Vrba laponská (Salix lapponum L.) v Krkonoších

Transkript

1 Hroneš M., Hrachová S., Dančák M. & Vašut R.J. 2011: Vrba laponská (Salix lapponum L.) v Krkonoších. Opera Corcontica 48: Vrba laponská (Salix lapponum L.) v Krkonoších Downy willow (Salix lapponum L.) in the Krkonoše Mts Michal Hroneš, Soňa Hrachová, Martin Dančák & Radim J. Vašut Oddělení biosystematiky a ekologie rostlin, Katedra botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, Šlechtitelů 11, Olomouc, hrones.m@seznam.cz Abstrakt Vrba laponská je kriticky ohroženým druhem české květeny. Její výskyt je v ČR omezen pouze na nejvyšší polohy Hrubého Jeseníku a Krkonoš. Revizí veřejných herbářových sbírek v ČR a literární rešerší bylo zjištěno celkem 30 lokalit historického výskytu tohoto druhu na české straně Krkonoš. Na 12 z těchto lokalit se vrba laponská původně nevyskytovala a byla zde v druhé polovině 20. století vysazena, u 3 lokalit považujeme výskyt za sporný a na zbývajících 15 je výskyt alespoň některých jedinců původní. Terénní revizí byl výskyt potvrzen na 11 z těchto původních lokalit. Lysý morfotyp (Salix lapponum var. daphneola (Tausch) Wimmer) uváděný dosud pouze z jedné mikrolokality, byl během terénního průzkumu objeven na třech nových mikrolokalitách. Klíčová slova: ohrožené taxony, Česká republika, Salix lapponum var. daphneola Abstract Downy willow is critically endangered species of the Czech flora. Its distribution in the Czech Republic is limited to subalpine zones of the Hrubý Jeseník Mts and the Krkonoše/Karkonosze Mts (the Giant Mts). Based on data from herbarium collections and literature records we found 30 localities described in total from the Czech side of the Krkonoše Mts. Twelve of them are of recent origin (willows were planted in the second half of the 20 th century). Three localities we consider as doubtful (i.e. the species was recorded erroneously). Fifteen localities we consider as indigenous, eleven of them were recently confirmed by field observation. Local glabrous morphotype of downy willow (Salix lapponum var. daphneola (Tausch) Wimmer) which was until recently reported from just one locality, we found at three new microlocalities. Keywords: threatened taxa, Czech Republic, Salix lapponum var. daphneola ÚVOD Krkonoše jako nejvyšší pohoří České republiky jsou charakteristické souvislými plochami primárního bezlesí v alpínském a subalpínském výškovém vegetačním stupni. Na tuto vysokohorskou vegetaci je vázána řada ve střední Evropě velmi vzácných druhů, nezřídka charakteru glaciálních reliktů (Chytrý 2007). Jedním z příkladů takových druhů je i vrba laponská (Salix lapponum). Vrba laponská je dvoudomý opadavý keř, který dorůstá přibližně 1,5 m výšky. Primárně se vyskytuje v boreálním a subarktickém pásu severní Evropy, jako glaciální relikt pak v některých pohořích střední, jižní a jihozápadní Evropy (Vysoké Sudety, Vitoša, Francouzské středohoří, Pyreneje; Chmelař & Meusel 1976). Chybí v Alpách a Karpatech, kde je nahrazena blízce příbuznými taxony (Skvortsov 1968). V České republice se vyskytuje pouze ve dvou geografických celcích, a to v Hrubém Jeseníku a Krkonoších (Chmelař & Koblížek 1990). V Hrubém Jeseníku roste pouze na jed- 69 OC48GENTIANA.indb :29

2 Hroneš et al.: Vrba laponská v Krkonoších né lokalitě (Praděd, u Tabulových skal; Chmelař 1972, Chmelař & Koblížek 1990), pravděpodobně v jediném samičím klonu (Chmelař 1972). Jediným místem bohatšího výskytu Salix lapponum v České republice jsou tak právě Krkonoše. Přestože zde druh evidentně roste či rostl na více místech (Šourek 1969, Vašina & Zahradníková 1998) v Květeně ČR (Chmelař & Koblížek 1990) je uváděn pouze ze tří lokalit. Rozšíření vrby laponské na polské straně Krkonoš shrnuje Kwiatkowski (2006), který uvádí 4 lokality. V krkonošských populacích vrby laponské se vedle typických rostlin vyskytuje rovněž výrazný lokální morfotyp popsaný jako samostatný v Krkonoších endemický druh Salix daphneola Tausch (Tausch 