EKOTOXIKOLOGIE NANOMATERIÁLŮ. TEREZA SOVOVÁ a VLADIMÍR KOČÍ. 2. Nanomateriály a nanotechnologie. Obsah. 1. Úvod
|
|
- Milan Růžička
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 EKOTOXIKOLOGIE NANOMATERIÁLŮ TEREZA SOVOVÁ a VLADIMÍR KOČÍ Ústav chemie ochrany prostředí, Vysoká škola chemickotechnologická v Praze, Technická 5, Praha 6 sovovat@vscht.cz Došlo , přepracováno , přijato Klíčová slova: ekotoxikologie, nanotechnologie, nanomateriál, toxicita Obsah 1. Úvod 2. Nanomateriály a nanotechnologie 3. Nanomateriály v životním prostředí 4. Analýza nanomateriálů 5. Ekotoxicita nanomateriálů 6. Specifika testování toxicity nanomateriálů 7. Závěr 1. Úvod Nanomateriály (NM) a nanotechnologie se v posledních dvaceti letech dostaly do popředí vědeckého zájmu a nacházejí uplatnění v mnoha oborech lidské činnosti (od speciálních průmyslových aplikací po běžně dostupnou kosmetiku a textil) 1 3. Roční celosvětová produkce NM je odhadována na stovky až tisíce tun a bude nadále stoupat 1. Přesto nejsou jejich výroba ani použití nijak speciálně regulovány, i když se stále častěji množí obavy z možného ovlivnění kvality životního prostředí 3 5. Z hlediska složení se nejedná o nové látky, ovšem právě rozměry těchto částic a vláken jsou tím, co je odpovědné za nové či lepší vlastnosti těchto látek z hlediska technologického a co může ovlivňovat i jejich vliv na životní prostředí. S rostoucím objemem využívaných NM navíc bude růst i množství, které se dostane do životního prostředí (ať už nechtěně nebo cíleně). V historii můžeme najít několik příkladů, kdy bezmyšlenkovité masové využívání nových a důkladně neprozkoumaných látek vedlo k závažným globálním environmentálním problémům (vzpomeňme např. polychlorované bifenyly či DDT). Měla by být tedy na místě určitá obezřetnost a opatrnost při používání NM, dokud nenajdeme spolehlivou odpověď na otázku, zda NM nepředstavují zvýšené nebezpečí pro člověka i životní prostředí 1,3,4,6 9. Zatímco humánní toxicita jemných a ultrajemných částic, kam můžeme zahrnout i NM, není ničím novým a je poměrně dobře prostudována, účinky na ostatní organismy jsou velkou neznámou a nanoekotoxikologie jako obor je stále ve svých začátcích 4, Otázkou také zůstává, zda NM se svými jedinečnými vlastnostmi nevyžadují speciální přístup a zda současné ekotoxikologické testy, tak jak jsou navrženy, budou účelům testování NM vyhovovat 13. S tím souvisí i otázka, jak takové ekotoxikologické experimenty s NM interpretovat na úroveň ekosystémů, což by bylo naším hlavním cílem. Zde totiž do hry významným způsobem vstupuje i otázka osudu NM v jednotlivých složkách prostředí. 2. Nanomateriály a nanotechnologie Nanomateriály jsou definovány 1,8,14 17 jako látky, jejichž struktury mají alespoň jeden rozměr v rozmezí 1 až 100 nm. Někteří autoři 17 rozlišují ještě navíc nanočástice, které mají dva, popř. tři rozměry mezi nm. Nanomateriály jako takové nejsou výlučně lidským výtvorem. NM vznikají i bez lidského přičinění již od počátku vzniku Země 7,12. Mezi hlavní zdroje přírodních NM patří lesní požáry, vulkanická aktivita a eroze. NM mohou vznikat i biologickými procesy, zejména mikrobiální aktivitou 2,7. Ke vzniku NM přispívá (vedle cílené výroby NM) i lidská činnost, a to zejména spalovacími procesy (letecká i automobilová doprava, energetika, průmysl) nebo třeba opotřebováváním pneumatik motorových vozidel 7,12. NM tu tedy byly už dlouho předtím, než započala jejich cílená výroba. Organismy byly v průběhu evoluce NM vystaveny a mohly se adaptovat. Proč se tedy vůbec jejich vlivem na životní prostředí zabývat? Nejprve proto, že i přírodní NM mohou být za určitých podmínek toxické (např. sopečný prach), takže toxické účinky mohou mít i vyráběné NM. Vyráběné NM jsou dále látky, které se v nanoformě dříve v prostředí nevyskytovaly. Mohou mít unikátní fyzikálněchemické a potažmo toxické vlastnosti, které u přírodních NM nenajdeme. Například uhlíkaté NM (fullereny) mají jiné toxické vlastnosti než třeba ultrajemné grafitové částice, i když se všechny skládají pouze z uhlíku 7,8. NM mohou být teoreticky vytvořeny z jakékoliv látky. V nanoformě je dosud k dispozici cca 44 prvků periodické tabulky a jejich sloučenin a další stále přibývají. V současnosti se ale nejčastěji používají NM skládající se z přechodných kovů (nanostříbro, nanoželezo), křemíku, uhlíku (uhlíkaté nanotrubice, dendrimery) a oxidů kovů (zejména oxidy titanu, zinku a ceru) 16. Nanomateriály se používají v elektronice, automobilovém a leteckém průmyslu, jako přísady do plastických hmot, barviv a lepidel, při remediačních a dekontaminačních procesech. Uplatnění nacházejí ale i v předmětech denní potřeby (čisticí prostředky, zubní pasty, opalovací prostředky a jiná kosmetika, ponožky a jiný textil, vysavače, pračky) 12,15,16,
2 3. Nanomateriály v životním prostředí S rostoucím používáním NM všech typů stoupá i možnost jejich emisí do životního prostředí a jejich možný vliv na zdraví ekosystémů se dostává do popředí zájmu. Abychom mohli plně porozumět jejich možnému vlivu na životní prostředí, je třeba nejprve zjistit, jak se v něm budou chovat. Zůstanou tyto látky v nanoformě a uchovají si svoje vlastnosti a reaktivitu i po vstupu do vodního či horninového prostředí? Jaké bude jejich chování ve vztahu k dalším částicím a kontaminantům vyskytujícím se v prostředí? Jaký vliv budou mít fyzikální, chemické, biologické a další faktory? Odpovědi na tyto a další otázky budou klíčové pro zavádění regulačních mechanismů pro NM, které poskytnou adekvátní ochranu životního prostředí, aby byly zároveň plně využity přínosy a výhody, které nanotechnologie nabízí 1,4,12. Disperzi NM v kapalině můžeme podle definice IUPAC považovat za koloidní systém. V případě NM, tedy částic pod 100 nm, by měla být disperze stabilní a nemělo by docházet k agregaci. V reálném prostředí ale na částice působí mnoho dalších vlivů, které agregaci NM budou ovlivňovat 7,8,12. Převládá názor, že ve většině případů budou NM po vstupu do reálného prostředí agregovat, takže pouze část těchto látek si zachová nanoformu 3,4,7,11,21. Bude tím ovlivněno chování těchto látek v prostředí, jejich vliv na složky ekosystémů a komplikovat tak použití NM. Agregace NM také znamená, že ve vodním prostředí bude docházet k jejich sedimentaci, čímž se NM budou odstraňovat z vodního sloupce. Zároveň bude docházet k hromadění u dna, takže potenciálně ohroženou skupinou organismů budou zejména ty, které žijí u dna (tzv. bentické) 6,7,22. K adsorpci vzniklých agregátů i samotné agregaci může docházet také na povrchu i uvnitř samotných organismů. K podobným adsorpčním jevům může docházet i na rozhraní fází, např. u hladiny vody a ke kumulaci NM v těchto místech 6,7. Na tvorbu agregátů působí řada biotických i abiotických faktorů; některé jejich vznik podporují, další naopak disperzi stabilizují a mohou rozrušovat agregáty již vzniklé 6,7,11. Jedním z působících faktorů je salinita prostředí, přičemž vyšší salinita podporuje agregaci NM. S tím také souvisí rozdílná stabilita NM v mořské a sladké vodě 7,8,16,23. Některé organické látky naopak disperzi NM stabilizují 7,11,15,24. Jedná se v prvé řadě o huminové látky (huminové kyseliny a fulvokyseliny) 25 29, dále různé proteiny, polymery a povrchově aktivní látky 11. Ty se i cíleně přidávají do produktů obsahující NM, aby se zabránilo agregaci 3,7,8. Všechny výše uvedené látky se běžně vyskytují v prostředí, spousta povrchově aktivních látek se do prostředí dostává i s odpadními vodami, takže stabilizace NM v prostředí působením organických látek je pravděpodobná 7,8. Chování NM v prostředí bude ovlivňovat řada dalších faktorů, jejichž vliv ale není dosud dobře