MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra politologie Volby tzv. druhého řádu v Norsku Diplomová práce Ivana Kaiserová Vedoucí práce: Mgr. Jakub Šedo, PhD. UČO: Obor: Politologie Imatrikulační ročník 2010 Brno, 2013

2 Prohlášení o autorství práce Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Volby tzv. druhého řádu v Norsku vypracovala samostatně a použila jen zdroje uvedené v seznamu literatury. V Brně, podpis... 1

3 Ráda bych poděkovala vedoucímu své diplomové práce Mgr. Jakubovi Šedovi, PhD. za vřelou pomoc a cenné rady při psaní diplomové práce, bez nichž by její zhotovení nebylo možné. Díky patří také profesorům Berntu Aardalovi a Aanudu Hyllandovi za jejich pomoc při zorientování se v prostředí norských voleb. V neposlední řadě chci poděkovat mamince, sestře a svému věrnému psíkovi, kteří mě po celou dobu studia provázeli a podporovali mě v něm. 2

4 Obsah 1 ÚVOD TEORETICKÝ RÁMEC TEORIE VOLEBNÍHO CYKLU Politickoekonomický cyklus Klasická teorie Volební cyklus v evropském prostředí TEORIE VOLEB DRUHÉHO ŘÁDU Klasická teorie Kritické zhodnocení teorie ZKOUMANÝ PŘÍPAD - NORSKO VÝZKUM DRUHOŘADÝCH VOLEB POSTAVENÍ KRAJSKÝCH A OBECNÍCH ZASTUPITELSTEV VOLEBNÍ SYSTÉMY STRANICKÝ SYSTÉM A FORMA VLÁDY METODOLOGIE LIMITY VÝZKUMU ANALYTICKÁ ČÁST VOLEBNÍ ÚČAST NEPLATNÉ HLASY MALÉ POLITICKÉ STRANY NOVÉ POLITICKÉ STRANY VOLEBNÍ CYKLY VYHODNOCENÍ HYPOTÉZ ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ SEZNAM TABULEK A GRAFŮ SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY Počet znaků textu včetně mezer:

5 1 Úvod Volby slouží primárně jako mechanismus, při němž jsou vybírány osoby reprezentující danou územní jednotku v konkrétním zastupitelském orgánu. V různých typech voleb se přitom rozhoduje o složení různých typů zastupitelstev. Jejich rozdílná povaha a pravomoci pak mohou ovlivnit i představenou základní charakteristiku voleb. Volby do různých typů zastupitelstev sice stále plní svůj základní úkol a jsou jimi vybíráni reprezentanti zastupující územní celky, ale je jim připisována odlišná funkce, která se samotným výběrem osob nemusí příliš souviset. Tuto možnost nelze vyloučit u žádných voleb. Je ovšem nejčastěji spojována s volbami do takových zastupitelských orgánů, které se přímo nepodílí na tvorbě celostátní exekutivy. Ve velkém množství případů se tak jedná o volby komunální, různé typy regionálních voleb či v evropském prostředí o volby do Evropského parlamentu. V jejich případě nemusí být zejména při hlasování primární motivací výběr osob a programů, které zastupují, protože tím není ovlivněna rozhodující složka výkonné moci. Voliči, politické strany a další aktéři podílející se na průběhu voleb tak mohou k těmto volbám přistupovat odlišným způsobem, a přisoudit jim tedy i jinou funkci. Často se u těchto voleb hovoří o jejich výpovědní hodnotě coby referenda hodnotícího jiné události a výkony politických subjektů, než které by přímo souvisely s danými volbami a volenými zastupitelstvy. Mezi jednotlivými volbami tak v závislosti na odlišné povaze voleného zastupitelstva existují rozdíly v tom, jakým způsobem jsou nahlíženy voliči, politickými stranami a jinými politickými subjekty, médii a i případnými dalšími aktéry. Jejich rozlišujícím znakem je právě to, co jsme již naznačili výše, a tedy zda je v nich volena rozhodující složka exekutivy státu či nikoliv. Tímto rozlišujícím znakem získáváme dva obecně definované typy voleb volby prvořadé a volby druhořadé. Zatímco v prvořadých volbách je víceméně rozhodováno o složení orgánů výkonné moci, ve volbách druhého řádu 1 jsou volena zastupitelstva, která se nepodílí na sestavení rozhodující složky exekutivy ve státu. Jednotlivé typy voleb tak, a jejich samotné označení již o tom napovídá, nabývají odlišného významu, kdy volby rozhodující o složce výkonné moci na celostátní úrovni jsou důležitější než volby ostatní. Ve volbách druhořadých a přinejmenším domněle méně významných je proto spíše možné hlasovat ne na základě výběru konkrétních osob a 1 Pojmy druhořadé volby a volby druhého řádu budeme v této práci chápat ve stejném významu a používat je jako synonyma. 4

6 politických programů, ale na základě odlišné motivace. V této souvislosti představili autoři Karlheinz Reif a Hermann Schmitt 2 teorii druhořadých voleb. Podle ní nabývají volby druhého řádu menšího významu oproti volbám prvořadým, právě protože nerozhodují o složení celostátní exekutivy. S druhořadými volbami je tak odlišně zacházeno všemi aktéry, kteří se na nich podílí a kteří se jich účastní. Navíc jsou tyto volby často pouze jedním z komunikačních kanálů, jimiž se zejména voliči vyjadřují k dění v prvořadé politické aréně. Hlavní motivací zde tak nemusí být zvolení určitého politického programu, ale vyslání signálu o spokojenosti či případném nesouhlasu s událostmi z prvořadé politické arény. To vše s sebou nese mnohé důsledky. Jedním z nejpodstatnějších a nejvíce sledovaných důsledků je chování voličů v těchto volbách a jeho interpretace. V první řadě klesá v druhořadých volbách kvůli odlišnému a méně významnému typu zastupitelstva volební účast oproti volbám prvořadým. Dále se liší volební zisky vládních, opozičních a vedle nich i dalších skupin stran, jakými jsou strany malé, radikální či protestní. Voliči se totiž ve druhořadých volbách řídí odlišnými hlasovacími strategiemi než ve volbách prvořadých. O míře změn mezi druhořadými volbami oproti volbám prvořadým pak rozhoduje jejich časová vzdálenost. S teorií voleb druhého řádu tak úzce souvisí teorie volebního cyklu, která rozsah efektu druhořadých voleb definuje blíže v závislosti na době konání jednotlivých voleb. Pro zkoumání těchto druhořadých voleb jsme vybrali příklad Norského království. Norsko je v politologické literatuře chápáno zejména jako země, která je ve svých prvořadých volbách charakteristická v širším celoevropském srovnání poměrně vysokou volební účastí a specifickým stranickým systémem řazeným do jednoho modelu s ostatními skandinávskými státy. 3 Menší význam zastupitelstev volených ve druhořadých volbách zde navíc může být diskutabilní. V Norsku nastal po druhé světové válce a zejména v průběhu 60. a 70. let 20. století další proces dynamicky se rozvíjející industrializace a dominantní pozici v politice země převzal postupně vzkvétající welfare state. V závislosti na tom bylo nutné nastavit systém včetně veškerých jeho institucí tak, aby mohl být welfare state efektivně rozšířen a praktikován po celé zemi. Postavení zastupitelstev vzešlých z druhořadých voleb se tak markantně změnilo a právě kvůli jejich 2 REIF, K. SCHMITT, H. Nine Second-order National Elections A Conceptual Framework for the Analysis of European Election Results. 3 Jsme si vědomi, že skandinávský stranický model, o němž zde hovoříme, a jeho reálné naplnění zejména v případě Norska není nesporné. Tato látka však není předmětem této práce a zvolené označení slouží pouze jako ilustrativní, které se objevuje v politologické literatuře. 5

