Lidové léčitelství v našem podhůří

Transkript

1 Ivan Šolc, Alena Březinová,Václav Šolc, David Peteráč a další spolupracovníci Lidové léčitelství v našem podhůří (Léčitelské hledání v Podkrkonoší a Pojizeří) pracovní text Alšovice 2006

2 Věnování Tyto řádky připisuji vám, hledačům a blouznivcům, kteří se snažíte najít kamínek mudrců, který sice neumí udělat zlato, ale pomůže trpícím najít novou sílu i radost. Naše oficiální medicína je vyspělá, má nádherné výsledky ve všech svých oborech, její stavba je vědecká i logická. Ale není všemohoucí, jak řekl Goethe: Und solang du das nicht hast, Dieses Stirb! Und Werde! Bist du nur ein trüber Gast Auf der dunkeln Erde. (A dokud nemáš ten dar, zemři a vstaň z mrtvých! - jsi jenom kalný host na tmavé zemi)

3 Úvod Vždyť i nejslovutnější profesor stojí někdy bezmocně u pacienta, choroba a smrt vítězí a posmívá se mu. Ale medicína jde dál za novým poznáním. A kdesi, třeba v zapadlé vesnici, je tvrdošíjný človíček, který se nechce vzdát myšlenky, že jsou i jiné cesty, jak bližnímu vrátit pohodu a snad i zdraví. Vzpomínám na řadu kamarádů a kamarádek, dobrých léčitelů a hodných lidí. Lidé z našeho podhůří k nim měli a mají důvěru, která je namnoze oprávněná. I léčitelé umírají, ale mívají své následníky, kteří bývají stejně dobří. Vždyť léčitelství je dar shůry a kdo k němu přidá své čisté srdce, tomu se ten dar násobí. Zástupně za všechny se zmíníme jen o několika. Začněme u legendy starých časů Eleazera Kittela, který působil na Krásné, celým jménem se psával Johan Josef Anton Eleazer Kittel ( ). Měl dokonce titul doktor, který získal od vlivných přátel za vynikající léčebné výsledky. Jeho výstavný dům nazývali lidé burg. U něj stála další budova, klinika, zařízená pro vícedenní pobyt těžších pacientů. Také tam byl rybníček upravený pro vodoléčbu. Kittlův děd i otec provozovali rovněž lékařské umění. Když měl Eleazer Kittel v roce 1777 zlatou svatbu, bylo na ní 17 jeho synů, 5 dcer a 48 jeho vnuků. Je doloženo, že jezdíval do Prahy za dalším lékařským vzděláváním. Byl to opravdový lékař i léčitel, sám si léky připravoval, rozuměl chirurgii, interní medicíně i očnímu lékařství. K tomu měl rozsáhlou praxi, v níž se proslavil nejen svými úspěchy, ale i svým nezištným a obětavým vztahem k pacientům majetným i velice chudým. Při léčení vážně nemocných vzkládal na trpící ruce podle biblických pokynů. Kittel se zapsal hluboko do srdcí lidí, jeho legenda žila i po jeho smrti. Není tedy divu, že asi od poloviny 19. století, kdy se rozšířilo v našem kraji spiritistické hnutí, byl častěji jeho duch přivoláván, aby poradil trpícím, kteří neměli peníze na zaplacení doktora. Prý se to dobře osvědčovalo. Ostatně spiritisté přivolávali i jiné dobré lékaře, kteří už zemřeli. Považovalo se to ještě ve 20. století za spolehlivé lidové léčení. Přeskočíme víc než celé století a zmíníme se o význačné léčitelce Květě Patočkové. Narodila se 17. ledna 1912 v Havírně u Pasek nad Jizerou, kde se už v mládí - věrna rodové tradici začala zabývat léčitelstvím. Když v roce 1946 přesídlila se svou rodinou do Semil, byla už její pověst známá v širokém okolí. Tam působila v plném rozsahu, měla zástupy pacientů, z nichž mnozí na ni dodnes vděčně vzpomínají. Byla to paní laskavá, vidoucí, občas i přísná. Paní Květa Patočková zemřela 