1 ÚVOD 2 2 CAMERA OBSCURA A JINÉ TERMÍNY 3 3 PRINCIP CAMERY OBSCURY 4 4 HISTORIE CAMERY OBSCURY 5 5 POPULARITA CAMERY OBSCURY VE 21.

Transkript

1 OBSAH 1 ÚVOD 2 2 CAMERA OBSCURA A JINÉ TERMÍNY 3 3 PRINCIP CAMERY OBSCURY 4 4 HISTORIE CAMERY OBSCURY Typy camery obscury Nehybná camera obscura Přenosná skříňková camera obscura Fotografická camera obscura Vynálezci prvních fotografií 7 5 POPULARITA CAMERY OBSCURY VE 21. STOLETÍ 9 6 HISTORIE DIGITÁLNÍCH TECHNOLOGIÍ 10 7 REALIZACE CAMERY OBSCURY Papírová krabička (pokus č. 1) Jednooká zrcadlovka (pokus č. 2) Měchový fotoaparát (pokus č. 3) Fotografování a vyvolávání filmů Práce v počítači 14 8 ZÁVĚR 15 9 RESUMÉ CITOVANÁ LITERATURA 17 1

2 1 Úvod V této bakalářské práci jsem se rozhodla propojit dvě různorodé techniky zpracování fotografií. Na jedné straně stála fotografie z camery obscury, což je nejstarší známý fotografický přístroj a na druhé straně byly snímky zpracované digitální technikou. Lákalo mě spojení těchto dvou odlišných světů do jediného fungujícího celku. Jako téma jsem si vybrala interiéry. Jsou každodenní součástí našeho života a na každého mohou působit jinak. Vybírala jsem si převážně takové, které jsou mi něčím blízké. Ať už šlo o můj pokoj, veřejné prostory, kostel či knihovnu. Přitahovala mě jejich různorodost. K fotografování jsem používala cameru obscuru vyrobenou ze starých nefunkčních fotoaparátů a digitální fotoaparát. Následnou koláž fotografií jsem vytvářela v programu Abdobe Photoshop 6.0 CE. 2

3 2 Camera obscura a jiné termíny Camera obscura je latinský název. J e také nejužívanější a nejstarší. V doslovném českém překladu znamená dírková komora. S oběma termíny se často setkáváme v literatuře. Skotský vědec David Brewster [ ] použil slovo pinhole 1 pro označení dírky ve fotoaparátu bez čočky[ ] 2 Pinhole comora je spíše termín užívaný v cizojazyčné literatuře. 1 Pinhole = dírka od špendlíku 2 Bakštein, Zdenek. Camera obscura v praxi [Online]. Paladix. c 2005, poslední revize 20. května [cit 4. dubna 2008]. Dostupný z: < 3

4 3 Princip camery obscury Camera obscura může mít jakoukoli velikost. Je možné ji vyrobit z místnosti, z automobilu, nebo krabičky od bonbonů (viz příloha č. 1). Mezi předmětem a citlivým materiálem stojí překážka v podobě jakéhosi stínítka s velmi malou dírkou. Když je vzdálenost mezi předmětem a dírkou menší než vzdálenost od dírky k citlivému materiálu, obraz se na průmětně zobrazí zvětšený a stranově převrácený. Pokud délka mezi předmětem a otvorem bude větší, výsledný obraz bude znovu stranově převrácený ale menší. Když se tyto dvě délky rovnají, obraz zůstává stejně velký. Zaoral 3 ve své knize uvádí tyto hlavní vlastnosti camery obscury: Dírková komora má velmi měkké podání kresby, nemusí se zaostřovat a má nekonečnou hloubku ostrosti. To je, podle mého názoru, jeden z jejich výrazných rysů. Další vlastností může být její jednoduché a nenáročné vyrobení, díky níž může takto fotografovat téměř každý a za minimální náklady. Zdeněk Bakštein 4 ve svém článku o dírkových komorách připomíná, že V dnešní, číslicovou technikou posedlé době, si můžou dírkovou komoru ze svého miláčka vytvořit vlastníci digitálních zrcadlovek. Potřebují na to navíc jen krytku těla a kousek alobalu. 3 Zaoral, Zdenek. Fotograjujeme : příručka pro začátečníky i pokročilé, 1993, s Bakštein, Zdenek. Camera obscura v praxi [Online].Paladix. c 2005, poslední revize 20. květena [cit 4. dubna 2008]. Dostupný z: < 4