7 důležité funkci při výkonu welfare state a přerozdělování všech jeho benefitů je jim připisováno důležité postavení. Závěr 20. století a začátek století nového ovšem přinesly určité změny související s těmito zastupitelstvy. Jejich organizace se začala projevovat jako nevyhovující pro efektivní výkon všech svých úkolů. Od 90. let 20. století se tak v Norsku setkáváme s nejen vládní, ale i vlastní snahou obecních a krajských zastupitelstev o změny v jejich organizaci. Zájem o tato zastupitelstva je tak mezi politickými aktéry mimořádný. To vše se ovšem děje v rozporu s tendencemi v chování voličů. Zejména v posledním desetiletí minulého století začala volební účast v komunálních a krajských volbách vykazovat sestupnou tendenci, vzrostla volatilita a tradičně úspěšné strany v těchto volbách ztrácejí podporu ve prospěch jiných stran, zatímco v dalších volbách se tento vývoj opět obrací. Do středu pozornosti politických aktérů a politologů tak přichází nejen problematická organizace obecních a krajských zastupitelstev, ale také chování voličů ve volbách do těchto typů zastupitelstev. Zvlášť alarmující je přitom klesající volební účast, která je v norském případě často ztotožňována s legitimitou voleného zastupitelstva. A právě ze všech těchto důvodů jsme zvolili druhořadé volby v Norsku od 90. let 20. století jako hlavní předmět analýzy této práce. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se jedná o období, ve kterém se objevuje výrazný zájem politických aktérů o obecní a krajská zastupitelstva. Ti se pokoušejí různými způsoby zvrátit klesající zájem voličů o tuto úroveň. Tradiční vnímání obecních a krajských zastupitelstev jako velice důležitých pro obyvatele jednotlivých územních jednotek se tak zřejmě nachází ve sporném bodu. Posuzováním komunálních a krajských voleb v Norsku na základě teorie druhořadých voleb proto chceme přiblížit, jakým způsobem je s touto úrovní zacházeno, zda specifičnost těchto zastupitelstev činí z těchto voleb zvláštní případ anebo spadají do obecně definovaných druhořadých, tedy méně významných voleb. Pokusíme se tak odpovědět na hlavní otázku, do jaké míry naplňují komunální a krajské volby závěry obsažené v teorii druhořadých voleb. Jako druhou hlavní otázku pak budeme řešit, zda se komunální a krajské volby v Norsku liší v tom, jakým způsobem naplňují znaky druhořadých voleb. Pro zkoumání voleb druhého řádu v Norsku si v první řadě představíme teorii volebního cyklu a teorii druhořadých voleb. Tyto dvě teorie určí, jak se prvořadé a druhořadé volby odlišují, a jakých výsledků by tedy mělo být ve zkoumaných komunálních a krajských volbách dosahováno. Je zde nutné poznamenat, že teorie druhořadých voleb sleduje 6

8 odlišnost celkového klání voleb, u nichž se nachází rozdíly v přístupu jednotlivých zapojených aktérů, ve volební kampani a následně i v chování voličů. Naším předmětem zkoumání však kvůli šíři celkového zkoumání voleb budou pouze volební výsledky a jejich interpretace na základě teorie voleb druhého řádu. V teoretické části pak po načrtnutí klasických teorií volebního cyklu a druhořadých voleb zmíníme také práce na ně navazující a případně i práce kritizující představené koncepty. Zahrneme přitom především ty práce, které se zabývaly stejně jako náš vlastní výzkum zejména volebními výsledky. V dalším oddílu se zaměříme na specifika zkoumané země. Přiblížíme si tak, v jakých podmínkách se norské druhořadé volby konají. Posléze představíme postup našeho vlastního výzkumu a po stanovení hypotéz pro zodpovězení položených otázek přejdeme k výsledkům, kterých jsme v průběhu zkoumání komunálních a krajských voleb dosáhli. S jejich pomocí vyhodnotíme stanovené hypotézy a pokusíme se zodpovědět na to, jakým způsobem komunální a krajské volby v Norsku naplňují znaky představené v teorii druhořadých voleb a jakým způsobem se tyto dva typy voleb odlišují. To vše provedeme s ohledem na možné limity aplikované teorie, norského případu a vlastního výzkumu. 7

9 2 Teoretický rámec V následujícím teoretickém oddílu se budeme zabývat teoriemi volebního cyklu a voleb druhého řádu. Ačkoliv hlavním cílem této práce je sledovat projevy efektu druhořadých voleb v norském prostředí, teorie volebního cyklu zde musí být taktéž zohledněna. S teorií druhořadých voleb je dnes již neodmyslitelně spojena a poznatky z ní získané představují jeden z klíčových bodů právě pro sledování efektu druhřoadých voleb. Jako první zde tedy představíme právě teorii volebního cyklu. Zabývat se budeme její prvotní podobou, klasickou teorií a okrajově i případnými alternativními interpretacemi. Přestože jsou dnes projevy efektu druhřoadých voleb často a téměř automaticky spojovány s průběhem volebního cyklu, a činí z něj tak jeden z upřesňujících prvků teorie druhořadých voleb, uvedeme jej zde jako samostatnou kapitolu. Práce s ním spjaté totiž předcházely vzniku teorie voleb druhého řádu a do značné míry byly samy jejím inspiračním zdrojem. Teorii druhořadých voleb se pak budeme věnovat ve druhé části, a měla by tak být nosným bodem nejen teoretického oddílu, ale i celé práce. Představíme zde tedy dnes již klasickou teorii druhořadých voleb vytvořenou Karlheinzem Reifem a Hermannem Schmittem 4 na počátku 80. let 20. století a zohledníme i její následné upřesnění. Poté uvedeme další studie, které s teorií druhořadých voleb pracovaly, a budeme se zabývat předně jejich úpravami původní teorie voleb druhého řádu, kritikou či případnými náhradními interpretacemi. 2.1 Teorie volebního cyklu V úvodní části oddílu jsme předznamenali, že teorie volebního cyklu je dnes již důležitým prvkem zohledňovaným při posuzování efektu druhořadých voleb, a tedy i pro ukotvení námi zkoumaných norských druhořadých voleb ve vztahu k volbám prvořadým. Proto si v této kapitole představíme nejdůležitější práce zmiňované v souvislosti s teorií volebního cyklu. Zabývat se budeme prácemi představujícími volební cyklus v jeho původní podobě, dále jeho klasickou interpretací a jeho případným odlišným pojetím. 4 Teorie je představená v práci REIF, K. SCHMITT, H. Nine Second-order National Elections A Conceptual Framework for the Analysis of European Election Results. 8