1837, cf. Krahulec 2006). Rostliny Tauschem popisované jako S. daphneola mají oboustranně zcela lysé listy a semeníky, zatímco typické rostliny S. lapponum mají listy i semeníky hustě chlupaté. Taxonomická hodnota vrby krkonošské jako druhu je sporná a tento taxon je většinou hodnocen jen na úrovni variety (Koblížek 2002). V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je Salix lapponum s. str. hodnocena jako silně ohrožená a Salix lapponum var. daphneola jako kriticky ohrožená (Procházka 2001). Vyhláškou MŽP ČR č. 395/1992 Sb. je vrba laponská chráněna jako kriticky ohrožený druh. Naproti tomu nedávno vydaný Červený seznam krkonošské flóry hodnotí vrbu laponskou pouze jako druh ohrožený (Štursa et al. 2009). Vrba laponská byla v rámci hospodářského plánu vysokohorského zalesňování v Krkonoších v druhé polovině 20. století poměrně hojně vysazována. Výsadby shrnuje Lokvenc (1979) a Vašina & Zahradníková (1998). Z hlediska ochrany druhu je však zajímavé zejména původní rozšíření vrby laponské před zahájením výsadeb. Cílem následujícího příspěvku je shrnout informace o původním rozšíření vrby laponské na české straně Krkonoš a informovat o současném stavu většiny populací včetně výskytu lysých morfotypů či možného ovlivnění populací výsadbami materiálu pocházejícího z jiných lokalit. METODIKA Seznam lokalit výskytu vrby laponské byl získán excerpcí dat z herbářových sbírek. Excerpovány byly následující veřejné herbářové sbírky: BRNM, BRNU, CB, GM, HR, LIT, MP, NJM, OL, OSM, PL, PR, PRC, ROZ (akronymy herbárií jsou uvedeny dle práce Hradílek et al. 1992). Další lokality byly vyexcerpovány z Květeny Krkonoš (Šourek 1969) a publikovaných zpráv o výsadbách (Lokvenc 1979, Vašina & Zahradníková 1998). Herbářové doklady jsou v následujícím textu citovány ve formátu: jméno sběratele, rok sběru, akronym herbária. V případě, že na herbářové schedě chybělo datum, je tento údaj nahrazen zkratkou s.d. Všechny zjištěné lokality byly v průběhu let 2009 a 2010 navštíveny. V případě výskytu druhu na dané lokalitě byla poloha populace zaznamenána pomocí GPS. Na většině lokalit byl zjištěn počet samčích, samičích a sterilních rostlin. Jejich umístění na lokalitě bylo podrobně rozkresleno do satelitních snímků (k nahlédnutí u autorů). Pohlaví bylo určováno jen vizuálně u kvetoucích rostlin. Jedinci byli odlišováni na základě směru růstu větví, barvy a stupně odění listů či vzrůstu celé rostliny. Vzhledem ke klonální povaze studovaného druhu je však tento údaj bez použití molekulárních metod pouze přibližný a informativní. Výsadby byly primárně odlišovány na základě informací z literatury. Přímo na lokalitě byly většinou za výsadbu považovány nápadně nízké sterilní, vzhledově často uniformní porosty. Zvláštní pozornost byla věnována vyhledávání rostlin lysého morfotypu. VýSLEDKy Obr. 1 ukazuje geografické vymezení výskytu vrby laponské v Krkonoších. Na základě revize herbářového materiálu a excerpce literatury bylo na české straně Krkonoš zjištěno 30 lokalit výskytu vrby laponské. Na 12 z těchto lokalit se nepochybně jedná výhradně o novodobé dokumentované výsadby. Na 3 lokalitách považujeme výskyt studovaného druhu za sporný a na zbývajících 15 lokalitách by 70 OC48GENTIANA.indb :29

3 Opera Corcontica 48/2011 Obr. 1. Geografické vymezení výskytu vrby laponské v Krkonoších. Měřítko 1:50 000, mapový podklad Český úřad zeměměřický a katastrální. Fig. 1 Geographical delimitation of downy willow occurrence in the Krkonoše Mts. Map scale 1:50 000, maps Czech office for surveying, mapping and cadastre. se dal výskyt alespoň některých jedinců považovat za původní. Terénním průzkumem se podařilo recentní výskyt ověřit celkem na jedenácti pravděpodobně původních lokalitách. Pět z nich se nachází v západní (viz Obr. 2) a šest ve východní (viz Obr. 3) části pohoří. V následujícím přehledu jsou komentovány všechny krkonošské lokality (seřazené od západu k východu), které považujeme za původní popřípadě sporné. NAVORSKá