paličku z ptačí kosti spolu s kostěnými či mušlovými hřebínky. V Indonésii se používal klacík s několika jehlami svázaných do svazku a pomocí kladívka se vzor vyťukával do kůže. Barva se skládala z vody, cukrové třtiny a sazí. Především díky japonské kultuře se výrazně rozvinulo barevné tetování. Japonci do směsi barev začali přidávat purpuru či kurkumu, čímž zdokonalili jejich barevné složení. Pro vývoj elektrického strojku přispěl pravděpodobně i geniální Thomas Alva Edison, který vynalezl elektrické pero, fungující podobně jako šicí stroj. Z toho objevu vychází princip moderního fungování tetovacích elektrických strojků. Průlomovým rokem ve vývoji nástroje pro tetování byl rok 1891, kdy Samuel F. O Reilly vytvořil elektrický tetovací strojek. Tento vynález si Sam nechal patentovat pod číslem US (tattaugraph), který jeho učeň slavný Charlie Wagner vylepšil a opět patentoval pod číslem US Modifikace tohoto typu tetovacího nástroje se využívají dodnes, ovšem nejpoužívanější nástroje fungují na základě navinutých cívek či malého motorku poháněného elektrickým proudem. Obr. 7.1 Samuel F. O Reilly a jeho elektrický tetovací strojek 33

34 8 Charakteristika tetovacího studia Prostory těchto studií se odvíjí od velikosti místností, počtu pracujících a množství navštěvujících klientů. Pokud v salóně pracuje jeden tatér, většinou si vystačí s jedním polohovacím křeslem a jednou pracovní židlí, protože vždy pracuje pouze s jedním klientem. Potřebný je i dostatečně prostorný pracovní stůl pro kresbu a přípravu motivů. Většinou na stole leží počítač, tiskárna, potřebné papíry, tužky, barvy a podobně. Velká pozornost by se měla věnovat i volbě osvětlení místností a pracovních ploch. Osvětlení bude rozebráno v některých z následujících kapitol. Důležité je celkové vybavení studia, jeho barevnost a dekorační předměty, které jej doplňují. Tvorba tatéra bývá obvykle znázorněna na zdech, která prezentuje jeho práci a hlavně dotváří interiéru osobitý vzhled a konkrétní atmosféru. Každé studio působí jiným dojmem. Důraz by se měl klást především na pohodlí klienta i tatéra a také na pocit důvěry a bezpečnosti z vyjadřování tatéra i ze samotného prostoru. 8.1 Ukázky interiérů nejznámějších tetovacích studií v ČR Obr. 8.1, 8.2, 8.3 Bloody blue tattoo, Praha Obr. 8.4, 8.5, 8.6 Inkoust tattoo, Praha Obr. 8.7, 8.8, 8.9 Our future tattoo, Brno 34

35 První zobrazené tetovací studio s názvem Bloody blue tattoo se nachází v Praze a bylo otevřeno v roce Momentálně má v Praze otevřeno dvě pobočky, kde pracuje několik tatérů s dlouholetou praxí. Ti během let obdrželi několik ocenění z českých i zahraničních konvencí. Druhé znázorněné studio Inkoust tattoo se také nachází v hlavním městě v Praze, kde je jmenováno největším tetovacím studiem. Vzniklo v roce 2013 a vychází ze studia Horror Vacui, které bylo založeno roku I zde pracuje několik tatérů a tatérek, kteří během své praxe získávají různá ocenění za svou práci. Třetí a poslední studio na fotografiích se nachází v centru Brna a nazývá se Our future tattoo. Pracují zde tatéři s dlouholetou zkušeností s tetováním a je možné u nich ve studiu absolvovat i rekvalifikační kurz tetování. 8.2 Nejvýraznější tatéři na území ČR V dnešní době je dostupnost k tetovacím nástrojům, jehlám i k barvám opravdu snadná. Přesto nejznámější a nejobdivuhodnější tatéři působící na české scéně většinou začínali s primitivními, doma vyrobenými či upravenými nástroji. Vypracovali se nelehkou cestou pokusů a nyní nelze pochybovat o jejich zručnosti, znalosti řemesla a originalitě jednotlivých pracích. Špičkových a zručných tatérů u nás najdeme desítky, naneštěstí zde nemohou být uvedeni všichni. Jmenováni jsou alespoň ti, kteří jsou známí svou originální prací, příjemnou komunikací a reprezentací na sociálních sítích či tetovacích konvencí. Jako první je zde uveden Peter Bobek, bezpochyby se jedná o jednoho z nejoriginálnějších tatérů své generace. Nejprve pracoval ve Slovenské republice, odkud pochází, později se přesunul na Moravu a momentálně sídlí v hlavním městě v Praze. Peter hostuje v nejrůznějších koutech světa a za své působení získal i spoustu ocenění z prestižních tetovacích soutěží. Je pro něj typický vyhraněný styl, jak jeho tetování, tak i jeho malby. Alespoň ve zkratce bych zmínila jeho kolegy ze studia Bobek tattoo, a to Jana Mráze, Martina Routu či Dan Ka. Každého z nich definuje naprosto jiný styl a způsob práce s technikou i s barvami. Další přední český tatér známý u nás i ve světě působící ve Znojmě Ondrash. Mimo tetování se věnuje konceptuální tvorbě a malbě. Zabývá se i charitativními udá- 35

