Motiv ženy v písňových textech Jaromíra Nohavici

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra české literatury Motiv ženy v písňových textech Jaromíra Nohavici Diplomová práce Brno 2010 Vedoucí diplomové práce: PhDr. David Kroča, Ph.D. Vypracovala: Bc. Jana Oplištilová

2 Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.. datum. podpis 2

3 Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu diplomové práce PhDr. Davidu Kročovi, Ph.D., za jeho cenné připomínky k textu a pečlivé prostudování práce. Souřasně bych chtěla poděkovat rodině a přátelům, kteří svými radami a podporou přispěli k dokončení této diplomové práce. 3

4 Obsah Obsah... 4 Motto... 5 Úvod... 6 Teoretická část 1. Užité prameny Užité metodologické postupy Folková píseň a folkový zpěvák Život a dílo Jaromíra Nohavici Interpretační část 5. Žena pohledem lyrického subjektu Žena jako erotická inspirace Femme fatale a femme fragile v díle Jaromíra Nohavici Ţena jako doplnění muţe zobrazení muţe Žena jako nositelka lásky Ţena jako ztělesnění bezstarostné lásky Ţena jako ztělesnění věčné lásky Ţena jako ztělesnění lásky erotické Ţena ztracená Atributy ženy Tanec a dynamický pohyb Květy a plody Satirické zobrazení ženy Závěr Resumé Literatura Přílohy

5 Motto Kaţdá jedna ţena je originál, ale všechny jsou stejné. Jaromír Nohavica Mou celoţivotní, kaţdodenní láskou je píseň. Jaromír Nohavica 5

6 Úvod Podněty ke zvolení tématu této závěrečné diplomové práce vycházejí zejména z osobního zaujetí autorky pro písňovou a další básnickou a textovou tvorbu Jaromíra Nohavici, shodně tak pro jeho nesmírně bohatý básnický jazyk a trefnost a přiléhavost jeho postřehů. Stejně tak je pozoruhodná jeho celková osobnost, jeţ prošla za řadu let neobyčejným vývojem a nesčetnými osobními zápasy. I přes tyto skutečnosti si Jaromír Nohavica stále dokáţe udrţet neobvykle vstřícnou přízeň svých obdivovatelů a jeho ţivá vystoupení a koncerty jsou vţdy obrovským hudebním a osobním záţitkem. V současné světově globalizované a poněkud zrychlené době plné nepřeberného mnoţství informací představuje tvorba českého písničkáře Jaromíra Nohavici jistou intimněji a reflexivněji laděnou alternativu hromadně propagované a uznávané české i internacionální populární hudební a obecně společenské scény. Je aţ obdivuhodné, jak Nohavica dokáţe stále zaujmout široké posluchačské publikum svými přiléhavými a nadčasovými písňovými texty, stejně tak různorodostí jejich ţánrovým rozvrstvení a originalitou a precizností jejich zvukového provedení na veřejných koncertech i hudebních nosičích. Mezi inspiračními tématy a jednotlivými motivy, jeţ Nohavica pro své písně vyuţívá, můţeme vysledovat obdivuhodně široký rozsah. V mnoha kompozicích pak rozeznáváme nepřeberně různorodé inspirace ţenou v jejích nejrůznějších podobách a charakteristikách. S motivem ţen a dívek v nejrozmanitějších zobrazeních se setkáváme napříč dějinami výtvarného, slovesného i muzického umění. Prakticky všichni významní světoví umělci lidských dějin někdy ve svém díle ztvárnili podobu ţenského prvku s nejrůznějšími významy a následnými konotacemi. Mnoho těchto uměleckých děl patří nyní do světového fondu nejcennějších kulturních uměleckých památek. 1 V rámci této diplomové práce se primárně zaměříme na tu část textového písňového díla Jaromíra Nohavici, v němţ je manifestačně prezentována poetická a estetická modelace motivu ţen a dívek a obecně ţenského prvku. Budeme se 1 Z nejvýznamnějších výtvarných děl upozorněme především na díla renesančních italských mistrů Sandra Botticelliho ( ) obraz La Primavera Jaro (1477) a Leonarda da Vinciho ( ) portrét Mona Lisa ( ). 6

7 specializovat také na ty hudebníkovy písňové texty, v nichţ jsou vnímány a reflektovány různorodé formy dívčí povahy a její následné zasaţení a osudové ovlivnění výsostně maskulinního společenského uspořádání, či bytostně subjektivního niterného světa doposud suverénního muţe. V teoretickém oddíle diplomové práce nejprve kriticky zhodnotíme tištěné a elektronické dostupné zdroje Nohavicových písňových textů, zaměříme se také na představení sekundární literatury, z níţ budeme čerpat v následujících kapitolách reflektujících autorův dosavadní ţivot a dílo. Objasníme také metodologii, kterou budeme aplikovat v druhém oddíle diplomové práce. Ten je zaměřený na interpretaci a výklad Nohavicových písňových textů, v nichţ můţeme sledovat estetickou básnickou práci s motivem ţen a dívek. Pokusíme se také jasně definovat formální znaky literárně hudebního ţáru folková píseň. Tento literární útvar zasadíme do historického a kulturně společenského rámce dějin české literatury a české society obecně. V interpretační části se pak podrobněji zaměříme na písňové texty Jaromíra Nohavici. V první kapitole nejprve objasníme, jak písničkář ve své tvorbě obecně modeluje podobu ţen a dívek. Zaměříme se na estetiku autorova jazyka a utváření básnických obrazů, jeţ nesou estetickou deskriptivní funkci zachycení somatické podoby a duševní charakteristiky ţen. V nadcházející kapitole pak vyuţijeme obecně estetických uměleckoteoretických termínů femme fatale a femme fragile a pokusíme se tyto archetypální modely ţenských postav odhalit v písňovém díle Jaromíra Nohavici. Obecnou charakteristiku těchto ambivalentních ţenských motivů aplikujeme na Nohavicovo písňové dílo a upozorníme na jejich estetickou funkci. Pokusíme se také tyto předobrazy ţenství zasadit do širšího uměleckého a historického základu dějin všech druhů umění. Protoţe ţena ve své biologické a psychické podstatě vystupuje jako tradiční a sociokulturní doplnění muţe, nemůţeme v této práci přehlédnout ani Nohavicův pohled na muţe a na jeho roli a vystupování v interakci s ţenami. Na tyto relace poukáţeme v kapitole, kterou jsme nazvali Ţena jako doplnění muţe zobrazení muţe. Jelikoţ láska a milostný cit mezi muţem a ţenou patří od nejstarších věků k velmi častým uměleckým námětům a inspirace tímto vztahem můţeme sledovat napříč všemi druhy umění, nemůţeme tyto motivy opomenout ani v písňovém díle Jaromíra Nohavici. Proto poněkud rozsáhlejší oddíl této diplomové práce bude 7

