RADA EVROPY VÝBOR MINISTRŮ

Transkript

1 pracovní překlad ZH RADA EVROPY VÝBOR MINISTRŮ DOPORUČENÍ Č. R (99) 22 Výbor ministrů členským státům ohledně přeplněnosti vězeňských zařízení a nárůstu počtu vězněných osob (přijaté Výborem ministrů 30. září 1999 na 681. Schůzi zástupců ministrů) Výbor ministrů, v souladu s ustanovením Článku 15 b Statutu Rady Evropy, vzhledem k tomu, že přeplněnost vězeňských zařízení a nárůst vězeňské populace představuje závažný problém pro vězeňskou správu a celý justiční systém, nejen s ohledem na otázku lidských práv, ale i z hlediska efektivnosti spravování vězeňských zařízení; vzhledem k tomu, že účinné působení na vězeňskou populaci závisí na takových okolnostech, jakými jsou celkový stav kriminality, priority při regulaci trestné činnosti, rejstřík možných trestů, které jsou v rámci zákona k dispozici, přísnost ukládaných tretů, četnost ukládání veřejných sankcí a nápravných opatření (community sanctions and measures), užívání vyšetřovací vazby, efektivita a výkonnost práce aparátu trestní justice a v neposlední řadě postoj veřejnosti ke kriminalitě a trestní politice; s konstatování, že je nezbytné, aby se opatření zaměřená proti přeplněnosti vězeňských zařízení a k omezení počtu vězněných osob stala nedílnou součástí promyšlených a racionálních postupů směřujících k prevenci trestné činnosti a kriminálního chování, efektivnímu prosazování práva, bezpečnosti a ochraně společnosti, individuálnímu přístupu k ukládání sankcí a nápravných opatření a sociální reintegraci pachatelů; vzhledem k tomu, že taková opatření mají být v souladu se základními principy demokratických států, spravovaných právním řádem a oddaných nejvyššímu cíli, jímž je zaručení lidských práv v souladu s Evropskou listinou o lidských právech a judikaturou orgánů povolaných k jejímu aplikování; navíc s vědomím, že taková opatření vyžadují podporu politiků, představitelů výkonné moci, soudců, státních zástupců a široké veřejnosti, a rovněž soustředění vyvážených informací o roli trestání a o poměru účinnosti trestů spojených a nespojených s odnětím svobody a jiných opatření, a o skutečné situaci ve věznicích; maje na paměti Evropskou úmluvu pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestání; s vědomím důležitosti Doporučení č. R (80) 11 ohledně vyšetřovací vazby, Doporučení č. R (87) 3 o Evropských vězeňských pravidlech, Doporučení č. R (87) 18 týkající se zjednodušení trestního soudnictví, Doporučení č. R (92) 16 o Evropských pravidlech o veřejných sankcích a nápravných opatřeních (community sanctions and measures) a Doporučení č. R (92) 17 ohledně jednotného přístupu k ukládání trestů;

2 doporučuje, aby vlády členských států: - přijaly všechna potřebná opatření a při přezkoumání své legislativy a praxe ve vztahu k přeplněnosti vězeňských zařízení a nárůstu počtu vězněných osob aplikovaly zásady stanovené v Příloze k tomuto Doporučení; - podporovaly co nejširší zveřejnění Doporučení a zprávy ohledně přeplněnosti vězeňských zařízení a nárůstu vězeňské populace, vypracovaných Evropským výborem pro problematiku trestné činnosti. I. Základní zásady Příloha k Doporučení č. R (99) Zbavení svobody je třeba chápat jako krajní možný postih nebo opatření, a proto by k němu mělo být přistupováno pouze v případech, kde by pro závažnost provinění jiný postih nebo opatření zjevně nebylo dostatečné. 2. Rozšiřování počtu vězeňských zařízení by mělo být spíše výjimečným opatřením, neboť z obecného hlediska dlouhodobě neřeší problém přeplněnosti vězeňských zařízení. Státy, jejichž kapacita nápravných zařízení může být celkově dostatečná, avšak stěží vyhovující místním potřebám, by se měly snažit o promyšlenější rozložení vězeňské kapacity. 3. Měly by být přijaty předpisy upravující soubor veřejných sankcí a nápravných opatření, umožňující odstupňování podle jejich přísnosti; státní zástupci a soudci by měli být nabádáni k jejich co nejširšímu ukládání. 4. Členské státy by měly zvážit možnost dekriminalizace některých typů trestných činů nebo jejich překvalifikování tak, aby tato jednání nemusela být postihována tresty spojenými s odnětím svobody. 5. Za účelem vypracování promyšlené strategie k boji proti přeplněnosti vězeňských zařízení a nárůstu počtu vězeňské populace by měla být zpravována podrobná analýza základních vlivů, které se na tomto stavu podílejí, která by se zaměřila zejména na takové faktory, jako jsou typy trestných činů, které jsou sankcionovány dlouhodobými tresty odnětí svobody, priority v regulaci trestné činnosti, postoje a přístup veřejnosti a existující praxe při ukládání trestů. II. Řešení nedostatku míst ve vězeňských zařízeních 6. Aby se předešlo rostoucí přeplněnosti vězeňských zařízení, měla by být stanovena jejich maximální kapacita. 7. V místech, kde k překročení kapacity zařízení dojde, by měl být kladen zvláštní důraz na zachování lidské důstojnosti, na povinnost vězeňské správy volit humánní a vstřícné zacházení, a důraz na roli personálu věznic a účinných moderních řídících přístupů. V souladu s Evropskými vězeňskými pravidly by měla být zvláštní pozornost