36 lostmi spojenými s tetováním. Ondřej Konupčík je jeden z průkopníků takzvaného akvarelu v tetování a vůbec využitím barevných ploch na kůži. Bývalý hokejista Lukáš Musil alias Musa patří mezi další české tatéry s výrazně osobitým stylem. Zabývá se například vytvářením jednoho tetování přes více osob. Jeho další velkou vášní je malba velkoformátových obrazů. V realistické je třeba zmínit tatéra Zhivka Baycheva z Bloody Blue tattoo, mezi jeho nejčastější práce patří portréty osob i zvířat, květiny a samozřejmě lebky. Další špička v realismu se jmenuje Maťo Van Orthen, který vytváří obdivuhodná tetování a vyhraje si především u černošedých tetování. Jakub Zítka má také svůj osobitý a výrazný styl, individuální přístup a obdivuhodné zpracování barev. Jako většina zde zmíněných tatérů obdržel nejrůznější ocenění, například tatér roku na Tattoo Convention Zástupkyně ženského pohlaví ve tvorbě kvalitního tetování jsou k nalezení i u nás v republice. Mezi velmi žádané a vynikající tatérky patří například Marie Kraus, Bára a Berta z Inkoust tattoo a mnoho dalších. Obr. 8.10, 8.11, 8.12 Peter Bobek a jeho tvorba Obr. 8.13, 8.14, 8.15 Ondrash a jeho využití barev Obr. 8.16, 8.17, 8.18 Zhivko z Bloody Blue tattoo 36

37 8.3 Vybavení tetovacího studia Dobře řešený prostor musí splňovat účel, kterému má sloužit. Zároveň však musí vyhovovat zásadám hygieny stanoveným pro daný provoz. Řešení prostoru by mělo respektovat ergonomické zásady vycházející z antropologie (Brunecký a Švancara, 1995). O tetovacím studiu přemýšlíme jako o prostoru veřejném, tedy nebytovém a ten musí splňovat náležité podmínky. Ovšem je to velmi netypický prostor, kde tráví tatér spoustu času i o samotě. Při navrhování tohoto objektu je nutné myslet na vnitřní prostory určené pouze pracujícímu personálu. Vybavení tetovacích studií se samozřejmě liší a neexistuje jasné pravidlo, jak by měl takovýto interiér vypadat. Odvíjí se, jak od požadavků samotných tatérů a jejich úrovně či ochoty do takovéhoto prostoru investovat, tak od vývoje tetování v konkrétní zemi, kde se studio nachází. Jinak vypadá typické prostředí tetovacího salónu ve Spojených státech, jinak v Japonsku a jinak u nás v České republice. Není však pravidlem, že kvalitní a esteticky uspokojivé zázemí pro tatéry je známkou kvalitní práce a naopak. V každém interiéru je důležitý i způsob ukládání předmětů. Pro práci tatéra existuje spousta různorodých předmětů, odlišného charakteru a velikosti. Mají nejrůznější tvar, životnost i využití. Některé z nich, jako jsou použité jehly a tipy do strojků, je potřeba uchovávat i po jejich použití. Ty se následně ve větším množství odváží spolu s dalším nebezpečným odpadem. Úložný nábytek neslouží pouze lidem, ale i předmětům, pro které je určen. Z toho vychází většina rozměrů skříní, zásuvek a regálů určených pro konkrétní obsah. Při navrhování atypických prvků do interiéru tetovacího studia, jako jsou vestavěné skříně a zásuvkové díly, je třeba zohlednit dosah předmětů ve stoje, v sedě, ale i výšku očí při stání. V minulosti se využívaly truhly, následně skříně, které byly určeny především pro ukládání oděvů. Z nich vycházely i rozměry pro takovýto nábytek. Ovšem v dnešní době je člověk majitelem spousty dalších předmětů, které je potřeba někde uchovávat. Důležité je vnitřní uspořádání úložných prostorů pro maximální využití každého místa. Tetovací studio je veřejným interiérem, ve kterém se pohybuje spousta osob, ovšem nezbytné pro nábytek je především odolnost vůči barvám, chemikáliím a jeho snadná udržitelnost v čistotě. Prostor v interiéru lze ovlivnit i způsobem otevírání dveří 37

38 u úložného nábytku, proto byly zvoleny u rozsáhlejších skříní v interiéru v této bakalářské práci posuvné dveře. Menší úložné prostory jsou tvořeny především zásuvkovými díly pro uchovávání velkého množství potřebných papírů a návrhů. Na zdech jsou umístěny police, které jsou výhodné pro předměty každodenního používání a pro reprezentativní prvky. Nábytek vhodný do tetovacího studia: o pracovní stůl (i pro práci s PC), prosvětlovací pracovní deska, odkládací stolek o pracovní židle o hydraulické křeslo/polohovací lehátko, opěrka na končetiny o křeslo/pohovka pro konzultaci s klienty, odkládací prostory, věšák o kvalitní osvětlení místnosti, zvětšovací lupa se světlem o zrcadla o odpadkový koš (papír, plast, použité nástroje, biologický a nebezpečný odpad) Úložné prostory pro: o tetovací jehly o jednorázové špičky a tubusy o jednorázové rukavice o tetovací strojky + příslušenství (náhradní díly, šroubováky atd.) o papírové utěrky, gázy, strečová folie, jednorázové obaly o papír (kancelářský papír, kopírovací a přenosný papír atd.) o další drobné potřeby (kalíšky na barvu, kelímky, gumičky atd.) Úložné prostory pro nebezpečný materiál a tekutiny: o tetovací barvy (nádoby různých velikostí) o desinfekci kůže o desinfekci povrchů o desinfekci nástrojů o antibakteriální mýdlo o lékařskou destilovanou vodu o hojivé krémy po tetování o box na kontaminovaný odpad 38

39 Elektrické spotřebiče v tetovacím studiu: o stolní počítač, notebook o tiskárna, kopírka, scanner o horkovzdušný sterilizátor, ultrazvukový čistič o tetovací strojky, napájecí zdroje Vybavení tetovacího studia a používané nástroje se liší dle konkrétních požadavků každého tatéra a tím se liší i nábytkové zařízení takovéhoto prostoru. Možnost vybavení tetovacího studia závisí i na velikosti interiéru a počtu pracujících tatérů. Níže na této straně můžeme vidět typické předměty využívané v tetovacím studiu. Jejich rozměry a využívané množství je potřeba zohlednit při navrhování úložných prostorů do interiéru. Obr. 8.19, 8.20, 8.21 Tetovací jehly, cartridge a barvy 39