prozkoumán. Je to například ph (a s ním související bod nulového náboje), teplota a proudění, které ovlivňují srážky částic 8. Svůj vliv má i koncentrace částic, přičemž při zvyšující se koncentraci se zvyšuje i míra agregace, protože srážky částic jsou častější 15. Důležité budou i vlastnosti samotných částic jako je velikost, tvar, hmotnost, velikost povrchu, chemické složení, náboj povrchu, rozpustnost, apod. 7,12. Vzhledem k poměrně složitému chování NM v prostředí se nabízí otázka, zda a jakým způsobem budou NM ovlivňovat další kontaminanty v prostředí 1,6,7,15,30,31. NM mají velký specifický povrch, proto mohou hrát významnou roli v distribuci, transportu i biologické dostupnosti kontaminantů v prostředí 1,15,32. Zejména hydrofobní látky mají tendenci se v prostředí vázat na různé částice 15. Některé aplikace NM navíc přímo spočívají v adsorpci kontaminantů na NM, které se cíleně dávkují do vod či půd, aby tak snížily jejich kontaminaci (fullereny, uhlíkaté nanotrubice, nanoželezo) 15. Nabízí se i ovlivnění toxicity. NM mohou toxické účinky ostatních látek tlumit, zároveň ale může být zvýšena jejich mobilita a usnadněn tak vstup do organismu 6,7. 4. Analýza nanomateriálů Pro objektivní posouzení vlivu NM na životní prostředí bychom měli být schopni určit jejich koncentraci i velikost částic ve složkách životního prostředí i v samotných organismech. Tato měření jsou důležitá i při testovaní účinků NM v laboratorním měřítku 3,7,8,12. Pro určení koncentrace a chemického složení je možné použít jednoduché metody jako gravimetrie, turbidimetrie nebo spektrofotometrie, které ale dokážou detegovat množství v řádu mg l 1. Koncentrace v řádu g l 1 a menší už ovšem není možné určit. Pro NM obsahující kovy lze použít klasické metody, jako je indukčně vázaná plazma (ICP) nebo atomová absorpční spektroskopie (AAS) 7,8. Existují ovšem určité pochybnosti, zda by se NM v těchto přístrojích chovaly stejně jako konvenční materiály, např. zda by docházelo k úplné atomizaci 8. Hustota částic (počet částic na jednotku objemu) může být určena pomocí vizuálních počítacích metod s použitím elektronové mikroskopie, která je schopna na rozdíl od světelné rozlišit i jednotlivé nanočástice 3,7,8,12. Metody elektronové mikroskopie mají ale několik nevýhod. Vzorek vyžaduje poměrně složitou přípravu. Musí být dokonale vysušen, což může ovlivnit velikost částic a není jisté, zda větší shluky částic byly opravdu přítomny ve vzorku, nebo jsou pouze výsledkem jeho přípravy. V přístroji panuje také hluboké vakuum a silné magnetické pole, což může mít také svůj vliv. Elektronové mikroskopy navíc nejsou běžně dostupné 7,8. Určení tvaru, velikosti a povrchu částic je důležité vzhledem k tomu, že tyto parametry jsou tím, čím se NM odlišují od konvenčních látek. Existuje i názor, že povrch částic je vhodnější k vyjádření závislosti dávka odpověď, než standardně používaná hmotnostní koncentrace 8. První možností je elektronová mikroskopie, která umožňuje i přímé zobrazení měřených částic. Má ale nevýhody, které byly již popsány výše. Je vhodné tedy použít méně inva- 83
3 zivní techniky, které co nejméně narušují měřený vzorek a nevyžadují tak pracnou přípravu vzorku 3,7,8,12. Jednou z takových metod je i metoda dynamického rozptylu světla (DLS Dynamic Light Scattering). DLS je poměrně lehce proveditelná a dostupná technika, která má ale i několik nevýhod. Nejdůležitější z nich je fakt, že tato metoda není vhodná pro měření vzorků s širokou distribucí částic. Měřený signál je úměrný velikosti částic, proto větší částice mají silnější odezvu než částice NM. Pokud vzorek obsahuje i malé množství částic větších než 1 m, částice NM nebudou ve výsledcích patrné. Avšak pokud je tato metoda správně využívána, je možno ji použít k popisu testovaných látek (zejména vzorků komerčních NM, kde rozptyl velikosti částic není tak významný) a také ke sledování agregace NM v průběhu testu 3,8. Měření koncentrace a vlastností NM v reálných vzorcích komplikuje několik skutečností: V reálných vzorcích lze očekávat poměrně nízké koncentrace NM. Přestože dosud nemáme přehled, v jakých koncentracích se NM v jednotlivých složkách životního prostředí vyskytují, pravděpodobné jsou hodnoty v řádu ng l 1, popř. g l 1, přičemž v sedimentech jsou možné i vyšší 8,12. V reálných vzorcích půd se vyskytuje vysoké pozadí přírodních NM (koloidů) i organického uhlíku, což znesnadňuje detekci uhlíkatých NM. To samé platí pro i kovové NM (např. pro železo) 7,8,12. V případě reálných vzorků tedy nelze rovnou použít metody jako ICP, AAS, apod. Je nejprve nutné NM vyextrahovat z přírodních matric (což je problematické především v případě vzorků půd a sedimentů) a provést rozdělení částic podle velikosti Ekotoxicita nanomateriálů Naše znalosti o toxicitě nanomateriálů jsou stále značně omezené. Testování se doposud soustředilo zejména na akvatické testy, které jsou mezinárodně uznávané (ISO normy, apod.) a snadno proveditelné. Mechanismy toxického účinku a faktory, které toxicitu ovlivňují, nebyly doposud zcela objasněny 2,12,30. Různé NM budou mít různé mechanismy účinku, který je často spojen s účelem, ke kterému NM slouží. Stejný NM může navíc vykazovat i různé mechanismy účinku v závislosti na okolních podmínkách. Nejčastěji je zmiňováno pět možných mechanismů účinku NM: poškození membrán a membránového potenciálu 12,33,34, poškození buněčných proteinů 12, genotoxicita 8,12,30,35, narušení transportu elektronů v buňce 12,36, vznik reaktivních forem kyslíku (ROS) 4,12,18,30,37,38 a uvolňování toxických látek 3,8,12,30 (obr. 1). Konkrétní ekotoxikologická data pro NM jsou velmi omezená. Nejčastěji byly NM testovány na bakteriích, sladkovodních korýších, sladkovodních řasách a rybách. Naopak zcela chybí údaje pro terestrické organismy, vyšší rostliny a omezená data jsou k dispozici i pro mořské organismy. Nejčastěji zkoumanými bakteriemi jsou Escherichia coli 12,29,36,37,39 a Bacillus subtilis 12,29,37,39. Toxické účinky pro bakterie byly pozorovány zejména u Ag (cit. 12,40 ) a TiO 2 (cit. 12,37,41 ), jejichž antibakteriální účinky jsou již dlouho známy. Další zkoumané NM s toxickými účinky pro bakterie jsou fullereny 7,29,34, MgO (cit. 39 ), ZnO (cit. 3,16,37,42 ) a CeO 2 (cit. 36 ). Pokud jde o sladkovodní organismy, nejčastěji se setkáváme se sladkovodními korýši (Daphnia magna, Thamnocephalus platyurus) a sladkovodními mikroskopickými řasami (Desmodesmus subspicatus, Pseudokirchne- Obr. 1. Možné mechanismy účinku NM (CYP - cytochrom P), podle Klaine a spol
