Zdanění nemovitostí ad valorem

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právní vztahy k nemovitostem Katedra finančního práva a národního hospodářství Bakalářská práce Zdanění nemovitostí ad valorem Kristýna Bočková 2013

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Zdanění nemovitostí ad valorem zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. 2

3 Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucímu své práce JUDr. Ing. Michalu Radvanovi, Ph.D. za ochotu, pomoc a cenné rady. 3

4 Abstrakt Tato práce se věnuje problematice zdanění nemovitostí ad valorem a jejím cílem je celkové zhodnocení způsobu zdanění nemovitostí v České republice a případný přechod právě na metodu ad valorem. Práce srovnává způsoby zdanění nemovitostí v celé Evropské unii a na základě těchto poznatků vyhodnocuje pozitiva a negativa metody ad valorem její možnou aplikovatelnost v podmínkách České republiky, společně s konkrétními návrhy změn v právních předpisech. Klíčová slova Daň, majetkové daně, daň z nemovitostí, ad valor, principy zdanění majetku, zdanění nemovitostí v Evropské unii Abstract This thesis is dedicated to the ad valorem taxation of real estate and its goal is an overall assessment of the taxation of real estate in the Czech Republic and the eventual transfer to the method of ad valorem. The work compares the taxation of real estate in the European Union and according this knowledge of these findings, evaluates the pros and cons of ad valorem method and its possibility of applicability in the Czech Republic, together with specific proposals for changes in legislation. Key words Tax, tax of property, tax of estate, ad valor, principles of property taxation, tax of estate in European Union 4

5 Obsah 1 Úvod Vymezení základních pojmů Daň a její vznik Právní rysy daně a její funkce Daňověprávní vztah a jeho konstrukční prvky Majetkové daně Místní daně a rozpočtové určení daní Místní daně Rozpočtové určení daně z nemovitostí Nemovitostní daně Daň dědická Daň darovací Daň z převodu nemovitostí Shrnutí Daň z nemovitostí Daň z pozemků Daň ze staveb Správa daně Daňové příjmy z daně z nemovitostí Zhodnocení zavedení zdanění ad valorem v České republice Seznam pramenů Seznam literatury Seznam právních předpisů Seznam webových zdrojů Seznam tabulek Seznam obrázků

6 1 Úvod Tato práce se věnuje problematice zdanění nemovitostí ad valorem, která je dlouhodobě velmi diskutovaným tématem nejen v České republice, a jejím cílem je celkové zhodnocení způsobu zdanění nemovitostí v České republice a případný přechod právě na metodu ad valorem. Dílčími cíli jsou mimo jiné hlubší seznámení se s odbornou literaturou, která tuto problematiku zpracovává, a využití těchto poznatků a vlastní výzkum a následná analýza podílu příjmu z daně z nemovitostí na celkových daňových příjmech v jednotlivých státech Evropské unie a jejich následná komparace s používaným systémem zdanění nemovitostí. Základní informace jsem čerpala přímo ze zákonů a vlastních znalostí. Tématem zdanění nemovitostí se velmi zabývá Michal Radvan například v knize Zdanění majetku v Evropě a Místní daně. Způsoby zdanění nemovitostí jednotlivých státu Evropské unie řeší i publikace Daně v Evropské unii od Jana Širokého. V úvodu práce jsou vymezeny základní pojmy, které jsou nezbytné pro hlubší pochopení problematiky práce, jako je charakteristika daňověprávních vztahů a konstrukčních prvků daní, přiblížení majetkových daní a v neposlední řadě rozbor rozpočtového určení daně z nemovitostí. Krátce je nastíněn i historický vývoj daně z majetku a nemovitostí na našem území. Další kapitola popisuje transferové daně. U všech tří daní darovací, dědické a z převodu nemovitostí jsou vymezeny všechny konstrukční prvky a jejich vzájemné srovnání. Následující část práce se již věnuje přímo dani z nemovitosti a její právní úpravě v České republice. Kapitola je rozdělena na daň z pozemků, daň ze staveb a správu daně, která je pro oba dva typy zdanění nemovitostí společná. V závěru této části jsou shrnuty daňové příjmy z daně z nemovitostí v České republice od roku 2001 a je popsán jejich vývoj. Navazující kapitola se týká tří základních způsobů zdanění nemovitostí, které se vyskytují jednotkový systém, používaný i v České republice, metoda ad valorem, která je nejrozšířenější a nejpoužívanější ve vyspělých evropských zemích, a kombinovaný způsob, který spojuje prvky obou dvou předchozích systémů. Dále jsou zmíněny tři principy daňové spravedlnosti princip užitku, princip schopnosti daňové úhrady a ekologický princip, které úzce souvisejí se způsoby stanovení základu daně. Další část práce srovnává způsoby zdanění nemovitostí v Evropské unii především se zaměřením právě na způsob stanovení základu daně a na rozpočtové určení daně z nemovitostí. V závěru kapitoly jsou uvedeny tabulky, které informace přehledně shrnují. Poslední dvě části se zaměřují na samotné zhodnocení metody ad valorem, na její pozitiva a negativa, a především na její možnou aplikovatelnost v podmínkách České republiky, společně s konkrétními návrhy změn v právních předpisech. 6

7 Téma této práce jsem si vybrala proto, že jsem sama plátcem daně z nemovitosti a domnívám se, že vzhledem ke stále klesajícím příjmům z této daně bude v budoucnu vláda sazby pouze zvyšovat, místo toho, aby změnila samotný systém. V této práci rozebírám případné dopady na poplatníky a stát, které by nastaly se změnou systému zdanění nemovitostí. 7

