Trest domácího vězení, jeho výkon a kontrola

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Barbora Krupicová Trest domácího vězení, jeho výkon a kontrola Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: doc. JUDr. Jana Navrátilová, Ph.D. Katedra trestního práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu):

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že předloženou diplomovou práci jsem vypracovala samostatně a že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny. Dále prohlašuji, že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne Barbora Krupicová

3 Poděkování Tímto bych ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce, paní doc. JUDr. Janě Navrátilové, Ph.D., za vstřícnost při zpracování mé diplomové práce. Děkuji také Honzíkovi a svým rodičům za podporu, lásku a péči, kterou mě zahrnovali po celou dobu studia a babičce navíc za poctivé držení palců při každé zkoušce.

4 Obsah: Úvod Trest pojem a účel Pojem trestu Účel trestu Restorativní justice Pojem restorativní justice Základní teze restorativní justice Alternativní tresty Pojem alternativních trestů Důvody existence alternativních trestů Jednotlivé alternativní tresty Sekundární sankcionování Alternativní tresty na našem území Trest domácího vězení v České republice Obecně k trestu domácího vězení Historický vývoj Ústavněprávní otázky trestu domácího vězení Úprava trestu domácího vězení v trestním právu hmotném Přeměna trestu domácího vězení na trest odnětí svobody Přeměna ostatních trestů na trest domácího vězení Trestní opatření domácího vězení Výkon trestu domácího vězení Obecně k výkonu trestu domácího vězení a jeho kontrole Nařízení výkonu trestu domácího vězení... 37

5 5.3. Odklad, přerušení a změna trestu domácího vězení, upuštění od výkonu trestu Nedodržování podmínek výkonu trestu a jeho přeměna Náklady výkonu trestu domácího vězení Kontrola výkonu trestu domácího vězení Elektronický monitoring Elektronický monitoring v České republice Probační a mediační služba České republiky Trest domácího vězení v Anglii a Walesu Aktuální otázky trestu domácího vězení, problémy a úvahy de lege ferenda Aktuální otázky elektronického monitoringu Problémy trestu domácího vězení De lege ferenda Závěr Seznam zkratek Použitá literatura Seznam příloh Příloha č. 1 : Příloha č. 2: Název práce v českém jazyce Název práce v anglickém jazyce Shrnutí Summary Klíčová slova Key words... 76

6 Úvod Trest domácího vězení byl zaveden trestním zákoníkem s účinností od jako nový a zároveň nejpřísnější alternativní trest. Již dlouho před účinností nového trestního zákoníku vzbuzoval tento druh trestu, který je v mnoha evropských zemích již řadu let používán, mnohá očekávání, ale také otázky. Ani nyní, více než pět let po zavedení trestu domácího vězení do českého právního řádu, nelze říci, že by naděje v něj vkládané byly naplněny. Trest domácího vězení stále není soudy ukládán tak často, jak se předpokládalo. Za prvních pět let byl trest domácího vězení uložen v 1278 případech (Příloha č. 1). Výběr tématu této práce byl veden právě stálou aktuálností otázky alternativních trestů jako takových a především pak trestu domácího vězení, kterému je jak v odborných, tak i v laických kruzích věnována nejrozsáhlejší diskuze, a to především z důvodu dosud stále nezavedené možnosti elektronické kontroly výkonu tohoto trestu. V rozsahu této práce pochopitelně není možné postihnout celou problematiku trestu domácího vězení, práce si však klade za cíl podrobné shrnutí základních rysů tohoto alternativního trestu, srovnání jeho pozitivních a problematických stránek a následnou analýzu obsahující rovněž návrhy možných změn právní úpravy. Úvodní kapitola práce bude věnována samotnému pojmu a účelu trestu domácího vězení, včetně teorií, které historicky účel trestu formovaly i současných zásad obsažných v trestním zákoníku, které utvářejí účel trestu na našem území v současné době. Další samostatná kapitola bude věnována restorativní justici, jakožto modernímu směru v současné trestněprávní politice a základnímu východisku pro ukládání alternativních sankcí. Zmíněny budou rovněž základní teze, z nichž restorativní justice vychází. Třetí kapitola se zaměří na alternativní tresty, jejich pojem a východiska. Obsažen bude toliko výčet ostatních alternativních trestů, neboť jejich detailnější popis 6

7 nebude předmětem této práce. Na závěr kapitoly bude vysvětlen pojem sekundárního sankcionování a ve zkratce shrnuta historie alternativního trestání na našem území. Obsahem čtvrté kapitoly již bude samotná úprava trestu domácího vězení. Na obecný úvod naváže výklad o historických souvislostech tohoto trestu, který byl na našem území používán již dříve, krátká podkapitola rovněž shrne otázky kolize trestu domácího vězení a ústavního pořádku ČR. Popis úpravy obsažené v 60 a 61 trestního zákoníku, jakožto jádra úpravy trestu domácího vězení, bude předmětem podkapitol 4.4 a 4.5. Následovat bude rovněž výklad o přeměně ostatních trestů v trest domácího vězení a o trestním opatření domácího vězení ukládaném mladistvým pachatelům. Kapitola pátá a šestá budou věnovány výkonu trestu domácího vězení a jeho kontrole. Důraz bude kladen na zásadní otázku elektronického monitoringu a činnost Probační a mediační služby ČR. Vzhledem k tomu, že největším úskalím trestu domácího vězení je právě elektronický monitoring, jako zahraniční úprava a zároveň téma sedmé kapitoly byla zvolena úprava trestu domácího vězení v Anglii a Walesu, jakožto první evropské zemi, v níž byl tento postup zaveden a v níž je zároveň nejrozšířenější. V bližší analýze fungování domácího vězení v této zemi, kde je tento trest zaveden již řadu let, spatřuji možnost nalezení nových pohledů na tento trest a případně i námětů pro jeho budoucí změny. Závěrečná osmá kapitola nabídne úvahy de lege ferenda, spojené s aktuálními otázkami týkajícími se trestu domácího vězení a jeho problémů. Práce je zpracována dle právního stavu ke dni

