Veřejné osvětlení MANUÁL PRO PRACOVNÍKY MÍSTNÍCH SAMOSPRÁV. pro města a obce

Transkript

1 Veřejné osvětlení MANUÁL PRO PRACOVNÍKY MÍSTNÍCH SAMOSPRÁV pro města a obce

2 VEŘEJNÉ OSVĚTLENÍ PRO MĚSTA A OBCE MANUÁL PRO PRACOVNÍKY MÍSTNÍCH SAMOSPRÁV prosinec, 2010

3 Obsah 1. ÚVOD 5 2. VEŘEJNÉ OSVĚTLENÍ 6 3. ZÁKLADNÍ POJMY A PRVKY VEŘEJNÉHO OSVĚTLENÍ Pojmy Světelný zdroj Svítidlo Stožáry, rozvaděče NORMY A LEGISLATIVA SOUČASNÝ STAV VEŘEJNÉHO OSVĚTLENÍ V ČR PROVOZ A ÚDRŽBA VEŘEJNÉHO OSVĚTLENÍ Spínání Organizace údržby veřejného osvětlení Údržba veřejného osvětlení Pasport SNIŽOVÁNÍ ENERGETICKÉ NÁROČNOSTI A NÁKLADŮ Výměna světelných zdrojů za efektivnější Regulace Rekonstrukce PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE Litvínov Kladno Hradištko ARCHI TEKTONICKÉ A SLAVNOSTNÍ OSVĚTLENÍ RADY A TIPY PODĚKOVÁNÍ A ZDROJE 46 3

4 Komplexní řešení pro osvětlení měst Veřejné osvětlení Urbanistické osvětlení pro městská centra Osvětlení architektury Osvětlení sportovišť Osvětlení parků a obytných zón Velmi široké portfolio svítidel pro veškeré aplikace venkovního osvětlení Široké možnosti regulace osvětlení a řešení pro úsporu energie a provozních nákladů Svítidly to u nás nekončí Světelné audity veřejného osvětlení Konzultace řešení městského osvětlení Zpracování koncepce venkovního osvětlení pro města a obce Pomoc se zajištěním fi nancování projektů venkovního osvětlení 3D vizualizace návrhů architekturního osvětlení Široké vybavení pro rozsáhlé světelné testy Potřebujete pomoc s řešením osvětlení Vašeho města? Obraťte se na nás: Hynek Bartík Vedoucí oddělení pro venkovní osvětlení Telefon: Martin Dvořák Veřejné osvětlení - obchodník Telefon:

5 1. ÚVOD SEVEn, Středisko pro efektivní využívání energie společně s partnery ČEZ, a.s. a Philips Česká republika, s.r.o. připravili v roce 2010 projekt výzkumu stavu veřejného osvětlení ve městech a obcích v ČR. Výzkum byl zaměřen na používané druhy světelných zdrojů a svítidel, jejich stáří a typ. Výzkum rovněž zjišťoval spotřeby, náklady a regulace současného veřejného osvětlení. Stručné výsledky výzkumu prezentuje kapitola 5. Součástí projektu je i tvorba této publikace manuálu veřejného osvětlení. Tento manuál je určen pro pracovníky samospráv, kteří mají ve své působnosti veřejné osvětlení, je určen i pro starosty a další pracovníky obcí. Účelem publikace je seznámit i neodborníky v této oblasti s hlavními součástmi veřejného osvětlení, s jeho současným stavem v České republice a především informovat o možnostech údržby a úspor energie a nákladů a upozornit na technické, legislativní a organizační problémy, které se týkají veřejného osvětlení. Publikaci vytvořilo SEVEn, Středisko pro efektivní využívání energie jako nezávislá konzultační organizace. Významnou prioritou tedy byla odborná kvalita textu a jeho praktická využitelnost. Kvalifikované know-how publikace bylo rovněž zajištěno partnery Philips Česká republika, s.r.o. a ČEZ, a.s. Korekturu publikace zajistila Katedra elektroenergetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Věříme, že pro Vás bude publikace užitečná. Michal Staša SEVEn, Středisko pro efektivní využívání energie 5

6 2. VEŘEJNÉ OSVĚTLENÍ Soustava veřejného osvětlení představuje systém, který zahrnuje osvětlení veřejných komunikací a prostranství (místních komunikací, silnic, dálnic, stezek pro pěší a cyklistickou dopravu, včetně tunelů, podjezdů, podchodů, mostů, lávek, křižovatek, přechodů pro chodce, náměstí, parků, pěších a obytných zón a zastávek městské hromadné dopravy, parkovišť atd.), fasád významných budov, architektonických a přírodních památek, výtvarných děl apod. ve městech a obcích i mimo ně. Veřejné osvětlení je důležitou součástí technické infrastruktury měst a obcí a podstatně ovlivňuje bezpečnost dopravy, osob a majetku i atraktivnost měst a obcí. Veřejné osvětlení je veřejně prospěšnou službou a ve smyslu zákona o pozemních komunikacích patří mezi příslušenství pozemních komunikací. Hlavním důvodem pro osvětlování je umožnit uživatelům společných venkovních prostorů pohyb za tmy aby bylo umožněno rozpoznávání terénních nerovností a překážek. Veřejné osvětlení má tak klíčovou úlohu v bezpečnosti provozu. Rovněž důležitý je důvod estetický, především vhodné osvětlení a zdůraznění architektonických prvků. Důležitý je také samotný vzhled prvků veřejného osvětlení. Krátká historie veřejného osvětlení Záznamy o veřejném osvětlení lze vystopovat už ve starověkém Římě. Prvenství při osvětlení za použití stožárů patří Paříži (rok 1627). První trvalé osvětlení olejovými lucernami v Praze bylo zřízeno v roce První plynové osvětlení bylo v Praze nainstalováno v roce Průkopníkem v použití elektřiny ve veřejném osvětlení byl u nás František Křižík. V roce 1881 bylo v Praze zřízeno dočasné osvětlení obloukovými lampami. První stálé elektrické osvětlení v českých zemích bylo instalováno v Jindřichově Hradci v roce