8 věnován Nohavicovu zachycení a pojetí tohoto věčného spojení muţe a ţeny. Všimneme si podob lásky vzájemně opětované a šťastné a lásky ve formě milostného citu, jenţ buď vinnou jednoho z partnerů či v okolnostech vnějších společenských podmínek vyprchal a působí tak Nohavicovu písňovému hrdinovi či ţeně obrovské duševní trápení. V předposlední kapitole interpretační části obrátíme svoji pozornost k nejčastěji prezentovaným souvislostem, jeţ vystupují ve spojitosti s ţenou. Tyto mimoliterární skutečnosti plní v Nohavicově díle určité sémantické a estetické funkce. Pokusíme se je tedy utříbit a následně zasadit do kontextu autorovy textové tvorby a širších kulturních dějin a tradic. Poslední kapitolu pak věnujeme poněkud expresivně odlehčenější formě Nohavicovy tvorby. Vybereme z pestré palety písňových textů ty kompozice, jeţ jsou laděny satiricky humorným pohledem na situaci vztahů muţe a ţeny. Pokusíme se tento ţánrově odlišný typ písňových textů srovnat s kompozicemi lyrického charakteru a upozorníme na významové a formální rozdíly, jeţ jsou prezentovány v tomto okruhu autorovy písňové tvorby. V závěrečných přílohách, které souvisí především s interpretační částí této diplomové práce, připojujeme některé fotografie a reprodukce výtvarných děl, na které upozorňujeme v průběhu interpretační části. Biografii Jaromíra Nohavici pak doplňujeme o několik fotografií písničkáře a o motivy z bukletů jeho doposud vydaných hudebních nosičů. Součástí příloh je také ucelený přehled diskografie písničkáře. Jak tedy autor nazírá na ţeny? Opěvuje je? Zatracuje? Vnímá ţenu pouze subjektivně předpojatým muţským pohledem, nebo si všímá jejich proměn a nejrůznějších podob? Sleduje ţenu pouze z povýšeného nadhledu a zachovává si od ní dostatečný odstup? Nechává ţenu proniknout do svého nejhlubšího nitra, kde jí hýčká a vnímá ji jako svůj největší poklad a inspiraci pro nadcházející společný ţivot? 8

9 Teoretická část 1. Užité prameny Zvolené texty, na nichţ budeme v této práci demonstrovat sémantickou funkci vybraných motivů uţitých v písňových textech Jaromíra Nohavici, jsme převzali z několika písemných pramenů. Vycházíme především z definitivních autorizovaných záznamů podob písňových textů, jeţ vyšly v oficiálních monografických zpěvnících zaměřených na zmapování tvorby písničkáře. Takto prezentovanou podobu konkrétních kompozic budeme povaţovat v rámci celé práce za konečnou a kodifikovanou. Většina těchto textů je zaznamenána v souborech Písně Jaromíra Nohavici od A do Ţ 2 a ve zpěvníku Jarek Nohavica komplet 3. Textové podoby Nohavicových písní, které byly poprvé oficiálně uveřejněny na albu Ikarus (2007), ocitujeme z publikace Jaromír Nohavica - Babylon / Ikarus 4. Zde jsou v oddíle Zpěvník pro kytaristy/cd Ikarus otištěny veškeré texty z tohoto písničkářova alba. Ačkoliv předposlední ze jmenovaných kniţních titulů nese ve svém názvu slovo komplet, ve skutečnosti zpěvník neobsahuje veškerou písňovou tvorbu Jaromíra Nohavici. Jako další zdroj textových variant autorových skladeb jsme tedy vyuţili moţnosti, kterou nabízejí písničkářovy osobní oficiální autorizované internetové stránky, jeţ sám spravuje. Zde jsou uveřejněny v sekci Další tvorba v kategorii Vlastní texty autorovy veškeré písemné podoby většiny doposud zkomponovaných skladeb. Vzhledem k tomu, ţe některé texty, které budeme v této práci uvádět a citovat, nejsou zaneseny v ţádných doposud oficiálně vydaných 2 NOHAVICA, Jaromír. Písně Jaromíra Nohavici od A do Ţ. Brno : Hitbox, s. 3 NOHAVICA, Jaromír. Jarek Nohavica komplet. Cheb : G + W, s. 4 NOHAVICA, Jaromír. Jaromír Nohavica Babylon/Ikarus. Cheb : G + W, s. 9

10 publikacích 5, vybereme některé texty i z tohoto elektronického zdroje. 6 Výše uvedené prameny vyuţijeme také při dataci vzniku citovaných písňových textů. Zejména pro interpretační kapitolu této práce Satirické zobrazení ţeny byla dostupnost Nohavicových písňových textů v uvedených zdrojích velmi obtíţná. Proto jsme pro tuto část diplomové práce vyuţili moţnosti čerpat písňové texty Jaromíra Nohavici z internetových webových stránek Na tomto elektronickém zdroji je zanesena veškerá Nohavicova textová tvorba. Také tuto textovou podobu Nohavicových skladeb budeme brát v rámci této diplomové práce za závaznou. Na další neautorizované a neoficiální verze jednotlivých Nohavicových písní nebudeme brát v této diplomové práci zřetel. Jedná se především o samizdatové opisy písňových textů pořízené posluchači při autentickém poslechu skladby, stejně tak opomeneme soukromé záznamy textů, případně jejich další varianty, které jsou přístupné prostřednictvím nejrůznějších elektronických internetových zdrojů. Pokud se při analýze celkového působení písně budeme odvolávat i na konkrétní zvukovou podobu skladby, tedy na její hudební doprovod či specificky originální provedení písně samotným autorem, vyjdeme ze zvukových záznamů osobité interpretace Jaromíra Nohavici, které jsou zprostředkovány pomocí hudebních nahrávek na oficiálně produkovaných originálních nosičích. Obměněné podoby kompozic realizované a zaznamenané mimo tyto nosiče nebudou v této práci brány v potaz. Stejně tak jako podklady zvukové analýzy nebudeme posuzovat záznamy koncertů od posluchačů, jeţ jsou legálně dostupné zejména na serveru 7 Ţivotopisná fakta Jaromíra Nohavici jsme pak čerpali především z monografie Hledání Jaromíra Nohovaici 8, jejímţ autorem je hudební publicista 5 Interpretované zvukové varianty písní jsou zaznamenány pouze na oficiálně vydaných zvukových nosičích či na autentických audionahrávkách recipientů. 6 Dostupné na autorizovaných webových stránkách Jaromíra Nohavici pod odkazem < 7 Dostupné v internetové mediální databázi pod odkazem < 8 RAUVOLF, Josef. Hledání Jaromíra Nohavici. Řitka : Daranus, s. 10

