Podkarpatská Rus IVAN POP

Transkript

1

2

3

4 S t r u č n á h i s t o r i e s t á t ů Podkarpatská Rus IVAN POP Nakladatelství Libri, Praha 2005

5 Kniha vychází ve spolupráci se Spole ností Rusín a p átel Podkarpatské Rusi. Kniha vychází k neblahému 60. výro í od data, kdy Podkarpatská Rus ztratila i díky servilit tehdejší eské a slovenské politické reprezentace v ele s prezidentem E. Benešem poslední zbytky své autonomie. Stala se ko istí nejprve stalinského Sov tského svazu a po pádu této íše zla autoritativního režimu Ukrajiny, a to vždy bez ohledu na mín ní v tšiny Rusín. Oba tyto státy nejen pop ely a dodnes popírají národnostní práva a jakoukoli formu autonomie (v etn odmítání práva na plebiscit), ale vedly a vedou proti Rusín m nelítostnou asimila ní politiku, navíc spojenou i s bezostyšným hospodá ským drancováním zem, které p sobí nenávratné ekologické škody v tomto celoevropsky ojedin lém p írodním regionu. A to za ml enlivého p ihlížení nás všech Za podporu projektu d kují autor a nakladatelství Carpatho-Russian Ethnic Research Center. Prof. Ivan Pop, DrSc., 2005 Libri, 2005 English Translations Carpatho-Russian Ethnic Research Center Odborná recenzentka: PhDr. Agáta Pilátová ISBN

6 Obsah Podkarpatská Rus od prav ku do 9. století n. l. 9 Podkarpatská Rus v dob kamenné a bronzové 9 Podkarpatská Rus v dob železné. Keltové, Dákové, Germáni a st hování národ 12 Slovanské osídlení Podkarpatské Rusi 16 P íchod Ma ar do Karpatské kotliny 19 Podkarpatská Rus v arpádovských Uhrách v 10. až 14. století 23 Ruská marka a za len ní Podkarpatské Rusi do Uher 23 Organizace komitátního (župního) systému 24 Zlatá bula krále Ond eje II. z roku Vpád Mongol a obnova uherského státu 26 Kolonizace století 28 Podkarpatská Rus za vrcholného st edov ku 31 Podkarpatská Rus za dynastie Anjouovc 31 Valašská kolonizace 32 Spole nost ve 14. století 33 Podkarpatská Rus za dynastie Lucemburk 35 Král Matyáš Korvín a panování Jagellonc 38 První stávka horník solných dol v Solotvin 40 Zhoršení postavení jobagion 41 Povstání k ižák Ji ího Dóži 42 Podkarpatská Rus ve víru válek s Turky a Habsburky 45 Bitva u Mohá e a její d sledky 45 Ší ení reformace v Podkarpatsku 47 Mezi Osmany, Sedmihradskem a Habsburky 48 Podkarpatská Rus za válek sedmihradských knížat s Habsburky 49 Vznik unie a eckokatolické církve na Podkarpatské Rusi 51 D sledky politiky Ji ího II. Rákócziho pro Podkarpatsko 53 Podkarpatská Rus a Thökölyho kurucké hnutí 56 innost biskupa De Camellise na Podkarpatsku 59 Rusíni, gens fidelissima, za povstání Františka II. Rákócziho 59

7 Podkarpatská Rus v dob osvícenství 63 Schönbornové na Podkarpatsku 64 Tereziánské a josefínské reformy 65 Osamostatn ní muka evské uniatské ( eckokatolické) diecéze 67 Reforma školství v Uhrách 69 Rusínští osvícenci v Rusku 72 Rusínské národní obrození 74 Rusínská spole nost v revoluci Adolf Dobrjanský a Užhorodský okruh 82 Buditelská innost Alexandra Duchnovi e 84 Rusínský politický program Adolfa Dobrjanského 85 Podkarpatská Rus v Rakousku-Uhersku Ma arizace 89 Hospodá ský vývoj ve druhé polovin 19. a po átkem 20. století 93 Verchovinská akce 95 Spole enský vývoj na Podkarpatsku na p elomu 19. a 20. století 96 Podkarpatská Rus za 1. sv tové války 99 Ameri tí Rusíni a ešení rusínského problému 102 Rusínské národní rady 104 Problém Ruské krajiny 105 Podkarpatská Rus v eskoslovenské republice 1919 až P ipojení Podkarpatské Rusi k eskoslovensku 108 Organizace s. správy na území Podkarpatské Rusi 111 Podkarpatská Rus na cest k ob anské spole nosti 122 eši objevují Podkarpatskou Rus 129 Mnichov, víde ská arbitráž a autonomie Podkarpatské Rusi Karpatské Ukrajiny 138 Podkarpatská Rus za 2. sv tové války 146 Ma arské intermezzo Kárpátaljai terület (1939 až 1944) 146 Podkarpatská Rus v eskoslovenské exilové politice 152 Anexe 157 Beneš v dekret. 60 a zmanipulované optování 164 Zem beze jména: Za-Karpatská oblast v SSSR a Ukrajin 166 6

