Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra práva a veřejné správy. Odborné expertizy. - prostředek objasňování majetkové a hospodářské kriminality

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Odborné expertizy - prostředek objasňování majetkové a hospodářské kriminality Bakalářská práce Autor: Jana Nevařilová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Pavel Zelenka Praha leden 2011

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. Ve Strakonicích dne Jana Nevařilová

3 Poděkování Mé poděkování patří vedoucímu bakalářské práce panu JUDr. Pavlu Zelenkovi za výbornou spolupráci, cenné rady, připomínky a odborné vedení.

4 Anotace Bakalářská práce se zabývá dokazováním v obecném slova smyslu, a to jeho předmětem, členěním důkazních prostředků, procesem dokazování a subjekty dokazování. Podrobněji se zabývá charakteristikou majetkové a hospodářské kriminality. Zejména je však zaměřena na jednotlivé odborné expertizy jako důkazní prostředek a jejich využití k objasnění majetkové a hospodářské kriminality. Současně poukazuje na jejich důležitost při dokazování trestné činnosti. Klíčová slova Dokazování, důkaz, znalec, znalecký posudek, odborné expertizy, odborná vyjádření, kriminalita, trestní řád, zákon, trestný čin, obžalovaný. Annotation The Thesis deals with evidence in a general sense, and in particular with the subject of evidence, the division of evidence, the process evidence and subjects of evidence. The Thesis concentrates in detail on the characteristics of property and economic crimes. Mainly, however, it focuses on individual professional expertise as the evidence, and it s use to clarify property and economic crimes. The Thesis also highlights it s importance in proving a criminal offence. Keywords Evidence, proof, expert, expert evidence, professional expertise, expert opinion, criminality, Criminal Procedure, Law, criminal offense, the defendant.

5 Obsah Úvod Dokazování Předmět dokazování Členění důkazních prostředků Proces dokazování Postup orgánů činných v trestním řízení Subjekty podílející se na dokazování Odborné expertizy Právní úprava v trestním řádu Zákon o znalcích a tlumočnících Prováděcí vyhláška Členění expertiz Odborná vyjádření Znalecký posudek Posudek ústavu Charakteristika majetkové a hospodářské kriminality Majetková kriminalita Fenomenologie majetkové kriminality Etiologie majetkové kriminality Hospodářská kriminalita Odborné expertizy při řešení, sloužící k objasnění majetkové a hospodářské kriminality Kriminalistické expertizy jako důkazní prostředek Znalecké posudky jako důkazní prostředek Kasuistika Závěr Seznam použité literatury Seznam zkratek

6 Úvod K výběru tématu mé bakalářské práce nazvané Odborné expertizy prostředek objasňování majetkové a hospodářské kriminality přispěla skutečnost, že jsem více než 11 let pracovala na Trestním oddělení Okresního soudu ve Strakonicích, tudíž se mi toto téma stalo velmi blízké. Cílem této práce je specifikovat jednotlivé odborné expertizy jako důkazní prostředek v objasňování majetkové a hospodářské kriminality. Práce je zaměřena na vysvětlení účelu a smyslu jednotlivých odborných expertiz, dále jak odborné expertizy napomáhají k objasnění trestné činnosti a k usvědčení pachatele a konečně jak důležitým a mnohdy nezbytným důkazním prostředkem jsou. Nejprve se pozastavím nad samotným dokazováním. Představím jeho definici a velmi podrobně se zaměřím na charakteristiku jednotlivých důkazních prostředků. Nedílnou součástí dokazování je proces. V této kapitole bych ráda popsala postup jednotlivých orgánů činných v trestním řízení od doby podání trestního oznámení po rozhodnutí, případně odvolací řízení. Rovněž se zaměřím i na jednotlivé subjekty podílející se na dokazování. V navazující kapitole se zabývám odbornými expertizami. Zmiňuji zde jejich právní úpravu v trestním řádu, stejně tak podrobněji rozebírám zákon o znalcích a tlumočnících a prováděcí vyhlášku. Neopomenu zmínit ani jednotlivé členění expertiz. Vysvětluji rovněž, co je odborné vyjádření a co znalecký posudek, za jakých podmínek postačí pouze odborné vyjádření a kdy už je zapotřebí znaleckého posudku. Stejně se zmiňuji i o posudku ústavu. V další části práce se budu detailně věnovat charakteristice majetkové a hospodářské kriminality. Poté se zaměřím na odborné expertizy při řešení, sloužící k objasnění majetkové a hospodářské kriminality. Zejména podrobně vysvětlím jednotlivé kriminalistické expertizy, čím jsou charakteristické a při jaké trestné činnosti se která používá. Nejen expertizy slouží k objasnění majetkové a hospodářské kriminality. Jsou jimi rovněž i znalecké posudky všech možných odvětví. Charakterizovala jsem některé z nich. 6

7 Poslední kapitola se věnuje analýze trestního případu z mé praxe. Popíši trestní případ z roku 2001, odsouzený však až v roce Zmíním zejména to, jak znalecký posudek napomohl k objasnění závažné trestné činnosti a k usvědčení pachatele ze zvlášť závažného trestného činu hospodářského charakteru. 7

8 1. Dokazování 1.1 Předmět dokazování Jádrem trestního řízení je činnost, kterou se objasňuje skutkový podklad pro meritorní rozhodnutí. Úkolem trestního řízení je podle 89 odst. 1 tr. ř. zjistit, zda se stal skutek, zda tento skutek naplňuje znaky trestného činu, včetně stanovení následku a výše škody, a zda ho spáchal obviněný. Navíc je třeba dokazovat a objasnit okolnosti, které vedly k trestné činnosti, nebo umožnily její spáchání, a osobní poměry pachatele. Tímto je vymezen předmět dokazování, tj. okruh skutečností, jenž je v trestním řízení potřeba dokazovat a který je důležitý pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. 1 Dokazování je jednou z řady procesních činností orgánů činných v trestním řízení. Umožňuje zjistit skutkový základ pro rozhodnutí a pro další postup tak, aby mohl být splněn účel trestního řízení. Dokazování je de facto jedinou cestou pro orgány trestního řízení, kterou si obstarávají skutkový podklad pro své rozhodnutí, případně pro jiný postup. Dokazováním si tudíž opatřují věrohodné informace o určité minulé události. Následně pak pomocí logického postupu odvozují úsudek o předmětu dokazování. Činí tak z důvodu, aby bylo jejich rozhodování dostatečně podložené, odůvodněné a přezkoumatelné. Dokazování lze provádět po zahájení trestního stíhání dané konkrétní osoby, aby tato mohla již jako obviněný plně uplatnit svá práva a ovlivňovat tak i dokazování, a to zejména z hlediska vlastní obhajoby. Výjimečně však může být zahájeno i před samotným zahájením trestního stíhání za podmínek uvedených v 158 odst. 3 písm. a) i) tr. ř. Vedle dalších úkonů je zapotřebí se zmínit i o problematice neodkladných a neopakovatelných úkonů. Policejní orgán může provádět neodkladné nebo neopakovatelné úkony v případech, kdy jejich provedení nepatří do výlučné pravomoci jiného orgánu činného v trestním řízení. 2 1 Fryšták, Marek: Hospodářská kriminalita z pohledu teorie a praxe, 1. vydání. Ostrava-Přívoz: KeyPublishing s.r.o., s. 2 Právně upraveno v ustanovení 160 odst. 3 tr. ř. 8