8 2 Vymezení základních pojmů K analýze složitější problematiky, jako je právě zdanění nemovitostí ad valorem, je nutné znát základní pojmy, které se v práci objevují a diskutují. Tato kapitola vysvětluje elementární pojmy, používané v daňové problematice, a vznik a vývoj daně jako takové. 2.1 Daň a její vznik Definice daně je poměrně komplikovaná, protože v našem právním řádu není nijak přesně definovaná. Finanční právo definuje daň takto: Daň je povinná, zákonem předem sazbou stanovená částka, kterou se pravidelně odčerpává na nenávratném principu část nominálního důchodu ekonomického subjektu ve prospěch veřejného peněžního fondu bez poskytnutí ekvivalentního plnění. 1 Z této definice tedy vyplývá, že každá daň musí být stanovena zákonem, protože jen zákon může ekonomickým subjektům ukládat povinnost. Tento fakt je dán i Listinou základních práv a svobod (článek 11, odst. 5). 2 Zákon ale také taxativně stanovuje možnosti daňových úlev a osvobození. Dále z definice vyplývá, že se daně platí zpravidla v určitém cyklu, pokud se nejedná o daň jednorázovou (příkladem mohou být právě transferové daně). 3 Princip nenávratnosti a neekvivalentnosti není úplně absolutní. Placení daní by správně mělo být chápáno jako příspěvek na poskytování veřejných statků, na základě kterých se uspokojují zájmy obyvatelstva, např. ochrana majetku. 4 Bohužel většina společnosti chápe daně velmi negativně a pouze jako povinnou platbu státu, za kterou ji nenáleží nic zpět, a již si plně neuvědomuje, jaké statky jsou jim z daní poskytovány. Význam daní z nemovitostí jako příjem do rozpočtu byl rozpoznán již v 10. a 11. století, kdy se datují počátky výběru daní na našem území. Daň v této době byla vybírána především z pozemků. V roce 1100 byl dokonce založen hlavní celní úřad, který spravoval výběr daní. Od 14. století nese daňová povinnosti název berna, který se používá doposud. Daň se nevybírala cyklicky jako nyní, ale obvykle při korunování krále, nebo když se králi narodila dcera. Půda byla rozdělena na lány a z každého lánu se platila daň. 1 RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s Edice učebnic 2 Ústava České republiky: Listina základních práv a svobod ; Parlament, ministerstva ; Ombudsman ; Antidiskriminační zákon : podle stavu k.. Ostrava: Sagit, 2011, s. 17. ÚZ. ISBN RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s Edice učebnic 4 Tamtéž 8

9 Pevná berní soustava vznikla v českých zemích až po třicetileté válce. V roce 1654 byl vytvořen seznam všech jednotlivců, kteří mají povinnost platit daně. Seznam byl pojmenován berní rula. Od roku 1756 vznikl tereziánský berní systém, který nařizoval dvojí typ zdanění rustikální (pro selské pozemky) a dominikální (pro panské a církevní pozemky). Josef II. ale tento typ zdanění považoval za nespravedlivý a rozhodl se pro jednotný typ zdanění, bez ohledu na vlastnictví pozemku. Nástupce Josefa II., Leopold II. ale na základě stížností šlechty zrušil josefovský berní systém a vrátil se zpět k tereziánskému, který šlechtu zvýhodňoval. Až za vlády Františka I. došlo k vytvoření pevného daňového systému, který byl vyhlášen patentem v roce 1793 a byl nazván systémem terezianojosefinským. 5 Z tohoto krátkého historického rozboru je jasné, že výběr daní z nemovitostí si prošel velmi dlouhým vývojem. Bohužel v dnešní době je jeho význam čím dál tím menší, z důvodu klesajícího podílu daní z nemovitostí na celkových daňových příjmech Právní rysy daně a její funkce Právo státu zavádět, vybírat a vymáhat daně vyplývá ze suverenity státu na daném území. Mrkývka dále uvádí: V našich podmínkách stát zákonem stanoví objekt zdanění a daň s povinností pro určité osoby tuto daň určitým způsobem zaplatit, a to pod hrozbou konkrétních sankcí. Tudíž je vztah upravující daňovou povinnost dán ze zákona a nezáleží tedy na vůli subjektů, ale na vůli zákonodárce. 7 Mezi nejdůležitější právní rysy dané řadíme podle Mrkývky tyto 8 : zatížení určitého okruhu subjektů veřejnou mocí, státem a dalšími veřejnoprávními korporacemi peněžitou povinností za účelem uspokojení veřejných potřeb, neexistence ekvivalentního protiplnění ze strany veřejné moci, zatížení jen těch subjektů, které jsou spojeny s faktickým stavem, s jakým zákon spojuje daňovou povinnost. Zpravidla se rozlišují tři základní funkce daně fiskální, regulační a stimulační. Účelem fiskální funkce, jejíž význam je vyšší než u ostatních funkcí, je především zajistit příjmy státu a dalším veřejnoprávním korporacím. S touto funkcí také souvisí tzv. Lafferova křivka, která 5 CHOCHOLÁČ, Bronislav, a kol: Peníze nervem společnosti: k finančním poměrům na Moravě od poloviny 14. do počátku 17. století. Vyd. 1. Matice moravská, 2007, s Země a kultura ve střední Evropě, sv. 5. ISBN Vlastní výzkum na základě dat z Evropské komise, viz: European Commission: Revenue data by individual tax. [online]. [cit ]. Dostupné z: _en.htm 7 RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s Edice učebnic 8 Tamtéž 9

10 znázorňuje závislost celkového objemu vybraných daní na míře zdanění. 9 Z ekonomického hlediska zobrazuje Lafferova křivka elasticitu zdanitelného příjmu. Díky elasticitě je stát schopen určit takovou míru zdanění, při které je schopen vybrat maximálně možný objem daní. Obrázek 1: Lafferova křívka Z grafu je zřejmé, že při stanovení míry daně rovné 100% bude daňový výnos nula, protože nikdo nebude mít motivaci jakýkoliv výnos vytvářet. Tento efekt můžeme pozorovat i v podmínkách České republiky. 10 Regulační funkce je spjata s fiskální funkcí a závisí na vývoji příjmů a majetku, který je předmětem zdanění. Daň může být nástrojem k ovlivňování ekonomiky jako celku, nebo pouze jejích částí. Zásada je taková, že by mělo být daňové břemeno ukládáno podle daňové únosnosti. Stimulační funkce ovlivňuje prostřednictvím daňových nástrojů činnost ekonomických jednotek a tempo jejich rozvoje. Mezi projevy této funkce můžeme řadit rozdílné sazby daně daňovým subjektům, popř. osvobození a další úlevy. 11 Všechny tyto funkce ale jsou již hůře proveditelné v praxi. Můžeme to pozorovat např. zvýšením daní z nemovitostí, které nastalo v roce U mnohých poplatníků došlo až ke zdvojnásobení daně, kterou platili v předešlých obdobích. Důvodem bylo především zvýšení téměř všech základních sazeb daní z nemovitostí od ledna Dalším důvodem je místní koeficient, který obce začaly více využívat. Toto zvýšení daní mělo za snahu především zvýšit příjmy daní z nemovitostí, které se od roku 2006 držely přibližně na 0,6% z celkových daňových příjmů. 13 I když tento nárůst základních sazeb způsobil zvýšení daňových příjmů 9 Středoevropské centrum pro finance a management: Lafferova křivka. [online]. [cit ]. Dostupné z: 10 RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s Edice učebnic 11 Tamtéž 12 ČECHLOVSKÝ, Vladimír. Vysoká daň z nemovitostí zaskočila tisíce vlastníků domů. [online]. [cit ]. Dostupné z: 13 Vlastní výzkum na základě dat z Evropské komise, viz: European Commission: Revenue data by individual tax. [online]. [cit ]. Dostupné z: 10