40 9 Ergonomie a práce tatéra 9.1 Antropometrie Antropometrie je obor, který se zabývá měřením, popisem a rozborem tělesných znaků charakterizujících růst a stavbu těla. Vychází z antropometrických bodů, které jsou mezinárodně schváleny. Jsou snadno nahmatatelné na kostním podkladu na přesně definovaných místech, kde je lidská kostra pokrytá pouze kůží, ne svalem nebo tukem. Měřený rozměr je přesně definován normami. (Nábytkářský informační server) Tělesnými rozměry člověka se zabývali lidé již ve starověku. Příkladem toho je i římský architekt Vitruvius, který vytvořil dílo s názvem Deset knih o architektuře. V této literatuře se věnuje tělesným proporcím člověka a jejich vzájemným vztahům. Kromě jiných vědců se stavbě těla věnoval i všestranný renesanční umělec Leonardo da Vinci. V jeho teorii je přirozeným centrem lidského tělo pupek, což dokazuje na své kresbě Vitruviánského muže. Rozdílné rozměry u lidské postavy závisí na pohlaví, věku i rase. Vzrůst je ovlivněn stravou, klimatickými podmínkami či zaměstnáním a fyzickou námahou během života. Výška se snižuje v závislosti na opotřebení meziobratlových plotének. Poměřováním tělesných rozměrů a jejich vzájemnou závislostí se zabývá věda s názvem antropometrie. Její prvotní využití ovšem nesouviselo s proporcemi pro navrhování nábytku, nýbrž pro využití v oboru kriminalistiky. Koncem 19. století policejní písař Louis Alphonse Bertillon vyvinul metodu založenou na poměřování částí lidského těla k odhalení totožnosti zločinců. Ve 20. letech 20. století se začala využívat antropometrie s problematikou navrhování nábytku a budov. Designér Kaare Klint získával podklady pro svou práci antropometrickým měřením studentů. Ovšem jednou z nejvýraznějších osobností v souvislosti antropometrie a nábytek byl francouzský architekt a designér Le Corbusier. S pomocí lidské výšky, kterou určil 183 cm a zlatého řezu sestrojil tzv. Modulor. Jedná se o stylizovanou mužskou postavu, dle které lze definovat výšku interiérů, rozměry budov i některých nábytkových prvků. V oblasti průmyslového designu vytvořil podobné postavy odlišného pohlaví tzv. Joe a Josephine designér Henry Dreyfuss. V antropometrii se využívá nejrůznějších přístrojů a měřidel k zjištění konkrétních proporcí těla. Jsou to na příklad antropometr, kefalometr či pelvimetr. Pro přesnější vý- 40

41 sledky získané rychlým způsobem lze využít speciální třídimenzionální laser. Základní důležité antropometrické údaje pro využití v navrhování lze nalézt v normě ČSN EN ISO 7250 Základní rozměry - lidského těla pro technologické projektování. 9.2 Ergonomie Ergonomie je interdisciplinární systémový vědní obor, který komplexně řeší činnost člověka i jeho vazby s technikou a prostředím, s cílem optimalizovat jeho psychofyzickou zátěž a zajistit rozvoj jeho osobnosti. (Chundela, 2001) Název ergonomie vychází ze spojení dvou řeckých slov ergon - práce a nómós - zákon. Ergonomie je disciplína, která se snaží optimalizovat pracovní podmínky k výkonu člověka. S vývojem technologie, technologických postupů a s novými stroji je potřeba stanovit podmínky a požadavky pro kvalitní práci člověka. Vlivem nerovnováhy nesmí docházet k únavě, psychickému stresu či k zdravotním potížím. Vhodná ergonomie zajišťuje bezpečnost v povolání a zkoumá všechny faktory, které ji ohrožují. Mohou jimi být prostředí, jako je interiér a nábytkové vybavení či osvětlení, hluk a teplota prostředí. V České republice se všeobecná ustanovení týkající se ergonomie nachází v normě z roku 2004 ČSN EN ISO 6385 Ergonomické zásady pro navrhování pracovních systémů. 9.3 Ergonomie a práce tatéra Práce tatéra je časově i fyzicky velmi náročná činnost. Neexistuje mnoho vědních oborů či studií, které by se této činnosti věnovaly, či ji zkoumaly. Chybí i vhodná odborná literatura zabývající se ergonomií tatérů či navrhováním vhodného nábytku pro prostory tetovacího studia. Jedná se o statickou práci, která probíhá několik hodin, často je tělo tatéra jednostranně zatíženo. Proces tetování probíhá v úzké blízkosti s klientem, kde je důležitá soustředěnost pro přesnou a detailní práci na nerovném a neklidném povrchu, na lidské kůži. Práce tatéra probíhá v sedě, ve stoje či v předklonu. Pro usnadnění práce je vhodné mít kvalitní pracovní židli u psacího stolu a polohovatelnou či výškově nastavitelnou 41

42 pracovní židli u lehátka s klientem, která bude zohledňovat tělesné parametry tatéra. Důležité je celkové uspořádání interiéru, vybavení nábytkem tak, aby v práci nepřekážel, nýbrž práci co nejvíce usnadňoval. Výhodné je mít výškově nastavitelné a polohovatelné, jak lehátko či hydraulické křeslo určené klientům, tak pracovní židli i odkládací stolek. Monotónnost práce tatéra spočívá ve stále opakujících se pohybech mezi kůží tetovaného a kalíšky s barvou. Poloho tatéra při práci úzce souvisí s polohou těla tetovaného. Zdravotní potíže tatérů spočívají ve způsobu práce a postoje právě ke klientům. Nejčastěji se jedná o poruchy v oblastech krku, ramen, zad, loktů a zápěstí. Dochází také ke zhoršení zraku při nesprávném dlouhodobém využívání umělého osvětlení a nevhodného oslunění. S růstem sedavého zaměstnání a se změnou životního stylu prosedíme značnou část dne. Tím dochází k poruše především v oblasti bederní páteře a vzniká nevhodné držení těla. Lidské tělo musí být podepřeno tak, aby byl udržen přirozený sklon pánve a páteře. Důležitým požadavkem z hlediska komfortního sezení je takové konstrukční řešení židle, které umožňuje zasunutí nohou pod sedadlo do úhlu 60. (Brunecký a Švancara, 1995) Obr. 9.1 Dosahy člověka při práci vsedě 42