9 Neodkladnými úkony 3 mohou být zejména: prohlídka jiných prostor a pozemků, osobní prohlídka, vstup do obydlí, jiných prostor a na pozemek, provádění důkazu v jiných prostorách a na pozemku, zadržení nebo otevření zásilky, její záměna, sledování a další. Mohou jimi být rovněž i podněty či žádosti policejního orgánu k vydání předchozího souhlasu nebo příkazu či povolení státního zástupce, podání návrhu na vydání rozhodnutí soudu apod. Neopakovatelnými úkony jsou především úkony týkající se osob, které mohou být v době bezprostředně následující po předpokládaném provedení úkonu pro orgány činné v trestním řízení nedosažitelné, např. cizinec, který odjíždí do zahraničí a již se do České republiky nevrátí. 4 Předmětem dokazování má trestní řád na mysli okruh skutečností, který je považován za nutné v trestním řízení dokazovat. Trestní řád ve své podstatě ukládá orgánům činným v trestním řízení za úkol dokazovat 3 okruhy skutečností: 1) okolnosti důležité pro rozhodnutí ve věci samé tj. okolnosti tvořící znaky daného trestného činu, okolnosti, které nasvědčují či vyvracejí, že pachatelem je právě obviněný, důvody vylučující trestnost, stejně tak okolnosti důležité pro uložení určitého opatření obviněnému, a to ať již trestu, ochranného opatření či případně náhrady škody; 2) okolnosti důležité pro postup trestního řízení tj. okolnosti, které vedly například k odročení hlavního líčení, popřípadě přerušení trestního stíhání či zproštění povinnosti svědka svědčit atd.; 3) okolnosti, které vedly ke spáchání trestné činnosti, nebo její spáchání umožnily, a okolnosti důležité pro rozhodnutí o uplatněném nároku na náhradu škody. U všech tří shora uvedených skutečností je nezbytné i dokazování okolností důležitých pro hodnocení věrohodnosti důkazů a skutečností, které mají být nepřímými důkazy. Účelem dokazování je tedy zjistit skutkový stav věci bez důvodných pochybností a v rozsahu nezbytném pro každé rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. 5 3 Neodkladný úkon upraven v ustanovení 160 odst. 4 tr. ř., stejně tak i neopakovatelný úkon. 4 Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. I. díl, 5. vydání. Praha: C. H. Beck, s. 5 Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. I. díl, 5. vydání. Praha: C. H. Beck, , 698 s. 9

10 1.2 Členění důkazních prostředků Důkazním prostředkem je procesní činnost orgánu činného v trestním řízení nebo oprávněné strany trestního řízení, která slouží k poznání skutečnosti, jež má být zjištěna. Důkazním prostředkem jsou všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. Nejčastěji prováděnými důkazy jsou: výpověď obviněného, výpovědi svědků, znalecké posudky a odborná vyjádření z různých oborů (např. zdravotnictví, daktyloskopie, mechanoskopie, písmoznalectví a mnoho dalších), listinné důkazy jako např. zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob a věcné důkazy a ohledání. Za zvláštní způsoby dokazování považujeme konfrontaci, rekognici, vyšetřovací pokus, rekonstrukci a prověrku na místě. Demonstrativní výčet důkazů je uveden v 89 odst. 2 tr. ř.. Teorie trestního práva procesního dělí důkazy podle různých kritérií: 1) usvědčující - potvrzují obvinění, svědčí proti obviněnému, 2) ospravedlňující - vyvracejí obvinění a svědčí ve prospěch obviněného, 3) osobní - jsou poskytovány obviněným, svědkem nebo znalcem, 4) věcné - obsah listiny, výsledek ohledání věci, 5) původní - jsou čerpány z přímého bezprostředního pramene dokazované skutečnosti; např. výpověď svědka, který sám viděl událost, o které vypovídá, nebo originál listiny, 6) odvozené - jsou čerpány z pramene prostředního, odvozeného; např. výpověď svědka, který slyšel vyprávět o dané události, nebo fotokopie listiny, 7) přímé - umožňují učinit přímý poznatek o dokazované skutečnosti; např. výpověď svědka, který na vlastní oči viděl, jak obviněný vystřelil na poškozeného, 8) nepřímé - dokazují jinou skutečnost než tu, která je předmětem dokazování; např. výpověď svědka o tom, že slyšel obviněného vyhrožovat poškozenému, že ho zastřelí. 6 6 Fryšták, Marek: Hospodářská kriminalita z pohledu teorie a praxe, 1. vydání. Ostrava-Přívoz: KeyPublishing s.r.o., s. 10

11 1.3 Proces dokazování Proces dokazování lze rozdělit do několika fází: 1) vyhledávání důkazů - je záležitostí především orgánů činných v trestním řízení. Zde platí zásada vyhledávací. Strany mají právo navrhovat důkazy, vyhledat si je samy a předložit je. Pakliže důkaz nevyžádal orgán činný v trestním řízení, ale předložila jej některá ze stran, není důvodem k odmítnutí takového důkazu. 2) provádění a procesní zajištění důkazů zahrnuje procesní úkony - orgány činné v trestním řízení zákonem stanoveným způsobem opatřují zprávy o skutečnostech významných pro věc a tyto zachycují v příslušném protokolu. Zde se uplatní především zásady bezprostřednosti a ústnosti. 3) prověrka důkazů - účelem je zajistit kvalitu pramene zpráv, bezpečnost a spolehlivost těchto zpráv. U každého jednotlivého důkazu se provádí analýza a jeho srovnání s ostatními důkazy. Prověřováním důkazů a současně jejich rozborem se zjišťují a odstraňují rozpory mezi jednotlivými důkazy. Objasňuje se jejich vzájemná spojitost a rovněž i vztah k okolnostem případu. 4) hodnocení důkazů je významnou fází procesu dokazování a jeho vyvrcholením. Uplatní se při něm zásada volného hodnocení důkazů, kdy se prolíná hodnocení důkazů s jejich prověrkou. Provedené důkazy netvoří ještě skutková zjištění. Hodnocení důkazů je myšlenkovou činností orgánů činných v trestním řízení, určuje jeho důkazní moc a provádí jej nezávisle každý orgán činný v trestním řízení, před nímž řízení právě probíhá. Výsledkem hodnocení důkazů je stanovení skutkového podkladu pro rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení či jiného postupu. V případě, že jde o rozhodnutí, hodnocení důkazů se projeví v jeho odůvodnění. 7 7 Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. I. díl, 5. vydání. Praha: C. H. Beck, , 718 s. 11