10 2.1.1 Politickoekonomický cyklus V souvislosti s pozdějšími klasickými pracemi o volebních cyklech je často zmiňován jejich inspirační zdroj u teorie politickoekonomického cyklu (political business cycle). Samotný pojem se datuje až do 40. let 20. století a představil jej Michal Kalecki 5, podle něhož ekonomické struktury měly mít určitý vliv na struktury politické. Jako klasicky chápaný politickoekonomický cyklus je však označena až práce Williama Nordhause 6. Podle tohoto autora závisí vládní rozhodnutí v oblasti ekonomiky přímo na volebním cyklu. Ekonomický a politický cyklus v dané zemi je tak propojen a prochází v závislosti na sobě určitými etapami. Politický cyklus jako takový je přitom ohraničen volbami rozhodujícími o složení exekutivy, v případě Nordhausova zkoumání se jednalo o prezidentské volby v USA. Podle jeho teorie politickoekonomického cyklu jsou navíc voliči schopni reagovat pouze na aktuální ekonomickou situaci a nedokážou předvídat další hospodářský vývoj. V závislosti na tom jsou pak političtí aktéři (u Nordhause prezident a jeho administrativa) schopni odolat negativním cyklickým jevům ekonomiky, protože ty nastanou i díky vlastním zásahům vlády v době, kdy se nekonají rozhodující volby. Političtí aktéři jsou totiž schopni přesně takto politický a ekonomický cyklus nastavit a synchronizovat, aby měli zajištěné znovuzvolení. S přiblížením rozhodujících voleb a po nutných vládních opatřeních se tak ekonomika vrací cyklicky do stavu pro voliče vábivému, a klesá například nezaměstnanost. V takovou chvíli voliči omezeni ve svém dalším předvídání ekonomického vývoje zpozorují pouze aktuální dění. Stávající zastoupení v exekutivě je tak jimi nahlíženo lépe, než by bylo ve stavu ekonomicky méně příznivém, jak také nastane podle ekonomického cyklu ale až o několik měsíců později. Teorie politickoekonomického cyklu tak předznamenala pozdější práce předně ve svém přístupu k voličům a jejich různém vnímání politických aktérů v průběhu trvání volebního cyklu. V případě Nordhausovy práce je tento jev vysvětlen v závislosti na ekonomickém výkonu vlády a hospodářském cyklu Klasická teorie V této kapitole se přesuneme ke studiím, které jsou už vnímány jako klasické práce představující tak převážně chápaný pojem volebního cyklu. Mezi první práce tohoto 5 KALECKI, M. Political Aspects of Full Employment. 6 NORDHAUS, W.D. The Political Business Cycle. 9

11 klasicky pojímaného volebního cyklu bývá zařazována studie Anguse Campbella 7. Tento autor v ní navazuje na již předchozí výsledky zkoumání V.O. Keye 8, podle něhož je možné vždy od vzniku dvoustranického formátu v USA vysledovat ztráty ve volbách do Sněmovny reprezentantů u té politické strany, jejíž kandidát zastává prezidentský úřad. Campbellova práce příhodně pojmenovaná pojmy vzestup (surge) a pokles (decline) pak poukazuje na podobná zjištění, jež nalézá taktéž při zkoumání voleb v USA. V nich objevuje rozdíly ve volební účasti a odlišnou míru podpory pro stranu stávajícího prezidenta, pokud je porovnává s volbami prezidentskými. To má být zapříčiněno vlivem krátkodobých politických sil (short-term forces), které jsou přítomny v době konání jednotlivých voleb. Vedle toho se zde vyskytují i další faktory, které způsobují změny ve volebním chování. Obecně je můžeme pojmenovat jako charakter vztahu mezi voliči a stranami a rozdílná důležitost volebního klání. A. Campbell tyto faktory pak blíže specifikuje a uvádí mezi nimi míru identifikace voličů se stranou, jejich zájem o politické dění, následné rozdělení na skalní a nepříliš zainteresované voliče a rozdílnou motivaci k účasti ve volbách dělicím je na volby s malými a většími pobídkami k účasti. Všechny tyto faktory se pak mohou projevit u případných změn ve volebním chování mezi jednotlivými typy voleb. Pro Campbellovu práci je podstatné také to, že autor své závěry neomezuje pouze na podmínky konkrétního politického systému v USA, ale připouští možnost jejich vlivu i v jiných podmínkách, ačkoliv se v nich voliči pohybují v jiném institucionálním zázemí. 9 Dalším autorem klasicky pojímané teorie volebního cyklu je Edward Tufte 10. Stejně jako u A. Campbella byly předmětem jeho zkoumání kongresové volby ve Spojených státech amerických ve vztahu k volebnímu cyklu ohraničeném volbami prezidentskými. E. Tufte u nich rovněž vysledoval rozdíly v podpoře pro prezidentskou stranu v průběhu volebního cyklu. Odůvodnění těchto rozdílů v podpoře pak našel v počínání a výkonech prezidentovy administrativy, nebo spíše v hodnocení a nazírání prezidentových výkonů od voličů. Vysledované změny v podpoře pro prezidentskou stranu dle Tufteho pak závisí konkrétně nejen na popularitě prezidentského úřadu, ale také na ekonomické situaci země. Strana stávajícího prezidenta tak má podle dosavadních zjištění zaznamenávat ztráty 7 CAMPBELL A. Surge and Decline: A Study of Electoral Change. 8 KEY, V.O. Key, Politics, Parties, and Pressure Groups, s CAMPBELL A. Surge and Decline: A Study of Electoral Change, s TUFTE, E. Determinants of the Outcomes of Midterm Congressional Elections. 10