11 z nemovitostí přibližně o půl procenta, byl tento krok ve společnosti velmi kritizován. Ekonomická situace byla na počátku roku 2010 sice již příznivější, ale ekonomika se stále dostávala z recese. 14 Nezaměstnanost byla na počátku roku 2010 téměř 10% 15, takže považuji takto markantní zvýšení daní za velmi negativní a popírající regulační funkci daně, která stanovuje výši daňového břemene podle únosnosti. 2.3 Daňověprávní vztah a jeho konstrukční prvky Daň je možné chápat jako druh právního vztahu, proto se tato problematika nazývá daňověprávní vztah. Ten může vzniknout ze zákona, na základě platné právní normy, která je účinná v daném čase a místě. Přesto většina daňověprávních vztahů pro svůj vznik potřebuje i další předpoklady, např. existenci právní skutečnosti, se kterou příslušná právní norma spojuje vznik, změnu a zánik právního vztahu. Daňověprávní skutečnosti jsou zvláštní druh skutečností a jejich předpoklad je stanoven daňověprávní normou. Odlišností daňověprávních vztahů od ostatních právních vztahů je především jejich předmět, kterým jsou peněžní prostředky, resp. peněžní plnění. Jedná se tedy o vztahy související s veřejnými financemi a jedním ze subjektů je stát nebo veřejnoprávní korporace. Dále tyto právní vztahy obsahují majetkový aspekt a mají mocenskou povahu, vyplývající z nerovného postavení subjektů. 16 Každý právní vztah má své konstrukční prvky, které charakterizují konkrétní daň a jejich obsahem jsou práva a povinnosti. Předpokladem pro vznik, trvání a zánik daňověprávního vztahu je právní zakotvení následujících prvků 17 : daňový subjekt, daňový objekt, základ daně, sazba daně, splatnost daně. Daňovým subjektem je daňový poplatník, nebo plátce daně. Poplatníkem rozumíme fyzickou nebo právnickou osobu, jejíž příjmy, majetek nebo činnost podléhá dani. Plátcem je osoba, která je ze zákona povinná daň vypočítat, vybrat nebo srazit a v určené lhůtě odvést _en.htm 14 Recese se nevrátí, míní čeští investiční experti. [online]. [cit ]. Dostupné z: 15 Vývoj nezaměstnanosti. [online]. [cit ]. Dostupné z: 16 RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s Edice učebnic 17. vo k, 2009, ISBN

12 správci daně. Plátce za splnění svých daňových povinností vůči správci daně nese majetkovou odpovědnost. 18 Daňový objekt je veličina, ze které se vybírá daň. Objekty je možné ho rozdělit do čtyř skupin: hlava (předmětem zdanění je osoba), majetek, spotřeba a důchod. Základ daně je prakticky konkretizace objektu daně, z čehož je následně daň vyměřena. Základ daně je v podstatě předmět daně vyjádřený v měrných jednotkách, který je dále upraven zákonnými pravidly. Jednotkou míry může být hmotnost, peněžní jednotka, množství atd. 19 Sazba daně určuje výši daně podle základu daně. Dělí se na sazbu pevnou (daň je dána pevně bez ohledu na základ daně), sazba procentní (daň je určená jako procento ze základu daně, sazba může být dále lineární, progresivní či degresivní). Korekční prvky jsou nástroje zakomponované v zákoně, které ovlivňují vyměření daně. Tyto prvky mohou daň osvobodit, snížit anebo zvýšit. Rozpočtové určení udává, do kterého z veřejných rozpočtů půjde výnos z daně zdali celý výnos plyne do jednoho nebo zdali se dělí. Daň může být příjmem nejen státního rozpočtu, ale i příjmem samosprávných celků. Správce daně je orgán veřejné správy, který zajišťuje správu daně. Jedná se především o územní finanční orgány, ale patří sem také celní orgány a další správní úřady. Tyto orgány jsou oprávněné činit všechny úkony k zajištění, stanovení a splnění daňových povinností ze strany daňových subjektů. Podmínky placení určují zásady placení daní (zdali jednorázově či zálohově). Dále tyto podmínky vymezují termíny placení daní a další nezbytné náležitosti jako jsou např. variabilní symboly, konstantní symboly a čísla účtů správce daně Majetkové daně Majetkové daně jsou přímé daně (vedle daní důchodových). Jsou adresné a poplatníkovi se vyměřují na základě jeho majetku. Je jim nemožné se vyhnout, ale na rozdíl od nepřímých daní zná poplatník přesně jejich hodnotu, protože je sám odvádí a často si je i sám počítá. Majetkem se z ekonomického hlediska rozumí souhrn aktiv a pasiv, která se váží k určitému subjektu. Z právního hlediska je definice podobná, ale není jednoznačně stanovena. Zákon číslo 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů definuje majetek takto: Majetek podniku je souhrn věcí a finančních prostředků, ke kterým má podnik právo hospodaření nebo které jsou v jeho 18 Tamtéž 19 Tamtéž 20. vo a nakla k, 2009, ISBN