12 1.3.1 Postup orgánů činných v trestním řízení Obr. č. 1 postup orgánů činných v trestním řízení DOLEČEK, Marek. Businessinfo.cz : Postup orgánů činných v trestním řízení [online] [cit ]. Hospodářské trestné činy. Dostupné z WWW: <business.info>, Postup orgánů činných v trestním řízení, tedy policejních orgánů, státních zástupců a soudů, při zjišťování, zda došlo ke spáchání trestného činu a kdo je za tento trestný čin odpovědný, probíhá následovně: Trestní oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, je povinen přijímat státní zástupce a policejní orgán. Státní zástupce či policejní orgán je povinen oznamovatele poučit o odpovědnosti za vědomě nepravdivé oznámení, ale i o tom, 12

13 že má právo požádat o vyrozumění o učiněných opatřeních ohledně podaného trestního oznámení. Trestní oznámení přicházejí od státních subjektů, zájmových sdružení občanů, poškozených občanů a dalších různých subjektů, např. nemocnic apod. Státní zástupce po doručení oznámení přezkoumá, zda z obsahu podání vyplývají skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Úplné trestní oznámení poté neprodleně předá příslušnému orgánu k jeho prověření. Za podmínek uvedených v 159a tr.ř. lze dočasně odložit trestní stíhání. Stejně tak lze podle 179c tr. ř. trestní stíhání dočasně odložit ve zkráceném řízení. Pakliže nasvědčují zjištěné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, vydá státní zástupce pokyn k zahájení trestního stíhání. O zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, se sepíše záznam o zahájení úkonů trestního řízení. V záznamu policejní orgán uvede skutkové okolnosti, pro které řízení zahajuje, a způsob jakým se o nich dozvěděl. Vedle dalších úkonů je policejní orgán oprávněn podle 158 odst. 3 písm. b) tr. ř. vyžadovat odborné vyjádření od příslušných orgánů, a je-li toho pro posouzení věci třeba, též znalecké posudky. Trestní stíhání se zahajuje usnesením o trestním stíhání podle 160 odst. 1 tr. ř.. Proti tomuto usnesení lze podat stížnost. Tato stížnost však nemá odkladný účinek. Usnesení je účinné již ode dne jeho vydání. 8 Trestní stíhání ve smyslu 12 odst. 10 tr. ř. počíná zahájením trestního stíhání, tedy vydáním usnesení o něm. V řízení v trestních věcech mladistvých se navíc o zahájení trestního stíhání mladistvého vyrozumívá jeho zákonný zástupce, příslušný orgán sociálně právní ochrany dětí a Probační a mediační služba. Další fází přípravného řízení je vyšetřování, které počíná již vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání. Označuje se jím úsek trestního stíhání před podáním obžaloby, postoupením věci jinému orgánu nebo zastavením trestního stíhání, podmíněným zastavením trestního stíhání či schválením narovnání. Vyšetřování provádí služba kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky. 8 Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. I. díl, 5. vydání. Praha: C. H. Beck, s. 13

14 V rámci vyšetřování jsou opatřovány důkazy včetně znaleckého posudku a odborného vyjádření. Po prostudování spisu policejní orgán předá spis státnímu zástupci společně s návrhem na podání obžaloby, s návrhem na potrestání nebo s návrhem na učinění některého z rozhodnutí podle 171 až 173 tr. ř., podle 307 nebo podle 309 tr. ř. V případě, že výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud, státní zástupce podá dle 176 odst. 1 tr. ř. obžalobu a připojí k ní spisy a jejich přílohy. Obžaloba může být podána pouze pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání. Lze však konat i tzv. zkrácené přípravné řízení podle 179a odst. 1 tr. ř. Zkrácené přípravné řízení bylo zavedeno pro urychlené projednání nejméně závažných trestných činů se sazbou trestu odnětí svobody do tří let, pakliže jde o skutkově jasné případy. Podstatou je rychlé a neformální objasnění skutku, ve kterém je trestný čin spatřován, zjištění osoby podezřelé z jeho spáchání a vyhledání důkazů. Zkrácené přípravné řízení je koncipováno pro řešení nejjednodušších trestních věcí. Ustanovení 179a až 179h tr. ř. o zkráceném přípravném řízení lze plně uplatnit i v řízení v trestních věcech mladistvých. 9 Státní zástupce v tomto případě vydá tzv. návrh na potrestání a spolu se spisem jej předá příslušnému soudu k rozhodnutí ve věci. Může však i rozhodnout tak, jak uvedeno v 179c odst. 2 písm. a) i) tr. ř. Návrh na potrestání obsahuje stejné náležitosti jako obžaloba s výjimkou odůvodnění. Na podkladě podání obžaloby či návrhu na potrestání státním zástupcem probíhá trestní stíhání před soudem. Podáním obžaloby přechází věc na soud, který je povinen se jí zabývat, konat o ní řízení a rozhodnout. Předseda senátu ji přezkoumá ( 181 odst. 1 tr. ř.) a posoudí, zda je nutno ji předběžně projednat v zasedání senátu, nebo zda o ní může nařídit hlavní líčení. Předseda senátu nařídí předběžné projednání obžaloby v případech uvedených v 186 tr. ř. Po podání obžaloby soud postupuje tak, aby řízení směřovalo bez průtahů k rozhodnutí ve věci včetně výkonu rozhodnutí. V případech, kdy věc nelze rozhodnout trestním příkazem či usnesením o podmíněném zastavení apod., je nařízeno hlavní líčení. 9 Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. I. díl, 5. vydání. Praha: C. H. Beck,

