PROGRAM ROK OSMNÁCT TVÁŘ FESTIVALU

Transkript

1

2 18. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava proběhne ve dnech října Z celkového počtu více než 2800 přihlášených filmů jich programová rada zařadila do festivalového programu přes 200 ze 42 zemí, z toho 57 snímků bude uvedeno ve světové, mezinárodní nebo evropské premiéře. Mezi tyto premiéry bude patřit i 10 českých snímků soutěžících v sekci Česká radost. Za dobu své existence se ji.hlavský festival stal neopomenutelným bodem českého i světového dokumentárního dění. Aktivně se podílí na podpoře i distribuci dokumentárních filmů. Ji.hlavský festival je spoluzakladatelem a členem prestižního spojení sedmi významných evropských dokumentárních festivalů s názvem Doc Alliance. PROGRAM ROK OSMNÁCT Největší svátek autorského dokumentárního filmu ve střední a východní Evropě i letos nabídne pestrou škálu českých i zahraničních snímků a nebudou chybět světové, mezinárodní, evropské a české premiéry. Letošní festival vzdá skutečný hold autorské a nezávislé filmové scéně. Protože jestli se dnes někde koncentrují nezávislí tvůrci, jestli někdo či něco udává impulzy a umí rozvlnit dosti stojaté vody současné kinematografie, pak jsou to dokumentární filmy svobodné, osobité, formálně velmi různorodé a vynalézavé, pohybující se na hraně s hraným či experimentálním filmem nebo na pomezí filmu a galerijního projektu, uvedl ředitel festivalu Marek Hovorka. Tato pocta nezávislému filmu proběhne za osobní účasti vzácných hostů, jakými jsou například Kidlat Tahimik (v překladu Tichý Blesk), zakladatel nezávislé filipínské kinematografie, jehož filmy ze sedmdesátých let označil Werner Herzog za vůbec nejsvobodnější, co v té době vznikly; španělský režisér Albert Serra, který v loňském roce získal hlavní cenu na jednom ze čtyř nejvýznamnějších evropských filmových festivalů ve švýcarském Locarnu, nebo věhlasný čínský režisér Wang Bing, držitel cen z festivalů v Benátkách, Rotterdamu, Yamagaty či Marseille. A desítek dalších tvůrců, kteří přijedou osobně představit své filmy a diskutovat o nich následně s diváky. TVÁŘ FESTIVALU Plakát a tvář 18. Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava byly tematicky odhaleny v prostorách bývalé jihlavské textilky. Ústředním motivem je výrazný černobílý znak továrny, která není letos jen vizuální dominantou festivalu, ale promítne se i do dramaturgie. Autorem výtvarné koncepce je od roku 2001 výtvarník, pedagog a nakladatel Juraj Horváth. Továrna je pro nás mnohovrstevnatou metaforou dnešního světa i znakem, který ukazuje, jak se naše společnost za posledních 120 let proměnila, rozvíjí záměr letošní koncepce ředitel festivalu Marek Hovorka. Byl-li konec Rakouska-Uherska dobou zakládání muzeí a období první republiky budováním škol, jsou znakem dnešní doby právě nově projektované tovární haly, skladiště a nákupní centra. 2

3 Znělku letošního ročníku vytvořila legenda české kinematografie Jan Němec, loňský držitel ji.hlavské Ceny za přínos kinematografii a režisér vrcholných děl československé nové vlny Démanty noci či O slavnosti a hostech. Šlo o jeho vůbec první zkušenost s podobným formátem, intenzitu výsledného tvaru však lze pocítit už z jeho kratičkého prohlášení o natáčení znělky: Není malých a velkých filmů. Dvacet vteřin vyjadřuje znepokojení nad možným zánikem filmu. Vlastnoručně zvoním na poplach a stín mé ruky je podpis. 1. ORGANIZACE A UDÍLENÁ OCENĚNÍ Pořadatelem a organizátorem festivalu je JSAF. V roce 2013 festival v Jihlavě přivítal přes 2900 akreditovaných hostů, 782 filmových profesionálů a festivalových hostů z ČR i ze zahraničí a 156 zástupců médií. Festivalové projekce navštívilo dohromady více než diváků. Hlavní představitelé festivalu: - ředitelem MFDF Ji.hlava je Marek Hovorka - programovou radu MFDF Ji.hlava tvoří Marek Hovorka, Petr Kubica a Andrea Slováková - výkonnou ředitelkou MFDF Ji.hlava je Katarína Holubcová Kontaktní osobou pro novináře je vedoucí mediální komunikace Tomáš Stejskal, media@dokument-festival.cz. Tel.: V rámci MFDF Ji.hlava 2014 budou udělena následující ocenění: - Cena pro nejlepší světový dokumentární film 2014 (soutěž Opus Bonum) - Cena pro nejlepší dokumentární film střední a východní Evropy 2014 (soutěž Mezi moři) - Cena pro nejlepší český dokumentární film 2014 (soutěž Česká radost) - Cena pro nejlepší experimentální dokumentární film 2014 (soutěž Fascinace) - Cena pro nejlepší debut 2014 (soutěž První světla) - Cena pro nejlepší krátký film 2014 (soutěž Krátká radost) - Cena za přínos světové kinematografii Cena diváků Cena Respektu pro nejlepší televizní a video reportáž 2014 V rámci Industry programu budou udělena tato ocenění: - Cena Silver Eye v kategorii krátký, středometrážní a celovečerní dokumentární film (v rámci trhu East Silver, pořádaného Institutem dokumentárního filmu) - Cena pro nejkrásnější festivalový plakát Cena diváků pro nejkrásnější festivalový plakát

4 2. VYBRANÍ HOSTÉ FESTIVALU MASTERCLASSES Letošní ročník MFDF Ji.hlava opět klade důraz na Masterclasses, v nichž lze proniknout k jádru autorské poetiky jednotlivých tvůrců. Masterclass letos mezi jinými bude mít španělský režisér Albert Serra, rakouský experimentátor Peter Tscherkassky či srbský filmař a pedagog Želimir Žilnik. Želimir Žilnik Srbský režisér a pedagog patří mezi hlavní postavy tzv. jugoslávské černé vlny. V jeho díle se odráží tradice cinema verité i vliv newyorské avantgardy. Žilnikovy společensky angažované snímky se už v sedmdesátých letech zaobíraly kritikou režimu a v podobném duchu se nesly i po rozpadu Jugoslávie. Neskrývám kameru. Neskrývám před lidmi skutečnost, že natáčím a že dělám film Když natáčím, uvědomuji si, že do jisté míry zrazuji skutečnost, která se mi nabízí, načrtává Žilnik na pár řádcích povahu i problematiku dokumentaristické tvorby. Letošní host Ji.hlavy odjakživa vyznává heslo, že si musí pustit skutečnost co nejvíce k tělu. A tak například neváhal pozvat si k sobě domů několik bezdomovců, čímž nechtěl překvapit jen svou ženu, ale i samotné vládní struktury počátku sedmdesátých let, jejichž oficiální stanovisko znělo, že společnost se postará o všechny. Zájem o minoritní společenské skupiny ho provází napříč celou tvorbou. Albert Serra Španělský solitér Albert Serra, oceněný v minulém roce na filmovém festivalu v Locarnu Zlatým leopardem, proslul svým triptychem bezprecedentních adaptací Honor de cavalleria, Zpěv ptáků a Příběh mé smrti, které nakládají s postavami Dona Quijota, Drákuly či Casanovy velmi volně. Hrdinové z klasických děl evropské literatury v jeho tvorbě vystupují spíše jako abstraktní, o to více však fascinující principy. Serrovy inovativní metodologie a neortodoxní přístup ke kinematografii mu vysloužily označení radikální klasik. Excentrický umělec tvoří téměř bez scénáře, jeho filmy jsou založeny na improvizaci a osvobození od narativních konvencí. Kromě filmové tvorby se věnuje i videoartu. Jaime Rosales Španělský režisér, scenárista producent Jaime Rosales studoval film v Havaně a v Sydney. Jeho tvorba je ovlivněná prostou a minimalistickou kinematografií tvůrců, jako jsou Jasudžiro Ozu či Robert Bresson. Ceněný titul Kulkou do hlavy vychází ze skutečných událostí, kdy byli ve Francii dva policisté v civilu chladnokrevně zastřeleni příslušníky separatistické organizace ETA. Thrillerová zápletka se tu rozehrává ve zcela ojedinělém stylistickém provedení. V celém Rosalesově díle, oceněném například na festivalu v Cannes, se snoubí precizní práce se zvukem a čistota formy s intenzivním emocionálním dopadem. Ve všech jeho snímcích, včetně improvizovaného filmu Snění a ticho, zároveň dochází k vědomé a promyšlené práci s distancí mezi divákem a dílem, z níž se rodí neobvyklé kvality. 4