5 4 Historie Camery obscury Bakštein 5 uvádí ve svém článku zajímavou myšlenku: [ ] Camera obscura byla třetím optickým přístrojem, které lidstvo objevilo. Tím prvním bylo v šerém dávnověku zařízení umožňující vidět skrz zdi, tedy okno, druhým pak zrcadlo. O vlastnostech a působení světla se už v 5. století př. n. l. zabýval čínský filozof Mo Ti. [ ] popsal vznik obrazu po průchodu světla malým otvorem. Už on věděl, že předměty odrážejí světlo všemi směry a že světlo odražené od horní části předmětu vykreslí spodní části obrazu. 6 Prvními pokusy o zkonstruování camery obscury se přisuzují anglickému filozofovi Rogeru Baconovi, bylo to koncem třináctého století. Za vynálezce se ovšem považuje Leonardo da Vinci, který o dvě stě let později ve svém rukopise Codex atlanticus věnoval pozornost formování světelného obrazu procházejícího skrze malý otvor. Ale podrobný popis fungování dírkové komory líčí až neapolský učenec Giovanni Baptista della Porta ve své knize Magia naturalis (vydané v roce 1553). V 17. stol. se stala camera obscura velice populární. Na místo dírky se zasadila spojná čočka, jež zvýšila ostrost obrazu. Za autora názvu camera obscura je považován Jan Kepler, který také přišel s přenosnou variantou dírkové komory. Pro zajímavost ještě přidávám zmínku o Georgu Fridrichu Branderovi, který sestrojil vynález nazvaný polymetroscopium dioptricum, [ ] který byl univerzálním zařízením, použitelným jako kamera obskura, jako mikroskop nebo dalekohled, a také pro měření zorného úhlu. 7 V polovině 19. století se stal Brewster otcem moderní cemery obscury, díky níž se daly zhotovovat primitivní fotografie. 7 Skopec,Rudolf. Dějiny fotografie v obrazech od nejstarších dob k dnešku. 1963, s.25 5

6 Camera obscura se neztratila ani v dnešní době. Byla a stále je využívána k zábavným, ale i poučným účelům. Některé fungují dodnes. Například v Edinburghu se jedna taková stala atrakcí města. Přes čočku a zrcadlo se do setmělé místnosti promítá obraz města. Dokonce se od roku 2001 každoročně koná Světový den dírkové fotografie. Účastníci se poslední dubnovou neděli věnují fotografování rozličnými dírkovými komorami [ ] Typy camery obscury Nehybná camera obscura Tato camera má ještě dosti těžkopádné rozměry místnosti. Možná právě proto se v češtině zažil výraz dírková komora, který se používá dodnes. V šestnáctém století se nehybná camera využívala k portrétním účelům. Malíři připevnili kreslící prkno na průmětnu obrazu a jednoduše reálný obraz obkreslili. Tento způsob jim bezpochyby zrychlil, zpřesnil a zefektivnil práci. Takto se jim podařilo reálně zobrazovat nejen portréty, ale také krajiny, či architekturu. V tomto typu camery obscury umělec seděl a přímo pracoval uvnitř Přenosná skříňková camera obscura Poprvé ji popsal profesor matematiky Kaspar Schttem z Würzburgu v roce Jak už sám název napovídá. Tato camera začínala pomalu zmenšovat své rozměry až na přenosnou velikost skříňky (viz příloha č. 2). Byla vyráběna ze dřeva. Obraz se promítal na průsvitný papír. V některých propracovaných typech už bychom našli i primitivní čočku a začalo se také jednoduchým systémem zaostřovat. Podle vzdálenosti objektu se tato část více či méně z camery vysunovala a tím se ostřilo. V principu jsou dnešní 8 Bakštein, Zdenek Camera obscura v praxi [Online].Paladix. c 2005, poslední revize 20. května [cit 4. dubna 2008]. Dostupný z: < 6