43 10 Návrh interiéru tetovacího studia 10.1 Původní stav Návrh tetovacího studia v této bakalářské práci se zabývá prostory se třemi místnostmi, vyskytující se v přízemí bytového domu v klidné části většího města. Původní rozměry jsou 28,7 m 2, 15,57 m 2 a 2,2 m 2. Přičemž jedna místnost je hlavní prostor, kde tatér pracuje, jak u pracovního stolu, tak spolu s klienty. Druhou místnost tvoří zázemí pro tatéra, kde se občerstvuje a v třetí místnosti se nachází toaleta. Původní stav místností nebyl zcela dostačující pro práci tatéra či tatérky a také neodpovídal hygienickým předpisům. Proto bylo za potřebí několik stavebních úprav. Zázemí pro tatéra bylo poměrně rozsáhlé, přesto by bylo vhodné prostory využít lépe, především pro hlavní místnost, kde je vykonávána většina činností. Nevhodné bylo i umístění umyvadla těsně za vstupem do zázemí. Průchod klienty zázemím na WC také nebyl zcela optimální. Šířka dveří při vstupu na toaletu o rozměrech 600 mm neodpovídala technickým normám a předpisům, proto ji bylo potřeba rozšířit nejméně na 700 mm. Podlaha všech místností byla tvořena šedou dlažbou opotřebovaného vzhledu. Vytápění interiéru bylo zajištěno elektrickým přímotopem, který je na takovýto prostor zbytečně finančně náročný. 43

44 Obr Původní stav interiéru, M 1:50 44

45 10.2 Návrh vlastního řešení Po stavebních a dispozičních úpravách vznikla pracovní místnost o rozměru 34,76 m 2, čímž se tento hlavní prostor rozšířil. Došlo také k obrácení směru otevírání vchodových dveří. Ihned po vstupu do místnosti se po pravé ruce postavila příčka z mléčného grafoskla, která pomyslně dělí místnost na předsíň a pracovní část. Ta vytváří i intimnější prostor pro klienty, kteří často leží na pracovním lehátku s některou z částí těla odhalenou. Zázemí pro tatéra se zmenšilo na dostačujících 5,52 m 2, které jsou optimální pro menší kuchyňský kout i jídelní stůl s židlí pro pohodlné stravování. V návrhu vznikly dvě oddělené toalety. Jedna pro tatéra, druhá slouží klientům. Pro sterilnější prostředí jsou toalety oddělené od hlavní místnosti předsíní s umyvadlem o rozměrech 3,78 m 2. Každé WC zaplňuje v půdorysu necelý jeden metr čtvereční. Kvůli takto umístěným toaletám bylo nutné zazdít jedno z oken v zázemí. Hlavní místnost dělí od předsíně a zázemí příčka, která zároveň vytváří rozsáhlé úložné prostory. Dveře do těchto místností jsou vytvořené z grafoskla, stejně jako obložení této příčky a dveře úložných prostorů. Důležité bylo promyslet i vytápění celého interiéru. Do hlavní místnosti a zázemí je umístěno deskové otopné těleso s bočním připojením. V místnosti, která odděluje WC od hlavní pracovní části, v tzv. předsíni je nainstalováno otopné trubkové těleso. Podlahu v hlavní místnosti tvoří přírodní materiál linoleum Marmoleum Modular Shade. Ve zbytku interiéru podlahu vytváří keramická dlažba. Většina stěn v celém prostoru je vymalována nátěrovou hmotou, v některých částech je na zdech položen keramický obklad. 45

46 Obr Nový stav interiéru, M 1:50 46

47 Hlavní místnost Podlaha v hlavní místnosti je tvořena přírodním linoleem Marmoleum Modular Shade v barvě šedé silver shadow. Skládá se z jednotlivých dílců, čtverců o rozměrech mm a nakonec vytváří ucelenou plochu. Podél stěn je ze stejného materiálu, totožného odstínu vytvořen sokl o výšce 100 mm. Takto zvolená podlaha se snadno čistí, má dlouho životnost, odolává namáhání a působí příjemným dojmem i ve veřejném interiéru. Marmoleum je vyrobeno z obnovitelných zdrojů a na konci své životnosti se jednoduše spálí. Stěny v této místnosti jsou vymalovány dvěma odstíny, tmavě šedou barvou (RAL 7043) a signální bílou (RAL 9003). Výjimku tvoří úložný prostor UP3, za nímž je použit keramický obklad Color One, Sanita. Za tímto solitérem vzniká omyvatelná, snadno čistitelná a odkládací plocha o šířce obkladu 200 mm. V interiéru je využita především bílá barva a odstíny šedé. Pomocí barev je prostor pomyslně rozdělen na několik úseků. Ihned po vstupu do místnosti je pomocí příčky z grafoskla vytvořena předsíň, která odděluje prostor s pracovním stolem, úložnými zásuvkami a policemi. Další blok, odlišen tmavším odstínem šedé tvoří umývací část, kde se nachází umyvadlo, horkovzdušný sterilizátor a potřebné úložné prostory. Podél levé stěny se nachází věšák na odložení vršků oděvu, dvě židle a odkládací stolek pro případné čekání klientů. V centru místnosti se nachází lehátko s pracovní židlí, odkládacím stolkem a důležitým osvětlením. Podél stěn nalezneme několik zrcadel, pro kontrolu práce. Výrazným prvkem v této místnosti je celoskleněná skříň, jejíž součástí jsou dvoje dveře, jedny do zázemí a druhé do předsíně k toaletám. Úložné prostory dosahují až ke stropu s výškou 3000 mm, proto bylo potřeba rozčlenit skříně do několika přehlednějších a lépe ovladatelných částí. Méně často používané předměty jsou uskladněny ve dvou řadách skříní, umístěných v nejvyšší části. Dveře od těchto vrchních skříní se otevírají bezúchytkovým systémem TIP-ON. Skříně v úrovni interiérových dveří mají posuvný způsob otevírání. U těchto skříní, dveří i obložení je využit materiál mléčného grafoskla s výrazným grafickým prvkem. Tento prvek se opakuje i na skleněné příčce nacházející se ihned po vstupu do místnosti. Jedná se o obrazce zvířecích motivů vyskytujících se na těle asi let staré mumie z období druhého kurhanu v Pazyryku. Více informací o těch- 47

