Analýza trhu bankovních produktů pro municipality

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra podnikání a oceňování Analýza trhu bankovních produktů pro municipality Diplomová práce Autor: Bc. Lucie Serafínová Finance Vedoucí práce: Ing. Karel Mráček, CSc. Praha Červen, 2013

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze dne Lucie Serafínová 2

3 Poděkování Chtěla bych na tomto místě poděkovat všem, kteří mi poskytli při psaní diplomové práce součinnost a podporu, zejména pak Ing. Karlu Mráčkovi, CSc. 3

4 Anotace práce: V diplomové práci byla provedena analýza trhu bankovních produktů pro municipality. Na základě této analýzy byl vyhodnocen současný trh bankovních produktů a zároveň nastíněn jeho budoucí vývoj. První kapitola je úvodem do problematiky municipalit a ukazuje, jak důleţité místo zastávají municipality v České republice. Druhá část zkoumá problematiku financování municipalit a základní problémy jejich finanční stability. Třetí kapitola zahrnuje přehledně zpracovanou nabídku bankovních produktů u vybraných bank a následně analyzuje rýsující se rozdíly v jejich nabídkách pro municipální sféru. Poslední kapitola shrnuje a vyhodnocuje informace získané z analýzy bankovních produktů a poskytovaných sluţeb pro municipality. Tato kapitola také naznačuje budoucí směr vývoje nabízených produktů. Klíčová slova: municipality, obec, bankovní produkty a sluţby, banka, dotace, financování. Annotation: The primary focus of this Thesis was to analyze products offered by the banks to local municipalities. A significant research was conducted and applied and resulted in evaluation of the current market overview, it s future growth as well as its outlook. The first chapter is mainly an introduction to the issues faced by the municipalities and it clearly indicates and shows their significance in the Czech Republic. Main focus of the second chapter was to look at and question the financing of the municipalities, including the basic threats they might be facing with regard to their financial stability. The third chapter contains and brings together a detailed list of all the accessible banking products available to the municipalities offered by major banks on the market and subsequently analyses the resulting differences among them. The last chapter summarizes and evaluates all the data 4

5 acquired from the main analysis of the banking products and services available, as well as indicates the outlook in a future innovation of the products likely being offered on the market. Key words: municipalities, towns, banking products and services, bank, funding, financing. OBSAH ÚVOD MUNICIPALITY JAKO EKONOMICKÉ SUBJEKTY STRUKTURA VEŘEJNÉ SPRÁVY V ČESKÉ REPUBLICE CHARAKTERISTIKA VÝVOJE ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVY POJEM MUNICIPALITA OBEC, JEJÍ ORGÁNY A LEGISLATIVNÍ RÁMEC MUNICIPÁLNÍ ÚROVEŇ ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVY V EVROPSKÉ UNII FINANCOVÁNÍ A PROBLÉMY FINANČNÍ STABILITY MUNICIPÁLNÍ ROZPOČET DOTACE PRO MUNICIPALITY V ROCE FINANCOVÁNÍ MUNICIPALIT Z HLEDISKA TUZEMSKÝCH BANK ČMZRB A.S. A VYUŢITÍ MUNICIPÁLNÍCH ÚVĚRŮ ANALÝZA NABÍDKY PRODUKTŮ U VYBRANÝCH BANK KOMERČNÍ BANKA, A.S. A NABÍDKA VYBRANÝCH PRODUKTŮ ČESKÁ SPOŘITELNA, A.S. A NABÍDKA VYBRANÝCH PRODUKTŮ ČESKOSLOVENSKÁ OBCHODNÍ BANKA, A.S. A NABÍDKA VYBRANÝCH PRODUKTŮ KOMPARACE NABÍDKY VYBRANÝCH BANKOVNÍCH PRODUKTŮ PRO MUNICIPALITY VYHODNOCENÍ SOUČASNÉ SITUACE NA TRHU BANKOVNÍCH PRODUKTŮ PRO MUNICIPALITY A ODHAD BUDOUCÍHO VÝVOJE VYHODNOCENÍ NABÍDKY BANKOVNÍCH PRODUKTŮ PRO MUNICIPALITY U VYBRANÝCH BANK CELKOVÉ VYHODNOCENÍ BANK A NÁSTIN BUDOUCÍHO VÝVOJE ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM TABULEK, GRAFŮ SEZNAM PŘÍLOH

6 Úvod Municipality jsou důleţitou součástí naší ekonomiky a významným způsobem se podílí na fungování veřejné správy. Z historického hlediska procházely rozporuplným vývojem, který je úzce spjat s vývojem a úlohou státu. Velkou roli v jejich vývoji zastaly centralizační tendence, které byly v podstatě podporovány existencí světových válek. Ve druhé polovině 20. století úloha municipalit pomalu vzrůstá. Vznik samosprávy obcí byl prvním a zároveň zásadním krokem směřujícím k demokracii a decentralizaci veřejné správy. Municipality jako územní samosprávné celky musí obstarávat svoje hlavní funkce, mezi které patří zajišťování veřejných sluţeb, hospodaření a nakládání s obecním majetkem. V posledních letech hospodaří municipality v České republice s deficity, coţ se projevuje na nárůstu celkového zadluţení obcí i státu. Jejich rozpočty jsou v dlouhodobé tendenci kráceny a municipality jsou tak nuceny šetřit. Proto je nutno klást důraz na základní problémy municipálních rozpočtů a na časté chyby samospráv. Současný legislativní systém financování obcí v souvislosti s rozpočtovým určením daní, neexistencí obecních daní apod. bohuţel nezajišťuje municipalitám dostatek finančních zdrojů či motivace k jejich získání. Naprostá většina municipalit nemůţe v nynějších podmínkách nijak výrazně zvýšit úroveň obecních rozpočtových příjmů. Proto v souvislosti s rozvojem obcí velmi často hledají pomoc u cizích zdrojů, které tvoří účelové dotace a návratné příjmy. Díky Evropské Unii, jíţ je Česká republika od roku 2004 členem, je škála moţností dotací velmi široká a je otázkou zda v souvislosti s novým programovým obdobím budou municipality dotace z fondů Evropské unie nadále čerpat a jak. Pokud jde o návratné příjmy, lze si pod tímto pojmem představit například úvěr od peněţního ústavu, návratné půjčky a finanční výpomoci od jiných subjektů a také příjmy z emise obligací a dalších cenných papírů. V našem případě se bude jednat především o úvěry od vybraných tuzemských bank. 6