8 7 Sov tizace Podkarpatské Rusi 166 Kolektivizace a její d sledky 167 Školství a kultura ve službách asimilace Rusín 168 Lysenkovské hospoda ení a pseudoreformy 169 Perestrojka a obleva 171 Svobodná Ukrajina? 172 Encyklopedické heslo 177 Užite né informace a adresy 184 Výb rový seznam literatury 187 Seznam zkratek 189

9 Pravopisná poznámka: Pravidla eského pravopisu sice ur ují p epis ruské, ukrajinské i b loruské cyrilice (azbuky) do latinky, na rusínský jazyk však nepamatovaly a dodnes nepamatují. V knize je tedy ponechán historický pravopis, resp. autor v p epis z cyrilice.

10 Podkarpatská Rus od pravěku do 9. století n. l. Podkarpatská Rus v době kamenné a bronzové Podkarpatská Rus pat í geopoliticky a zem pisn do st ední Evropy, je jejím východním regionem a dotýká se pomyslné historické civiliza ní hranice, rozd lující sv t západní latinské kultury a sv t východní ortodoxní, byzantské kultury. V prav ku bylo území sou ástí kulturn homogenního regionu, nazývaného Horní Potisí. Jeho specifi nost byla ur ována zem pisnými podmínkami, otev eností Dunajské kotliny z jihu, západu a jihozápadu, uzav ené obloukem Karpat. Rytmus prav kého období v d jinách Podkarpatské Rusi se vyzna oval st ídáním dob ledových a teplejších dob meziledových. Ledovec sice nikdy nep ekro il oblouk karpatských hor, p esto podnebí na území Podkarpatské Rusi m lo drsný ráz arktické tundry. H ebeny Karpat, zvláš v poho í Huculských Alp na jihu kraje, pokrývaly menší ledovce. Potiská nížina a karpatské p edh í p ilákalo lov ka už v dob starého paleolitu. Navzdory velkým klimatickým výkyv m doby ledové a meziledové lov k už území Podkarpatské Rusi nikdy neopustil. Na zdejších stanovištích se vyst ídaly poslední vývojové typy paleolitického lov ka: lov k vzp ímený (Homo erectus), neandrtálský (Homo sapiens neanderthalensis) a kroma onský, tedy lov k dnešního typu (Homo sapiens sapiens). Lidé v období starého paleolitu (1 milion let p ed n. l.) byli lovci a sb ra i, kte í se zdržovali na celém území Horního Potisí v údolích ek Tisy, Latorice, Užu, Bodrogu. Evropským unikátem je paleolitické stanovišt nalezené archeology na pahorku Sars na pravém b ehu Tisy u Koroleva. Zde se lov k zdržoval po celou dobu paleolitu, tedy po dobu tém jednoho milionu let. Okolní pahorky Vihorlatsko-Hutinského vulkanického pásma poskytovaly pra lov ku vhodnou surovinu pro výrobu kamenných nástroj, p stních klín, seká, škrabadel. Paleolitické nálezy u Koroleva p edstavují nejstarší kulturu p stních klín a štípané kamenné industrie ve st ední Evrop.