11. srpna Léčitelský dar, který se v rodině tradoval již po několik generací, neskončil ani jejím odchodem, dnes v něm pokračuje její dcera, Jana Dufková, která bydlí v Jilemnici. Můj dobrý kamarád byl také Josef Prouza z Batňovic, se kterým jsem sdílel nejen zájem o léčitelství, ale Josef byl také nadšený amatér astronom, který spolupracoval s hvězdárnou v Úpici. Některé příběhy z jeho života jsou částečně popsané v citované knížce, odkud je také jeho fotografie. Žijících léčitelů je mezi námi víc. Zde představíme jen dva. Často vyhledávaný a dosud mladý je František Jung z Třebušína. I on je vidoucí a má pověst úspěšného a vzdělaného léčitele. Ale i on ví, že některé případy jsou už mimo léčitelskou kompetenci, nejen proto, že patří do nemocnice, ale někdy i proto, že už je pacient volán tam nahoru. Velmi aktivní a publikačně činný je odborný bylinář Pavel Váňa z Nového Bydžova. I on je úspěšný léčitel, jeho rady spojené s nevšedními znalostmi botaniky vítají čtenáři celé řady jeho knížek i posluchači jeho přednášek v rádiu a televizi. Naše české léčitelství je původní specifikum, (jehož odlesk v sobě nese i naše odborná medicína). Náš zájem se soustřeďuje právě na léčitelství v českém podhůří. Metody léčitelství z Orientu, Ameriky, Afriky a ostatních vzdálených zemí najde zájemce v početné literatuře, která se teď hojně vydává. Připomeňme však, že i tam jsou směry našemu pojetí blízké. Především je to akupresura, která se u nás už dávno praktikovala jako reflexní terapie. I Hahnemanova homeopatie je u nás domovem už půldruhého století.

4 Intermezzo Když ve venkovské hospodě umíral legendární lékař, profesor, objevitel nových léků a postupů Aureolus Theofrastus Bombastus Paracelsus von Hohenheim, - bylo to v době objevení Ameriky přišel k jeho loži s velkou pokorou jeho nejmilejší žák z univerzity: Mistře, Vám vděčím za své úspěchy v medicíně. Jdu Vám poděkovat. Ale mám ještě jednu otázku: Můžete mi prozradit to nejdůležitější, tajemství Vaší moudrosti a Vašeho lékařského věhlasu? Paracelsus dost dlouho mlčel a díval se laskavě na svého studenta, který jediný z mnoha mu přišel poděkovat snad v poslední den jeho života. Pak sebral síly a tiše mu odpověděl: Hledal jsem, jak pomoci trpícím. Zkoušel jsem, přemýšlel, klopýtal a znovu zkoušel. Občas mi Bůh dal to potěšení, že jsem kus cesty našel. Vždycky jsem měl lidi rád. To je všechno. Odmlčel se, jeho žák mu znovu poděkoval, políbil mu ruku a tiše se vzdálil. Paracelsova duše zakrátko opustila tělesnou schránku a stoupala vzhůru. Einsteinova lavička Říká se, že je to největší Einsteinův objev, větší než relativita. Obyčejná lavička, prostinká, někde v polích, třeba u starého stromu. Tam je možné prožít velkou proměnu, která ovlivní náš zdravotní stav, i naši duši. Einstein naléhá: Člověče, posaď se, pusť všechno z hlavy a zamysli se, proč žiješ. Co je smysl tvého života. Jdeš po správné cestě, nebo jsi snad zabloudil? Trochu drsný scénář k takovému zamyšlení nabízejí Chasidi, velmi chudí židé z Podkarpatské Ukrajiny. Hitler je chtěl všechny vyvraždit a skoro se mu to povedlo. Ti říkávají: Člověče, zastav se a přemýšlej: Odkud pocházíš? Z krůpěje páchnoucí. Kam směřuješ? Do hniloby a rozkladu. Před kým účty skládati budeš? Před Pánem pánu a Králem králů, před Bohem Stvořitelem. Když toto pochopíš a