7 velkoformátové fotoaparáty pro ploché formáty [ ] stále ještě konstruovány stejně jako camera obscura. 9 Ale je značně sporné, kdo dírkovou komoru obohatil o objektiv. Zdenek Zaoral ve své knize Fotografujeme tento vynález přisuzuje Giovannimu Baptistu de la Porta Fotografická camera obscura Camery obscury, které se dříve používaly ke kreslířským účelům, se začaly v polovině 19. století využívat k fotografickým. Hlavně díky příchodu materiálů citlivých na světlo. Camera obscura se stala předchůdcem fotografického přístroje (viz příloha č. 3). 4.2 Vynálezci prvních fotografií Na tomto místě jsem se rozhodla připomenout pár jmen, které jsou spojeni se vznikem prvních fotografií. Všichni jmenovaní používali ke svým prvotním fotografickým pokusům právě cameru obscuru, která se stala základem konstrukce fotoaparátu. První fotografii vytvořil francouzský vynálezce Joseph Nicéphore Niépce 10. Byla nazvána heliografie 11 (1826). Snažil se zachytit pohled z okna (viz příloha č. 4). Expozice trvala osm hodin. Jednalo se o cínové, později skleněné desky pokryté vrstvou asfaltu. Tam, kde asfalt nebyl osvícen, se směsí levandulového oleje a petroleje vymyl. Bohužel ještě nedokázal obraz dostatečně ustálit. Niépce byl mimo jiné také vynálezcem jednoho z prvních měchových fotoaparátů. Bohužel otcovství bylo přisouzeno jiným vynálezcům. Téměř v té samé době se podobnými objevy zabývá Jacques Louis Mandé Daguerre (viz příloha č. 5), francouzský malíř a vynálezce, jenž vymyslel složitou a časově náročnou techniku zhotovování obrázků zvanou daguerrotypie (1839). Brzy se tato technika rozšířila téměř do celého světa a stala se velice módní, ačkoli byla finančně, 9 Spitzing, Günter. Nová učebice fotografie : fotogtrafujeme černobíle i barevně. 1992, s Joseph Nicéphore Niépce jako jednomu z prvních se mu podařilo sestrojit - velocipéd (Mrázková, 1986) s heliografie = kresba sluncem 7

8 technicky i časově 12 velice nákladná. Obrázky byly tmavé a málo prokreslené. Na postříbřené měděné desky nechal působit nejprve jódové páry, po exponování zase rtuťové 13. Obraz ustaloval pomocí roztoku kuchyňské soli, ale přesto byl na daguerrotypech velice křehký. Za tři týdny po senzaci způsobené ve Franicii [ ] vystoupil v Anglii se svým vynálezem soukromý vědec William Henry Fox Talbot. 14 Zpočátku používal cameru obscuru ke kreslení krajinek a to ho přivedlo na myšlenku zachytit obraz pomocí světla. Rozvíjel techniku kalotypie (1841). Podobně jako Daguerre pracoval s postříbřenými deskami, ale na rozdíl od něj tuto techniku zdokonalil, dokázal pracovat mnohem rychleji a hlavně dokázal pracovat s negativním a pozitivním obrazem. (viz příloha č. 6) Listy papíru potáhl vrstvou chloridu stříbrného pro vytvoření okamžitého negativního obrazu, který může být použit k vytvoření libovolného množství kopií, což se podobá i dnešnímu běžnému negativnímu procesu. 15 Američan George W. Eastman dokázal zhotovit první negativní film. Tento vynález doslova ulehčil všem fotografům práci. K pořízení fotografie jim stačila rulička svitkového filmu. Už nemuseli s sebou nosit velké množství fotografických chemikálií a dalších pomůcek. 12 Při daguerrotypii se exponovalo od několika minut až jednu hodinu. Fotografovaní lidé se nemohli po celou dobu hýbat ani mrkat. 13 rtuťové výpary byly pro fotografy zdraví nebezpečné 14 Mrázková, Daniela. Příběh fografie. 1986, str Fotografie. Wikipedie otevřená encyklopedie [Online]. c2008, poslední revize 29.března 2008 [cit. 4. dubna 2008]. Dostupný z: < > 8