8 1. Trest pojem a účel Přestože předmětem této diplomové práce je pouze trest domácího vězení, je podstatné nejprve definovat, co vlastně rozumíme pod pojmem trestu a jaký účel je trestu v českém trestním právu připisován Pojem trestu Trestem z hlediska trestního práva rozumíme právní následek, který zákon stanoví za určité protiprávní jednání tedy za trestný čin. Pouze trestní zákon 1 stanoví, co je trestným činem a jaké sankce lze za jeho spáchání uložit. Toto ustanovení odkazuje na základní zásadu trestního práva nulla poena sine lege, tedy zásadu zákonnosti, která je vymezena již v čl. 39 LZPS. Ústavní základy jsou také dány rozhodování o trestu za trestný čin, o kterém dle čl. 90 Ústavy a čl. 40 odst. 1 LZPS rozhoduje výhradně soud. Trest, který je ukládán, nesmí být dle čl. 7 odst. 2 LZPS krutý, nelidský nebo ponižující. Stejně tak 37 odst. 2 trestního zákoníku stanoví, že pachateli nemohou být uloženy kruté a nepřiměřené trestní sankce a tyto nesmí ponižovat lidskou důstojnost. Trest vždy představuje určitou újmu pro pachatele trestného činu, ať už na svobodě či na majetkových nebo jiných právech. Zároveň je trest chápán jako prostředek státního donucení, kterým stát zajišťuje ochrannou funkci trestního práva, tedy ochranu společnosti před trestnými činy a jejich pachateli a zároveň ochranu zájmů chráněných trestním zákonem. Trestem naopak nejsou jiné sankce, jako například pokuty, byť se mu mohou velice podobat. Toto vyplývá z požadavku, aby trestní právo bylo vždy prostředkem ultima ratio, a tedy aby tam, kde je to postačující, byly voleny prostředky jiných právních odvětví. U mladistvých pachatelů nehovoříme o trestu, nýbrž o opatření. 2 1 Dle 110 TZ se trestním zákonem rozumí trestní zákoník, zákon o soudnictví ve věcech mládeže a zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. 2 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3. vyd. Praha: Leges,

9 1.2. Účel trestu V průběhu historie byly vytvářeny a prosazovány velmi odlišné teorie ozřejmující účel a smysl trestu. Nejzásadnějšími jsou teorie absolutní a teorie relativní, z nichž postupem času vznikly též teorie smíšené, jejichž cílem je kombinovat vhodné myšlenky z obou teorií. Teorie absolutní, zvané též taliační (z lat. ius talionis právo msty), které byly zastávány Aristotelem, Tomášem Akvinským, I. Kantem či G. W. Hegelem a v trestněprávní nauce tzv. klasickou školou trestního práva, reprezentované teorií odplaty, vychází z myšlenky punitur, quia peccatum est, neboli trestá se, protože bylo pácháno zlo. Cílem trestu tedy není náprava pachatele, trest má dle této teorie účel sám v sobě a je jediným prostředkem, jak může dojít k obnovení práva. Trest musí nutně odpovídat rozsahem a povahou tomu, co bylo spácháno. 3 Oproti tomu teorie relativní, reprezentované teorií prevence, jsou založeny na myšlence punitur, ne peccetur, tedy trestá se, aby nebylo pácháno zlo. Trest dle teorie prevence není chápán jako odplata, nýbrž jako způsob léčení pachatele a zároveň ochrany společnosti před rizikem dalších trestných činů. Představiteli teorie prevence byli například F. von Liszt či C. Lombroso (tzv. sociologická škola). 4 Teorie smíšené (slučovací) v sobě spojují myšlenku odplaty za trestný čin a zároveň nápravy zločince. Za tímto účelem má být na pachatele trestného činu působeno prostřednictvím tzv. speciální (individuální) prevence, zatímco na zbytek společnosti (a tedy potenciální pachatele) prostřednictvím prevence generální. Individuální prevenci můžeme rozlišit negativní - zabraňující pachateli v páchání další trestné činnosti - a pozitivní, která je odrazem snahy výchovně působit na pachatele. 5 Přestože tyto teorie jsou předmětem kritiky jakožto pouhý souhrn myšlenek již vyjádřených v odlišných teoriích, nelze opomenout skutečnost, že právě tyto teorie jsou schopny nejlépe postihnout potřeby trestní politiky. 6 3 VÁLKOVÁ, Helena, KUCHTA, Josef a kol., Základy kriminologie a trestní politiky. 2.vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, str JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3. vyd. Praha: Leges, 2013, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. 7 vyd. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s

10 Na rozdíl od trestního zákona 7 účinného do , který účel trestu přímo definoval v 23 v ochraně společnosti před pachateli trestných činů, trestní zákoník již účel trestu takto explicitně nezakotvuje. Je však zřejmé, že tento účel trestu je stále aktuální a české trestní právo vychází z teorie smíšené, která spojuje teorii eliminační, podle níž je účelem trestu ochrana společnosti zajištěná vyloučením pachatele z jejích řad a zároveň zabránění odsouzenému v páchání další trestné činnosti, teorii rehabilitační, která jako účel trestu vidí také možnost převýchovy odsouzeného a nakonec teorii odstrašení, podle níž má trest působit ve smyslu generální prevence i na celou společnost. K účinnosti generální prevence je nezbytná prevence individuální, tedy uložení takového trestu pachateli trestného činu, který bude vhodný a spravedlivý (tedy ani přísnější, ani mírnější, neboť oba extrémy by ve veřejnosti vyvolaly nedůvěru ve spravedlnost trestní justice). Jen tak je možné přesvědčit ostatní členy společnosti o tom, že trestná činnost nebude tolerována. 8 Zatímco eliminační schopnosti trestu nejsou nikterak zpochybňovány, výchovné i preventivní působení trestů je předmětem mnoha diskuzí. Především rehabilitační schopnosti trestu by neměly být přeceňovány. Jasným ukazatelem tohoto tvrzení je množství pachatelů recidivistů, zmiňovaných například v souvislosti s amnestií prezidenta republiky z roku 2013, kdy značná část těch, kteří byli na základě této amnestie propuštěni, je po dvou letech opět ve výkonu trestu. K pak recidiva odsouzených v České republice činila 64,3 %. 9 Otázkou tedy je, nakolik je trest (a především pak trest odnětí svobody) schopen výchovně působit na pachatele, který musí především sám usilovat o svou změnu. Ustanovení o účelu trestu byla v trestním zákoníku do jisté míry nahrazena obecnými zásadami trestání. Tyto základní zásady jsou zároveň obsaženy v ustanoveních upravujících ukládání trestních sankcí (tedy jak trestů, tak ochranných opatření, která mohou být sankcí i za čin jinak trestný, ale která nejsou předmětem této práce) a společně pak mohou sloužit jako ukazatele účelu trestu v českém trestním právu. Jedná se především o následující zásady: 7 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 8 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3. vyd. Praha: Leges, 2013 s Informace o realizaci standardizovaných programů zacházení s odsouzenými a o realizaci přípravy odsouzených na propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. [online]. Ministerstvo vnitra ČR [cit ]. Dostupné z: 10