7 3. ZÁKLADNÍ POJMY A PRVKY VEŘEJNÉHO OSVĚTLENÍ Základními pojmy užívanými ve veřejném osvětlení jsou světelný tok, jas, osvětlenost (intenzita osvětlení), měrný výkon, barevný tón světla, podání barev, účinnost svítidel a doba života. Základními prvky veřejného osvětlení jsou svítidlo, světelný zdroj, stožár či výložník a elektrické vybavení jako je svorkovnice, rozvaděč a další. 3.1 Pojmy Světelný tok Světelný tok odpovídá množství světla, které vyzařuje světelný zdroj či svítidlo. Označuje se řeckým písmenem Φ ( fí ) a udává se v lumenech [lm]. Světelný tok tedy představuje výkon zdroje či svítidla měřený ve světelně technických jednotkách. Např. žárovka 100 W vyzařuje světelný tok lm, zatímco vysokotlaká sodíková výbojka 100 W vyzařuje tok lm. Jas Jas je měřítkem reakce lidského oka na světlo, které se odráží od pozorované plochy směrem k pozorovateli. Označuje se písmenem L. Jednotkou jasu je kandela na metr čtvereční [cd/m 2 ]. Jas je veličina, kterou se hodnotí úroveň osvětlení na pozemních komunikacích vyšších tříd převážně používaných motorovou dopravou (ČSN EN Osvětlení pozemních komunikací Požadavky). Požadované nejnižší přípustné průměrné hodnoty jasu povrchu zmíněných komunikací se pohybují v rozmezí 0,3 až 2 cd/m 2. Osvětlenost Osvětlenost (někdy označovaná jako intenzita osvětlení) je měřítkem světelného toku dopadajícího na osvětlovanou plochu. Osvětlenost se označuje písmenem E a její jednotkou je lux [lx]. Dopadá-li na osvětlovanou plochu A [m 2 ] světelný tok Φ [lm], je průměrná osvětlenost zmíněné plochy rovna poměru toku Φ [lm] a velikosti osvětlované plochy A [m 2 ]. Např. je-li velikost osvětlované plochy A = 100 m 2 a dopadá-li na tuto plochu světelný tok Φ = lm, pak je průměrná osvětlenost plochy A rovna E = 10 lx. Osvětlenost je veličina, kterou se hodnotí úroveň osvětlení na pozemních komunikacích nižších tříd (ČSN EN Osvětlení pozemních komunikací Požadavky) především vedlejších komunikacích s omezenou rychlostí vozidel, pro pěší či cyklisty apod. Požadované nejnižší průměrné hodnoty osvětlenosti povrchu zmíněných komunikací se pohybují v rozmezí 2 až 50 lx. Život světelného zdroje Život světelného zdroje je doba, po kterou světelný zdroj splňuje stanovené požadavky. Udává se v hodinách [h]. Požadavky, na jejichž základě se posuzuje život zdroje, se vážou buď na pokles světelného toku v průběhu provozu světelného zdroje, nebo na procento výpadku zdrojů ze zkoušeného souboru. 7

8 Pro popis podílu výpadků zdrojů ze zkoušeného souboru se používá tzv. střední doba života, což je doba, po jejímž uplynutí zůstává funkčních ještě 50 % zdrojů. Pro charakterizování poklesu světelného toku světelných zdrojů se používá tzv. efektivní doba života, která uvádí období provozu, po němž klesne jmenovitý světelný tok na určitou hodnotu, např. 70 %. Teplota chromatičnosti (barva světla) Teplota chromatičnosti charakterizuje tón barvy vyzařovaného světla. Označuje se T c, udává se v kelvinech [K] a závisí na typu světelného zdroje. Tón barvy světla vyzařovaného zdroji se obvykle dělí do tří skupin, a to světlo s teple bílým tónem barvy (T c < K), s neutrálně bílým tónem (3 300 K < T c < K) a s chladně bílým tónem (T c > K). Například halogenidová výbojka s chladně bílým tónem barvy má teplotu chromatičnosti K, zatímco světlo klasické žárovky má teple bílý tón s teplotou chromatičnosti K. Index podání barev Člověk věrně vnímá barvy předmětů ve světle teplotních světelných zdrojů jako je např. slunce či žárovka. Ve světle výbojových zdrojů je vjem barev zkreslen. Míru tohoto zkreslení vystihuje tzv. index podání barev R a, což je číslo v rozmezí od 0 do 100. Věrný vjem barev charakterizuje R a = 100 (světlo klasických či halogenových žárovek) a naopak případ, kdy člověk nerozlišuje barvy vůbec, charakterizuje R a = 0 (prakticky jednobarevné světlo nízkotlaké sodíkové výbojky). Světlo kvalitních halogenidových výbojek charakterizuje R a = 90, zatímco světlo vysokotlakých sodíkových výbojek pouze R a = 25. Index podání barev se někdy označuje také zkratkou CRI, která pochází z angličtiny. Míra podání barev nesouvisí s barvou světla. Příkon Příkon (světelného zdroje, svítidla, osvětlovací soustavy či jiného zařízení) se značí písmenem P, udává se ve wattech [W] a vyjadřuje množství energie spotřebované posuzovaným zařízením za jednotku času. Např. příkon svítidla se skládá z příkonu světelného zdroje a příkonu předřadného přístroje (předřadníku). Příkon klasického elektromagnetického předřadníku tvoří asi pětinu celkového příkonu svítidla, příkon elektronického předřadníku asi desetinu. Měrný výkon Měrný výkon světelného zdroje udává účinnost přeměny elektrické energie na světelnou. Je roven poměru světelného toku Φ [lm] vyzařovaného zdrojem a jeho elektrického příkonu P [W]. Měrný výkon se používá pro vzájemné porovnání účinnosti světelných zdrojů. Označuje se řeckým písmenem η (éta) a udává se v lumenech na watt [lm/w]. Například vysokotlaká sodíková výbojka o příkonu P = 100 W, jejíž světelný tok Φ = lm, má měrný výkonη = Φ/ P = 100 lm/w. Účinnost svítidla Účinnost svítidla vystihuje využití světelného toku zdrojů ve svítidle. Je rovna podílu světelného toku vyzařovaného svítidlem a světelného toku všech zdrojů instalovaných ve svítidle. Udává se buď v procentech nebo jako poměrné číslo. Účinnost svítidla je hodnotícím kritériem svítidel. Dále je třeba sledovat činitel využití jaká část světla je směrována do užitečného směru, viz kapitola

9 Philips LED veřejné osvětlení Philips LEDGINE - modulární řešení LED veřejného osvětlení Všechny typy LED svítidel Philips jsou vybaveny moduly LEDGINE Rozsah W s krokem 8 LED 4 typy optiky volba křivky vyzařování 3 druhy LEDGINE modulů: ComfortLine - 48 LED, teplá bílá 3000 K, měrný výkon 59 lm/w GreenLine - 40 LED, neutrální bílá 4000 K, měrný výkon 85 lm/w EconomyLine - 32 LED, studená bílá 5600 K, měrný výkon 75 lm/w Díky modulům LEDGINE lze všechna LED svítidla Philips v budoucnu modernizovat pouhou výměnou LED modulu za účinnější (svítidlo zůstává). Při rozhodnutí investovat do LED svítidel je třeba dát pozor na mnoho detailů. Pokud potřebujete pomoc, kdykoli nás kontaktujte: Hynek Bartík Vedoucí oddělení pro venkovní osvětlení Telefon: Martin Dvořák Veřejné osvětlení - obchodník Telefon:

10 Oslnění Oslnění je nepříznivý stav zraku, k němuž dochází v případě, kdy je zrak pozorovatele vystaven příliš velkým jasům nebo jejich rozdílům, na které oko není schopno reagovat. Míra oslnění zásadně ovlivňuje reakci uživatelů komunikací a tudíž i bezpečnost provozu. Oslnění může být způsobeno nejen svítidly pevně instalovanými pro osvětlení komunikací, ale také světlomety protijedoucích vozidel či svítidly reklamního a architektonického osvětlení. V normách se uvádí maximální přípustná míra oslnění (ČSN EN Osvětlení pozemních komunikací Požadavky). 3.2 Světelný zdroj Světelný zdroj je klíčovým prvkem svítidla přeměňuje elektrickou energii na světlo. Volba světelného zdroje zásadně ovlivňuje energetickou náročnost osvětlovací soustavy, investiční i provozní náklady a též kvalitu vyzařovaného světla. K důležitým parametrům, kterými se popisují světelné zdroje, patří kromě příkonu světelný tok, měrný výkon, doba života, index podání barev a teplota chromatičnosti. Pro provoz světelných zdrojů jsou důležité i další vlastnosti, například závislost světelného toku na napájecím napětí a na teplotě okolí, možnost regulace světelného toku apod. Většina světelných zdrojů musí být provozována s využitím předřadného zařízení, které upravuje napájení zdrojů. Světelné zdroje jsou dále charakterizovány paticí a typem baňky. Vzhledem k tomu, že provozní doba veřejného osvětlení se pohybuje okolo hodin za rok, je důležité, aby použité světelné zdroje měly zejména vysoký měrný výkon a dlouhou dobu života. V současné době se začínají více sledovat i další parametry charakterizující zejména kvalitu vjemu barev. Žárovky Vyzařují světlo rozžhavením wolframového vlákna. Snadno se regulují, nepotřebují na rozdíl od dalších světelných zdrojů žádné předřadné přístroje. Mají velmi malý měrný výkon (cca 13 lm/w) a krátkou dobu života (1 000 h). Ve veřejném osvětlení se proto žárovky nepoužívají. Zářivky Lineární i kompaktní zářivky jsou zdroje, u kterých je záření generováno nízkotlakým výbojem v parách rtuti a s využitím luminoforu je toto záření převedeno na světlo. Měrný výkon zářivek v závislosti na kvalitě luminoforu a typu předřadníku může dosahovat až 100 lm/w při střední době života až hodin a kvalitním podání barev (R a > 80). Hlavní nevýhodou zářivek je závislost jejich světelného toku na teplotě okolí. Vzhledem k tomu, že v našich zeměpisných šířkách se veřejné osvětlení provozuje převážně v období nižších teplot, je při takových podmínkách provozu pokles světelného toku zářivek obvykle citelný. K nevýhodám zářivek patří též poměrně velké rozměry vyzařovací plochy, což komplikuje návrh svítidel pro venkovní osvětlení. Z uvedených důvodů je v naší republice použití zářivek ve veřejném osvětlení zpravidla omezeno jen na komunikace nižších tříd. Použití pro motorizované komunikace není vhodné. 10

11 Indukční výbojky Indukční výbojky fungují na podobném principu jako zářivky. Nemají ale elektrody, páry rtuti jsou buzeny vysokofrekvenčním polem. Výhodou je tedy to, že u těchto světelných zdrojů nedochází k opotřebovávání elektrod a tudíž mají vysokou dobu života (dosahuje až hodin) při měrném výkonu 80 lm/w a kvalitním podání barev (R a > 80). Nevýhodou je vysoká cena, jejich velké rozměry a nejednotný sortiment, tedy i malý výběr vhodných svítidel. Vysokotlaké rtuťové výbojky Vysokotlaké rtuťové výbojky vyzařují modrozelené až modrobílé světlo, v němž chybí červená složka. Vnímání barev ve světle těchto zdrojů je velmi zkresleno. Měrný výkon klasických rtuťových výbojek bývá 50 lm/w a střední doba života hodin. Kvůli relativně nízkému měrnému výkonu a nevhodným barevným vlastnostem se v současnosti tyto světelné zdroje nahrazují halogenidovými nebo vysokotlakými sodíkovými výbojkami. Halogenidové výbojky Halogenidové výbojky jsou vysokotlaké rtuťové výbojky, u nichž je světlo generováno nejen zářením par rtuti, ale převážně zářením par příměsí halových prvků a vzácných zemin. Dosahují obvykle měrného výkonu až 100 lm/w při střední době života h a kvalitním podání barev (R a > 80). Některé typy dosahují měrného výkonu až 115 lm/w při střední době života hodin. Tyto výbojky poskytují příjemné bílé světlo a výrazně lepší vjem barev než jiné typy světelných zdrojů užívané ve veřejném osvětlení. Při jejich volbě je třeba vzít v úvahu relativně nižší dobu života a vyšší cenu. Proto se halogenidové výbojky používají zejména k osvětlení městských částí se zvýšeným pěším provozem (historická centra, nákupní třídy apod.) a pro osvětlení nebezpečných míst (přechody pro chodce, křižovatky apod.). Nízkotlaké sodíkové výbojky Sodíkové výbojky jsou založeny na výboji v parách sodíku. Rozlišují se dva typy: nízkotlaké a vysokotlaké. Nízkotlaké sodíkové výbojky dosahují v současné době největšího měrného výkonu (až 200 lm/w) při době života hodin, ale v jejich světle se prakticky nerozlišují barvy (nulový index podání barev). S ohledem na tuto skutečnost se nízkotlaké sodíkové výbojky ve veřejném osvětlení používají výjimečně, například k osvětlení výpadových komunikací. Vysokotlaké sodíkové výbojky Vysokotlaké sodíkové výbojky vykazují vysoký měrný výkon (120 lm/w) při dlouhé době života (až h). Jejich nevýhodou je nekvalitní podání barev (nízký index podání barev R a = 25) a typické žluté světlo, které známe z našich měst a obcí. Uvedené skutečnosti spolu s jejich spolehlivostí řadí vysokotlaké sodíkové výbojky mezi nejpoužívanější světelné zdroje ve veřejném osvětlení Světelné diody (LED) Světelné diody patří do skupiny polovodičových světelných zdrojů. Měrné výkony světelných diod dosahují v současnosti až 160 lm/w při době života až hodin (za předpokladu dodržení předepsaných teplotních poměrů při jejich provozu), a to i při dobrém podání barev 11

12 (R a > 70). K výhodám tohoto typu zdrojů patří snadná regulace a příjemné bílé světlo (především u kvalitních výrobků od renomovaných firem). V současné době jsou světelné diody stále ve fázi vývoje, jejich měrný výkon i doba života neustále rostou. Parametry světelných diod (LED) předurčují tuto skupinu zdrojů jako perspektivní pro využití ve veřejném osvětlení. Většímu rozšíření však v dnešní době brání jejich vysoká cena. Světelný zdroj typu LED je, na rozdíl od ostatních světelných zdrojů, obvykle součástí svítidla. Doba života svítidla je tedy v mnoha případech svázaná se životem světelného zdroje LED, což je problém vzhledem k morálnímu zastarávání rychle se vyvíjející technologie. Výhodu tedy nabízí modulární řešení, u něhož je možno vyměnit LED modul bez potřeby měnit celé (většinou investičně náročné) svítidlo. Porovnání účinnosti jednotlivých světelných zdrojů v přeměně elektrické energie na světelnou nízkotlaké sodíkové výbojky LED vysokotlaké sodíkové výbojky halogenidové výbojky indukční výbojky zářivky vysokotlaké rtuťové výbojky žárovky měrný výkon [lm/w] Co z toho plyne pro města a obce: V ČR je nejpoužívanějším světelným zdrojem pro veřejné osvětlení vysokotlaká sodíková výbojka, a to díky vysokému měrnému výkonu, dlouhé době života, spolehlivosti a nízké ceně. Vzhledem k rostoucím požadavkům na kvalitu vjemu barev a bílé světlo se začínají v místech s intenzivnějším pěším provozem a v místech se zvýšeným nebezpečím používat halogenidové výbojky 12