15 Hlavní líčení řídí a provádí dokazování předseda senátu, který má celou řadu oprávnění. Především určuje jeho průběh. Zahajuje hlavní líčení, zjišťuje přítomnost a totožnost osob, vyzývá státního zástupce k přednesení obžaloby, zjišťuje požadavek poškozeného na náhradu škody. Dále předseda senátu zahajuje a provádí ve věci dokazování, stanoví pořadí provádění jednotlivých důkazů, rozhoduje o odděleném výslechu spoluobžalovaných. Umožňuje stranám vyjádřit se k důkazům, vybízí je k návrhům na doplnění dokazování. Prohlašuje dokazování za skončené. Uděluje slovo k závěrečným řečem podle určeného pořadí. Obžalovanému uděluje právo posledního slova. Na závěr vyhlašuje rozhodnutí. Osobám uděluje poučení. Může však i hlavní líčení odročit. Po přednesení obžaloby a vyjádření se poškozeného k náhradě škody vyslechne předseda senátu obžalovaného k obsahu obžaloby a v případě uplatnění nároku na náhradu škody, tak i k tomuto. Dalším prováděným důkazem je výslech svědků. Následně bývá obvykle slyšen znalec. Avšak lze i přečíst jeho protokol o výslechu nebo jeho písemný posudek, pakliže byl před podáním posudku poučen podle 106 tr. ř. Rovněž tak lze přečíst i protokoly o výpovědi svědků, není-li jejich výslech pokládán za nutný. Následně jsou přečteny posudky, zprávy státních a jiných orgánů a další listiny, jimiž se provádí důkaz. Ke každému provedenému důkazu má obžalovaný právo se vyjádřit. Po provedeném dokazování se předseda senátu stran dotáže, zda-li jsou nějaké návrhy na doplnění dokazování. V případě, že již dalších návrhů nemají, udělí slovo k závěrečným řečem. Následuje rozhodnutí ve věci, a to rozsudek, proti němuž je možno podat odvolání, případně stížnost, obsahuje-li rozhodnutí usnesení. Odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do 8 dnů (v případě věcí trestních) od doručení opisu rozsudku. Odvolání musí být odůvodněno a musí být patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou rozsudku vytýkány. O odvolání proti rozsudku okresního soudu rozhoduje nadřízený krajský soud. O odvolání krajského soudu jako soudu prvního stupně rozhoduje nadřízený vrchní soud. Odvolací soud může odvolání zamítnout či odmítnout. Může však i rozsudek zrušit ať již částečně nebo zcela. Další způsoby rozhodnutí odvolacího soudu jsou blíže specifikovány v 259 odst. 1, 2, 3, 4, 5 tr. ř. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně je možno podat dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže rozhodl soud druhého stupně a zákon to připouští. Dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud. 15

16 1.4 Subjekty podílející se na dokazování Za subjekty podílející se na dokazování jsou považovány všechny osoby, které mají a vykonávají vlastní vliv na průběh trestního řízení, a kterým zákon za tímto účelem poskytuje určité procesní právo, nebo ukládá určité procesní povinnosti. Za subjekty dokazování lze považovat: 1) orgány činné v trestním řízení - jimi se rozumějí soud, státní zástupce a policejní orgán. Rozhodují o předmětu a rozsahu dokazování. Důkazy vyhledávají, zajišťují, provádějí, prověřují a hodnotí. Odpovídají za jeho řádný a zákonný průběh. 2) strany trestního řízení - osoba, proti níž se vede trestní řízení (podle stádia řízení se nazývá podezřelý, obviněný, obžalovaný nebo odsouzený), zúčastněná osoba a poškozený a v řízení před soudem též státní zástupce. Stejné postavení má i jiná osoba, na jejíž návrh nebo žádost se řízení vede, nebo která podala opravný prostředek. Tyto osoby jsou oprávněny přímo navrhovat provedení důkazů a vyjadřovat se k nim, poskytnout důkaz (výpověď obviněného, svědecká výpověď poškozeného) nebo samy i důkazy předložit. 3) ostatní osoby jako například znalec. 10 Může jím být i svědek, tlumočník, pokud uplatňují nárok na svědečné, znalečné nebo tlumočné, tj. pokud uplatňují v řízení vlastní procesní zájem. Pokud vystupují v řízení z úřední povinnosti, nemají postavení subjektu řízení. 10 Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. I. díl, 5. vydání. Praha: C. H. Beck, s. 16

17 2. Odborné expertizy 2.1 Právní úprava v trestním řádu Odborné expertizy tvoří specifickou skupinu důkazů a jsou jimi znalecký posudek a odborné vyjádření, které jsou právně upraveny v zákoně č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním. V 89 odst. 2 tr. ř. je uvedeno obecné vymezení okruhu důkazních prostředků a rovněž i uvedení podílu stran na jejich opatřování: Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu. 11 Za expertizu je považováno odborné zkoumání v jednotlivých oborech. Na základě zkoumání jsou vypracovány znalecké posudky nebo odborná vyjádření. Současná právní úprava odborných expertiz je především vymezena v 105 odst. 1 tr. ř. tak, že je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce. V přípravném řízení přibírá znalce ten orgán činný v trestním řízení, jež považuje znalecký posudek za nezbytný pro rozhodnutí, pokud byla věc vrácena k došetření, státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu. 12 Po přibrání znalce k vypracování znaleckého posudku následuje jeho poučení, které je upraveno v 106 tr. ř. Znalec musí být v předvolání upozorněn na následky nedostavení se ( 66) a na povinnost bez odkladu oznámit skutečnosti, pro které by byl vyloučen, nebo které mu jinak brání být ve věci činný jako znalec. Znalec musí být též poučen o významu znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého posudku; to se vztahuje i na znalce, který podal posudek na základě žádosti některé strany podle 89 odst odst. 2 trestního řádu odst. 1 trestního řádu trestního řádu 17

