Diplomová práce. Trest domácího vězení se zaměřením na elektronický monitoring odsouzených. Šárka Roušová

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Právnická fakulta Právo a právní věda Katedra trestního práva Diplomová práce Trest domácího vězení se zaměřením na elektronický monitoring odsouzených Šárka Roušová 2015/2016

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Trest domácího vězení se zaměřením na elektronický monitoring odsouzených zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně dne Šárka Roušová 2

3 Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu mé práce Mgr. Janu Provazníkovi za vstřícný přístup, cenné rady, připomínky a trpělivost při jejím zpracování. Dále bych chtěla poděkovat všem pracovníkům Probační a mediační služby ve Žďáře nad Sázavou za věnovaný čas během odborné praxe, ze které jsem si odnesla mnoho užitečných a cenných informací, které se pak staly i podkladem pro sepsání této práce. Velice děkuji i celé své rodině a svému příteli za bezmeznou a neutuchající podporu v průběhu celého studia a psaní diplomové práce. 3

4 ANOTACE Diplomová práce se zabývá především alternativním trestem domácího vězení. Úvod práce je zaměřen na vymezení základních pojmů trestní právo a trest, dále pak následuje nastínění trestních teorií, přičemž je kladen důraz na teorii restorativní justice. Je zde také zmíněn historický exkurz trestu domácí vězení na českém území. Hlavní část práce je zaměřena na podmínky uložení a výkonu trestu domácího vězení, včetně elektronického monitoringu odsouzených. Součástí je i porovnání zahraniční právní úpravy. V závěru práce je představen pilotní projekt Probační a mediační služby nazvaný Elektronický monitoring odsouzených. KLÍČOVÁ SLOVA Trest domácího vězení, domácí vězení, alternativní trest, Probační a mediační služba, restorativní, justice, elektronický monitoring, elektronický monitorovací systém, elektronický náramek ABSTRACT The diploma thesis deals with alternative home detention punishment. The introduction of the thesis is focused on defining the basic principles of criminal law and punishment and the basic principles of criminal theories with an impact on the theory of restorative justice. Also there is a part of the introduction that focuses on the historical excursus of sentence under house arrest on Czech territory. The major part deals with the conditions for the imposition and execution of imprisonment of home detention, including electronic monitoring of convicts. It also includes a comparison of foreign legislation. The conclusion is focused on a pilot project of Probation and Mediation Service called Electronic Monitoring of Convicts. KEYWORDS Home detention punishment, home detention, Alternative punishment, Probation and Mediation Service, Restorative justice, electronic monitoring of convicts, electronic monitoring system, electronic bracelet 4

5 SEZNAM ZKRATEK EM GMS GPS LZPS MS OČTŘ PMS PPEM PŽ RF RFID TČ TDV TOS TOPP TPH TPP Elektronický monitoring Global System for Mobile Communications, Globální systém pro mobilní komunikaci Global Positioning System, Globální polohovací systém Listina základních práv a svobod Ministerstvo spravedlnosti Orgány činné v trestním řízení Probační a mediační služba České republiky Pilotní projekt elektronického monitoringu Peněžitý trest Radiofrekvenční sledování Radiofrekvenční identifikace Trestný čin Trest domácího vězení Trest odnětí svobody Trest obecně prospěšných prací Trestní právo hmotné Trestní právo procesní 5

6 TŘ TZ VS ZPMS ZSVM Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Vězeňská služba České republiky Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže 6

7 OBSAH ÚVOD VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Trestní právo Účel a funkce trestního práva Základní zásady trestního práva Trest Podstata a smysl trestu Účel a funkce trestu Obecné zásady při ukládání a výměru trestu Systém trestů Trestní teorie Retribuční teorie Utilitární teorie Smíšené teorie HISTORIE TRESTU DOMÁCÍHO VĚZENÍ ČESKÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA TRESTU DOMÁCÍHO VĚZENÍ Formy domácího vězení Podmínky uložení TDV Spáchání přečinu Povaha a závažnost spáchaného přečinu, osoba a poměry pachatele Písemný slib pachatele Podmínky výkonu TDV Hmotněprávní podmínky Procesněprávní podmínky Délka trvání trestu domácího vězení ZAVEDENÍ TRESTU DOMÁVÍHO VĚZENÍ DO ČESKÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY Příčiny, důvody a cíle zavedení TDV Výhody a nevýhody ukládání TDV ČETNOST UKLÁDÁNÍ TRESTU DOMÁCÍHO VĚZENÍ

8 5. 1. Četnost ukládání trestu domácího vězení v ČR v letech Četnost ukládání trestu domácího vězení v soudním okrese Žďár nad Sázavou v letech PROBAČNÍ A MEDIAČNÍ SLUŽBA Ustanovení Probační a mediační služby ČR Restorativní justice Základní principy restorativní justice Důvodová zpráva k zákonu o Probační a mediační službě Zákon o Probační a mediační službě ČR Cíle Probační a mediační služby Úředníci a asistenti Probační a mediační služby Činnost PMS Činnost v přípravném řízení trestním Činnost ve vykonávacím řízení trestném Kontrola výkonu trestu domácího vězení ELEKTRONICKÝ MONITORING Historie Používané technologie Elektronický monitoring v evropských zemích Elektronický monitoring v ČR Studie proveditelnosti zavedení elektronického monitorovacího systému pro trestní justici Porovnání se zahraniční právní úpravou Anglie a Wales Rakousko PILOTNÍ PROJEKT ELEKTRONICKÉHO MONITRINGU ODSOUZENÝCH Zadání projektu Průběh projektu Závěrečná zpráva Průběh projektu a závěrečná zpráva v rámci soudního okresu Žďár nad Sázavou ZÁVĚR

9 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Monografie, publikace, sborníky Odborné články Dokumenty a právní předpisy Soudní rozhodnutí Elektronické prameny Jiné prameny PŘÍLOHY Příloha č Příloha č Příloha č Příloha č