13 (s kvalitním podáním barev a bílým světlem). Mezi nejperspektivnější světelné zdroje pro veřejné osvětlení patří díky svým technickým parametrům světelné diody (LED). Jejich většímu rozšíření však zatím brání vysoké investiční náklady, kvůli kterým je doba návratnosti investice neúměrně dlouhá. 3.3 Svítidlo Svítidlo je zařízení, které slouží nejen k úpravě rozložení světelného toku, ale také zajišťuje napájení, upevnění a ochranu světelného zdroje. Mezi základní části svítidla patří optické prvky (např. reflektor, difuzor, refraktor), elektrické vybavení (např. předřadné zařízení, svorkovnice, vodiče apod.) a konstrukční díly (těleso svítidla, kryt apod.). Předřadník Světelné zdroje užívané pro veřejné osvětlení potřebují pro svůj provoz předřadné zařízení, tzv. předřadník, zpravidla umístěný ve svítidle. Rozlišují se dva typy předřadníku: elektromagnetický (indukční tlumivka) a elektronický. Doposud nejpoužívanějším typem je elektromagnetický předřadník. Elektronický předřadník zajišťuje lepší napájecí podmínky pro světelné zdroje, obvykle prodlužuje dobu života zdroje a v porovnání s elektromagnetickým předřadníkem má nižší ztráty (příkon svítidla je nižší při stejném světelném toku). Jeho nevýhodou je vyšší pořizovací cena. Předřadník musí být užit pro konkrétní typ a výkon světelného zdroje. Optické části svítidel Optické části svítidel slouží k úpravě rozložení světelného toku zdrojů do osvětlovaného prostoru. Patří k nim zejména reflektor, refraktor a difuzor. Reflektor upravuje rozdělení toku odrazem, refraktor lomem a difuzor rozptylem. Kvalita optických částí svítidla významně ovlivňuje účinnost svítidla. K optickým částem svítidel patří také clonící prvky (např. stínidla, lamelové Základní části venkovního svítidla těleso svítidla da reflektor ektor světelný zdroj difuzor 13

14 clony apod.), které slouží k omezení světelného toku do nežádoucích směrů (zábrana oslnění, rušivé světlo). Světelný zdroj Světelný zdroj je klíčovou součástí svítidla, která přeměňuje elektrickou energii na světelnou. Jednotlivé druhy světelných zdrojů jsou popsány výše. Pro výběr svítidel veřejného osvětlení je důležité, jak svítidlo světelný tok do prostoru vyzařuje, což vystihují křivky svítivosti. Při volbě svítidla je ale také třeba přihlížet k jeho účinnosti, činiteli využití vyzařovaného toku, udržovacímu činiteli, ke krytí svítidla a jeho mechanické odolnosti. Křivky svítivosti Křivky svítivosti mohou být také označovány jako vyzařovací charakteristika či světelná charakteristika. Křivky svítivosti (obvykle nakreslené v polárním diagramu) popisují, jak svítidlo vyzařuje světelný tok do prostoru. Charakter vyzařování svítidel určuje jejich použití. Jiný typ svítidel je vhodný pro osvětlení komunikací pro motorovou dopravu, jiný pro pěší komunikace, jiný pro osvětlení budov atd. Například pro osvětlování pozemních komunikací pro motorovou dopravu se využívají svítidla s širokým rozložením světelného toku podél komunikace. Cílem je, aby maximální množství světelného toku dopadlo na osvětlovanou vozovku. Naopak u osvětlování komunikací pro pěší, včetně přechodů pro chodce, se klade důraz nejen na osvětlení vlastní komunikace, ale také na osvětlení samotných chodců. Volba vhodného charakteru vyzařování svítidla je podmíněna konkrétním uspořádáním (rozteč svítidel, výška jejich zavěšení), což zásadně ovlivňuje nejen výši investičních a provozních nákladů, ale i energetickou náročnost osvětlovací soustavy. Příklad křivek svítivosti svítidla Účinnost svítidla Účinnost svítidla udává míru využití světelného toku zdroje. Stanoví se jako poměr světelného toku vyzařovaného svítidlem a toku světelného zdroje instalovaného ve svítidle. Například účinnost kvalitních svítidel určených pro osvětlování pozemních komunikací pro motorovou dopravu se pohybuje v rozsahu %. Účinnost svítidla je důležitý parametr pro volbu vhodného svítidla a pro návrh osvětlovací soustavy. 14

15 Činitel využití toku svítidla Vzhledem k tomu, že na osvětlované plochy nedopadá veškerý světelný tok vyzařovaný svítidlem (např. nejen na komunikaci, ale i do přilehlého okolí), charakterizuje se tato skutečnost činitelem využití. Stanoví se jako podíl toku dopadajícího na osvětlovanou plochu (např. plocha vozovky) a celkového toku vyzařovaného svítidlem. Krytí svítidla (IP) Krytí svítidla se označuje zkratkou IP (z angl. Ingress Protection) a dvojčíslím. První číslice (0 6) udává stupeň ochrany před nebezpečným dotykem a vniknutím cizích předmětů, druhá číslice (0 8) udává ochranu před vniknutím vody. Platí, že čím vyšší číslice, tím je stupeň ochrany vyšší. Např. IP66 je krytí prachotěsného svítidla odolného proti intenzivně tryskající vodě. Nejčastěji používaná svítidla pro veřejné osvětlení mají krytí IP65 či IP66. Ačkoliv jsou svítidla s vyšším krytím dražší, investice do vyššího krytí se z dlouhodobého hlediska vždy vyplatí. Svítidlo s menším krytím se rychleji zašpiní a rychleji degradují výrobcem udávané parametry. Vyšší krytí znamená tedy zvýšenou životnost svítidla. Naopak svítidla s nižším krytím znamenají v dlouhodobém hledisku spíše vyšší investici kvůli nutnosti brzké výměny svítidla. Mechanická odolnost (IK) Třída mechanické odolnosti určuje robustnost svítidla a jeho schopnost odolat nárazu. Určuje se na stupnici IK00 až IK10, kde IK00 znamená nulovou mechanickou ochranu, IK02 je základní ochrana a svítidlo s ochranou IK08 10 je schopno odolat útokům vandalů. Udržovací činitel Světelný tok vyzařovaný svítidly během provozu osvětlovací soustavy postupně klesá. Míru tohoto poklesu vystihuje udržovací činitel, který je roven poměru mezi celkovým světelným tokem svítidla na konci sledované doby provozu a celkovým počátečním tokem. Příčinou zmíněného snížení světelného toku je nejen pokles toku zdrojů vlivem jejich stárnutí, ale i znečištění a degradace optických částí svítidel. Požadované světelně technické parametry uváděné v normách musí však být dodrženy v průběhu celé doby provozu osvětlovací soustavy. Proto je nezbytné osvětlovací soustavu na počátku provozu předimenzovat. Například je-li hodnota udržovacího činitele 0,8 je třeba, aby počáteční světelný tok svítidel byl o 20 % vyšší, než je tok svítidel potřebný pro zajištění normou požadovaných světelně technických parametrů. Co z toho plyne pro města a obce: Volba kvalitnějších svítidel s vyšším krytím a větší mechanickou odolností zajišťuje vyšší spolehlivost provozu osvětlovací soustavy a tudíž nižší náklady na její údržbu. Kvalitnější optické části svítidla současně zajišťují lepší využití světelného toku zdrojů, umožňují větší vzdálenosti mezi svítidly (je jich potřeba 15