5 Nicolas Philibert Francouzský režisér Nicolas Philibert, mimo jiné držitel Ceny pro nejlepší dokumentární film udělený Evropskou filmovou akademií, odhalí během své Masterclass, kterou MFDF Ji.hlava pořádá ve spolupráci s Institutem dokumentárního filmu, divákům svůj neobvyklý přístup k vyprávění a k natáčení, který shrnul v této větě: Čím méně toho vím o tématu, tím lépe se cítím! Tvůrce, kterého dlouhodobě fascinují témata jazyka a komunikace, proměňuje zvědavost a ignoranci v účinnou filmařskou metodu. Philibertovy dokumenty se dotýkají chmurných představ o budoucím světě ovládaném finančním sektorem, všedního života jednotřídky v odlehlé horské vesnici či zachycení jediného dne v rozhlasové stanici Radio France, ale vždy jde především o cestu, na niž je třeba se vydat bez mapy, zato však s odvahou. Peter Tscherkassky Rakouský experimentátor a mistr práce s found footage se narodil roku 1958 ve Vídni. V letech studoval žurnalistiku, politologii a filozofii na Vídeňské univerzitě. V roce 1979 si pořídil vybavení pro natáčení na formát Super-8 a do konce roku zvládl napsat scénář a zahájit realizaci svého snímku Kreuzritter. V průběhu své kariéry založil řadu filmových přehlídek. Jeho poslední snímek Instructions for a Light and Sound Machine měl premiéru na festivalu v Cannes v rámci nezávislé sekce Quinzaine des réalisateurs. Tscherkasskyho dekonstrukce filmového materiálu reinterpretují úlomky z dějin kinematografie, ale zároveň vytvářejí zcela svébytné kvality. Kupříkladu transformací duchařského snímku Bytost z roku 1982 do podoby krátkého filmu Outer Space vzniká ryze abstraktní horor, v němž jediným monstrem je děsivý, klaustrofobní a rozpadající se svět filmového média. Deborah Stratman Umělkyně a filmařka žijící v Chicagu, která se ve svých dílech zaměřuje především na krajiny a systémy. Spíše než příběhy přinášejí její filmy řadu otázek a prostřednictvím své někdy dvojznačné povahy umožňují komplikovaný výklad nastolených témat. Využívá různá média, včetně sochařství, fotografie, kresby a audio záznamů. Vystavuje po celém světě včetně výstavních projektů a prostor, jako jsou Whitney Biennial, MoMA NY atd. Získala Fulbrightovo a Guggenheimovo stipendium a rovněž ocenění Creative Capital. V současnosti vyučuje na Illinoiské státní univerzitě v Chicagu. Wojciech Staroń Renomovaný a oceňovaný polský kameraman a režisér Wojciech Staron ve své Masterclass, taktéž pořádané ve spolupráci MFDF Ji.hlava a Institutu dokumentárního filmu, představí svůj pohled na vizualitu a vizuální styl v dokumentárním filmu. Jak může být téma, prostředí a protagonisté filmu zachyceno kamerou tak, aby obraz maximálně podpořil vyprávěný příběh? Masterclass bude předcházet projekce dvou Staronových snímků - Sibiřská lekce (57 min, Polsko 1998) a Argentinská lekce (56 min, Polsko, 2011). 5

6 HOSTÉ INSPIRAČNÍHO FÓRA Petr Pavlenskij Prvním hostem a lektorem Inspiračního fóra, kde se setkávají a diskutují vybraní světoví režiséři s osobnostmi mimo oblast filmu, je ruský konceptuální umělec a aktivista. Narodil se roku 1984 v Petrohradě. Upozornil na sebe akcí na podporu ruské punkové skupiny Pussy Riot. Pavlenskij si na protest proti uvěznění členek této skupiny sešil rty a vyšel do ulic s transparentem Vystoupení Pussy Riot jsou opakováním slavného vystoupení Ježíše Krista. Policie Pavlenského zatkla a uvěznila jako psychicky narušenou osobu - po několika dnech ho nakonec propustila. Jeho nejznámější performancí je Fixace z roku 2013, při níž si na chodník moskevského Rudého náměstí přibil genitálie, aby tak demonstroval proti proměně Ruska v policejní stát. Během své poslední akce Svoboda v únoru letošního roku postavil barikádu z hořících pneumatik na jednom z petrohradských mostů, čímž chtěl podpořit ukrajinskou revoluci a reflektovat dění na ukrajinském Majdanu. O ožehavé situaci v putinovském Rusku svědčí i fakt, že umělcova nedávná, údajně poslední performance, během níž se měl Pavlenskij pokoušet demonstrativně oběsit, byla vymyšlená ruskými médii. Ethan McCord Další host Inspiračního fóra je bývalý americký voják, který prokázal velkou odvahu i vnitřní integritu tím, že poukázal na některé problematické stránky americké invaze do Iráku. V roce 2007 se stal přímým účastníkem krveprolití v Iráku, kde během vojenské operace zahynuli především civilisté. Video z tohoto incidentu publikoval na jaře 2010 server Wikileaks. O McCordově osudu pojednává krátký dokument Jamese Spioneho Incident in New Bagdad, nominovaný na Oscara a oceněný na mnohých festivalech. V současnosti Ethan McCord cestuje po USA a hovoří s veřejností, nejen o vlastním posttraumatickém syndromu, ale i o amerických válkách na Středním východě obecně. HOSTÉ K SOUTĚŽNÍM FILMŮM Soutěžní filmy v mnohých případech doprovodí na festival jejich tvůrci. K filmům ze soutěžní kategorie Opus Bonum dorazí například režiséři Phillip Hoffman (film V letech), Caroline Troubetzkoy (film Rock v kostech), Anna Roussillon (film Já jsem lid) či Phillip Warnell (film Ming z Harlemu: Jednadvacáté podlaží ve vzduchu). Ji.hlavu navštíví se svými filmy i autoři soutěžních snímků sekce středoevropských a východoevropských dokumentů Mezi moři. Přijedou režiséři Sinisa Dragin (film Les), Aleksandar Nikolić (film Srbský právník) nebo Tamara Drakulic (film Oceán). 6