48 to motivech viz podkapitola 4.1 Nejstarší důkazy tetování - tetované mumie na straně číslo 20 a 21. Sklo je průsvitné, nikoli však průhledné, tudíž poskytuje více světla i do zázemí a předsíně k toaletám, zároveň však poskytuje dostatečné soukromí. Použité grafosklo je vyrobeno z kaleného bezpečnostního skla vysoké kvality a tvrdosti. Údržba je velmi snadná, stačí pouze otřít. Obr Celoskleněná skříň Obr Dělící příčka z grafoskla 48

49 Obr Půdorys, včetně vybavení nábytkem, M1:50 (viz. výkres č. 03 v přílohách) 49

50 Obr. 10.6, 10.7 Pohledy na stěny v hlavní místnosti (viz výkresy č. 04,05 v přílohách) 50

51 Obr. 10.8, 10.9 Pohledy na stěny v hlavní místnosti (viz výkresy č. 06,07 v přílohách) 51

52 Zázemí, předsíň a WC Podlahu v zázemí pro tatéra tvoří keramická dlažba bílé barvy. Na stěnách je využita bílá výmalba (RAL 9003) a na zdi za kuchyňskou linkou je vymalováno světle šedou barvou (RAL 7035). Na této stěně nad kuchyňskou linkou je i keramický obklad světle šedé, matné barvy. Kuchyňská linka má v sobě zabudovanou menší vestavnou chladničku a kuchyňský dřez. K využití je zde i mikrovlnná trouba. V místnosti se dále nachází jídelní stůl s židlí a policový regál. Předsíň před vstupem na toalety je poměrně malá, proto je zde využita keramická dlažba opět bílé barvy. Výmalba stěn je také provedena bílou barvou (RAL 9003). Na některých zdech, například nad umyvadlem, se nachází keramický obklad šedé barvy, viz technický výkres č. 03. V této místnosti se nachází umyvadlová skříň, v níž je umyvadlo a nad ní visí osvětlené zrcadlo. Obě místnosti s toaletami jsou zařízeny stejně. Podlaha je složena z keramického obkladu šedé barvy a na zdech najdeme také keramický obklad tmavě šedé barvy. 52

53 Obr Pohledy na stěny v zázemí (viz výkres č. 08 v přílohách) Obr Pohledy na stěny v předsíni a na WC (viz výkres č. 09) 53

54 10.3 Výpis prvků Mobiliář v hlavní místnosti OZN. POPIS (mm) ML Masérské lehátko Taisage, insportline materiál: kovová konstrukce, ekologická koženka barva: černá rozměry: (Š V H) 1 kus ML NZ1 Nástěnné zrcadlo YUME & BLACK YUME materiál: hliník, kov barva: černá rozměry: (Š V H) 1 kus NZ2 Nástěnné zrcadlo YUME & BLACK YUME materiál: hliník, kov barva: černá rozměry: (Š V H) 1 kus OS2 Odkládací stolek H72, designovynabytek.cz materiál: ocel, sklo barva: lesklý chrom, čirá rozměry: (Š V H) 1 kus NZ1, NZ2 OS2 Z1 Z1 Židle Catifa 46, ARPER materiál: ocel, plast barva: lesklý chrom, bílá rozměry: (Š V H) 1 kus 54

55 Z2 Z2 Z3 Židle Catifa 46, ARPER materiál: ocel, překližka, textil barva: lesklý chrom, šedá rozměry: (Š V H) 1 kus Pracovní židle Catifa 46, ARPER materiál: ocel, překližka, umělá kůže barva: lesklý chrom, černá rozměry: (Š V H) 1 kus Z3 Z4 Kosmetická židle POSH 3D LUX, Profibeauty materiál: ocel, koženka barva: lesklý chrom, černá rozměry: (Š V H) 1 kus Z4 Osvětlení v hlavní místnosti OZN. POPIS (mm) S1 S2 Bodové svítidlo LED Philips SmartSpot Asterope materiál: kov, sklo barva: bílá rozměry: (Š V) 4 kusy Nástěnné svítidlo Pure, NORDLUX materiál: kov, dřevo barva: přírodní dřevo, černá rozměry: (Š V H) 2 kusy S1 S2 55

56 S3 S3 S4 Nástěnné svítidlo Pure, NORDLUX materiál: kov, dřevo barva: přírodní dřevo, bílá rozměry: (Š V H) 1 kus Lampa Scantling, Marset materiál: kov, dřevo buk barva: bílá, buk rozměry: (Š V) 1 kus S4 Výrobky v hlavní místnosti OZN. POPIS (mm) DP DP Dělící příčka, JAP materiál: grafosklo barva: neprůhledné, průsvitné sklo s grafikou rozměry: (Š V H) 1 kus DV1 Hliníkové vchodové dveře, Hörmann materiál: hliník, sklo barva: bílá rozměry: (Š V) 1 kus DV1 DV2 Skleněné dveře, JAP (součástí celostěnné skříně) materiál: grafosklo barva: neprůhledné, průsvitné sklo s grafikou rozměry: (Š V H) 2 kusy DV2, CS1 + CS2 56