13 vlastnictví, jakož i souhrn práv a jiných majetkových hodnot a závazků podniku. Vymezení majetku je možné naleznout i v obchodním zákoníku (zákon číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Za majetek jsou považovány věci, pohledávky a další práva a penězi ocenitelné jiné hodnoty. Pro účely daňového práva se majetkem zpravidla rozumí to, co je předmětem daně. 21 Jednoznačná definice majetku, která by byla aplikovatelná pro všechna odvětví, neexistuje. Mrkývka uvádí obecnou definici, tedy že majetek je obecně souborem penězi ocenitelných hodnot vázaných k určitému subjektu. 22 Pro daňové účely je ale zásadní dělit majetek i na hmotný a nehmotný. 23 Příjem z majetkových daní byl v minulosti velmi významný, ale počátkem dvacátého století jejich význam z hlediska příjmů do rozpočtu podstatně klesl. V poslední době je hlavní výnosovou daní daň z přidané hodnoty. Majetkové daně můžeme rozdělit na majetkové daně z movitého majetku (daň silniční, dědická a darovací) a na daň z nemovitého majetku (daň z nemovitostí, daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí). Daním nepodléhá pouze samotná držba majetku, ale i jeho nabytí, které podléhá tzv. transferovým daním. 24 Mnoho daňových expertů ale tvrdí, že tato forma zdanění není ideální, a navrhuje zdanění i dalších forem bohatství, které by bylo podstatně více daňově spravedlivé, tzv. daně z čistého bohatství. 25 Tento způsob zdanění by ale byl velmi komplikovaný. V první řadě by bylo nesmírně obtížné stanovit základ daně tedy určit jaký hmotný a nehmotný majetek by měl podléhat zdanění. Náročná by byla i kontrola správného ocenění aktiv, která by se navíc musela dostatečně aktualizovat. Byť by byl příjem z daní jistě vyšší než je v současné době, náklady na její výběr by nejspíš zmenšily příjem natolik, že by její zavedení bylo kontraproduktivní. 26 Z výše zmíněných charakteristik jasně vyplývá, že všechny majetkové daně jsou daněmi in rem, tudíž jsou odváděny na základě vlastnictví popř. nabytí majetku a nejsou nijak závislé na příjmu poplatníka. Právě nezávislost na příjmu může být někdy při výběru 21 RADVAN, Michal. Zdanění majetku v Evropě. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007, s Beckova edice právo a hospodářství. ISBN MRKÝVKA, P. Finanční správa. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1997, s RADVAN, Michal. Zdanění majetku v Evropě. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007, s Beckova edice právo a hospodářství. ISBN RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s Edice učebnic 25 ŠIROKÝ, Jan. Daňové teorie: s praktickou aplikací. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2003, s Beckova edice právo a hospodářství. ISBN RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s Edice učebnic 13

14 daně problematická, obzvlášť pokud je poplatník např. nezletilé dítě. V těchto případech umožňuje právní řád mnoho osvobození, popř. splátkový kalendář apod Tamtéž 14

15 3 Místní daně a rozpočtové určení daní Ekonomická samostatnost samosprávných celků je zakotvena již v Ústavě, konkrétně v článku 101, odst. 3 a zní následovně: Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaření podle vlastního rozpočtu. Tuto samostatnost dále garantuje i Evropská unie Evropskou chartou územní samosprávy, která byla vydána v roce 1985 Radou Evropy a Česká republika ji přijala v roce 1998 (v platnost vstoupila od ). Tato charta blíže specifikuje principy ekonomické samostatnosti ve článku 9 28 : 1) Místní společenství mají v rámci hospodářské politiky státu právo na přiměřené vlastní finanční zdroje, se kterými mohou v rámci svých pravomocí volně nakládat. 2) Finanční zdroje místních společenství jsou úměrné odpovědnosti stanovené ústavou a zákonem. 3) Alespoň část finančních zdrojů místních společenství pochází z místních daní a poplatků, jejichž sazbu mohou místní společenství v mezích zákona stanovit. 4) Finanční systémy, na nichž se zakládají zdroje, které jsou místním společenstvím k dispozici, musí být natolik různorodé a pružné, aby umožňovaly, že tyto zdroje budou pokud možno stále odpovídat skutečnému vývoji nákladů na plnění úkolů, které místní společenství mají. 5) Ochrana finančně slabších místních orgánů je důvodem pro vznik institutu, který by zajišťoval finanční vyrovnávání nebo přiměřená opatření, určena ke kompenzaci důsledků nerovnoměrného rozdělení potenciálních finančních zdrojů a finančních nákladů, které musejí zajišťovat, takové postupy nebo opatření nesmějí zmenšovat svobodu volby, které místní orgány mohou uplatňovat ve sféře vlastní odpovědnosti. 6) S místními orgány musí být řádně projednán způsob přidělených přerozdělovaných zdrojů. 7) Pokud je to možné, dotace pro místní orgány by neměly být účelově vázány. Poskytování dotací by nemělo omezovat základní svobodu místních orgánů provádět svoji vlastní politiku v rámci své jurisdikce. 8) Ve věci získávání úvěru na kapitálové investice mají místní orgány v mezích zákona přístup na národní kapitálový trh. Česká republika je v udělení větší autonomie územně samosprávným celkům poměrně skeptická. Tento fakt podporuje i skutečnost, že oba dosavadní vládní návrhy, týkajících se zákona o obecních daních, byly poslaneckou sněmovnou zamítnuty. Tento zákon by přitom přinesl možnost obcím účinně regulovat vlastní místní rozvoj. V současné situaci jsou obce 28 Evropská charta územní samosprávy. [online]. [cit ]. Dostupné z: 15