18 V ustanovení 107 tr. ř. je uvedeno, jakým způsobem probíhá příprava znaleckého posudku. Znalci se poskytnou potřebná vysvětlení ze spisů a vymezí se jeho úkoly. V trestním řádu je rovněž v 108 upraveno za jakých podmínek se provádí výslech znalce. Je-li pochybnost o správnosti podaného posudku, nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Jestliže však vysvětlení nevedlo k výsledku, přibere se znalec jiný. Na takovéto případné vady znaleckého posudku pamatuje trestní řád v 109 tr. ř. V 110 tr. ř. jsou vymezeny zákonné podmínky přibrání státního orgánu, vědeckého ústavu, vysoké školy nebo instituce specializované na znaleckou činnost k podání znaleckého posudku, případně k přezkoumání posudku podaného znalcem (tzv. revizního posudku). I procesní stany jsou oprávněny předložit znalecký posudek za podmínek dle 110a tr. ř.. Musí však mít všechny zákonem požadované náležitosti. Pakliže je splňuje, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Ustanovení 111 tr. ř. upravuje použití zvláštních předpisů o znalcích, kterými jsou zákon č. 36/1997 Sb. o znalcích a tlumočnících a prováděcí vyhláška č. 37/1967 Sb. Novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. upravila řešení odborných otázek v trestním řízení tak, že znalecký posudek se vyžádá v případech, jestliže nepostačuje pro složitost posuzované otázky odborné vyjádření. Zřejmě tomu tak bylo ve snaze odstranit nadbytečné přibírání znalců v případech, kdy je přibrán znalec a postačilo by pouze odborné vyjádření. 14 Stejně tak i z důvodu ekonomického, kdy jde o zbytečně vynaložené výdaje, ať již orgánu Policie ČR tak i soudu. V průběhu vyšetřování, stejně tak i při soudním projednávání trestních věcí, vyvstávají velmi často otázky, jejichž řešení vyžaduje speciální znalosti v určité oblasti vědy, techniky, umění nebo řemesel. Pro řešení těchto otázek trestní řád předepisuje nařízení expertizy, kterou provádějí osoby, mající k tomuto odborné znalosti. Pokud bude potřeba provést v hlavním líčení důkaz znalcem, uplatní se ustanovení 210 tr. ř., která doplňují obecná ustanovení 105 až 111 tr. ř. o provádění důkazu znalcem. 14 Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. I. díl, 5. vydání. Praha: C. H. Beck, s. 18

19 Důkaz znalcem má dvě formy, a to písemný znalecký posudek a výslech znalce ( 108, 110 tr. ř.). U hlavního líčení se takový důkaz provádí výslechem znalce. Znalec se může při svém výslechu u hlavního líčení odvolat na svůj písemně vypracovaný znalecký posudek a stvrdit jej. Postačí i přečíst protokol o jeho výpovědi nebo jeho písemný znalecký posudek za splnění podmínek uvedených v 211 odst. 5 tr. ř. Podle 211 odst. 5 tr. ř.: Místo výslechu znalce lze číst protokol o jeho výpovědi nebo jeho písemný posudek, jestliže znalec byl před podáním posudku poučen podle 106, nejsou pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku a státní zástupce i obžalovaný s tím souhlasí. Ustanovení odstavce 1 věty druhé a třetí tu platí obdobně. 15 Expertizu můžeme definovat jako samostatnou kriminalistickou metodu, spočívající v systému úkonů a operací směřujících k odhalení nebo k objasnění skutečností důležitých pro dokazování v trestním řízení za použití odborných znalostí a metod z různých odvětví vědy, techniky, umění a řemesel Zákon o znalcích a tlumočnících Činnost znalců a tlumočníků upravuje zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. Tento zákon již přes 40 let platí téměř v nezměněné podobě. Dle 1 zák. č. 36/1997 Sb. o znalcích a tlumočnících: Účelem zákona je zajištění řádného výkonu znalecké a tlumočnické činnosti v řízení před státními orgány a orgány, na které přešly úkoly státních orgánů (dále jen státní orgány ), jakož i znalecké a tlumočnické činnosti prováděné v souvislosti s právními úkony občanů nebo organizací. 17 Znaleckou činnost vykonávají znalci zapsaní do seznamu znalců po složení znaleckého slibu. Rovněž tak jí vykonávají i ústavy. Znalce jmenuje ministr spravedlnosti, popřípadě předseda krajského soudu. Seznamy znalců vedou krajské soudy, v jejichž obvodu má znalec bydliště. Tyto seznamy jsou veřejně přístupné. Dle 4 odstavce 1 zák. č. 36/1997 Sb. o znalcích a tlumočnících lze jmenovat znalcem (tlumočníkem) toho, kdo: a) je československým státním občanem, odst. 5 trestního řádu 16 Tichý Milík, Valjentová Mila. Experti a expertizy. Praha: Linde Praha a.s., 2011, 18 s zák. č. 36/1997 Sb. o znalcích a tlumočnících. 19

20 b) má potřebné znalosti a zkušenosti z oboru (jazyka), v němž má jako znalec (tlumočník) působit, především toho, kdo absolvoval speciální výuku pro znaleckou (tlumočnickou) činnost, jde-li o jmenování pro obor (jazyk), v němž je taková výuka zavedena, c) má takové osobní vlastnosti, které dávají předpoklad pro to, že znaleckou (tlumočnickou) činnost může řádně vykonávat, d) se jmenováním souhlasí. 18 Povinností znalce je vykonávat svou činnost osobně. Vyžaduje-li to však povaha věci, může si přibrat konzultanta k posuzování zvláštních otázek. V případech, kdy by měl znalec pochybnost o jeho podjatosti, nesmí podat posudek. Tyto skutečnosti, pro které je vyloučen, musí neprodleně oznámit. O jeho vyloučení rozhoduje orgán, který jej ustanovil pro podání posudku. Pakliže znalec podává posudek písemně, je povinen každé jeho vyhotovení podepsat a připojit otisk pečeti. Státní orgán může znalcem ustanovit i osobu, která není do seznamu zapsána, ale má potřebné odborné předpoklady pro to, aby podala posudek. Tato osoba však musí s ustanovením vyslovit souhlas. Takto ustanovený znalec musí do rukou orgánu složit slib, jinak nemůže podat posudek Prováděcí vyhláška Zákon o znalcích a tlumočnících se provádí vyhláškou č. 37/1967 Sb. I tato podkapitola se zabývá pouze problematikou znalců. Ministr spravedlnosti jmenuje a rovněž i odvolává znalce, kteří jsou pracovníky ústředních orgánů, vědeckých a výzkumných ústavů, vysokých škol a dále ty, kteří jsou označení ústředními orgány. Jmenuje i znalce z oboru práva pro oblast právních vztahů k cizině. Jmenováním a odvoláváním znalců pověřuje ministr spravedlnosti předsedy krajských soudů. Krajské soudy provádí výběr znalců ve spolupráci se státními orgány, vědeckými institucemi, vysokými školami a hospodářskými i společenskými organizacemi. Krajské soudy při výběru znalců přihlížejí též k osobám, které požádaly o jmenování. Pro každý 18 4 odst.1 zák. č. 36/1997 Sb.o znalcích a tlumočnících 19 Blíže specifikováno v 24 zákona č. 36/1997 Sb. o znalcích a tlumočnících 20