7 3. NOVINKY 18. MFDF JI.HLAVA Letošní ročník festivalu kromě již tradičních soutěžních sekcí Opus Bonum, Mezi moři, Česká radost a Fascinace představí také dvě nové soutěže. Tradiční sekce Krátká radost zaměřená na krátkometrážní snímky získala soutěžní status a v další nové soutěži První světla ocení porota nejlepší debut uvedený v rámci Opus Bonum, Mezi moři a Česká radost. Ani letos nebudou chybět retrospektivy výrazných osobností a unikátní tematické sekce. Letošní program potvrzuje zařazení ji.hlavského festivalu mezi nejvýznamnější akce zaměřené na autorské dokumenty v Evropě. Mezinárodní soutěž Opus Bonum nabídne 5 světových, 5 mezinárodních a 1 evropskou premiéru. Podobně exkluzivní program obsahují i další sekce. Nová soutěž První světla pro debutující filmaře jen podtrhuje objevitelský charakter Ji.hlavy. Diváci na plátnech mohou vidět díla věhlasných tvůrců, jako například Errola Morrise, Ulricha Seidla či Clauda Lanzmanna, i snímky debutantů z nejrůznějších částí světa, uvedl k programu ředitel festivalu Marek Hovorka. TOVÁRNA Ve třech programových blocích zaměřených na československou historii továrny, na vizualitu továrny v experimentálním filmu a na současné podoby továrny se odráží dlouhodobé přesvědčení Ji.hlavy, že při zkoumání jakéhokoli fenoménu je třeba se se stejnou pozorností věnovat obsahové i formální stránce. První sekce - retrospektiva českých archivních filmů nabídne průřez 20. stoletím a různé typy reprezentace továrny v českých nonfikčních a dokumentárních snímcích. Ukáže tak také na řadu poloh tzv. průmyslového filmu od informace k propagaci či kritice. I tady však citliví kameramani často našli zalíbení v křivkách strojů a inspirováni rytmem práce a výroby pojímali zakázkovou tvorbu jako vizuální symfonii. Letošní tematická retrospektiva v rámci Fascinací uvede různé způsoby, jakými byla továrna či průmyslová výroba ztvárněna v avantgardní kinematografii napříč dvacátým stoletím. Dvacet vybraných snímků je zároveň přehlídkou formálních a technologických postupů příznačných pro určité proudy experimentálního a poetického dokumentárního filmu, od prvních časosběrných pokusů a impresionistických obrazů, přes strukturalistická a esejistická díla, po digitálně manipulovaný materiál found footage koláží, popisuje podobu druhé sekce dramaturgyně Andrea Slováková. Výběr současných snímků, které se zaobírají továrnou jak vizuálně, tak i sociálně, se nebude promítat jen v Ji.hlavě. Část tohoto bloku bude k vidění na festivalu, další souběžně na portálu Doc Alliance Films (dafilms.cz). Jde o unikátní způsob distribuce, která nabízí divákům zcela nové možnosti. 7

8 FILMOVÉ KORESPONDENCE Na počátku celého projektu stál více méně náhodný návrh z roku 2004, iniciovaný Centrem současné kultury v Barceloně, o natočení filmů, které by svou formou odkazovaly k dopisům. Nikdo tehdy netušil, že se podaří vnést do kinematografie nový žánr. Dnes již uzavřený projekt Filmových korespondencí budou v Ji.hlavě reprezentovat filmy pěti dvojic světově uznávaných režisérů, kteří si navzájem vyměňovali audiovizuální korespondenci. Pět španělských (případně mexických) tvůrců a pět autorů z různých koutů světa se spojilo v rozsáhlém a zcela ojedinělém počinu na pomezí filmu, výtvarného umění a literatury, který může sloužit jako vstupenka do estetického světa významných světových tvůrců, ověnčených mnoha festivalovými oceněními, ale též jako netradiční zážitek velmi intimní povahy. Do svého soukromí i do tajů vlastní autorské poetiky diváky pozvou: Tanečník na pomezí fikce, dokumentu a výtvarna Isaki Lacuesta a meditativní auteurka Naomi Kawase. Dědic bratří Lumiérů José Luis Guerín a legenda newyorské avantgardy Jonas Mekas. Solitér Albert Serra a argentinský minimalista Lisandro Alonso. Subtilní pozorovatel lidského chování Jaime Rosales a kritický kronikář současné Číny Wang Bing. Mexický mistr filmového rytmu Fernando Eimbcke a citlivá pozorovatelka mezilidských vztahů So Yong Kim. Záměrem kurátorského centra bylo využít vizuální možnosti filmu k předvedení epistolárního žánru v obrazech. Divák-čtenář by se měl pohybovat v prostoru a libovolně si vybírat, pro jakou část dopisů se rozhodne a jak dlouho ho bude bavit nahlížet do cizího soukromí, protože dopisy jsou především soukromým prostorem. I když samozřejmě autoři věděli, že jsou určeny pro třetí osobu anonymního diváka-čtenáře. Je pozoruhodné, jak moc se v každém dopise odráží autorský rukopis každého z režisérů, přičemž toto odpovídá i výběru korespondentů. Nikdy se nesešly dvě filmařské osobnosti, jejichž styl by byl radikálně odlišný, přibližuje unikátní výstavu, která se po několika málo zahraničních uvedeních kompletně objeví i v Ji.hlavě, dramaturg David Čeněk. ZAPOMENUTÝ FILMAŘ JIŘÍ POLÁK Fotograf, režisér a citlivý člověk, který před srpnovou okupací Československa uprchnul do místa zhmotnělého snu, na ostrov Hormuz u pobřeží Perského zálivu, patří k zapomenutým postavám československé kinematografie. Jiří Polák spolu se svým filmařským souputníkem, scenáristou a povídkářem Pavlem Komancem stihnul natočit snímek Hospital v Kuksu, plný lyrických obrazů z všednodenního života a oceněný tehdy na festivalu v Oberhausenu, ale domácí uznání už si neužil. Po emigraci a krátkém pobytu ve Vídni a Švýcarsku přijal filmařské angažmá v Íránu. Na zadání místních úřadů připravoval spolu s Komancem film Z Čech až na konec světa, natáčel však hodně po svém výsledkem je vhled do zvyklostí a životaběhu orientální kultury. Během přípravy filmu Komanec zahynul, což mělo zásadní vliv na Polákovu následnou životní cestu. MFDF Ji.hlava uvede oba zmiňované Polákovy snímky, další součástí této pocty výrazné osobnosti s nešťastným osudem bude unikátní výstava Polákových fotografií a také 8