16 méně) a umožňují tak snížit náklady na pořízení celé osvětlovací soustavy a dosáhnout nižší energetickou náročnost jejího provozu. Rozteče a použití svítidel je vždy třeba ověřit kvalifikovaným výpočtem. 3.4 Stožáry, rozvaděče Stožáry pro veřejné osvětlení Stožáry jsou důležitou součástí soustavy veřejného osvětlení. Jejich účelem je především mechanické upevnění svítidla. Součástí stožárů bývá i elektrické příslušenství (stožárová rozvodnice, vodiče, zemnicí svorka apod.). Z urbanistického hlediska je třeba přihlédnout k celkovému estetickému vzhledu osvětlovací soustavy, zejména v centrech měst. Obvyklý stožár a jeho popis je uveden na obrázku. Základní součásti stožáru veřejného osvětlení 16

17 Stožáry se nabízí obvykle ve dvou provedeních: stožáry s paticí překrývající rozvodnici (svorkovnici), která je vně stožáru, a stožáry bezpaticové, kde je rozvodnice umístěna uvnitř stožáru. Bezpaticové stožáry jsou odolnější proti poškození. Výška stožáru je důležitá pro celou osvětlovací soustavu a ovlivňuje investiční a provozní náklady. Jde zejména o možnost zmenšení počtu světelných bodů díky svícení z vyšší výšky, ale na druhou stranu to vyžaduje mít k dispozici vhodné technické vybavení pro údržbu svítidel ve větších výškách. Výška zavěšení svítidel a jejich rozteč musí být každopádně výsledkem odborného návrhu osvětlovací soustavy, který by měl zohlednit i vhodné začlenění soustavy do celého kontextu zástavby. Životnost stožáru i nároky na jeho údržbu významně ovlivňuje kvalita povrchové úpravy stožáru. Nejčastěji využívané povrchové provedení jsou nátěry, metalizace či žárové zinkování. Nejvyšší životnost mají stožáry žárově zinkované. Elektrická výzbroj Elektrická výzbroj obsahuje stožárovou rozvodnici, jisticí prvky (např. pojistky) a případně další potřebné části. Výložníky Výložníky se vyrábějí v mnoha provedeních. Mohou být jednoramenné i víceramenné. V některých případech jsou výložníky namontovány na jinou nosnou část než na stožár veřejného osvětlení. Při instalaci svítidla na výložník je třeba zohlednit hmotnost svítidla. Rozvaděče Rozvaděče slouží ke spínání a jištění obvodů veřejného osvětlení. V rozvaděči mohou být rovněž elektroměry, spínací hodiny a regulační prvky. 17

18 4. NORMY A LEGISLATIVA K veřejnému osvětlení se vztahuje několik důležitých právních předpisů a technických norem. Zákony, vyhlášky Veřejné osvětlení není přímo zmíněno v zákoně, nicméně týká se ho několik právních předpisů, které souvisí s jeho výstavbou, údržbou a provozem. Jedná se především o zákony o odpadech (č.185/2001 Sb.), technických požadavcích na výrobky (č.22/1997 Sb.), vyhlášku o obecných technických požadavcích na výstavbu (č.137/98 Sb.) a nařízení vlády týkající se technických požadavků na elektrická zařízení a elektromagnetickou kompatibilitu (č.168/1997 Sb. a č.169/1997). Zákon č. 86/2002 Sb. se zabývá světelným znečištěním a ukládá ho omezovat dle nařízení orgánu obce. Další právní předpisy týkající se veřejného osvětlení jsou dostupné v dokumentech na internetových stránkách ČSN EN Osvětlení pozemních komunikací Z hlediska technických požadavků se veřejnému osvětlení věnuje především soubor evropských norem ČSN EN Osvětlení pozemních komunikací část 1, 2, 3, 4. Jednotlivé části normy se týkají definici tříd osvětlení, požadavků na osvětlení, výpočtů parametrů a metod měření. Tento soubor norem je důležitý zejména pro projektanty osvětlovacích soustav. Dle zatřídění jednotlivých komunikací se určí potřebná úroveň osvětlení. Pro správné zatřídění konkrétní komunikace je především důležité určit: druh uživatele (motorová vozidla, cyklisté, chodci), typickou rychlost hlavního uživatele komunikace (km/h), hustotu úrovňových a mimoúrovňových křižovatek (více či méně než 3 km), intenzitu silničního provozu (počet vozidel za den), intenzitu cyklistického a pěšího provozu (běžná, velká), riziko kriminality a celkovou náročnost navigace, vliv okolí a převládající počasí. Z hlediska osvětlení se pozemní komunikace dělí do tří základních tříd osvětlení: a) komunikace pro motorová vozidla (třídy ME), b) komunikace pro převážně pěší provoz (třídy S), c) konfliktní oblasti (třídy CE). Těmto třídám jsou přiřazeny odpovídající světelně technické parametry a to hodnoty jasu (třídy ME) či osvětlenosti (třídy S, CE), jejich rovnoměrnost a míra omezení oslnění. Revizní zpráva Provozovatel elektrického zařízení za zařízení zodpovídá. Součástí provozování zařízení a zajištění bezpečnosti je platná revizní zpráva. Revizní zprávu vyhotovuje revizní technik a její obsah je předepsán normou (ČSN ). Součástí revizní zprávy je termín další pravidelné revize. Elektrická zařízení veřejného osvětlení mají revizní zprávu platnou 4 roky, poté je potřeba revizi provést znovu. 18

19 Co z toho plyne pro města a obce: Součástí souboru platných norem je i soubor norem ČSN EN 13201, upravující osvětlení pozemních komunikací. Provozovatel veřejného osvětlení je garantem dodržení v normě požadovaných parametrů. Při návrhu nové soustavy veřejného osvětlení nebo při rekonstrukci soustavy staré se proto doporučuje vyžadovat, aby součástí projektové dokumentace byl projekt osvětlení. Pro ověření realizace projektu se dále doporučuje vyžadovat protokol měření provedený autorizovanou osobou nebo institucí. 19