10 ÚVOD Trest domácího vězení, elektronický monitoring, sledovací náramek. Snad každý si tyto tři pojmy spojí dohromady a vznikne tok velice dobrých myšlenek. Méně vězňů v již tak přeplněných věznicích, nepřetrhávání sociálních a rodinných vazeb, kontinuita ekonomické aktivity, nižší finanční náklady, dohled nad odsouzenými. Teorie by se každému zamlouvala, tak proč se nezavede do praxe? Je česká právní justice na elektronický monitoring připravena? Bylo zavedení trestu domácího vězení správným rozhodnutím? To jsou hlavní otázky, které jsou propojeny s touto diplomovou prací. Přestože byl trest domácího vězení zaveden do české právní úpravy , ve které se již počítalo s následným zavedením elektronického monitoringu, stále se tak nestalo. Proto je cílem této práce analýza trestu domácího vězení. Zkoumání jeho podmínek pro uložení i pro výkon, následné porušení těchto podmínek, ale také analýza prvotních důvodů a příčin, pro které byl zaveden. Rovněž je cílem porovnání výhod a nevýhod trestu domácího vězení. Dalším cílem práce je analýza elektronického monitoringu na území České republiky. Již proběhl pilotní projekt, následná studie proveditelnosti, ale stále není vybrán dodavatel sledovacích řízení a zajišťování monitorovacích funkcí. Proto si práce klade za cíl zjistit další vývoj v této otázce. Otázka trestu domácího vězení je zpracována poměrně obsáhle s ohledem na relativně krátkou dobu od uplynutí jeho zavedení. Elektronický monitoring tak obsáhle zpracován není, většina zpracování se týká vývoji a fungování v zahraničí. Pro tuto diplomovou práci budou jako zdroje sloužit monografie, sborníky i odborné články. Dále bude čerpáno z ústavních zákonů, zákonů i podzákonných předpisů. Také budou využity elektronické prameny, studie a jiné závěrečné zprávy. Rovněž budou jako zdroj použity shromážděné informace a poznatky autorkou během výkonu odborné praxe ve středisku Probační a mediační služby. Přestože je trest domácího vězení v českém trestním právu relativně novinka, zdrojů k vypracování diplomové práce bylo dostatek. 10

11 V práci bude jako hlavní metoda použita metoda analytická, jelikož se práce zaměřuje podrobně na jeden druh trest a jeden institut. Hlavní metoda bude doprovázena metodou komparativní i historickou. Diplomová práce bude členěna do kapitol, které budou na sebe navzájem navazpvat a propojovat. První kapitola bude věnována vymezení základních pojmů, se kterými práce nadále pracuje. Bude se jednat zejména o pojem trestní právo, trest a trestní teorie. Trestní právo bude vymezeno z pohledu jeho účelu a funkce a následně budou nastíněny základní zásady, které dávají trestnímu právu mantinely. Trest bude vymezen ze své primární podstaty a smyslu. Rovněž bude uveden jeho účel a funkce. I zde budou nastíněny obecné zásady, které provázejí ukládání a výměru trestu. Následně pak bude dán prostor trestním teoriím, tato práce představí retribuční teorii, utilitární teorii a zmíní některé smíšené teorie. Jelikož trest domácího vězení není v české trestní justici úplnou novinkou, bude krátkému exkurzu do historie trestu domácího vězení věnována druhá kapitola. Třetí kapitola bude volně navazovat na kapitolu předchozí, bude věnována současné české právní úpravě trestu domácího vězení. Ve svých částech se bude věnovat de facto šesti různým formám trestu domácího vězení a vymezí podmínky, jež musí být splněny pro uložení tohoto trestu. Dále pak se přesune na vymezení podmínek pro řádný výkon trestu domácího vězení. Čtvrtá kapitola se bude věnovat příčinám a důvodům, které k zavedení trestu domácího vězení vedly. Rovněž představí cíle, které si se zavedením kladla česká trestní justice. Dále pak představí výhody a zároveň nevýhody, které trest domácího vězení představuje. Následující, v pořadí pátá kapitola, bude věnována četnosti ukládání trestu domácího vězení v letech 2010 až Jaký počet trestu domácího vězení byl uložen, jaký počet z nich pak byl řádně vykonán či naopak přeměněn na náhradní trest. Šestá kapitola bude věnována Probační a mediační službě České republiky, která hraje důležitou roli v otázce trestu domácího vězení. Svoji část kapitola rovněž věnuje 11

12 restorativní justici a jejím základním principům, jelikož je s Probační a mediační službou velice úzce spjata. Dále se pak bude kapitola věnovat zákonné úpravě Probační a mediační služby, vymezí její hlavní činnost a cíle. Taktéž bude část věnována institutu probačního úředníka. Sedmá kapitola naváže na předchozí kapitoly elektronickým monitoringem. Bude uveden opět krátký exkurz do historie. Poté budou představeny technologie, které jsou v dnešní době využívány. Část kapitoly bude věnována obecnému vývoji elektronického monitoringu v evropských zemích a rovněž i v České republice. Bude představena Studie proveditelnosti zavedení elektronického monitorovacího systému pro trestní justici a její doporučení. Následovat bude další exkurz, tentokrát do zahraniční právní úpravy. Konkrétně bude porovnána právní úprava Anglie a Walesu s Rakouskem. Poslední kapitola bude věnována Pilotnímu projektu Probační a mediační služby. Tento projekt se nazývá Elektronický monitoring odsouzených. Bude představeno zadání projektu, jeho průběh a nakonec závěrečná zpráva. Na samotný konec práce budou přiloženy přílohy, jakožto doplněk k vlastním kapitolám práce. Některé části této diplomové práce jsou věnovány zvlášť soudnímu okresu Žďár nad Sázavou. Důvodem je již zmíněná odborná praxe ve středisku Probační a mediační služby ve Žďáře nad Sázavou. Přestože lze elektronický monitoring využít i v dalších oblastech trestní justice, tato práce se zaměřuje pouze na elektronický monitoring odsouzených k trestu domácího vězení. Další oblasti jsou zmíněny jen velice okrajově, jelikož širší vymezení by překračovalo rámec diplomové práce. 12