9 5 Popularita camery obscury ve 21. století O tom, že tato technika neskončila na vrakovišti zapomnění, ale stává se čím dál tím víc populární v dnešní digitálně zahlcené době, svědčí o tom mnohé odkazy a diskuse na internetových stránkách, kde nalezneme návody na výrobu papírového fotoaparátu Dirkonu, dírkové komory z lega či z krabičky od sirek, vlastně ji můžeme vyrobit téměř z čehokoli, co objevíme doma. Nemusíme si namáhat hlavy s výpočty expozice, na webových stránkách nalezneme takové programy, které za nás dokáží vše propočítat. Možná už jsme znuděni nulami a jedničkami, protože mnozí amatéři, ale i profesionálové znovu nalezli tuto bezpochyby vzrušující techniku fotografování a dokázali ji vyleštit do oslnivého lesku. Například Zdenek Bakštein experimentuje s obrazem a to tak, že dírkové komoře nevyvrtá pouze jednu dírku, ale hned několik (viz příloha č. 7). Dalibora Balihara 16 camera obscura natolik nadchla, že už nefotografuje ničím jiným. Tvůrčí svoboda, experimentování a atmosféra fotografií pořízených dírkovou komorou mě brzy natolik okouzlily, že dnes fotografuji téměř výhradně touto technikou a svoji zrcadlovku jsem prodal. (viz příloha č. 8) Vojtěch Sláma ve fotografické soutěži Frame 007 zvítězil v kategorii V.I.P. Jeho snímky byly vyrobeny na podobném principu, jako je camera obscura. Na stránkách Nicka Dvoracka, který se zabývá pinhole fotografováním, nelezneme několika stránkový popis k sestrojení kartonové camery obscury i s fotografickou přílohou a mimo jiné spousty takto vyfotografovaných snímků. Našli se i takoví experimentátoři, kteří se nebrání vyrobit absurdní camery obscury. Například Thomas Bachler, který si do dutiny ústní vložil film a rty mu sloužily jako dírka. Marcus Kaiser si vybral k fotografování Východní a Západní část Berlína. Jako dírku vužil puklinu v bourané Berlínské zdi, ke které přikládal kazetu s filmem. 16 Balihar, Dalibor. Pinhole [Online]. c [6. dubna 2008]. Dostupuné z: < 9