7 Cílem této diplomové práce je analyzovat a vyhodnotit současný trh bankovních produktů a nastínit jeho moţný budoucí vývoj. Z tohoto důvodu je praktická část zprvu věnována nabídkám finančních sluţeb a produktů pro municipality u jednotlivých bank. Rozdíly v těchto nabídkách jsou pak dále analyzovány a v konečné fázi vyhodnocovány. Půjde především o nabídku běţných bankovních produktů, jimiţ jsou běţné účty, provozní a investiční úvěry. Právě díky dotacím z fondů Evropské unie bude analýza také zaměřena na úvěry související s touto problematikou. Po analýze nabídek bankovních produktů pro municipality u jednotlivých bank přichází na řadu závěrečné vyhodnocení, aby bylo patrné, jak si banky u municipalit stojí a jak dalece jejich pomoc sahá. Aby se společnost mohla dále rozvíjet, je nutností udrţovat také vzájemné vztahy mezi bankou a municipalitou. V poslední části diplomové práce je pak naznačen budoucí směr vývoje nabízených produktů. Diplomová práce vychází z několika pouţitých metod. Na banky nahlíţí podle multikriteriálního hodnocení. Jednotlivé bankovní produkty a sluţby v nabídce bank byly nejprve klasifikovány do skupin. K analýze jednotlivých produktů pak byla pouţita komparační metoda, a to podle analogie typových znaků jednotlivých produktů. Nejčastěji se jednalo o nástroj marketingového mixu, cenovou konkurenci. Z jednotlivých získaných informací byly dedukční metodou vyhodnoceny a odvozeny nové. 7

8 1. Municipality jako ekonomické subjekty Municipality se významně se podílí na fungování veřejné správy, proto jsou základní znalosti z této oblasti velmi důleţité a také proto v této kapitole v první řadě nahlídneme jak je strukturována veřejná správa v České republice. První kapitola ukazuje, jak důleţité místo zastávají municipality v České republice. Je zaměřená především na charakteristiku municipalit, jejich vývoj v posledních letech a na municipální úroveň územní samosprávy v Evropské unii. Aby mohla územní samospráva existovat a realizovat své funkce, je třeba v daném státě vytvořit právní a ekonomické předpoklady. Právní předpisy stanoví vznik a postavení jednotlivých stupňů územní samosprávy a v neposlední řadě také její chování. Ekonomickými předpoklady rozumíme územní samosprávě umoţnit v souladu s příslušnými právními předpisy hospodařit se svým majetkem, získávat vlastní finanční zdroje a hospodařit podle vlastního rozpočtu. 1.1 Struktura veřejné správy v České republice Na veřejnou správu a její strukturu je moţno pohlíţet ze dvou hledisek: Z hlediska toho zda veřejnou správu vykonává stát svými orgány jakoţto státní správu nebo stát přenechává určitý okruh záleţitostí na nestátní veřejnoprávní korporace, aby je spravovaly na samosprávném principu. Z geografického hlediska, to znamená, zda jde o ústřední, územní či místní správu. Podle prvního hlediska můţeme veřejnou správu chápat jako systém, který je tvořen dvěma hlavními subsystémy a to státní správou, která je povaţována za hlavní subsystém a dále samosprávou, resp. veřejnou samosprávou. Stát vykonává státní správu prostřednictvím souhrnu institucí a to přímo, nebo zprostředkovaně, tj. územní samosprávou. Protoţe bývá veřejná samospráva v tradičním pojetí označována jako výsledek delegování správy na jiné, nestátní subjekty, je výrazem decentralizace a demokracie. Veřejná samospráva má oprávnění vykonávat svoje záleţitosti samostatně, vlastním jménem a prostředky, v rámci stanoveným 8

9 zákonem. Můţe mít podobu územní samosprávy, kde jde o zastupování zájmů určitého území, resp. osob zde sídlících. Také můţe mít podobu zájmové samosprávy, kde se jedná o zastupování zájmů osob spojených především určitými společenskými zájmy, např. profesní komory. 1 Takovéto pojetí veřejné správy zachycuje následující obrázek č. 1. Obrázek č. 1: Schéma veřejné správy Veřejná správa Státní správa Samospráva Územní samospráva Zájmová skupina Zdroj: Provazníková, Romana, Financování měst, obcí a regionů, vlastní výroba 1.2 Charakteristika vývoje územní samosprávy Územní samospráva je významnou součástí veřejné správy. Vývoj samosprávy jiţ od jejích počátků aţ do současnosti má vliv na dnešní podobu územní samosprávy na našem území. Jako důleţitý fakt se z historického hlediska jeví to, jakým způsobem proběhla v daném státě dělba moci. Současnou právní úpravu pak zásadním způsobem ovlivňuje skutečnost, jakým způsobem probíhal z historického hlediska proces decentralizace. Tímto procesem musela naše země projít, naopak odlišný systém samosprávy existuje v zemích, kde neexistovala silná centrální moc. 2 Z historického hlediska procházela územní samospráva a její úloha rozporuplným vývojem, který je velmi úzce spjat s vývojem a úlohou státu. V rámci státu se začaly utvářet geograficky menší útvary, a to díky potřebě lidí spolu blíţe komunikovat a také pod vlivem kulturních, či jazykových faktorů, případně také vlivem ekonomických podmínek. Byly to například sídelní útvary na křiţovatkách obchodních cest. Tyto útvary získávaly postupně v některých oblastech společenského ţivota určitý stupeň nezávislosti na státu. Byla to především geografická poloha, která začala sídla spojovat a dále propojovat, ale velmi 1 PROVAZNÍKOVÁ, Romana, Financování měst, obcí a regionů, str

10 důleţitými, neopomenutelnými a podstatnými faktory, byly také jazykové, etnické a ekonomické důvody, bez kterých by se tyto útvary nemohly dále rozvíjet a navyšovat tak stále počet obyvatel. Tímto tedy vznikaly zárodky regionů, které se později staly základem pro vznik vyšších stupňů samosprávy. 3 Územní samospráva vznikala dvěma způsoby: Přirozeně jako obce, města municipality s určitým počtem obyvatel, kteří sídlí na stejném místě. Je to právě obec, která sdruţuje občany, kteří mají na jejím území bydliště a vyvíjejí zde své ekonomické aktivity. Byla a bude základem společnosti. V současnosti je obec základním stupněm samosprávy a zabezpečuje pro své občany některé sluţby a statky. Uměle z vůle státu, jako vyšší stupeň územní samosprávy na regionální úrovni, která zahrnuje společenství obyvatel, více měst a obcí v dané oblasti spojující společné zájmy na střední úrovni (tj. na území menším neţ je stát a větším neţ je obec). Podobně jako je tomu i u obcí, zabezpečují i tyto regiony pro své občany některé druhy veřejných sluţeb. Rostoucí úlohu regionů však zaznamenáváme aţ v 70. letech 20. století, a to v souvislosti s posilováním role vyšších stupňů územní samosprávy a potřebou sniţovat rozdíly mezi regiony v ekonomickém potencionálu, ale také v souvislosti se snahou vtáhnout do úsilí o stabilizaci ekonomiky také regiony. Do popředí se tak dostává i regionální politika jako součást hospodářské politiky státu. Prvky místní samosprávy se objevují jiţ ve starém Římě a Řecku. Ve 12. století sílí postavení měšťanstva. Snaţí se získat na panovníkovi určitou nezávislost pro města. Středověká města znázorňují relativně autonomní hospodářské celky s různými výsadami získanými od státu reprezentovaného panovníkem. Jednalo se především o tzv. regály (celní, trţní, solní apod., právo vybírat mýtné, právo vařit pivo apod.). Později se jednalo o akcízy (daně z prodejů, dávky za pouţití trţišť ungelt). Část takto nabytých prostředků odváděla města panovníkovi. Rozdíly mezi městy a relativní autonomie byly značně vysoké. Rozdíly vyplývaly nejen z moţnosti získat příjmy, ale i z rozsahu zajišťovaných sluţeb pro obyvatele, jako je např. ochrana majetku, osob, kvalita cest, vodovody, kanalizace). Tyto sluţby postupně s rozvojem průmyslové výroby nabývaly na významu v souvislosti s obrovskou migrací obyvatelstva do měst. 3 PROVAZNÍKOVÁ, Romana, Financování měst, obcí a regionů, str