9 představíme výsledky pátrání po ztracených filmech, které režisér vytvářel v Íránu. Půjde o jedinečné střípky filmové historie, které doplňují obraz československé kinematografie. POCTA: ALAIN RESNAIS 1. března 2014 zemřel ve věku devadesát jedna let významný francouzský režisér Alain Resnais. K připomenutí jeho díla jsme připravili dvě projekce sestavené z méně známých či úplně neznámých filmů. On sám se totiž nebývalou měrou zasloužil o rozvoj dokumentární tvorby ve Francii a ukázal její nové stylistické možnosti, přibližuje podobu jedinečné přehlídky Resnaisovy převážně rané tvorby dramaturg David Čeněk. Už v roce 1946 se Alain Resnais, autor proslulý nejen experimenty s vyprávěním a ohledáváním hlubin lidské paměti, jako je Loni v Marienbadu, ale též experimenty žánrovými, podílel na natáčení snímku Paříž 1900, který byl později označen za první esej v dějinách kinematografie. Ve stejné době začal natáčet v ateliérech umělců specifické portréty na 16mm film. Vznikla tak řada pozoruhodných filmů jako krátký hraný snímek Prsten, který je pantomimickým skečem v hlavních rolích s mimem Marceauem a Alainem Resnaisem. Tyto filmy se vyznačují také dle jejich autora mladistvým hledáním vlastního výrazu a jsou záminkami k pronikání do ateliérů řady významných tvůrců. Podobně jako Paříž 1900 vypovídají Resnaisovy krátké filmy mnoho o rodící se osobité poetice slavného tvůrce. Další prakticky neznámou podobu díla francouzského klasika dotvářejí díla na zakázku, na nichž je však vidět, že i na nepůvodním námětu lze dát průchod velké umělecké tvořivosti. Například Zpěv styrenu dokument o umělé hmotě se blíží audiovizuální symfonii. Většina Resnaisových snímků uváděných letos v Ji.hlavě měla v rodné Francii jen pár projekcí a v České Republice budou všechny uvedeny vůbec poprvé. RETROSPEKTIVA KIDLATA TAHIMIKA Ji.hlavu navštíví také otec filipínského nezávislého filmu, režisér, herec, scenárista a producent Kidlat Tahimik. Zakladatel tzv. filipínské nové vlny a vlivný glosátor postkolonialismu a nerovnováhy moci ve světě, kterého na západě proslavil Werner Herzog, když o něm řekl, že jeho filmy ze sedmdesátých let patří k vůbec nejsvobodnějším filmovým dílům své doby. A společně s Francisem Fordem Coppolou mu významnou měrou pomáhali uvést jeho nejslavnější, částečně autobiografický snímek Perfumed Nightmare, který bude také součástí Tahimikovy ji.hlavské retrospektivy. Směs deníkového filmu, dokumentárních postupů a filmového eseje už se stihla stát klasikou filmových dějin. Kidlat Tahimik má od doby, kdy tento jeho debut spatřil světlo světa, pověst objevitele, jehož pronikavá kritika rozdílů mezi bohatými a chudými a dalších sociálních problémů vyvěrá z jemného humoru, všednodennosti i lásky k dětským hrám a hrátkám se slovy. PUBLIKACE Publikační činnost na MFDF Ji.hlava MFDF Ji.hlava se od roku 2003 systematicky věnuje publikační činnosti. Nejdéle vydávanou publikací je Dok.revue, příloha, která vycházela původně jako měsíčník v Literárních novinách, následně tři roky jako dvouměsíčník v týdeníku Respekt. Dnes vychází jako 9

10 speciální příloha tohoto týdeníku a zároveň online na stránkách kde během festivalových dnů bude možné sledovat aktuální dění. Dok.revue zůstává jediným českým periodikem, které se cele věnuje dokumentárnímu filmu a zachovává si i své stěžejní rubriky: rozhovor, esej, nové filmy či situační recenze specifický žánr hodnotící vybrané snímky v dialogu tří osobností. Zcela novou rubrikou jsou blogy výrazných osobností, které se budou pravidelně vracet k různorodým tématům z oblasti dokumentární tvorby. Svou knihu představí též Lucie Česálková, dramaturgyně našeho programového bloku Do historie: Továrna. Titul knihy Atomy věčnosti. Český krátký film 30. až 50. let zkoumá tisíce krátkých filmů, které reagovaly na dramaticky se měnící politickou, hospodářskou i společenskou dobovou situaci. Snímky s občanským apelem byly doposud pro svou zakázkovou povahu a mnohdy domnělé schematické zpracování filmovou historií spíše opomíjeny. Kniha Lucie Česálkové zasazuje tyto tituly do širších konceptuálních rámců, rozebírá je jako navázané na dobové priority politiky vědy, politiky občanství či politiky práce a připomíná i linii snah o kultivaci vkusu filmovým experimentem. DOKUMENT ČT Dokumentární tvorba z produkce České televize Česká televize podporuje tvorbu televizních dokumentů. Výběr z její produkce bude na festivalu k vidění i letos od 25. do Dokument ČT představí ty nejzajímavější pořady a formáty z televizní produkce a zároveň poukáže na fakt, že v televizi bok po boku spolupracují známá filmařská jména a nastupující dokumentaristická generace. V bloku moderních seriálových formátů se představí pořad Nabručení, v němž se senioři konfrontují se světem mladších generací. V Slzách a mozolech se zase mladí Pražané střetnou s prostředím sociálně vyloučených lokalit či tvrdé práce. České mise se věnují působení českých vojáků po celém světě a tomu, co je čeká po návratu ze zahraniční mise. Příběhy neobyčejné energie mapují výjimečné osudy a výjimečný zápal pro věc. Bermudský poetický trojúhelník nad Vysočinou Ljuby Václavové a Václava Cílka odhaluje génia loci kraje, kde se narodilo mnoho významných osobností. Zuzana Piussi, jejíž Přímý přenos soutěží Mezi moři, se letos představí i dokumentem Fenomén Šmejdi, který tematizuje to, jaký dopad na společnost může mít jeden jediný snímek. Slavným dánským manifestem Dogma se inspiruje manifest dokumentárního filmu Dogumentary, podle něhož vzniknul film Filipa Remundy Čtyři dny v Hotelu Pavouk s pomocí formálních omezení, jako je synchronní použití obrazu a zvuku, a za účasti Jeleny Mašínové a Pavla Kohouta vzniklo dílo o revoluci, tvorbě, Sorele, demokracii i lásce. Pořady Nedej se! a Náš venkov ukáží současnou představu o společenském dokumentu v podání mladých režisérek Terezy Reichové a Apoleny Rychlíkové, Olga Miroslava Janka zase intimní portrét disidentky a první dámy. Televize bude! Jana Bušty dokazuje, že i pro televizní obrazovku vznikají stylisticky a koncepčně vytříbená díla. Pořad věnovaný prvnímu dni vysílání československé televize je dokudramatem natočeným jakoby v jediném, propracovaném a vizuálně opojném záběru, který se však pomocí digitálních triků dělí do samostatných předělů, tak aby jeho struktura odrážela povahu televizního vysílání. 10