10 6 Historie Digitálních technologií Na stejném principu jako camera obscura pracuje jak klasický, tak i digitální fotoaparát. Zásadním rozdílem je způsob záznamu obrazu. U klasiky tvoří plochu citlivou na světlo negativní film, na rozdíl od digitálních médií, která převážně využívají k záznamu obrazu elektronickou součástku CCD 17 nebo CMOS. Elektronickou součástku CCD vynalezli George Smith a Willard Boyle v roce Firma Fuji v roce 1988 vyrobila první fotoaparát Fuji DS-1P, který byl ještě bez obrazovky. Dokázal zaznamenat vyfotografované snímky do počítačového souboru. Do běžného prodeje se takto upravené fotoaparáty dostaly až v roce 1996, v témže roce i v České republice. Podle mého názoru v dnešní době pomalu ale jistě digitální fotoaparáty vytlačují klasické analogové přístroje z trhu. Naproti tomu v článku z roku 2006 Jan Březina uvádí zajímavý poznatek: Podle agentury InfoTrend letos začne na americkém trhu klesat poptávka po digitálních fotoaparátech a skončí tak definitivně období digitálního boomu. Evropský trh se do stejné situace podle InfoTrendu dostane na přelomu 2006/ Na dotaz směrovaný k prodejci fotoaparátů a fotografických příslušenství, zda vnímá stagnaci nebo snad pokles v prodeji digitálních fotoaparátů a to převážně kompaktů, odpověděl, že nepociťuje úbytek zájmu o digitální fotoaparáty. S Březinou se shodují ve znatelném nárůstu poptávky hlavně po digitálních zrcadlovkách. Určitě bude zajímavé sledovat, jakým směrem půjdou digitální technologie ve fotografickém oboru v budoucnosti. 17 Na plochu senzoru je promítán obraz přes systém optických čoček v objektivu. Světelná energie, která přichází ze snímaného prostoru (scény), je v jednotlivých pixelech (obrazových bodech) převáděna na elektrický signál a uložena v podobě vázaného náboje. (Fotografie, Wikipedie2008) Ten je převáděn do digitální podoby 18 Březina, Jan. PMA 2006 : Jaké novinky nás čekají? [Online] // Fotografování. cz. c2006, poslední revize13. února 2006 [cit 6. dubna 2008]. Dostupuné z: < >. 10

11 K vlastnímu fotografování jsem používala digitální kompaktní fotoaparát Canon z řady Power Shot A 80 (viz příloha č. 9). Pravda, je to už dědeček, možná pradědeček mezi dnešními typy kompaktů, ale dostatečně mi k mým fotografickým účelům posloužil. 7 Realizace camery obscury 7.1 Papírová krabička (pokus č. 1) Dlouhou dobu jsem se zabývala samotnou realizací camery obscury. Na úplném počátku práce jsem volila klasický postup, kdy jsem použila obyčejnou krabičku (viz příloha č. 10) velikosti (16 x 11 x 11), kterou jsem na jedné straně perforovala špendlíkem. Dovnitř krabičky jsem v naprosté tmě připevnila nejprve fotopapír o rozměrech 10 x 15 cm. Nevýhodou fotografického papíru je menší citlivost, tudíž musíme používat delší expoziční časy, které se mohou pohybovat řádově v několika minutách. Právě toto byl jeden z faktorů, proč jsem fotopapír vyměnila za černobílý svitkový film. Musím souhlasit s Bakšteinem 19 : Výsledky bývají lepší než na fotopapíře, protože film má větší expoziční pružnost, zachytí větší rozsah světel a stínů. Manipulace hlavně s filmem byla dosti technicky náročná. Samotné připevňování filmu bylo nepřesné a pro mě nesnadné. Hlavně pokud jsem se snažila zbytečně nezanechat na filmu otisky prstů. Připravenou krabičku jsem oblepila černou lepicí páskou a nakonec obalila alobalem. Toto opatření jsem podnikla kvůli případnému průniku světla do krabičky. Tento způsob fotografování pomocí krabičky mě dostatečně neuspokojoval. Po každém exponování zajít do černé komory a ve tmě vyvolávat kousek papíru nebo svitkového filmu, bylo časově náročné a výsledky nevalné. Bohužel se mi nepodařilo zachránit filmy exponované z těchto krabiček. Buď má opatření proti osvitu nefungovala, anebo se stala chyba při vyvolávání, každopádně materiál nebyl k použití. 19 Bakštein, Zdenek. Dírková komora [Online]. Paladix foto-on-line. c2003, poslední revize 7. března [cit. 4. dubna 2008]. Dostupné z: < 11