11 Izolovanost a samostatnost měst se v průběhu 18. a 19. století stávala překáţkou dalšího rozvoje jak jich samotných, tak i státu. Docházelo k rozlišování měst na bohatá a chudá. Některá města nedokázala zabezpečovat základní sluţby pro obyvatele, a to bylo příčinou neţádoucí migrace obyvatelstva a kapitálu mezi městy a regiony. Docházelo tím ke zpomalování dalšího rozvoje státu. Od poloviny 19. století se pak postavení měst začalo měnit. Docházelo k postupnému omezování autonomie měst a centralizaci v závislosti na tom, jak se měnilo pojetí státu z hlediska ekonomické teorie. Počátkem 20. století a především po Velké hospodářské krizi výrazné rozdíly mezi regiony a městy přestaly být povaţovány za sociálně spravedlivé a stát se snaţil svojí politikou tyto rozdíly zmírňovat. Dochází tedy k výrazným centralizačním tendencím, které byly ještě zesilovány existencí světových válek, které vyţadovaly centrální řízení a financování hospodářství. Ve druhé polovině 20. století vzrůstá úloha územní samosprávy, měst a jejich financování. Města se však ve svém rozvoji potýkala mnohokrát s velkými vlnami migrace obyvatelstva. To znesnadňovalo zajišťování veřejných sluţeb, zejména bydlení, základní zdravotní péče a školství. Na jedné straně docházelo k decentralizaci a přesunu pravomocí na územní samosprávu, především na města a obce. Vznik samosprávy obcí byl prvním a zároveň zásadním krokem směřujícím k demokracii a decentralizaci veřejné správy. Na straně druhé se jim však často nedostávalo finančních prostředků a docházelo tak k prohlubování jejich finančních potíţí a k růstu jejich deficitů. Zároveň se zvyšoval i deficit celých veřejných financí. Ve snahách zamezit rostoucí zadluţenosti územních samospráv, které začaly zvyšovat i zadluţenost celých států, přistoupily některé země k redukci transferů ze státních rozpočtů do municipálních rozpočtů, coţ vedlo k omezování výdajů na municipální úrovni a k výrazné redukci lokálních a regionálních investic. Na druhé straně pokračovaly tendence v přesunu odpovědnosti za poskytování některých sluţeb, a to především sociálních, na niţší vládní úrovně. To kladlo velké finanční nároky na rozpočty územních samospráv. Zmíněné problémy vedly k tomu, ţe v posledních desetiletích většina zemí přistoupila k reformám územní veřejné správy. Pozornost se v rámci reforem věnuje především aspektům jako jsou: struktura územní samosprávy a optimální velikost obcí a měst, 11

12 funkce, které územní samosprávy vykonávají a jejich zdokonalování, zlepšení účinnosti řízení a zvýšení odbornosti v rozhodovacích procesech, hledání nejvhodnějšího modelu územní veřejné správy, efektivnost regionálního a lokálního veřejného sektou a zvýšení této efektivnosti, zkoumání moci a vlivu státu na rozhodování územních samospráv, zkoumání způsobu a intenzity jejich kontroly, zkoumání financování územních samospráv. Díky reformám se postupně zvyšuje význam regionální politiky a úloha vyšších úrovní územních samospráv regionů. Opět dochází k přesunu kompetencí, decentralizaci veřejné správy na územní samosprávu a současně dochází k dekoncentraci 4 a k uplatňování principu subsidiarity, coţ je odstátnění a jeho bezplatný převod na územní samosprávu jako nestátní subjekt 5. Po roce 1989 byla v ČR zahájena reforma veřejné správy, její součástí se stala reforma územní veřejné správy a tak je nyní jak územní státní správa, tak i územní samospráva v současné době dvoustupňová. Základní jednotkou územní samosprávy je obec a vyšším stupněm samosprávy je kraj (14 krajů). V současné době je celkový počet obcí v České republice V České republice existuje v současnosti smíšený model veřejné správy. Jak na úrovni obcí, tak krajů je státní správa i územní samospráva vykonávána v rámci jedné územně administrativní jednotky. Obce a kraje vykonávají státní správu v rámci tzv. přenesené působnosti. Rozsah přenesené působnosti u obcí se liší. Rozlišujeme obce se základním rozsahem a obce s širším rozsahem přenesené působnosti Pojem municipalita Pojem municipalita je spjat se základním obecným stupněm územní samosprávy, která se přirozeně zformovala na místní úrovni. Vytvořila se správa na úrovni obcí. Je třeba rozlišovat pojem municipalita od pojmu region, protoţe kaţdý z těchto pojmů vyjadřuje rozdílné funkční charakteristiky, velikostní specifika a příslušnost k určité hierarchické velikostní úrovni: 4 Přesun kompetencí ze státu na územní samosprávu v rámci výkonu státní správy. 5 PROVAZNÍKOVÁ, Romana, Financování měst, obcí a regionů, str PROVAZNÍKOVÁ, Romana, Financování měst, obcí a regionů, str. 37,38 12