20 5. SOUČASNÝ STAV VEŘEJNÉHO OSVĚTLENÍ V ČR kompakt. zář. rtuť. výbojka Současný stav veřejného osvětlení v České republice odráží rozvoj veřejného osvětlení po 2. světové válce, neexistenci konkurence, unifikaci používaných postupů a norem a následné uvolnění trhu po roce Významnou charakteristikou jsou nedostatečné investice do veřejného osvětlení. V roce 2010 byl partnery SEVEn, Středisko pro efektivní využívání energie, Philips Česká republika a ČEZ proveden ojedinělý výzkum veřejného osvětlení. Byl zaměřen na všechny obce a města v České republice. Výzkumu se zúčastnilo přes 350 obcí ze všech krajů ČR a všech velikostí od obcí se stovkami obyvatel až po metropoli Ostravu či Hradec Králové. Výzkum veřejného osvětlení sledoval především typy svítidel, používané druhy regulace nebo např. existenci platné revizní zprávy či pasportu. vysokotlaká sodíková výbojka Světelné zdroje (podíl světelných bodů) vysokotlaká sodíková výbojka 89,4 % rtuťová výbojka 4,0 % kompaktní zářivka 6,4 % ostatní 0,2 % Světelné zdroje Graf ukazuje zastoupení jednotlivých druhů světelných zdrojů. Nejčastěji používaným světelným zdrojem je dle očekávání vysokotlaká sodíková výbojka. Mnohem méně jsou zastoupeny kompaktní zářivky a rtuťové výbojky. Kompaktní zářivky jsou v nejčastější kombinaci dvou zářivek 36 W. Rtuťové výbojky jsou využity zejména ve starých svítidlech, která jsou již dnes zcela zastaralá. Vzhledem k tomu, že druhy světelných zdrojů byly určovány ve výzkumu dle svých výkonových řad, nelze určit přesné zastoupení halogenidových výbojek. Jejich podíl se odhaduje na 5 % na úkor vysokotlakých sodíkových výbojek. Ostatní světelné body zastupují jiné technologie, jako např. nízkotlaké sodíkové výbojky, lineární zářivky či LED. bez odpovědi ne ano Regulace veřejného osvětlení v noci Regulace veřejného osvětlení v noci je prováděna ve více než třetině obcí. Regulace zahrnuje zejména vypínání veřejného osvětlení v noci pomocí spínacích hodin. Průměrně obce vypínají chvíli po 23. hodině a zapínají po 4. ráno. Často tento systém funguje v součinnosti s fotobuňkou, která osvětlení zapíná či vypíná podle aktuální osvětlenosti. 2,5 % obcí využívá regulátor a 3,5 % obcí vypíná pouze určitou část veřejného osvětlení. Regulace veř. osvětlení v noci ano 37 % ne 51 % bez odpovědi 12 % bez odpovědi ne ano Platná revizní zpráva / pasport ano 58 % ne 11 % bez odpovědi 31 % Platná revizní zpráva či pasport Platnou revizní zprávu či pasport má podle provedeného průzkumu přibližně polovina obcí. Architektonické osvětlení Nějaké architektonické nasvětlení používá přibližně třetina obcí a měst. Nejčastěji se jedná o nasvětlení kaple či kostela. Méně často obce či města nasvětlují své radnice, obecní úřady a zámky. Svítidla Sortiment svítidel je velmi pestrý, nicméně nejčastěji uváděným výrobcem svítidel je tradiční český výrobce Elektrosvit. Dále jsou v existujících instalacích veřejného osvětlení zastoupeni výrobci (podle abecedy): Enika, Hellux, Modus, Philips, Schréder, Siteco, Thorn, Vyrtych a mnoho dalších. 20

21 Osram GE Philips Světelné zdroje Výrobců světelných zdrojů je mnohem méně. Jejich zastoupení ve veřejném osvětlení je patrné z grafu. Následující graf ukazuje rozložení příkonových typů světelných zdrojů. Je zřetelné, že nejčastější svítidla jsou osazena vysokotlakými sodíkovými výbojkami 70 W, 100 W a 150 W. Tyto tři typy výbojek jsou užity v 85% všech světelných bodů. Výrobci světelných zdrojů Philips 50,4 % Osram 42,8 % Sylvania 0,6 % Narva 0,1 % GE 6,2 % 150 W 100 W 70 W Složení světelných bodů [W] 70 W 39,8 % 2x 36 W 5,5 % 80 W 0,5 % 100 W 27,8 % 110 W 1,0 % 125 W 3,2 % 150 W 17,8 % 210 W 1,0 % 250 W 1,6 % ostatní 1,8 % Náklady na elektrickou energii a její spotřeba Průměrné roční náklady na elektrickou energii jednoho světelného bodu (SB) a průměrná roční spotřeba jsou patrné z grafu. Průměrný příkon jednoho světelného bodu při předpokladu užití elektromagnetických předřadníků (kterých je naprostá většina) činí dle výzkumu cca 123 W. Průměrné náklady na elektrickou energii na jeden světelný bod za rok 2009 jsou cca Kč. Průměrné celkové náklady na jeden světelný bod včetně všech nákladů na údržbu a investic do nových úseků do veřejného osvětlení činily v roce 2009 cca Kč. Další výzkumy veřejného osvětlení Autoři tohoto výzkumu veřejného osvětlení se pokusili získat data z dalších výzkumů veřejného osvětlení a souhrnná data firem zabývajících se údržbou veřejného osvětlení. Jedná se o data získaná na VŠB-TU Ostrava, data ČEZ Energetické služby, data společnosti Eltodo-Citelum a data z výzkumu, který vedl Jiří Tesař. Zpracované výsledky budou k dispozici na webové stránce projektu Kč kwh průměrné náklady na 1 SB [Kč] průměrná spotřeba na 1 SB [kwh] Průměrné náklady na elektrickou energii a průměrná spotřeba jednoho světelného bodu za rok

22 INVESTUJEME DO BUDOUCNOSTI SKUPINA ČEZ

23 6. PROVOZ A ÚDRŽBA VEŘEJNÉHO OSVĚTLENÍ Provoz soustavy veřejného osvětlení zahrnuje mnoho aspektů. Jedná se o možnosti organizace údržby vhodné pro konkrétní obec, údržbu a opravy, provoz a spínání a případně regulace soustavy. 6.1 Spínání Ruční spínání veřejného osvětlení je pro většinu obcí a měst zcela nevhodné. Obvyklý způsob spínání je pomocí spínacích hodin. Tento způsob zajišťuje zapnutí a vypnutí v nastavený čas. Vzhledem k měnícímu se času západu a východu slunce klade tento způsob na obec požadavek na pravidelné nastavování spínacích hodin. Tento problém lze vyřešit použitím tzv. astronomických hodin, které jsou dražší, ale spínání veřejného osvětlení je prováděno v závislosti na skutečném západu a východu slunce. Míra denního světla závisí také na aktuálním počasí a ne pouze na východu a západu slunce. V praxi tak nastávají situace, kdy není dostatek světla, ačkoliv slunce nezapadlo. Z hlediska bezpečnosti je tak nejvhodnější spínání pomocí světelného čidla. Veřejné osvětlení se pak zapíná při soumraku a vypíná při rozbřesku. O vypínání a regulaci veřejného osvětlení v noci pojednává kapitola Organizace údržby veřejného osvětlení Existuje několik základních možností organizace údržby veřejného osvětlení. Každý způsob má své výhody. Často využívanou možností je údržba samotnou obcí či městem. Obvykle údržbu veřejného osvětlení provádí konkrétní pracovník obce nebo technické služby města. Druhou využívanou možností je využití subdodavatelských vztahů s živnostníky či externími organizacemi, které údržbu provádějí. Třetí méně často využívanou možností je kompletní odprodej veřejného osvětlení externímu subjektu, který zajišťuje pouze dodávku světla a provádí veškeré práce související s veřejným osvětlením. Údržba obcí či městem Obec či město je vlastníkem i provozovatelem veřejného osvětlení a má své pracovníky či odbor, který provádí údržbu veřejného osvětlení. Výhodou tohoto řešení je snadná a přímá možnost ovlivnit veřejné osvětlení bez nutnosti uzavírání smluv. Nevýhodou je potřeba technického know-how pracovníků a potřeba dostatečného vybavení pro údržbu (např. vysokozdvižné plošiny). Zvláště pro menší obce je tato nevýhoda limitující. Externí subdodavatel V tomto případě obec či město přenechává údržbu na externího subdodavatele. Obec či město zůstávají majitelem a provozovatelem veřejného osvětlení a na externího subdodavatele pře- 23