11 zásada zákonnosti ( 37 odst. 1 TZ) tato zásada umožňuje ukládat tresty pouze na základě zákona; zásada přiměřenosti ( 38 TZ) stanoví, že sankce musí být proporcionální trestnému činu, který byl spáchán; zásada individualizace použitých sankcí ( 39 TZ) soud musí při ukládání trestu přihlédnout i k dalším okolnostem spáchání trestného činu (přitěžujícím i polehčujícím), poměrům pachatele, možnosti opětovného začlenění pachatele do společnosti i zadostiučinění těch, kdo byli trestným činem poškozeni; zásada personality sankce trest by měl mít negativní vliv pouze na pachatele trestného činu a pokud možno nikoliv na jeho okolí; zásada neslučitelnosti určitých druhů sankcí u téhož pachatele; zásada humanity sankcí ( 37 odst. 2 TZ) představuje zákaz krutých a nepřiměřených trestů a zároveň tam, kde postačí trest pro pachatele méně citelný, musí tomuto být dána přednost před trestem intenzivnějším ( 38 odst. 8 TZ) JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3. vyd. Praha: Leges, 2013, s

12 2. Restorativní justice 2.1. Pojem restorativní justice S pokusy o řešení trestních věcí odlišně než klasickým retributivním způsobem, který usiluje o adekvátní potrestání pachatele, se setkáváme v 70. letech 20. století ve Spojených státech a Velké Británii. Koncept restorativní justice (restorative justice nebo také reintegrative justice, positive justice či relational justice), který může být v českém jazyce nejlépe nazván jako obnovující nebo vyrovnávající spravedlnost 11, je výsledkem hledání nových alternativ k tradičnímu řešení trestních věcí. Restorativní justice vychází z myšlenky, že trestný čin je především konfliktem mezi pachatelem trestného činu a jeho obětí, nikoliv mezi pachatelem a státem, jak je tradičně chápán a také řešen a ve kterém je oběti (resp. poškozenému) přisuzována spíše pasivní role. Účel trestní justice je zde spatřován v odstranění tohoto konfliktu (a tím i obnovení poškozených sociálních vazeb), na němž se mají podílet jak pachatel, tak oběť. 12 Především uvědomění si své viny a soucit s obětí svého činu mají vést k tomu, aby pachatel již v budoucnu další trestnou činnost nevyvíjel. Lze se domnívat, že k dosažení tohoto cíle může pouze obtížně dojít v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody. 13 Zároveň je však nutné si uvědomit, že restorativní justice nemůže být považována za přímý protiklad justice retributivní, trendem naopak v současné době je prolínání těchto dvou principů. 14 Stejně tak alternativní trestání nemůže být chápáno jako synonymum k restorativní justici, přestože alternativní tresty, mezi něž se trest domácího vězení řadí, jsou jejím základním nástrojem. 15 Nepochybně však lze restorativní justici považovat za moderní směr, kterým se trestní právo ubírá. Dle Zehra, jednoho z vůdčích teoretiků v oblasti restorativní justice, vychází tento přístup ze tří základních prvků: trestný čin je narušením lidské integrity 11 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. 7 vyd. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s VÁLKOVÁ, Helena, KUCHTA, Josef a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 2.vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vyd. Praha: Leges, 2014, s KARABEC, Zdeněk a kol.: Restorativní justice- sborník příspěvků a dokumentů. Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2003, s ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vyd. Praha: Leges, 2014, s

13 a mezilidských vztahů, trestný čin vytváří povinnosti a závazky a hlavním závazkem je dát věci do pořádku. 16 Potřeba vytvoření systému odlišného od retributivní justice souvisí se situací, ve které se kontinentální, ale i anglosaské právo ocitly přetíženost soudů a přeplněnost věznic. Jedno z možných řešení je spatřováno ve snížení množství věcí projednávaných před soudy, využití odklonů od standardního řízení a právě ukládání alternativních trestů. 17 Pro možnost uskutečňování postupů restorativní justice je nezbytně nutná existence orgánu, který bude vykonávat probaci a mediaci a zároveň zajišťovat pozitivní vnímání restorativní justice a alternativního trestání ze strany společnosti tím, že bude napomáhat k užívání alternativních způsobů trestání pouze v případech, ve kterých je toto vhodné. 18 V České republice byla za tímto účelem zákonem č. 257/2000 Sb. zřízena Probační a mediační služba České republiky, jejíž činnost bude blíže specifikována v kapitole Základní teze restorativní justice Východiska restorativní justice je možno shrnout v následujících bodech: základem trestní odpovědnosti je spáchání trestného činu, trestný čin je útokem proti lidem a mezilidským vztahům, kdy jako oběti mohou být chápáni i rodinní příslušníci a další osoby blízké oběti trestného činu, trestný čin je vždy projevem konfliktu nebo konflikt sám vyvolává, přičemž tento konflikt může být chápán jednak jako konflikt mezi konkrétními osobami (tj. pachatelem, obětí, jejich blízkými a zúčastněnými osobami), případně jako konflikt mezi zájmy pachatele, dalších osob dotčených jeho trestným činem a veřejným zájmem a konečně jako konflikt mezi představami pachatele a normami společnosti, 16 ZEHR, Howard. Úvod do restorativní justice. Praha: Sdružení pro probaci a mediaci v justici, 2003, s SOTOLÁŘ, Alexander, PÚRY, František, ŠÁMAL, Pavel. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C. H. Beck, s ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Vyd. 1. Praha: Leges, 2014, s