4 riella subcapitata, Chlamydomonas reinhardtii). U těchto organismů byly toxické účinky pozorovány u nanoforem TiO 2 (cit. 19,37,43 46 ), ZnO (cit. 3,5,18,37,44,45,47 ), CuO (cit. 5,18,47,48 ), Ag (cit. 1,4,49 ), Ni (cit. 4 ), NiO (cit. 50 ), kvantových teček 51 a fullerenů 6,44,52. Ze sladkovodních obratlovců se v literatuře setkáváme zejména s rybami. Nejvíce studií se týká účinků fullerenů, resp. uhlíkatých nanotrubic, méně NM anorganických 12. Spíše než akutní toxicita byly pozorovány různé subletální efekty, které mohou mít vliv na chronickou toxicitu NM 12,13, V porovnání se sladkovodními organismy jsou informace o toxických účincích NM na mořské organismy velmi omezené, ačkoliv by neměly být zanedbávány z několika důvodů. Jak už bylo zmíněno dříve, chování NM v mořské vodě bude značně odlišné od chování ve vodě sladké. Navíc většina průmyslových efluentů končí v mořích a i výrobci NM jsou často lokalizováni na pobřežích (Japonsko, Čína, Spojené státy), nemluvě o zvýšeném množství opalovací kosmetiky, která NM obsahuje. Pobřežní oblasti jsou proto potenciální konečné úložiště všech typů NM a měla by se jim věnovat zvýšená pozornost. Několik studií 5,12,23,47,57 se věnuje mořské fluorescenční bakterii Vibrio fischeri, kde byly toxické účinky prokázány u ZnO (cit. 5,12,47,57 ) a CuO (cit. 5,12,47,57 ). Toxické účinky NM ovlivňuje mnoho faktorů. Prvním z nich je velikost částic, zejména vzhledem k tomu, že velikost částic je často jedinou vlastností, kterou se NM odlišují od konvenčních látek (pokud nejsou k NM přidávány různé příměsi k stabilizaci). Některé studie dokazují, že velikost částic na toxicitu vliv má, často poměrně významný, přičemž se snižující se velikostí částic se toxicita zvyšuje, resp. nanomateriály se jeví jako toxičtější oproti konvenčním formám daných látek 17. Tento trend byl pozorován u fullerenů 19, Al 2 O 3, TiO 2 (cit. 16,19 ) i CuO (cit. 5,16 ), naproti tomu v případě ZnO nebyly většinou pozorovány v toxicitě žádné rozdíly 16. Další faktory pak s velikostí částic souvisí. Jedná se o faktory, které ovlivňují agregaci částic (tedy iontová síla, množství organických látek, koncentrace dané látky, ph, teplota). Dále má vliv i způsob přípravy roztoku toxikantu (pouze míchání, sonikace, přídavek dispergační látky) 3,4,7,11. U fotosenzitivních látek (TiO 2, ZnO) má na míru toxického účinku vliv přítomnost a míra osvětlení a druh světelných paprsků 5. Svůj vliv mají i charakteristiky testovaných organismů. 6. Specifika testování toxicity nanomateriálů Testování toxicity NM je stále na počátku a data, která máme k dispozici, jsou nedostatečná. Testování toxicity se často omezuje pouze na akvatické testy a také mechanismy toxických účinků nejsou zatím plně objasněny. Navíc značně komplexní chování NM často vyžaduje speciální přístup ve srovnání s konvenčními látkami a při realizaci testů se setkáváme s novými problémy a překážkami. Hlavní problematické oblasti lze shrnout do tří bodů 7,11,13 : vhodné metody dispergace NM a otázka, zda se dispergace má či nemá provádět, charakterizace testovaných látek před experimentem i v jeho průběhu, výběr a použití referenčních látek. Metody dispergace jsou v zásadě tři: míchání, sonikace a přídavek vhodné dispergační látky. Při použití sonikace nebo míchání nejsou do testovaného roztoku přidávány žádné látky, které by mohly ovlivnit toxicitu, ale doba přípravy se výrazně prodlužuje. Sonikace poskytuje lepší výsledky než míchání, ale u obou existuje riziko, že NM opět agregují poté, co je sonikace, resp. míchání ukončeno. Může také dojít k porušení struktury NM. U sonikace navíc hrozí vznik ROS, které mohou ovlivnit toxicitu. Při přídavku dispergační látky bývá dosahováno dobrých výsledků a to i dlouhodobě, příprava je jednoduchá a časově nenáročná. Tyto látky ale bývají velice často toxické a můžou tak ovlivnit celkovou toxicitu. Určitým kompromisem je použití látek, které nemají tak dobré dispergační účinky, ale jsou méně toxické (např. dodecylsulfát sodný). Otázkou ovšem zůstává, zda vůbec se máme o dispergaci pokoušet. Jak již bylo uvedeno, NM budou v reálném prostředí nejspíše agregovat, nebudou zde přítomna dostatečná množství speciálních chemikálií ani sonikace, experimenty bez dispergace by tak lépe odrážely skutečnost. V prostředí působí ale i faktory, které dispergaci podporují, přítomnost NM v nanoformě proto není vyloučena. Pokud navíc chceme popsat rozdíly účinků nano a klasické formy nebo pokud nás zajímají mechanismy toxického účinku, je dispergace nutná 6,7,11,13. Charakterizace testovaných látek je u NM mnohem důležitější než u látek konvenčních. Zatímco u klasických látek si vystačíme s údajem o koncentraci, u NM je klíčovým parametrem velikost částic, jejich tvar, velikost povrchu, apod. Tyto vlastnosti NM od klasických látek odlišují a mohou hrát důležitou roli v otázce toxicity. Vzhledem ke komplexnímu chování NM při různých podmínkách prostředí tak nestačí pouze např. údaj od výrobce o velikosti částic v používané látce, je třeba látku charakterizovat při konkrétních podmínkách daného experimentu. Je třeba určit, co vlastně testujeme. Tyto informace jsou důležité i z hlediska porovnávání výsledků mezi jednotlivými experimenty i jednotlivými laboratořemi. Většinou je doporučováno následující 7,13 : celková koncentrace látky (např. v jednotkách mg l 1 ), údaje od výrobce o velikosti, tvaru částic, čistotě, apod., potvrzení disperze látky pomocí optických metod, popř. elektronové mikroskopie. Problematická je i otázka výběru a použití referenčních látek. Referenční látka by měla hrát úlohu pozitivní kontroly o známé toxicitě a pokud možno známém mechanismu účinku. V inhalační toxikologii se jako referenční látky používají saze nebo křemenné částice, ale tyto látky nemusí být toxické pro všechny organismy, protože některé se adaptovaly pro život v různých písčitých a jiných sedimentech 7,11. 85
5 Obecně by se ekotoxikologický výzkum měl soustředit na rozdíly v účincích klasické formy a nanoformy určité látky (např. fullereny a grafit). Pokud bude zjištěno, že NM vykazují odlišné toxikologické vlastnosti, měl by následovat detailnější výzkum s cílem zjistit další údaje o toxickém účinku a definovat tak požadavky na zacházení s těmito látkami a regulaci jejich použití v právních předpisech 7,11, Závěr Ačkoliv jsou data o toxicitě NM zatím neúplná, dosud provedené experimenty dokazují, že nanoforma testovaných látek je významně toxičtější než forma klasická. Otázkou ovšem zůstává, zda koncentrace, které se testovaly, jsou reálné ve skutečném prostředí a zda environmentální osud NM nemá významný vliv na jejich výsledné ekotoxikologické či ekosystémové působení. Informace o koncentraci NM v životním prostředí i prognózy jejich vývoje doposud chybí. Výzkum na toto téma prochází nicméně v posledních letech bouřlivým rozvojem. Evropská komise v roce 2010 iniciovala diskuzi o jednotné definici NM pro použití v legislativě za účelem regulace použití a výroby NM (cit. 58 ) a soustavně také řeší postavení NM v rámci směrnice REACH (cit. 59,60 ). Problematikou se zabývá také SCENIHR 61 (Vědecký výbor pro vznikající a nově zjištěná zdravotní rizika při Evropské komisi). V rámci 7. rámcového projektu EU dále běží několik projektů zabývajících se bezpečností 62 NM a od roku 2009 dále běží iniciativa Evropské komise Nanosafety Cluster 63, která má za úkol tyto projekty koordinovat. Také ostatní organizace začaly problém řešit a formulují výzkumné strategie v této oblasti, ustanovují poradní orgány, případně spouštějí projekty pro koordinaci výzkumu v této oblasti (např. US EPA (cit. 64 ), OECD (cit. 65 ), ISO (cit. 66 )). V České republice se výzkum doposud zaměřuje zejména na vývoj NM jako takových, případně je řešena otázka bezpečnosti práce a lidského zdraví 67,68. I přes nedostatek dostupných informací se NM jeví jako látky značně problematické, které i přes mnoho výhod mohou představovat vážná nebezpečí. Již nyní se NM začínají masově využívat i v produktech denní potřeby a nejsou nijak speciálně regulovány. Tento trend by se měl alespoň zpomalit do té doby, dokud nebude prokázáno, že NM nepředstavují výraznější nebezpečí pro člověka i pro životní prostředí. Práce vznikla s finanční podporou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v rámci účelové podpory na specifický vysokoškolský výzkum (Rozhodnutí č. 21/ 2011) a v rámci grantu MSM LITERATURA 1. Navarro E., Baun A., Behra R., Hartmann N., Filser J., Miao A.-J., Quigg A., Santschi P., Sigg L.: Ecotoxicology 17, 372 (2008). 2. Bhatt I., Tripathi B. N.: Chemosphere 82, 308 (2011). 3. Franklin N. M., Rogers N. J., Apte S. C., Batley G. E., Gadd G. E., Casey P. S.: Environ. Sci. Technol. 41, 8484 (2007). 4. Griffitt R. J., Luo J., Gao J., Bonzongo J.-C., Barber D. S.: Environ. Toxicol. Chem. 27, 1972 (2008). 