11 Josef Rauvolf (1953). Tento spis představuje doposud nejlépe koncipovaný a obsahově komplexní portrét nejoblíbenějšího českého folkového písničkáře současnosti. Je zde zaznamenán celý Nohavicův ţivot od jeho narození aţ do roku 2006 a sám hudebník se na textu knihy podílel poskytnutými rozhovory, jejichţ doslovný přepis je na stránkách publikace otištěn. Nohavicovy soukromé osobní postřehy ke svému ţivotu, k tvorbě a ke kulturně politické situaci, v níţ jeho písně vznikaly, pak čerpáme z mnoha rozhovorů pro nejrůznější česká periodika a hromadné sdělovací prostředky, které byly na stránkách těchto médií otištěny. Případně opět vyuţíváme moţnosti autorových webových stránek, na nichţ Nohavica v různých sekcích tohoto elektronického zdroje často a rád glosuje své myšlenky na nejrůznější témata vztahující se k vlastní tvorbě. 2. Užité metodologické postupy Teoretický metodologický přístup, jejţ uplatníme při analýze motivů uţitých v písňových textech Jaromíra Nohavici, převezmeme ze zásad strukturální interpretace. Tento přístup k literárnímu textu je uceleně podán v publikaci Strukturální estetika od Květoslava Chvatíka (1930). Při strukturální a následné motivické analýze konkrétních písňových textů si budeme všímat především celkové kompozice díla. Současně budeme brát zřetel na jednotlivé sloţky a literární či výrazové prostředky, které autor při stavbě písně vyuţil. Zásadní významotvorné jednotky konkrétních zkoumaných kompozic pak zasadíme do širšího kulturně historického a společenského kontextu vzniku textu, případně do souvislostí s autorovým osobním ţivotem. Zohledníme tedy také skutečnosti mimo literární dílo a předloţený text budeme vnímat jako jedinečný a charakteristický způsob autorovy osobní výpovědi. Zmíněné sémantické prvky také uvedeme do vzájemných vztahů a vyhledáme jejich spojitosti. Bude se tedy jednat o komplexní přístup k předloţeným písňovým textům, v němţ se zaměříme především na ty sloţky a výrazové prostředky, jeţ nejrůznějším způsobem nesou významy ţeny, ţenského prvku a ţenskosti. 11

12 Jsme si také plně vědomi toho, ţe pro analýzu písňového textu vyuţijeme kompozic, které jsou primárně určeny pro auditivní recepci. Jak uvádí Josef Prokeš ve své publikaci Estetická výstavba české folkové písně v letech XX. století, folková píseň je druhem synkretického umění, které lze vnímat a následně interpretovat na základě literárněvědného i muzikologického přístupu ke konkrétnímu uměleckému dílu. 9 Na podkladě této skutečnosti, jeţ vychází ze specifické estetické funkce folkové písně, nelze nikdy písemně fixovanou podobu písňového textu zcela oddělit od zvukového provedení určité skladby. Dokonalého estetického účinku při individuálním intenzivním vnímání recipienta dosáhne písňový text folkové skladby pouze v jedinečném podání svého autora s originálním melodickým či rytmickým nástrojovým doprovodem. Stále tedy budeme pamatovat na zvukové provedení písní samotným Nohavicou, jeţ je zaznamenáno na oficiálně vydaných zvukových nosičích či na atuorizovaných webových stránkách Jaromíra Nohavici v sekci Alba. 10 Tato práce je však zaměřena primárně především na pouhou literárněvědnou analýzu předem vybraných písňových textů, a proto se soustředíme pouze na oficiálně tiskem vydané a kodifikované varianty těchto skladeb. Poznámky o zvukovém estetickém působení písně při jejím provedení písničkářem budeme vnímat pouze jako doplnění a dokreslení celkové umělecké funkce konkrétních písňových textů, v nichţ je propojení s hudebním doprovodem a výsledným zvukovým provedením významově nosné. 9 PROKEŠ, J. Estetická výstavba české folkové písně v letech XX. století. Masarykova univerzita, Brno 2003, s Dostupné na webových stránkách Jaromíra Nohavici v sekci Diskografie pod odkazem < 12

13 3. Folková píseň a folkový zpěvák Při definici ţánru píseň, v našem případě píseň folková, vycházíme z předpokladu, který prezentuje Josef Prokeš. Autor uvádí, ţe folkovou píseň můţeme označit jako jeden z druhů synkretického umění 11. Pojem synkretický znamená spojený z prvků různých směrů. V rámci této práce budeme píseň definovat z literárněvědného a muzikologického hlediska jako synchronii písemně fixovaného literárního textu a specificky koncipovaného nástrojového či vokálního podbarvení. V muzikologickém pohledu tento ţánr charakterizujeme jako hudebně slovesnou strofickou skladbu určenou ke zpěvu, v níţ se ve většině případů vyskytuje spojovací prvek refrénu. Z pohledu poetiky vycházíme z definice, jeţ je uvedena v publikaci Encyklopedie literárních ţánrů. Zde je píseň vymezena jako primárně literární text bez hudebního či vokálního doprovodu, je specificky zpěvného ladění. 12 Radomil Novák poukazuje však také na fakt, ţe hudba a poezie se do určitého momentu vyvíjely společně: Hudba a poezie se vyvíjely paralelně vedle sebe v dynamickém systému umění, nadále se ovlivňovaly, dostávaly se do vzájemných souvislostí a působností, splývaly ve vzájemných synkrezích a syntézách (vokální hudba). 13 Na základě spojení těchto dvou definic lze píseň vymezit jako hudebně slovesný útvar charakteristický intonačně stylizovaným zpívaným projevem, přičemţ text písně (ve většině případů se zřetelným rýmovým schématem) je determinován svým hudebním doprovodem. Toto ovlivnění se týká především oblasti rytmického členění slov a zvukomalby. Jedná se tedy o synchronii slovesného a muzického umění. Máme za to, ţe Jaromír Nohavica nekomponoval své písňové texty výlučně s tím záměrem, ţe budou působit jako skladba určená pouze ke čtenářské recepci. Primárně je píseň ve své nejpřirozenější podobě vymezena především k vokálnímu provedení a sluchové percepci. Sám Nohavica na tento fakt jasně upozorňuje na 11 PROKEŠ, Josef. Estetická výstavba české folkové písně v 60. a 80. letech XX. století. Brno : Masarykova univerzita, 2003, s MOCNÁ, Dagmar (ed). Encyklopedie literárních ţánrů. Praha, Litomyšl. Paseka, 2004, s NOVÁK, Radomil. Hudba jako inspirace poezie. Ostrava : Šenov u Ostravy : Ostravská univerzita, Tilia, 2005, s