13 Termíny municipium, obec a město vyjadřují, ţe se jedná o nejniţší základní územní správní jednotku. Pojem municipalita přitom vyjadřuje v českých zemích oba termíny, obec i město. Pojem region představuje větší územní celek 8 neţ jsou obec a město. Pro město se termín region téměř nepouţívá, i kdyţ obecně pro větší metropolitní města je pouţití tohoto pojmu moţné. Pokud se tyto dva pojmy uvádí jako relativně samostatné kategorie, vyjadřují se tím dvě rozdílné obsahové charakteristiky, a to územní a funkční. Územní a velikostní rozdílnost obou pojmů: Municipalita vyjadřuje (především ve Francii) městskou radu a zastupitelstvo spravující pozemky a stavby ve vlastnictví na území města. Region vyjadřuje určitý územní celek větší velikosti neţ územní celek municipality ohraničený hranicí (administrativní nebo neadministrativní). Funkční rozdílnost obou pojmů spočívá ve vlastnických vztazích. K regionu se nemusí vztahovat přímo určité vlastnické vztahy (region je spíše obecným výrazem pro určité území). U municipalit pak určité vlastnictví s pojmem přímo souvisí. 9 Municipální samosprávu potom chápeme jako projev veřejné moci, formu veřejné vlády a prvek veřejné správy, která samostatně spravuje věci na ohraničeném území. 1.4 Obec, její orgány a legislativní rámec Obec je podle zákona č. 128/200 Sb., o obcích základním územním samosprávným společenstvím občanů, tvořícím územní celek, který je vymezen hranicí území obce. Městys nebo také městečko je historický typ obce, který se nachází někde mezi městem a vsí. Bylo jim uděleno právo pořádat výroční a dobytčí trhy (tím se lišily od vsí). Musely mít městský charakter a musely plnit roli spádového městečka pro okolní vesnice. Podle současné právní úpravy je obec městysem, jestliţe tak stanoví po podání návrhu předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády. Město definuje zákon o obcích jako obec, která má nejméně 3000 obyvatel a stanoví tak předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, po předchozím vyjádření vlády. 8 Povaha většího územního celku pro pojem region vyplývá z významu latinského slova regio, regionis

14 Statutární města tvoří zvláštní skupinu. Tato územně členěná města jsou vyjmenovaná v zákoně a upravují své vnitřní poměry ve věcech správy města statutem, který je vydáván formou obecně závazné vyhlášky obce. Statutárním městům je zákonem umoţněno členit se na části nebo obvody. Této moţnosti ovšem nemusí vyuţít, případně můţe tuto moţnost vyuţít kdykoli v budoucnu. Město vyjmenované v zákoně jako statutární ve statutu stanoví především výčet jednotlivých městských obvodů a městských částí a vymezí se jejich území. Velmi důleţitou částí statutu je stanovení pravomoci orgánů města, orgánů městských obvodů a městských částí a jejich vzájemnou součinnost. Městské obvody a části nemohou nabývat vlastního majetku. Ve statutu je proto třeba upravit svěřený majetek statutárního města a rozsah oprávnění při nakládání s tímto majetkem a při výkonu s tím souvisejících práv. Ve statutu stanoví statutární města dále zdroje peněţních příjmů městských obvodů a městských částí a druhy výdajů v souvislosti s plněním úkolů v samostatné a přenesené působnosti, způsob projednání územně plánovací dokumentace města a programu rozvoje města s městskými obvody a částmi, rozsah oprávnění městských obvodů a částí zakládat, zřizovat a rušit právnické osoby a organizační sloţky a další záleţitosti, stanoví-li tak zákon. Statutárními městy jsou například Kladno, České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Liberec, Hradec Králové, Chomutov, Děčín, Most, Teplice, Karviná a Mladá Boleslav. Rozhodnutí orgánů městských obvodů a částí vydaná ve správním řízení a hospodaření těchto obvodů a částí přezkoumává v přenesené působnosti magistrát města. 10 Správce městského obvodu nebo části jmenuje a odvolává z funkce tajemník magistrátu. Obec je vymezena třemi základními atributy: členská základna (občané, kteří mají trvalý pobyt ve správním území obce), správní území, plnění veřejnoprávních úkolů v rámci obce. Členská základna (občané obce) Členskou základnu tvoří občané obce, kteří mají ve správním území obce trvalý pobyt a případně splňují další podmínky. Občanem obce je fyzická osoba, která je státním občanem 10 NOVOTNÝ, Vladimír, Územní samospráva České republiky, str

15 České republiky a je ve správním obvodě hlášena k trvalému pobytu, a to bez ohledu na věk. 11 Občanství obce vzniká narozením a zaniká smrtí. Mezi práva občana obce patří: právo volit a být volen do zastupitelstva obce a dále hlasovat v místním referendu, pokud dosáhl věku 18 let, právo vyjadřovat se k návrhu rozpočtu obce a k závěrečnému účtu obce za uplynulý kalendářní rok, a to buď písemně ve stanovené lhůtě, nebo ústně na zasedání zastupitelstva obce, právo nahlíţet do rozpočtu obce a do závěrečného účtu obce za uplynulý kalendářní rok, dále do usnesení a zápisů z jednání zastupitelstva obce, do usnesení rady obce, výborů zastupitelstva obce a komisí rady obce a pořizovat si z nich výpisy, právo poţadovat projednání určité záleţitosti v oblasti samostatné působnosti radou obce nebo zastupitelstvem obce; je-li ţádost podepsána nejméně 0,5% občanů obce, musí být projednána na jejich zasedání nejpozději do 60-ti dnů, jde-li o působnost zastupitelstva obce, nejpozději do 90-ti dnů, právo podávat orgánům obce návrhy, připomínky a podněty; orgány obce je vyřizují bezodkladně, nejdéle však do 60-ti dnů, jde-li o působnost zastupitelstva obce, nejpozději do 90-ti dnů. Fyzická osoba, která dosáhla 18-ti let věku, je cizím státním občanem a je v obci hlášena k trvalému pobytu má stejná práva jako občan obce, který dosáhl 18-ti let věku, stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázána a která byla vyhlášena. Stejná práva s výjimkou volebního práva a účasti na místním referendu má také fyzická osoba, která dosáhla věku 18-ti let a vlastní na území obce nemovitost. Zde není stanovena podmínka, ţe musí jít o občana ČR nebo státu se kterým je uzavřena příslušná smlouva. Čestné občanství Obec můţe čestné občanství udělit fyzickým osobám, které se významnou měrou zaslouţily především o rozvoj obce. Čestný občan má právo vyjadřovat na zasedání zastupitelstva obce svá stanoviska v souladu s jednacím řádem zastupitelstva obce. Čestné občanství je udělováno i odnímáno zastupitelstvem obce. Správní území 11 Zákon č. 133/200 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 15