14 právě řešení konfliktu mezi představami pachatele, normami společnosti a představami ostatních osob, kterých se trestný čin dotýká, je předpokladem pro urovnání trestným činem narušených vztahů a zajištění toho, že pachatel již trestnou činnost nebude opakovat, vždy má být pokud možno zvoleno takové řešení trestní věci, které zohledňuje jak zájmy jednotlivých osob, tak i veřejný zájem a zároveň obsahuje i adekvátní reakci na trestný čin, která však nutně nemusí mít podobu trestu, trestní represe má být využívána pouze v nezbytně nutné míře a v případech, ve kterých není možné jiné řešení trestní věci, i samotný způsob projednání věci může mít kladný efekt, uplatnění mediace, odklonů od standardního trestního řízení a alternativních opatření musí vždy obsahovat sankční prvky, zohledňující okolnosti trestného činu a osobu pachatele, nikdy nesmí být pachatelem chápáno jako levná milost či slabost trestního systému, řešení trestní věci musí v maximální možné míře respektovat oprávněné zájmy oběti a jejího blízkého okolí, stejně jako zájmy komunity a veřejný zájem SOTOLÁŘ, Alexander, PÚRY, František, ŠÁMAL, Pavel. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C. H. Beck, 2000., s

15 3. Alternativní tresty 3.1. Pojem alternativních trestů Za alternativní tresty, zvané též community sanctions (neboli tresty vykonávané ve společenství), 20 jsou považovány takové tresty, které nejsou spojeny s nepodmíněným odnětím svobody pachatele, 21 nicméně i tak naplňují účel trestu stejně tak, jako kdyby k výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody došlo. 22 Alternativa tedy spočívá v možnosti soudu uložit trest, který bude vykonaný na svobodě. Důležité je, že tato alternativní povaha trestu se neztrácí ani v případě, kdy s uloženým trestem je spojeno odnětí svobody, jak je tomu právě u trestu domácího vězení Důvody existence alternativních trestů Jak již bylo uvedeno výše, především v souvislosti s nedostatečným výchovným a preventivním působení nepodmíněného trestu odnětí svobody se někdy hovoří o krizi tohoto trestu. Existuje hned několik faktorů, které jsou vnímány jako důvody pro nízký resocializační efekt nepodmíněného trestu odnětí svobody. Patří mezi ně vytržení odsouzeného z jeho přirozeného sociální prostředí a jeho následný pobyt ve výrazně kriminogenním prostředí, kterým věznice nepochybně je. Pobyt v tomto prostředí může negativně působit na osobnost odsouzeného, kdy se tento denně setkává s dalšími osobami s kriminální minulostí a pobyt v takovém prostředí se pro něj po čase může stát přirozeným. Dalším z negativních faktorů je pak nepochybně kriminální stigmatizace odsouzeného a s ní související nevůle zaměstnavatelů takovou osobu následně zaměstnat, což ještě více ztěžuje návrat a opětovné začlenění odsouzeného do společnosti. Tyto důvody tedy vedou k prosazování jiných trestů, představujících alternativu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. 24 Nelze samozřejmě pominout ani 20 ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vyd. Praha: Leges, 2014, s JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3. vyd. Praha: Leges, 2013, s VÁLKOVÁ, Helena, KUCHTA, Josef a kol., Základy kriminologie a trestní politiky. 2.vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3. vyd. Praha: Leges, 2013, s ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vyd. Praha: Leges, 2014, s

16 faktory finanční. Je obecně známo, nakolik je pobyt ve výkonu trestu finančně nákladný. Alternativní tresty nemohou sloužit jako náhrada všech nepodmíněných trestů odnětí svobody, nicméně u krátkodobých trestů, tedy odnětí svobody do jednoho roku, dokážou naplňovat cíle moderní justice, zejména pokud jde o znovu-začlenění pachatele do společnosti. Resocializační programy totiž v případě krátkodobých trestů odnětí svobody nemohou být plně využity. 25 Naopak negativní aspekty odnětí svobody, jak již byly popsány výše, se mohou projevit i v průběhu takto krátké doby. 26 Nesporným pozitivem alternativních trestu je také tzv. kompenzační výhoda, která umožňuje pachateli, který se nenachází ve výkonu trestu odnětí svobody, nýbrž na svobodě, snáze nahradit škodu, která byla trestným činem poškozenému (oběti) způsobena. 27 V případech pachatelů závažných trestných činů či recidivistů však pochopitelně užití alternativních trestů nemůže plnit svůj účel, a tak je v takových případech nezastupitelná role nepodmíněného trestu odnětí svobody, jakožto nejpřísnější společenské reakce na spáchaný trestný čin. V takových případech pak negativní faktory, které jsou s nepodmíněným odsouzením spojeny, musí být odstraňovány na úrovni kvalitní peniterciární a postpeniterciární péče Jednotlivé alternativní tresty Veškeré tresty, které je možné dle českého trestního práva uložit, jsou taxativně vypočteny v 52 TZ. Jedná se o tyto tresty: a) odnětí svobody, b) domácí vězení, c) obecně prospěšné práce, d) propadnutí majetku, e) peněžitý trest, 25 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3. vyd. Praha: Leges, 2013, s ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vyd. Praha: Leges, 2014, s ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vyd. Praha: Leges, 2014s ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vyd. Praha: Leges, 2014s

17 f) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, g) zákaz činnosti, h) zákaz pobytu, i) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, j) ztráta čestných titulů nebo vyznamenání, k) ztráta vojenské hodnosti, l) vyhoštění. Z těchto trestů jsou to trest domácího vězení, trest obecně prospěšných prací, peněžitý trest, podmíněné odsouzení 29 a podmíněné odsouzení s dohledem, které jsou chápány jako alternativní tresty v užším slova smyslu 30 a které splňují definici alternativního trestu v tom smyslu, že naplňují účel trestu stejně tak jako nepodmíněné odnětí svobody a zároveň jsou s tímto trestem neslučitelné (výjimku v tomto tvoří pouze peněžitý trest, u kterého toto platí pouze v případě, že je ukládán na základě 67 odst. 2 písm. b) TZ). V širším slova smyslu by pak bylo možné považovat za alternativní tresty i ostatní tresty obsažené v 52 odst. 1 TZ, neboť ani s nimi není spojeno odnětí svobody pachatele. Je potřeba také nezapomenout na alternativní trestní opatření obsažené v ZSVM, a to peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu Sekundární sankcionování Alternativní tresty, byť jsou mírnější formou postihu pachatele trestného činu, stále představují reakci na čin, který představuje určité zlo. Podstatné je, aby pachatel tento mírnější postup chápal zároveň jako upozornění, že v případě porušení podmínek takového trestu nebo v případě recidivy už napříště trest, který ho čeká, bude přísnější. 29 Přestože o existenci nepodmíněného trestu jakožto samostatného trestu nepanuje jednoznačná shoda, lze ho považovat za zvláštní druh trestu i s ohledem na fakt, že v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže je podmíněné odsouzení uvedeno jako samostatný druh trestního opatření. Blíže viz JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3. vyd. Praha: Leges, 2013, s KRATOCHVÍL, Vladimír. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2012., s ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vyd. Praha: Leges, 2014, s