14 svých internetových stránkách, kdyţ říká: Písňové texty povaţuji za nedělitelnou část písně. Slovo, melodie, hlas, případně doprovodný hudební nástroj to jsou stavební kameny písničky. Ţádný z nich se nedá vyjmout ze stavby, aniţ by se stavba zbořila. Avšak ani ţádný z nich samostatně neobstojí tak, jak funguje v celé pospolitosti písně. 14 U ţánru folkové písně tedy musíme vţdy mít na paměti její výsledné zvukové provedení, i kdyţ pro samotnou sémantickou funkci písňového textu není hudební podbarvení nezbytně nutné. Současně musíme přihlédnout k podstatnému faktu, ţe se vyskytují jisté rozdíly ve vnímání jakéhokoliv písňového textu, jeţ je recipientem autenticky sluchově přijímán, a mezi písemně fixovaným textem písně, který je primárně určen pouze pro čtenářkou recepci. V písňovém textu v tištěné podobě se čtenář můţe libovolně orientovat, vracet se libovolně k méně zřetelným pasáţím a není omezen dobou realizace písňového textu ve zvukové podobě. Vzhledem ke své vysoké zpěvnosti a instrumentálně či vokálně stylizovanému podbarvení je píseň vhodná zejména pro interpretaci lyrické poezie. Současně se však setkáváme i s písněmi humornými, občas lze vytušit i jejich mírný parodický a satirický podtón. Autor písní obecně v některých skladbách vystupuje také jako glosátor současné kulturně společenské situace v aktuální societě. Písňový text je tedy silně příznakový a imaginativní, neboť jeho prvotním cílem je evokovat u recipienta jistý intersubjektivní pocit interpreta a asociovat společnou představu. Tyto skutečnosti jsou ryzími a opravdovými imanentními obrazy písničkářova vnitřního ţivota. Jak uvádí Vladimír Merta, folkový písničkář se snaţí tyto pocity vyvolat i u recipientů svých písní. Posluchači pak srze píseň a její výpověď pojmenovávají své osobní niterné vjemy. 15 Písničkář se tedy stává jakýmsi mluvčím svých posluchačů, zejména v předlistopadové normalizační době, v níţ byl potírán svobodný názorový projev. Vladimír Merta o této komplikované situaci říká: Jako ostrůvek svobody byla v normalizačním společenském kontextu pociťována tvorba českých folkových písničkářů, kteří své posluchače přitahovali nejen hudbou, ale také, a to především, věrohodností svého osobního vyznání či protestu, případně 14 Text je dostupný na oficiálních webových stránkách Jaromíra Nohavici pod odkazem < 15 MERTA, Vladimír. Zpívaná poezie : úvaha vzniklá za pochodu v letech Praha : Panton, 1990, s

15 osvobozujícím humorem svých textů Přitaţlivým způsobem artikulovaly (české folkové písně) generační zkušenost, pojmenovávaly proţitek všedních dnů, intimní svět milostných vztahů, ale zároveň se vyjadřovaly k aktuální společensko kulturní situaci, po nástupu normalizačních mechanismů pak spíše v náznacích, jinotajích a šifrách. 16 Folková píseň tedy nabízela neoficiální paralelu formálně propagované politické agitační tvorbě. Sedmdesátá a osmdesátá léta 20. století jsou pak charakteristické snahami nejvyšší státní moci o postupné vytěsnění folkových písničkářů z prostoru oficiálně propagovaného kulturního prostoru, koncertních pódií a sdělovacích médií. Pro českou folkovou scénu a její přední představitele i pro ţánr české folkové písně byl zlomovým okamţikem rok 1989 se svými listopadovými revolučními událostmi a následným uvolněním na veřejné umělecké i společenské scéně. Tyto skutečnosti měly nesmírný dopad na situaci českých folkových písničkářů a na postupné publikování jejich písňové tvorby v systematizované a ucelené podobě. V této práci se zaměříme na písně z oblasti autorské tvorby písničkáře Jaromíra Nohavici, jenţ je v současnosti jedním z nejvýraznějších a nejúspěšnějších představitelů české moderní písňové lyriky. Tyto písňové texty a jejich osobité provedení samotným autorem jsou dnes jiţ nedílnou součástí české folkové vokální produkce. 16 MERTA, Vladimír. Zpívaná poezie : úvaha vzniklá za pochodu v letech Praha : Panton, 1990, s

16 4. Život a dílo Jaromíra Nohavici Český folkový zpěvák, básník, písňový a operní textař Jaromír Nohavica se narodil 7. června 1953 v Ostravě v rodině novináře a básníka Jaromíra Nohavici. Rodina ţila nejprve v Ostravě, po dvouletém pobytu v Opavě se rodiče s malým Jaromírem znovu vrací zpět do havířského města nad Odrou, jeţ se znovu stalo jejich domovem aţ do roku Sám Nohavica říká, ţe zejména Opava je trvale zanesena v jeho podvědomí. 17 Obě města se pak velmi často objevují v Nohavicových písňových textech. Silným inspiračním zdrojem bývá zejména prostředí obou slezských velkoměst, stejně jako nelehký úděl hrdých obyvatel obou měst, jeţ leţí velmi daleko od Prahy. 18 Nohavica strávil velkou část svého dětství také ve valašském kraji v okolí Velkých Karlovic, odkud pocházela písničkářova matka a kde se také scházela její velmi početná rodina. Jiţ v mládí měl Jaromír velmi široké spektrum zájmů. Ve svých ţákovských létech hrál v Ostravě ragby a hokej, jako malý chlapec navštěvoval po dva roky také místní Lidovou školu umění, kde získal základy hry na housle a teoretické hudební vzdělání. Jako samouk si později osvojil hru na flétnu a především na kytaru a heligonku. Tyto dva hudební nástroje jsou po celou dobu Nohavicova velmi úspěšného veřejného vystupování neodmyslitelnou součástí jeho tvorby. Po absolvování základní školy Nohavica nastoupil na gymnázium, které zakončil v roce 1971 úspěšným sloţením maturitní zkoušky. Jiţ v průběhu středoškolského studia s přáteli zaloţil čtyřčlennou studentskou kapelu, pro niţ skládal vlastní originální písně. V osmnácti letech mu bylo umoţněno díky otcovým kontaktům v uměleckých kruzích sloţit první písňový text pro ostravský rozhlas. Na podzim roku 1971 se Jaromír Nohavica zapsal jako student systémového inţenýrství na Vysokou školu báňskou, na níţ však strávil pouhé dva semestry. Po 17 RAUVOLF, Josef. Hledání Jaromíra Nohavici. Řitka : Daranus, 2007, s Toto období reflektuje Nohavica v písních s autobiografickými prvky Muzeum (Mikymauzoleum, 1994), Ostravo (Babylon, 2003), Kdyţ jsem tahal Kačera (Virtuálky, 2009). 16