5. Heinlaan M., Ivask A., Blinova I., Dubourguier H.-C., Kahru A.: Chemosphere 71, 1308 (2008). 6. Baun A., Hartmann N., Grieger K., Kusk K.: Ecotoxicology 17, 387 (2008). 7. Handy R., Owen R., Valsami-Jones E.: Ecotoxicology 17, 315 (2008). 8. Handy R., von der Kammer F., Lead J., Hassellöv M., Owen R., Crane M.: Ecotoxicology 17, 287 (2008). 9. Tao X., Fortner J. D., Zhang B., He Y., Chen Y., Hughes J. B.: Chemosphere 77, 1482 (2009). 10. Blaise C., Gagné F., Férard J. F., Eullaffroy P.: Environ. Toxicol. 23, 591 (2008). 11. Crane M., Handy R., Garrod J., Owen R.: Ecotoxicology 17, 421 (2008). 12. Klaine S. J., Alvarez P. J. J., Batley G. E., Fernandes T. F., Handy R. D., Lyon D. Y., Mahendra S., McLaughlin M. J., Lead J. R.: Environ. Toxicol. Chem. 27, 1825 (2008). 13. Handy R. D., Shaw B. J.: Integr. Environ. Assess. Manage. 3, 458 (2007). 14. Dreher K. L.: Toxicol. Sci. 77, 3 (2004). 15. Christian P., Von der Kammer F., Baalousha M., Hofmann T.: Ecotoxicology 17, 326 (2008). 16. Kahru A., Dubourguier H.-C., Blinova I., Ivask A., Kasemets K.: Sensors 8, 5153 (2008). 17. Van Hoecke K., De Schamphelaere K. A. C., Van der Meeren P., Lcucas S., Janssen C. R.: Environ. Toxicol. Chem. 27, 1948 (2008). 18. Aruoja V., Dubourguier H.-C., Kasemets K., Kahru A.: Sci. Total Environ. 407, 1461 (2009). 19. Lovern S. B., Klaper R.: Environ. Toxicol. Chem. 25, 1132 (2006). 20. Varanasi P., Fullana A., Sidhu S.: Chemosphere 66, 1031 (2007). 21. Tinkle S. S.: Environ. Toxicol. Chem. 27, 1823 (2008). 22. Musee N., Oberholster P. J., Sikhwivhilu L., Botha A. M.: Chemosphere 81, 1196 (2010). 23. Brant J., Lecoanet H., Wiesner M. R.: J. Nanopart. Res. 7, 545 (2005). 24. Chappell M. A., Miller L. F., George A. J., Pettway B. A., Price C. L., Porter B. E., Bednar A. J., Seiter J. M., Kennedy A. J., Steevens J. A.: Chemosphere, v tisku. 25. Baalousha M.: Sci. Total Environ. 407, 2093 (2009). 26. Giasuddin A., Kanel S., Choi H.: Environ. Sci. Technol. 41, 2022 (2007). 86
6 27. Hyung H., Fortner J. D., Hughes J. B., Kim J.-H.: Environ. Sci. Technol. 41, 179 (2006). 28. Chen K. L., Elimelech M.: J. Colloid Interface Sci. 309, 126 (2007). 29. Li D., Lyon D. Y., Li Q., Alvarez P. J. J.: Environ. Toxicol. Chem. 27, 1888 (2008). 30. Farré M., Gajda-Schrantz K., Kantiani L., Barcelon D.: Anal. Bioanal. Chem. 393, 81 (2009). 31. Baun A., Sørensen S. N., Rasmussen R. F., Hartmann N. B., Koch C. B.: Aquat. Toxicol. 86, 379 (2008). 32. Zhang X., Sun H., Zhang Z., Niu Q., Chen Y., Crittenden J. C.: Chemosphere 67, 160 (2007). 33. Kloepfer J. A., Mielke R. E., Nadeau J. L.: Appl. Environ. Microbiol. 71, 2548 (2005). 34. Neal A.: Ecotoxicology 17, 362 (2008). 35. Vevers W., Jha A.: Ecotoxicology 17, 410 (2008). 36. Thill A., Zeyons O., Spalla O., Chauvat F., Rose J., Auffan M., Flank A. M.: Environ. Sci. Technol. 40, 6151 (2006). 37. Adams L. K., Lyon D. Y., Alvarez P. J. J.: Water Res. 40, 3527 (2006). 38. Wang J., Zhang X., Chen Y., Sommerfeld M., Hu Q.: Chemosphere 73, 1121 (2008). 39. Stoimenov P. K., Klinger R. L., Marchin G. L., Klabunde K. J.: Langmuir 18, 6679 (2002). 40. Bae E., Park H.-J., Lee J., Kim Y., Yoon J., Park K., Choi K., Yi J.: Environ. Toxicol. Chem. 29, 2154 (2010). 41. Brunet L. n., Lyon D. Y., Hotze E. M., Alvarez P. J. J., Wiesner M. R.: Environ. Sci. Technol. 43, 4355 (2009). 42. Baek Y.-W., An Y.-J.: Sci. Total Environ. 409, 1603 (2011). 43. Warheit D. B., Hoke R. A., Finlay C., Donner E. M., Reed K. L., Sayes C. M.: Toxicol. Lett. 171, 99 (2007). 44. Zhu X., Zhu L., Chen Y., Tian S.: J. Nanopart. Res. 11, 67 (2009). 45. Wiench K., Wohlleben W., Hisgen V., Radke K., Salinas E., Zok S., Landsiedel R.: Chemosphere 76, 1356 (2009). 46. Zhu X., Chang Y., Chen Y.: Chemosphere 78, 209 (2010). 47. Sovova T., Koci V., Kochankova L.: 1 st International Conference Nanocon 2009, , Rožnov p. Radhoštěm. Sborník (Pešková K., ed.), str Buffet P.-E., Tankoua O. F., Pan J.-F., Berhanu D., Herrenknecht C., Poirier L., Amiard-Triquet C., Amiard J.-C., Bérard J.-B., Risso C., Guibbolini M., Roméo M., Reip P., Valsami-Jones E., Mouneyrac C.: Chemosphere 84, 166 (2011). 49. Miao A.-J., Luo Z., Chen C.-S., Chin W.-C., Santschi P. H., Quigg A.: PLoS One 5, e15196 (2010). 50. Gong N., Shao K., Feng W., Lin Z., Liang C., Sun Y.: Chemosphere 83, 510 (2011). 51. Bouldin J. L., Ingle T. M., Sengupta A., Alexander R., Hannigan R. E., Buchanan R. A.: Environ. Toxicol. Chem. 27, 1958 (2008). 52. Lovern S. B., Strickler J. R., Klaper R.: Environ. Sci. Technol. 41, 4465 (2007). 53. Federici G., Shaw B. J., Handy R. D.: Aquat. Toxicol. 84, 415 (2007). 54. Smith C. J., Shaw B. J., Handy R. D.: Aquat. Toxicol. 82, 94 (2007). 55. Wang J., Zhu X., Zhang X., Zhao Z., Liu H., George R., Wilson-Rawls J., Chang Y., Chen Y.: Chemosphere 83, 461 (2011). 56. Paterson G., Ataria J. M., Hoque M. E., Burns D. C., Metcalfe C. D.: Chemosphere 82, 1002 (2011). 57. Mortimer M., Kasemets K., Heinlaan M., Kurvet I., Kahru A.: Toxicol. in Vitro 22, 1412 (2008). 58. Lidén G.: Ann. Occup. Hyg. 55, 1 (2011) reach/nanomaterials_en.pdf, staženo reach/nanos_in_reach_and_clp_en.pdf, staženo committees/04_scenihr/docs/scenihr_o_010.pdf, staženo staženo staženo nanotech_research_strategy_final.pdf, staženo _ _1_1_1_1_1,00.html, staženo commid=381983, staženo 67. Rupova M., Skrehot P.: 1 st International Conference Nanocon 2009, , Rožnov p. Radhoštěm. Sborník (Pešková K., ed.), str staženo T. Sovová and V. Kočí (Department of Environmental Chemistry, Institute of Chemical Technology, Prague): Ecotoxicology of Nanomaterials Nanomaterials are defined as substances with one or more dimensions within the range of nm. The research and use of nanomaterials is growing at an everincreasing rate. The nanomaterials are used not only in special industrial applications but also in products of daily use. Although clear benefits are expected from the ongoing surge of the materials, concerns are expressed that nanoparticles might have adverse effects on human or environmental health. The real environmental effects of nanomaterials are not yet fully understood. Thus any effective protective regulatory policy concerning nanomaterials has not yet been established. 87
Filip Jelínek Filip Jelínek TUL FM
Filip Jelínek Filip Jelínek TUL FM 5.12.2012 1. Co je nano? Co je ekotoxicita? 2. Rozdělení nanočástic 3. Toxicita nanočástic 4. Mechanismy účinků 5. Testy toxicity nanočástic 6. Uhlíkové nanotrubice 7.
VíceNanotechnologie. Problematika nanomateriálů a nanotechnologií z hlediska ochrany zdraví i životního prostředí
Nanotechnologie Problematika nanomateriálů a nanotechnologií z hlediska ochrany zdraví i životního prostředí Nanomateriál Nanomateriál/nanotechnologie Současný stav Cíl 2 Nanomateriál Nanomateriál/nanotechnologie
VíceProč by se průmysl měl zabývat výzkumem nanomateriálů
Proč by se průmysl měl zabývat výzkumem nanomateriálů Měření velikost částic Jak vnímat nanomateriály Pigmenty x nanopigmenty Nové vlastnosti? Proč se věnovat studiu nanomateriálů Velikost (cm) 10-1000
VíceNanočástice, nanotechnologie a nanoprodukty a jejich vazba na BOZP
Nanočástice, nanotechnologie a nanoprodukty a jejich vazba na BOZP Karel Klouda Lenka Frišhansová Josef Senčík Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i. (VÚBP, v.v.i.) Oddělení prevence rizik a ergonomie
VíceNěkteré poznatky z charakterizace nano železa. Marek Šváb Tereza Nováková Martina Müllerová Jan Šubrt Karel Závěta Eva Gregorová
Některé poznatky z charakterizace nano železa Marek Šváb Tereza Nováková Martina Müllerová Jan Šubrt Karel Závěta Eva Gregorová Nanotechnologie 60. a 70. léta 20. st.: období miniaturizace 90. léta 20.