LOuka Lokalita Navorská louka leží nad zelenou turistickou stezkou směrující z Labské louky k Vosecké boudě v západních Krkonoších, přibližně ve výšce 1350 m n. m (Obr. 2a, N, E). K lokalitě nebyl nalezen žádný herbářový doklad. Šourek (1969) pouze cituje starší literární údaj o výskytu studovaného druhu na této lokalitě. Na lokalitě nebyly s nejvyšší pravděpodobností provedeny výsadby, jak vyplývá ze starších literárních údajů (Lokvenc 1979, Vašina & Zahradníková 1998) i osobních poznatků T. Lokvence (Lokvenc in verb. 2010). Vrba laponská zde tvoří nízký, téměř souvislý porost, ve kterém prakticky nebylo možné stanovit skutečný počet jedinců. LABSKá LOuka Lokalita Labská louka se nachází pod pramenem Labe v západních Krkonoších ve výškovém rozpětí 1350 až 1380 m n. m. Jde o jednu z nejvíce historicky dokladovaných lokalit výskytu druhu (Tausch s.d., PRC; Kabát 1890, BRNU; Horák 1933, MP; Křístek 1947, GM). Vrba laponská se zde vyskytuje v několika menších populacích (u křižovatky stezek u pramene Labe, Obr. 2b, N, E; podél toku Labe pod pramenem a u prvního pravostranného přítoku Labe, Obr. 2c, N, E). V blízkosti pramene Labe se u červené turistické stezky nachází několik středně velkých a pravděpodobně původních keřů. V úseku několika set metrů podél toku Labe pod pramenem je rozmístěno velké množství velmi drobných keříků. Všechny rostliny jsou sterilní, na mnoha místech jsou přerůstány okolní bylinnou vegetací. Proto soudíme, že se jedná o výsadbu (Vašina & Zahradní- 71 OC48GENTIANA.indb :29

4 Hroneš et al.: Vrba laponská v Krkonoších Obr. 2. Pravděpodobně původní lokality vrby laponské v západních Krkonoších: a Navorská louka b, c Labská louka (b u pramene Labe; c keř u pravostranného přítoku Labe), d, e, f Pančavská louka (d u pramene Pančavy; e nad Pančavským vodopádem; f u Hančova pomníku), g Labská bouda, h, i, j Labský důl (h okolí Labského vodopádu; i Navorská jáma, severní část; j Navorská jáma, jižní část). Měřítko 1:10 000, mapový podklad Cenia. Fig. 2 Putatively indigenous localities of downy willow in the western Krkonoše Mts: a Navorská louka, b, c Labská louka (b near Labe spring; c one shrub near right branch of river Labe), d, e, f Pančavská louka (d near Pančava spring; e above the site Pančavský vodopád ; f near the site Hančův pomník ), g Labská bouda, h, i, j Labský důl (h surroundings of Labe waterfall; i Navorská jáma, northern part; j Navorská jáma, southern part). Map scale 1:10 000, maps Cenia. ková 1998). Další výsadba se nachází u pravostranného přítoku Labe dále po toku. Podél přítoku v oblasti nad červenou turistickou stezkou bylo nalezeno přibližně 30 sterilních rostlin a jeden samčí jedinec. Všechny keře byly drobného vzrůstu. Na téže lokalitě byl zaznamenán rozlehlý samičí keř. Dle tloušťky větví a mohutného vzrůstu lze soudit na značné stáří tohoto jedince. V okolí přítoku pod červenou turistickou stezkou se nachází okolo 50 velmi drobných jedinců, z nichž pouze jeden byl samičího pohlaví. S nejvyšší pravděpodobností se jedná opět o výsadbu (cf. Vašina & Zahradníková 1998). KOTELNí jámy Kotelní jámy leží na jihovýchodní straně hory Kotel. Výškové rozpětí v jámách je přibližně 1120 až 1370 m n. m. Šourek (1969) uvádí výskyt studovaného druhu z Velké Kotelní jámy. Při zběžném terénním průzkumu v roce 2010 se zde výskyt studovaného druhu nepodařilo potvrdit. Vzhledem k členitosti a rozlehlosti lokality však není recentní výskyt vrby laponské v Kotelních jamách vyloučen. PANČAVSKá LOuka Pančavská louka se nachází na vrcholovém plató západně od Labského dolu v západních Krkonoších ve výškovém rozpětí přibližně 1330 až 1350 m n. m. Z hlediska výzkumu vrb v Krkonoších je pravděpodobně historicky nejprozkoumanější a herbářovými sběry nejčastěji dokladovanou lokalitou (Baenitz 1882, PRC; Domin 1907, PRC; Thenius 1925, BRNU; Horák 1933, MP; Kurka 1950, CB; Hra- 72 OC48GENTIANA.indb :29