11 Od pravěku do 9. století n. l. 10 V dob st edního paleolitu ( let p ed n. l.) se vyvíjí lov k typu neandrtálského. Stopy jeho osídlení archeology byly dosud nalezeny na 50 lokalitách na jižním a jihozápadním p edh í Karpat. lov k neandrtálský používal zdokonalené nástroje ze štípaného pazourku a kostí. Lovil velká zví ata, v podmínkách Podkarpatské Rusi p edevším tury, soby a divoké kon. Avšak základní složkou jeho potravy z stávala rostlinná strava získávaná sb rem. V dci p edpokládají, že na konci doby st edního paleolitu pom rn dlouho vedle sebe žili neandrtálci a antropologicky vysp lejší druh kroma onci. V dob mladého a pozdního paleolitu ( let p ed n. l.) definitivn zvít zil lov k dnešního typu Homo sapiens sapiens. Vyvinul novou techniku opracování kamenných nástroj, techniku odšt pování drobných kousk ur itého tvaru a ost í z v tších kamen (tla ená retuš), vyráb l si kožený od v a obuv, žil ve skupinách, velkorodinách. Zakládal sídlišt otev eného typu v údolích ek Tisy, Latorice, Užu, ale i v krasových jeskyních v údolí í ky Ugolky. Obydlená plocha stanovišt Korolevo (Sars) byla podle nález chrán na st nou postavenou z kamene. Kultura mladopaleolitických sídliš na Podkarpatské Rusi pat í ke kruhu památek szeletské kultury Tiso-Dunajského areálu. Lid této kultury zanechal první doklady o svých náboženských p edstavách: sošky z kostí zví at zobrazující ženu. Sošky sv d í o existenci kultu matky jako bohyn plodnosti i o prvních výtvarných projevech mladopaleolitických obyvatel Podkarpatské Rusi. Ve st ední dob kamenné ili mezolitu ( let p ed n. l.) ledovec definitivn ustupoval a klimatické podmínky v Karpatské kotlin se zlepšily. Oteplení vyvolalo velké zm ny ve vegetaci. Zmizela arktická tundra a spolu s ní i velká zví ena. V lesích p edh í Karpat a Potiské nížiny se objevila menší zv. Pro její lov sta ily menší skupiny lovc. Ti už používali nové zbran : luky a šípy a také pasti. Velký význam si stále udržovalo sb ra ství, ale také lov ryb. Lidé mezolitu svá stanovišt zakládali v údolích ek na vyvýšeninách, budovali i do asné prout né chaty. Malé skupiny lovc a sb ra byly v neustálém pohybu, proto se archeolog m jen z ídka poda í najít jejich sídlišt. Neolit, mladší doba kamenná ( let p ed n. l.), p inesl zásadní zm nu zp sobu života. Kon í výhradn p i-

12 11 Doba kamenná a bronzová svojovací innost lov ka. Domestikací zví at, jejich chovem, obd láváním p dy, p stováním obilovin lov k za íná výrobní innost, kterou si opat uje dostatek potravin. Tato výrazná zm na ve vývoji prav ké spole nosti spojená i s výrobou keramiky a tkalcovstvím dostala název neolitická revoluce. Na rozhraní 6. a 5. tisíciletí se neolitická zem d lská kultura rozší ila i v Karpatské kotlin. Podkarpatská Rus se stala nejvzdálen jší okrajovou oblastí zem d lských kultur St edomo- í. lov k neolitu, usedlý zem d lec, si budoval už stálá sídla. Ž á ením a klu ením lesa rozši oval obd lávanou p du, která se však bez hnojení brzy vy erpala. Pro uchovávání obilí, ale i k va ení a dalším ú el m využíval keramiku. Své t lo ochra oval už nejen kožešinami a k žemi, ale i tkaným od vem. Novou nápl dostává kult ženy jako bohyn úrody. Na neolitických sídlištích bylo archeology nalezeno velké množství keramických ženských figurek a nádobí s antropomorfními motivy. Raný neolit (5. tisíciletí p ed n. l.) na Podkarpatské Rusi reprezentuje lid köröšské kultury (Zastavné, Rivné, D dovo). Poté následovala alfeldská kultura lineární keramiky (Veliké Lazy, Užhorod, Veliká Bega ). St ední neolit v oblasti reprezentuje kultura Sámoš-Djakovo, p edstavující okrajovou oblast bukovohorské kultury. Po zániku kultury Sámoš-Djakovo se na Podkarpatské Rusi objevila kultura potiská už jako kultura pozdního neolitu. Lid potiské kultury byl v t sném spojení s dunajskou zem d lskou civilizací. V pozdní dob kamenné neboli eneolitu ( let p ed n. l.) za aly velké sociální a hospodá ské zm ny spojené už s po átky metalurgie a orbou p dy pomocí oradla, taženého dobytkem. Nové poznatky do zem d lství p inesly na rozhraní tisíciletí p ed n. l. indoevropské kmeny z Balkánu. K p eprav používaly nejnov jší vynález civilizace P edního východu, ty kolový v z. Indoevropské kmeny vytvo ily novou bádenskou kulturu, která vyst ídala kultury Tiszapolgár a Bodrogkeresztur. V té dob vyvolalo sušší klima pokles výnos v zem d lství a to vedlo k up ednost ování pastevectví. Postavení muž se upev uje a vede ke vzniku pastý ské rodové aristokracie, k p echodu od matriarchátu k patriarchátu, rozpadu starých rodových vztah a vzniku rodin. Moc v dc posiluje domestikace kon a užívání m di pro výrobu zbraní.