VíceNanomateriály - nanotechnologie
Nanomateriály - nanotechnologie RNDr. Milada Vomastková, CSc. 14.4.2014 Úvod Evropský komisař pro Vědu a výzkum Janez Potocnik řekl: Nanotechnologie je oblast, která má vysoce nadějné vyhlídky pro změnu
VíceLABORATOŘ KOVŮ A KOROZE VZDĚLÁVÁNÍ ODBORNÉ KURZY A SEMINÁŘE
ODBORNÉ KURZY A SEMINÁŘE Vysoké učení technické v Brně Fakulta chemická Purkyňova 464/118 612 00 Brno wasserbauer@fch.vutbr.cz Využijte bohaté know-how odborných pracovníků Laboratoře kovů a koroze při
VíceUhlíkové struktury vázající ionty těžkých kovů
Uhlíkové struktury vázající ionty těžkých kovů 7. června/june 2013 9:30 h 17:30 h Laboratoř metalomiky a nanotechnologií, Mendelova univerzita v Brně a Středoevropský technologický institut Budova D, Zemědělská
VíceVLIV AGLOMERACE STŘÍBRNÝCH NANOČÁSTIC NA VÝSLEDKY TESTŮ EKOTOXICITY NA VODNÍCH ORGANISMECH
VLIV AGLOMERACE STŘÍBRNÝC NANOČÁSTIC NA VÝSLEDKY TESTŮ EKOTOXICITY NA VODNÍC ORGANISMEC JAKUB OPRŠAL a, PETR KNOTEK b, MILOSLAV POUZAR a, JIŘÍ PALARČÍK a a LADISLAV NOVOTNÝ a a Ústav environmentálního
VíceSTANOVENÍ TVARU A DISTRIBUCE VELIKOSTI ČÁSTIC MODELOVÝCH TYPŮ NANOMATERIÁLŮ. Edita BRETŠNAJDROVÁ a, Ladislav SVOBODA a Jiří ZELENKA b
STANOVENÍ TVARU A DISTRIBUCE VELIKOSTI ČÁSTIC MODELOVÝCH TYPŮ NANOMATERIÁLŮ Edita BRETŠNAJDROVÁ a, Ladislav SVOBODA a Jiří ZELENKA b a UNIVERZITA PARDUBICE, Fakulta chemicko-technologická, Katedra anorganické
VíceNanomateriály z pohledu ochrany zdraví při práci Jaroslav Mráz Státní zdravotní ústav, Praha
1 Nanomateriály z pohledu ochrany zdraví při práci Jaroslav Mráz Státní zdravotní ústav, Praha 2 Nanomateriály (NM) z pohledu ochrany zdraví při práci Základní pojmy Základní charakteristiky vyráběných
VíceAplikace nano-sorbentů pro stabilizaci Pb a Zn v kontaminované půdě
Aplikace nano-sorbentů pro stabilizaci Pb a Zn v kontaminované půdě Martina Vítková, Z. Michálková, L. Trakal, M. Komárek Katedra geoenvironmentálních věd, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská
VíceVYUŽITÍ INTEGROVANÝCH NÁSTROJŮ HODNOCENÍ KVALITY VYČIŠTĚNÝCH MATERIÁLŮ KONTAMINOVANÝCH PAU A PCDD/F
VYUŽITÍ INTEGROVANÝCH NÁSTROJŮ HODNOCENÍ KVALITY VYČIŠTĚNÝCH MATERIÁLŮ KONTAMINOVANÝCH PAU A PCDD/F Gabriela Šedivcová, Vít Matějů, Simona Vosáhlová ENVISAN-GEM, a. s. Biotechnologická divize, Radiová
VíceRenáta Kenšová. Název: Školitel: Datum: 24. 10. 2014
Název: Školitel: Sledování distribuce zinečnatých iontů v kuřecím zárodku za využití moderních technik Monitoring the distribution of zinc ions in chicken embryo using modern techniques Renáta Kenšová
VíceEnvironmentální rizika materiálů používaných pro stavbu povrchů vozovek při kontaktu s vodou
Environmentální rizika materiálů používaných pro stavbu povrchů vozovek při kontaktu s vodou Autor: Roman Ličbinský, CDV, WP5 Příspěvek byl zpracován za podpory programu Centra kompetence Technologické
VíceEKOTOXICITA V ČESKÉ LEGISLASTIVĚ. Vít Matějů ENVISAN-GEM, a.s. Biotechnologická divize, Radiová 7, 102 31 Praha 10 envisan@mbox.vol.
EKOTOXICITA V ČESKÉ LEGISLASTIVĚ Vít Matějů ENVISAN-GEM, a.s. Biotechnologická divize, Radiová 7, 102 31 Praha 10 envisan@mbox.vol.cz BIOODPADY-5. března 2009 - POPULUS 2 CO TO JE EKOTOXICITA? Ekotoxicita
VíceCentrum základního výzkumu v oblasti nanotoxikologie v ČR
Centrum základního výzkumu v oblasti nanotoxikologie v ČR Ústav experimentální medicíny AV ČR Praha Seminář CZTPIS, Praha, 2.11. 2011 Problémy studia bezpečnosti nanotechnologií v České republice Nerealistický
VíceRNDr. Klára Kobetičová, Ph.D.
ENVIRONMENTÁLNÍ TOXIKOLOGIE TOXICITA NANOMATERIÁLŮ RNDr. Klára Kobetičová, Ph.D. Laboratoř ekotoxikologie a LCA, Ústav chemie ochrany prostředí, Fakulta technologie ochrany prostředí, VŠCHT Praha OSNOVA
VíceCharakterizace koloidních disperzí. Pavel Matějka
Charakterizace koloidních disperzí Pavel Matějka Charakterizace koloidních disperzí 1. Úvod koloidní disperze 2. Spektroskopie kvazielastického rozptylu 1. Princip metody 2. Instrumentace 3. Příklady použití
VíceZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ
EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne 26.6.2013 COM(2013) 456 final ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ týkající se článku 8a směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a o změně směrnice Rady
Vícenano.tul.cz Inovace a rozvoj studia nanomateriálů na TUL
Inovace a rozvoj studia nanomateriálů na TUL nano.tul.cz Tyto materiály byly vytvořeny v rámci projektu ESF OP VK: Inovace a rozvoj studia nanomateriálů na Technické univerzitě v Liberci Zdravotní rizika
VíceEKOTOXIKOLOGICKÉ BIOTESTY
EKOTOXIKOLOGICKÉ BIOTESTY Klára A. Mocová Laboratoř Ekotoxikologie a LCA Ústav chemie ochrany prostředí VŠCHT Praha Toxikologie vs. ekotoxikologie Toxikologie zkoumá vlivy škodlivých látek na člověka testy
VícePotravinářské aplikace
Potravinářské aplikace Nanodisperze a nanokapsle Funkční složky (např. léky, vitaminy, antimikrobiální prostředky, antioxidanty, aromatizující látky, barviva a konzervační prostředky) jsou základními složkami
VíceCitlivost terestrických zkoušek ekotoxicity
Citlivost terestrických zkoušek ekotoxicity Robin Kyclt, Vít Matějů, Simona Vosáhlová, Sandra Pšeničková ABITEC, s.r.o., info@abitec.cz,, laborator@abitec.cz Radiová 7, 102 31 Praha 10 Legislativa odpadů
VíceTOXIKOLOGICKÁ PROBLEMATIKA CHEMICKÝCH HAVARIÍ
TOXIKOLOGICKÁ PROBLEMATIKA CHEMICKÝCH HAVARIÍ prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc. prof. RNDr. Rudolf Štětina, CSc. Katedra toxikologie Fakulta vojenského zdravotnictví UO Hradec Králové Rozdělení jedů Podle
VíceNebezpečné látky ve stavebních výrobcích
Technický a zkušební ústav stavební Praha, s.p. Nebezpečné látky ve stavebních výrobcích Ing. Petr Vodrážka Analytik anorganická chemie vodrazkapetr@tzus.cz 31.8.2016 Obsah Nebezpečné látky ve stavebních
VíceCZ.1.07/1.5.00/34.0880. pracovní list. Hygiena a toxikologie. Experimentální toxikologie. Mgr. Alexandra Šlegrová
Název školy Číslo projektu STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28. října 2707, příspěvková organizace CZ.1.07/1.5.00/34.0880 Název projektu Klíčová aktivita Označení materiálu:
VíceGRAFEN VERSUS MWCNT; POROVNÁNÍ DVOU FOREM UHLÍKU V DETEKCI TĚŽKÉHO KOVU. Název: Školitel: Mgr. Dana Fialová. Datum: 15.3.2013
Název: Školitel: GRAFEN VERSUS MWCNT; POROVNÁNÍ DVOU FOREM UHLÍKU V DETEKCI TĚŽKÉHO KOVU Mgr. Dana Fialová Datum: 15.3.2013 Reg.č.projektu: CZ.1.07/2.3.00/20.0148 Název projektu: Mezinárodní spolupráce
VíceSuma Calc D5 Revize: Verze: 04.0
Suma Calc D5 Revize: 2014-11-26 Verze: 04.0 1.1 Identifikátor výrobku Obchodní název: Suma Calc D5 Diversey Europe Operations BV, Maarssenbroeksedijk 2, 3542DN Utrecht, The Netherlands Kontaktní údaje
VíceRevidované referenční hodnoty pro sledované toxické prvky v krvi a moči české populace