21 obor se jmenuje takový počet znalců, aby stačil pokrýt potřebu posudků s ohledem na to, aby jednotliví znalci nemuseli být neúměrně zatěžováni výkonem své znalecké činnosti. U každého krajského soudu je veden seznam znalců a tlumočníků. Jsou zde zapsáni všichni znalci jmenovaní ať již ministrem spravedlnosti nebo předsedou krajského soudu a mající bydliště v obvodu krajského soudu. V případě, že je znalec z funkce odvolán nebo zemře, vyškrtne ho krajský soud ze seznamu. Seznam znalců včetně jeho doplňků a změn zasílá krajský soud ministerstvu spravedlnosti, státnímu zastupitelství, Policii České republiky, okresním soudům apod. Krajské a okresní soudy zajistí, aby seznam znalců byl u soudů veřejně přístupný, aby do něj mohl každý nahlédnout. V soudní budově musí na tuto možnost upozornit vývěskou. Krom seznamu znalců vede ministerstvo spravedlnosti seznam ústavů, od nichž lze žádat posudky. Znalci k výkonu své funkce užívají kulatou pečeť v jednotné úpravě. Ta obsahuje státní znak, jméno znalce s uvedením znalecké funkce. Znalci vedou o provedených znaleckých úkonech deník. 20 Státní orgán vyžaduje posudek především od ústavu. V případech, kdy to z hlediska hospodárnosti není možné, tak od znalce zapsaného v seznamu krajského soudu, v jehož obvodu má státní orgán sídlo. Lze rovněž přibrat znalce zapsaného v seznamu jiného krajského soudu, a to za předpokladu, že v seznamu krajského soudu není zapsán znalec požadovaného příslušného oboru, nebo jestliže pro to svědčí vážné důvody. Při vyžádání znaleckého úkonu uloží státní orgán znalci lhůtu, ve které má být úkon proveden. Je však nutno před stanovením lhůty se znalcem projednat, zda může v této lhůtě úkon provést. V naléhavých případech může žádat státní orgán spěšné provedení znaleckého úkonu. Příslušný orgán vymezí ve svém opatření jeho úkol formou otázek tak, aby se znalec zabýval jen těmi skutečnostmi, k jejichž posouzení je třeba jeho odborných znalostí Vyhláška č. 37/1967 Sb. k provedení zákona o znalcích a tlumočnících 21 Vyhláška č. 37/1967 Sb. k provedení zákona o znalcích a tlumočnících 21

22 V prováděcí vyhlášce je rovněž stanoveno, jak by měl takový znalecký posudek vypadat a jaké náležitosti by měl obsahovat. Náležitosti posudku jsou uvedeny v 13 vyhlášky č. 37/1967 Sb. k provedení zákona o znalcích a tlumočnících: (1) Příslušný orgán, který v řízení ustanovil znalce, vymezí ve svém opatření jeho úkol, podle okolností případu též formou otázek tak, aby se znalec zabýval jen takovými skutečnostmi, k jejichž posouzení je třeba jeho odborných znalostí. (2) V posudku uvede znalec popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, souhrn skutečností, k nimž při úkonu přihlížel (nález), a výčet otázek, na které má odpovědět, s odpověďmi na tyto otázky (posudek). (3) Písemný znalecký posudek musí být sešit, jednotlivé strany očíslovány, sešívací šňůra připevněna k poslední straně posudku a přetištěna znaleckou pečetí. (4) Na poslední straně písemného posudku připojí znalec znaleckou doložku, která obsahuje označení seznamu, v němž je znalec zapsán, označení oboru, v němž je oprávněn podávat posudky, a číslo položky, pod kterou je úkon zapsán ve znaleckém deníku. (5) Znalec je povinen písemný posudek na požádání státního orgánu osobně stvrdit, doplnit nebo jeho obsah blíže vysvětlit. (6) Při ústním posudku podaném do protokolu uvedou se též údaje, které jsou předmětem znalecké doložky Členění expertiz Expertizy jsou v části odborné literatury klasifikovány z několika hledisek: 1) z hlediska závaznosti rozlišujeme expertizy: a) obligatorní b) fakultativní 2) podle charakteru zkoumaných objektů a podle specializace znalců rozlišujeme expertizu: a) soudně lékařskou b) soudně psychiatrickou c) kriminalistickou d) soudně účetní odst. 1, 2, 3, 4, 5, 6 vyhlášky č. 37/1967 Sb. k provedení zákona o znalcích a tlumočnících 22

23 e) zbožíznaleckou f) zemědělskou g) veterinární h) technickou aj. (podle oboru) 3) podle opakování rozlišujeme expertizy a) základní b) doplňující c) opakované 4) podle toho, zda znalci určení k celkové expertize reprezentují jedno nebo více odvětví vědy, techniky, umění nebo řemesel, rozlišujeme expertizy: a) komisionální b) komplexní Další případy nařízení expertiz: 1) ke zjištění příčin smrti a charakteru zranění; 2) ke stanovení psychického stavu obviněného nebo podezřelého, když vzniknou pochybnosti o jejich příčetnosti nebo způsobilosti rozpoznávat své jednání a ovládat je; 3) k určení psychického nebo fyzického stavu svědka nebo poškozeného v případech, vznikne-li pochybnost o jejich způsobilosti správně vnímat okolnosti a správně o nich vypovídat; Ve všech případech nařizuje expertizu podle vlastní úvahy policejní orgán, vycházeje z konkrétních okolností. Prakticky se expertiza nařizuje vždy ve věcech sexuálních deliktů, ničení a poškození majetku, padělání peněz a výroby nekvalitních výrobků. Z hlediska vyšetřovací praxe dochází nejčastěji k těmto expertizám: soudně lékařské, soudně psychiatrické, kriminalistické (trasologické, balistické, písmoznalecké, daktyloskopické, technickému zkoumání listin, identifikaci osob podle vnějších rysů) a dalším. 23 Doplňující expertiza se nařizuje v případě nedostatečné jasnosti a také neúplnosti závěrů první expertizy. 24 Doplňující expertiza má odstranit nedostatky první expertizy. Ve většině 23 Bogdanov, B.E. a kol.: Kriminalistika, 1. vydání. Praha: Naše vojsko n. p., s. 24 Srovnání s 109 trestního řádu 23