13 1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Tato diplomová práce je zaměřena na konkrétní trest, na trest domácího vězení, proto považuji za vhodné vymezit zpočátku pojmy, které se budou dále v diplomové práci vyskytovat. Jedná se především o pojmy trestní právo, trest a trestní teorie. Nejdříve vymezím pojem trestního práva, jeho hlavní účel, funkce a základní zásady. Dále vymezím samotnou podstatu a smysl trestu, následně jeho účel a funkce. Taktéž se krátce zaměřím na základní zásady při ukládání a výměru trestu a systém trestů v trestním zákoníku. Na závěr se budu věnovat rozdělení trestních teorií na teorii retribuční, utilitární a smíšené Trestní právo Trestní právo je součástí českého právního řádu a řadí se do odvětví práva veřejného. Hlavním cílem je ochrana práv fyzických i právnických osob a dalších elementárních hodnot, jakož jsou i právem chráněné zájmy společnosti a státu, garantované Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod. Právě v trestním právu jsou nejvýraznější základní etické hodnoty, na kterých je založen právní stát a občanská společnost. Z nich vychází utváření právních statků, trestněprávních norem a skutkových podstat trestných činů i pravidel pro aplikaci trestních sankcí. Trestní právo zajisté poskytuje ochranu společnosti, avšak je nutné zdůraznit, že trestněprávní ochrana je na místě, pouze pokud k ochraně nepostačují prostředky jiných právních odvětví. Hlavní zásadou trestního práva je zásada ultima ratio, která říká, že TP by mělo být vždy až tím posledním, nejzazším řešením. Trestní právo rozlišuje na trestní právo hmotné a trestní právo procesní. TPH stanovuje co je trestným činem a jaký trest či ochranné opatření lze za něj uložit, zatímco TPP upravuje procedurální postup orgánu činných v trestním řízení. 1 Mezi prameny TP řadíme na první místo ústavní zákony, tedy Ústavu ČR a LZPS. Následně řadíme mezinárodní smlouvy dle čl. 10 Ústavy ČR, mezi které patří 1 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3. vyd. Praha: Leges, 2013, s. 19. ISBN

14 například Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokoly na tuto úmluvu navazující, Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému a ponižujícímu zacházení nebo trestání, Úmluva o právech dítěte a další. Další prameny jsou na úrovni zákonné. Mezi hlavní prameny řadíme zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, který je základem pro hmotněprávní úpravu TP, a zákon č. 141/1961. Sb., trestní řád, který je základním pramenem pro procesní úpravu TP. Dalšími prameny pro hmotněprávní úpravu je zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, zákon č. 184/1964 Sb., kterým se vylučuje promlčení trestního stíhání nejzávažnějších trestných činů proti míru, válečných trestných činů a trestných činů proti lidskosti, spáchaných ve prospěch nebo ve službách okupantů, zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a v neposlední řadě také zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě. Mezi prameny TP jsou také řazena amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky vydaná na základě čl. 63 odst. 1 písm. k) Ústavy ČR Účel a funkce trestního práva Základním účelem trestního práva je ochrana nejdůležitějších statků společnosti před trestnými činy. Mezi tyto statky se řadí práva a oprávněné zájmy fyzických i právnických osob a dalších subjektů, včetně ústavního zřízení ČR. 3 Mezi základní funkce patří funkce ochranná, preventivní, represivní a regulativní. Ochranná funkce je dominantní, jelikož primárním účelem TP je ochrana společnosti. Je nutné však s touto funkcí spojit jednu ze základních zásad TP, a to zásadu ultima ratio. TP chrání společnost, ale nastupuje, až když se ostatní právní odvětví ukáží jako neúčinné. Další funkcí je funkce preventivní, v jejímž rámci rozlišujeme prevenci individuální a generální. Individuální prevence je zaměřena na 2 ŠÁMAL, Pavel. Trestní právo hmotné. 7., přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 54. ISBN JELÍNEK, 2013, op. cit., s

15 konkrétního pachatele, vyplývá zejména z účelu trestu namířeného proti pachateli. Generální prevence je pak zaměřena na ostatní potenciální pachatele trestných činů, které má vychovávat k řádnému životu a odlákání od páchání trestné činnosti. Represivní funkce má za účel zabránit pachatelům páchat další trestnou činnost a během výkonu trestů vytvářet podmínky pro jejich převýchovu, obnovení narušených sociálních vztahů a sociální integraci. Regulativní funkce spočívá v tom, že TP zákonně vymezuje jednotlivé instituty a jejich podmínky Základní zásady trestního práva Základní zásady TP jsou určité právní principy, právní ideje, na kterých je TP založeno. Tvoří základ, na kterém je postavena koncepce trestní odpovědnosti, a systém sankcí, které jsou ukládány pachatelům TČ. Všechny vycházejí z principu právního státu, který je základním ústavněprávním principem ČR. Umožňují pochopit smysl, podstatu, cíle, funkce TP jako celku i jeho jednotlivých institutů, jsou důležitým vodítkem pro výklad zákona a jeho jednotlivých institutů, taktéž pro aplikaci řešení konkrétních sporných otázek a vedou k relativní stabilitě TZ. 5 Některé základní zásady jsou upraveny v LZPS, čímž jsou kladeny na úroveň ústavně právní. Tím je zdůrazněn jejich zvláštní význam pro výkon spravedlnosti v právním státě. Jedná se především o zásadu nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege, zásada humanismu a zásada přiměřenosti. Dále mezi zásady TP řadíme zásadu subsidiarity trestní represe, zásadu individuální odpovědnosti fyzických i právnických osob, zásadu odpovědnosti za zavinění, zásadu zákazu retroaktivity. 6 TZ zásady výslovně nedefinuje (až na výjimky), nejsou nikde taxativně vymezeny, ale naopak se promítají v obsahu jednotlivých ustanovení a institutů. TŘ pak své základní zásady pro trestní řízení vyjmenovává, a to v ustanovení 2. 4 JELÍNEK, 2013, op. cit., s Tamtéž, s ŠÁMAL, op. cit., s

16 1. 2. Trest Dalším pojmem, který je třeba vymezit, je pojem trest, který je základním kamenem trestních teorií a taktéž celého trestního práva. V průběhu historie se nevyskytla jediná společnost, která by pojem trestu neznala, od sebe navzájem se však lišily jeho pojetím. Definováním pojmu trestu se zabývalo několik významných právních teoretiků, pro účely této práce však není možné uvést a rozebrat všechny, proto si dovolím uvést pouze tři z nich. Dle H. L. A. Harta je trest určen pěti prvky, a to zahrnutím bolesti či jiného následku obyčejně pokládaného za nepříjemný (1), ukládáním za přestupek proti právním předpisům (2), ukládáním skutečnému či alespoň předpokládanému pachateli za jeho skutek (3), vykonáním jinou osobou než je pachatel (4) a nakonec uložením a vykonáním autoritou ustanovenou právním systémem, proti kterému byl spáchán přestupek (5). Trest dle N. Walkera je charakterizován šesti prvky: zahrnutí způsobení újmy (1), způsobení újmy je úmyslné a cílené (2), uložení újmy oprávněnou osobou (3), uložení trestu za omisivní i komisivní chování, které porušuje právo, pravidlo nebo zvyklost (4), porušení je zaviněné (5), uložení trestu z ospravedlnitelného důvodu nikoli svévolně (6). Definice trestu dle J. Rawlse zní, že trest je osobě uložen tím, že je legálně zbavena některého práva, které patří mezi obvyklá práva občana, z důvodu porušení právní normy, jejíž porušení je konstatováni v zákonně provedeném řízení. Dále, že zbavení práva je vykonáno příslušných státním orgánem a jak přestupek, tak sankce, jsou stanoveny právním řádem, a to v době spáchání přestupku. 7 Uvedené tři definice od různých právních teoretiků se v některých prvcích liší, přesto je ze všech zřejmé, že klíčovým rysem trestu je uložení újmy za porušení právní normy osobou k tomu oprávněnou. 7 LATA, Jan. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: LexisNexis, 2007, s. 6, Knihovnička LexisNexis. ISBN