napravíš se, uzdravíš se. Jen je potřeba vzít to vážně. Ovoce takového rozjímání je velká uzdravující proměna. Je to síla, která nejen že vás vyléčí, ale její světlo z vás vyzařuje do širokého okolí. Svět se mění a občas dokonce cítíte, že vám bylo svěřeno i poslání andělů. Bylinářství je asi nejstarší obor medicíny a i dnes se o něj dělí lékaři profesionálové s léčiteli. V našich zemích máme výbornou tradici a to jak botaniků, tak i léčitelů. Z moudrostí botanických mám nejraději Polívkovu Květenu zemí koruny české, ale i všechny další známé botaniky. Z bylinkářské literatury je mi nejbližší klasický Matthioli (který byl nedávno znovu vydán v levném vydání), knížky Pavla Váni a zase i všechny další, včetně paní Trebenové. Mám radost, že staré užívané byliny a keře nacházejí stále nová použití, že snad paní Trebenová má pravdu, že na každou nemoc nám Pán Bůh dal bylinku. Dokonce tu, kterou zrovna potřebujeme, jistě najdeme v přírodě nedaleko svého bydliště. Právě ty nejúčinnější kytičky jsou buď velice vzácné a chráněné, nebo naopak rostou blízko u silnic a jsou tím pokažené. Nejvíce se mi osvědčilo získat semínka nebo sazeničku a pěstovat to na zahradě. Můžeme tyto bylinky množit a podělit známé, případně výměnou získat další. Jsou pak čisté a neničíme přírodu. Dokonce se můžeme pokusit ty vyhynulé do přírody vracet. Většina, i těch vzácných vám na zahrádce vesele poroste. Ale buďte na ně hodní, mluvte s nimi, ony to slyší. Však mám ještě doma grafy z pokusů, které dělali na pracovišti výzkumu rostlin ČSAV v Mostě, aby zjistili, jak na nás rostliny reagují. Funguje to tak, že jde až po zádech mráz. Napsal jsem o tom pár řádek v knížce Fyzik vypravuje, která je k dostání na

5 hvězdárně v Úpici. Bylinkové léčení se daří výborně. A když asi po 2 letech staré sušené bylinky vyřazujete, sesypte je všechny dohromady, promíchejte ve velké tašce a používejte toho pořádnou hrst do koupele. Je to vynikající omlazovací elixír! Do své knihovny si obstarejte řadu bylinkářských knížek, v pravou chvíli to oceníte! Rostliny dodávají energii Nejčastěji to slýcháme o stromech. Strom cítí s vámi, ale také pozná lidské smýšlení. Dobrý člověk naváže spojení se stromem i s každou rostlinou snadno, může s ní hovořit buď slovy nebo jen v mysli. Jsme všichni stvořeni jedním Tvůrcem a bylo nám uloženo, abychom byli přátelé. Abychom si pomáhali, měli se rádi. Když takto jednáme s kytičkami, daří se jim dobře. Horší to je s člověkem tvrdým, až zlým. Kytičky mu nejdou, jsou jako nemocné, i strom cítí, že to není přítel. Vzájemná komunikace jaksi zamrzá, nedaří se. Stojí za to si ty souvislosti uvědomit a podle toho se napravit. Příroda se s námi ráda podělí o svou energii, o její formu měřitelnou fyzikálně, jako je dostatek kyslíku, záporné ionty, vůně, které zlepší náladu, atd., i o energie, které fyzika měřit neumí, protože jsou to energie duchovní. Právě ty mohou nejvíce ovlivnit náš život, naši pohodu. Jako v té dětské písničce: Pejsku náš, co děláš, Žes tak vesel stále. Řek bych vám, nevím sám, Hop! a skákal dále. Nevěděl, proč je mu dobře. Úplně stejně je to s naší duchovní energií. Platí to na obě strany. Když máme zdravé energie dostatek, cítíme se dobře i v těžké situaci. Ale když nám dochází, pak jsme sevřeni a vůbec nevíme proč. Jako strom i my máme zdravou