17 přerušení studia zkoušel štěstí na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity. Studium českého jazyka a literatury a výtvarné výchovy mu však nebylo umoţněno. 19 Ve stejné době se začala také Nohavicova textařská spolupráce s Českým rozhlasem Ostrava a popovými zpěváky ostravské populární hudební scény, pro které skládal texty k převzatým cizojazyčným písním zahraničních kapel. Písničkářovy skladby interpretovaly zpěvačky Marie Rottrová (1941), Věra Špinarová (1951) a regionální hudební skupiny Atlantis (1967), Noe (1968) a rocková skupina Majestic. 20 Současně však Nohavica skládal své vlastní originální písně. Úplně první veřejné vystoupení Jaromíra Nohavici coby sólového zpěváka se uskutečnilo ještě během jeho vysokoškolských studií v létě roku 1972 ve V-klubu na vysokoškolských kolejích Vysoké školy báňské, kde zazněly hudebníkovy originální skladby. Po ukončení studií a svatbě Nohavica nastoupil na krátký čas do Vítkovických ţelezáren jako dělník u výrobního pásu, od roku 1974 pak přijal práci v Ostravské knihovně, kde nakonec strávil celých devět let. Toto zaměstnání sečtělému mladému písničkáři velmi vyhovovalo. Dál skládal své písně do šuplíku, současně začal ve svém volném čase studovat Střední knihovnickou školu v Brně, kterou dokončil v roku V roce 1975 Jaromír Nohavica na dva roky narukoval na povinnou vojenskou sluţbu. 21 Po absolvování vojny se Nohavica vrátil opět do knihovny, tentokrát však v Českém Těšíně, kam se se svou ţenou přestěhoval. Práce knihovníka i nadále umoţňovala písničkáři věnovat se textařské profesi, přivydělával si také sestavováním nejrůznějších kříţovek. Po nebývalém úspěchu textu Lásko, voníš deštěm (1981) pro Marii Rottrovou se Nohavica definitivně rozhodl pro poněkud 19 Stejnou kombinaci studijních oborů studovala také Martina Hlavičková, od roku 1973 Nohavicova manţelka. V manţelství se narodily dvě děti: dcera Lenka (1980) a syn Ondřej (1982). 20 CHALOUPKOVÁ, Helena Jaromír Nohavica. In Český hudební slovník osob a institucí. Brno : Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2008 [cit ]. Dostupné z WWW: < tail&id= >. 21 Toto období reflektuje Nohavica v písních s autobiografickými prvky Kdyţ mě brali za vojáka (V tom roce pitomém, 1990), Přelezl jsem plot (V tom roce pitomém, 1990). 17

18 nejistou dráhu textaře a umělce na volné noze. K tomuto rozhodnutí ho přimělo také kladné přijetí jeho veršů pro divadelní hry Ostravského divadla Dundo Majore či Lišák Pomet. 22 Na oficiální veřejnou českou folkovou scénu vstoupil Jaromír Nohavica v březnu roku 1982 na Folkovém kolotoči v Ostravě-Porubě. 23 Za pozornost stojí fakt, ţe Nohavica se této hudební folkové události původně neúčastnil jako vystupující zpěvák, nýbrţ byl zde veden pouze jako novinář, který měl připravovat festivalový zpravodaj. Díky svým přátelům muzikantům se však nakonec objevil na jevišti jako zpěvák a společně s Pavlem Dobešem (1949) byl největším objevem české hudební folkové scény tohoto roku. Jaromír Nohavica se stal náhle výraznou hudební individualitou a svými jímavými melodiemi a nápaditými texty se brzy po svém prvním veřejném vystoupení zařadil do české folkové špičky. Jeho nebývale rychlý vstup na česká podia byl podtrţen získáním ceny diváků pro nejvýraznější osobnost Národního finále Porty roku Nohavicova rychle vzrůstající popularita však nezůstala bez pozornosti řídících orgánů vládnoucí komunistické strany. Písničkářovy časté výpady pojaté formou výstiţných intelektuálních písňových textů, jeţ vystupují proti stávajícímu politickému zřízení, vyvolaly nejprve neustálý politický dohled nad jeho tvorbou. Následovalo postupné rušení Nohavicových naplánovaných koncertů. Kvůli svému neskrývanému negativnímu postoji k dobovému politickému reţimu se Jaromír Nohavica brzy dostal na seznam nepohodlných umělců, jejichţ vystoupení byla podle stranických zástupců neţádoucí. Tato situace vyvrcholila na počátku léta roku 1985, kdy byl Nohavica pozván na festivalové vystoupení Porta pořádané na plzeňském výstavišti. Plánovaný koncert mu však nebyl umoţněn a 22 RAUVOLF, Josef. Hledání Jaromíra Nohavici. Řitka : Daranus, 2007, s CHALOUPKOVÁ, Helena Jaromír Nohavica. In Český hudební slovník osob a institucí. Brno : Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2008 [cit ]. Dostupné z WWW: < tail&id= >. 24 Tamtéţ, dostupné z WWW: < tail&id= >. 18

19 Českým ústředním výborem SSM bylo písničkáři doporučeno, aby Plzeň raději opustil. Nastala tak poněkud schizofrenní situace, kdy byl Nohavica na jedné straně téměř odstraněn z veřejného podia, na straně druhé však mohl dál vystupovat na menších klubových scénách a poskytovat rozhovory do dobových periodik. V roce 1987 však Krajské kulturní středisko v Ostravě ukončilo s písničkářem spolupráci. Jak uvádí Josef Rauvolf, tato skutečnost prakticky znamenala zákaz jakéhokoliv veřejného oficiálního vystupování za honorář. Bez schváleného programu písní od této instituce totiţ ţádný pořadatel umělce na své podium neuvedl. Hrozilo by mu pak stíhání pro nedovolené podnikání. 25 Nad poněkud paradoxní situací se dále Josef Rauvolf zastavuje slovy: Je pouze zdánlivým paradoxem, ţe i v době, kdy nesměl hrát, byl Jaromír Nohavica stále populární, lidé na něj nezapomínali. A tak se třeba v době, kdy mu nevyšla velká deska a média o něj nejevila zájem, umístil se v anketě Zlatý slavík v první desítce poprvé v roce 1987 a pak ještě několikrát. 26 Roku 1988 vychází písničkáři první sólové profilové album s vlastními originálními písněmi s názvem Písně pro V. V., které obsahovalo autentické záznamy z Nohavicových koncertů. Po revolučních listopadových událostech roku 1989 nastala na české kulturní scéně obrovská změna. Neustálý tlak na Nohavicovu osobu, stále větší obliba jeho skladeb a nespočet koncertů na různých místech Československa, stejně tak časté dlouhé odloučení od manţelky a rodiny, která je pro Nohavicu tak důleţitým bodem v jeho ţivotě, negativně působily na písničkářovu psychiku. Stále častěji se proto hudebník uchyloval alkoholu. Tento stav měl vliv nejen na jeho veřejné vystupování, nýbrţ i na tvorbu a vztahy s přáteli písničkáři. Na jaře roku 1992 proto nastupuje Nohavica na tříměsíční protialkoholní léčení. Za značné pomoci svých nejbliţších dokázal Nohavica závislost překonat a v květnu téhoţ roku triumfálně vystoupil před vyprodanou praţskou Lucernou. Přelomovým okamţikem v profesionální písničkářské hudební dráze bylo Nohavicovo album V tom roce pitomém, jeţ se na prodejní pulty dostalo v roce 1993 za spolupráce muzikantského kolegy a přítele Karla Plíhala (1958). Tímto albem 25 RAUVOLF, Josef. Hledání Jaromíra Nohavici. Řitka : Daranus, 2007, s Tamtéţ, s