3 věnována prostoru, který mají vězni k dispozici, hygieně a hygienickým zařízením, zajištění dostatečného množství vhodně připraveného jídla v odpovídající úpravě, zdravotnímu stavu vězněných osob a možnostem vycházek na čerstvém vzduchu. 8. K tomu, aby se předešlo některým negativním důsledkům překročení kapacity nápravných zařízení, by měl být co možná nejvíce usnadňován kontakt vězněných osob s jejich rodinami a mělo by být maximálně využito podpory společnosti. 9. Specifické formy výkonu trestů odnětí svobody, jako např. polootevřené a otevřené režimy, volno k opuštění věznice nebo umístění mimo uzavřený prostor, by měly být užívány v rámci možností co nejčastěji, zhledem k jejich prospěšnosti pro zacházení s vězni a jejich nápravu, podporu jejich vztahů s rodinami a jejich sociálních kontaktů a k omezení napětí v nápravných zařízeních. III. Opatření vztahující se k přípravnému řízení Vyhnutí se trestnímu stíhání omezení užívání vyšetřovací vazby 10. Měla by být přijata odpovídajíc opatření s cílem úplně uplatnit principy stanovené v Doporučení č. R (87) 18, týkající se zjednodušení trestního soudnictví; znamenalo by to zejména, že členské státy, s přihlédnutím ke svým ústavním principů-m a právní tradici, by začaly uplatňovat zásady diskrečního trestního postupu (nebo postupy se stejným účelem) a ve vhodných případech využívaly možnosti zjednodušeného řízení a mimosoudních dohod jako alternativ k trestnímu stíhání, a vyhnuly se tak úplnému trestnímu řízení. 11. Ukládání vyšetřovací vazby a délka jejího trvání by měly být omezeny na minimum nezbytné pro potřeby trestního řízení. Členské státy by proto měly zjistit, aby jejich zákony a právní praxe byly v souladu s příslušnými ustanoveními Evropské úmluvy o lidských právech a judikaturou jejích orgánů, a měly by se řídit zásadami stanovenými Doporučením č. R (80) 11, týkající se vyšetřovací vazby a zejména podmínek, za kterých může být vyšetřovací vazba uložena. 12. V co nejširší míře by měly být využívány alternativy k vyšetřovací vazbě, jako např. povinnost podezřelého zdržovat se na určité adrese, omezení pohybu nebo návštěvy určitých míst bez povolení, propouštění na kauci nebo stanovení úředního dohledu a asistence orgánu určeného soudem. V této souvislosti by měla být věnována pozornost možnostem kontroly dodržování povinnosti zdržovat se na určitém místě prostřednictvím elektronických sledovacích zařízení. 13. Aby mohla být vyšetřovací vazba účinně a humánně využívána, mělo by být k dispozici odpovídající finanční a personální zajištění, stejně jako příslušné procesní prostředky, a měly by být zdokonalovány nezbytné organizační postupy.