12 7.2 Jednooká zrcadlovka (pokus č. 2) Zanedlouho jsem vyměnila papírovou krabici za starou nefunkční jednookou zrcadlovku Praktica (viz příloha č. 11), do které se vkládá kinofilm (35 mm). Odmontovala jsem objektiv s nefunkční clonou a místo clony mi sloužila krytka vyrobená z alobalu, do které jsem udělala špendlíkem dírku. Samotná práce se díky fotoaparátu zrychlila a ulehčila. Časy jsem měřila velice orientačně. Obraz se mi ale zdál stále příliš nekonkrétní a rozmazaný (viz příloha č. 12). Proto jsem začala vypočítávat časy podle EV hodnoty a na pomoc jsem si vzala externí expozimetr (viz příloha č. 13). Výsledky byly rozhodně o poznání lepší. 7.3 Měchový fotoaparát (pokus č. 3) Nakonec jsem dostala zapůjčený měchový fotoaparát 20 (na něm měl značku Friedrich Deckel z Mnichova), s kterým se fotografovalo na svitkový film 6 x 9 cm o citlivosti 400 ISO. Tyto širokoúhlé fotografie mě překvapily ostrostí obrazu. Ovšem už na začátku práce jsem se musela potýkat s poruchou závěrky. Nakonec mi nezbylo, než vytvořit improvizovanou závěrku (viz příloha č. 14). Vyrobila jsem ji z víčka z plastové krabičky od filmu. Nebyla dokonalá, ale svůj účel splnila. 7.4 Fotografování a vyvolávání filmů Dírku jsem většinou vyráběla z černého papíru nebo alobalu, který jsem perforovala jehlou či špendlíkem. Různými pokusy jsem přišla na to, že velikost dírky může ovlivnit nejen světelnost, ale také ostrost výsledného obrazu. Zdeněk Bakštein (2005) uvádí ve svém textu rovnici 21 pro určení optimální ohniskové vzdálenosti. Také se z internetových stránek dá stáhnout program Pinholedesigner , který nám přesně 20 Skopec (1963) ve své knize má zobrazen podobný typ fotoaparátu z roku 1911 s. 77 r f = 21 f = ohnisková vzdálenost, r = poloměr dírky, l = vlnová délka světla l 2 22 Odkaz na výpočet doby osvitu < 12

13 vypočítá celkovou dobu osvitu. Nutno podotknout, že jsem ani jednoho při své bakalářské práci nevyužila. Interiéry jsem převážně fotografovala paralelně se stejného místa jak na digitální kompakt, Canon, Prakticu tak i na měchový fotoaparát. Nezbytnou součástí při fotografování byl stativ, bez něho by nebylo možné udržet někdy až minutové časy v ruce. Při porovnávání snímků jsem zjistila, že každý fotoaparát potřebuje na stejnou expozici odlišnou dobu osvitu. Měchový fotoaparát pracoval téměř o třetinu až polovinu s delšími časy než Praktica. Další odlišnost ve snímcích byla ostrost obrazu (viz příloha 15). Tyto odchylky byly způsobeny rozdílnou ohniskovou vzdáleností, kterou měl měchový fotoaparát mnohem delší. Neustále jsem se při zhotovování fotografií potýkala s nedostatkem světla v některých interiérech, snažila jsem se proto aspoň o částečnou kompenzaci delšími časy a filmem s vyšší citlivostí. Přesto ne vždy byl výsledek uspokojivý (příloha č. 16). Chvíli mi trvalo zautomatizovat si postup práce s měchovým fotoaparátem. Snažila jsem se na matnici zachytit obraz, který jsem potřebovala, pak bylo nutné dírku zaclonit. Dále jsem musela matnici vyměnit za kazetu s filmem. Vyjmout kovovou planžetu, odclonit a exponovat obraz požadovaný čas. Znovu zaclonit, vložit zpátky planžetu a ručně přetočit film v kazetě. Ke konci se ale práce zrychlila tak, že výsledná fotografie byla vytvořena během několika minut. Kinofilmy z Prakticy jsem si vyvolávala sama. Na prvním filmu, který jsem vyvolávala, nevyšla žádná fotografie. Zjistila jsem, že to bylo způsobeno špatně propíchnutou dírkou v alobalu, takže se k filmu nedostalo téměř žádné světlo. Ovšem po neúspěšném vyvolání svitkového filmu (viz příloha č. 17), jsem ho svěřila odborníkům. Chyba nastala v špatném navinutí filmu do cívky. V jednom místě se film slepil a způsobil tak nedovolání filmu. Se zbytkem filmů nebyl žádný větší problém. Nutno podotknout, že při tomto focení camerou obscuraou se vytváří velké množství odpadního materiálu. Úspěšnost zpočátku byla jedna použitelná fotografie na svitkový film. Trpělivost se ale vyplácí. Pokud se pořizují záznamy o časech a světelných podmínkách, můžeme obdobné situace porovnat a práce jde potom jednodušeji. 13