16 Kaţdá část území České republiky je součástí území některé obce s výjimkou vojenských újezdů, pokud zákon nestanoví jinak. Území ČR se podle zákona č. 36/1960 SB., o územním členění státu dělí na kraje, kraje se dělí na okresy a okresy se dělí na obce a vojenské újezdy. Území obce nebo vojenského újezdu je definováno hranicí jednoho nebo více souvislých katastrálních území. Území krajů se skládá z území obcí. Správní území obce se skládá z jednoho nebo více katastrálních území. Sloučení obcí Při sloučení obcí vzniká dohodou zúčastněných obcí obce nová. Součástí této dohody musí být název nové obce. Pokud se slučované obce na novém názvu nedohodnou, rozhodne o něm Ministerstvo vnitra. Území obce se po sloučení skládá z území slučovaných obcí. Původní obce zanikají a vzniká nová obec (nový subjekt), která je právním nástupcem zaniklých obcí. Připojení obce Ke změně hranice obce dochází v případě připojení jedné obce k jiné, zpravidla větší obci. Původní obec, ke které se jiná obec připojuje současně nezaniká, ale stává se právním nástupcem zaniklé obce. Dnem připojení zanikají orgány obce, která se připojila. Dohodu o připojení obce nebo o sloučení obcí lze uzavřít na základě rozhodnutí zastupitelstev dotčených obcí. Návrh na konání místního referenda o této věci můţe být podán do 30-ti dnů od zveřejnění tohoto rozhodnutí. Občané obce mají právo na to, aby hlasováním v místním referendu rozhodnutí zastupitelstva obce o sloučení nebo připojení obce změnili. Dohoda o sloučení obcí nebo o připojení obce bude uzavřena po oznámení rozhodnutí svých zastupitelstev krajskému úřadu. Pokud je konáno místní referendum o sloučení obcí nebo o připojení obce, oznámí dotčené obce i rozhodnutí přijaté v místním referendu. Oddělení části obce Nová obce můţe vzniknout jak sloučením obcí, tak oddělením části obce nebo zrušením vojenského újezdu. Ta část obce, která se chce oddělit, musí mít samostatné katastrální území sousedící nejméně se dvěma obcemi nebo jednou obcí a cizím státem a tvořící souvislý územní celek. Po oddělení musí mít alespoň občanů. Identické podmínky musí splňovat i obec, od které se část obce odděluje. Občané ţijící na území té části obce, která se chce oddělit musí vyslovit svůj souhlas v místním referendu. Občané obce tedy ustanoví přípravný výbor. Nejméně tři členové tvoří 16

17 přípravný výbor a počet členů tohoto výboru je vţdy lichý. Přípravný výbor tvoří oprávněný občan, který má trvalý pobyt v té části obce, která se chce oddělit. Přípravný výbor: navrhuje uspořádání místního referenda o oddělení části obce a také se podílí na jeho přípravě a provedení, podílí se také na přípravě návrhu na oddělení části obce, má právo jednat za nově vznikající obec při uzavírání dohody o rozdělení majetku, je účastníkem řízení o oddělení části obce, ale nemůţe podat návrh na oddělení části obce krajskému úřadu. O oddělení části obce rozhoduje krajský úřad v přenesené působnosti na návrh obce, na základě kladného výsledku místního referenda konaného v té části obce, která se chce oddělit. Krajský úřad svým rozhodnutím schválí návrh obce na oddělení její části, jsou-li splněny všechny podmínky stanovené zákonem, v opačném případě návrh odmítne. Řízení o oddělení části obce, které je ukončené pravomocným rozhodnutím nelze obnovit a pravomocné rozhodnutí o oddělení části obce nelze přezkoumat ve správním řízení. Jiné změny území obcí Změny hranic obcí, při nichţ nedochází ke sloučení, připojení nebo oddělení části obce, se uskutečňují na základě dohody zúčastněných obcí po projednání s příslušným katastrálním úřadem. Uzavření dohody oznámí obec jak Ministerstvu financí, tak i příslušnému katastrálnímu úřadu a finančnímu úřadu. Zabezpečování veřejných a smíšených statků Územní samospráva by měla v širším pojetí vytvářet podmínky pro sociálně ekonomický rozvoj daného území. Primární úlohou územní samosprávy je zabezpečit pro své občany celou řadu veřejných statků a sluţeb, ať jiţ prostřednictvím svých neziskových organizací nebo i jinými způsoby, při respektování poţadavku maximální hospodárnosti a efektivnosti. Čistý veřejný statek je podle definice P. A. Samuelsona v článku The Pure Tudory of Public Expenditure z roku je statek, jehoţ spotřeba jedním jednotlivcem nezmenšuje spotřebu tohoto statku spotřebitelem jiným a je nedělitelná. Příkladem čistého veřejného statku můţe být národní obrana, veřejné osvětlení, soudnictví a poţární ochrana. Tyto statky jsou spojeny s tzv. automatickou spotřebou, coţ můţe znamenat, ţe si spotřebu těchto statků občan 12 SAMUELSON, P. A., The pure theory of public expenditure. The Rewiew of Economics and Statistics, str

18 mnohdy ani neuvědomuje. Platí tak nevylučitelnost ze spotřeby. Důsledkem nevylučitelnosti ze spotřeby je selhání trţních a cenových mechanismů, které nemohou ze spotřeby veřejného statku vyloučit spotřebitele, který odmítá platit náklady umoţňuje chování tzv. černého pasaţéra. Čistý veřejný statek tedy musí být zajišťován veřejně. Pod veřejným zajišťováním chápeme způsob rozhodování 13 o produkci či spotřebě statku. U pojmu smíšený statek nalezneme v odborné literatuře řadu různých přístupů k vymezení tohoto statku, ale přesto lze v těchto rozdílných přístupech nalézt typické vlastnosti smíšeného statku. J. Bénard definuje smíšený statek takto: smíšený statek je ve své spotřebě dělitelný, kvantita může být rozdělena mezi individuální spotřebitele, avšak kvalita zůstává nedělitelná až po kapacitní rozdělení. Za daného stavu spotřebované kvantity je kvalita poskytovaného statku pro všechny spotřebitele stejná. 14 Odlišnost od veřejného statku je taková, ţe mezní náklady na dodatečného uţivatele jiţ nejsou nulové a spotřebitele lze vyloučit ze spotřeby prostřednictvím cenového nebo přídělového systému. Vyloučit ze spotřeby lze optimálně, pokud je mnoţství blízko prahu přetíţení a začíná silně klesat kvalita. To má zvláštní význam pro municipální finance, kdy charakter lokálního veřejného statku ovlivňuje způsob jeho financování, zda se vyuţijí spíše uţivatelské poplatky nebo daňové příjmy. Při zohlednění prostorového aspektu statků se lze na úrovní obcí setkat zejména s poskytováním místních (lokálních) statků a sluţeb vyuţívaných obyvatelstvem obce. Jsou financovány především formou dotací, či příspěvků v rámci rozpočtové soustavy. 15 Hospodaření obcí K plnění svých primárních úkolů musí mít obec nejen vymezeno správní území s obyvatelstvem, ale i ekonomickou základnu, jejímţ základem je majetek obcí. Obec má ze zákona právo majetek získávat, uţívat jej a nakládat s ním jako právnická osoba. Jelikoţ obce, jako jednotky územní samosprávy, hospodaří s veřejným majetkem, právní řád stanoví určitá omezení a podmínky pro hospodaření s tímto majetkem. Cílem hospodaření s majetkem obce je uspokojování potřeb jejich občanů, zatímco cílem hospodaření s majetkem podnikající právnické osoby je dosaţení zisku. Proto je zcela chybný postup orgánů obcí, které před zájmy občanů upřednostňují ziskovost před nakládáním s majetkem obce. 13 Veřejnou volbou prostřednictvím hlasování a způsob financování produkce veřejných statků, a to zejména prostřednictvím rozpočtu. 14 Bénard, J., Veřejná ekonomika I. Praha: EÚ ČSAV, 1989, str PROVAZNÍKOVÁ, Romana, Financování měst, obcí a regionů, str