18 Z tohoto důvodu je naprosto zásadní existence možnosti tzv. sekundárního sankcionování. V případě, že se pachatel v průběhu výkonu trestu dopustí dalšího závažného protiprávního jednání, bude mu uložena sekundární sankce, typicky v podobě nařízení podmíněně odloženého trestu odnětí svobody nebo náhradního trestu odnětí svobody. Vysoká důležitost této možnosti spočívá ve skutečnosti, že zatímco preventivního a výchovného působení může být lépe dosaženo v případě, že pachateli nebude udělen nepodmíněný trest odnětí svobody, eliminační schopnosti alternativních trestů jsou v takovém případě omezené. Autorita, kterou u pachatelů alternativní tresty vzbuzují, stejně jako důvěra, která je v ně kladena veřejností, přímo souvisí s jistotou, že v případě porušení podmínek alternativního trestu bude takový pachatel potrestán přísněji. Důvěra společnosti je především důležitá z toho důvodu, že pro výkon alternativních trestů, jakožto trestů vykonávaných ve společenství, je podstatná také účast komunity. Zákonodárce však v posledních letech nastolil trend mírnějšího sekundárního sankcionování, což může vést právě k nechtěnému oslabení důvěry veřejnosti v alternativní tresty Alternativní tresty na našem území Zásada humanismu, se kterou je alternativní trestání spojeno, se v našem právu začala výrazněji projevovat teprve od začátku devadesátých let minulého století po změně na demokratické uspořádání státu novelami trestního zákona z roku 1961 a následně také novou kodifikací v podobě trestního zákoníku. Již novela provedená zákonem č. 175/1990 Sb., která zrušila trest smrti a nahradila ho trestem odnětí svobody na doživotí, znamenala výrazné změny ve směřování trestního práva. Rozvoj alternativních trestů můžeme sledovat od novel provedených zákonem č. 152/1995 Sb., kterou byl zaveden trest obecně prospěšných prací a č. 253/1997 Sb., kterou byl zaveden trest podmíněného odnětí svobody 32 ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vyd. Praha: Leges, 2014, s

19 s dohledem. Novela zákonem č. 256/2001 přinesla rozšíření prvků probace, čímž bylo posíleno využívání alternativ k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. 33 Na tento trend navázal i nový trestní zákoník, který převzal systém sankcí z trestního zákona, vůli postupovat směrem rozšiřování alternativních trestů však zákonodárce zároveň vyjádřil implementací dvou nových trestů do 52 odst. 1 TZ, a to trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce a právě trestu domácího vězení, který je předmětem této práce. 33 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s

20 4. Trest domácího vězení v České republice 4.1. Obecně k trestu domácího vězení Nezbytnost celkové rekodifikace trestního práva byla dána hned několika důvody. Jedním z nich byl fakt, že navzdory četným novelizacím byl trestní zákon č. 140/1961 Sb. stále ovlivněn dobou, ve které vznikl. Společenská situace, která se od pádu totalitního režimu v roce 1989 výrazně změnila, již nadále nemohla korespondovat s původní podobou trestního zákona. Projevem tohoto nesouladu trestního práva s demokratickým uspořádáním státu či nově vzniklým tržním hospodářstvím pak byla snaha o co nejrychlejší odstranění takových nedostatků, která ovšem vedla k ne vždy zcela systematickým změnám a tím i k nejednotnosti právní úpravy. Dalším důvodem pro takto rozsáhlou změnu trestního práva byla potřeba zajistit kompatibilitu českého práva s právem Evropské unie. 34 Zavedení trestu domácího vězení v rámci rekodifikace do českého právního řádu pouze potvrzuje již dříve zmíněné směřovaní trestního práva k rozšiřování alternativního řešení trestních věcí. Jako zásadní pozitivum trestu domácího vězení je vnímáno zachování pozitivních rodinných a pracovních vazeb odsouzeného, které mohou být narušeny byť i jen krátkodobým trestem odnětí svobody. Trest domácího vězení má především fungovat jako alternativa k nepodmíněnému trestu odnětí svobody u těch pachatelů trestných činů, kde nepostačuje podmíněné odsouzení, nicméně s přihlédnutím k povaze a závažnosti trestného činu a osobě pachatele (jeho vlastnostem a rodinným poměrům) a možnostem jeho resocializace postačí menší intenzita zásahu, než jakou by představovalo nepodmíněné odsouzení. 35 Dalším z podstatných důvodů zavedení tohoto trestu byly jeho finanční aspekty, kdy náklady na výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody jsou značné. Zatímco průměrné denní náklady na jednoho vězně činily v roce Kč na den, 36 náklady na jednoho odsouzeného v případě elektronického monitorování (tedy 34 ŠÁMAL, Pavel. Osnova trestního zákoníku vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s ŠÁMAL, Pavel. Osnova trestního zákoníku vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s Výroční zpráva Vězeňské služby za rok 2013 [online]. Vězeňská služba ČR [cit ]. Dostupné z: 20