14 7.5 Práce v počítači Úpravou fotografií v počítači jsem ukončila samotnou realizaci své bakalářské práce. Naskenované 23 filmy a fotografie z digitálního kompaktu jsem v programu Abdobe Photoshop skládala dohromady. Snímky z camery obscury byly většinou upraveny pouze funkcí křivek. Neretušovala jsem ani chyby, které vznikly při vyvolávání a manipulaci s filmem. Složitější práce nastala v ořezech fragmentů z digitálního média a následného vkládání do fotografie, tak aby na oba dva snímky spolu korespondovaly. K tomu jsem většinou používala funkci libovolné transformace (viz příloha č. 18). 23 Ne všechny fotografie se daly pro svoji podexponovanost naskenovat. 14

15 8 Závěr Realizace fotografií z camery obscury nebyla rozhodně jednoduchá, jak jsem předpokládala. Celý postup byl časově náročný, fotografování, vyvolávání fotografií, skenování a následné úpravy v počítači. Poprvé jsem pracovala se středoformátovým fotoaparátem. Přestože se s ním fotografuje pomaleji než s klasikou, práce s ním mě okouzlila. Při digitální úpravě fotografií jsem nezasahovala do naskenovaných snímků, pouze jsem mírně transformovala fragmenty z digitálních fotografií. Důvodem byly někdy nepřesné úhly focení, ačkoli jsem pořizovala snímky ze stejného místa ze stativu. Myslím si, že u camery obscury nejde pouze o fotografování bez objektivu, ale samozřejmě také o samotnou realizaci, ať už ji vyrábíme z krabičky, či nefunkčního fotoaparátu. Líbila se mi představa, že díky alobalu, špendlíku a kousku filmu, dokáži vytvořit fotografie. A ty jsou na jedné straně reálné a na té druhé hraničí s jiným měkce vykresleným světem. U všech fotografií jsem se snažila vytáhnout pomocí digitální koláže určité prvky tak, aby nezastínily zbytek obrázku, v celkovém výsledku fungovaly, a přesto dokázaly být samostatnou jednotkou. 15