17 Taktéž český trestní zákoník vychází z myšlenky, že základním cílem trestu je ochrana společnosti před trestnými činy a jejich pachateli směřující k tomu, aby trestné činy nebyly páchány vůbec nebo alespoň v co nejmenší míře. Trest by měl dle možností postihnout výlučně pachatele trestného činu Podstata a smysl trestu Z výše uvedených definic trestu, přestože se v některých prvcích liší, je zřejmé, že klíčovým rysem trestu, tedy jeho podstatou, je uložení újma pachateli za porušení právní normy osobou k tomu oprávněnou. Touto osobou je v českém právním řádu soudní aparát. Podstata trestu odpovídá smyslu trestní odpovědnosti, která je založena na individuální odpovědnosti, nezná odpovědnost za cizí vinu. To však platí pouze pro spáchání trestu fyzickou osobou, při spáchání TČ právnickou osobou je právní odpovědnost založena na principu tzv. přičitatelnosti Účel a funkce trestu Účel a funkce trestu se neustále v historickém vývoji společnosti a trestněprávní úpravě proměňuje a nově koncipuje v závislosti na úrovni právního vědomí, zastávaných sociálních hodnotách, ale také na politické a ekonomické situaci dané společnosti. Hlavním důvodem zabývat se účelem trestu je snaha trest určitým způsobem ospravedlnit. Obecně skutečnost úmyslného způsobení újmy jinému, což je hlavním rysem trestu, je morálně nepřijatelné, je proto nutné najít pro to jisté ospravedlnění. 10 Mezi hlavní účely trestu řadíme ochranu společnosti před pachateli TČ, zabránění odsouzeným v dalším páchání trestné činnosti, výchovu odsouzených k vedení řádného života a taktéž generálně preventivní účinek trestu. Ochrana společnosti před pachateli TČ spočívá zejména v ochraně oprávněných práv a svobod jedinců, které stanovují jiné právní předpisy. Spolu se zabráněním 8 JELÍNEK, 2013, op. cit., s Tamtéž, s LATA, op. cit., s

18 odsouzených k návratu páchání trestné činnosti také úzce souvisí výchova k řádnému životu. To je však velmi problematická a náročná složka, nemalá část odsouzených nikdy řádný život nepoznala, jejich páchání trestné činnosti započala již v mladistvém věku. Největším problémem je dosáhnout pozitivních výchovných účinků u trestu odnětí svobody. Je důležité, aby se sám pachatel aktivně účastnil na pozitivních změnách své osobnosti, k tomu však bohužel moc často nedochází. Prostřednictvím této individuální prevence se uskutečňuje taktéž prevence generální, tedy výchovné působení na ostatní členy společnosti. Pokud se pachateli uložením spravedlivého trestu účinně zabrání v dalším páchání trestné činnosti, má tato skutečnost vliv i na ostatní členy společnosti - nerozhodné občany skutečnost uložení trestu upozorní na neodvratnost trestu, zatímco řádné občany utvrdí ve schopnosti pachatele dopadnout a spravedlivě potrestat. 11 S účelem trestu je také neodmyslitelně spojována otázka spravedlnosti. Účel trestu může být skutečně naplněn, pouze pokud je uložen trest spravedlivý, tzn. ani přísnější ani mírnější. 12 Z uvedených účelů trestu lze dovodit jeho funkce, tedy funkci ochrannou, výchovnou, nápravnou, generálně preventivní a v neposlední řadě taktéž funkci satisfakční Obecné zásady při ukládání a výměru trestu Obecné zásady při ukládání a výměru trestu jsou promítnuty v TZ v ustanoveních 36 38, tato ustanovení nahradila tak původní ustanovení o obecném účelu a funkci trestání. Zásady, které jsou v TZ uvedeny, vycházejí ze samotných právních kořenů demokratického státu. 13 Jsou zde uvedeny zásady, které platí obecně pro ukládání trestních sankcí ( 36-38), zásady pro tresty ( 39-45) a zásady pro ochranná opatření ( 96-99). Mezi obecné zásady pro ukládání trestů a trestních opatření obecně patří zásada zákonnosti, přiměřenosti, individualizace použitých sankcí, personality sankce, neslučitelnosti určitých druhů sankcí u téhož pachatele a také zásada humanismu. 11 JELÍNEK,2013, op. cit., s Tamtéž, s Tamtéž, s

19 Zásada zákonnosti vychází z čl. 39 LZPS a 37 odst. 1 TZ a praví, že tresty je možné ukládat pouze na základě zákona (nulla poena sine lege žádný trest bez zákona) 14. Taxativní, tedy konečný, výčet trestů je obsažen v 52 TZ. Zásada přiměřenosti vychází z 38 TZ, kdy říká, že ukládaná sankce musí být adekvátní, přiměřená k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele. Tam, kde lze uložit sankci méně postihující pachatele, nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele citelnější. Při ukládání sankcí se však současně přihlíží také k právem chráněným zájmům osob, které byly spáchaným trestným činem poškozeny. Zásada individualizace sankce apeluje na přihlédnutí ke konkrétním okolnostem vztahujícím se k závažnosti TČ, včetně okolností přitěžujících a polehčujících, taktéž k přihlédnutí k možnosti zpětné sociální integraci pachatele a jeho poměrům, ale v neposlední řadě také k přiměřené satisfakci osob poškozených TČ. Další zásada, zásada personality sankce, částečně navazuje na zásadu předešlou, kdy říká, že uložená sankce by měla postihnout pouze pachatele TČ, vliv jeho potrestání na okolí, zejména vliv na rodinné zázemí, by měl být minimální. Zákon dále vymezuje zásadu neslučitelnosti určitých druhů sankcí u téhož pachatele, kdy výslovně u jednotlivých trestů či trestních opatření zakazuje jejich uložení paralelně s jiným trestem či trestním opatřením. Poslední zmíněná zásada a její hlavní myšlenka humanismu je výslovně vyjádřena v 37 odst. 2 TZ, podle kterého nelze pachateli uložit kruté a nepřiměřené trestní sankce a výkonem trestní sankce nesmí být ponížena lidská důstojnost. Tato zásada vychází z čl. 7 odst. 2 LZPS, podle kterého nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu Systém trestů Systémem trestů se rozumí výčet jednotlivých druhů trestů, jejich uspořádání podle závažnosti, podle postihovaných zájmů a vzájemné vztahy mezi nimi. Taxativní výčet trestů obsahuje trest odnětí svobody, domácí vězení, obecně prospěšné práce, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, zákaz pobytu, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, 14 ŠÁMAL, op. cit., s Tamtéž, s