4 IV. Opatření vztahující se k soudnímu procesu Systém sankcí / opatření délka trestu 14. Mělo by být vyvinuto úsilí k tomu, aby se omezily tendence k ukládání dlouhodobých trestů odnětí svobody, které představují vysokou zátěž pro vězeňský systém, a aby krátkodobé tresty odnětí svobody byly nahrazovány veřejnými sankcemi a nápravnými opatřeními. 15. Při ukládání trestů veřejných sankcí a nápravných opatření, které mohou být uloženy namísto trestu odnětí svobody, je třeba vzít v úvahu: - odklad výkonu tretu odnětí svobody za stanovených podmínek; - zkušební dobu jako samostatnou sankci ukládanou bez vynesení trestu odnětí svobody, - důsledný dozor, - veřejné služby (např. neplacená práce ve prospěch společnosti), - nařízení či smluvní zacházení pro zvláštní kategorie pachatelů, - zprostředkování narovnání mezi obětí a pachatelem (odškodnění oběti) - omezení svobody pohybu, např. prostřednictvím zákazu vycházení nebo elektronického sledování. 16. Veřejné sankce a nápravná opatření by měly být ukládány v souladu se zárukami a podmínkami stanovenými v Evropských pravidlech o veřejných sankcích a nápravných opatřeních. 17. Do právních předpisů i praxe by měly být zavedený kombinace trestů spojených a nespojených s odnětím svobody, kdy na nepodmíněné tresty odnětí svobody naváže např. veřejná služba, (intenzivní) dohled na veřejnosti, elektronicky sledované domácí vězení nebo v odůvodněných případech povinnost podstoupit léčbu. Ukládání trestů a role státních zástupců a soudců 18. Při aplikaci zákona by se státní zástupci a soudci měli snažit brát v úvahu možnosti, které jsou k dispozici, zejména pokud jde o kapacitu nápravných zařízení. V této souvislosti by měla být stálá pozornost věnována hodnocení dopadů, které bude mít stávající struktura ukládaných trestů a trestní politika v této oblasti na vývoj vězeňské populace. 19. Státní zástupci a soudci by měli být zapojeni do procesu tvorby trestní politiky ohledně přeplněnosti vězeňských zařízení a nárůstu vězeňské populace, v zájmu zajištění jejich podpory a předejít kontraproduktivní praxi při ukládání trestů. 20. Principy ukládání trestů by měly být stanoveny zákonodárnými nebo jinými kompetentními orgány tak, aby, kromě jiného, omezovaly využívání trestů odnětí svobody, rozšiřovaly využívání veřejných sankcí a nápravných opatření a podporovaly volbu takových postupů, jakými jsou narovnání nebo odškodnění oběti. 21. Zvláštní pozornost při stanovování odpovídající míry trestu by měla být věnována významu přitěžujících a polehčujících okolností, jakož i předchozích odsouzení.

5 V. Opatření vztahující se k období po skončení soudního řízení Vykonávání veřejných sankcí a nápravných opatření výkon trestů odnětí svobody 22. Aby se veřejné sankce a nápravná opatření staly důvěryhodnými alternativami ke krátkodobým trestům odnětí svobody, je třeba zajistit jejich efektivní výkon, zejména prostřednictvím: - zajištění infrastruktury pro výkon takových sankcí a jejich kontroly, v nepodlesní řadě proto, aby soudci a státní zástupci získali důvěru v jejich účinnost; a - rozvoje a užití spolehlivých metod k předvídání a odhadu rizik, stejně jako strategií dozoru, aby bylo možno rozpoznat riziko případného selhání pachatele a zajistit ochranu a bezpečnost veřejnosti. 23. měl by být podporován rozvoj takových opatření, na jejichž základě dojde k zkrácení délky vykonávaného trestu, přičemž hlavní důraz by měl být kladen na individuální opatření, jako je podmíněné propuštění (parole), před hromadnými opatřeními k řešení přeplněnosti vězeňských zařízení (amnestie, kolektivní udělení milosti). 24. Podmíněné propuštění (parole) by mělo být považováno za jedno z nejvíce účinných a konstruktivních opatření, které nejen zkracuje délku trestu odnětí svobody, ale také podstatně napomáhá přípravě odsouzeného na návrat do společnosti. 25. K podpoře a širšímu využití podmíněného propuštění musejí být ve společnosti vytvořeny co nejlepší podmínky pro to, aby odsouzeným byla poskytnuta podpora, pomoc a dohled, v neposlední řadě i ve snaze přesvědčit kompetentní soudní a administrativní orgány, aby toto opatření považovaly za hodnotnou a zodpovědnou alternativu. 26. Měly by být vytvořeny a zavedeny účinné programy pro zacházení s odsouzenými během odnětí svobody a pro dohled a zacházení s nimi po propuštění tak, aby se usnadnilo jejich znovuzařazení do společnosti, aby se omezila recidiva a byla zajištěna ochrana a bezpečnost společnosti a aby státní zástupci a soudci získali důvěru v to, že opatření směřující ke zkrácení stanovené délky trestu odnětí svobody a veřejné sankce a nápravná opatření jsou konstruktivními a zodpovědnými alternativami.