19 Rozhodnutí orgánů obcí mohou být podrobena přezkoumání orgány činnými v trestním řízení a jejich členové mohou být stíháni pro některý z trestných činů jako veřejní činitelé v souvislosti s porušováním povinností při správě obecního majetku, jestliţe zaviněným jednáním způsobí škodu. Obec hospodaří podle schváleného rozpočtu, který schvaluje zastupitelstvo obce na kalendářní rok. Rozpočet obce je součástí soustavy veřejných rozpočtů, která je vzájemně propojena a vytváří předpoklady k financování veřejných výdajů. Obec majetek musí vyuţívat účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti. Obec má povinnost pečovat o zachování a rozvoj svého majetku a vést jeho evidenci. Majetek obce musí výt chráněn před zničením, poškozením, odcizením, zneuţitím a jinými neoprávněnými zásahy. Obec má povinnost trvale sledovat, zda dluţníci včas a řádně plní své závazky, a zabezpečit, aby nedošlo k promlčení nebo zániku z nich vyplývajících práv. Stát ručí za hospodaření a závazky obce, jen tehdy pokud tento závazek převezme stát smluvně. Obec nesmí přijmout úvěr, který přesáhne 150 % vlastního rozpočtu minulého roku a nesmí také ručit za závazky fyzických a právnických osob. Výjimky, které jsou přípustné jsou uvedeny v zákoně o obcích. Závěrečný účet Údaje o ročním hospodaření územního samosprávního celku a svazku obcí se po skončení kalendářního roku souhrnně zpracovávají do závěrečného účtu. Závěrečný účet zahrnuje údaje o plnění rozpočtu příjmů a výdajů v plném členění podle rozpočtové skladby a o dalších finančních operacích, včetně tvorby a pouţití fondů v tak podrobném členění a obsahu, aby bylo moţné zhodnotit finanční hospodaření územního samosprávného celku a svazku obcí a jimi zřízených nebo zaloţených právnických osob a hospodaření s jejich majetkem. Porušení rozpočtové kázně Podle zvláštního zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech mohou být za neoprávněné pouţití nebo zadrţení státních peněţních prostředků a prostředků poskytnutých prostřednictvím Národního fondu stanoveny sankce. Porušením rozpočtové kázně v územních rozpočtech se rozumí kaţdé neoprávněné pouţití nebo zadrţení peněţních prostředků patřících či svěřených územnímu samosprávnému celku. Za porušení rozpočtové kázně se také povaţuje nesplnění povinností nebo podmínek stanovených zákonem pro hospodaření územních samosprávných celků a svazků obcí, včetně 19

20 povinnosti dát si přezkoumat hospodaření za uplynulý kalendářní rok a povinností stanovených pro přípravu a projednávání závěrečného účtu, anebo povinností uloţených podle zákona orgány k tomu oprávněnými. Orgány obcí Orgány obcí se rozumí zákonem stanovené orgány, které mají pravomoc v rámci obce. Zastupitelstvo je orgán obce, kterým je obec samostatně spravována. Dalšími orgány jsou rada obce, starosta, obecní úřad a zvláštní orgány obce. Tabulka č. 1 nám ukazuje, jak se mění označení orgánů obce podle typu obce. Tabulka č. 1: Označení orgánů obce podle typu obce Obec Městys Město Statutární město zastupitelstvo obce zastupitelstvo městyse zastupitelstvo města zastupitelstvo města rada obce rada městyse rada města rada města obecní úřad úřad městyse městský úřad magistrát starosta starosta starosta primátor zvláštní orgán obce zvláštní orgán městyse zvláštní orgán města zvláštní orgán města Zdroj: Novotný Vladimír, Územní samospráva České republiky, vlastní výroba Zastupitelstvo obce Zastupitelstvo obce je základním orgánem obce, který je tvořen z členů zastupitelstva zvolených ve všeobecných, rovných a přímých volbách tajným hlasováním. Obecní zastupitelstvo odpovídá zejména za dodrţování plánu rozvoje obce a za hospodaření s obecním majetkem. Tabulka č. 2: Počet členů zastupitelstva podle počtu obyvatel obce počet obyvatel (k 1.1. roku voleb) počet členů do až 15 nad 500 do až 15 nad do až 25 nad do až 35 nad do až 45 nad až 55 Zdroj: Novotný Vladimír, Územní samospráva České republiky, vlastní výroba Zastupitelstvo stanoví na kaţdé volební období před vyhlášením voleb počet členů, kteří mohou být zvoleni. Podle velikosti obce, respektive podle počtu obyvatel dané obce, a rozhodnutí zastupitelstva je určen počet členů zastupitelstva, který ukazuje následující 20

21 tabulka. Tento počet nelze v průběhu volebního období měnit. Jen pokud dojde k vyhlášení nových voleb. Počet členů zastupitelstva můţe být niţší neţ je stanovený počet, ale nesmí klesnout pod jednu třetinu oproti počtu určenému podle zákona. Mandát člena zastupitelstva vzniká zvolením, tedy jiţ okamţikem kdy je ukončeno hlasování ve volební místnosti. Zaniká splněním zákonných podmínek nebo pokud zánik mandátu vysloví zastupitelstvo obce. Za splnění zákonných podmínek se povaţuje odmítnutí sloţení slibu nebo jeho sloţení s výhradou, dále den, kdy starosta nebo primátor obdrţí písemnou rezignaci na zasedání zastupitelstva. Mandát dále zaniká úmrtím člena zastupitelstva, dnem voleb do zastupitelstva a dnem sloučení obcí nebo připojení obce k jiné obce. Zastupitelstvo se schází k zasedání podle potřeby, avšak nejméně jedenkrát za 3 měsíce. Jednotlivá zasedání se konají v územním obvodu obce, jsou veřejná a můţe být tedy přítomna kaţdá fyzická osoba. Zastupitelstvu obce je vyhrazeno právo: schvalovat program rozvoje obce, schvalovat rozpočet obce a závěrečný účet obce, zřizovat trvalé a dočasné peněţní fondy obce, zřizovat a rušit příspěvkové organizace a organizační sloţky obce, schvalovat jejich zřizovací listiny, rozhodovat o zaloţení nebo rušení právnických osob, schvalovat jejich zakladatelské listiny, společenské smlouvy, zakládací smlouvy a stanovy a rozhodovat o účasti v jiţ zaloţených právnických osobách atd. Rada obce Je výkonným orgánem obce v samostatné působnosti a za svůj výkon odpovídá zastupitelstvu obce. V oblasti přenesené působnosti připadá radě rozhodovat jen tehdy, stanoví-li tak zákon. Do jejích kompetencí patří především zabezpečování hospodaření obce, schvalování rozpočtu, zřizování komisí a odborů obecního úřadu. Rada je tvořena starostou, místostarostou, případně místostarosty a dalších členů rady. Počet členů je lichý a činí vţdy 5 11 členů. Rada obce není volena v obcích, kde má zastupitelstvo méně neţ 15 členů. Potom funkci rady obce plní starosta, nestanoví-li zákon jinak. Rada obce se schází podle potřeby a její schůze jsou neveřejné. Rada připravuje návrhy pro zasedání zastupitelstva obce a zákonem je jí vyhrazeno právo: zabezpečovat hospodaření obce podle schváleného rozpočtu, vydávat nařízení obce, 21