energii rozdávat. Platí o tom stejná poučka, jako o lásce: Čím více lásky rozdáváme, Tím více nám jí přibývá. (Novalis) Je velká síla v poznání,že všechno stvoření, nejen živá příroda, ale i příroda neživá, jsme jedna rodina. V té má být pohoda, bratrská láska. Z toho pramení i hluboký vnitřní klid a vědomí, že tu nejsme náhodou, že máme úkol, který svým životem naplňujeme. A to je i velká síla proti většině nemocí. Naopak vnitřní nejistota, tíha svědomí, strach, to často nemoc může způsobit. Snad neuškodí malý konkrétní návod. Je nám zle, mizerně. Nemáte náhodou na návsi lavičku u starého stromu? Obvykle je to lípa, ani moc stará nemusí být. Jestli takovou lavičku máte, pak vězte, že tam byla dána jako sanatorium. Poseďte na ní hodinu, dvě i déle. V duchu poproste strom o energii a Bohu poděkujte, že to tak stvořil, že všechno patří k sobě. Poznáte, jak to funguje, bude vám o moc lépe. Když na návsi lavičku nemáte, třeba je někde nedaleko v polích. A když vůbec ne, vyberte si (podle slov léčitele pana Kopřivy z Hranic) nějaký veselý strom středního věku, poproste ho, aby vám přidal energii, poproste i nebesa o požehnání pro vás i pro celý svět, dejte v předpažení na kmen obě ruce. Prý je vhodné stát směrem k východu, ale není to vůbec nutné. Držíte se kmene stromu, ale na co myslíte? Nejsprávnější je zase jen děkovat a myslet i především na ty, kdo mají ještě větší trápení než vy. Prosit za ně, aby jim bylo pomoženo. Jak dlouho má tohle léčení trvat? Když spěcháte, stačí malinká chvilka. Když máte dost času, vezměte to jako Einsteinovu lavičku. Uvolněte mysl a nechte hlavou proudit myšlenky, jen je směřujte na touhu po dobru a lásce ke všemu stvoření. Pak se můžete stromu uklonit a poděkovat mu. Je to všechno tak nádherné! Efekt nemusí být hned, ale zlepšení je vždycky, a často i uzdravení. Tu proceduru můžete libovolně opakovat. Ale pozor! Když uvidíte, že je vám opravdu lépe, rozdávejte i vy

6 energii a sílu potřebným. Kameny a skály léčí Nemám na mysli drahokamy, opracované nebo i šperkově upravené. Jen obyčejné kameny, ležící na zemi nebo omleté oblázky v řece. Také jsem už o tom psal, zde budu stručný. Sleduji přátele, kteří se zabývají léčením kameny. Vychází z toho, že asi nejúčinnější je obyčejný křemen. Přiznám se, že jsem si také přikládal na bolavá místa pěkný plochý oblázek křemene z Jizery, veliký asi jako ruka i s prsty a u toho obyčejného kamene jsem cítil, že o tom ví. Také jsem fyzikálně zkoumal, zda takový kámen vysílá nějaké částice. Ano vysílá. A když je povrch odřený, obroušený, jsou to dokonce veliké částice, snadno pozorovatelné. Fyzikálním měřením se dají zjistit i částice mnohem menší. Je podivné, že kameny mají svou vůni. Kdo má citlivý čich, jistě vám to potvrdí. Však půvabný vrcholek Violíku v Krkonoších má své jméno podle fialkové vůně, kterou mají žulové balvany. Až tam půjdete, vyzkoušejte si to. Kameny voní a není to lišejníkem, ten má vůni jinou, také tam je. A co velké balvany a skály? Je zajímavé, že právě velké balvany jsou už dávno v historii spojovány přímo s energií vesmírnou, že byly vždy považovány za jakési antény pro hvězdný styk. Podle běžných zvyklostí se říkává sloupkovitým kamenům menhiry a soustavě s příklopnou deskou dolmen. Říkal mi kolega,že na své chatě měl prý plno patogenních zón. Pak kolem