24 případů se svěřuje tomu znalci, který vypracoval první expertizu. Může být ovšem svěřena i znalci jinému. V případech, kdy se závěr znalce ukáže jako nepřesvědčivý, kdy obsahuje nedostatečné závěry a neúplné odpovědi na jemu předložené otázky, je-li uznán za vědecky neodůvodněný, nebo když je zřejmé, že znalec překročil hranice své kompetence, je nutné nařídit opakovanou expertizu. Ta se zpravidla svěřuje znalci s vyšší kvalifikací nebo skupině znalců. Jsou-li však ve věci dva vzájemně se odporující znalecké posudky, jejichž závěry neumožňují dát jednomu z nich přednost, je nutno nařídit třetí kompetentní expertizu. Komplexní expertiza se provádí v případech, vznikne-li nutnost rozřešit speciální vzájemně související otázky, vztahující se však k různým odvětvím jedné nebo dvou příbuzných věd. Komisionální expertiza se provádí v oblasti jednoho vědního odvětví skupinou specialistů. Je nutná v případech, kde jde o rozsáhlý materiál, jehož metody zkoumání jsou složité. Komisionální expertiza je rovněž účelná v případech, kdy znalci zastávají různé názory na tu či onu vědeckou otázku a kdy jejich společné zkoumání bude všestrannější a objektivnější. 25 Speciálními, ale i klasickými vědními obory, jakými jsou například daktyloskopie, mechanoskopie, trasologie, balistika, se zabývá Odbor kriminalistické a technické expertizy. Je to specializované pracoviště zaměřené na kriminalisticko-technickou a expertizní činnost. Je zapsané jako znalec v Seznamu znalců vedeným na Ministerstvu spravedlnosti ČR. Některé expertizní činnosti, zejména expertizy v objasňování trestních věcí mimořádné závažnosti nebo celostátního významu, provádí Kriminalistický ústav Praha. Na odbor kriminalistické techniky a expertiz se nejčastěji obracejí orgány činné v trestním řízení, konkrétně služby kriminální policie a vyšetřování, a to za účelem vypracování znaleckých posudků či odborných vyjádření. Odbor kriminalistické techniky a expertiz provádí expertizu, kdy znalecky zkoumá a vyhodnocuje příčiny vzniklých událostí. Na základě provedené expertizy je odborem kriminalistické techniky a expertizy vypracován znalecký posudek nebo odborné vyjádření. 25 Bogdanov, B.E. a kol.: Kriminalistika, 1. vydání. Praha: Naše vojsko n. p., s. 24

25 2.5 Odborná vyjádření Odborné vyjádření a znalecký posudek jsou dva různé důkazní prostředky. Odborné vyjádření nahrazuje v jednoduchých případech znalecký posudek a svou povahou se mu do značné míry podobá a ostatně trestní řád o něm i v ustanovení 105 tr. ř. pojednává. V trestním řízení je odborné vyjádření pokládáno za listinný důkaz, kterým si orgány činné v trestním řízení opatřují od osob nebo orgánů k tomu způsobilých odborné skutkové poznatky. Trestní řád tak chce zdůraznit přednost použití odborného vyjádření před znaleckým posudkem, jestliže to okolnosti případu umožňují. Nejprve by se tedy mělo obstarat odborné vyjádření k objasnění odborných otázek. Trestní řád jen výjimečně stanoví, kdy musí být přibrán znalec a kdy je tedy odborné vyjádření vyloučeno. Odborné vyjádření je namístě použít u jednoduchých a méně závažných případů, s menší náročností na odbornost a vědomosti osoby, která odborné vyjádření podává. Jde zpravidla o rutinní posuzování skutečností důležitých pro trestní řízení, které již vyžadují určitou míru odborných znalostí. Jedná se zejména o oblast znaleckého dokazování týkající se oceňování předmětů, rozboru krve na množství alkoholu, běžné lékařské posudky méně závažných poranění, kde bude pro účely trestního řízení postačovat odborné vyjádření lékaře specialisty nebo výpis ze zdravotnické dokumentace, stanovení škody na motorovém vozidle, výsledky laboratorních testů na přítomnost různých látek včetně toxikologických expertiz a další. Policejní orgán musí vždy v dané věci posoudit náročnost a míru odbornosti potřebné k posouzení daného problému a podle výsledku tohoto posouzení se rozhodnout, zda vyžádá znalecký posudek nebo zda bude pouze postačovat odborné vyjádření. Zákon stanoví, že o odborné vyjádření lze požádat i osobu, která je podle zvláštního zákona zapsána v seznamu znalců, a fyzickou nebo právnickou osobu, která má potřebné odborné předpoklady, tzn. která vykonává činnost, z níž může orgán činný v trestním řízení usoudit, že je odborně způsobilá poskytnout odborné vyjádření. Trestní řád bližší okolnosti, respektive podmínky, za nichž je možno vyžádat odborné vyjádření (např. podobně jako je tomu u znaleckého posudku), nestanoví, proto je třeba si vystačit s praktickými zkušenostmi. 25

26 Odborné vyjádření obsahuje zpravidla jen stručný úvod, výstižný závěr, úřední razítko a podpis zpracovatele. Nepopisují se použité metody a prostředky, ani výsledky dílčích zkoumání tak, jako je tomu u znaleckého posudku Znalecký posudek Znalecký posudek je zvláštním, samostatným druhem důkazu. V případech, kdy již nepostačuje odborné vyjádření, je přibrán znalec, který zpracuje znalecký posudek. Znalec je osobou se speciálními odbornými znalostmi. Seznamuje se se skutečnostmi týkajícími se trestné činnosti, o nichž má podat posudek, a je přibrán za účelem objasnění konkrétní skutečnosti důležité pro trestní řízení. Znalec je přibrán formou opatření orgánu činného v trestním řízení. Při určování osoby znalce postupuje orgán činný v trestním řízení podle zákona č. 36/1997 Sb. o znalcích a tlumočnících a vyhlášky č. 37/1967 Sb. k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. O přibrání znalce se vyrozumí obviněný a v řízení před soudem též státní zástupce. Může však být vyrozuměna i jiná osoba, která je potřeba k vypracování znaleckého posudku. Znalec se přibírá zásadně jeden. Dva znalci se přibírají v případě nutnosti objasnění zvláště důležitých skutečností. Prohlídku a pitvu mrtvoly a vyšetření duševního stavu musí realizovat vždy dva znalci. Znalec se k provedení úkonu předvolává. Znalec je osoba rozdílná od procesních stran a orgánů činných v trestním řízení. Tuto osobu orgán přibírá za účelem, aby na podkladě svých znalostí objasnila skutečnost důležitou pro trestní řízení, jejíž objasnění vyžaduje takových odborných znalostí (budou to nejčastěji otázky lékařské, z oboru techniky a technologie, účetnictví, chemie a písma). Znalec musí být poučen o významu znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích vědomě nepravdivého znaleckého posudku a případné křivé výpovědi. To se vztahuje i na znalce, který podal znalecký posudek na základě žádosti některé strany. 27 Znalec nemůže sám provádět vyšetřovací úkony. Při vypracování i stvrzování posudku vychází z materiálů shromážděných ve spise, který mu byl poskytnut k nahlédnutí či zapůjčen orgánem činným v trestním řízení. Orgán činný v trestním řízení může umožnit 26 [online] [cit ]. Odborné vyjádření. Dostupné z WWW: < 27 Jelínek, Jiří a kol.: Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Linde Praha s.r.o., s. 26