22 stanovit rozdělení pravomocí v obecním úřadu, rozhodovat o počtu zaměstnanců v tomto úřadě, kontrolovat úkoly plněné obecním úřadem, ukládat pokuty ve věcech samostatné působnosti obce, schvalovat účetní závěrku obce atd. Starosta Je orgánem obce a zastupuje obec navenek. Starosta je volen zastupitelstvem a je mu také za výkon své funkce odpovědný a je zastoupen jedním čí více místostarosty. Starosta má stejné pravomoci jako kaţdý člen zastupitelstva a kromě nich dále: se souhlasem ředitele krajského úřadu jmenuje a odvolává tajemníka obecního úřadu a stanoví jeho plat podle zvláštních předpisů, odpovídá za včasné objednání přezkoumání hospodaření obce za uplynulý kalendářní rok, odpovídá za informování veřejnosti o činnosti obce, svolává a zpravidla také řídí zasedání zastupitelstva obce a rady obce, spolu s místostarostou nebo jiným radním podepisuje právní předpisy obce, usnesení zastupitelstva obce a rady obce, také podepisuje spolu s ověřovateli zápisy z jednání zastupitelstva obce a zápisy z jednání rady obce, je předsedou povodňové komise podle zákona č, 254/2000 Sb., atd. Obecní úřad Obecní úřad je orgánem obce, který tvoří starosta, místostarosta, tajemník obecního úřadu a zaměstnanci obce zařazení do obecního úřadu. V čele úřadu stojí starosta, úkoly zaměstnavatele však plní tajemník obecního úřadu. Úřad plní v samostatné působnosti úkoly, které mu uloţilo zastupitelstvo obce nebo rada obce a pomáhá výborům a komisím v jejich činnosti. Obecní úřad má dále ze zákona povinnost podávat informace ţadatelům a na veřejně dostupném místě zřídit úřední desku. Tajemník obecního úřadu Tajemník není samostatným orgánem obce, ale je důleţitou součástí obecního úřadu, jeho postavení v rámci úřadu je tak významné, ţe je třeba se o něm samostatně stručně zmínit. Je jmenován a odvoláván starostou obce po předchozím souhlasu ředitele krajského úřadu, bez kterého je jinak jmenování nebo odvolání neplatné. Tajemník je odpovědný za plnění obecních úkolů starostovi obce. 22

23 Funkce tajemníka se zřizuje vţdy v obci s pověřeným obecním úřadem a v obci s rozšířenou působností, v ostatních případech se funkce tajemníka můţe, ale nemusí zřídit. Tajemníku obce je vyhrazeno právo: stanovovat v oblasti pracovněprávních vztahů platy všem zaměstnancům obce zařazeným do obecního úřadu a plnit úkoly statutárního orgánu zaměstnavatele podle zvláštních právních předpisů vůči zaměstnancům zařazeným do obecního úřadu, vydávat spisový řád, skartační řád a pracovní řád obecního úřadu a další vnitřní směrnice, nevydává-li je rada obce, rozhodovat o podjatosti vedoucích odborů obecního úřadu, účastnit se hlasem poradním zasedání obecního úřadu, atd. Další orgány obce Samostatným orgánem obce je také zvláštní orgán zřízený na základě zvláštního zákona. Je zřizován starostou pro výkon přenesené působnosti a členové tohoto orgánu jsou jím jmenováni a odvoláváni. Obce mohou jako svůj zvláštní orgán zřizovat komise k projednávání přestupků, komisi pro sociálně-právní ochranu dětí, povodňovou komici a někdy je také mezi zvláštní orgány obce zařazována bezpečnostní rada obce. Orgány zastupitelstva obce Je důleţité se zmínit o orgánech zastupitelstva, jimiţ jsou výbory. Zastupitelstvo výbory zřizuje podle potřeby, vţdy však musí zřídit výbor kontrolní a finanční, které mu ze své činnosti odpovídají. Zastupitelstvo můţe mimo těchto výborů zřídit jakýkoliv výbor, který podléhá jen těm otázkám, které jsou zastupitelstvu svěřeny. V praxi se můţeme setkat například s výbory pro mládeţ, turistiku a cestovní ruch, zdravotnictví a rozvoj regionu. 16 Finanční výbor Finanční výbor je jak kontrolním orgánem zastupitelstva obce, tak i jeho iniciativním orgánem. Kontroluje především hospodaření obce, ale je třeba si uvědomit, ţe o čerpání finančních prostředků z rozpočtu dané obce nerozhoduje, neboť hospodaření podle rozpočtu přísluší, radě obce. Finanční výbor má právo: na projednání zprávy o přezkoumání hospodaření za uplynulý rok s auditorem dle zákona o auditorech, 16 NOVOTNÝ, Vladimír, Územní samospráva České republiky, str