12 v kongresových volbách pravidelně, jejich rozsah však závisí právě na námi zmíněných faktorech popularity prezidenta a jeho výkonů v oblasti ekonomiky. 11 Kongresové volby proto mají dle Tufteho sloužit předně jako referendum, skrze které voliči hodnotí současný výkon prezidenta a jeho administrativy. Jak ale Tufte uvádí, role referenda u takových voleb je silně ovlivněna tím, jakým způsobem je nastaven volební systém, a do jaké míry tedy hlasování může či nemůže vyslat signál vládnoucím složkám. 12 Alternativní přístupy Mírně zpochybňující náhled na výše zmíněné klasické práce přináší Kernell 13 a Lau 14, kteří nabízejí jako možné vysvětlení koncept negativního hlasování. Ztráty podpory u prezidentské strany mohou být podle nich jednoduše způsobeny tím, že v období konání kongresových voleb, které nedosahují významu jako volby prezidentské, vnímají voliči negativní stránky osoby prezidenta a jeho strany více a zapomínají na pozitiva. Dalším alternativním vysvětlením pro odlišnou podporu pro prezidentskou stranu v průběhu volebního cyklu byla penalizace prezidentské strany. V rámci tohoto pojetí jsou ztráty prezidentské strany v kongresových volbách vysvětleny jako nutná penalizace prezidentské strany od voličů, kteří tak bez ohledu na hospodářskou situaci či jiné možné faktory, automaticky trestají prezidentskou stranu, protože ovládají exekutivu. Erikson 15 tak ve své práci vyvrací závěry námi zmíněných autorů a jiných zabývajících se volebními cykly, protože podle jeho výzkumu je jediným možným vysvětlením penalizace prezidentské strany z principu Volební cyklus v evropském prostředí Zkoumání voličské podpory politických stran v průběhu volebního cyklu bylo přeneseno i do evropského prostředí. Mezi prvními studiemi zabývajícími se výkyvy voličské podpory pro politické subjekty ještě bez ukotvení do volebního cyklu byla práce R. Goodharta a C. Bhansaliho 16. Ti sledovali v rozmezí dvaceti let ( ) popularitu stran ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. Nalezené rozdíly v míře jejich podpory propojili s aktuální ekonomickou situací. Konkrétně pak podmínili 11 Tamtéž, s Tamtéž, s KERNELL, S. Presidential Popularity and Negative Voting. 14 LAU, R.R. Two Explanations for Negativity Effects in Political Behavior. 15 ERIKSON, R. The Puzzle of Midterm Loss. 16 BHANSALI, R.J. GOODHART, C.A.E. Political Economy. 11

13 popularitu stran mírou nezaměstnanosti a mírou inflace. Vysvětlující hodnota jejich modelu však i samotným autorům připadala až příliš závislá pouze na těchto dvou ekonomických ukazatelích. 17 Podobně jako v americké větvi teorie volebního cyklu u E. Tufteho však vysledovali vliv momentálních hospodářských výkonů vlády na podporu, jež získávala u voličů. V návaznosti na tento výzkum vypracovali Miller a Mackie 18 studii zkoumající ve stejných podmínkách ve Velké Británii popularitu vládních stran a spojují své zkoumání již do rámce volebního cyklu. V této souvislosti upozorňují na úskalí, která s sebou přináší pouhé sledování popularity politických stran právě bez ukotvení do volebního cyklu. Podle nich je proto síla predikce modelu Goodharta a Bhansaliho omezená a strany by neměly počítat se závěry z nich vzešlých. 19 Ačkoliv teorie volebního cyklu byla dále rozpracována a testována v poměrně početném souboru dalších studií, pro účely naší práce jsme jako další zvolili prací Rainera Dinkela 20. Jeho výzkum totiž představoval jeden z inspiračních zdrojů pro autory teorie druhořadých voleb. Dinkel se ve své studii zabýval zkoumáním zemských voleb ve Spolkové republice Německo. Jeho výzkum pak předně zjistil u vládních stran nižší volební zisky v zemských volbách, než jaké zaznamenávaly ve volbách federálních. Jejich ztráty pak vysvětloval jako trestání vládních stran od voličů za jejich počínání v exekutivě. Současně díky různému datu konání zemských voleb vysledoval trend, podle něhož tyto ztráty vládních stran byly největší v období nejvíce vzdáleném od federálních voleb, tedy v době nazvané po amerických kongresových volbách mid-term. Čím blíže se pak konaly volby k předchozím či nadcházejícím federálním volbám, tím bylo trestání vládních stran menší. 21 Dinkelova práce se svým pozorováním trestání vládních stran stala inspiračním zdrojem pro práci Reifa a Schmitta, kteří i díky ní mohli rozvést své závěry z voleb do Evropského parlamentu i na další typy voleb. 17 Tamtéž, s MACKIE,M. - MILLER, W.L. The Electoral Cycle and the Asymmetry of Government and Opposition Popularity: An alternative Model of the Relationship between Economic Conditions and Political Popularity. 19 Tamtéž,. s DINKEL, R. Der Zusammenhang zwischen Bundes- und Landtagswahlergebnissen. 21 Tamtéž, s

14 Než se však přesuneme k teorii druhořadých voleb, zmíníme ještě další práci přispívající svými poznatky k teorii o volebním cyklu. Jedná se o práci značně mladší oproti všem předchozím. André Freire 22 v ní až na přelomu dalšího tisíciletí dále rozpracovává teorii volebního cyklu a představuje v ní kromě jiných pozorování zejména časové ohraničení jednotlivých etap, v nichž se mění podpora pro vládní strany. A. Freire 23 tak na základě svého výzkumu voleb v Portugalsku rozdělil volební cyklus z hlediska měnící se podpory vládních stran do tří fází. První fázi představuje doba krátce po konání prvořadých voleb. Autor pro ni využil již dříve užívaného pojmu líbánky (honeymoon), protože podpora vládních stran v této době nejen zůstává na podobné úrovni jako při volbách prvořadých, ale může se dokonce i na vlně vítězství zvyšovat. V podmínkách čtyřletého volebního cyklu portugalských prvořadých voleb omezil Freire trvání první fáze na 12 měsíců od prvořadých voleb. Druhou fázi představuje nám již známý termín mid-term. V tomto období, trvajícím od 13. do 36. měsíce od prvořadých voleb, zaznamenávají vládní strany největší ztráty v podpoře voličů a kulminují právě v polovině volebního cyklu. Tento vývoj se mírně obrátí ve třetí fázi označované jako later-term. V případě čtyřletého volebního cyklu trvá třetí fáze od 37. do 48. měsíce po prvořadých volbách. Freire v ní však stále zaznamenává ztráty v podpoře pro vládní strany, ačkoliv trestání vládních stran už není takové jako ve fázi druhé. V souvislosti s třetí fází je ovšem nutné upozornit na další studie, které jí připisují odlišný vývoj podpory vládních stran. Zatímco některé práce předpokládají v této třetí fázi ještě větší protestní vlnu proti vládním stranám, než jaká se objevuje ve fázích předchozích 24, jiné studie ve své práci zaznamenávají naopak znovu rostoucí popularitu vládních stran v poslední fázi volebního cyklu Teorie voleb druhého řádu Základní poznatky o různé míře podpory pro politické aktéry v závislosti na probíhajícím volebním cyklu a zejména pak námi zmíněná práce Rainera Dinkela sledující zemské volby v SRN byly inspiračním zdrojem pro dnes již klasickou teorii druhořadých 22 FREIRE, A. Second Order Elections and Electoral Cycles in Democratic Portugal, [online]. 23 Tamtéž, s VAN DER EIJK, C. FRANKLIN, M. Choosing Europe? The European Electorate and National Politics in the Face of Union. 25 REIF, K. National Electoral Cycles and European Elections 1979 and