20 s nadčasovým obsahem se Nohavica definitivně zařadil do české folkové elity. Sám písničkář povaţuje toto album za svůj zlomový počin. Kladný ohlas u hudebních kritiků vzbudilo také Nohavicovo album Mikymauzoelum, jeţ bylo veřejnosti představeno rovněţ v roce Na tomto kompletu se objevuje hned několik výrazných písňových textů, které se natrvalo staly pevnou součástí koncertního repertoáru písničkáře. Jedná se především o skladby Mikymauz, Muzeum a nostalgickou Never more. Jiří Černý ve své recenzi alba Mikymauzoleum pro časopis Folk&Country uvedl: Zobrazilo člověka známého talentu, ale neznámých nebo pozasunutých vlastností. Tento Jarek byl tišší, zalíbilo se mu v klidném srozumění s publikem a přitom si zachoval velké ţánrové rozpětí. Vyléčil se z pití, naštěstí však ne z nápadů. I v zákulisí byla radost s ním promluvit, ten tam byl kámošský tik, úsměv bez příčiny a řeč bez myšlenky. 27 Jiří Černý dále poukazuje na slova českého hudebního kritika Vladimíra Vlasáka, který ve své recenzi pro Lidové noviny toto album ohodnotil slovy: Mikymauzoleum je zatraceně dospělá deska 28 V nadcházejících letech Jaromír Nohavica nahrál v olomouckém studiu Karla Plíhala poněkud odlehčenější album Tři čuníci (1994), jeţ věnoval dětským posluchačům. Jako promyšlené ohlednutí za uplynulým 20. stoletím plným dějinných společenských zvratů koncipoval Nohavica soubor písní Divné století (1996). Publicista Vladimír Vlasák pak toto album okomentoval takto: Je to velmi emotivní a zároveň hodně promyšlená deska svým významem by u nás letos jen stěţí hledala konkurenci. Stále bohémsky rozevlátý a současně vzácně ukázněný písničkář, rodem slovanský melodik, v dobrém slova lidový trubadúr od Pánaboha, natočil za vydatné pomoci nerezovských pilířů Vřešťála a Sázavského šestnáct vesměs nových písní, kterými překročil vše, co dosud vydal ČERNÝ, Jiří. Jaromír Nohavica: Mikymauzoleum : Albové milníky českého folku. Folk & Country. 1996, 12, s Dostupný také z WWW: < 28 Tamtéţ, s RAUVOLF, Josef. Hledání Jaromíra Nohavici. Řitka : Daranus, 2007, s

21 S příleţitostně sloţenou doprovodnou kapelou pod taktovkou Víta Sázavského (1958) se Nohavica vydal v roce na koncertní turné po České republice a Slovensku. Z tohoto ojedinělého projektu a nezvyklého aranţmá zvuku autorových písní vznikla sbírka autentických záznamů, které se soustředily na albu Koncert (1998). Poněkud posmutněle a vystrašeně můţe působit následující hudební nosič s názvem Moje smutné srdce (2000). Oproti mohutnému zvuku Koncertu působí interpretace skladeb tohoto alba komorněji, intimněji, patrné jsou i jemné erotické podtóny. Obsah lyrických písní vybízí k přemýšlení. Vladimír Vlasák v recenzi pro stránky Mladé fronty Dnes uvedl: Je to převáţně procházka srdeční krajinou, deska o lásce, která má spoustu odstínů a významů: od nenaplněné snivosti ve Sněţenkách aţ po mučivě stupňované vzrušení v písni Líbíte se mi, zatímco kratičká zamilovaná vzpomínka Silueta, omalovaná melancholickou kytarou Milana Kašuby, se jen mihne ušima. 31 V téţe recenzi autor dále charakterizuje celkové vyznění alba slovy: Smutku je na této desce dost, neboť, jak Nohavica říká, správná láska nemůţe být veselá. Avšak šero prozařují záblesky světla. 32 V následujících letech Nohavica poněkud ustoupil z veřejného i hudebního ţivota. Omezil koncertování na nejrůznějších folkových a hudebních festivalech, jako by před slávou a lidmi utíkal ke své rodině do milovaného Těšína. Nemalé překvapení v odborné obci i u autorových příznivců způsobil písničkář svým účinkováním ve fiktivním filmu Rok ďábla (2002) reţiséra Petra Zelenky (1967). Vedle Nohavici se v tomto snímku plném mystifikací objevil jeho dlouholetý přítel písničkář Karel Plíhal a populární česká skupina Čechomor. Ve snímku jsou patrné Nohavicovy vzpomínky na pobyt v protialkoholní léčebně, k jejichţ zpracování písničkář poskytl reţisérovi své osobní deníky, jeţ si v sanatoriu vedl. 30 Na podzim téhoţ roku se stal Jaromír Nohavica mistrem České republiky ve hře Scrabble, při níţ vyuţil svou velmi bohatou slovní zásobu. 31 VLASÁK, Vladimír. V obavách i radostech jde Nohavica srdeční krajinou. Mladá fronta DNES , 132, s Tamtéţ, s

22 O rok později se na hudební scéně Nohavica zviditelnil téţ albem Babylon (2003). Následujícího roku se písničkáři dostalo veřejné pocty hudebních odborníků, kdyţ byl uveden do síně slávy Akademie populární hudby. Ve stejném ročníku ankety byl téţ hudebními kritiky a novináři nominován na ocenění v kategorii zpěvák roku a píseň roku. 33 Těšínské divadlo v tomtéţ roce uvedlo divadelní hru Těšínské niebo, jeţ vznikla jako montáţ z autorových těšínských písní. Jako jeden z mála českých umělců Nohavica pro šíření své tvorby hojně vyuţívá moţnosti internetu. Na písničkářových webových stránkách je zveřejněna téměř veškerá autorova dosavadní písňová, básnická a překladatelská tvorba, včetně kritických recenzí jeho autorských počinů. Stejně tak je zde dostupný ojedinělý projekt internetového alba Praţská pálená z roku 2006, jenţ je zdarma k sehnání prostřednictvím tohoto virtuálního zdroje. Sám autor o tomto neobyčejném projektu říká: Praţská pálená je můj nápad. Schylovalo se k tomu v mé hlavě, jako kdyţ se potůčky z hor slévají v údolí v řeku. Všechny ty maličkosti kolem internetu, vypalování, Milionáře, který oběhl v mp3 republiku, všechny ty projevy svobody, ale i nesvobody v mé zemi, mně na Betlémském náměstí v sobotu před prvním praţským koncertem přivedly k myšlence vyvázat se. Vymknout se všem. Navázat s vámi přímé spojení. Tady jsem. A vrátit se do 80. let, kdy jsem nebyl vydáván. Jen jsem hrál a zpíval. A přesto se mé písně šířily. 34 Nohavicovo zatím poslední dosud vydané písňové album přichází v roce 2007 a nese antické mytologické jméno Ikarus. Sbírka písní je pojata jako bilanční vyrovnání se písničkáře s předlistopadovou situací. Ačkoli to tak nevypadá, je konečný odkaz velmi univerzální a týká se, pokud ne všech lidí na světě, určitě všech nás, postkomunistických sirotků. Protoţe na určité úrovni zobecnění nemá význam hovořit o ţivotních zkušenostech z českého, maďarského nebo polského hlediska. A v době návratu rozdílů, bojů za vzpomínku na posledních několik desetiletí, v období přivlastňování si jediného správného názoru, sděluje Nohavica svou deskou důleţitou věc: ať chceme nebo ne, všichni jsme odsouzeni si tuto dobu pamatovat. Máme v sobě a ještě dlouhá léta budeme mít kulturu toho období, která se, přestoţe jsme se urputně snaţili, stala naší součástí. Navěky jsme uzavřeni do skleněné 33 Jaromír Nohavica byl nominován za píseň Milionář (Babylon, 2003). 34 RAUVOLF, Josef. Hledání Jaromíra Nohavici. Řitka : Daranus, 2007, s