24 chází pouze smlouvou dané povinnosti. Výhodou pro obec či město je v tomto řešení zejména jednoduchost údržby, není potřeba zajišťovat speciální techniku a odbornost personálu. Nevýhodou může být počáteční administrativní náročnost. Je rovněž třeba dbát na výhodnost uzavírané smlouvy. Obec či město by měly mít v rámci smlouvy dostatečné možnosti pro kontrolu a penalizaci za nedodržení smlouvy. Do tohoto druhu údržby lze zařadit i tzv. přenesenou správu veřejného osvětlení. Jedná se o rozšířenou údržbu externím dodavatelem, při níž dodavatel obvykle zajišťuje veškeré potřebné činnosti včetně plateb za elektrickou energii a obec či město tak platí pouze za dodávku světla. Obec či město jsou i nadále vlastníkem veřejného osvětlení. Výhodou tohoto řešení je zejména jednoduchost správy ze strany obce či města. Externí dodavatel přenesené správy, který provádí rovněž platby za elektrickou energii, je navíc motivován snižovat energetickou náročnost a zvyšovat obecně efektivitu veřejného osvětlení. Smlouvy jsou obvykle uzavírány na 5 10 roků. Součástí přenesené správy bývá také počáteční rekonstrukce veřejného osvětlení, kterou financuje externí dodavatel, a vytvoření pasportu veřejného osvětlení. Počáteční investice je splácena v rámci pravidelných plateb za služby či v rámci jiné smlouvy je uzavřen splátkový kalendář. Přenesená správa vyžaduje přípravu kvalitního smluvního vztahu a kalkulaci finanční výhodnosti po celou dobu platnosti smlouvy. Vhodné je vytvoření odborného auditu soustavy veřejného osvětlení. 6.3 Údržba veřejného osvětlení Kvalitní údržba veřejného osvětlení je klíčová pro zachování plné funkčnosti soustavy a bezpečnosti. Kvalitní údržba je důležitá rovněž z hlediska zachování parametrů veřejného osvětlení i po mnoha letech provozu. Údržbu lze rozdělit na preventivní, operativní a havarijní. Preventivní údržba Úkony plánované dle harmonogramu práce prováděné podle platných norem nebo interních a provozních předpisů pro udržení dobrého stavu soustavy a předcházení poruchám (pravidelné revize zařízení, plánované kontroly zařízení jako čištění svítidel a kontaktů, skupinová výměna světelných zdrojů, výměna svítidel, prvků rozvodných skříní, nátěry stožárů a patic, seřizování spínacích hodin, nastavování soumrakových čidel apod.). Preventivní údržba pozitivně ovlivňuje délku života zařízení. Při podceňování preventivní údržby se operativní údržba prodražuje. Operativní údržba Souvisí s opravou zařízení v souvislosti s dožitím jednotlivých komponent (výměna světelných zdrojů, zapalovačů, předřadníků, odstraňování dalších závad a poruch). Havarijní údržba Havarijní údržba se provádí pro odstranění následků škod vzniklých vyšší mocí (vandalismus rozbité kryty svítidel, odcizené či poškozené patice stožárů, nezajištěné či poškozené rozvodné skříně nehody či přírodní živly). Údržba takto zničených částí veřejného osvětlení je důležitá nejen z hlediska funkčnosti, ale především z hlediska bezpečnosti. 24

25 6.4 Pasport Provozovatel veřejného osvětlení je podle stavebního zákona povinen mít zpracován pasport. Jedná se o databázi majetku databáze světelných bodů rozdělená na jednotlivé prvky soustavy. Z pasportu lze získat množství potřebných informací o celkovém stavu veřejného osvětlení, např. stáří svítidel, světelných zdrojů, kabelů, jejich umístění apod. Takto zpracovaná databáze slouží jako podklad pro vytvoření plánu údržby a významně tak údržbu zjednodušuje a zlevňuje. V praxi je pasport obvykle počítačovou databází včetně mapových podkladů se zakreslenými světelnými body. Pasport může být součástí geografických informačních systémů města či obce. 25

26 Světelné audity veřejného osvětlení Výstupy auditu: Obecná část popisující základní problematiku veřejného osvětlení, jeho zákonitosti a hlavní principy při jeho správném návrhu, řešení a správě. Konkrétní část se pak zabývá obecným popisem řešených částí města jsou popsány typy použitých svítidel, počty a příkony jednotlivých částí soustavy. Řešitel popíše hlavní problémy a naopak bezproblémová, správně řešená místa včetně fotodokumentace. Doporučení bez ohledu na výrobce prvním výstupem jsou obecná doporučení vázaná ke zjištěným rezervám. Konkrétní řešení z portfolia Philips doprovázené kvantifi kací úspor a výpočtem návratnosti investice. Rozdělení soustavy podle urgence řešení. Pokud potřebujete pomoc s řešením projektu veřejného osvětlení, nebo dokonce chcete připravit ucelenou koncepci osvětlení ve Vaší obci, či městě, umíme Vám pomoci. Hynek Bartík Martin Dvořák Vedoucí oddělení pro venkovní osvětlení Telefon: Veřejné osvětlení - obchodník Telefon:

27 7. SNIŽOVÁNÍ ENERGETICKÉ NÁROČNOSTI A NÁKLADŮ Efektivnost provozu a minimalizace nákladů na veřejné osvětlení úzce souvisí s kvalitní údržbou, organizací údržby a přesným spínáním. Náklady na údržbu snižuje také existující pasport veřejného osvětlení. Mimo údržbu je možné náklady na veřejné osvětlení snížit využitím efektivnějších světelných zdrojů, regulací a stmíváním soustavy a případnou výměnou svítidel za nová a účinnější svítidla. 7.1 Výměna světelných zdrojů za efektivnější Obecně je světelný zdroj pevně svázaný s konkrétním předřadníkem a svítidlem. Nelze tedy jednoduše vyměnit výbojku za jinou efektivnější výbojku. Výjimkou jsou neefektivní rtuťové výbojky, pro které byly vyvinuty náhrady v podobě vysokotlakých sodíkových výbojek. Pro náhradu rtuťové výbojky 80 W je určena vysokotlaká sodíková výbojka 68 W, dále pro náhradu rtuťových výbojek 125W, 250W a 400W jsou určeny sodíkové výbojky 110W, 220W a 350W. V tomto případě jde o přímou záměnu světelného zdroje bez nutnosti zásahu do svítidla. Existují další možnosti výměny světelných zdrojů. Zejména jde o výměny vysokotlakých sodíkových výbojek se žlutým světlem za halogenidové výbojky s bílým světlem. Při takové výměně je vždy vhodné se obrátit na kvalifikovaného světelného technika. 7.2 Regulace Regulací veřejného osvětlení lze dosáhnout úspor elektrické energie a prodloužení doby života světelných zdrojů a svítidel. Regulaci veřejného osvětlení lze provádět vypínáním nebo snižováním světelného výkonu (stmíváním). Vypínání veřejného osvětlení v noci Vypínání není koncepční řešení pro úspory energie a obvykle se používá pouze v některých menších obcích. Vypínání lze provádět buď vypínáním všech světelných míst nebo jejich části. Doba vypnutí a zapnutí je obvykle určena místními zvyklostmi a potřebami (odjezdy autobusu či vlaku, ap.) a nevztahuje se na ni žádný předpis. Vypínání každého druhého svítidla se zásadně nedoporučuje, jelikož vznikají potenciálně velmi nebezpečné situace dané výraznými světelnými přechody osvětlených a neosvětlených částí komunikace. Rovněž není vhodné osvětlovat pouze části komunikace, neboť vznikají ostrůvky vyššího jasu, na které se oko řidiče nestačí vhodně adaptovat. V případě nutnosti vypínat část veřejného osvětlení (což nedoporučujeme) je bezpečnější nechat osvětlenou důležitou část obce a ostatní svítidla vypnout, např. hlavní komunikace v obci. 27