15 voleb. Její autoři K. Reif a H. Schmitt pro svá pozorování využili prvních přímých voleb do Evropského parlamentu v roce 1979 a na základě svých zjištění navrhli teoretický rámec voleb druhého řádu. V této části si tak představíme jeho základní podobu a definujeme si podstatné aspekty námi zkoumaných druhořadých voleb. Zohledníme přitom i další upřesnění provedená v pozdějších letech K. Reifem. Po vymezení teorie voleb druhého řádu se budeme zabývat studiemi, jež na ní navazují. Ačkoliv jejich převážná část se dříve zaměřovala především na volby do Evropského parlamentu a užívání teorie druhořadých voleb za to čelilo mnohé kritice, námi zohledněné studie budou vybrány především na základě svého významu pro úpravy jednotlivých aspektů teorie druhořadých voleb. Nebudeme proto nutně postupovat dle časové logiky navzdory návaznosti některých studií. Spíše se pokusíme vymezit jednotlivé tematické oblasti a zabývat se budeme na ně zaměřenými studiemi, které tak reformulovaly či jinak rozpracovávaly některé prvky teorie voleb druhého řádu. Z povahy našeho vlastního výzkumu zaměříme pozornost i na studie věnující se substátní úrovni voleb. Měli bychom tak získat přehled o jednotlivých prvcích teorie druhořadých voleb, v nichž byla dále rozvedena, blíže specifikována či naopak vyvrácena Klasická teorie Nyní přejděme k samotnému představení klasické teorie voleb druhého řádu. Jak již v této práci bylo zmíněno, jejími autory jsou K. Reif a H. Schmitt, kteří se ve svém výzkumu zabývali volbami do Evropského parlamentu z roku Na základě svých pozorování a zjištění z těchto voleb přišli se závěry, na nichž následně teorii druhořadých voleb vystavěli. Tím nutně rozdělili volby do dvou základních typů na volby prvořadé a volby druhořadé. Prvořadé volby (first-order elections či national elections) přitom z definice voleb druhého řádu mají být takové volby, které určují zastoupení v rozhodujících výkonných orgánech. Zatímco tak v prezidentských systémech to jsou volby prezidentské, v parlamentních systémech to jsou takové volby, na jejichž základě je posléze sestavena vláda. V případě asymetrického vícekomorového parlamentu se tedy jedná o volby do rozhodující komory parlamentu. 26 Všechny tyto volby právě vlivem na volbu exekutivy ve 26 REIF, K. SCHMITT, H. Nine Second-order National Elections A Conceptual Framework for the Analysis of European Election Results, s

16 státu a tím, že se týkají nejdůležitější prvořadé politické arény, nabývají nevětšího významu a těší se největšímu zájmu. Druhořadé volby (second-order elections) jsou potom všechny ostatní volby, jež nemají vliv na formování rozhodující exekutivy v zemi. Kromě voleb do Evropského parlamentu sem tak Reif a Schmitt zahrnují i další typy voleb, do jejichž výčtu tak spadají volby na substátní úrovni, například tedy volby regionální či komunální, a dále také volby doplňkové, volby do méně významné komory parlamentu a případně i volby jiné. Podstatný rys druhořadých voleb vyplývá z tvrzení, podle něhož jsou Reifem a Schmittem zkoumané volby do Evropského parlamentu a další druhořadé volby pouze jiným druhořadým typem národních voleb. 27 I když mezi prvořadou arénou a druhořadými volbami nemusí existovat přímé propojení, tak spolu neodvratně souvisí. Jejich provázanost přitom nemusí být vůbec reflektována politickými či jinými aktéry, protože je implicitně přítomna. V druhořadých volbách se pak projevuje například hlasováním o otázkách a dění z prvořadé arény. 28 Pro bližší určení druhořadých voleb Reif a Schmitt určují několik oblastí, které obecně definují odlišnost voleb druhého řádu a to, co vlastně rozumíme pod pojmem druhořadost, pro kterou užíváme také označení efektu druhořadých voleb. Mezi tyto oblasti definující efekt druhořadých voleb patří: Dimenze významu (the less at stake dimension) Dimenze specifické arény (the specific-arena dimension) Institucionálně-procedurální dimenze (the institutional-procedural dimension) Dimenze volební kampaně (the campaign dimension) Dimenze politické proměny hlavní arény (the main-arena political change dimension) Dimenze sociálních a kulturních změn (the social and cultural change dimension) Tamtéž. 28 Tamtéž. 29 REIF, K. SCHMITT, H. Nine Second-order National Elections A Conceptual Framework for the Analysis of European Election Results, s

17 Dimenze významu Dimenze významu má představovat zřejmě nejdůležitější aspekt druhořadých voleb a její původní anglický název již sám napovídá o jejích dopadech. Podle této dimenze je ve volbách druhého řádu méně v sázce ( less at stake ) než ve volbách prvořadých, právě protože se v nich nerozhoduje o zastoupení v rozhodující složce exekutivy země. 30 S tímto vědomím je pak také druhořadým volbám věnováno méně pozornosti od politických stran, kandidátů a médií. Menší význam druhořadých voleb má současně vliv i na potenciální voliče. Jejich strategie při rozhodování o účasti ve volbách či vlastním hlasování se totiž v závislosti na uvedeném aspektu druhořadých voleb může změnit. Rozlišuje se zde tak několik základních změn v chování voličů, které se mohou v druhořadých volbách vyskytnout právě díky jejich nižšímu významu oproti volbám prvořadým. 31 První z možných motivací pro změnu ve způsobu hlasování je upřímné hlasování. Podle této kategorie hlasuje volič v prvořadých volbách pro jednu z větších stran, respektive pro stranu relevantní a s pravděpodobným úspěchem při obsazování mandátů. Tato strana však nemusí být jeho skutečnou první preferencí, kdyby se rozhodoval zcela upřímně. Kvůli důležitosti prvořadých voleb však nechce svůj hlas dát své nejvíce preferované straně, která se vzhledem ke své velikosti či svému významu nakonec nemusí prosadit ve volbách. Volí zde proto jiným způsobem. Takoví voliči se ale v případě méně významných druhořadých voleb nemusí obávat propadlého hlasu, protože v nich není tolik v sázce. Ke změně jejich chování ve druhořadých volbách pak dochází, protože se neobávají vhodit i zřejmě propadlý hlas své skutečně nejvíce preferované straně. Druhým možným způsobem, jakým se může hlasování v druhořadých volbách odlišovat od hlasování ve volbách prvořadých, je strategický protest. Toto protestní hlasování je založené na úmyslu využít druhořadých voleb v závislosti na jejich nižším významu a své hlasy v nich voliči použijí jako vyjádření své nespokojenosti s vládními stranami. Hlasováním proti nim se tak snaží vyslat těmto vládním stranám varovný signál. K tomu Pro překlad jsme použili v tomto případě využívaných termínů např. dle HAVLÍK, V. - HOSKOVEC, L. Krajské volby v České republice v kontextu konceptu voleb druhého řádu. Analýza vybraných aspektů voleb do krajských zastupitelstev v letech REIF, K. SCHMITT, H. Nine Second-order National Elections A Conceptual Framework for the Analysis of European Election Results, s Více také v SCHMITT, H. SANZ, A. BRAUN, D. The Micro-Foundations of Second-order Election Theory Theoretical Reconstructions and Empirical Tests Based Upon the European Election Study 2004 [online], s Srov. s KOEPKE, J R. RINGE, N. The Second-order Election Model in an Enlarged Europe, s