16 nuceny při sestavování svých rozpočtů kalkulovat s přerozdělenými příjmy a jejich vlastní možnosti jsou značně omezené. 29 Dle mého názoru Česká republika i přes přijetí této charty body nebo jejich části nedodržuje. Již v odstavci dva je zmíněno, že by finanční zdroje, které obce mají, měly být úměrné míře jejich odpovědnosti. Při správné alokaci zdrojů, které jsou státem pro obce přerozděleny, by tedy nemělo docházet ke globálnímu zhoršení zadluženosti obcí. Podle Ministerstva financí 30 ale zadluženost obcí každým rokem stoupá. Mezi roky 2011 a 2012 vzrostla zadluženost obcí o osm miliard korun. Ministerstvo financí zvyšující se zadluženost obcí zdůvodňuje rostoucím počtem obyvatelstva. Podle odstavce číslo čtyři by ale finance plynoucí do rozpočtu obcí měly být pružné a měly by odpovídat skutečnému vývoji nákladů. Z toho jasně vyplývá, že obce s rostoucím počtem obyvatelstva by měly dostávat vyšší příjmy do rozpočtů, ale je zjevné, že se to neděje. 3.1 Místní daně Daň z nemovitostí můžeme charakterizovat jako místní daň. Místní daň je literaturou definována značně rozdílně. Králík a Jakubovič definují místní daň jako peněžitou platbu fyzických a právnických osob plnící funkci jednoho ze zdrojů místního rozpočtu, která se vybírá od místního obyvatelstva anebo právnických osob, které mají v místě sídlo, provozovnu apod., přičemž vedle funkce doplňkového zdroje místního rozpočtu může být místní daň i hlavním zdrojem jeho příjmů. 31 Tato definice je ale poměrně široká. Marková tuto definici zužuje a za místní daň považuje daň, kterou lze považovat za nástroj přizpůsobování příjmové základny územní samosprávy jejím záměrům a prioritám místních obyvatel. Marková také vymezuje kritéria, která by měla být u místních daní naplněna. Jedná se především o kritérium přivlastňovací (výnos z daně připadá obci), kritérium sazby (sama obec je oprávněna určit si sazbu daně), kritérium inkasa (daň spravuje obec) a kritérium rozhodovací (o daňovém základu rozhoduje také sama obec). 32 Nejvíce specificky definuje daň Babčák, který stanovuje pět aspektů rozhodujících o konečném označení místních daní: 29 RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s Edice učebnic 30 Města a obce mají rekordní dluhy, celkem za 90 miliard. [online]. [cit ]. Dostupné z: miliard.html 31 KRÁLIK, J.; JAKUBOVIČ, D. Slovník finančního práva. in: RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č ISBN Marková, H. Vlastní nebo sdílené daně obcím? in: RADVAN, Michal. Místní daně. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, s. 17. Téma (Wolters Kluwer). ISBN

17 1. obec musí být oprávněna rozhodovat o jejich zavedení či zrušení. 2. obec musí mít oprávnění rozhodovat o některých konstrukčních prvcích (poplatník, předmět, základ, sazba, termín daňového přiznání, placení), 3. obec musí mít možnost výrazně ovlivňovat jejich výnos (pravomoc zvýšit či snížit základní sazby, osvobození, úlevy), 4. musí být originálním příjmem rozpočtu obce v plné výši bez možnosti odebrání třeba jen části výnosu pro potřeby jiného rozpočtu, 5. musí pocházet z místních zdrojů. 33 Radvan definuje místní daň jako zákonem stanovenou dávku peněžitého charakteru směřujícího do obecního (krajského, regionálního apod.) rozpočtu, kterou může územní samosprávný celek zavést, či zrušit a kterou může rovněž jakýmkoli způsobem ovlivnit co do daňového základu, sazby daně či některého z korekčních prvků. 34 Místní daň by podle mého názoru, i vzhledem k jejímu názvu, měla být zcela v kompetenci municipalit. Proto by její samotná existence, konstrukční prvky i správa měla být v moci municipalit. Stát by pouze evidoval tento příjem obcí při přerozdělování prostředků do jejich rozpočtů. Myslím si, že pokud by obce mohly ovlivňovat výši příjmů z daně z nemovitostí, je to pro ně nejlepší motivace pro zlepšení jejich rozpočtové situace. Samotné konstrukční prvky, především sazba, by pak mohly být konkurenčním nástrojem pro místo výběru např. stavby domu, při kterém lidé často přihlíží i k cenám služeb v dané lokalitě a daň z nemovitostí by mohla být jednou z nich. 3.2 Rozpočtové určení daně z nemovitostí Výnos jednotlivých daní je dán zákonem číslo 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon rozděluje daňové příjmy tak, aby byl rozpočet státu i územně samosprávných celků vyvážený a jejich fiskální objem se vyvíjel v relativní shodě. Daň z nemovitostí je tzv. svěřenou daní, tedy daní, jejíž celý výnos plyne do rozpočtu obce či kraje. Přestože příjem daně plyne zcela do rozpočtu obce, její výběr a správu zajišťuje stát BABČÁK, V. Miestne dane a miestne poplatky stav a perspektiva. in: RADVAN, Michal. Místní daně. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, s. 17. Téma (Wolters Kluwer). ISBN RADVAN, Michal. Místní daně. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, s. 17. Téma (Wolters Kluwer). ISBN RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s Edice učebnic 17

18 Z definice místní daně je tedy jasné, že Evropská charta územní samosprávy funguje v podmínkách České republiky pouze částečně. Již v odstavci číslo tři je zmíněno, že obce musí část svých příjmů zajišťovat samy, v podobě místní daně. Pokud bychom brali v úvahu pouze daň z nemovitostí, tak podle Babčákovy definice ji ale takto chápat nemůžeme. Obce sice mohou částečně ovlivňovat konstrukční prvky daně a výnos je jejich příjmem, ale nemohou rozhodovat o zavedení či zrušení daní z nemovitostí a výrazně ovlivňovat jejich výnos. Za zmínku stojí jistě i nemožnost plné kontroly výběru daní, protože tuto správu zajišťuje stát. 18

19 4 Nemovitostní daně Za nemovitostní daně považujeme tzv. transferové daně, tedy daň dědickou, darovací a daň z převodu nemovitostí. Tyto daně jsou daně majetkové a platí se jednorázově tehdy, když dojde ke změně vlastníka. Zákon tuto problematiku reguluje v zákoně číslo 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů Daň dědická Poplatníkem daně je vždy dědic, může se jednat o fyzickou či právnickou osobu nebo stát. Podmínkou pro povinnost zaplacení daně je pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu o ukončení dědického řízení. Pro výpočet dědické daně jsou dědicové rozděleni do tří skupin. Do první daňové skupiny spadají pouze příbuzní v přímé řadě tedy děti, rodiče, vnoučata, prarodiče a manželé. Do druhé skupiny patří příbuzní v pobočné řadě (sourozenci, synovci, neteře, strýcové a tety), manželé dětí (zeťové a snachy), děti manžela, rodiče manžela, manželé rodičů a osoby, které se zůstavitelem žily nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a které z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výživou na zůstavitele. Třetí daňovou skupinou jsou všechny ostatní fyzické i právnické osoby. První a druhá dědická skupina je ze zákona od daně dědické osvobozena. Další osvobození od daně jsou taxativně dána zákonem (konkrétně 19). 37 Předmětem daně je veškerý majetek, který byl nabytý děděním ke dni smrti zůstavitele. Majetkem se rozumí nemovitý majetek (stavby spojené se zemí pevný základem a pozemky bez ohledu na skutečnost, zda podléhají zápisu do katastru nemovitostí a byty a nebytové prostory zapsané v katastru nemovitostí) a movitý majetek (movité věci, cenné papíry, peněžní prostředky v jakékoliv měně a podobě, pohledávky, majetková práva a veškeré další majetkové hodnoty). 38 Daň je stanovená na základě ceny majetku. Cena se sníží o majetek, který je od daně osvobozen a o případné dluhy zůstavitele, pohřebné a výdaje za služby notáře. Snížení se rozpočítá rovnoměrně mezi všechny dědice. Sazba daně je progresivně klouzavá, podobně jako ve většině zemí, a pohybuje se od 3,5% - 20% ze základu daně. Poplatník daně je povinen podat daňové přiznání do třiceti dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o ukončení dědického řízení příslušným orgánem. 36 RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s Edice učebnic 37 Tamtéž 38 Tamtéž 19