5 Opera Corcontica 48/2011 Obr. 3. Pravděpodobně původní lokality vrby laponské ve východních Krkonoších: k Výrovka, l Důl Bílého Labe, m Modrý důl, n Bílá louka, o, p Úpská jáma (o Sněhový žlab; p Úpská jáma u vodopádu Úpičky). Měřítko 1:10 000, mapový podklad Cenia. Fig. 3 Putatively indigenous localities of downy willow in the eastern Krkonoše Mts: k Výrovka, l Důl Bílého Labe, m Modrý důl, n Bílá louka, o, p Úpská jáma cirque (o Sněhový žlab; p Úpská jáma near the Úpička waterfall). Map scale 1:10 000, maps Cenia. bětová 1952, BRNU). Vrba laponská se zde vyskytuje na pěti mikrolokalitách. První populace se nachází nad vodopádem Pančavy (Obr. 2e, N, E). Jedná se o poměrně bohatou populaci s výskytem kříženců s vrbou slezskou. Charakter vzrůstu přechází od nízkých souvislých porostů až k vyšším keřům soupeřícím o světlo s klečí. Přítomny jsou i drobnější zřetelně izolované keře. Počet sterilních rostlin na lokalitě je nízký, tvoří maximálně 10 % populace. Poměr pohlaví je nápadně vychýlený ve prospěch samičích rostlin. Nalezeno zde bylo i několik drobných jedinců lysého morfotypu. Dále proti proudu, kde Pančavu protíná stará turistická stezka, se nachází několik desítek drobnějších keříků. Jedná se o výsadbu lokalizovanou jako asi 50 metrů nad můstkem na cestě Pančavský vodopád Harrachov (Lokvenc 1979). Výsadba je z velké části tvořena hybridními jedinci. V nejsevernější části Pančavské louky u pramene Pančavy roste pět statných, zřetelně oddělených keřů a nízký řídký sterilní porost (Obr. 2d, N, E). Jeden samičí keř dosahuje mohutných rozměrů. Průměr některých jeho větví je u země přibližně 7 cm. Zbývající dva samičí, jeden samčí a jeden sterilní keř jsou výrazně menší. Je velmi pravděpodobné, že jde o přirozenou populaci. Několik dalších jedinců vrby laponské a jejích kříženců s vrbou slezskou se vyskytuje podél červené turistické stezky od Pančavského vodopádu na Zlaté návrší. Poblíž Hančova pomníku se východně od cesty nachází morfologicky značně proměnlivá populace tvořená několika desítkami jedinců (Obr. 2f, N, E). Poměr pohlaví je zřetelně vychýlen ve prospěch samičích jedinců. Přibližně třetinu populace však tvoří sterilní rostliny. Nalezeno bylo také několik jedinců lysého morfotypu. Lokvenc (in verb. 2010) předpokládá, že je tato lokalita locus classicus Salix lapponum var. daphneola. V roce 2010 bylo zjištěno značné mechanické poškození několika statnějších rostlin zvěří. 73 OC48GENTIANA.indb :29

6 Hroneš et al.: Vrba laponská v Krkonoších LABSKá BOuDA Lokalita se nachází na severní hraně Labského dolu nad Labským vodopádem v západních Krkonoších přibližně ve výšce 1300 m n. m (Obr. 2g, N, E). Vrba laponská je od Labské boudy dokladována Dominem (Domin 1907, PRC). Při terénní revizi bylo v blízkém okolí boudy nalezeno několik jedinců a větší množství kříženců s vrbou slezskou (Salix silesiaca). Pohlaví jedinců nebylo stanoveno. LABSKý důl Lokalita Labský důl se nachází v severní části Labského dolu ve výškovém rozpětí přibližně 1270 až 1300 m n. m. Vrba laponská se zde vyskytuje na více mikrolokalitách (okolí Labského vodopádu, severní část Navorské jámy, jižní okraj Navorské jámy). Překvapivě je však tato lokalita v herbářích poměrně málo dokladována (Tausch s.d., PRC). Podle dostupných údajů nebyly na této lokalitě žádné výsadby realizovány (Lokvenc 1979, Vašina & Zahradníková 1998). V okolí Labského vodopádu byl nalezen smíšený porost keřů vrby slezské a jejich kříženců s vrbou laponskou. Většina jedinců byla samičího pohlaví. Asi 100 m pod Labskou boudou u modré turistické stezky roste samčí keř vykazující přechodné znaky mezi typickým a lysým morfotypem (Obr. 2h, N, E). V severní části Navorské jámy (Obr. 2i, N, E) se nachází velmi početná vitální populace tvořená pravděpodobně stovkami jedinců. Část populace je tvořena téměř souvislým porostem značné výšky, přítomny jsou i zřetelně oddělené keře. Pohlavně se projevující jedinci jednoznačně převažovali nad sterilními. Samičí rostliny čítaly více než dvojnásobek rostlin samčích. Uvnitř porostu byl