18 může docházet i bez nutného celkového odklonu voličů od daných stran. Druhořadé volby jim pouze nabízejí prostor pro vyjádření svých názorů na současné výkony vlády. Tento jev tak například již dříve vysledoval A. Hirschman 32 a nazval zmíněné dočasné stažení podpory vládním stranám jako strategii hlasu ( voice strategy ). Jedná se přitom pouze o dočasné stažení podpory, protože protestní hlasování zde následuje logiku volebního cyklu a v jeho průběhu je nejvíc přítomné v jeho polovině, zatímco se méně projevuje krátce po prvořadých volbách a před nimi. Pokud se však vrátíme k námi probíranému protestnímu hlasování, může se vedle výše zmíněného hlasování proti vládním stranám projevit i v odlišné podobě. Voliči mohou svůj protest vyjádřit vhozením neplatného hlasu. Tímto hlasováním přitom mohou dávat rovněž najevo svůj nesouhlas s politickou arénou, do níž se konají volby, s kandidáty, stranickým establishmentem nebo i jinými prvky politického systému. Třetí možný důsledek dimenze odlišného významu druhořadých voleb může být celkové vynechání hlasování. Menší význam druhořadých voleb nemá takový mobilizační potenciál jako volby prvořadé a někteří voliči je spíše vynechají než volby prvořadé. Dimenze významu a její možný vliv na změny v chování voličů jsou pak dobře pozorovatelné na volebních výsledcích, u nichž je patrná: Nižší volební účast, vyšší podpora pro malé a nové strany, vyšší procento neplatných hlasů, ztráta podpory vládních stran. 33 Tyto závěry následně doplnil K.Reif ve své pozdější práci ještě o další zjištění. Ačkoliv Hirschmanův náhled věci o dočasném stažení podpory vládních stran a i další klasické práce o volebním cyklu zmiňovali již Reif a Schmitt ve své původní práci o druhořadých volbách, cyklický model trestání vládních stran byl doplněn a zdůrazněn až K. Reifem 34 o několik let později. Kromě zakomponování cyklického modelu do teorie uvádí i další 32 HIRSCHMAN, A. Exit, Voice, and Loyalty: Responses to Decline in Firms, Organizations, and States. 33 REIF, K. SCHMITT, H. Nine Second-order National Elections A Conceptual Framework for the Analysis of European Election Results, s REIF, K. National Electoral Cycles and European Elections 1979 and

19 možnosti změn v chování voličů. Ve druhořadých volbách tak nepočítá pouze s většími šancemi pro menší a nové strany, ale i pro strany radikální. 35 A jak doplnil ještě o několik let později většími šancemi v druhořadých volbách disponují i strany, jež je možné označit za strany protestní či populistické. 36 V e druhořadých volbách se tak také objevuje : Vyšší podpora pro radikální, protestní a populistické strany, přičemž pravděpodobnost všech výše uvedených změn chování voličů je propojená s logikou volebního cyklu. Uvedené chování voličů by tak mělo být nejvíce patrné v polovině volebního cyklu, tzv. mid-term, a nejméně v období krátce po a před volbami prvořadými. 37 Dimenze specifické arény Dimenzi specifické arény lze vysvětlit jako odlišné institucionální a ekonomické podmínky, v nichž se jednotlivé typy voleb konají. 38 Druhořadá politická aréna se tak může lišit v porovnání s jinou politickou arénou v přítomnosti odlišných politických stran a kandidátů. Různé typy voleb se také mohou dotýkat pouze určité oblasti politiky. Ve druhořadých volbách se navíc rozhoduje o složení jiných zastupitelských institucí. Ačkoliv jejich pravomoci nejsou považovány za stejně významné jako pravomoci hlavních exekutivních orgánů státu, přesto mají i ony vliv na formování politických rozhodnutí. Volby druhého řádu se tak sice netýkají hlavní volební arény a je v nich méně v sázce, ale navzdory tomu je v nich stále alespoň něco v sázce. 39 Institucionálně-procedurální dimenze Třetí dimenze ovlivňující vztah mezi prvořadými a druhořadými volbami je dimenze institucionálně-procedurální. 40 Jí se rozumí předně nastavení používaných volebních systémů. Stanovení věkové hranice aktivního volebního práva anebo způsob hlasování a 35 Tamtéž, s REIF, K. Reflections: European Elections as Member State Second-order Elections Revisited, s REIF, K. National Electoral Cycles and European Elections 1979 and 1984, s REIF, K. Reflections: European Elections as Member State Second-order Elections Revisited, 38 REIF, K. SCHMITT, H. Nine Second-order National Elections A Conceptual Framework for the Analysis of European Election Results, s Tamtéž. 40 Tamtéž, s

20 převodu hlasů na mandáty mají také vliv na to, jaké odlišnosti se mohou objevovat v chování voličů, stran a následně ve volebních výsledcích. Například uložená povinnost hlasování tak zřejmě přinese větší volební účast na rozdíl od jiných typů voleb, kde tento požadavek není stanoven. Vedle samotné volební procedury je zde ale důležité i datum konání voleb. Případná souběžnost více volebních klání může také změnit chování voličů, stran i médií a jejich zájem o ně. Rozdíly existují i tehdy, koná-li se současně více voleb druhého řádu anebo druhořadé volby s volbami prvořadými. Dimenze volební kampaně V souvislosti s dimenzí volební kampaně připisují Reif a Schmitt 41 velký vliv médiím a přiznávají druhořadým volbám určité znevýhodnění. Prvořadým volbám a jejich tématům je totiž v obecném porovnání s nimi věnováno více pozornosti od celostátních médií. V kampani druhořadých voleb je proto zapotřebí vyvinout větší úsilí, aby bylo možné přesvědčit voliče o významu v nich komunikovaných tématech a přimět je k hlasování. 42 Mobilizace voličů si zde proto vyžaduje více práce a je komplikovanější. Vedle toho upozorňují autoři ale i na možné případy, kdy naopak nemusí být prioritou strany mobilizovat voliče, pokud má naopak větší šanci uspět ve volbách při nižší volební účasti. 43 Dimenze politické proměny hlavní arény Při zkoumání druhořadých voleb nesmí být opomenuta ani dimenze politické proměny hlavní arény. Veskrze je tím požadováno, aby byly druhořadé volby posuzovány v rámci celého volebního cyklu v prvořadé aréně. 44 Pokud tedy v druhořadých volbách sledujeme například právě změny ve volebním chování voličů, měli bychom je posuzovat až v závislosti na dalších prvořadých volbách. V průběhu volebního cyklu může docházet k celkovým politickým, ekonomickým a čistě přirozeným vývojovým změnám v prvořadé aréně, a druhořadé volby tak mohou pouze následovat tyto trendy. 41 Tamtéž, s Více o potřebě mobilizovat voliče již také v práci o volebním cyklu CAMPBELL A. Surge and Decline: A Study of Electoral Change. 43 REIF, K. SCHMITT, H. Nine Second-order National Elections A Conceptual Framework for the Analysis of European Election Results, s Tamtéž. 19