11 ROZHLASOVÉ DOKUMENTY Dokumenty nepatří jen do kina Přehlídka tuzemských i zahraničních rozhlasových dokumentů proběhne ve spolupráci s Českým rozhlasem ve dnech října 2014 v Respekt Café. Dánská autorka Brit Jensen a český dokumentarista Jiří Slavičínský mimoděk odpovídají na otázku, zda může být pohled zvenku výhodou. Uslyšíte v dokumentech, které točila Brit Jensen mezi novými sousedy ve vesnici Písečné na Vysočině a Jiří Slavičínský v rybářské osadě v Kanadě. Z éteru zazní i napínavý filmový exkurz do skandinávského dramatu a dokumentu, během něhož se odhalí, jak se realita mění v absurditu a naopak. Kultovní film Thomase Vinterberga Rodinná oslava a rozhlasový dokument Po oslavě dekonstruující jeho pravdivost. Ve workshopu Jak vyprávět příběh zvukem? ukáží redaktoři, jak se natáčí rozhlasový dokument a jak lze mikrofon použít místo kamery. EMERGING PRODUCERS Prezentace talentovaných evropských producentů Již potřetí se letos v rámci ji.hlavského festivalu uskuteční workshop s názvem Emerging Producers. Jde o propagační a vzdělávací projekt sdružující talentované producenty dokumentárních filmů ze zemí EU. Jeho hlavním cílem je propojení evropských producentů s filmovými profesionály. V neposlední řadě program umožňuje navázat kontakty s producenty z ostatních zemí, a zvýšit tak potenciál budoucích evropských koprodukcí. Letos se projektu zúčastní 18 producentů, Českou republiku zastupuje producent a režisér Radovan Síbrt, jehož společnost Pink Productions si vybudovala pověst produkováním videoartových filmů mezinárodně uznávaného umělce Marka Thera a která se nyní podílí hned na dvou česko-rumunských koprodukcích. Při výběru Emerging Producers Ji.hlava soustavně sleduje potenciální nové talenty, dává příležitost šikovným osobnostem, ale také podporuje rozvoj českého i evropského filmového průmyslu. Loni se projektu účastnila například Pavla Kubečková, která se se svou společností nutprodukce spolupodílela na vzniku zásadních českých filmových počinů poslední doby. Produkovala úspěšnou a ceněnou minisérii HBO Hořící keř, vítězné tituly ji.hlavské České radosti dvou posledních let Pevnost Lukáše Kokeše a Kláry Tasovské a Velkou noc Petra Hátleho a v neposlední řadě Gottland, na němž se vedle zmíněných ji.hlavských vítězů podíleli další tři nadějní režiséři nastupující dokumentaristické generace. 11

12 4. POROTCI OPUS BONUM V porotě soutěžní sekce Opus Bonum je pouze jeden porotce. Vždy vybíráme výraznou osobnost světové kinematografie, která čistě na základě vlastního vkusu vybere vítězné dílo. V tomto výběru poroty se odráží důvěra festivalu v silný názor jednotlivce, který nemusí podléhat kompromisům. Letos padla volba na iniciátora dnes velmi aktuálního žánru docudrama Želimira Žilnika. Želimir Žilnik Srbský režisér a pedagog patří mezi hlavní postavy tzv. jugoslávské černé vlny. V jeho díle se odráží tradice cinema verité i vliv newyorské avantgardy. Žilnikovy společensky angažované snímky se již v sedmdesátých letech zaobíraly kritikou režimu a v podobném duchu se nesly i po rozpadu Jugoslávie. Neskrývám kameru. Neskrývám před lidmi skutečnost, že natáčím a že dělám film Když natáčím, uvědomuji si, že do jisté míry zrazuji skutečnost, která se mi nabízí, načrtává Žilnik na pár řádcích povahu i problematiku dokumentaristické tvorby. Letošní host Ji.hlavy odjakživa vyznává heslo, že si musí pustit skutečnost co nejvíce k tělu. A tak například neváhal pozvat si k sobě domů několik bezdomovců, čímž nechtěl překvapit jen svou ženu, ale i samotné vládní struktury počátku sedmdesátých let, jejichž oficiální stanovisko znělo, že společnost se postará o všechny. Zájem o minoritní společenské skupiny ho provází napříč celou tvorbou. MEZI MOŘI Raymond Bellour Badatel, knižní autor a emeritní výzkumný pracovník centra CNRS (Paříž). Jeden z nejslavnějších francouzských filmových kritiků a teoretiků. Zodpovídal za vydání sebraných spisů Henriho Michauxe v rámci knižní řady Pléiade ( ) a v roce 1990 byl spolukurátorem výstavy Passages de l image v pařížském Centre Georges Pompidou. Je autorem knih L Analyse du film (1979), L Entre-Images. Photo, Cinéma, Vidéo (1990), L Entre-Images 2. Mots, Images (1999), Le Corps du cinéma. Hypnoses, Émotions, Animalités (2009), La Querelle des dispositifs. Cinéma - installations, expositions. (2012). Je zakládajícím členem filmového časopisu Trafic. Albert Serra Španělský solitér Albert Serra, oceněný v minulém roce na filmovém festivalu v Locarnu Zlatým leopardem, proslul svým triptychem bezprecedentních adaptací Honor de cavalleria, Zpěv ptáků a Příběh mé smrti, které nakládají s postavami Dona Quijota, Drákuly či Casanovy velmi volně. Hrdinové z klasických děl evropské literatury v jeho tvorbě vystupují spíše jako abstraktní, o to více však fascinující principy. Serrovy inovativní metodologie a neortodoxní přístup ke kinematografii mu vysloužily označení radikální klasik. Excentrický umělec tvoří téměř bez scénáře, jeho filmy jsou založeny na improvizaci a osvobození od narativních konvencí. Kromě filmové tvorby se věnuje i videoartu. 12

13 Deborah Stratman Umělkyně a filmařka žijící v Chicagu, která se ve svých dílech zaměřuje především na krajiny a systémy. Spíše než příběhy přinášejí její filmy řadu otázek a prostřednictvím své někdy dvojznačné povahy umožňují komplikovaný výklad nastolených témat. Využívá různá média, včetně sochařství, fotografie, kresby a audio záznamů. Vystavuje po celém světě včetně výstavních projektů a prostor, jako jsou Whitney Biennial, MoMA NY atd. Získala Fulbrightovo a Guggenheimovo stipendium a rovněž ocenění Creative Capital. V současnosti vyučuje na Illinoiské státní univerzitě v Chicagu. Kateřina Šedá Narodila se v roce 1977 v Brně. Česká výtvarnice je absolventkou pražské AVU a ve své tvorbě se zaměřuje především na sociálně laděné situace happeningy a experimenty. Autorčiny akce si kladou za cíl vyvést zúčastněné ze zažitých stereotypů či sociální izolace. V projektu Furt dokola (2008) například tematizovala snahu lidí uzavírat se za ploty do soukromí, do akce Je to jedno (2005) pak zapojila i vlastní babičku. V roce 2011 spolupracovala na projektu Od nevidím do nevidím s londýnskou galerií Tate Modern. Této spolupráce se týká i film Jana Gogoly, Jr. Kateřina Šedá: Jak se dělá mýtus? ČESKÁ RADOST Tereza Czesany Dvořáková Narodila se v roce 1977 v Ústí nad Labem, absolvovala Filmová studia na FF UK a Filmovou a televizní produkci na FAMU. V současné chvíli působí jako ředitelka sekce neaudiovizuálních sbírek Národního filmového archivu, členka Rady Státního Fondu kinematografie a pedagožka na Filmových studiích FF UK. Její jméno naleznete také v redakčním okruhu časopisu Iluminace, přičemž je i zakládající členkou Sdružení přátel Cinepuru. Je autorkou knihy Prag-Film AG : Im Spannungsfeld zwischen Protektorats- und Reichs-Kinematografie a řady dalších odborných článků věnovaných dějinám české a německé kinematografie. Petr Hruška Český básník, narozený 1964 v Ostravě, industriálním městském monstru nacházejícím se nad ohromnými zásobami černého uhlí. Žije zde dosud, pracuje však v Praze v Akademii věd jako odborník na českou literaturu 20. století. Toto téma také vyučuje na českých univerzitách. Je autorem řady sbírek poezie (za poslední sbírku Dharmata obdržel Státní cenu za literaturu), píše též prózy a literárněhistorické práce. Bohdan Bláhovec Absolvent bakalářského studia na Katedře dokumentární tvorby na FAMU. Jeho bakalářský film O domě byl uveden na MFDF Ji.hlava 2008 a byl součástí soutěžní sekce na festivalech Fresh Film Fest 2009 a Finále Jeho poslední dokument Show! vyhrál na MFDF Ji.hlava 2013 Cenu diváků. Patří k průkopníkům slam poetry v České republice a jako performativní básník vystupuje po celé Evropě. Přispívá rovněž do řady časopisů. Filmografie: Kdo chce zabít Ashley? (2007), O domě (2008), Show! (2013). 13