nalezen jeden drobnější keř lysého morfotypu. Bylo zaznamenáno větší množství kříženců s vrbou slezskou. Na jižním okraji Navorské jámy (Obr. 2j, N, E) byla nalezena populace formovaná v úzkém pruhu podél pravostranného přítoku Labe vytékajícího z Pančavské louky, čítající několik desítek vitálních jedinců vysokého vzrůstu. Sterilní rostliny tvoří zhruba třetinu populace, poměr pohlaví u zbývajících jedinců je vyrovnaný. V horní části porostu byl nalezen poměrně statný keř lysého morfotypu. V roce 2010 bylo zjištěno značné mechanické poškození několika statnějších rostlin zvěří. MARTINOVA BOuDA Bouda se nachází na jihovýchodním svahu Vysokého Kola v západních Krkonoších ve výšce 1250 m n. m. K této lokalitě, která je uvedena v Květeně Krkonoš (Šourek 1969), se nepodařilo nalézt žádný herbářový doklad. Recentně nebyl v okolí boudy studovaný druh objeven. Poblíž chaty se však vyskytuje vrba slezská (Salix silesiaca) a vrba jíva (Salix caprea). Není proto vyloučeno, že tento údaj může být založen na záměně vrby laponské s některým z těchto druhů či jejich křížencem. Případně by se mohlo jednat o zplanělou rostlinu z dřívější botanické zahrádky, kterou v roce 1906 pod chatou založil Jan Buchar. Ve svahu nad Martinovou boudou byla podle dostupných údajů také provedena neúspěšná výsadba Salix lapponum (Vašina & Zahradníková 1998). PETROVA BOuDA Bouda se nachází asi 4,2 km severně od Špindlerova Mlýna ve výšce 1280 m n. m. Literární údaj (Šourek 1969) o výskytu vrby laponské v okolí Petrovy boudy není podložen žádným herbářovým dokladem. Druh v jejím okolí nebyl recentně nalezen. ŠPINDLEROVA BOuDA Bouda se nachází asi 3,5 km severně od Špindlerova Mlýna ve výšce 1200 m n. m. Lokalita je doložena herbářovou položkou z první poloviny 20. století (Dostál 1929, PRC). Při revizi zde druh nebyl nalezen. 74 OC48GENTIANA.indb :29

7 Opera Corcontica 48/2011 PRAMENIŠTě StříBRNé bystřiny Lokalita se nachází na Stříbrném návrší, ve výškové rozpětí 1400 až 1410 m n. m. Je dokladována jediným sběrem ze 70. let (Belicová 1975, HR). Lokalitu jako první uvádí Lokvenc (1959), který odkazuje na svou předchozí rukopisnou zprávu z roku Šourek (1969) k této lokalitě pouze cituje Lokvencův údaj. Na lokalitě byla údajně také provedena výsadba (Kříž in Vašina & Zahradníková 1998). Při terénní revizi výsadeb v roce 1998 byl ověřen výskyt drobných jedinců na ploše asi 6 3 m (Vašina & Zahradníková 1998). Během našeho terénního průzkumu jsme na lokalitě žádné jedince vrby laponské nezaznamenali. VýROVKA Lokalita se nachází u vyhlídky na Špindlerův Mlýn při cestě z Výrovky na sedlo mezi Luční a Studniční horou, přibližně ve výšce 1380 m n. m (Obr. 3k, N, E). Lokalita je doložena pouze recentně (Kubát 1989, LIT) a není zmíněna v Květeně Krkonoš (Šourek 1969). Populaci tvoří čtyři statné keře s poměrně silnými větvemi. Dva jedinci jsou samičího a jeden samčího pohlaví. U posledního jedince nebylo pohlaví zjištěno. Důl Bílého LABE Lokalita se nachází v horní části Dolu Bílého Labe ve východních Krkonoších (Obr. 3l, N, E). Je doložena herbářovým sběrem z konce 19. století (Purkyně 1881, PL). V současnosti je populace zastoupena čtyřmi vitálními jedinci. První, sterilní keř se nachází u staré kůlny přibližně ve výšce 1330 m n. m. Dále po proudu Bílého Labe byly nalezeny tři keře samčího pohlaví. Asi 150 m od prvního keře ve směru toku se na kamenité lavici nachází nízký sterilní porost. Mohlo by se jednat o výsadbu, kterou Lokvenc (1979) označuje jako Bílé Labe pod býv. Rennerovkou. MODRý důl Lokalita se nachází na jižním až jihozápadním úpatí Studniční hory ve východních Krkonoších ve výšce 1330 m n. m (Obr. 3m, N, E). Je doložena z konce 40. let minulého století (Horák 1946, MP). Šourek (1969) uvádí u bývalé turistické stezky z Výrovky dva keře samčího pohlaví. Námi byly při revizi nalezeny pouze tři keře samičího pohlaví. Keře jsou značně vzrostlé, jeden dokonce přesahuje okolní kosodřevinu. V blízkosti těchto keřů roste také