20 ztráta čestných titulů nebo vyznamenání, ztrátu vojenské hodnosti a vyhoštění ( 52 TZ). Počet odsouzených k nepodmíněnému TOS v letech 1996 až 2000 výrazně neměnil, naopak v roce 2002 došlo k výraznému poklesu. K opětovnému růstu, avšak již ne tak velkému, došlo až v roce Co se týče podmíněně odsouzených, tato skupina od roku 2006 mírně narůstá, v roce 2012 tvořila 63,9 % všech odsouzených. Peněžitý trest se dle tabulky mění velice často, nemá žádný nárůst či pokles ve sledovaném období, nejvíce PT bylo uloženo v roce 2008, naopak nejméně v roce Podíl PT na všech uložených trestech se pohybuje mezi 4 8 %. Průběh trestu obecně prospěšných prací se v uváděných letech výrazně změnil, v roce 2000 došlo téměř k desetinásobnému nárůstu oproti roku 1996 a nárůst dále pokračoval, v roce 2002 to byl dvojnásobek co v roce V dalších letech pak ukládání tohoto trestu mírně kleslo, v letech 2010 a 2012 byl pak stejný počet jako v roce Jiné samostatně uložené tresty, mezi které do roku 2010 patřil trest propadnutí majetku, propadnutí věci či jiní majetkové hodnoty, zákaz činnosti, zákaz pobytu a vyhoštění, dospěly k nejvyššímu počtu v letech 2004 a 2006, kdy byl jejich poměr ke všem ostatním uloženým trestům 2 %. V roce 2008 došlo k mírnému poklesu, avšak od roku 2010 byl opět nárůst. Jedním z důvodů bylo také to, že byl do trestněprávní úpravy zaveden právě trest domácího vězení a trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Počet pachatelů, u kterých bylo upuštěno od potrestání je víceméně vyrovnaný, nejčastěji bylo upuštěno od potrestání v roce 2004, nejméně pak v roce Výše zmíněné hodnoty jsou promítnuty do tabulky č. 1: Počet jednotlivých ukládaných trestů v letech , která je k nahlédnutí v Příloze č Trestní teorie Trestní teorie pojednávají o účelu trestu, a to z hlediska jeho podstaty i historického vývoje. Přestože v českém právním prostředí je zažité dělení na teorie absolutní 16 ŠÁMAL, op. cit., s

21 a relativní, tato práce se bude držet rozdělní dle autora Jana Laty v publikaci Účel a smysl trestu. Existují dvě základní trestní teorie - retribuční a utilitární. Dle retribuční teorie je trest ospravedlněn samotným spácháním trestného činu a žádný účel trestu jej nemůže plně ospravedlnit jako úměrný či přiměřený. Naopak utilitární teorie se zajímá především o budoucí následky uloženého trestu, trest má sloužit k převýchově, odstrašení či izolaci pachatele a působit výchovně i na společnost. 17 Dále existují smíšené teorie, které mísí prvky obou základních teorií. Více o těchto teoriích v následujících oddílech Retribuční teorie Dle retribuční teorie je trest ospravedlněn právě svou zasloužeností, ničím jiným. Představitel této teorie H. L. A. Hart definoval základní tři prvky retribuční teorie takto trest má následovat pouze tehdy, kdy je zaviněně spácháno něco špatného (1), trest musí odpovídat závažnosti spáchaného činu (2) a trest uložený za splnění dvou předchozích podmínek je eticky zcela správný. Teorie otevřeně hlásá, že zlo má být odplaceno zlem, k čemuž se hlásá drtivá většina lidí v průběhu celých lidských dějin. Klíčovým požadavkem v této teorii je to, že uložený trest musí být zasloužený, což připouští jistý vztah mezi závažností spáchaného trestného činu a přísností uloženého trestu. Neříká, že tento vztah musí být rovnocenný, že újma způsobená trestným činem musí být rovna újmě způsobené trestem, přesto její výše musí být u podobně závažných trestných činů stejná. V retribuční teorii je účelem trestu vždy odplata, z toho důvodu je nutné vymezit rozdíl mezi odplatou a pomstou, jelikož jsou tyto dva pojmy často zaměňovány. Hlavním rozdílem je emoční zabarvení a osoba, která pomstu či odplatu vykonává. Pomsta je na rozdíl od odplaty vždy emočně zabarvena, vždy je osobní a je vykonávána nejčastěji samotným poškozeným, případně osobou blízce spjatou s osobou poškozeného. Zatímco odplata je vykonávána osobou k tomu oprávněnou, která není 17 LATA, op. cit., s

22 citově se spáchaným trestným činem spjata a rozhoduje tak nezaujatě pouze podle závažnosti spáchaného trestného činu. Trest je v rámci retribuční teorie chápán jako požadavek spravedlnosti a znovunastolení práva, jako ztráta pachatelových práv, jako znovunastolení rovnováhy a odejmutí neoprávněně získané výhody, jako manifestace nesouhlasu s chováním pachatele, ale také jako možnost k pokání pachatele Utilitární teorie Vznik utilitárních teorií se datuje do 18. století, kdy vznikly v souvislosti s odmítnutím trestního práva v době absolutismu. Tato podoba trestního práva se projevovala krutými a nepřiměřenými tresty, užitím tortury, inkvizičním pojetím trestního řízení kriminalizací rouhačství a jiných prohřešků proti oficiálnímu náboženství. Utilitární teorie na rozdíl od retribuční nevidí v samotném spáchání trestného činu ospravedlnění pro potrestání, připouští trest pouze v případě, kdy zmenší celkovou míru utrpení. Přesvědčení, že pachatel si zaslouží trpět za své činy, je z pohledu utilitární teorie nesprávný, nikdo si nezaslouží trpět, žádný trest nemůže z podstaty věci být zasloužený. V rámci utilitární teorie se objevují dílčí teorie, které se vždy hlásí k jedné funkci trestání. Rozlišuje se tak dílčí teorie odstrašující, která vyzdvihuje odstrašení od dalšího páchání trestné činnosti jak samotného jednotlivce, tak celou společnost, teorie rehabilitační, která usiluje o nápravu pachatele, teorie izolační, která požaduje izolaci pachatele od společnosti, aby nepáchal další trestnou činnost, a teorie restituční, která klade důraz na odstranění následků spáchaného trestného činu Smíšené teorie Teorie, které jsou označovány ve spojitosti s trestními teoriemi jako smíšené, v sobě kloubí prvek jak teorie retribuční, tak prvek teorie utilitární. Většinou se nejedná 18 LATA, op. cit., s Tamtéž, s