14 Ivo Mathé Mediální producent, scenárista, vysokoškolský pedagog a manažer začínal svou kariéru v Československé televizi jako asistent produkce. V letech zde působil jako první generální ředitel. Poté pracoval jako vedoucí Kanceláře prezidenta České republiky Václava Havla. V období byl rektorem pražské AMU, v této funkci po krátké pauze působil až do roku Působí též jako pedagog na FAMU. FASCINACE Porotu soutěžní sekce Fascinace vždy tvoří členové jedné filmové rodiny. Loni to byl český experimentální filmař Martin Čihák se svou rodinou, letos se jako porotce zúčastní významný zahraniční tvůrce, rakouský mistr práce s found footage Peter Tscherkassky se svou ženou Eve Heller. Peter Tscherkassky Narodil se roku 1958 ve Vídni. V letech studoval žurnalistiku, politologii a filozofii na Vídeňské univerzitě. V roce 1979 si pořídil vybavení pro natáčení na formát Super-8 a do konce roku zvládl napsat scénář a zahájit realizaci svého snímku Kreuzritter. V průběhu své kariéry založil řadu filmových přehlídek. Jeho poslední snímek Instructions for a Light and Sound Machine měl premiéru na festivalu v Cannes v rámci nezávislé sekce Quinzaine des réalisateurs. Eve Heller Eve Heller se narodila roku 1961 v americkém Amherstu. Filmy začala natáčet v sedmnácti letech během studií na University of New York a na katedře médií v Buffalu. Vystudovala rovněž obor Německá literatura. Její filmy byly uvedeny na různých festivalech a v různých výstavních prostorách, včetně Whitney Museum of American Art. Eve Heller vede workshopy o využití analogových technik ve filmu a překládá texty o kinematografii. Žije a pracuje ve Vídni a v Hyde Parku. PRVNÍ SVĚTLA Porotu nové soutěže debutů tvoří především osobnosti s bohatými zkušenostmi na poli festivalové dramaturgie. Mathieu Darras Jako zakladatel evropské sítě mladých filmařů NISI MASA vytvořil a vedl v letech 2001 až 2012 desítky mezinárodních workshopů pro scenáristy, dokumentaristy a filmové kritiky. Svými kritickými články přispívá do časopisu Positif a v letech 2005 až 2011 byl řádným členem výběrové komise Semaine de la Critique Festivalu v Cannes. Byl pověřen uměleckým vedením festivalu Alba Film Festival v Itálii a Mezinárodního filmového festivalu Bratislava. Od jejího založení v roce 2008 spolupracuje s filmovou laboratoří Torino Film Lab, v současnosti působí na pozici vedoucího dramaturga. Jako delegát rovněž zastupuje Filmový festival v San Sebastianu. 14

15 Haruka Hama Od roku 2001 spolupracuje jako koordinátorka s Mezinárodním festivalem dokumentárních filmů v Yamagatě. V letech 2003 až 2011 byla také členkou komise pro výběr filmů do mezinárodní soutěže. Kromě Yamagata IDFF se ve spolupráci se společností Cinematrix podílí na celosvětové distribuci významných filmových projektů a pomáhá s organizací dalších filmových festivalů. V období absolvovala v Latinské Americe zahraniční studijní program pro umělce pod záštitou japonské vlády. Veton Nurkollari Nurkollari je umělecký ředitel DokuFestu, největšího kosovského festivalu krátkého a dokumentárního filmu. Je také kurátorem DokuPhoto, přehlídky dokumentární fotografie, která probíhá v době festivalu. Je členem Balkánského dokumentárního centra a snaží se v rámci projektu Kino za vašimi dveřmi propagovat dokumentární tvorbu též ve venkovských oblastech Kosova. Ludmila Cviková Ludmila Cviková byla v letech hlavní dramaturgyní a ředitelkou Qumra Doha Film Festival a také členkou grantové komise Doha Film Institutu v Kataru. Předtím působila jako dramaturgyně MFF Rotterdam, ve Fondu Huberta Balse a ve společnosti Cinemart. Také spolupracovala s mnoha dalšími festivaly: s Karlovými Vary, Locarnem, Jerevanem či Sarajevem. Je členkou Evropské filmové komise a specializuje se na otázky filmového financování a festivalových strategií. Ceciliea Barrionuevo Vystudovala tvůrčí dokument na Barcelonské univerzitě ve Španělsku a absolvovala seminář Flaherty Film Seminar v New Yorku. Je dramaturgyní filmového festivalu Mar del Plata v Argentině, nejstaršího filmového festivalu v Latinské Americe a jediného tamějšího festivalu kategorie A. Je členkou týmu zodpovědného za oficiální soutěžní sekce. Vyhledává a vybírá novátorské filmy a filmaře. KRÁTKÁ RADOST V historicky první porotě Krátké radosti, sekce zaměřené na krátké filmy, která se od letoška stává sekcí soutěžní, zasednou členové umělecké skupiny Rafani. Rafani Umělecká skupina vznikla v roce 2000 v Praze. Mezi její členy patřili či patří Radim Kořínek, Luděk Rathouský, Jiří Franta, Ondřej Brody či Václav Magid. Skupina se od svých počátků angažuje v zájmech o věci veřejné mediální rozruch vyvolali defekací ve Veletržním paláci na protest proti způsobu vedení Národní galerie. Aktivistická skupina po několik let na svých výstavách nepoužívala text, po této čtyřleté slovní pauze naopak debutovala na filmovém terénu filmovým traktátem 31 konců/ 31 začátků, který je logickým vyústěním jejich práce s videem a videoartem. Film získal Zvláštní uznání poroty v sekci České radost na MFDF Ji.hlava