13 Od pravěku do 9. století n. l. 12 Zápas o lepší pastviny vedl k válkám, vzniku opevn ných sídliš (Kvasovo, Podhorb, Berehy, D dovo). Zem elé jedince lidé kultur eneolitu bu ukládali do hrobu ve skr ené poloze, anebo je spalovali. Po átkem 2. tisíciletí p ed n. l. p inesly do Karpatské kotliny indoevropské kmeny nový kov bronz (slitinu m di a cínu), ímž za ala doba bronzová ( let p ed n. l.). emeslnické výrobky z bronzu nesou výrazné stopy vlivu Balkánu, resp. tam jší vysp lé mykénské civilizace. Doba bronzová za ala na území Podkarpatské Rusi vývojem kultury Nyírseg ( let p ed n. l.), pokra ovala kulturou otomanskou ( p ed n. l.), kulturami Wittenberg ( let p ed n. l.) a Stanovo (konec 2. tisíciletí p ed n. l.). Vývoj t chto kultur byl do asn p erušen vlnou nájezdník ve 13. století p ed n. l. Jejich vpád byl pravd podobn sou ástí prvního velkého st hování národ, které zasáhlo Balkánský poloostrov, st ední a východní St edomo í (tzv. mo ské národy). Ob tí tohoto st hování se stala mykénská civilizace, Troja, íše Chetit i Palestina. Tuto neklidnou dobu na Podkarpatské Rusi dokumentuje velké množství nalezených poklad (depot ). Dnes známe na 130 nález s více než bronzovými výrobky, hlavn zbran mi a šperky. Na konci doby bronzové se za íná formovat na území mezi ekami Labe, Visla, Odra a Bug lužická kultura. Postupn se rozši uje od Labe až ke Dn pru a od Baltského mo e ke Karpat m. Podkarpatská Rus v době železné. Keltové, Dákové, Germáni a stěhování národů Kolem roku 800 p ed n. l. se i v Karpatské kotlin objevuje nová technologie, tavení železné rudy a výroba železa. Za- átek doby železné na Podkarpatské Rusi je spojen s p íchodem lidu kultury Gáva-Holihrady. S použitím železného pluhu se zvyšuje produktivita v zem d lství, rodová aristokracie hromadí bohatství, jednotliví v dci se obklopují po etnou družinou dob e ozbrojenou ú innými železnými zbran mi. Stálým emeslem družin i jejich v dc se stávají ko istnické výpravy proti soused m. Zárove vznikají opevn ná hradišt rodové aristokracie v dc a jejich družin (Ardanovo, Nevické, Še-