Revidované referenční hodnoty pro sledované toxické prvky v krvi a moči české populace Andrea Krsková Humánní biomonitoring současný stav a perspektivy SZÚ, 23. 11. 2011 Úvod v životním prostředí se vyskytuje
VíceEkotoxicita odpadních vod ze zdravotnických zařízení
Ekotoxicita odpadních vod ze zdravotnických zařízení Gabriela Jírová, Alena Vlková, Martina Wittlerová, Jan Chrz, Magdaléna Zimová, Zdeňka Wittlingerová Státní zdravotní ústav Praha Centrum zdraví a životního
VíceNanometeriály a nanotechnologie z hlediska hygieny práce. M. Hornychová
Nanometeriály a nanotechnologie z hlediska hygieny práce M. Hornychová 23. konzultační den 1 Co v nejbližší době bychom měli v ČR řešit udělat si evidenci - jaké máme nanoprocesy získávat dostatečné znalosti
VíceOrganické látky. Organická geochemie a rozpuštěný organický uhlík
Organická geochemie a rozpuštěný organický uhlík struktura, nomenklatura a funkční skupiny huminové látky a další přírodní OC reaktivita DOC/POC distribuce kyselost (acidita) Přírodní a znečišťující organické
VíceOPTIMALIZACE METODY ANODICKÉ ROZPOUŠTĚCÍ VOLTAMETRIE PRO ANALÝZU BIOLOGICKÝCH VZORKŮ S OBSAHEM RTUTI
Středoškolská technika 212 Setkání a prezentace prací středoškolských studentů na ČVUT OPTIMALIZACE METODY ANODICKÉ ROZPOUŠTĚCÍ VOLTAMETRIE PRO ANALÝZU BIOLOGICKÝCH VZORKŮ S OBSAHEM RTUTI Eliška Marková
Víceenergetického využití odpadů, odstraňování produktů energetického využití odpadů, hodnocení dopadů těchto technologií na prostředí.
Příjemce projektu: Partner projektu: Místo realizace: Ředitel výzkumného institutu: Celkové způsobilé výdaje projektu: Dotace poskytnutá EU: Dotace ze státního rozpočtu ČR: VŠB Technická univerzita Ostrava
Vícer W. Shockley, J. Bardeen a W. Brattain, zahájil epochu polovodičové elektroniky, která se rozvíjí dodnes.
r. 1947 W. Shockley, J. Bardeen a W. Brattain, zahájil epochu polovodičové elektroniky, která se rozvíjí dodnes. 2.2. Polovodiče Lze je definovat jako látku, která má elektronovou bipolární vodivost, tj.
VícePerfluorouhlovodíky (PFC)
Perfluorouhlovodíky (PFC) Základní informace Ohlašovací prahy pro úniky a přenosy pro ohlašování do IRZ/E-PRTR Základní charakteristika Použití Zdroje úniků Dopady na životní prostředí Dopady na zdraví
VíceMetody charakterizace
Metody y strukturní analýzy Metody charakterizace nanomateriálů I Význam strukturní analýzy pro studium vlastností materiálů Experimentáln lní metody využívan vané v materiálov lovém m inženýrstv enýrství:
VíceInformace o záměru projektu AstroBioCentra
Informace o záměru projektu AstroBioCentra René Kizek Laboratoř metalomiky a nanotechnologií Mendelovy univerzity v Brně a STRATO-NANOBIOLAB Libor Lenža Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. a STRATO-NANOBIOLAB
VíceÚvod do biochemie. Vypracoval: RNDr. Milan Zimpl, Ph.D.
Úvod do biochemie Vypracoval: RNDr. Milan Zimpl, Ph.D. TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY Co je to biochemie? Biochemie je chemií živých soustav.
VíceInovativní výrobky a environmentální technologie (reg. č. CZ.1.05/3.1.00/ ) ENVITECH
Inovativní výrobky a environmentální technologie (reg. č. CZ.1.05/3.1.00/14.0306) ENVITECH Zpráva o řešení IA 01 Využití přírodních organicko-anorganických plniv v polymerních systémech Vedoucí aktivity:
VíceKoloidní zlato: tradiční rekvizita alchymistů v minulosti - sofistikovaný (nano)nástroj budoucnosti?
Koloidní zlato: tradiční rekvizita alchymistů v minulosti - sofistikovaný (nano)nástroj budoucnosti? Vedoucí projektu: Ing. Filip Novotný, Ing. Filip Havel K. Hes - Gymnázium, Praha 6, Nad Alejí 1952 K.
VíceEkosystém. tok energie toky prvků biogeochemické cykly
Ekosystém tok energie toky prvků biogeochemické cykly Ekosystém se sestává z abiotického prostředí a biotické složky (společenstva) a jejich vzájemných interakcí. Ekosystém si geograficky můžeme definovat
VíceStudium Ekotoxikologie na PřF MU v Brně. Základní informace
Studium Ekotoxikologie na PřF MU v Brně Základní informace www.recetox.cz www.sinice.cz CHEMIKÁLIE V PŘÍRODĚ a člověk CHEMIKÁLIE V PŘÍRODĚ a organismy toxicita není jen smrt Chemikálie a nepřímá toxicita
VíceOxidační účinek ferátů na autotrofní a heterotrofní mikroorganismy
Oxidační účinek ferátů na autotrofní a heterotrofní mikroorganismy Iana Rishko 1), Veronika Simonova 2), Jana Říhova Ambroz ova 1), Petra Najmanova 2) 1)VŠCHT U TVP, Technická 3, Praha 6, 166 28, e-mail:
Vícespolupráce Vás zve na seminář: Abstrakt potenciál oblasti číslem k financování. projektu aplikacích. nicméně zůstává z důvodu administrativních
Vás zve na seminář: Projekt NANOLABSYS s názvem Mezináro odní spolupráce v oblasti "in vivo" zobrazovacích technik Prof. Ing. René Kizek, Ph.D. Abstrakt Rozvoj lidského potenciálu v oblasti výzkumu a inovací,
VíceSuma Special L4 Revize: 2014-11-11 Verze: 05.0
Suma Special L4 Revize: 2014-11-11 Verze: 05.0 1.1 Identifikátor výrobku Obchodní název: Suma Special L4 Diversey Europe Operations BV, Maarssenbroeksedijk 2, 3542DN Utrecht, The Netherlands Kontaktní
VíceEKOTOXICITA PEVNÝCH ODPADŮ NENÍ SLEDOVÁNA POUZE V ČESKÉ REPUBLICE. Martin Mlejnek
EKOTOXICITA PEVNÝCH ODPADŮ NENÍ SLEDOVÁNA POUZE V ČESKÉ REPUBLICE Martin Mlejnek Právní předpisy v ČR Metodický pokyn odboru odpadů MŢP ke stanovení ekotoxicity odpadů (1998 2003 2007) Vyhláška č. 376/2001
VícePříprava materiálu byla podpořena projektem OPPA č. CZ.2.17/3.1.00/33253
Příprava materiálu byla podpořena projektem OPPA č. CZ.2.17/3.1.00/33253 Část 16 Iontová chromatografie Iontová chromatografie je speciální technika vyvinutá pro separaci anorganických iontů a organických
VícePevné lékové formy. Vlastnosti pevných látek. Charakterizace pevných látek ke zlepšení vlastností je vhodné využít materiálové inženýrství
Pevné lékové formy Vlastnosti pevných látek stabilita Vlastnosti léčiva rozpustnost krystalinita ke zlepšení vlastností je vhodné využít materiálové inženýrství Charakterizace pevných látek difraktometrie
VíceMetodické doporučení SZÚ pro hodnocení škodlivých a. nežádoucích látek uvolňujících se z vybraných skupin. výrobků pro stavby do vody a půdy.
Acta hygienica, epidemiologica et microbiologica č. 3/2001 Metodické doporučení SZÚ pro hodnocení škodlivých a nežádoucích látek uvolňujících se z vybraných skupin výrobků pro stavby do vody a půdy. Centrum
VíceVYHLÁŠKA č. 220/2004 Sb. ze dne 14. dubna 2004, kterou se stanoví náležitosti oznamování nebezpečných chemických látek a vedení jejich evidence
VYHLÁŠKA č. 220/2004 Sb. ze dne 14. dubna 2004, kterou se stanoví náležitosti oznamování nebezpečných chemických látek a vedení jejich evidence Ministerstvo životního prostředí (dále jen "ministerstvo")
VíceAplikace výsledků projektu by měla vést ke zlepšení legislativy Evropské unie v oblasti regulace motorových emisí.