23 o ucelené a konkrétně pojmenované teorie, ale pouze o jakýsi souhrn namíchaných prvků z obou výše uvedených teorií. 20 Mezi smíšené teorie lze řadit také tzv. restorativní teorii, ze které následně vychází restorativní justice. Více o restorativní justici bude uvedeno v další kapitole. 20 LATA, op. cit., s

24 2. HISTORIE TRESTU DOMÁCÍHO VĚZENÍ Trest domácího vězení není v české trestněprávní úpravě úplnou novinkou, trest bylo možné uložit již dle trestního zákona č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích. 21 Tento trestní zákon znal dva stupně vězení, ve vězení prvního stupně dle 244 byl odsouzený vězněn ve věznici bez želez, přičemž způsob obživy závisle na jeho vůli. Mohl se živit z vlastních prostředků pomocí svých příslušníků nebo mohl ve věznici vykonávat práci. Druhý stupeň vězení se označovalo jako vězení tuhé, zde byl odsouzený nucen pracovat za odpovídající stravu. Trestní zákon z roku 1852 však povoloval uložit taktéž domácí vězení, jehož výkon by byl započat jakožto výkon prvního stupně vězení. Podmínkou uložení trestu domácího vězení byl, stejně jako v nynější právní úpravě, slib odsouzeného. V někdejším TZ byl slib odsouzeného označován jako přípověď odsouzence, že se pod žádnou záminkou nevzdálí z domu. Pokud odsouzený slib nedodržel, zbytek trestu vykonal ve vězení veřejném. Pokud bylo třeba, k domu odsouzeného se stavěla stráž, nebyla však nutností. Další podmínkou pro uložení TDV byla spojena s osobou pachatele, byla vyžadována tzv. bezúhonná pověst trestance. Taktéž se při ukládání TDV hledělo k poměrům pachatele, muselo se jednat o takového trestance, který by v případě vzdálení se od svého obydlí nemohl obstarávat svůj úřad, obchod či svůj výdělek. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 nastal problém, jaké právo bude v novém státě platit. Republika se s tím vypořádala v zákoně č. 11/1918 Sb., o zřízení samostatného státu československého 22, přesněji v čl. 2. Článek 2 stanovil, že veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti. Důvod byl prostý, byla snaha zachovat souvislost dosavadního právního řádu se stavem novým, aby nenastaly zmatky a aby pokračoval nerušený přechod k novému státnímu životu. V praxi to znamenalo, že na území českých zemí zůstal v platnosti zákon č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích, na Slovensku pak platil 21 Zákon č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Dostupné z: 22 Zákon č. 11/1918 Sb., o zřízení samostatného státu československého. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Dostupné z: 24

25 uherský trestní zákon z roku 1878 a zákon o přestupcích z roku Přestože se neustále pracovalo na unifikaci trestního práva, až do roku 1950 nenastala. V roce 1921 byla vypracována osnova obecné části TZ a publikována pod názvem Prozatímní návrh obecné části TZ. V roce 1924 bylo přikročeno k přípravě zvláštní části TZ, publikována pod názvem Přípravné osnovy TZ o zločinech a přečinech a zákona přestupkového, ani jeden návrh však nebyl přijat. Až v roce 1950 byly schváleny Národním shromážděním čtyři trestněprávní předpisy, a to zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon, zákon č. 87/1950 Sb., trestní řád, zákon č. 88/1950 Sb., trestní zákon správní a zákon č. 89/1950 Sb., trestní řád správní. 24 Přijetím těchto trestněprávních předpisů tak přestal být platný a účinný zákon z roku 1852, a tím zanikla i možnost uložení trestu domácího vězení. Trestní zákon z roku 1950 TDV již neznal. Ani pozdější trestní zákon č. 140/1961 Sb., trest domácího vězení neznal, proto se do české právní úpravy vrátil až s rekodifikací trestního práva a přijetím zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákon, který nabyl účinnosti VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 3., nezměn. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 36. ISBN VLČEK, op. cit., s

26 3. ČESKÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA TRESTU DOMÁCÍHO VĚZENÍ Domácí vězení je staronovým druhem trestu, který právní úprava zakotvila do českého trestního práva znovu v roce Trest domácího vězení je tzv. alternativním trestem, tedy trestem, který není spojen s odnětím svobody. Mezi alternativní tresty v nejširší rovině lze zařadit všechny druhy trestů uvedené v ustanovení 52 TZ, samozřejmě s výjimkou nepodmíněného trestu odnětí svobody. V užším pojetí lze alternativní tresty vymezovat pomocí jejich hlavního účelu, čímž je náhrada za nepodmíněný trest odnětí svobody. V tomto pojetí se mezi alternativní tresty řadí právě trest domácího vězení, dále trest obecně prospěšných prací, peněžitý trest a podmíněné odsouzení včetně podmíněného odsouzení s dohledem. 25 Trest domácího vězení svou podstatou představuje kompromis mezi naprostým ponecháním pachatele na svobodě a jeho uvězněním v rámci uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. 26 Uplatní se zejména u pachatelů, u nichž s ohledem na povahu a závažnost spáchané trestné činnosti a možnost jejich resocializace nepostačuje uložení jiného alternativního trestu (v užším smyslu), ale zároveň není zapotřebí pachatele izolovat od společnosti ve vězeňském zařízení. 27 Výkonem TDV nejsou narušeny rodinné a pracovní vztahy pachatele v takové míře jako při výkonu TOS, přesto je odsouzený pachatel vystaven intenzivnějšímu omezení a kontrole než u jiných alternativních trestů. 28 TDV spočívá v povinnosti odsouzeného zdržovat se po dobu výkonu tohoto trestu v určeném obydlí, nebráni-li mu v tom důležité důvody, zejména výkon zaměstnání nebo povolání nebo poskytnutí zdravotních služeb u poskytovatele zdravotních služeb v důsledku jeho onemocnění nebo úrazu. 29 Domácí vězení lze jako trestní opatření uložit dle 24 odst. 1 ZSVM taktéž mladistvým. Horní hranice sazby tohoto trestního opatření nesmí převyšovat polovinu horní hranice stanovené v trestním zákoníku. Soud pro mládež by však měl brát v potaz, 25 ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Vyd. 1. Praha: Leges, 2011, s. 31. ISBN JELÍNEK, Jiří. Trestní zákoník a trestní řád: s poznámkami a judikaturou. Praha: Leges, 2009, s ISBN ŠČERBA, 2011, op. cit., s JELÍNEK, 2014, op. cit., s JELÍNEK, 2013, op. cit., s