20 Vyměřenou daň sdělí finanční úřad poplatníkovi formou platebního výměru a je splatná ve lhůtě třiceti dnů od jejího doručení Daň darovací Daň darovací je dalším typem transferové daně. Poplatníkem je nabyvatel, tedy ten, kdo je obohacen o určitý majetek, bez ohledu na to, jedná-li se o fyzickou či právnickou osobu. Pokud se jedná o darování majetku do zahraničí, je poplatníkem daně dárce. Při darování více osobám má každá osoba zvlášť povinnost podat daňové přiznání a zaplatit daň. Poplatník je zařazen do určité daňové skupiny, která je shodná jako u daně dědické (viz výše). Dárce se přímo ze zákona stává ručitelem, tedy osobou odpovědnou z a odvedení daně, pokud to poplatník sám neprovede. Rozsah ručení je v rozsahu daně samé, ale ručitel je povinen společně s daní uhradit i náklady řízení a úroky, které s daní souvisí. 40 Předmětem daně je podle zákona ( 6) bezúplatné nabytí majetku na základě právního úkonu nebo v souvislosti s právním úkonem. Nabytí může být jak nemovitého, tak movitého majetku. Právním úkonem bývá zpravidla smlouva, konkrétně v tomto případě smlouva darovací. Dalším typem smluv, kterými nabyvatel bezúplatně nabývá majetek je např. smlouva o výpůjčce, smlouva o postoupení pohledávky, o prominutí dluhu apod. Stejně jako u daně dědické jsou i u daně darovací taxativně vymezeny případy osvobození od daně. Jedná se opět o osvobození první a druhé dědické skupiny, kdy tyto osoby nemusí ani podávat daňové přiznání. Dále jsou stanovena minima pro movité věci, které nepodléhají zdanění. Osvobození se také vztahuje např. na bezúplatné převody bytů a nebytových prostor z vlastnictví bytových družstev do vlastnictví členů, tedy fyzických osob. 41 Základ daně darovací je určen podle hodnoty majetku ponížené o dluhy a další prokazatelné povinnosti, které se váží k předmětu daně. Sazba daně darovací je opět progresivně klouzavá a pohybuje se okolo 7% až 40%. Poplatník je povinen podat daňové přiznání příslušnému finančnímu úřadu do třiceti dnů ode dne, kdy došlo k bezúplatnému nabytí movitého majetku (nebo jiného majetkového prospěchu), kdy byla daňovému subjektu doručena smlouva o bezúplatném převodu vlastnictví k nemovitosti s doložkou o povolení vkladu do katastru nemovitostí, nebo nabyla účinnosti smlouva o bezúplatném převodu vlastnictví k nemovitosti, která není evidována v katastru nemovitostí. Poplatník je opět povinen zaplatit daň do třiceti dnů od obdržení platebního výměru Tamtéž 40 RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s Edice učebnic 41 Tamtéž 42 Tamtéž 20

21 4.3 Daň z převodu nemovitostí Rozdílem této daně od daně dědické a darovací je především úplatný převod (v předchozích dvou případech se vždy jednalo o neúplatný převod majetku). Daň má především předcházet daňovým únikům, které by mohly vzniknout fiktivními smlouvami o prodeji majetku. Touto formou tedy daň z převodu nemovitosti odčerpává část kupní ceny získané z prodeje nemovitého majetku. Daň z převodu nemovitostí se uplatňuje i v tom případě, kdy se jedná o přechod vlastnického práva. 43 Subjektem daně je prodávající. Pokud se ale jedná o změnu vlastnického práva ze zákona či na základě rozhodnutí správního orgánu, je poplatníkem nabyvatel. Jedná-li se o výměnu nemovitostí, platí daň převodce i nabyvatel, každý polovinu. V některých evropských zemích není poplatník striktně určen a je na dohodě stran, kdo se jím stane. Od je ale změna v subjektu daně nově bude poplatníkem nabyvatel nemovitého majetku. Předmětem daně jsou úplatné převody nebo přechody vlastnictví k nemovitostem, které se nacházejí na území České republiky. Převodem se rozumí případ, kdy dojde mezi účastníky k oboustrannému projevu vůle, např. uzavřením kupní smlouvy. Tyto převody registruje katastrální úřad, který vlastnické právo k dané nemovitosti zapisuje. Zápis je prováděn vkladem a právo na nabyvatele nepřejde, dokud tento zápis není proveden. 44 Od daně z převodu nemovitostí je osvobozena celá řada nemovitostí. Obvykle je osvobození podmíněno splněním dalších podmínek. Vše je taxativně uvedeno v zákoně ( 20). Výpočet daně z převodu nemovitostí je poměrně prostý. Poplatník musí porovnat smluvní cenu s cenou zjištěnou podle zákona číslo 151/1997 Sb. o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů, uvedenou ve znaleckém posudku, a ta cena, která je vyšší je základ daně, který se pouze vynásobí daňovou sazbou. V případě přechodu nemovitostí jsou stanoveny zvláštní způsoby stanovení základu daně např. jedná-li se o vydržení, základem daně je cena zjištěná. Sazba daně je od % (dříve byla 3%). Přiznání k dani podává poplatník místně příslušnému finančnímu úřadu (rozhodující je poloha nemovitosti) do třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byl vklad práva zapsán do katastru nemovitostí. V této lhůtě je zároveň i daň splatná RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s Edice učebnic 44 Tamtéž 45 Tamtéž 21