16 5. SOUTĚŽNÍ PROGRAM ČESKÁ RADOST Soutěž o nejlepší český dokumentární film 2014 Česká radost, prestižní výběr nových českých dokumentů, není jen soutěží o nejlepší český dokumentární film, ale také přehlídkou nejčerstvějších trendů a různorodosti české kinematografie. V porotě tak jako každoročně zasednou osobnosti českého kulturního a společenského života. Danielův svět (r. Veronika Lišková) Pedofilie, poslední tabu moderní společnosti. Citlivý portrét osamělého studenta literární akademie a jeho boje s prokletím, touhou i vlastní identitou. O lásce, která musí zůstat platonickou. Gottland (r. Lukáš Kokeš, Petr Hátle, Viera Čákanyová, Rozálie Kohoutová, Klára Tasovská) Země hororu, smutku a grotesky, kterou by nevymyslel ani Kafka. Tak popisuje Českou republiku polský novinář Mariusz Szczygieł ve své knize Gottland. Pětice českých dokumentaristů přistoupila k povídkovému tvaru po svém. Kritický a melancholický pohled na dějiny i současnost, přehlídka nových trendů v českém dokumentu. K oblakům vzhlížíme (r. Martin Dušek) Portrét mladého milovníka tuningové subkultury jako metafora společenské situace na severu Čech. V problematickém regionu se zpřetrhanými mezilidskými vazbami může mít jedna kutilsky upravená součástka větší význam, než by se mohlo zdát. Observační forma přeplněná vizuálně podmanivými a výmluvnými obrazy. Několik Let (r. Martina Malinová) Donkichotský boj Miroslava Brože za zlepšení situace Romů v Česku na sebe bere podobu demonstrace proti vepřínu v místech bývalého koncentračního tábora v Letech. Prázdnota prostoru na místě zamýšlené blokády vyvolává frustraci a beznaděj. Střet rozpačité reality s anonymním prostorem sociálních sítí. Český aktivismus zblízka. Lovu zdar (r. Jaroslav Kratochvíl) Pět nefalšovaných myslivců vábí diváky na exotické safari, na svou sbírku trofejí i na posed v lese. V polkově svižném tempu a za pomoci dynamického střihu snímek představuje různé techniky lovu a zvláštní varianty osobního vztahu k myslivosti. Dokumentární esej si v ucelené formě bere na mušku českou myslivost, ale z myslivců si rozhodně nestřílí. Jáma (r. Jiří Stejskal) Kolem malebné ukrajinské farmy se nerozléhají polnosti, ale velké sídliště. Na Natašin pozemek na periferii Kyjeva, jenž rok po roce panely zatlačují hlouběji do jámy, shlížejí zlověstné jeřáby. Hrdá majitelka brání nejen desítky akrů půdy, ale také tradiční hodnoty rodiny, víry a vlastnictví. 16

17 Pavel Wonka se zavazuje (r. Libuše Rudinská) Pavel Wonka poslední politický vězeň, který zemřel v komunistickém vězení obdržel v roce 2013 státní vyznamenání in memoriam. Disident a symbol revoluce, nebo spolupracovník StB? Režisérka poukazuje na problematičnost jednoznačného nálepkování a odhaluje stíny minulosti, které sahají až k nám. Plán (r. Benjamin Tuček) Praha čelí výzvě nového územního plánu. Zasedání zastupitelů magistrátu hlavního města zachycená v několikaletém časosběru vykreslují obraz veřejnoprávního aparátu, jenž rezignoval na funkci urbanisty. Město jako veřejný prostor, či volná aréna pro developerskou lobby? Rodinné záležitosti/něco z videodeníků (r. Jakub Wagner) Obraz tristního stavu sídla režisérovy umělecky založené rodiny. Rodinný portrét či rodinná inventura. Záznam prohlídky se prolíná s archivními záběry, od domácích videí, přes dokument ČT, až po ukázky z režisérovy dvanáct let staré bakalářské práce věnované jeho dědovi. Audiovizuální záznamy působí jako neurčité artefakty, jimž je třeba stále znovu vtiskávat punc osobní minulosti. Česká cesta (r. Martin Kohout) Kuponová privatizace coby symbol devadesátých let. Jak dlouho je třeba nechat trh bez dozoru, než se dokončí koncentrace majetku? Seznamy privatizovaných podniků defilují na plátně přes obličej Tomáše Ježka a dalších, kteří podávají neradostnou zprávu o povaze moci a rané demokracie. Evangelium podle Brabence (r. Miroslav Janek) Portrét zahradníka, evangelíka a hudebníka Plastic People of the Universe Vratislava Brabence, v němž zní jeden disharmonický tón saxofonu, osudy ptactva, smutek stáří, exil a také všechno, co zbylo z dějin. Stoupání na podzimní horu s novinářkou Renatou Kalenskou, v němž nezůstal žádný prostor pro klišé. Opři žebřík o nebe (r. Jana Ševčíková) V portrétu katolického kněze Mariána Kuffy, který ve slovenských Tatrách vede faru poskytující azyl propuštěným vězňům, alkoholikům, narkomanům a dalším potřebným, rezonuje otázka, zda může být víra odpovědí na utrpení sociálně vyloučených. Mnohohlasé svědectví o bídě a zmaru. Pirátské sítě (r. David Čálek, Jakub Zahradníček) Filmový štáb měl původně v plánu natočit film o fenoménu pirátství v Somálsku. Tvůrci ovšem netušili, že se svého záměru budou muset vzdát místní s nimi totiž hrají dvojí hru, jež poznání somálské reality znemožňuje. Svébytná reflexe natáčecího procesu. František svého druhu (r. Jan Gogola) Bývalý úředník František Krause se již třicet let věnuje ornitologii. Ochraňuje a zkoumá ptáky, vyrábí pro ně budky a snaží se jim být co nejblíž. Všechny informace třídí a eviduje s pozoruhodnou přesností. Pozitivistická úcta k faktům, zenové režijní zpracování a voiceoverové podvracení konvencí přírodopisných snímků. 17

18 OPUS BONUM Soutěž o nejlepší světový dokumentární film 2014 Soutěžní sekce Opus Bonum vybírá pozoruhodné filmy reprezentující současné tendence a trendy světového dokumentu. Rock v kostech (r. Caroline Troubetzkoy) Francouzskou režisérku uhranul frontman kapely The Oz. Výsledkem dvouletého setkávání je snímek o ruské nezávislé hudební scéně, o rockových deskách kopírovaných na rentgenové snímky a především osobní performativní dílo o historii ruského punkrocku i o politice. Povolání: Dokumentaristka 7 íránských dokumentaristek, 7 autobiografických pohledů na zemi, zmítající se neustále na pomezí války. Autobiografický film o odvaze a potřebě dokumentovat svět a dění kolem sebe. Pozoruhodná zpráva o náladách v současné íránské společnosti. Ming z Harlemu: Jednadvacet pater ve vzduchu (r. Phillip Warnell) Bez ohledu na nevoli a pobouření spoluobčanů žil Antoine Yates se svými zvířecími přáteli dvousetpadesátikilovým bengálským tygrem a dvoumetrovým aligátorem několik let ve svém harlemském bytě. Meditace o svobodě, divokosti a vztahu ke zvířatům. Já jsem lid (r. Anna Roussillon) Leden 2011 se v Egyptě nesl v duchu protirežimních demonstrací. Zatímco v Káhiře se shromáždily desetitisíce protestujících, chudí vesničané na jihu země sledovali vyhrocené události z náměstí Tahrír pouze na televizních obrazovkách a v denním tisku. Tvýma očima (r. Pietro Albino Di Pasquale) Italský dokument pojednávající o každodenních životech pětice slabozrakých osob je zároveň experimentem založeným na analogii filmové kamery a lidského oka. Tvůrci se pokoušejí technickými prostředky filmového obrazu přiblížit divákům rozostřený svět slabozrakých. Buenos Aire Free Party (r. Homero Cirelli) Banální výjevy z přípravy a průběhu freetechno party cyklicky střídá frenetický sled záběrů událostí z historie Argentiny evokujících hypnotický stav děsivého tripu. Estetika videoklipu zachycující stav entropie vs. syrový záznam reality. Pekingští mravenci (r. Ryuji Otsuka) V roce 2013 se Peking stal městem s nejdražšími nájmy na světě, což se dotklo i režisérovy rodiny. Osobní videodeník a živelné svědectví o každodenních situacích, které se snadno mění ve vyhrocené konflikty. Voda pro Tabato (r. Paulo Carneiro) Uprostřed léta 2011 vyrazil Paulo Carneiro s filmovým štábem pracovat jako asistent režie na jistém projektu na západoafrické pobřeží. Nakonec tam neplánovaně natočil film vlastní dokumentární reportáž z potápějící se lodi u pobřeží Guinea-Bissau, jejímž byl pasažérem. Úkryt (r. Fernand Melgar) Nervozita, stres a erupce násilí před bunkrem ve švýcarském Lausanne, kde každou zimu noc co noc dochází k selekci bezdomovců, z nichž drtivá většina jsou imigranti. Starý bunkr 18