21 pronájem monitorovacího zařízení včetně software a souvisejících servisních služeb) vycházely podle experimentu Elektronický monitoring odsouzených na 165 Kč na den, tedy byly téměř desetinové. 37 V případě trestu domácího vězení pochopitelně odpadají náklady na stravu odsouzeného, lékaře či další na první pohled méně viditelné náklady za energie, vodu či rekonstrukci a stavbu nových věznic. Trest domácího vězení je navíc považován za jedno z řešení situace, kdy v České republice je ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi ve výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody stále velmi vysoké množství osob v přepočtu na sto tisíc obyvatel. 38 Důležitost, kterou zákonodárce trestu domácího vězení přikládá, lze dovodit z faktu, že v 52 odst. 1 TZ byl umístěn na druhé místo, přímo za odnětí svobody. Z toho je tedy zřejmé, že domácí vězení je chápáno po nepodmíněném odsouzení jako druhý nejpřísnější trest, a tedy nejpřísnější ze všech alternativ. 39 Tento fakt lze rovněž odvodit z toho, že na rozdíl od ostatních alternativních trestů není vykonání trestu domácího vězení spojeno s fikcí neodsouzení. 40 Zahlazení odsouzení k trestu domácího vězení je možné na základě rozhodnutí soudu za podmínek 105 odst. 1 písm. e) TZ. 41 Zajímavá jsou rovněž čísla vyplývající z výzkumů provedených v zemích, kde trest domácího vězení již delší dobu funguje, podle nichž poměrně značná část odsouzených vnímala trest domácího vězení jako přísnější trest než trest odnětí svobody. Jednalo se o odsouzené, kteří měli zkušenosti s oběma druhy trestů, z nichž přibližně 15 % by v případě nového odsouzení raději zvolilo trest odnětí svobody. 42 Nejčastějšími trestnými činy, za něž je trest domácího vězení ukládán, jsou majetkové trestné činy (krádež, zpronevěra, podvod), trestné činy proti pořádku 37 Závěrečná zpráva a ekonomické zhodnocení pilotního projektu: Elektronický monitoring odsouzených s. 5. [online]. Probační a mediační služba ČR [cit ]. Dostupné z: dsouzenych.pdf. 38 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s Toto však neplatí u mladistvých pachatelů - viz 35 odst. 6 ZSM. 41 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. 7 vyd. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s KRÁL, Vladimír. Domácí vězení další alternativní trest? Trestněprávní revue. č. 8/2007, s

22 ve věcech veřejných (maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, výtržnictví), pouze ojediněle pro přečiny ublížení na zdraví či porušování domovní svobody Historický vývoj Trest domácího vězení byl do českého právního řádu zaveden pod písmenem b) v 52 trestního zákoníku s účinností od jako zcela nový druh trestu. 44 Toto poměrně jednoznačné tvrzení však není zcela pravdivé. Trest domácího vězení již v historii součástí našeho právního řádu byl, a to konkrétně trestního zákona č. 117/1852 ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích, tedy ještě říšského zákona, který byl po vzniku Československé republiky v roce 1918 přejat do jejího právního řádu. Trestní zákon z roku 1852 umožňoval v 246 uložení domácího vězení pouze za podmínky, že odsouzený dal slib, že se nevzdálí ze svého domu, případně mu mohla být k příbytku postavena stráž. Trest mohl být dle 262 uložen pouze pachatelům bezúhonné pověsti, kteří by nemohli jinak obstarávat svůj úřad, obchod nebo si zajišťovat výdělek, a to namísto vězení prvního stupně ( označuje se stupněm vězení, bez přídavku, a záleží v zavření ve věznici bez želez; při čemž se odsouzenci, když může sobě výživu buď z vlastních prostředků, nebo pomocí svých příslušníků opatřiti, na vůli zůstavuje, kterak se chce zaměstnávati. ). V zákoně č. 86/1950 Sb., který již byl poplatný tehdejšímu politickému režimu, 45 stejně jako v trestním zákoně č. 140/1961 Sb. bychom však již trest domácího vězení hledali marně. Znovuzavedení trestu domácího vězení do našeho právního řádu tedy přišlo s rekodifikací trestního práva v roce 2010 po šedesáti letech, kdy takový trest v našem právním řádu obsažen nebyl. Obecně také není od věci si uvědomit, že trest domácího vězení, který je vnímán jako velice moderní trest, především z důvodu své alternativní povahy, není ani z hlediska historie lidstva ničím novým. Domácí vězení bylo uloženo již Galileu Galileovi v roce 1633, stejně tak je možné jako domácí vězení vnímat Napoleonovu 43 Zhodnocení praxe soudů v oblasti ukládání a výkonu vybraných trestních sankcí v letech 2010 a 2011 (Trestní kolegium Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. Ts 43/2012). 44 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3. vyd. Praha: Leges, 2013, s ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s

23 internaci na ostrově Svatá Helena. 46 Běžné jsou takové postupy také v případě disidentů - a to nejen v intencích totalitního režimu na našem území (příkladem může být případ kardinála Josefa Berana) Ústavněprávní otázky trestu domácího vězení Již zavedení trestu domácího vězení provázela kromě pozitivních názorů rovněž kritika, především pak v tom ohledu, zda uložením tohoto trestu nedochází k omezení některých ústavně chráněných práv a svobod, lidské důstojnosti, nedotknutelnosti obydlí a soukromí odsouzeného. 47 Stejně jako u každého jiného trestu tomu tak nepochybně je, podstatné ovšem je, aby zásah do těchto práv mohl být považován za přiměřený z hlediska čl. 4 LZPS. Jedná se například o svobodu pohybu, zakotvenou v čl. 14 odst. 1 LZPS. Zde je však nutné si uvědomit, že v případě trestu domácího vězení je zásah do této svobody výrazně nižší, než jak by tomu bylo v případně výkonu trestu odnětí svobody. 48 Obavy ze slučitelnosti trestu domácího vězení s nedotknutelností obydlí podle čl. 12 LZPS lze poměrně snadno odmítnout jako neopodstatněné vzhledem k písemnému slibu pachatele. Nejen v tomto ohledu je ovšem zřejmé, že hlavní problém kolize úpravy trestu domácího vězení s ústavními normami není pouze na straně odsouzeného, ale i osob, které s ním žijí ve společném obydlí a pro něž znamená výkon trestu rovněž poměrně značný zásah do soukromí, též s ohledem na čl. 10 odst. 2 LZPS, podle něhož má každý právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Tímto dochází rovněž k částečnému prolomení zásady personality sankce, podle níž by trest měl mít vliv pouze na pachatele trestného činu. V této souvislosti bývá zmiňováno, že právo ostatních osob, které žijí s odsouzeným ve společném obydlí, je v takovém případě prolomeno souhlasem odsouzeného. 49 To je také důvodem, proč 3 vyhlášky č. 456/2009 Sb. stanoví, že probační úředník poučí o omezeních spojených s kontrolou 46 ČADOVÁ, Jitka. Trest domácího vězení. In: ŠTERN, Pavel; OUŘEDNÍČKOVÁ, Lenka; DOUBRAVOVÁ, Dagmar (eds.). Probace a mediace: Možnosti řešení trestných činů. Praha: Portál, 2010, s HOŘÁK, J. Domácí vězení a elektronická kontrola odsouzených. Trestní právo. 2005, č. 12, s ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s ŠÁMAL, Pavel. Trestní řád III. 315 až 471. Komentář. 7. vyd. Praha: C.H. Beck, 2013, s