chaty ve vzdálenosti 5 až 15 m zasadil několik kamenných sloupků a za rok pozval znovu stejné tři proutkaře na kontrolu. Zóny zmizely. V Jizerských horách je řada míst, která s velkou pravděpodobností byla používána jako Keltské svatyně. Doporučím vám jedno zcela jasné místo. Je to Masarykova vyhlídka nad Semilami, poblíž Sejkorské kapličky. Menhiry byly sice trochu přemístěny, ale stojí to za to a funguje to. Chcete vidět pěkný dolmen? Pak jeďte od Kokonína do Jablonce a těsně na kraji města odbočte vlevo (než začne silnice klesat) ke hřbitovu. Asi po 200 metrech u hřbitova je Čertův kámen, nádherný dolmen. Postůjte u něj a přemýšlejte. Znáte Růženčinu zahrádku v Krkonoších, při cestě z Kotle na Dvoračky? Tam v té ohradě s kamením prý se Keltové léčili vesmírnou energií, bylo to jejich sanatorium. Velký význam pro esoterické léčení mají i lidové kamenné křížky, Boží muka a kapličky v polích. Jsou na místech promodlených, posaďte s u nich v létě na mezi a váš život se rozjasní. Také smírčí kříže září zdravou energií, tam došlo k odpuštění a usmíření celých rodů, před lidmi i před Bohem. Navštivte přitom kraj Karolíny Světlé pod Ještědem. Přečtěte si její staré romány a jděte po jejich stopách. Je to velké lázeňské osvěžení. Zdejší lidé nedají dopustit na pískovcová skalní města. Pískovec je tam v podloží a stará tradice tvrdí, že stavby na něm jsou nejzdravější. U nás v rodině míváme okurkovou láhev s několika většími oblázky křemene na dně. Je v nich nalitá čistá pramenitá voda, kterou pak pijeme. Chutná ještě lépe, než voda ze studny. Ve výšinách v skalisku mlžně to svítí. Cítíš tam na blízku duchové žití (Goethe Faust) Vodoléčba Elíša mu po poslovi vzkázal: Jdi, omyj se sedmkrát v Jordánu a tvé tělo bude opět zdravé a čisté. 2.Král. 5,10

7 Památce průkopníků účinné vodoléčby, Vicence Priessnitze ( ) a Šebestiána Kneippa ( ) Začněme vzpomínkou na naše vodoléčebné lázně Sedmihorky, kterým dodal věhlas MUDr. Antonín Šlechta z Turnova. Slavnostně je otevřel v letech pro vodoléčbu, léčení čistým lesním vzduchem i léčení pohybem a prací. Šlechta byl svým pojetím velmi blízko Priessnitzovi a Kneippovi. Záhy měly úspěchy léčení v Sedmihorkách mezinárodní ohlas. Pamatuji ještě, jak za první republiky jsme tam potkávali černochy, Indy a různé exotické potentáty i se služebnictvem. Intermezzo Součástí léčení v Sedmihorkách byly vzdušné lesní lázně. Ve vyhraženém lese chodili pacienti nazí nebo skoro nazí po houbařských pěšinkách podle počasí hodinu i déle a popíjeli vodu z lesních pramínků. Část lesa byla vyhražena mužům, jiná část ženám. V deníku Dr. Šlechty se dočteme, že to nedělalo dobrotu. Proto obě části lesa dal rozdělit barevnou výraznou šňůrou. Bylo to málo platné. I rozhodl se, že v mezním průseku budou chodit za odměnu dva místní hoši se zvonečky, aby se muži drželi ve vymezeném svahu a ženy v nižší, rovinatější části lesa. Ale všechna tato promyšlená opatření končí Šlechta ve svém deníku lapidární poznámkou: A stejně to nedělá dobrotu! Ale léčba je neobyčejně účinná. Zkušenosti s vodoléčbou Naše maminka měla ráda otužování, drsnou přírodu. Věděli jsme, že ji k tomu vychovával dědeček. Přesto na mě udělalo značný dojem, jak se dědeček jednou léčil a to už byl v pokročilém věku. Byli jsme u něj na návštěvě a on se necítil dobře. Neměl v