několik kříženců s vrbou slezskou. Bílá LOuka Lokalita Bílá louka se nachází v nivě Bílého Labe pod Luční boudou v subalpínském stupni východních Krkonoš přibližně ve výšce 1420 m n. m (Obr. 3n). Je dokladována jak z konce 19. století (Krátký 1887, ROZ), tak i ze začátku 20. století (Krajina 1922, PRC). V okolí Luční boudy bylo v roce 2009 nalezeno 6 kvetoucích rostlin. Jeden drobný samčí keř se nacházel v těsné blízkosti západního křídla boudy. V následujícím roce tento jedinec nalezen nebyl a je velmi pravděpodobné, že zanikl v důsledku probíhajících stavebních úprav na budově. Ve vzdálenosti 30 m severním směrem od západního křídla boudy se v terénní depresi nachází 3 keře, z nichž jsou dva samčího a jeden samičího pohlaví. Tloušťka větví nasvědčuje značnému stáří jedinců. O něco severněji roste další jedinec samčího pohlaví. Při západním okraji boudy se nachází samičí keř střední velikosti a na jižním okraji nad západním křídlem u modré turistické cesty se nachází taktéž keř samičího pohlaví. Dále se na lokalitě vyskytuje několik desítek keřů rozmístěných podél toku Bílého Labe a jeho přítoků v úseku mezi Luční boudou a vodárnou. Vzhledem k malým rozměrům, velmi nízkému vzrůstu a sterilitě jedinců usuzujeme, že se jedná o výsadbu (cf. Lokvenc 1979), přičemž stáří několika jedinců v horní části toku je diskutabilní. Pod vodárnou se na levém břehu nachází dva rozlehlé keře nízkého vzrůstu. Podle tloušťky větví předpokládáme značné stáří těchto jedinců i přesto, že se nám však ani v jednom roce nepodařilo zaznamenat jejich pohlaví. V roce 2010 bylo zjištěno rozsáhlé poškození většího počtu rostlin okusem zvěří. 75 OC48GENTIANA.indb :29

8 Hroneš et al.: Vrba laponská v Krkonoších ÚPSKé RAŠELINIŠTě Rašeliniště se nachází na vrcholovém plató severně od Studniční hory ve výšce 1410 m n. m. K lokalitě udávané Šourkem (1969) jako Obří pláň, u cesty blíže Úpského rašeliniště nebyl nalezen žádný herbářový doklad. Při revizi byly objeveny dva nízké rozprostřené sterilní keře v korytě Úpy. Vzhledem k charakteru růstu keřů a k tomu, že se jejich poloha neshoduje se zákresem v Květeně Krkonoš, je možné, že se jedná o pozůstatek výsadby na Úpském rašeliništi (cf. Vašina & Zahradníková 1998). ÚPSKá jáma a Obří důl Lokalita se nachází ve východních Krkonoších. Vrba laponská zde roste přibližně ve výškách od 1320 do 1370 m n. m. Jedná se o poměrně významnou lokalitu studovaného druhu. Překvapivě je však v herbářích velmi málo dokladovaná (Tausch s.d., BRNU; Traxler s.d., HR). Šourek (1969) udává z Úpské jámy a Obřího dolu následující mikrolokality: Sněhový žlab (Obr. 3o, N, E), prostor mezi vodopády Úpy a Úpičky (Obr. 3p, N, E), dno dolu při Lavinovém potoku, louka na Dolech. Při terénní revizi se podařilo vrbu laponskou nalézt pouze na dvou místech v Úpské jámě. Ve Sněhovém žlabu se nachází jeden samčí keř společně s jedinci vrby dvoubarvé (Salix bicolor). Jedná se o nepříliš vitálního jedince, který je značně poškozen vysokou zvěří. Druhým místem je okolí horního toku Úpičky, kde bylo nalezeno přibližně 40 keřů středního vzrůstu, jejichž pohlaví nebylo zaznamenáno. Dále se na lokalitě vyskytují také kříženci s vrbou slezskou. Údaje z Obřího dolu se nepodařilo i přes intenzivní průzkum potvrdit. Obří hřeben Lokalita se pravděpodobně nachází na severovýchodním svahu Sněžky. Vrba laponská se zde vyskytovala ve dvou sterilních exemplářích na východním svahu ve výšce asi 1500 m n. m. (Šourek 1969). K této populaci se zřejmě vztahuje také Adámkův doklad s lokalizací: Cestou od Sněžky na sever (Adámek 1912, GM). Při terénní revizi nebyl na Šourkem udávaném místě nalezen žádný keř. S přihlédnutím na extrémní mikroklimatické podmínky na dané lokalitě je velice pravděpodobné, že lokalita zanikla. Rýchory Rozsocha Rýchor leží přibližně 12 km jihovýchodně od hlavního masivu Krkonoš. Výškové maximum hřebene je 1033 m n. m. Lokalita je uvedena v Květeně Krkonoš (Šourek 1969) a existuje k ní jediný herbářový doklad (Šourek 1959, PR). Podle Šourkových údajů na schedě rostla vrba laponská u cesty při vstupu do bukového pralesa. Výskyt jednoho keře vrby laponské na slatiništi před Dvorským lesem uvádí také J. Štursa (písemné sdělení). Během našeho průzkumu ve vrcholových partiích Rýchor jsme však výskyt vrby laponské nepotvrdili. Vzhledem ke klimatickým podmínkám a velké odlehlosti této lokality od centrálního hřebene Krkonoš považujeme výskyt vrby laponské na Rýchorách za výjimečný. Šourkův herbářový doklad však případné pochybnosti o výskytu vrby laponské na této lokalitě vyvrací. DISKuZE V Květeně ČR (Chmelař & Koblížek 1990) se uvádí z Krkonoš tři lokality výskytu vrby laponské: Úpská jáma, Pančavská a Labská louka. Kromě toho se však tento druh prokazatelně vyskytuje či vyskytoval na řadě dalších lokalit. Vzhledem k tomu, že ve druhé polovině 20. století byl v rámci Generelu vysokohorského zalesňování Krkonoš realizován poměrně rozsáhlý projekt výsadeb vrby laponské v subalpínském stupni Krkonoš, jsou některé současné lokality tvořeny směsí původních a vysazených rostlin popř. jsou tvořeny výhradně výsadbami. Na základě stáří herbářových dokladů a stáří rostlin přímo na lokalitách považujeme za původní kromě tří výše uvedených lokalit také alespoň některé jedince na těchto dnes existujících lokalitách: Bílá louka, Důl Bílého Labe, Modrý důl, Labská 76 OC48GENTIANA.indb :29

9 Opera Corcontica 48/2011 bouda a Labský důl, Úpské rašeliniště. Jako původní hodnotíme také populaci nad Výrovkou, která sice byla poprvé herbářově doložena poměrně nedávno (Kubát 1989, LIT), ale podle velikosti polykormonů a tloušťky jejich kmínků usuzujeme na značné stáří těchto rostlin. Původní výskyt nelze vyloučit ani na lokalitách Navorská louka a prameniště Stříbrné bystřiny, ke kterým se vztahují literární doklady (cf. Lokvenc 1959, Šourek 1969). Dalším původním místem výskytu je dnes pravděpodobně zaniklá lokalita Obří hřeben, doložená starším herbářovým dokladem (Adámek 1912, GM). Ověřit se nám nepodařilo také další, s nejvyšší pravděpodobností původní výskyty v Kotelních jamách (odkud je ovšem druh uváděn pouze v literárních pramenech; Šourek 1969) a také na Rýchorách. Za sporný považujeme výskyt na lokalitě Špindlerova bouda doložený jedinou herbářovou položkou (Dostál 1929, PRC) a zmiňovaný také v Květeně Krkonoš (Šourek 1969). Sám autor květeny zde výskyt druhu nezaznamenal a pouze cituje starší literární údaje (Schube 1903). Rovněž během našeho terénního průzkumu zde nebyl druh nalezen a ani stanovištní podmínky na lokalitě neodpovídají ekologickým nárokům druhu. V tomto případě nelze vyloučit například záměnu sched či chybnou lokalizaci. Na dalších dvou lokalitách (Petrovka a Martinovka) je druh uváděn pouze v literárních pramenech a nebyl nikdy doložen v herbářích. Výskyt na těchto lokalitách považujeme za málo pravděpodobný, především pro nevhodné stanovištní podmínky, zcela odlišné od ostatních lokalit výskytu vrby laponské na české straně Krkonoš. V případě těchto lokalit je možným vysvětlením záměna s jinými taxony (např. hybridy). V západních Krkonoších byla vrba laponská vysazena na devíti lokalitách, kde se přirozeně nevyskytovala. Jedná se o lokality: Kamenné návrší, Mrtvý vrch, Kyselý kout, pod Kyselým koutem, prameniště Malé Mumlavy, prameniště Velké Mumlavy, rašeliniště Harrachova louka, prameniště Pudlavy a prameniště Medvědího potoka. Do výčtu lokalit nezahrnujeme lokalitu Navorská louka (cf. Vašina & Zahradníková 1998), kterou kvůli nepřesné lokalizaci slučujeme s lokalitou rašeliniště Harrachova louka. Ve východních Krkonoších byl druh zcela nově vysazen na rašeliniště nad Richtrovými boudami, na prameniště Zeleného potoka a na tzv. Koňské louky pod chatou Výrovka (Lokvenc 1979, Vašina & Zahradníková 1998). Jak vyplývá z dokumentace výsadeb, veškerý použitý rostlinný materiál je autochtonního původu. Při odběru materiálu však nebyli rozlišováni jedinci vrby laponské a hybridi s vrbou slezskou (Lokvenc