24 výkonu trestu nejen odsouzeného, ale i osoby žijící s ním ve společném obydlí. 50 Jako vhodné by se zde ovšem nabízelo spíše řešení využívané již například v Nizozemsku či ve Švédsku, kdy souhlas musí udělit i ostatní plnoleté osoby, které v určeném obydlí žijí. 51 V takovém případě by zároveň muselo dojít ke změně v zákonném znění úpravy ukládání trestu domácího vězení, podle které by z tohoto důvodu bylo nezbytné, aby místo výkonu trestu bylo stanoveno již v odsuzujícím rozsudku. Mám za to, že taková úprava je zcela na místě, neboť tvrzení, že ústavně zaručené právo jiných osob může být prolomeno souhlasem odsouzeného, se mi jeví jako značně problematické. Problematickým rovněž může být posouzení, zda trest domácího vězení nenaráží na princip rovnosti obsažený v čl. 1 a 3 LZPS, a to především vzhledem k tomu, že takový trest nemůže být uložen každému. Tímto nejsou míněny pouze odlišné podmínky pachatelů rozdílných trestných činů, v centru zájmu zde stojí především skutečnost, že dochází k rozlišování mezi osobami plně sociálně integrovanými a lidmi bez domova. 52 Jedním z návrhů v této oblasti je možnost vykonání trestu domácího vězení bezdomovcem v azylovém domě. Takovou úpravu nepovažuji za zcela vhodnou. Trest domácího vězení není jediným trestem, který není vhodný pro všechny pachatele Úprava trestu domácího vězení v trestním právu hmotném Hmotněprávní úprava trestu domácího vězení je obsažena v 60 an. trestního zákoníku. Přestože úprava trestu domácího vězení je účinná relativně krátkou dobu, byla již výrazně ovlivněna novelou provedenou s účinností od zákonem č. 330/2011 Sb. Dle 60 odst. 1 TZ může soud uložit trest domácího vězení pachateli přečinu. Přečiny vymezuje 14 odst. 2 TZ jako všechny nedbalostní trestné činy a z úmyslných trestných činů pak ty, za jejichž spáchání je dle trestního zákona možné uložit trest odnětí svobody s horní hranicí do pěti let. Trest domácího vězení může soud uložit až na dva roky, a to za předpokladu, že vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele lze mít důvodně za to, že postačí uložení tohoto 50 3 vyhlášky č. 456/2009 Sb., o kontrole výkonu trestu domácího vězení. 51 HOŘÁK, J. Domácí vězení a elektronická kontrola odsouzených. Trestní právo. 2005, č. 12, s NAVRÁTILOVÁ, Jana. Trest domácího vězení. Bulletin advokacie. 2009, č. 10, s

25 trestu, a to popřípadě i vedle jiného trestu. 53 Tato formulace vymezuje trest domácího vězení vůči trestu odnětí svobody a potvrzuje tak jeho alternativní povahu. Druhou podmínkou uložení tohoto trestu pak je písemný slib pachatele, že se ve stanovené době bude zdržovat na určené adrese a poskytne veškerou potřebnou součinnost při výkonu kontroly. Podmínky uložení trestu musí být splněny kumulativně. 54 Vzhledem k nutnosti písemného slibu pachatele je trest domácího vězení jediným trestem, který není v českém trestním právu možné uložit proti vůli pachatele. 55 Jedná se tedy o velice zajímavou konstrukci, která dle mého názoru představuje téměř smluvní prvek v trestním právu a má své výrazné opodstatnění také z pohledu resocializační funkce trestu domácího vězení, když i tímto pachatel vyjadřuje svou snahu o nápravu. Maximální dvouletá výměra trestu domácího vězení může být do jisté míry považována za adekvátní, přesto je nutné si uvědomit, jak výrazný zásah do života odsouzeného výkon tohoto trestu představuje. I ze zahraničních úprav trestu domácího vězení vyplývá, že nejčastější rozmezí, v jakém je tento trest ukládán, je v řádu měsíců. Dolní hranice doby, na kterou lze trest uložit, není stanovena, nicméně je zřejmé, že příliš krátké trvání trestu by jen stěží mohlo naplnit svůj význam, a tedy za minimální vhodnou hranici lze označit období několika týdnů. 56 Je také důležité podotknout, že trestí zákoník umožňuje v jednom případě dokonce výkon trestu domácího vězení v délce překračující dva roky. V případě, kdy na základě ustanovení 57a TZ dochází k přeměně trestu odnětí svobody na trest domácího vězení, každý den nevykonaného zbytku trestu odnětí svobody je počítán a přeměněn na jeden den trestu domácího vězení. Vzhledem k tomu, že k přeměně trestu může dojít po výkonu poloviny trestu uloženého za přečin, kde horní hranice odnětí svobody činí pět let, není vyloučeno trvání přeměněného trestu domácího vězení odst. 1 písm. a) TZ. 54 JELÍNEK, Jiří. Trestní zákoník a trestní řád: s poznámkami a judikaturou: zákon o soudnictví ve věcech mládeže, zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, advokátní tarif. 5. aktualiz. vyd. podle stavu k Praha: Leges, 2014, s ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vyd. Praha: Leges, 2014, s ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s