57 K1 Bezpečnostní kování, klika R.101.TB2, Richter Czech materiál: hliník barva: stříbrná rozměry: (Š V H) 1 kus K1 K2 Klika na sklo BASIC 2, HERMAT materiál: kov, povrchová úprava nerez barva: stříbrná rozměry: (Š V H) 2 kusy K2 Referenční výrobky v hlavní místnosti OZN. POPIS (mm) KD1 Kuchyňský dřez Niagara 20 black, Alveus materiál: granit barva: černá rozměry: (Š V H) 1 kus KD1 UB1 Umyvadlová baterie Roxa black 91, Alveus materiál: keramika, povrchová úprava granit barva: matná černá rozměry: (Š V H) 1 kus UB1 57

58 Podlahy, stěny a obklady v hlavní místnosti 1 OZN. POPIS (mm) 1 Podlaha Marmoleum Modular Shade materiál: přírodní linoleum barva: šedá silver shadow rozměry: (Š V) 2 2 Výmalba barva: RAL 9003 (signální bílá) 3 3 Výmalba barva: RAL 7043 (dopravní šedá B) 4 Obklad Color One, Sanita materiál: keramika barva: černá, lesklá rozměry: ,5 (Š V H) 4 Mobiliář v zázemí OZN. POPIS (mm) JS JS Jídelní stůl Sauli, MT nábytek materiál: dřevo - borovice, bílý lak barva: bílá rozměry: (Š V H) 1 kus PR PR Policový regál Gale, Scandinavia materiál: ocelová konstrukce, černé sklo barva: černá rozměry: (Š V H) 1 kus 58

59 Z2 Z2 Židle Catifa 46, ARPER materiál: ocel, překližka, textil barva: lesklý chrom, šedá rozměry: (Š V H) 1 kus Osvětlení v zázemí OZN. POPIS (mm) S5 LED svítidlo Nordlux Pipe materiál: plast barva: šedá rozměry: (Š H) 1 kus S5 S6 Stropní světlo Nice Lamps Calisto 30, Bonami materiál: ocel, sklo barva: bílá rozměry: (Š H V) 1 kus S6 Referenční výrobky v zázemí OZN. POPIS (mm) KD2 KD2 Kuchyňský dřez Franke KSG 218 grey, Alveus materiál: kámen fragranit barva: šedý kámen rozměry: (Š H V) 1 kus 59

60 UB2 Umyvadlová baterie MIO-N 3111V1, Jika materiál: nerez, chromový povrch barva: nerez rozměry: (Š H V) 1 kus UB2 Podlahy, stěny a obklady v zázemí OZN. POPIS (mm) 5 Podlaha dlažba Multi Tahiti, Siko materiál: keramika barva: bílá, matná rozměry: (Š V) 6 Výmalba barva: RAL 9003 (signální bílá) Výmalba barva: RAL 7035 (světle šedá) 8 Obklad Multi Tahiti, Siko materiál: keramika barva: světle šedá rozměry: (Š V) 8 Mobiliář v předsíni OZN. POPIS (mm) NZ3, S7 NZ3 Nástěnné zrcadlo SONIA LED, Sanimat S7 materiál: konstrukce nerez, sklo, led světlo barva: zrcadlo, neutrální led světlo rozměry: (Š V H) 1 kus 60

61 Osvětlení v předsíni OZN. POPIS (mm) S1 Bodové svítidlo LED Philips SmartSpot Asterope materiál: kov, sklo barva: bílá rozměry: (Š V) 1 kus S1 Výrobky v předsíni OZN. POPIS (mm) DV3 Interiérové dveře Single 1 plné, Hornbach materiál: kompozitní dřevo, voštinová výplň barva: bílá rozměry: (Š V) 2 kusy DV3 K3 Interiérová klika Fero QR, DOMINO materiál: kov, lakovaný chrom barva: stříbrná rozměry: (Š V H) 2 kusy K3 Referenční výrobky v předsíni OZN. POPIS (mm) UB3 UB3 Umyvadlová baterie Cubito , Jika materiál: mosaz, chromový povrch barva: stříbrná rozměry: (Š H V) 61

62 UM Umyvadlo Cubito , Jika materiál: keramika barva: bílá rozměry: (Š H V) 1 kus UM Podlahy, stěny a obklady v předsíni OZN. POPIS (mm) 9 9 Podlaha dlažba Multi Tahiti, Siko materiál: keramika barva: bílá, matná rozměry: (Š V) Výmalba barva: RAL 9003 (signální bílá) 11 Obklad Sintesi Atelier S grigio, Siko materiál: keramika barva: šedá rozměry: (Š V) 11 Osvětlení na WC OZN. POPIS (mm) S1 Bodové svítidlo LED Philips SmartSpot Asterope materiál: kov, sklo barva: bílá rozměry: (Š V) 2 kusy S1 62

63 Referenční výrobky na WC OZN. POPIS (mm) WC1 Závěsné WC MIO , Jika materiál: keramika barva: bílá rozměry: (Š V H) 2 kusy WC1 Podlahy, stěny a obklady na WC OZN. POPIS (mm) 12 Podlaha dlažba Rako form, Siko materiál: keramika barva: tmavě šedá rozměry: (Š V) 13 Obklad Rako form, Siko materiál: keramika barva: tmavě šedá rozměry: (Š V) 1 kus

64 10.4 Skici tetovacího studia Na níže uvedené skice jsou k vidění vchodové dveře do tetovacího studia, vedle nichž se nachází dělící příčka z průsvitného grafoskla s historickým motivem z potetovaného těla mumie. Ta prostor opticky dělí na předsíň a pracovní část u psacího stolu. Díky ní ovšem proniká dostatek světla a není ovlivněna kontrola chodu celého interiéru tetovacího studia. Obr Grafické znázornění hlavního pracovního prostoru 64