Představení projektu MEDETOX Jan Topinka 1, Michal Vojtíšek 2 1 Ústav experimentální medicíny AV ČR, v.v.i., jtopinka@biomed.cas.cz ; 2 Technická univerzita v Liberci Předmětem mezioborového projektu MEDETOX
VíceBezpečnostní list podle vyhlášky č. 231/2004 Sb.
podle vyhlášky č.231/2004 Sb. Datum vydání: 11.08.2005 List 1 z 5 listů 1. Označení látek, přípravy a firmy 1.1 Označení výrobku: Obchodní název: KLINGERSIL soft-chem 1.2 Užití výrobku: Těsnicí materiál
VícePovrchově modifikované nanočástice železa pro dechloraci organických kontaminantů
Povrchově modifikované nanočástice železa pro dechloraci organických kontaminantů Ing. Bc. Štěpánka Klímková Školitel: Doc. Dr. Ing. Miroslav Černík, CSc. využití Fe0 pro dekontaminaci vlastnosti nanočástic
VíceZdravotní aspekty užití nanočástic včetně nástřiků s TiO 2. MUDr. Michael Vít, PhD, RNDr. Bohumil Kotlík, PhD SZU Praha
Zdravotní aspekty užití nanočástic včetně nástřiků s TiO 2 MUDr. Michael Vít, PhD, RNDr. Bohumil Kotlík, PhD SZU Praha Nanotechnologie a nanomateriály v současnosti představují nové, převratné možnosti
VíceInformace od výrobce (dovozce) pro vypracování Zprávy o bezpečnosti kosmetického přípravku (ZBKP) dle Nařízení ES č. 1223/2009
Informace od výrobce (dovozce) pro vypracování Zprávy o bezpečnosti kosmetického přípravku (ZBKP) dle Nařízení ES č. 1223/2009 Název hodnoceného výrobku: Odpovědná osoba (Název, adresa, IČ): 1. Kvantitativní
VíceNANOMATERIÁLY JSOU TAKÉ ODPADEM BIOMONITORING NANOMATERIÁLŮ
NANOMATERIÁLY JSOU TAKÉ ODPADEM BIOMONITORING NANOMATERIÁLŮ Jana Seidlerová & Oldřich Motyka Centrum nanotechnologií, VŠB-Technická univerzita Ostrava Úvod Historické pozadí Definice nanomateriálů a klasifikace
VíceSLEDOVÁNÍ VÝSKYTU GENOTOXICKÝCH LÁTEK V POVODÍ ŘEKY SVRATKY V SOUVISLOSTI S URANOVÝM PRŮMYSLEM
SLEDOVÁNÍ VÝSKYTU GENOTOXICKÝCH LÁTEK V POVODÍ ŘEKY SVRATKY V SOUVISLOSTI S URANOVÝM PRŮMYSLEM Jana Badurová, Hana Hudcová, Radoslava Funková, Helena Mojžíšková, Jana Svobodová Toxikologická rizika spojená
VícePROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ PŮDA
PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ PŮDA 2010 Ing. Andrea Sikorová, Ph.D. 1 Problémy životního prostředí - půda V této kapitole se dozvíte: Jak vznikla půda. Nejvýznamnější škodliviny znečištění půd. Co je to
VíceVYUŽITÍ STANOVENÍ EKOTOXICITY PŘI HODNOCENÍ KVALITY ODPADŮ
VYUŽITÍ STANOVENÍ EKOTOXICITY PŘI HODNOCENÍ KVALITY ODPADŮ Vít Matějů, Simona Vosáhlová, Robin Kyclt, Gabriela Šedivcová ENVISAN-GEM, a.s. Biotechnologická divize, Radiová 7, 102 31 Praha 10 envisan@grbox.cz
VíceBIOANALYTIKA CZ, s.r.o. Píšťovy Chrudim III. Ing. Markéta Dvořáčková
BIOANALYTIKA CZ, s.r.o. Píšťovy 820 537 01 Chrudim III Ing. Markéta Dvořáčková 725 730 646 marketa.dvorackova@bioanalytika.cz BIOANALYTIKA CZ, s.r.o. Chrudim Provozuje zkušební laboratoř č. 1012 akreditovanou
VíceStudium Ekotoxikologie na PřF MU v Brně
Studium Ekotoxikologie na PřF MU v Brně Základní informace RNDr. Jakub Hofman, Ph.D. hofman@recetox.muni.cz Bi0005 Úvod do obecné biologie úterý 19/10, 26/10 a 2/11 v 19 hod Kamenice 5, A11/306 Životní
VíceBEZPEČNOSTNÍ LIST NYCOCARD D-DIMER WASHING SOLUTION. 1. POPIS PRODUKTU A VÝROBCE Název produktu: NycoCard D-Dimer Washing Solution Aplikace:
BEZPEČNOSTNÍ LIST NYCOCARD D-DIMER WASHING SOLUTION 1. POPIS PRODUKTU A VÝROBCE Název produktu: NycoCard D-Dimer Washing Solution Aplikace: Určeno k užití s sety NycoCard D-Dimer. NycoCard D-Dimer Single
VíceNAŘÍZENÍ KOMISE (EU) /... ze dne ,
EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne 3.12.2018 C(2018) 7942 final NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) /... ze dne 3.12.2018, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování
VíceOhlašovací prahy pro úniky a přenosy pro ohlašování do IRZ/E-PRTR
Celkový dusík Základní informace Ohlašovací prahy pro úniky a přenosy pro ohlašování do IRZ/E-PRTR Základní charakteristika Použití Zdroje úniků Dopady na životní prostředí Dopady na zdraví člověka, rizika
VíceOptické spektroskopie 1 LS 2014/15
Optické spektroskopie 1 LS 2014/15 Martin Kubala 585634179 mkubala@prfnw.upol.cz 1.Úvod Velikosti objektů v přírodě Dítě ~ 1 m (10 0 m) Prst ~ 2 cm (10-2 m) Vlas ~ 0.1 mm (10-4 m) Buňka ~ 20 m (10-5 m)
VíceSoulad studijního programu. Bioanorganická chemie
Standard studijního Bioanorganická chemie A. Specifika a obsah studijního : Typ Oblast/oblasti vzdělávání Základní tematické okruhy Kód Rozlišení Profil studijního Propojení studijního s tvůrčí činností
VíceTISKOVÁ ZPRÁVA. TUL nabízí nový studijní program Nanotechnologie
1 TISKOVÁ ZPRÁVA TUL nabízí nový studijní program Nanotechnologie Více informací na webové stránce: http://nano.tul.cz/ ÚVOD Akreditační komise MŠMT ČR udělila v listopadu 2008 Technické univerzitě v Liberci
VíceNauka o materiálu. Přednáška č.2 Poruchy krystalické mřížky
Nauka o materiálu Přednáška č.2 Poruchy krystalické mřížky Opakování z minula Materiál Degradační procesy Vnitřní stavba atomy, vazby Krystalické, amorfní, semikrystalické Vlastnosti materiálů chemické,
VíceAPLIKACE FOTOAKTIVNÍCH NÁTĚRŮ S FTALOCYANINY PRO ZVÝŠENÍ KVALITY PROSTŘEDÍ ÚPRAVEN PITNÉ VODY
APLIKACE FOTOAKTIVNÍCH NÁTĚRŮ S FTALOCYANINY PRO ZVÝŠENÍ KVALITY PROSTŘEDÍ ÚPRAVEN PITNÉ VODY Jaroslav Lev 1, Jana Říhová Ambrožová 2, Marie Karásková 3, Lubomír Kubáč 3, Jiří Palčík 1, Marek Holba 1,4
VíceTřídění látek. Chemie 1.KŠPA
Třídění látek Chemie 1.KŠPA Systém (soustava) Vymezím si kus prostoru, látky v něm obsažené nazýváme systém soustava okolí svět Stěny soustavy Soustava může být: Izolovaná = stěny nedovolí výměnu částic
VíceNormy pro chemické výrobky používané k úpravě vody a pro vliv materiálů na vodu určenou k lidské spotřebě
HYDROPROJEKT CZ a.s. Normy pro chemické výrobky používané k úpravě vody a pro vliv materiálů na vodu určenou k lidské spotřebě Ing. Lenka Fremrová 1 Technické komise CEN a ISO působící ve vodním hospodářství
VíceEU peníze středním školám digitální učební materiál
EU peníze středním školám digitální učební materiál Číslo projektu: Číslo a název šablony klíčové aktivity: Tematická oblast, název DUMu: Autor: CZ.1.07/1.5.00/34.0515 III/2 Inovace a zkvalitnění výuky
VícePokročilé cvičení z fyzikální chemie KFC/POK2 Vibrační spektroskopie
Pokročilé cvičení z fyzikální chemie KFC/POK2 Vibrační spektroskopie Vibrace molekul mohou být měřeny buď pomocí absorpce infračerveného záření, nebo pomocí neelastického rozptylu záření, tzn. Ramanova
VíceTypy molekul, látek a jejich vazeb v organismech
Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech Organismy se skládají z molekul rozličných látek Jednotlivé látky si organismus vytváří sám z jiných látek,
VíceINECO průmyslová ekologie, s.r.o. Zkušební laboratoř INECO průmyslová ekologie s.r.o. náměstí Republiky 2996, Dvůr Králové nad Labem
Laboratoř plní požadavky na periodická měření emisí dle ČSN P CEN/TS 15675:2009 u zkoušek a odběrů vzorků označených u pořadového čísla symbolem E. Laboratoř je způsobilá aktualizovat normy identifikující
VíceMETALOGRAFIE II. Oceli a litiny
METALOGRAFIE II Oceli a litiny Slitiny železa, uhlíku a popřípadě dalších prvků se nazývají oceli a litiny. Oceli jsou slitiny železa obsahující do 2,14 hm. % uhlíku, litiny s obsahem uhlíku nad 2,14 hm.