26 v době přesahující dva roky. Soud v případě přeměny trestu není vázán maximální výměrou trestu stanovenou v 60 odst. 1 TZ. 57 Obsahem trestu domácího vězení tedy je povinnost odsouzeného spočívající v tom, že s výjimkou důležitých důvodů setrvává ve stanovené časové době v určeném obydlí (nebo jeho části). Mezi takové důležité důvody patří dle demonstrativního výčtu uvedeném v 60 odst. 3 TZ zejména poskytnutí zdravotních služeb z důvodu úrazu nebo nemoci odsouzeného. V takovém případě je pak poskytovatel zdravotních služeb povinen tuto skutečnost na vyžádání sdělit orgánu činnému v trestním řízení. 58 Vhodnější by však nepochybně bylo, aby poskytovatel zdravotních služeb byl povinen poskytnout tuto informaci také probačnímu úředníkovi, který reálně kontrolu výkonu trestu domácího vězení provádí. Tyto důvody by měly být předem nepředvídatelné, tedy neměly by existovat již v době, kdy je trest pachateli ukládán, 59 neboť to jsou skutečnosti, kterými se soud dle 60 odst. 4 TZ zabývá v době ukládání trestu a stanovování jeho rozsahu. Soud může zároveň odsouzenému povolit návštěvu bohoslužeb nebo náboženských shromáždění, a to i ve dnech pracovního klidu a pracovního volna. 60 Podstatná pro toto povolení návštěvy bohoslužeb je především otázka, zda pachatel již v předchozím životě vedl nábožensky založený život. V případě, že tomu tak je, může povolení takové výjimky z religiózních důvodů mít pozitivní vliv na odsouzeného, včetně snahy o řádné plnění podmínek trestu. Taková zjištění by měla vyplývat již ze zprávy probačního úředníka (viz dále). Výrok o uložení trestu domácího vězení neobsahuje určení místa jeho výkonu, toto soud určí až v nařízení výkonu trestu. Podle 133 TZ se obydlím rozumí dům, byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení a příslušenství k nim náležející. Jednat se tedy může nejen o dům, ale například i ubytovnu či vysokoškolské koleje. Navíc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je v současné době stavba součástí pozemku a je tedy možné, aby se odsouzený případně pohyboval i na zahradě. 61 Soud také mimo jiné zkoumá, zda trest domácího vězení představuje dostatečnou reakci na spáchaný trestný čin, a tedy zda není potřeba uložení jiného trestu 57 Blíže viz 57a TZ odst. 3 TZ. 59 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s odst. 4 TZ. 61 ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vyd. Praha: Leges, 2014, s

27 a trest domácího vězení může být uložen jako samostatný trest. Základem pro toto rozhodnutí jsou především povaha a závažnost spáchaného přečinu a osoba a poměry pachatele. 62 K závěru, že uložení trestu domácího vězení postačí, většinou nabádá dosavadní řádný život pachatele, jeho chování po činu, snaha o nahrazení škody, která byla trestným činem způsobena a pochopitelně též osobní, rodinné a další poměry pachatele, které nasvědčují, že možnost jeho nápravy není nikterak ztížena. 63 Podstatné je také zmínit, že trest domácího vězení nemůže být uložen spolu s trestem odnětí svobody, ani s trestem obecně prospěšných prací. 64 Naopak v úvahu přichází peněžitý trest či trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, případně zákaz činnosti, zákaz pobytu a zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, trest ztráty vojenské hodnosti pak spíše výjimečně. Vyloučeno je pak s ohledem na znění 78 odst. 1 TZ též uložení trestu ztráty čestných titulů nebo vyznamenání a ze zřejmých důvodů také trestu vyhoštění. 65 Povahu a závažnost přečinu pak určují obecná kritéria dle 39 odst. 2 TZ, podle něhož se jedná především o význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následky, okolnosti, za kterých byl čin spáchán a osobu pachatele, jeho pohnutku či cíl a zároveň míru jeho zavinění. Povaha přečinu může vylučovat uložení domácího vězení u těch přečinů, které byly spáchány z domova prostřednictvím internetu a z pochopitelných důvodů také u těch, které spadají do kategorie domácího násilí. Poměry pachatele, které jsou rovněž obecně vymezeny v 39 odst. 1 TZ, budou vylučovat uložení domácího vězení v případě, že nemá stálé bydliště, případně s ním obydlí sdílejí osoby, které by na něj a na výkon trestu mohly mít negativní vliv. 66 Soud musí při ukládání trestu domácího vězení vycházet z informací a skutečností, které byly v odpovídajícím rozsahu zjištěny a ověřeny. Takové informace může získat prostřednictvím výslechu obžalovaného, ten však z pochopitelných důvodů nemusí být vypovídající. K ověření takových skutečností by tedy soud měl využít tzv. předběžného šetření, které provede probační úředník v době před uložením trestu domácího vězení. Zpráva před rozhodnutím, kterou probační úředník po proběhlém odst. 2 TZ. 63 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s odst. 1 TZ. 65 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vyd. Praha: Leges, 2014, s

28 šetření na místě vydá, má za účel uložení dostatečně individualizovaného trestu, tedy zjištění aktuálních informací o osobě a poměrech pachatele, a to až do té míry, zda je možné se spolehnout na jeho písemný slib a tedy zda je dostatečně motivován k tomu, aby uložený trest skutečně vykonal. V rámci šetření probační úředník rovněž zjišťuje, jak se pachatel staví ke spáchané trestné činnosti či zda má například zájem o odčinění důsledků svých činů. Probační úředník ve své zprávě shrne získané informace. Součástí mohou být i poznatky o samotném obydlí, v němž má být trest domácího vězení vykonáván. Přestože soud není povinen si předběžné šetření vyžádat, lze shrnout, že jeho provedení je z hlediska uložení trestu domácího vězení velmi žádoucí a může již před samotným uložením trestu napomoci k odstranění případných obtíží či zajištění toho, že trest nebude uložen pachateli, který není pro domácí vězení vhodným kandidátem. 67 Takovým pachatelem, u něhož uložení trestu domácího vězení spíše nebude připadat v úvahu, je například řidič kamionu, osoba pracující v nahodilých směnách či drogově závislý. Velmi zásadní změna, kterou přinesla novela zákonem č. 330/2011 Sb., je obsažena v 60 odst. 4 TZ. Zatímco před účinností této novely zákon pevně stanovoval období, ve kterém se odsouzený musel zdržovat v určeném obydlí na dny pracovního klidu a pracovního volna a v ostatních dnech na časové rozmezí mezi 20:00 a 5:00 (pokud soud nestanovil jinak), novela č. 330/2011 Sb. změnila znění původního 60 odst. 3 TZ zcela zásadně, neboť v současné době je soud povinen v rozhodnutí, kterým ukládá trest domácího vězení sám přesně stanovit, v jaké době je odsouzený povinen se v určeném obydlí (nebo jeho části) nacházet. V důvodové zprávě k této novele byl nový přístup zdůvodněn tím, že přesná specifikace doby v zákoně byla příliš návodná pro soudce. Otázkou pochopitelně je, nakolik vypovídající byla soudní praxe, která před touto novelou byla jednak poměrně krátká a především ne příliš rozsáhlá. Možným námětem k zamyšlení by také mohlo být, zda tato novela naopak neučinila tuto úpravu příliš neurčitou, především vzhledem k tomu, že i před její účinností měl soudce možnost ze zákonem daného časového rozmezí nevycházet a uložit trest tak, jak je to po novele nezbytné. Navíc předchozí úprava, která obsahovala časové vymezení, tímto způsobem do určité míry poskytovala představu, nakolik závažnou sankcí má trest 67 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s