23 bubliny, v níţ se smysl pro krásu a strach, láska a nenávist, dobro a zlo projevovaly pod jednou stejnou zástavou. 35 Doposud nejvýraznějším Nohavicovým textařským počinem posledních několika let je bezesporu české přebásnění tří operních libret Lorenza da Ponte ( ), jeţ zhudebnil Wolfgang Amadeus Mozart ( ). Jako první byla realizována opera Cosi fan tute (2005), jeţ byla inscenována na podiu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě v květnu roku Následoval Nohavicův překlad textu opery Don Giovanni, na němţ písničkář pracoval v průběhu roku 2006 a jehoţ provedení se opět zhostil ostravský divadelní soubor. Jako poslední z mozartovské trilogie byla v březnu roku 2009 realizována česká podoba opery Figarova svatba. Jiří Černý toto významné dílo a textařovu práci zhodnotil slovy: Jestliţe se Nohavica z několika dobrých důvodů občas odchyluje, jak jsme si ukázali, od Da Ponteho libreta, Mozartovým notám slouţí aţ po okraj svého talentu. Coţ u Nohavici znamená talent nejen literární, ale ve stejné míře i skladatelský. 36 Nohavicův současný dlouhodobý autorský počin, který posluchači mohou sledovat na hudebníkových webových stránkách, nese název Virtuálky. Soubor krátkých maximálně dvouminutových veršovaných popěvků, které reagují na současnou politickou a společenskou situaci v České republice, je po vzoru alba Praţská pálená opět volně dostupný na písničkářově webu. Nohavicovy výstiţné postřehy kaţdý týden vtipně glosují nejnovější události české veřejné scény. 37 Sám Nohavica o virtuálkách říká: Mé virtuálky jako písňová forma nejsou ničím jiným, neţ veršovanými fejetony, jak je pěstovali uţ např. Karel Čapek, Eduard Bass, Josef Kainar a mnoho dalších. U mne se jedná o fejetony zhudebněné a vyuţívajícími internetu jako ideálního média pro šíření písní. K názvu mne inspiroval Kainarův termín rozhlásek. Médium šíření se změnilo. Z rozhlasu je to internet BOROWSKI, Jacek. Jaromír Nohavica : Recenze CD [online] [cit ]. Nejvyšší let. Dostupné z WWW: < 36 ČERNÝ, Jiří. Nohavicův mozartovský double. Svět a divadlo. 2008, 2, s Z projektu můţeme najít mimo jiné tituly Modré čepice ( ), Milostná předvolební ( ), Penzión Česko ( ). Všechny Virtuálky jsou v uceleném souboru distribuovány na Nohavicových webových stránkách v sekci Diskografie mp3 alba pod odkazem < 23

24 Interpretační část 5. Žena pohledem lyrického subjektu Úvodem interpretační části této diplomové práce se zastavme nejprve u otázky, jak Nohavica prostřednictvím lyrického subjektu 39 osobně vnímá podobu ţeny, jeţ se objevuje v jeho bezprostřední blízkosti, či v duševních fantazijních, případně v intimních nostalgických reminiscencích. Upozorníme především na vnější popis a vnitřní charakteristiku ţen a dívek, které se v Nohavicových textech vyskytují a nějakým způsobem zasahují muţovo smyslové vnímání. Ţena je očima Jaromíra Nohavici recipována na základě muţského pohledu a podléhá také specificky muţským hodnotícím soudům. Tato senzuální percepce ţenského elementu se odráţí především ve dvou směrech, kterými se Nohavicův písňový hrdina posuzuje vzhled a povahové vlastnosti ţen. Ze zkoumaných písňových textů lyrického charakteru jasně vyplývá, ţe autor modeluje motiv ţeny na základě jejího fyzického vzezření, které hodnotí převáţně jako libé a pro maskulinního písňového hrdinu přitaţlivé. Jiný zorný úhel a následný úsudek o tělesných proporcích a povahových kvalitách je demonstrován v autorových satiricky laděných písních. 40 Jak je zjevné z prezentovaných písňových textů Jaromíra Nohavici, nejsou somatické atributy ţeny pro písničkáře na první pohled dominantní. Četnost jejich přímého pojmenování s deskriptivní funkcí a následné estetické zobrazení tělesných znaků ţenské postavy ve zkoumaných textech není příliš výrazná. Nohavicův lyrický subjekt při senzuální recepci ţenského těla a jeho následné deskripci vybírá pouze některé charakteristické prvky ţenské podoby, které přímo pojmenovává. 38 Nohavicův komentáře je dostupný na autorových webových stránkách v sekci Diskografie mp3 alba pod odkazem < 39 Ze stylistických důvodů budeme v následující interpretační části vyuţívat vedle pojmu lyrický subjekt také pojmenování lyrický hrdina, písňový hrdina a písňový subjekt. Tyto termíny pak v rámci této diplomové práce budeme uvaţovat za synonymní. Stejně tak budeme přistupovat k termínu písňový text, který v určitých případech nahradíme obecnějšími pojmy skladba, kompozice či píseň. 40 Podrobně analyzováno v kapitole Satirické zobrazení ţeny. 24

25 Jako čtenáři tedy rozpoznáváme vzhled zpodobňované ţeny, jeţ vystupuje v Nohavicových písňových textech, pouze v nepatrných náznacích. Stejné kompoziční postupy autor vyuţívá také v případě, v němţ je dívka znázorněna pouze jako nostalgická vzpomínka, či jako exteriorizace subjektivního fiktivního ideálu ţenskosti, jehoţ tělesné znaky nám Nohavicův písňový hrdina při svých úvahách odhaluje. Zaměříme-li se nejprve na vzhled dívky a na jeho přímé pojmenování nebo hodnocení, nalézáme v textech nejčastěji zaměření lyrického subjektu na dlouhé vlasy ţeny, jeţ jsou pro písňového hrdinu vizuálně přitaţlivé a jsou pro něj jedním ze základních znaků ţenskosti obecně. Tuto skutečnost lze doloţit verši z písňového textu Láska je jak kafemlýnek: Tvoje vlasy havran utkal / moje včelí dech. Zmínku o metaforicky pojmenovaných černých vlasech nalézáme také v písňovém textu Velká voda (Babylon, 2003): Po kotníky mokrá havrani vlas. Lyrický subjekt si dlouhé dívčí vlasy vybavuje i v nostalgických vzpomínkách na svou milou v písni Sestřičko ze špitálu (Babylon, 2003) ve verších: Sestřičko ze špitálu / s dlouhými vlásky / píšu vám dopis plný / něhy a lásky. Lyrický hrdina Jaromíra Nohavici v několika písňových textech klasifikuje celkovou kvalitu vzhledu ţeny pouze jednoduchým uţitím atributivního pojmenováním krásná. Toto hodnocení podoby ţen a dívek je u písňového subjektu individualizované a podstatným faktorem, jenţ tento úsudek ovlivňuje, je intenzivně proţívaný citový vztah k vnímané ţeně. Jestliţe písňový hrdina k ţeně pociťuje milostný vztah, jenţ není primárně zaloţen na pouhé fyzické a erotické přitaţlivosti, je atribut krásná uveden do souvislosti synchronních relací s mimouměleckými motivacemi, které obecně evokují příjemný a libý vzhled. 41 Ţena je v takovýchto kompozicích deskribována zejména s důrazem na somatické proporční a vzhledové kvality. Tento fakt je nejvýrazněji prezentován v písni Strakapúd z komorně intimního alba Moje smutné srdce (2000). Krása ţeny vnímaná v niterných fantazijních imaginacích lyrického subjektu, jeţ jsou formulovány prostřednictvím vnitřní reflexivní promluvy ke své milé, asociativně evokuje letní slunný den a nespoutanou ţivoucí přírodu. To je 41 Blíţe o atributech ţenské krásy v kapitole Atributy ţeny, podkapitola Květy a plody. 25