16 9 Resumé Ve své bakalářské práci jsem se zabývala fotografií. Vytvářela jsem paralelně snímky interiérů, jak z camery obscury, tak z digitálního fotoaparátu. Naproti sobě stála nejstarší možná technika fotografování a fenomén dnešní doby, kterým je způsob digitálního zpracování fotografií. Tyto dva snímky jsem spojovala do jednoho obrazu tak, aby spolu kooperovaly v jednotném celku. V první části jsem se snažila nastínit princip camery obscury a podat stručný přehled o jejím vývoji. Zmínila jsem se o Leonardu da Vincim, který ji jako první ve svém rukopise Codex atlanticus popsal. V 19. století camera obscura iniciovala vznik fotoaparátu. V další části jsem podrobně popsala realizaci mého projektu. Kde jsem na počátku fotografovala camerou obscurou vyrobenou z krabičky a dále jsem pokračovala ve fotografování měchovým fotoaparátem. Výsledné fotografie vznikly digitálním zpracováním. Résumé In my bachelor s thesis I dealt with photographs. I parallelly created photographs of interiors with a camera obscura and with a digital camera. I put the oldest possible technique of photography face to face the digital way of picture processing, a phenomenon of the modern era. I combined these two photographs together into one picture so that they would cooperate in one unit. In the first part I tried to outline the principle of the camera obscura and provide a brief overview of its development. I mentioned Leonardo da Vinci, who first described it in his manuscript Codex atlanticus and who initiated the creation of the camera in the 19 th century. In the other part I described in detail the realization of my project. At the beginning I took pictures with camera obscura made from a box and then I continued in picture taking with a bellows camera. The resultant photographs were made by montaging the two photographs with digital processing. 16

17 10 Citovaná literatura Mrázková, Daniela. Příběh fografie. 2.upravené vydání. Praha : Mladá fronta, s. 09/ Skopec, Rudolf. Dějiny fotografie v obrazech od nejstarších dob k dnešku. Praha : Orbis, s Spitzing, Günter. Nová učebice fotografie : fotogtrafujeme černobíle i barevně. 41. vydání. České Budějovice : Dona, ISBN Zaoral, Zdenek. Fotograjujeme : příručka pro začátečníky i pokročilé. Praha : Pěnkava Intermedia k.s., s. ISBN Bakštein, Zdenek. Dírková komora [Online]. Paladix foto-on-line. c2003, poslední revize 7. března [cit. 4. dubena 2008]. Dostupné z: < Bakštein, Zdenek. Camera obscura v praxi [Online].Paladix foto-on-line. c 2005, poslední revize 20. květena [cit 4. dubena 2008]. Dostupný z: < Balihar, Dalibor. Pinhole [Online]. c [6. dubena 2008]. Dostupuné z: < Březina, Jan. PMA 2006: Jaké novinky nás čekají? [Online]. Fotografování. cz. c poslední revize 13. února [ dubna 2008]. Dostupné z: Fotografie. Wikipedie otevřená encyklopedie [Online]. c2008, poslední revize 29.března 2008 [cit. 4. dubna 2008]. Dostupný z: < wikipedia.org/wiki/fotografie> Pudilová, Jana. Malý průvodce teorií fotografie [Online]. Obrazar. c. 2008, poseldní revize 6. března 2008 [cit. 6. dubena 2008]. Dostupný z: < 17

18 Příloha Obrázek 1 DIGIfoto, měsíčník 10/2007, s. 27 Skopec, Rudolf. Dějiny fotografie v obrazech od nejstarších dob k dnešku s. 22 Bakštein, Zdenek. Dírková komora [Online]. Paladix foto-on-line. c2003, poslední revize 7. března [cit. 4. dubna 2008]. Dostupné z: < Obrázky 2 5 Obrázek 6 Obrázek 7 Obrázek 8 Obrázek 9 Skopec, Rudolf. Dějiny fotografie v obrazech od nejstarších dob k dnešku s. 25, 43, 40, 47, 68 Pudilová, Jana. Malý průvodce teorií fotografie [Online]. Obrazar. c. 2008, poseldní revize 6. března 2008 [cit. 6. dubena 2008]. Dostupný z: < Bakštein, Zdenek. Dírková komora [Online]. Paladix foto-on-line. c2003, poslední revize 7. března [cit. 4. dubna 2008]. Dostupné z: < Balihar, Dalibor. Pinhole [Online]. c [6. dubna 2008]. Dostupuné z: < Obrázky vlastní 18