21 Dimenze sociálních a kulturních změn Poslední dimenzí ovlivňující podobu jakéhokoliv typu voleb je dimenze sociálních a kulturních změn. Tyto změny zahrnují například obecnou proměnu společenské struktury, tedy i struktury voličů. Volební výsledky tak mohou být ovlivněny změnami v jednotlivých společenských skupinách (venkovské obyvatelstvo, farmáři, ), a mohou se právě proto objevovat rozdíly v podpoře pro určité politické subjekty Kritické zhodnocení teorie Výše zmíněné závěry o změnách v chování voličů mezi prvořadými a druhořadými volbami byly zformulovány na základě zkoumání jednoho případu voleb do Evropského parlamentu 46, ovšem K. Reif a H. Schmitt je i díky své vlastní návaznosti na Dinkelovu práci rozšířili na další typy voleb. Vzniklý teoretický rámec tak logicky vyžadoval své užití na dalších případech voleb. Klíčové práce nalézající znaky druhřoadých voleb podle vytvořeného teoretického modelu zahrnovaly jak studie o volbách do Evropského parlamentu, tak i studie o volbách na substátní úrovni. První zmíněný případ tak ve své práci představili například Cees van der Eijk a Mark Franklin 47, kteří zkoumali volby do Evropského parlamentu v letech 1989 a Podle svých závěrů nacházejí v těchto volbách znaky druhořadých voleb podle původní teorie a zdůrazňují zejména ten znak druhořadých voleb, podle něhož existuje jejich spojitost s aktuálním děním v prvořadé aréně. Podle jejich zjištění právě hlasováním v druhořadých volbách komunikují voliči své názory na současný výkon vlády. I další volby do Evropského parlamentu tak mohly být prakticky stejně jako Reifem a Schmittem zkoumané volby označeny za druhořadé volby národní. 48 V návaznosti na již formulovaný teoretický rámec voleb druhého řádu pak navázala práce W.L. Millera 49 zabývající se substátní úrovní voleb. Miller ve své studii potvrzuje teoretické závěry Reifa a Schmitta o odlišnosti prvořadých a druhořadých voleb a jejich provázanosti na jiné úrovni než při volbách do Evropského parlamentu. Této provázanosti 45 Tamtéž, s Respektive se tak stalo na základě zkoumání i více případů těchto voleb, pokud zahrneme i následné úpravy klasické teorie druhořadých voleb provedené K. Reifem. 47 VAN DER EIJK, C. FRANKLIN, M. Choosing Europe? The European Electorate and National Politics in the Face of Union. 48 Tamtéž, s MILLER, W.L. Irrelevant Elections? The Quality of Local Democracy in Britain. 20

22 a podřízenosti druhořadých voleb prvořadé politické aréně přisuzuje až takový rozměr, podle něhož pokud v sobě obsahují místní volby nějaký vzkaz z hlediska svých výsledků, pak je to jistě vzkaz z místní úrovně pro celostátní prvořadou politickou arénu. 50 Tuto roli druhořadých voleb jako voleb obsahujících signál pro prvořadou politickou arénu rozpracovávají i další studie. Ch. Anderson a D. Ward 51 přisoudili druhořadým volbám ve své studii funkci barometru, a konání těchto druhořadých voleb tak má pouze sloužit jako nástroj k měření popularity stran v prvořadé aréně. Práce Carseyho a Wrighta 52 či Simona, Osroma a Marraho 53 zase označují druhořadé volby jako referendum o současném dění v prvořadé aréně. Současně byl v dalších studiích potvrzen i efekt druhořadých voleb a ztráta podpory pro vládní strany v závislosti na logice volebního cyklu. Čím déle se konaly druhořadé volby od voleb prvořadých, tím větší byly ztráty vládních stran. Nejhorších výsledků přitom dosahovaly v polovině volebního období, tzv. mid-term. 54 Vliv volebního cyklu na dopad efektu druhořadých voleb na volby a projev jeho jednotlivých znaků byl prokázán i v dalších příkladech substátních voleb. 55 Vedle těchto studií však existují i takové práce, které závěry obsažené v teorii voleb druhého řádu upravují, anebo nabízí zcela nová vysvětlení. Motivace pro změnu v chování voličů K. Reif a H. Schmitt představili několik způsobů, jimiž se liší chování voličů mezi prvořadými a druhořadými volbami. Vedle jimi zmíněných motivací však mohou existovat i další příčiny, proč se u druhořadých voleb objevují takové rozdíly ve volebních výsledcích od voleb prvořadých. Příčinou pro odlišné hlasování mezi jednotlivými typy voleb může být pouhý fakt, podle něhož se druhořadé volby konají v jiný termín než volby prvořadé a preference 50 Tamtéž, s ANDERSON, CH. WARD, D. Barometr Elections in Comparative Perspective. 52 CARSEY,T.M. - WRIGHT. G.C. State and National Factors in Gubernatorial and Senatorial Elections [online]. 53 SIMON, D. M. OSROM, C. W. Jr. MARRA, R.F. The President, Referendum Voting, and Sub-national Elections in the United States. 54 Např. MARSH, M. Testing the Second-Order Election Model after Four European Elections. 55 JEFFERY, C. HOUGH, D. Regional Elections in Multi-level Systems. JEFFERY, C. HOUGH, D. The Electoral Cycle and Multi-level Voting in Germany. 21

23 voličů se za určitý časový úsek mohou změnit. 56 U této kritiky je ale nutné vzít v úvahu, že už Reif a Schmitt v rámci svého dimenzionálního členění upozorňovali na potřebu zohlednit změny v hlavní politické aréně, čímž se právě má předejít zkreslením vyplývajícím z přirozeného posunu voličů k jiným politickým stranám. Tento problém byl následně dořešen a zakomponován do teorie druhořadých voleb v Reifově samostatné práci 57, která již disponovala výsledky z prvořadých voleb uzavírajících volební cyklus ve všech původně zkoumaných zemích. S další možnou úpravou teorie voleb druhého řádu přišla práce autorů C. Jefferyho a D. Hougha 58. Ti v souvislosti s odlišnými volebními výsledky mezi jednotlivými typy voleb upozorňují na možné změny ve skladbě voličů zapříčiněné právě nižší volební účastí u druhořadých voleb. Podporovatelé jednotlivých stran tak v nich mohou být v jiném poměru než u voleb prvořadých. Rozdílná podpora pro politické strany mezi prvořadými a druhořadými volbami je pak způsobena odlišným procentuálním zastoupením podporovatelů těchto stran účastnících se voleb. Navíc potřeba volit v druhořadých volbách má být přítomna zejména u těch voličů, kteří podporují opoziční strany vůči současné vládě. Tito voliči mají mít větší zájem vyjádřit svůj nesouhlas s vládní politikou u voleb než spokojení voliči vládních stran. Kromě zmíněných voličů opozičních stran se mají účastnit substátních voleb 59 také především podporovatelé regionálních stran. Tím se dostáváme k víceméně nově podporované tezi o motivaci volit na základě specifické arény, ke které se dostaneme v další části této kapitoly. Další odlišnou interpretaci pro změny v chování voličů nabízí S. Hobolt a J. Spoon 60. Ti ve své práci rozlišují tři základní motivace pro změny v hlasování v druhořadých volbách oproti volbám prvořadým. První dva typy motivací se přitom překrývají s původními předpoklady zahrnutými Reifem a Schmittem. Hobolt a Spoon se s nimi shodují na možnosti upřímného hlasování voličů, kteří hlasují na základě své nejbližší ideologické preference na rozdíl od voleb prvořadých. 56 VAN DER EIJK, C. FRANKLIN, M. Choosing Europe? The European Electorate and National Politics in the Face of Union. 57 REIF, K. National Electoral Cycles and European Elections 1979 and JEFFERY, C. HOUGH, D. Understanding Post-devolution Elections in Scotland and Wales in Comparative Perspective. 59 Autoři pracují pouze s nimi a nezahrnují celou skupinu Reifem a Schmittem označených druhořadých voleb. 60 HOBOLT, S. SPOON, J. Motivating the European Voter: Parties, Issues and Campaigns in European Parliament Elections, s