26 patrné v následujících verších: A ty jsi krásná jako meruňka uprostřed léta [ ] a ty jsi krásná jako réva v Boršicích / kdyţ zem se slévá s oblohou hořící. Tento písňový text je zaloţen na projekci pocitů libosti a lásky k blízké ţeně. Lyrický hrdina však paralelně formuluje i svou intenzivní fascinaci nezkrotným a ţivelným nitrem ţeny, které přirovnává k vulkánu: A ty jsi vroucí jako láva pod Etnou. Současně však lyrický subjekt poukazuje na jemnost a křehkost své spící milé, ztělesnění ţenskosti: Zatajím dech abych snad nezkazil co se ti zdá. Lyrický subjekt v tomto písňovém textu v sobě vystihuje ochránce milované spící dívky. Obdobný popis ţenských vlastností nalézáme v Nohavicově písňovém textu Krupobití (Babylon, 2003). Zde Nohavicův písňový hrdina, stejně jako v předchozím interpretovaném textu Strakapúd, na základě obdobného proudu asociací, jeţ v něm vyvolává ţenská bytost, vyjadřuje svůj vztah k této dívce. Muţ v této skladbě jiţ nevyjadřuje hodnotící úsudek pouze o fyzickém vzhledu své milé. Nohavica tímto textem vyjadřuje fascinaci ţenou, do níţ projektuje obraz své nezkrotné touhy, jeţ permanentně podněcuje jeho imaginaci. Neuchopitelnost a nespoutanost ţenského nitra připodobňuje lyrický hrdina v nahromaděných dynamických obrazech přírodních ţivlů, jeţ nekompromisně zasahují jinak klidnou krajinu: Jsi krupobití v ţitném lánu / jsi vodní kalamita v Pákistánu. V posledním verši kaţdé strofy pak písňový subjekt vztahuje tyto charakteristiky vnímané ţeny na svůj ţivot. V těchto závěrečných verších písňový hrdina vyslovuje své obavy ze vztahu s touto ţenou, kdyţ říká: Ţenská co přivede mě do maléru [ ] ţenská co přivede mě do průšvihu. I přes tyto zdánlivě nebezpečné skutečnosti je ţena pro písňový subjekt neustále okouzlujícím a úchvatným objektem intimní lásky a erotické představivosti, stejně tak milostného ţivota, znovuzrození a teplého domova: Jsi moje tajné hříšné snění / milostné zauzlení/ jsi nebe na němţ mraky rodí se i hynou / jsi moje teplé místo pod peřinou. Při případné zvukové realizaci této kompozice se vţdy po jednotlivých strofách opakuje tato refrénová část. Touha po ţeně a po její lásce je tak demonstrována ještě intenzivněji neţ při pouhé čtenářské recepci písňového textu. Básnický obraz evokující kladný milostný vztah k zobrazované ţeně vyjadřuje Nohavica ve skladbě Těšínská (Divné století, 1996). Zde je krása ţeny vnímána nejen jako fyzická, nýbrţ je zde kladen důraz také synchronní niterné vlastnosti dívky, zde nejprve snoubenky a následně manţelky lyrického hrdiny. 26

27 Celkový obraz ţeny je dán navršením několika deskriptivních veršů na malém prostoru jedné strofy. Tato dynamická kumulace jasných imaginací fixuje u recipienta představu milé a současně půvabné mladé ţeny. Tuto skutečnost lze doloţit verši: Nejhezčí ze všech těšínských šperků / byla by ona / mluvila by polsky a trochu česky / pár slov německy a smála by se hezky. Celková podoba ţeny je v tomto písňovém textu tedy znázorněna nejen na základě fyzické krásy, jeţ je denotativním významem hezkého úsměvu dívky. Lyrický subjekt intenzivně zdůrazňuje také schopnosti své milé, jeţ organicky dotváří v představivosti recipienta půvabu a srdečnost dívky. Krása blízkých a milých ţen je v Nohavicových textech znázorněna buď prostřednictvím enumerace příznačných subjektivně nahlíţených vlastností a schopností vnímané ţeny, případně je autorem vyjádřena na principu kumulace asociativně modelovaných metonymických či metaforických pojmenování, jeţ ve své symbióze nesou intersubjektivní denotativní význam příjemného a půvabného vzhledu či charakteru. Ţena v těchto textech představuje ztělesnění lásky a štěstí. V lyrickém momentu intenzivního přemýšlení písňového subjektu je krása ţeny vnímána jako jedinečný ideál ţenskosti písňového hrdiny. V písničkářově tvorbě však nelézáme také skladby, v nichţ se lyrický subjekt v krátkém prchavém okamţiku setkává s jemu dosud neznámou ţenou, jeţ zaujme jeho pozornost svou fyzickou krásnou. V těchto písňových textech absentuje jakékoliv autorovo hodnocení povahových kvalit dívky. V kompozici Margita (Mikymauzoleum, 1993) písňový hrdina vizuálně vnímá tančící dívku: A krásná Margita/ tanečnice smrti [ ] kaţdý hledí na Margitu. Stejný motiv zastavení a upřeného pohledu nalezneme také v poněkud epičtější skladbě Potulní kejklíři (Divné století, 1996): A krásná dívka jménem Marina / zatančí tanec pohanského bůţka Odina. Vzhled půvabné dívky je v těchto verších opět hodnocen pouze atributivním pojmenováním krásná. Její aţ poněkud mysticky uhrančivá přitaţlivost je však akcentována dynamickým rytmickým pohybem magického pohanského tance. 42 Ţena je v Nohavicově tvorbě charakterizována především jako organický celek rozmanitých vlastností, jeţ ve své rozporuplnosti zasahuje nitro lyrického 42 O této problematice podrobněji pojednává podkapitola Tanec a dynamický pohyb v oddíle Atributy ţeny. 27