27 že domácí vězení mladistvým velmi omezuje navazování a rozvoj pozitivních sociálních vztahů, a měl by proto důsledně prostřednictvím probačního úředníka zjišťovat, zda by uložení domácího vězení mladistvému paradoxně nezvýšilo riziko jeho recidivy či asociálního chování. 30 Trest domácího vězení je upraven v trestním zákoníku zejména v ustanovení 60 a 61, výkon TDV je pak upraveno v trestním řádu v ustanovení 334a a následujících Formy domácího vězení Lze říci, že v rámci TP se TDV vyskytuje v šesti základních formách. Lze však o nich takto hovořit pouze jako o formách de facto, ne de iure. De iure má TDV pouze jednu formu, a to dle 60 TZ. De facto se dá o nich hovořit proto, že odsouzený má ve své podstatě stejné povinnosti a je povinen strpět stejná omezení. První formou je samostatně stojící trest, a to dle 53 odst. 2 TZ, který přímo říká, že domácí vězení lze uložit samostatně, i když TZ na některý trestný čin takový trest nestanoví. Druhou formou je soudem uložená přiměřená povinnost při podmíněném propuštění současně s dohledem na počátku zkušební doby dle 89 odst. 1. Při podmíněném propuštění stanoví soud zkušební dobu u odsouzených za přečin až na tři roky a u odsouzených za zločin na jeden rok až sedm let. Soud může zároveň vyslovit nad pachatelem dohled a současně uložit, aby ve stanovené části zkušební doby, navazující na počátek zkušební doby, se pachatel zdržoval v určené době ve svém obydlí nebo jeho části. Jestliže odsouzený za přečin prokázal svým vzorným chováním a plněním svých povinností, že dalšího výkonu TOS není třeba, může ho soud propustit na svobodu i předtím, než vykonal část TOS vyžadovanou pro podmíněné propuštění podle 88 odst. 1 TZ. Takovémuto propuštěnému může soud dle 89 odst. 2 TZ mimo jiné 30 ŠČERBA, 2011, op. cit., s

28 uložit, aby se ve zkušební době zdržoval ve stanoveném časovém období ve svém obydlí nebo jeho části, což je třetí formou domácího vězení. Čtvrtou formou domácího vězení je přeměna trestu odnětí svobody v TDV dle 57a TZ. Soud může po výkonu poloviny uloženého TOS přeměnit odsouzenému za přečin zbytek trestu v TDV, jestliže odsouzený po právní moci rozsudku zejména ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život. Při přeměně TOS v TDV se každý den nevykonaného zbytku TOS počítá za jeden den TDV (horní hranicí stanovenou v 60 odst. 1 TZ soud není vázán). Pátou formou je přeměna trestu obecně prospěšných prací v TDV dle 65 odst. 2 TZ. V případě jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu OPP nevede řádný život, vyhýbá se nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací, jinak maří výkon tohoto trestu nebo zaviněně tento trest ve stanovené době nevykonává, soud stanoví přeměnu trestu OPP v TDV s tím, že každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu OPP se započítá za jeden den domácího vězení. Poslední šestou formou je přeměna peněžitého trestu v TDV dle 69 odst. 2 TZ. Jestliže pachatel ve stanovené době nevykoná PT, může jej soud přeměnit na TDV Podmínky uložení TDV Soud může uložit TDV dle 60 odst. 1 až na dvě léta, odsuzuje-li pachatele přečinu, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele lze mít důvodně za to, že postačí uložení tohoto trestu, a to popřípadě i vedle jiného trestu, a pachatel dá písemný slib, že se ve stanovené době bude zdržovat v obydlí na určené adrese a při výkonu kontroly poskytne veškerou potřebnou součinnost. Tyto podmínky jsou trestním zákoníkem stanoveny kumulativně, je tedy třeba splnit je všechny. 32 Při ukládání TDV se uplatní taktéž obecné zásady pro ukládání 31 Trest domácího vězení. Probační a mediační služba České republiky [online]. [cit ]. Dostupné z: 32 JELÍNEK, 2014, op. cit., s

29 trestních sankcí ( 37, 38 TZ) a obecné zásady pro ukládání trestů ( 39 a násl. TZ), stejně tak zákonné předpoklady pro ukládání trestů v 52, 53 TZ Spáchání přečinu Trestní zákoník dělí trestné činy na dvě kategorie, a to na přečiny a zločiny. Základní podmínkou pro uložení TDV je, že pachatel spáchal právě přečin, tedy nedbalostní trestný čin nebo úmyslný trestný čin, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Za spáchání zločinu pachatelem není možné TDV uložit Povaha a závažnost spáchaného přečinu, osoba a poměry pachatele Další podmínkou pro uložení TDV je, že lze mít vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele za to, že postačí uložení TDV. Povaha a závažnost trestného činu jsou dle 39 odst. 2 TZ určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem. Soud při uložení TDV dbá na povahu přečinu, z toho důvodu, že v některých případech může povaha činu uložení TDV vyloučit. A to v případě, kdy se jedná o spáchání přečinu přímo z domova, např. prostřednictvím internetu, ale taktéž při přečinech spadajících do kategorie domácího násilí. Závažnost přečinu může být tak důvodem pro odmítnutí TDV v případech, kdy by se na základě konkrétní okolnosti přečinu jevil tento trest jako jednoznačně neadekvátní. 33 Přesto lze TDV aplikovat u poměrně široké škály trestných činů. Od nejméně závažné kriminality až po závažnější přečiny, nelze jej však aplikovat pro zvlášť závažné trestné činy, zde se stále uplatňuje TOS. Význam osoby pachatele pro stanovení závažnosti trestného činu je určen především jeho vztahem k zájmům a hodnotám společnosti, osobními a povahovými vlastnostmi a s nimi souvisejícími důsledky, zejména do jaké míry hrozí od pachatele 33 ŠČERBA, 2011, op. cit., s