28 Příklad individuálního autonomního regulátoru Snižování světelného toku Snižování světelného toku svítidel je vhodná varianta regulace z hlediska bezpečnosti (klesá hladina osvětlení a příkon osvětlovací soustavy, ale rovnoměrnost osvětlení zůstává zachována). Existují dva způsoby regulace světelných míst: individuální a centrální. V případě individuální regulace je každé svítidlo vybaveno speciálním předřadníkem či jiným regulačním prvkem, který je schopen snížit světelný výkon svítidla. Individuální regulace probíhá dle programu uloženého v zařízení, které je instalováno přímo v každém svítidle, případně stožáru. Výhodou individuální regulace je jednoduchost a nižší pořizovací náklady. Nevýhodou je obtížná a časově náročná změna nastaveného provozního režimu svítidel. Harmonogram automatického autonomního stmívače v zimě a v létě bez potřeby nastavení hodin zaručující úspory cca 20 % V případě centrální regulace se ovládají její části z jednotlivých rozvaděčů (zapínacích míst). Centrální regulace se nejčastěji provádí snižováním napájecího napětí v síti veřejného osvětlení. Centrální regulaci lze vybavit prvky pro monitoring osvětlovací soustavy, který umožňuje sledovat provozní stav soustavy a jejích jednotlivých prvků. To pak umožňuje získávat informace o poruchových stavech, o počtu nasvícených hodin apod. Tyto informace lze použít nejen k rychlejšímu odstraňování poruch, ale také k plánování údržby. Komplexnějším druhem centrální regulace jsou tzv. systémy tele-managementu, kdy prostřednictvím řídicího signálu ovládáme jednotlivé rozvaděče (zapínací body) nebo přímo jednotlivá svítidla z centrálního dispečinku (běžně z počítače, případně přes internetový portál). Řídicí signál je možné přenášet radiofrekvenčně, po napájecích vodičích modulací na síťové napětí nebo samostatnými řídicími vodiči. Výhodou tohoto řešení je možnost z jednoho centra ovládat osvětlovací soustavu a její jednotlivé části, měnit její provozní režimy a případně také možnost zpětné komunikace (získávání dat ze svítidel či rozvaděčů). Nevýhodou je vyšší cena v porovnání s individuální i centrální regulací. V některých případech není ale vyšší počáteční investice klíčovým aspektem při rozhodování. Co z toho plyne pro města a obce: Nejvhodnější formou dosažení dodatečných úspor je regulace hladiny osvětlení v méně frekventovaných nočních hodinách. Absolutně nevhodné je vypínání každého druhého světelného bodu a mezi méně vhodné způsoby lze řadit i úplné vypínání osvětlovací soustavy. 28

29 Když dražší znamená levnější Projekt: Investor: Zadání: Rekonstrukce VO v ulici Těšínská Město Havířov Minimalizovat celkové náklady na soustavu VO Původní stav Počet svítidel: 38 svítidel, vysokotlaká sodíková výbojka 150W, rozteč 28 33m, výška 12m Příkon: 6,46 kw Současný stav Počet svítidel: 24 svítidel, vysokotlaká sodíková výbojka 150W, rozteč 51m, výška 12m Příkon: 4,1 kw Návratnost: méně než 6 let Původní stav Současný stav Pokud potřebujete pomoc s řešením projektu veřejného osvětlení, nebo dokonce chcete připravit ucelenou koncepci osvětlení ve Vaší obci, či městě, umíme Vám pomoci. Hynek Bartík Vedoucí oddělení pro venkovní osvětlení Telefon: Martin Dvořák Veřejné osvětlení - obchodník Telefon:

30 7.3 Rekonstrukce V některých případech jsou soustavy veřejného osvětlení zastaralé a jsou na konci svého morálního a fyzického života. V těchto případech je vhodnou možností úspor celková rekonstrukce. Ta vyžaduje vždy kvalifikovaný návrh a projekt. Rekonstrukce veřejného osvětlení může proběhnout kompletní včetně kabeláže, může se týkat pouze stožárů a svítidel či pouze svítidel. Celková rekonstrukce veřejného osvětlení je vhodná zejména pro velmi zastaralé osvětlovací soustavy. Moderní efektivní svítidla mohou poskytnout vyšší rozestupy mezi stožáry a snížit tak jejich počet i náklady na elektrickou energii. V případě dobrých kabelových rozvodů je možná pouhá výměna stožárů a svítidel, nicméně obvykle celková rekonstrukce včetně kabeláže přináší úspory světelných míst a je tak výhodnější. V případě dobrých kabelových rozvodů i stožárů je možné rekonstruovat soustavu veřejného osvětlení pouze výměnou svítidel. V tomto případě nedochází ke zmenšení počtu světelných míst, a tak dosažené úspory nejsou tak velké jako v případě optimalizace roztečí stožárů při celkové rekonstrukci. Výměnou svítidel lze nicméně dosáhnout provozních úspor, a to použitím svítidel s vyšší optickou účinností a menším příkonem světelný tok ze světelných zdrojů je efektivněji a účelněji využíván, což se projeví na menších nákladech na elektrickou energii. Vzhledem k tomu, že i při výměně svítidel se jedná o dlouhodobou investici, je vhodné pro získání záruky, že použitím nových svítidel splní osvětlovací soustava požadavky norem, požadovat projekt osvětlení zpracovaný autorizovanou osobou. Projekt veřejného osvětlení Projekt na rekonstrukci veřejného osvětlení či vybudování nového úseku by měl vycházet z existujícího plánu veřejného osvětlení, ve kterém je zaznamenán modelový návrh osvětlení města či obce s respektováním všech požadavků na bezpečný provoz. Plán umožňuje koncepční budování a rekonstrukci veřejného osvětlení a konzultaci všech zainteresovaných stran. Plán rovněž umožňuje plánování investic. Základem zpracování projektu veřejného osvětlení je zadání požadavků autorizovanému projektantovi, který je schopen zapracovat podmínky a požadavky vyplývající z konkrétní situace (typ kabelů, rozvaděčů, svítidel, napojení na další větve veřejného osvětlení apod.). Součástí projektu osvětlení by mělo být zatřídění komunikace (podklad od města či obce nebo její souhlas se zatříděním), navržené parametry osvětlení (v příloze může být uveden protokol výpočtu), kontrola rušivého světla, příkonová bilance, způsob ovládání, půdorysné rozmístění osvětlovací soustavy, geometrie osvětlovací soustavy (instalační výška svítidel, vyložení svítidel, sklon svítidel), kniha svítidel s přesným popisem požadovaných technických parametrů, výkaz výměr a cena. V rámci hodnocení nabídek jednotlivých dodavatelů je vhodné si stanovit kritéria hodnocení. Mezi nejdůležitější kritéria při hodnocení nabídek dodavatelů patří celková cena a záruky a důvěryhodnost firmy. V současné době již některé firmy nabízejí na své výrobky až pětileté záruky. Důvěryhodnost firmy je důležitá zvláště v dnešní době, kdy rychle vzniká a zaniká řada obchod- 30