19 slouží jako krizový útulek, avšak množství žadatelů o lůžko překračuje nastavenou kapacitu. Film o lidech uvízlých v bludném kruhu byrokratického systému. Dopisy Maxovi (r. Eric Baudelaire) Bývalý ministr zahraničí samostatné Abcházie země, kterou v její nezávislosti na Gruzii uznává jen několik států světa Maxim Gvinjia je přítelem režiséra Erica Baudelaira, který mu od roku 2012 posílá dopisy z Francie. Intimní film o geopolitickém paradoxu. Honba za větrem (r. Juan Camilo Olmos Feris) Čtvrť Getsemaní v kolumbijském městě Cartagena se v posledních letech proměnila z původně nebezpečné oblasti, kde se dařilo zločinu, v atraktivní turistické centrum. Portrét šedesátiletého drogového dealera Gustava je zároveň kontemplací o pomíjivosti i o zanikající pouliční komunitě. Lake (r. Shin'ichi Miyakawa) Z jezera se vynořuje ruka držící kameru. Tento surreálný obraz reprezentuje pomyslnou tečku v osobních dopisech mezi dvěma japonskými tvůrci. Vybledlé záběry natočené na 8mm materiál vyvolávají z paměti režiséra přízraky minulosti. Experimentální korespondence značící prolínání života s filmem. Dvacetník (r. Tiago Tambelli) São Paulo, červen 2013: rozhodnutí městské samosprávy zvýšit cenu lístků městské dopravy o 20 centů vyvolává vlnu sociálních nepokojů. Ty jsou jen výrazem obecnější nespokojenosti pracujících se životními podmínkami. Étos karnevalu střídá atmosféra guerillových bojů, dvacetník jako metafora rozbouřené doby. V letech (r. Philip Hoffman) Samozvaný rodinný kronikář dokumentuje proces stárnutí vlastního otce. Experimentální film spojuje intimní záběry z rodinných videí s neopakovatelnými impresemi okolní krajiny, které vystihují pomíjivost lidského života. O násilí (r. Göran Hugo Olsson) Frantz Fanon byl vlivný politický myslitel, jehož názory výrazně ovlivnily protikoloniální hnutí v Africe. Název dokumentu švédského filmaře odkazuje ke knize, jež byla ve Francii zakázaná, neboť obhajuje práva kolonizovaných Afričanů. Šokující found footage záběry z francouzsko-alžírské války doprovází komentář zpěvačky Lauryn Hill. Fovea Centralis (r. Philippe Rouy) Jaderná elektrárna ve Fukušimě zpřístupnila pod nátlakem úřadů a médií videopřenosy z průmyslových kamer, které slouží jako zdroj meditativního filmu-básně pohybující se na hraně videoartu. Multiplikované obrazy, zvukové ruchy a psané texty se vpalují do mozku diváka jako obraz atomového hřibu do oční sítnice. 19

20 MEZI MOŘI Soutěž o nejlepší dokumentární film střední a východní Evropy Sekce Mezi moři reprezentuje země a národy střední a východní Evropy. Představuje dokumentární myšlení ve vzájemných dějinných, politických a kulturních souvislostech, s důrazem na regionální specifika. Srbský právník (r. Aleksandar Nikolić) Portrét muže, který obhajoval Slobodana Miloševiće i Radovana Karadžiće, tedy zločince, před nimiž za dřívějšího režimu prchal. Dokument nejen o osudech bývalé Jugoslávie a o válečných zločincích, ale především o rozpadu osobnosti, sonda se silou psychologického románu. Kainovy děti (r. Marcell Gerö) Tři muži, kteří v dětství zavraždili člověka. Tři zmrzačené životy, tři různé pohledy do hlubin maďarského kriminálu, tři mrazivé výpovědi z okraje společnosti. Ve sklepě (r. Ulrich Seidl) Pro mnoho Rakušanů je sklep místem, kde se oddávají soukromým zálibám. Pečlivý, ale též ironický analytik Seidl nahlíží do hlubin sklepení i podvědomí. Dokonale komponované obrazy, lovecké trofeje, zastupitelé a jejich hákové kříže, sado maso a další koníčky zneklidňující optikou radikálního tvůrce. Euromajdan: Hrubý sestřih Protesty na Ukrajině pod drobnohledem skupiny mladých ukrajinských dokumentaristů. Hrubozrnná mozaika sugestivních pohledů a osobních příběhů, metafora, v níž se země nachází. Aktivismus extrémně zblízka. Přicházíme jako přátelé (r. Hubert Sauper) Neokolonialismus a brutalita v jižním Súdánu, země uvězněná mezi minulostí a postapokalyptickou budoucností, ale také mezi humanitární pomocí a necitlivými kapitalistickými investicemi. 6 kroků od sebe (r. Bartosz Dombrowski) Mezi jakýmikoli dvěma lidmi na Zemi se vine řetězec známých o maximálně 6 článcích. Experimentální aplikace teoretického konstruktu i působivé podobenství o mezilidských vztazích na trase mezi Varšavou a Mexikem. Nedýchat! (r. Nino Kirtadzé) Jediné lékařské vyšetření stačí k tomu, aby Levanův život změnil směr. Autorka s nadhledem sleduje kolotoč absurdních situací a potíží protagonisty. Výsledkem je tragikomické vyprávění o flegmatickém muži, jenž se pokouší vypořádat se stavem životní nejistoty a najít sebe sama. Poslední rok ve 114 minutách (r. Daniel Nicolae Djamo) Jak vypadá poslední rok v životě člověka? Osobní téma režisér sleduje pomocí prostého způsobu snímání, kamera ani protagonisté neopustí prostor bytu, výsledkem je nebývale intenzivní, velmi intimní a formálně syrový záznam plynutí času a vztahu k milované osobě. 20