65 Na této straně lze nalézt úložný prostor, který se také nachází v hlavní místnosti tetovacího studia. Většina zdí v interiéru je vymalována určitou nátěrovou hmotou, ovšem zde je pomocí keramického obkladu vytvořen odkládací prostor, který je zároveň snadno čistitelný a dezinfikovatelný. Využitím tmavšího odstínu šedé barvy je celý umývací koutek opticky oddělen. Obr Grafické znázornění úložného prostoru s umyvadlem 65

66 Zde můžeme vidět dominantní prvek v hlavní místnosti, a to úložné prostory se skleněnými dveřmi a skleněným obkladem. Vstup do zázemí a předsíně k toaletám je také součástí celoskleněné stěny. Ta je tvořena z mléčného grafoskla s již zmiňovaným historickým motivem. Součástí skici je i odkládací stolek, který tvoří součást této bakalářské práce. Jedná se o solitér, který je přemístitelný dle potřeby právě vykonávané práce. Obr Celoskleněná stěna úložné prostory + dveře v hlavním pracovním prostoru 66

67 11 Návrh nábytkového prvku do tetovacího studia 11.1 Designérská analýza Nábytkový prvek určený do tetovacího studia v rámci této bakalářské práce je odkládací stolek určený pro práci tatéra. U stolku jsou důležité rozměry šířky a hloubky stolové desky a také jeho výška, jak vůči tetované kůži, tak vůči ruce tatéra. Výška pracovní plochy, která je tvořena kůží na lidském těle, které leží na lehátku, úzce souvisí s výškou stolové desky, na které jsou položeny barvy pro namáčení jehel. Podle charakteru lze rozdělit výšky pracovních ploch při práci vsedě na několik úrovní (Poštulková, 2007; Dorotjaková, 1999): 880 mm pro velmi jemné práce (montáž hodinek, speciální obory vyžadující velmi přesnou manipulaci) 850 mm pro práce s větší zrakovou náročností mm běžný pracovní stůl určený pro manipulaci bez zvýšené námahy a bez nutnosti zvýšené zrakové kontroly 650 mm pro práce vyžadující vynaložení větší síly Konferenční, servírovací a odkládací stolky bývají často součástí jiného nábytkového prvku. Pokud se momentálně nevyužívají, mohou být součástí jídelního či psacího stolu nebo mohou být umístěny v blízkosti jiného solitéru. Rozměry těchto stolků nejsou stanoveny, vychází především z funkce, které mají sloužit. V některých případech se u takovýchto stolků klade velký důraz na estetiku, která občas částečně zastíní svou funkci. Výška servírovacích stolků bývá odvozena od výšky stolů jídelních pro snadnou manipulaci s potravinami. Konferenční stolky jsou odvozeny od výšky sedací plochy, vedle které se nachází. Výška odkládacího stolku závisí především na své funkci. Stolek uveden v této bakalářské práci by měl být navrhnutý individuálně pro každého jedince konkrétního tatéra. Jak je již v tomto textu zmíněno, literatury o ergonomii a nábytku určeného pro práci tatéra nenalezneme velké množství. Z tohoto důvodu tatéři vybírají odkládací 67

68 stolky určené pro jiné činnosti, které nejsou dostačující a nevyhovují všem potřebným podmínkám pro jejich bezpečnou a zdravou práci. Mezi často zvolené odkládací stolky patří zásuvkové díly pro vybavení pracoven či kanceláří, které jsou výhodné svou mobilitou a lehkostí, často se staví na kolečka. Ovšem velkou nevýhodou těchto odkládacích solitérů je jejich výška, která není uzpůsobena práci právě tatérů. Nevhodný je u těchto stolků i materiál, z kterého je vyrobena vrchní vrstva odkládací plochy, ta se rychle opotřebovává častým kontaktem s vodou, barvami, desinfekcí a dalšími používanými látky. Obr Nábytkový prvek určen do koupelen Obr Nevhodný zásuvkový díl Vhodnější alternativou pro odkládací stolky jsou stolky servírovací. Mohou být navrhnuty z materiálu odolávajícího tekutinám, které snadnou přichází s povrchem do kontaktu. Jejich výška je vhodnější pro práci vsedě a odkládání používaných předmětů, ovšem je jednotná a není dostačující pro každého jedince. Pro zdravou a bezpečnou práci by takovýto odkládací stolek měl být individuálně navrhnut a vyroben dle požadavků a rozměrů každého jedince. Obr. 11.3, 11.4 Servírovací a odkládací stolky 68

69 11.2 Materiálové požadavky Odkládací stolek by měl být vyroben ze snadno čistitelného materiálu, odolávajícího častému mytí a chemickým desinfekcím. Těmto vlastnostem musí odpovídat především stolová deska, která je z tohoto hlediska nejvíce namáhána. Stolek by měl být vyroben z takového materiálu, aby byl snadno přenosný či posuvný, ale zároveň dostatečně stabilní. Nábytek musí odpovídat své funkci, pro kterou byl navrhnut a musí splňovat základní požadavky bezpečnosti a hygieny. V tomto případě bylo na výrobu stolové desky využito bezpečností, lepené sklo a na konstrukci rámu se použil uzavřený ocelový profil obdélníkového průřezu jekl. Je nutné zvolit vhodné sklo, aby při užívání nedošlo k úrazu uživatele či jakékoliv další osoby. Při destrukci stolové desky vyrobené ze skla je důležité, aby všechny části zůstaly v celku a nedošlo k jejímu rozpadnutí. V normě ČSN EN (910651) Nábytek - Pevnost, trvanlivost a bezpečnost - Požadavky na nebytový stolový nábytek je uvedeno, že všechny hrany stolových desek, které přichází do přímého kontaktu s uživatelem, musí být zkoseny a zaobleny, bez ostrých hran, což samozřejmě platí i pro stolový nábytek vyrobený ze skla Vlastní návrh Téma historie, vývoje, procesu tetování a nábytku určený pro tatéry spojuje zájmy autorky této bakalářské práce. Jedná se o pohled na tetování nejrůznějších starověkých i soudobých kultur a na nedostatečnou pozornost věnovanou navrhování nábytku do specializovaných veřejných interiérů, jako je tetovací studio. Proces navrhování začal studiem samotného tetování, jeho tvorby i interiérů tetovacích studií. Po konzultaci s několika tatéry se autorka rozhodla navrhnout jednoduchý odkládací stolek dostačujících rozměrů pro odkládání drobných předmětů, potřebných při práci. Zaprvé, je nutno vybrat vhodné materiály pro odkládací stolek a také nastudovat konkrétní požadavky na rozměry tohoto nábytku. Používaný nábytek není zcela vyhovující především z hlediska nedostačující odolnosti vůči vlhkosti, chemickým látkám a tetovacím barvám. Z tohoto důvodu bylo pro stolovou desku zvoleno sklo a pro rám nesoucí tuto desku byla vybrána ocel. 69