24 Současně se také shodují na možném strategickém protestním hlasování. V takovém případě voliči hlasují úmyslně s vědomím vyslat vládním stranám do prvořadé arény signál vypovídající o jejich nespokojenosti s jejich výkony. Posledním a nově uvedeným typem motivace pro změnu volebního chování může být hlasování na základě specifické arény. V takovém případě se volič chová v druhořadých volbách odlišně od voleb prvořadých právě kvůli tomu, že se v nich hlasuje na jiné úrovni a rozhoduje se v nich o jiné instituci a jiných tématech. 61 Zatímco tak první dva typy motivace pro změnu volebního chování voličů jsou zahrnuty již v klasické teorii druhořadých voleb, třetí typ v ní podle výše uvedených autorů absentuje. Existence specifické arény je přitom v Reifově a Schmittově práci uvedena jako samostatná dimenze, podle které je možné sledovat rozdíly mezi prvořadou a druhořadou arénou a s nimi spojenými volbami. Jako samostatný důvod pro změnu v hlasování, kdy voliči dají hlas jiným stranám na základě svého přesvědčení, že je bude na dané úrovni lépe reprezentovat než jimi zvolená strana v prvořadých volbách, však nemá být v původní práci dostatečně akcentována. S tímto třetím typem změny v chování voličů mezi prvořadými a druhořadými volbami se tak má pracovat více až ve studiích z posledních let. 62 Hobolt, Spoon and Tilley dále rozpracovávají význam specifické arény a jeho dopad na motivace ke změnám v hlasování sledováním konkrétních podmínek politických arén. Podle jejich zjištění tak jsou například voliči hlasující ve volbách do Evropského parlamentu právě kvůli povaze voleb a volené instituci spíše ochotni přejít od vládních stran k podpoře jiných stran, pokud jsou více euroskepticky zaměřené než vládní strany jimi původně zvolené v prvořadých volbách CARRUBA, C. TIMPONE, R.J. Explaining Vote Switching Across First- and Second-order Elections: Evidence from Europe, s HOBOLT, S.B. WITTROCK, J. The Second-order Election Model Revisited: An Experimental Test of Vote Choices in European Parliament Elections. 62 Například HIX, S. - MARSH, M. Punishment or Protest? Understanding European Parliament elections. HOBOLT, S.B. SPOON, J. TILLEY, J. A Vote Against Europe? Explaining Defection at the 1999 and 2004 European Parliament Elections. DE VRIES, C.E. et al. Individual and Contextual Variation in EU Issue Voting: The Role of Political Information. 63 Více také v CLARK, N. ROHRSCHNEIDER, R. Second-order Elections versus First-order Thinking: How Voters Perceive the Representation Process in a Multi-layered System of Governance [online]. 23

25 S dalším poznatkem k tomuto tématu přichází i de Vries et al. 64 Podle jejich studie jsou to právě postoje k Evropské unii, které na individuální úrovni rozhodují u jednotlivých voličů o straně, pro niž budou hlasovat. Tento způsob rozhodování je pak více zřejmý u voličů zajímajících se o politické dění, a pokud se volby těší většímu zájmu médií. Podobné výsledky zjišťují i S. Hix a M. Marsh 65 po zkoumání voleb do Evropského parlamentu. Také v nich nacházejí větší zisky pro strany kladoucí důraz právě na tématiku Evropské Unie a pro strany považované za euroskeptické. Tím se tedy měl zejména potvrdit význam specifické arény, v tomto případě význam evropského tématu ve volbách do Evropského parlamentu. 66 V práci autorské dvojice Hix a Marsh 67 byl navíc v rámci jejich zjištění mírně upraven úsudek o efektu druhořadých voleb. V nich měly podle nových poznatků ztrácet nejen vládní, ale i další větší politické strany. To se projevilo například na ztrátách všech socialistických stran napříč zkoumanými zeměmi, bez ohledu na jejich přítomnost v exekutivě. Rozsah ztrát větších stran přitom závisel na datu konání druhořadých voleb v rámci volebního cyklu. 68 Jinou interpretaci pro odlišné výsledky vládních stran ve volbách do Evropského parlamentu nabízí také Thad Kousser 69 a můžeme u něj nalézt návaznost na o půl století starší prvotní studie volebního cyklu. Kousser ve své práci vysledoval spojitost mezi podporou vládních stran a vládními výsledky v oblasti ekonomiky (government s economic records). Současně s tím i on sleduje závislost rozdílů ve volebních výsledcích na ekonomických okolnostech v rámci volebního cyklu. Klasická teorie druhořadých voleb čelí i dalším kritikám a přístupům nabízejícím alternativní vysvětlení pro některé jí sledované změny v chování voličů. Zatímco klasická teorie interpretuje odlišné volební výsledky v druhořadých volbách především tím, že je v nich méně v sázce, přichází jiné autoři s dalšími možnými vysvětleními. M.P. Fiorina 70 tak například chápe voliče jako sofistikované aktéry, kteří si jsou vědomi výsledků vzešlých z hlasování a jejich následných dopadů na politiku (policy outcomes). Přirozeně 64 DE VRIES, C.E. et al. Individual and Contextual Variation in EU Issue Voting: The Role of Political Information. 65 HIX, S. - MARSH, M. Punishment or Protest? Understanding European Parliament election. 66 Více také v HIX, S. MARSH, M. Second-Order Effects Plus Pan-European Political Swings: An Analysis of European Parliament Elections Across Time. 67 HIX, S. - MARSH, M. Punishment or Protest? Understanding European Parliament election. 68 Tamtéž, s KOUSSER, T. Retrospective Voting and Strategic Behaviour in European Parliament Elections. 70 FIORINA, M.P. Retrospective Voting in American National Elections. 24