22 4.4 Shrnutí Všechny tři nemovitostní daně jsou si velmi podobné. Vždy se jedná o nabytí majetku, ať již bezúplatné či úplatné. Velmi důležitým rysem, kterým se nemovitostní daně výrazně odlišují od daně z nemovitostí, je to, že se základ daně určuje vždy podle hodnoty majetku, což je výrazně daňově spravedlivější. Sazba daně je určena podle základu daně a je progresivně klouzavá. Sazbu daně nemovitostních daní hodnotím jako poměrně vysokou, což je ale akceptovatelné i proto, že je daň jednorázová. Konstrukční prvky nemovitostních daní mi přijdou vhodnější než prvky daně z nemovitostí, ale bylo by je jistě nutné upravit vzhledem k jejich odlišnostem. Navíc nemovitostní daně předpokládají samotné nabytí majetku a tudíž platební schopnost poplatníka. V případě daně z nemovitostí má poplatník povinnost daň zaplatit bez ohledu na své příjmy - zde je důležité zvážit únosnost daňového břemene. 22

23 5 Daň z nemovitostí V této kapitole je podrobně popsána klasifikace daní z nemovitostí, u každé dílčí daně z nemovitosti jsou uvedeny subjekty dané daně, předmět daně, a způsob stanovení a výpočtu daně a jejich porovnání s ostatními zeměmi Evropské unie. Daň z nemovitostí je adresná majetková daň, kterou je možné najít téměř ve všech daňových systémech jednotlivých států, a upravuje ji zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona jsou předmětem daně pozemky a stavby na území České republiky. Proto se daň z nemovitostí dá rozdělit do dvou základních skupin na daň z pozemků a daň ze staveb. Rozdělení je dáno především tím, že je často odlišná osoba poplatníka a liší se i výpočet daně Daň z pozemků Předmětem daně z pozemků jsou pozemky na území České republiky vedené v katastru nemovitostí. Jedná se především o zemědělskou půdu (orná půda, chmelnice, vinice apod.), hospodářské lesy využívané k podnikání, rybníky s intenzivním a průmyslovým chovem ryb, zastavěné plochy a nádvoří, stavební pozemky a ostatní plochy. 47 Předmětem daně naopak nejsou pozemky zastavěné stavbami (blíže specifikované v 7 odst. 1 nebo 2 48 ) v rozsahu půdorysu těchto staveb, lesní pozemky, na nichž se nacházejí ochranné lesy a lesy zvláštního určení 49, vodní plochy s výjimkou rybníků sloužících k intenzivnímu a průmyslovému chovu ryb a pozemky určené pro obranu státu. Pozemkem se rozumí část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků nebo hranicí katastrálního území, popř. rozhraním způsobů využití pozemků. Pro určení daně z nemovitostí pozemků je rozhodující katastr nemovitostí, který udává informace o druzích pozemků. 50 V řadě evropských států spadají do daně z nemovitostí pouze pozemky např. v Estonsku. Naopak ve Slovinsku pozemky této dani nepodléhají RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s Edice učebnic 47 Zákon číslo 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů 48 Zákona číslo 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů 49 Zákon číslo 61/1977 Sb., o lesích, ve znění zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů 50 RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s Edice učebnic 51 ŠIROKÝ, Jan. Daně v Evropské unii. 4. aktualiz. vyd. Praha: Linde, 2006-, s Praktické ekonomické příručky. ISBN

24 Poplatníky daně jsou vlastníci pozemku 52. Vlastníkem se člověk stává na základě platného rozhodnutí o povolení vkladu, které vydá katastrální úřad. O tom, zdali je člověk vlastníkem nemovitosti rozhoduje stav k 1. lednu každého roku. V případě, že je pozemek ve vlastnictví České republiky, je poplatníkem daně buď organizační složka státu nebo státní organizace řízená podle zvláštních právních předpisů, anebo právnická osoba, která má právo trvalého užívání nebo které se právo trvalého užívání změnilo na výpůjčku podle zvláštního právního předpisu. V případě pronájmu pozemků je poplatníkem nájemce pozemku. Pokud existuje dohromady více poplatníků, povinuje je hradit daň solidárně, tedy společně a nerozdílně. 53 I v ostatních evropských státech je poplatníkem zpravidla majitel nemovitosti. Někdy vyplývá daňová povinnost pouze pro fyzické nebo právnické osoby a často je možné si ji uplatnit jako náklad pro daňové účely. 54 Zákon umožňuje řadu osvobození od daně z pozemků, jedná se především o pozemky ve vlastnictví státu, obce a kraje (které spadají do území dané obce či kraje), pozemky užívané diplomatickými zástupci a jinými osobami, pozemky spravované Pozemkovým fondem České republiky, pozemky sloužící k vykonávání náboženských obřadů církví a náboženských společností, pozemky ve vlastnictví sdružení občanů a obecně prospěšných společností, sloužící školám a školským zařízením, muzeím a galeriím dle zvláštního předpisu, knihovnám, státním archivům, zdravotnickým zařízením, zařízením sociální péče, nadacím a se stavbou památkových objektů stanovených vyhláškou Ministerstva financí České republiky, pozemky sloužící výlučně k účelu zlepšení stavu životního prostředí, stanovené vyhláškou Ministerstva financí České republiky, hřbitovy, pozemky území zvláště chráněných podle předpisů o ochraně přírody a krajiny 55, pozemky určené pro veřejnou dopravu, pozemky ve vlastnictví veřejných vysokých škol, pozemky veřejných výzkumných institucí a pozemky orné půdy, chmelnic, vinic, ovocných sadů a trvalých travních porostů, které jsou stanoveny obecně závaznou vyhláškou obce. 56 Na značnou část osvobození se vztahuje podmínka, že pozemky nesmí být využívány k podnikatelské činnosti. Blíže je tato podmínka specifikována v 4 odst. 3 zákona o dani z nemovitostí. Příkladem absolutního osvobození, které můžeme najít v ostatních státech Evropské unie, je zdanění nemovitostí na Maltě, protože zde daň z nemovitostí vůbec neexistuje zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů 53 RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s Edice učebnic 54 ŠIROKÝ, Jan. Daně v Evropské unii. 4. aktualiz. vyd. Praha: Linde, 2006-, s Praktické ekonomické příručky. ISBN Zákon číslo 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů 56 Zákona číslo 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů 24