Více1. Stručný název scénáře expozice: ES 2, Formulace a distribuce, vodný roztok
ALS oddíl 1.2. BL ES 2., Průmyslové použití, formulace a distribuce ES 3., Průmyslové použití, Použití látky pro syntézy jako procesní chemikálie a jako meziprodukt. ES 4, Průmyslové použití, profesionální
VíceROZDĚLENÍ A POŽADAVKY NA KATEGORIE FUNKCE VÝROBKU, KATEGORIE SLOŽKOVÝCH MATERIÁLŮ. Jana Meitská Sekce zemědělských vstupů ÚKZÚZ Brno
ROZDĚLENÍ A POŽADAVKY NA KATEGORIE FUNKCE VÝROBKU, KATEGORIE SLOŽKOVÝCH MATERIÁLŮ Jana Meitská Sekce zemědělských vstupů ÚKZÚZ Brno KATEGORIE HNOJIVÝCH VÝROBKŮ (DLE FUNKCE) 1. Hnojivo 2. Materiál k vápnění
VíceNORMY PRO BIOLOGICKÝ ROZBOR VOD
NORMY PRO BIOLOGICKÝ ROZBOR VOD Ing. Lenka Fremrová 1 Technické komise CEN a ISO působící ve vodním hospodářství CEN/TC 164 Vodárenství CEN/TC 165 Kanalizace CEN/TC 230 Rozbor vod CEN/TC 308 Charakterizace
VíceNázev: Beketovova řada kovů
Název: Beketovova řada kovů Autor: Mgr. Jiří Vozka, Ph.D. Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Předmět, mezipředmětové vztahy: chemie, biologie, fyzika Ročník: 3. Tématický celek:
VíceLátky, jejich vlastnosti, skupenství, rozpustnost
- zná zásady bezpečné práce v laboratoři, poskytne první pomoc a přivolá pomoc při úrazech - dokáže poznat a pojmenovat chemické nádobí - pozná skupenství a jejich přeměny - porovná společné a rozdílné
VíceKANALIZACE, BIOLOGICKÉ ČOV A VLASTNOSTI PRODUKOVANÝCH KALŮ MOTTO:
KANALIZACE, BIOLOGICKÉ ČOV A VLASTNOSTI PRODUKOVANÝCH KALŮ ING. JAN FOLLER, VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a. s. foller@vasgr.cz MOTTO: PŘIJME-LI ODBORNÁ ZEMĚDĚLSKÁ VEŘEJNOST FAKT, ŽE APLIKACE KALŮ Z BIOLOGICKÉHO
VíceFAKTORY VNITŘNÍHO PROSTŘEDÍ STAVEB
FAKTORY VNITŘNÍHO PROSTŘEDÍ STAVEB Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace
VíceNano a mikrotechnologie v chemickém inženýrství. Hi-tech VYSOKÁ ŠKOLA CHEMICKO-TECHNOLOGICKÁ V PRAZE ÚSTAV CHEMICKÉHO INŽENÝRSTVÍ
Nano a mikrotechnologie v chemickém inženýrství Hi-tech VYSOKÁ ŠKOLA CHEMICKO-TECHNOLOGICKÁ V PRAZE ÚSTAV CHEMICKÉHO INŽENÝRSTVÍ Hi-tech Nano a mikro technologie v chemickém inženýrství umožňují: Samočisticí
VíceSeznam otázek pro zkoušku z biofyziky oboru lékařství pro školní rok
Seznam otázek pro zkoušku z biofyziky oboru lékařství pro školní rok 2014-15 Stavba hmoty Elementární částice; Kvantové jevy, vlnové vlastnosti částic; Ionizace, excitace; Struktura el. obalu atomu; Spektrum
VíceKOMPLEXY EUROPIA(III) LUMINISCENČNÍ VLASTNOSTI A VYUŽITÍ V ANALYTICKÉ CHEMII. Pavla Pekárková
KOMPLEXY EUROPIA(III) LUMINISCENČNÍ VLASTNOSTI A VYUŽITÍ V ANALYTICKÉ CHEMII Pavla Pekárková Katedra analytické chemie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno E-mail: 78145@mail.muni.cz
VíceLátka toxická pro mikroorganismy a vyšší živočichy i v nízké koncentraci. Do prostředí se dostává: Používá se například:
Látka toxická pro mikroorganismy a vyšší živočichy i v nízké koncentraci. Do prostředí se dostává: při rozkladu organických zbytků lesních požárech většina má průmyslový původ Používá se například: při
VíceSuma Grill D9 Revize: Verze: 05.0
Suma Grill D9 Revize: 2014-08-12 Verze: 05.0 1.1 Identifikátor výrobku Obchodní název: Suma Grill D9 Diversey Europe Operations BV, Maarssenbroeksedijk 2, 3542DN Utrecht, The Netherlands Kontaktní údaje
VíceRevize: Verze: Identifikátor výrobku Obchodní název:
Revize: 20150416 Verze: 01.0 1.1 Identifikátor výrobku Obchodní název: Diversey Europe Operations BV, Maarssenbroeksedijk 2, 3542DN Utrecht, The Netherlands Kontaktní údaje TEL: 296357111, FAX: 296357112
VíceZjišťování toxicity. Toxikologie. Ing. Lucie Kochánková, Ph.D.
Zjišťování toxicity Toxikologie Ing. Lucie Kochánková, Ph.D. Zjišťování toxicity kdykoli se dostaneme do kontaktu s novou látkou, zjistíme si její toxicitu! 1) známá - již popsaná látka různé zdroje informací
VícePŘÍPRAVKY NA BÁZI LIGNOSULFONÁTŮ
PŘÍPRAVKY NA BÁZI LIGNOSULFONÁTŮ LIGNOSULFONÁTY Lignin představuje heterogenní amorfní polymer potřebný pro pevnost a tuhost dřevnatých buněčných stěn rostlin. Po celulóze je to druhá nejrozšířenější látka
VíceVYUŽITÍ A VALIDACE AUTOMATICKÉHO FOTOMETRU V ANALÝZE VOD
Citace Kantorová J., Kohutová J., Chmelová M., Němcová V.: Využití a validace automatického fotometru v analýze vod. Sborník konference Pitná voda 2008, s. 349-352. W&ET Team, Č. Budějovice 2008. ISBN
VíceCif Professional Window & Multi Surface Revize: Verze: 02.0
Cif Professional Window & Multi Surface Revize: 20150109 Verze: 02.0 1.1 Identifikátor výrobku Obchodní název: Cif Professional Window & Multi Surface Diversey Europe Operations BV, Maarssenbroeksedijk
VíceInovativní výrobky a environmentální technologie (reg. č. CZ.1.05/3.1.00/ ) ENVITECH
Inovativní výrobky a environmentální technologie (reg. č. CZ.1.05/3.1.00/14.0306) ENVITECH Zpráva o řešení IA 05 Optimalizace užitných vlastností procesních kapalin s využitím nanostruktur Vedoucí aktivity:
VíceNanotechnologie a Nanomateriály na PřF UJEP Pavla Čapková
Přírodovědecká fakulta UJEP Ústí n.l. a Ústecké materiálové centrum na PřF UJEP http://sci.ujep.cz/faculty-of-science.html Nanotechnologie a Nanomateriály na PřF UJEP Pavla Čapková Kontakt: Doc. RNDr.
VíceUchovávání předmětů kulturního dědictví v dobrém stavu pro budoucí generace Prezentování těchto předmětů veřejnosti Vědecký výzkum
NEDESTRUKTIVNÍ PRŮZKUM PŘEDMĚTŮ KULTURNÍHO DĚDICTVÍ Ing. Petra Štefcová, CSc. Národní muzeum ZÁKLADNÍM M POSLÁNÍM M MUZEÍ (ale i další ších institucí obdobného charakteru, jako např.. galerie či i archivy)
Více