70 Jedná se o bezpečností vrstvené (lepené) sklo, jehož vlastnosti jsou definovány v normě ČSN EN ISO Sklo ve stavebnictví Vrstvené sklo a vrstvené bezpečnostní sklo. Tato šestidílná evropská norma popisuje důležité informace o výrobě a použití skla pro výrobce, dodavatele i spotřebitele. Vrstvené sklo je vnímáno jako celek, který je tvořen dvěma či více tabulemi skla vzájemně spojené jednou nebo více mezivrstvami. Pro výrobu mezivrstev se využívá například PVB fólie, EVA fólie či nalévaná pryskyřice aj. Pro výrobu odkládacího stolku uvedeného v této bakalářské práci je použito bezpečností vrstvené sklo tloušťky 10 milimetrů. Šířka i hloubka stolové desky je 300 milimetrů a je vytvořena ze dvou tabulí čirého skla spojených PVB (polyvinylbutyral) fólií. Fólie vyrobena z PVB materiálu se vyznačuje vysokou pevností, pružností a mimořádnou přilnavostí. S dnešními moderními technologiemi lze zvolit i skleněnou desku různých odstínů či využít natištěný motiv na fólii, která tvoří mezivrstvu pro dvě skleněné tabule. Tím vzniká originální prvek přizpůsoben každému interiéru. Obr Využití fólie v mezivrstvě u lepeného skla Konstrukce odkládacího stolku, která nese skleněnou stolovou desku, je zhotovena z uzavřeného ocelového profilu. Tento profil obdélníkového průřezu má rozměry mm a tloušťka tohoto materiálu jsou 2 milimetry. Dutý profil je lehce spojitelný MAG svařováním pomocí CO2. MAG (Metal Active Gas - ochranný plyn, který reaguje například s CO2) je metoda obloukového svařování za pomocí tavící se elektrody v plynu, která využívá teplo elektrického oblouku mezi nepřetržitě dodávanou elektrodou a předmětem svařování. Roztavený drát a místo svaru je chráněno plynem. Ochrannou atmosféru tvoří konkrétní zdroj, a to zásobník plynu tlakové láhve nebo rozvod plynu. 70

71 Všechny ocelové části na tomto stolku, tvořeny uzavřeným ocelovým profilem, jsou spojeny právě metodou MAG svařování a po té jsou potřebná místa zbroušena. Na takto připravený rám je nanesen podkladový bílý lak a na něj je nastříkán za pomocí tlakové pistole lak černého odstínu. Skleněná stolová deska je k ocelovému rámu přilepena polyuretanovým lepidlem TEROSON PU 8590 černé barvy. Tento produkt je výhodný především díky své stabilitě lepeného spoje. Ten se vyznačuje vysokou pevností ve smyku, který odolává i po delší době používání. Lepidlo má vynikající adhezi právě ke sklu i k lakovaným výrobkům, z tohoto důvodu bylo zvoleno i při tvorbě odkládacího stolku v této bakalářské práci. Návrh stolku vychází z prostého geometrického tvaru kvádru. Postupnou deformací nohou vzniká atypický tvar, který nevytváří čtyři běžné nohy pro stůl, či jednu centrální. Tento solitér se o podlahu opírá na třech bodech spojených jednotlivými pásy ocelového profilu. Na těchto bodech se nachází podložky z plstěného materiálu, proti oděru podlahy. Stolek byl navržen tak, aby jeho konstrukce nohy nepřekážely blízkému kontaktu s uživatelem ani s pracovní plochou. Jedná se o atypické dílo, které již při navrhování, lze přizpůsobit požadavkům zadavatele. Tím je myšlena například jeho výška, šířka a hloubka stolové desky, barevnost či využití podložek a kluzáků do konkrétního interiéru s určitou podlahou. Více podrobností o rozměrech a spojích odkládacího stolku je uvedeno v příloze s technickými výkresy s číslem 10, 11 a

72 11.4 Skici a vizualizace odkládacího stolku Na obrázku číslo 11.6 můžeme vidět navrhování stolku, u které se postupným přesunutím opěrných bodů na podlaze zvýšila jeho stabilita. Přesunutím přední nohy směrem k pomyslnému středu stolové desky se mění těžiště tělesa. Z toho samého důvodu byla i druhá, zadní noha posunuta směrem vzad a ke středu stolové desky. Více podrobností je znázorněno na technických výkresech s číslem 10, 11 a 12 uvedených v příloze. Obr Vznik tvaru rámu odkládacího stolku Obr Finální tvar odkládacího stolku 72

73 V programu 3ds Max Design ve kterém byl odkládací stolek modelován, se docílilo k co nejvíce ideálním rozměrům a vzájemným proporcím. Jednotlivé návrhy a spoje bylo možno vzájemně porovnat a po té narýsovat výkresy, dle kterých byl nábytek vyroben. Obr Vizualizace odkládacího stolku 73

74 11.5 Technické pohledy na odkládací stolek Obr Základní rozměry odkládacího stolku, M1:10 (viz. výkres č. 10, 11 a 12 v přílohách) 74

75 11.6 Fotografie odkládacího stolku 75

76 76

77 77