25 Dalším významným osvobozením je případ ve Španělsku, kdy daň z nemovitostí platí pouze právnické osoby. 57 Základ daně je u pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů a trvalých travních porostů vypočten jako součin celkové plochy v m 2 a průměrnou cenou půdy na 1 m 2, který stanovuje vyhláška vydaná Ministerstvem zemědělství. Základem daně u pozemků hospodářských lesů a rybníků s intenzivním a průmyslovým chovem ryb je cena pozemku stanovena podle cenového předpisu vydaného k 1. lednu zdaňovacího období (nebo součin skutečné výměry pozemku a částky 3,8 Kč). Základem daně u ostatních pozemků je skutečná výměra pozemku opět v m 2 zjištěná k 1. lednu zdaňovacího období. V západních zemích Evropské unie je základ daně zpravidla stanoven na základě odhadní ceny (např. v Dánsku, Finsku, Nizozemí, Rakousku, Španělsku nebo Švédsku), kde hraje velkou roli lokalita, kde se daná nemovitost nachází. Dalším způsobem je základ daně stanovený podle výnosu z pronájmu (např. Belgie, Francie, Velká Británie a Itálie), popř. na základě katastrální hodnoty (Lotyššsko) nebo účetní hodnoty (Lucembursko). Jednotkový systém, který se používá i v České republice je využíván i v dalších zemích střední Evropy, jako je Slovensko, Polsko, Maďarsko a Slovinsko. Velkou výjimkou ve stanovení základu daně je Portugalsko a Rumunsko, zde je předmět daně určen podle toho, zdali je majetek ve městě nebo na venkově a podle toho se odvíjí i sazba daně. Sazba daně je u orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad a ovocných sadů 0,75 %, u trvalých travních porostů, hospodářských lesů a rybníků s chovem ryb 0,25 %. U dalších typů pozemků se používá fixní sazba za každý m 2 místo procentuální. Sazba danš je 1 Kč nebo 5 Kč v závislosti na způsobu využití půdy. Pro zastavěné plochy a nádvoří je sazba 0,20 Kč/m 2, pro stavební pozemky je sazba 2,00 Kč/m 2 (rozumí se tím nezastavěný pozemek určený k zastavení stavbou jakmile je stavba dokončena stává se ze stavebního pozemku stavba). Pro ostatní plochy je stavba stanovena na 0,20 Kč/m 2. Základní sazba daně u stavebních pozemků se násobí koeficientem, který je stanovený na základě velikosti obce, kde daná nemovitost leží. Koeficient má hodnotu od 1 do 4,5. V ostatních evropských státech je sazba daně z pozemků nejčastěji procentní lineární tedy taková, jakou Česká republika používá pro zemědělskou půdu. Výjimkou z tohoto systému je Polsko, které vedle tohoto stanovení sazby daně používá i sazby pevné. Zcela pevné sazby najdeme již pouze v Rumunsku a Slovinsku. Zajímavé je i znevýhodnění fyzických osob v Řecku, pro které je sazba daně procentní progresivní i přes to, že právnické osoby mají sazbu procentní lineární. 58 Tento důvod je nejspíše proto, aby daně příliš 57 ŠIROKÝ, Jan. Daně v Evropské unii. 4. aktualiz. vyd. Praha: Linde, 2006-, s Praktické ekonomické příručky. ISBN Tamtéž 25

26 nezatěžovaly podnikatelské subjekty a má tedy přispívat k celkové pomoci většího rozvoje podnikání. Obce můžou obecně závaznou vyhláškou (podle 12 zákona o dani z nemovitostí) stanovit místní koeficient (ve výší 2, 3, 4 nebo 5). Tímto koeficientem se vynásobí daň poplatníka. 59 Místní koeficient je jediným způsobem, jak mohou obce ovlivnit výši daní, přesto, že tento příjem plyne do jejich rozpočtů. Česká republika je v rámci zemí EU v tomto spíše výjimkou. Zpravidla si obce mohou určovat již samotnou výši sazby daně (např. v Dánsku, Estonsku, Finsku, Lotyšsku, Lucembursku, Německu a Nizozemí) Daň ze staveb Předmětem daně ze staveb jsou stavby na území České republiky (tedy stavby spojené se zemí pevným základem), pro které byl vydán kolaudační souhlas, nebo které byly užívány před vydáním kolaudačního souhlasu, stavby, které jsou způsobilé k užívání na základě oznámení stavebnímu úřadu, stavby pro které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí, byty a nebytové prostory (včetně podílu na společných částech stavby), které jsou evidovány v katastru nemovitost, a stavby, které nevyžadují stavební povolení ani ohlášení a jsou užívané. 61 Dani podléhají i stavby, které jsou v rozporu se stavebněprávními předpisy užívány i přes to, že na ně nebyl vydán kolaudační souhlas, stavby, užívané na základě časově omezeného povolení k předčasnému užívání stavby, a stavby, u kterých dříve nebylo kolaudační rozhodnutí vyžadováno, ale podle současných právních norem již vyžadováno je. 62 Předmětem daně nejsou stavby, v nichž jsou byty nebo samostatné nebytové prostory, které jsou předmětem daně, přehrady, stavby, kterými se upravuje vodní tok, stavby vodovodních řádů a vodárenských objektů včetně úpraven vody, kanalizační stoky, čistírny odpadních vod, stavby na ochranu před povodněmi, stavby k zavlažování a odvodňování pozemků, stavby rozvodů energií a stavby sloužící veřejné dopravě (dálnice, silnice, letiště, drážní stavby, přístavy apod.). Předmětem daně ze staveb dále nejsou stavby zpevněných ploch pozemků. 63 Poplatníky daně jsou obdobně jako u pozemků vlastníci staveb, bytů nebo samostatných nebytových prostor. Poplatníkem může být ale i uživatel popř. nájemce. 59 Zákona číslo 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů 60 ŠIROKÝ, Jan. Daně v Evropské unii. 4. aktualiz. vyd. Praha: Linde, 2006-, s Praktické ekonomické příručky. ISBN Zákona číslo 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů 62 RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s Edice učebnic 63 Zákona číslo 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů 26