in verb. 2010). Díky tomu se mohly rostliny hybridního původu dostat i na lokality, kde se přirozeně nevyskytovaly a ovlivnit tak introgresí původní genofond vrby laponské. Míra ohrožení vrby laponské hybridizací s vrbou slezskou v Krkonoších však prozatím není známa a bude předmětem dalšího studia. Lysý morfotyp vrby laponské (Salix lapponum var. daphneola) je uváděn v literatuře a doložen herbářovými doklady pouze z jediné lokality Pančavské louky (Tausch 1837, Šourek 1969, Chmelař & Koblížek 1990). Jeho nález i mimo Pančavskou louku je proto poměrně překvapivý. Jedinci odpovídající popisu S. lapponum var. daphneola byli nalezeni vtroušeni v populacích typicky oděných rostlin na čtyřech poměrně blízkých mikrolokalitách v západní části Krkonoš: na dvou na Pančavské louce a na dvou v Labském dole. Většina populací vrby laponské v Krkonoších se jeví jako poměrně stabilní s dostatkem kvetoucích jedinců. Snad jediným vážným problémem do budoucna druhu může být nadměrný stav vysoké zvěře. Zvýšený pastevní tlak ze strany vysoké zvěře vedl ve Skotsku k vyhubení vrby laponské na většině území (Milne et al. 2006). Na mnoha lokalitách v Krkonoších bylo zjištěno značné poškození keřů okusem a také rozlámání starých větví. Stav vysoké zvěře a její vliv na populace vrby laponské by proto měl být do budoucna monitorován. Poděkování Děkujeme Správě KRNAP za umožnění výzkumu v první zóně národního parku. Dále děkujeme RNDr. Vilému Pechancovi, Ph.D. za pomoc s mapovými podklady. RNDr. Janu Štursovi a Ing. Jitce Zahradníkové děkujeme za cenné informace a připomínky k rukopisu. Vznik článku byl podpořen grantem IGA Prf Biodiverzita rostlin a jejich interakce s prostředím. 77 OC48GENTIANA.indb :29

10 Hroneš et al.: Vrba laponská v Krkonoších LITERATuRA Hradílek Z., Lizoň P. & Tlusták V. 1992: Soupis botanických sbírek v Československu. Vlastivědné muzeum Olomouc. 73 str. Chmelař J. & Koblížek J. 1990: Salicaceae Mirbel vrbovité. In: Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České republiky 2, Academia Praha: Chmelař J. & Meusel W. 1976: Die Weiden Europas. A. Ziemsen-Verlag Wittenberg-Lutherstadt. 143 str. Chmelař J. 1972: Poznámky k československým druhům rodu Salix. Část II. Druhy vrb vyšších poloh. Čas. Slez. Muz., Opava, Ser. C 11: Chytrý M. (ed) 2007: Vegetace České republiky 1. Travinná a keříčková vegetace. Academia Praha. 525 str. Koblížek J. 2002: Salicaceae Mirbel vrbovité. In: Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. (eds), Klíč ke květeně České republiky, Academia Praha: Krahulec F. 2006: Species of vascular plants endemic to the Krkonoše Mts (Western Sudetes). Preslia 78: Kwiatkowski P. 2006: Rośliny naczyniowe kotłów polodowcowych Karkonoszy. Przyroda Sudetów 9: Lokvenc T. 1959: Rozšíření dřevin nad horní hranicí lesa v Krkonoších. Acta Musei Reginaehradecensis ser. A: Scientiae Naturales 2: Lokvenc T. 1979: Umělé rozšíření některých vzácnějších dřevin v alpínské oblasti Krkonoš v létech Opera Corcontica 16: Milne J. M., Ennos R. A. & Hollingsworth P. M. 2006: Vegetation influence on ectomycorrhizal inoculum available to sub-arctic willow (Salix lapponum L.) planted in an upland site. Bot. J. Scot. 58(1): Procházka F. (ed) 2001: Černý a Červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). Příroda 18: Schube T. 1903: Die Verbreitung der Gefässpflanzen in Schlesien, Schlesien preußischen und österreichischen Antheils. Druck von R. Nischkowski Breslau. 362 str. Skvortsov A. K. 1968: Willows of the USSR. Taxonomic and geographic revision. Nauka Moskva. Šourek J. 1969: Květena Krkonoš. Academia Praha. 452 str. Štursa J., Kwiatkowski P., Harčarik J., Zahradníková J. & Krahulec F. 2009: Černý a červený seznam cévnatých rostlin Krkonoš. Opera Corcontica 46: Tausch I. F. 1837: Beobachtungen über einige Salices. Flora 20(22): Vašina V. & Zahradníková J. 1998: Výsadby vrby laponské v Krkonoších. In: Štursa J. & Marková J. (eds), Ročenka Správy KRNAP: OC48GENTIANA.indb :29