14 13 Doba železná lestovo, Užhorod, Korolevo, Stremtura). V 6. století p ed n. l. Potiskou nížinu a p edh í Karpat obsadily severotrácké kmeny, které vytvo ily kulturu tráckého halštatu (starší doby železné). Prost ednictvím lidu této kultury se do regionu dostávají výdobytky egejské civilizace, hlavn výroba keramiky na hrn- í ském kruhu. Z východu p es karpatské pr smyky do st ední Evropy pak vtrhly kmeny nomádských jezdc, Skyth íránského p vodu. Jejich p esun do Karpatské kotliny pravd podobn souvisel s tažením perského krále Dáreia I. do ernomo ských stepí. Skythové, resp. Sarmati obsadili st ední ást území Podkarpatské Rusi. Ve stejnou dobu se p es severní pr chody v Karpatech na jejich jižní svahy dostala ást kmen lužické kultury. Kulturní vlivy všech t chto proud se spojily a vytvo ily na Podkarpatské Rusi novou symbiózu, kuštanovickou mohylovou kulturu (6. 4. století p ed n. l., Kuštanovice). Vývoj kuštanovické kultury náhle ukon il vpád nových dobyvatel Kelt do Karpatské kotliny. P íchod Kelt znamenal za átek mladší doby železné neboli laténské ( století p ed n. l.). Do Horního Potisí Keltové pronikli ve 3. století p ed n. l. ze západu. Podmanili si a z ásti pokeltštili místní kmeny kuštanovické kultury. Této kolonizace Podkarpatské Rusi se zú astnily keltské kmeny Anart a Tavrisk (Taurisk ). Tavrisky známe i jako spojence eských Bój v bojích s Dáky v 1. století p ed n. l. Keltové dosáhli vynikajících úsp ch ve výrob a zpracování železa i jiných kov (v etn ražby mincí), v hrn í ství a dalších odv tvích v etn zem d lství. Na území Podkarpatské Rusi Keltové vybudovali velkokapacitní hu na výrobu železa (Botar, Novo-Klinovo) a emeslnické centrum na jeho zpracování (Muka evo, Galliš-Lova ka). Kapacita této huti a dílen na zpracování kovových výrobk a ná adí uspokojovala poptávku v širokém prostoru st ední Evropy. Keltové produkovali dostatek materiálu pro výrobu zem d lského a dalšího ná adí (klešt, kladiva, teslice, vrtáky a desítky dalších druh ná adí) a samoz ejm i zbraní a zbroje. Keltská spole nost (rodovo-kmenová) byla už zna n diferencovaná. Moc a majetek m la ve svých rukou rodová vojenská aristokracie. Další privilegovanou vrstvou byli kmenoví kn ží, pov stní druidové. Nejnižší vrstvu tvo il prostý lid, zem d lci a emeslníci. Cent-

15 Od pravěku do 9. století n. l. 14 ra moci, obchodu a emeslné výroby tvo ila opevn ná sídlišt, tzv. oppida. Nejvýchodn jší známé keltské oppidum vzniklo na karpatských pahorcích Galliš a Lova ka na pravém b ehu eky Latorice u dnešního Muka eva. P edstavovalo velmi d ležité politicko-hospodá ské opevn né st edisko Kelt, možná bylo sídlem místního keltského vládce. Vývoj keltské kultury na Podkarpatské Rusi byl náhle p erušen ve druhé polovin 1. století p ed n. l. vpádem tráckých (dáckých) kmen z jihu (z oblasti dnešního Rumunska), a zárove Germán ze západu a severu. Pádem oppida Galliš- -Lova ka kon í mocenský a politický význam Kelt na Podkarpatské Rusi. Jejich hospodá ské zkušenosti však p evzaly severotrácké kmeny. Ve druhé polovin 1. století p ed n. l. se Podkarpatská Rus ocitla pod nadvládou severotráckých kmen, kte í jsou známi jako Dákové. Kolem roku 60 p ed n. l. se celá oblast stala sou- ástí mocného dáckého království pod vládou legendárního v dce Burebisty. Na hlavních spojovacích cestách v údolí Tisy a jejích p ítocích Dákové vybudovali systém opevn ných hradiš, z nichž nejvýznamn jšími byly na Podkarpatské Rusi Solotvino- etatia a Malá Kopá a, na východním Slovensku pak Zemplín. Dákové obchodovali s ímskými provinciemi v Podunají, Panonií i Norikem (v dnešním Rakousku), o emž sv d- í bohaté depoty ímských denár i výrobk z italských dílen. Mírové obchodování se st ídalo s loupeživými útoky dáckých družin na ímské provincie. Dynami tí barbarští sousedé ím znepokojovali. Výpravu proti Dák m plánoval už Caesar. Jeho násilná smrt a následná ob anská válka v ím však mocenský st et mezi ímem a Dáky oddálily. Shodou okolností ve stejném roce, kdy Caesar zem el (44 p ed n. l.), byl v d sledku spiknutí kmenových v dc zavražd n i dácký král Burebista (není vylou eno, že v pozadí stála ímská diplomacie). Jeho rozsáhlé panství se rozpadlo, jednotu zachovalo pouze jádro dáckého státu zhruba na území Sedmihradska. Nový vzestup zaznamenal dácký stát až v 1. století n. l. v dob vlády Diurpánea a nejv tšího rozmachu dosáhl za panování krále Decebala. Rychlý r st moci Dák podnítil ímského císa e Marka Ulpia Traiana k rozhodujícímu úderu proti jejich karpatskému království ( n. l.). Celkem 12 ímských legií (na