30 nebezpečí i v budoucnu pro zájmy chráněné trestním zákonem. 34 Dále také dle 39 odst. 2 TZ chování pachatele po činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu. Osobní (např. tělesný zdravotní stav, věk, těhotenství, invalidita), majetkové (zaměstnání či podnikatelská činnost), rodinné (zdravotní stav členů rodiny, počet vyživovaných osob) a jiné poměry pachatele jsou okolnosti, které charakterizují osobu pachatele jako objekt trestu, a okolnosti, pro které je stejný trest pro různé pachatele různě citelný. Soud tyto poměry posuzuje vždy vzhledem k době ukládání trestu, nikoli vzhledem k době spáchání činu. 35 Pro posouzení uložení TDV je klíčovou podmínkou bydlení pachatele a právní poměr, který pachatel k němu má. Pokud pachatel bydlí v nemovité věci, kterou sám nevlastní, ale pouze si najímá, je nutné mít písemný souhlas vlastníka nemovité věci, že s výkonem TDV pachatele v jeho nemovité věci souhlasí Písemný slib pachatele Poslední zákonnou podmínkou, která musí být splněna, aby soud uložil TDV, je písemný slib pachatele, že se ve stanovené době bude zdržovat v obydlí na určené adrese a při výkonu kontroly poskytne veškerou potřebnou součinnost. Dle 34 vyhlášky ministerstva spravedlnosti České republiky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy je třeba před podpisem slibu pachateli vysvětlit podstatu výkonu a kontroly TDV, způsob jeho součinnosti a jaká omezení jsou pro něho a osoby žijícím s ním ve společném obydlí s tímto trestem spojena. Soud tímto úkonem většinou pověří úředníka Probační a mediační služby, který zároveň zjistí poměry pachatele a podá zprávu o vhodnosti/nevhodnosti osoby pachatele k uložení TDV Podmínky výkonu TDV Podmínky pro výkon TDV rozdělujeme na hmotněprávní a procesněprávní, každé skupině podmínek je věnován následující oddíl. 34 JELÍNEK, 2014, op. cit., s PÚRY, František. Některé změny v ukládání trestů podle nového trestního zákoníku. Trestněprávní revue. 2010, č. 1, s. 3. ISSN

31 Hmotněprávní podmínky Hmotněprávními podmínkami se rozumí obsah TDV, což upravuje 60 odst. 3 a odst. 4 TZ. Z této úpravy pramení jako podmínka výkonu TDV povinnost zdržovat se v určeném obydlí nebo jeho části v soudem stanoveném časovém období. Zákon zároveň vymezuje důvody, pro které se pachatel ve výkonu TDV v určeném obydlí ve stanoveném časovém období vyskytovat nemusí, a to zejména při výkonu zaměstnání nebo povolání nebo dále při poskytnutí zdravotních služeb u poskytovatele zdravotních služeb v důsledku jeho onemocnění nebo úrazu. Soud při nařízení výkonu TDV stanoví časové období, ve kterém je odsouzený povinen se zdržovat v určeném obydlí nebo jeho části, v pracovních dnech, ve dnech pracovního klidu a pracovního volna. Zákon v nyní platné a účinné podobě neupravuje žádné minimální či maximální časové období, kdy se musí odsouzený v obydlí nebo jeho části zdržovat, je to ponecháno na individuální úvaze soudu. V původním znění trestního zákoníku platného do účinnosti novely č. 330/2011 Sb. bylo zakotveno, že se musí odsouzený v pracovních dnech zdržovat v obydlí či jeho části v časovém období od hod. do 5.00 hod. ve dnech pracovního volna a pracovního klidu po celý den. Soud se však mohl odchýlit. Soud při stanovení časového období, ve kterém je odsouzený povinen zdržovat se v určitém období či jeho části, v pracovních dnech, ve dnech pracovního klidu a pracovního volna přihlíží zejména k jeho pracovní době a k času potřebnému k cestě do zaměstnání, k péči o nezletilé děti a k vyřizování nutných osobních a rodinných záležitostí. Přesto soud toto časové období stanoví tak, aby i přes zajišťování všech nezbytných potřeb odsouzeného a jeho rodiny byl odsouzený postižen na svobodě. Přestože nyní přesné časové období upraveno v TZ není, soudy se i nadále velice často uchylují k nařízení povinnosti zdržovat se v určitém obydlí či jeho části v pracovních dnech v časovém období od hod. do 5.00 hod. a ve dnech pracovního klidu a pracovního volna po celý den. 36 Výjimku ve dnech pracovního klidu 36 Tato informace byla získána v průběhu odborné praxe ve středisku Probační a mediační služby ve Žďáře nad Sázavou. 31

32 a pracovního volna tvoří povolení k navštěvování pravidelných bohoslužeb nebo náboženských shromáždění. Ustanovení 60 odst. 5 TZ stanoví, že soud může uložit pachateli na dobu výkonu TDV přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti uvedené v 48 odst. 4 TZ směřující k tomu, aby vedl řádný život. Vedení řádného života předpokládá zejména nedopouštění se další trestné činnosti a dodržování případně uložených přiměřených omezení a povinností. 37 Výčet přiměřených omezení a povinností v 48 odst. 4 je demonstrativní, rozsah a intenzitu vždy stanovuje soud, kontrolu provádí probační úředníci. Ti však sami stanovovat další podmínky chování pachatelů nemohou. Uložená přiměřená omezení a povinnosti musí být přiměřené k TČ, který byl spáchán, nesmí mít však takovou povahu, aby se jimi nahrazoval některý druh trestu (např. nelze uložit přiměřené omezení v zákazu řídit motorová vozidla). Nelze uložit jiná omezení či povinnosti, které by neměly žádný vztah ke spáchanému TČ, i kdyby jinak mohly přispět k převýchově odsouzeného. Taktéž uložená omezení a povinnosti nesmí přesahovat zákonný účel a nesmí být v rozporu s výchovným působením na osobu pachatele v podmínkách života na svobodě. 38 Pokud jsou pachateli tyto přiměřená omezení nebo povinnosti uloženy, musí je řádně vykonávat spolu s TDV. Zpravidla též soud pachateli uloží, aby dle svých sil nahradil škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou spáchaným trestným činem způsobil, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, které spáchaným trestným činem získal. Pakliže se jedná o mladistvého pachatele nebo pachatele ve věku blízkém věku mladistvých, může soud uložit i vhodná výchovná opatření vyčtená v 15 odst. 2 ZSVM. 37 JELÍNEK, 2014, op. cit., s Tamtéž, s