24 můţe iniciativně navrhovat vhodné čerpání finančních prostředků, kontrolovat, zda je majetek obce vyuţíván účelně a hospodárně, v souladu s jejími zájmy a úkoly, zda obec neručí za jiné závazky, neţ stanoví zákon, zda jsou zveřejňovány majetkové záměry ve smyslu 39 zákona o obcích, kontrolovat dodrţování rozpočtu obce a pravidla stanovená pro hospodaření v zákoně č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Opatření k nápravě nedostatků, které byly zjištěny finančním výborem při kontrole hospodaření ukládá zastupitelstvo obce radě odpovědné za zabezpečení hospodaření obce podle rozpočtu. Poté starosta, který je v čele obecního úřadu, ukládá splnění opatření k nápravě týkající se činnosti obecního úřadu, tajemníkovi. Kontrolní výbor Kontrolní výbor kontroluje plnění usnesení zastupitelstva a rady obce, v případě, ţe je zřízena. Dále kontroluje dodrţování právních předpisů ostatními výbory a obecním úřadem na úseku samostatné působnosti a orgánů stanovených zákonem. O provedené kontrole pořizuje výbor zápis, který obligatorně obsahuje, údaje o tom, co bylo kontrolováno, jaké nedostatky byly zjištěny a předkládá návrhy opatření směřující k odstranění zjištěných nedostatků. 17 Legislativní rámec územní samosprávy Aby mohla územní samospráva existovat a realizovat své funkce je třeba v daném státě vytvořit legislativní a ekonomické předpoklady. Legislativa určuje prostřednictvím zákonů vznik a postavení jednotlivých stupňů územní samosprávy. Vymezuje jejich pravomoci, působnost, autonomii a odpovědnost. Dále upravuje organizaci a vnitřní členění, vymezuje rozsah samostatné a přenesené působnosti a vymezuje i vzájemné vztahy mezi jednotlivými stupni územní samosprávy navzájem, vztahy státu a územními samosprávami. V neposlední řadě vymezuje legislativa příslušnými zákony i ekonomické předpoklady fungování územních samospráv. Evropská charta místní samosprávy je důleţitým dokumentem, který potvrdil postavení územní samosprávy v Evropě. Tento dokument byl přijat členskými státy Rady Evropy ve Štrasburku a vstoupil v platnost Evropskou chartu místní samosprávy ratifikovalo ji více neţ 38 států, kteří ji ve svém zákonodárství respektují. Stát však nemusí respektovat všechna ustanovení, musí jen vymezit ta, která respektovat nebude. Evropská charta ve svých článcích vymezuje:

25 pojem a rozsah místní samosprávy a její ústavní a zákonné základy, podmínky výkonu odpovědnosti na místní úrovni, správní dozor nad činností místních společenství, finanční zdroje místních společenství, právní ochranu místní samosprávy, právo místních společenství se sdruţovat. Česká republika tuto úmluvu ratifikovala v roce V platnost vstoupila 1. září ČR respektuje ve svém zákonodárství většinu ustanovení tohoto dokumentu, i kdyţ v oblasti financování územních samospráv u nás není situace zcela optimální. 18 Výhrada v oblasti financování územních samospráv souvisí zejména s odlišnou právní úpravou v oblasti finančního práva a s odlišnou koncepcí daňové soustavy a systému přerozdělování vybraných finančních prostředků. V našem právním řádu je systém přerozdělení finančních prostředků předem daný zákonem a místní samospráva tak nemá moţnost ovlivňovat výši daňové sazby. 19 Této problematice se také věnuje druhá kapitola. Výčet nejdůleţitějších právních předpisů pro činnost obce je uveden v příloze č Municipální úroveň územní samosprávy v Evropské unii Jak jiţ bylo řečeno, základním stupněm územní samosprávy je obec, která je ze zákona vybavena nezávislými kompetencemi, pravomocemi a odpovědností. V zemích Evropské unie existuje přibliţně obcí, či jim ekvivalentních jednotek (Local Administrative Units LAU). 20 Základní klasifikací územních celků, která se vyuţívá k harmonizaci statistických dat, socio-ekonomických analýz a především v rámci regionální politiky je systém NUTS ( Nomenclature of territorial units for statistics). Rozdělení regionů do NUTS charakterizuje maximální a minimální počet obyvatel, kteří na daném území ţijí. Je postaveno na zaţitém rozdělení správních celků jednotlivých zemí. Tabulka č. 3: Počet obyvatel podle NUTS NUTS Minimum Maximum NUTS NUTS NUTS Zdroj: 18 PROVAZNÍKOVÁ, Romana, Financování měst, obcí a regionů, str. 16, PROVAZNÍKOVÁ, Romana, Financování měst, obcí a regionů, str

26 Místní administrativní jednotka (Local Administrative Units LAU) je pojem, který byl definován EU a nahradil na místní úrovni statické administrativní jednotky NUTS 4 a 5. LAU má dvě úrovně: LAU 1. úrovně - zahrnují územní většího mnoţství obcí (u nás to jsou okresy). Nejsou vyuţívány ve všech státech EU, ale pouze v České republice, Estonsku, Finsku, Irsku, Kypru, Litvě, Lotyšsku, Lucembursku, Maďarsku, Maltě, Německu, Polsku, Portugalsku, Řecku, Slovensku, Slovinsku a Spojeném království. 21 LAU 2. úrovně - představují samosprávnou obec. Jsou ve většině zemí shodné se základním stupněm územní samosprávy, tedy municipalitami. Lze ale najít země, kdy tomu tak není a LAU odráţejí jen územně administrativní členění státu, a to například v Litvě, Bulharsku, Velké Británii, Irsku, Portugalsku. Střední velikost počtu obyvatel se pohybuje kolem 4100 obyvatel na jednu obec. Nejmenší průměrný počet obyvatel na obec má Francie, Česká republika, Kypr a Irsko. Rozdíly mezi zeměmi v počtu obcí a počtu obyvatel na jednu obec mají důvody nejen historické. Jsou také výsledkem politiky centralizace, kterou některé země praktikovaly pro omezení počtu obcí a zvětšení jejich velikosti. Tímto se snaţily čelit nevýhodám vyplývajících z malé velikosti obcí. Je to například: omezenost daňového základu, nedostatečné finanční zdroje pro vykonávání kompetencí, nemoţnost realizovat úspory z rozsahu, nízká profesionální a kvalifikační úroveň v řízení. Existuje několik zvláštností vztahujících se k jednotlivým zemím a jejich místní samosprávě, kdy místní samosprávy kumulují jak status územních samospráv první, tak i druhé úrovně. V České republice má Praha statut jak hlavního města tak kraje, v Německu 118 metropolí dvojí statut obce a okresu, v Dánsku má Kodaň, Frederiksberg a Bornholm dvojí statut obce a hrabství. V Itálii jsou města, která se mohou transformovat na metropole (Turín, Milán, Benátky, Janov, Florencie, Řím, Bari a Neapol) a být současně obcemi i provinciemi. Ve Francii, Maďarsku, Polsku, České republice, Slovensku a ve Velké Británii mají hlavní města (a někdy rovněţ další větší města) zvláštní status, který jim nejčastěji poskytne institucionální uspořádání odlišné od ostatních obcí

27 Z toho můţeme usoudit, ţe územní uspořádání v Evropské unii vykazuje mnohé společné rysy, zejména se jedná o malou velikost územních samospráv základní úrovně, tedy obcí a také posilování kompetencí územních samospráv vyššího stupně. 27