27 znalci, pakliže je to potřeba pro podání znaleckého posudku, aby byl přítomen výslechu obviněného a svědků a aby jim kladl otázky vztahující se k předmětu znaleckého zkoumání. Znalcova činnost se skládá z fáze přípravné a fáze vypracování posudku. Znalci se zpravidla uloží vypracování znaleckého posudku v písemné formě. V posudku znalec na základě svých odborných znalostí odpovídá na předložené otázky. Znalci nepřísluší řešit právní otázky. Při řešení těchto otázek ale orgán činný v trestním řízení vychází z posudku znalce, jehož obsah volně hodnotí. Orgány činné v trestním řízení nejsou obsahem znaleckého posudku bezpodmínečně vázány. Jestliže vzniknou pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku, je povinností příslušného orgánu činného v trestním řízení tyto nedostatky odstranit. Jestliže se to nepodaří, musí být přibrán jiný znalec (jiní znalci). Byl-li znalec přibrán již v přípravném řízení, bude mít soud u hlavního líčení k dispozici písemný posudek znalce. Písemné zpracování posudku se zasílá krom jiných i obhájci, který se s ním může s dostatečným předstihem seznámit, popřípadě proti němu vznést námitky. Znalecký posudek se skládá z nálezu, který obsahuje popis zkoumaného materiálu, souhrn důkazního materiálu a skutečností, k nimž znalec přihlížel při zpracování svého znaleckého posudku. Dále se skládá z části vlastního posudku se závěry, ve kterých odpovídá na otázky, které mu byly položeny a ve kterých odůvodní skutečnosti, které ho k závěru vedly. Neposlední částí znaleckého posudku je znalecká doložka, která je připojena na závěr znaleckého posudku. 28 K předložení znaleckého posudku nejsou oprávněny jen orgány činné v trestním řízení, ale i strany, a to za podmínek uvedených v ustanovení 110a tr. ř. Jestliže znalecký posudek předložený stranou má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Orgán činný v trestním řízení umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu, nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. I. díl, 5. vydání. Praha: C. H. Beck, a trestního řádu 27

28 V řízení v trestních věcech mladistvých, v případě předložení posudku ohledně duševního stavu mladistvého, se uplatní 58 ZSM, kdy se k vyšetření mladistvého přibere znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na dětskou psychiatrii a znalec z oboru zdravotnictví nebo pedagogiky, odvětví psychologie, se specializací na dětskou psychologii. Pozorování duševního stavu nemá trvat déle než jeden měsíc. Lze jej však na žádost znalců prodloužit, ale ne více než o 1 měsíc Posudek ústavu Posudkem ústavu 31 se rozumí znalecký důkaz opatřený v podobě posudku státního orgánu, vědeckého ústavu, vysoké školy nebo instituce specializované na znaleckou činnost. Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících specifického vědeckého posouzení, může policejní orgán nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu rozhodnout o přibrání vědecké znalecké instituce k podání posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem. Vědecký ústav nebo jiná taková znalecká instituce může být přibrána k podání posudku, aniž by předtím byl již podán jiný znalecký posudek nebo může být přibrán k přezkoumání posudku podaného znalcem. Je-li pochybnost o správnosti posudku, nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, což je třeba náležitě v usnesení o vrácení věci státnímu zástupci k došetření konkretizovat, je nutné požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, přibere se znalec jiný. V případech uvedených shora, může policejní orgán nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu přibrat státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem. Vědecký ústav nebo jiná znalecká instituce podá posudek v písemné formě. 32 Podle ustanovení 213 odst. 1 tr. ř. se v hlavním líčení provádí rovněž dokazování posudkem ústavu. V hlavním líčení musí být vždy přečten bez ohledu na stanovisko stran a i v případech, kdy osoba v něm označená bude před soudem vyslechnuta jako znalec zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže 31 Upraven v 110 trestního řádu 32 Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. I. díl, 5. vydání. Praha: C. H. Beck, s. 28

29 3. Charakteristika majetkové a hospodářské kriminality 3.1 Majetková kriminalita Majetkové trestné činy, jakožto i jiné činy trestné podle českého právního řádu, jsou upraveny v zákoně č. 40/2009 Sb., Trestním zákoníku. Nový Trestní zákoník s účinností od nahradil dřívější zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon. Znaky skutkové podstaty trestných činů proti majetku jsou vymezeny v hlavě V. tohoto zákoníku. Majetková kriminalita představuje v České republice, stejně jako ve vyspělých zemích, trvale zhruba dvě třetiny registrované kriminality. Lze ji charakterizovat jako útok proti cizímu majetku. Nejčastější formou jsou krádeže, zpronevěry a podvody. Zpravidla lze trestné činy proti cizímu majetku zařadit do tří okruhů: 1) Jedním z cílů je obohacení pachatele - krádeže, zpronevěra, podvod, lichva, loupež a vydírání většinou posuzujeme jako formy násilné kriminality. 2) Hlavním cílem je poškodit - poškozování cizí věci, poškozování věřitele, porušování povinnosti při správě cizího majetku. 3) Podílnictví - pachatel využívá trestné činnosti páchané jinou osobou. Mezi trestné činy proti majetku patří: trestný čin krádeže ( 205 TrZ), zpronevěry ( 206 TrZ), neoprávněného užívání cizí věci ( 207 TrZ), neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru ( 208 TrZ), podvodu ( 209 TrZ), pojistného podvodu ( 210 TrZ), úvěrového podvodu ( 211 TrZ), dotačního podvodu ( 212 TrZ), provozování nepoctivých her a sázek ( 213 TrZ), podílnictví ( 214 TrZ), podílnictví z nedbalosti ( 215 TrZ), legalizace výnosů z trestné činnosti ( 216 TrZ), legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti ( 217 TrZ), lichvy ( 218 TrZ), zatajení věci ( 219 TrZ), porušení povinnosti při správě cizího majetku ( 220 TrZ), porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti ( 221 TrZ), poškození věřitele ( 222 TrZ), zvýhodnění věřitele ( 223 TrZ), způsobení úpadku ( 224 TrZ), porušení povinnosti v insolvenčním řízení ( 225 TrZ), pletichy v insolvenčním řízení ( 226 TrZ), porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku ( 227 TrZ), poškození cizí věci ( 228 TrZ), zneužívání vlastnictví ( 229 TrZ), 29