pořádku zažívání, měl teplotu, snad ho bolely i klouby. Rozhodl se, že se rychle vyléčí svou univerzální metodou. Venku padal první sníh. Dědeček zapojil ve sklepě hadici na vodovod, oknem ji vystrčil ven, konec uvázal vodorovně na hrušku a pustil vodu plným proudem. Ve starých plavkách vzdoroval s potěšením tomu ledovému přívalu snad víc než pět minut. Pak vodu zastavil, oblékl se a babička mu dala teplou polévku. Prohlásil se za zdravého a byla to pravda. Maminka nám šla příkladem, plavala ráda v ledové vodě a mnoha maminkám svých malých pacientů doporučovala Kneippovy metody. Už také znala souvislost mezi většinou alergií a přehnanou citlivostí na chlad. Když se otužujeme, přecitlivělost na chlad se sníží a současně se zmírní řada alergií, včetně senné rýmy. Měl jsem často možnost potvrdit si, že je to pravda. Jenomže dnes mám pocit, že tahle informace zůstala nějak utajená. Jistě by to ulevilo mnoha dětem i dospělým. Doporučuji vám číst stará vydání Kneippovy knížky Léčení vodou. Moderní vydání totiž většinou doplňují Kneippa tak, že se původní jádro ztrácí. Také staré ilustrace jsou jedinečné a stojí za to si to v praxi vyzkoušet. Je až neuvěřitelné, na kolik chorob léčení obyčejnou vodou výborně zabírá. Bylo by nespravedlivé, kdybychom s Kneippem jedním dechem nejmenovali hned našeho moravského Priessnitze. Přečtěte si o něm Kočkovu knížku Prameny živé vody, až si někdy přiložíte Priessnitzův zázračný obklad obyčejné studené vody. Nedávno mi vyprávěla jedna pamětnice z blízké osady malý příběh. Bydlela v jejím sousedství vyhlášená porodní bába. Zima končila, sněhy tály a k té bábě přišel mladý cikán: Žena bude rodit, pojďte rychle se mnou. Porodní bába (ještě mladá) byla statečná a okamžitě spolu vyrazili. Šli malou pěšinkou ve vzrostlém lese (dnes je ta pěšina už úplně zarostlá), pak podle potoka v lese až k nevelkému skalnímu masívu, kde byla mýtinka. Tam stály dva strany, vozík s koníkem byl kdesi u Jizery. V jednom stanu byla rodička, všechno kolem ní bylo vzorně upravené. Přišli včas, zanedlouho byl na světě pěkný kluk. Porodní bába předpisově porod ukončila a čisté dítě v peřince předala rodičce. Ta ale vstala, klučinu rozbalila a bosa s ním šla několik desítek metrů k potoku plnému sněhové vody. Tam kluka vymáchala (prý údajně nehlesl!) a spokojeně se vrátila do vyhřátého stanu, kde ho zase

8 zabalila a tam teprve zaplakal. Cikán porodní bábu doprovodil a štědře zaplatil. Snad ten drsný obřad měl už tomu robátku ukázat, že život nebude peříčko. (Poznámka: Pro neznalé jen dodáváme, že porodní bába byl oficiální titul té posvátné profese, jejíž vykonávání se označovalo staročeským slovesem babiti. Porodní babička je označení věku. Porodní bába je titul, hodnost. Některé další zkušenosti Jak na to v praxi? Kneipp je proto známý, že o svých celoživotních zkušenostech napsal důkladnou knížku. Dnešní medicína víc věří kromě chirurgie hlavně uměle připraveným lékům. Zdá se, že i to je jaksi jednostranné. Kneipp i Priessnitz povýšili vodu skoro na všelék. Vedla je k tomu zkušenost, jedinečnost té zázračné kapaliny i dostupnost pro chudé lidi. Voda působí přímo, jako součást člověka, i stimulačně svými tepelnými účinky. Voda budí odolnost organismu a vede k samoléčení orgánů. To se nedá srovnávat s běžným léčivem. Zkuste si vzít tabletku třeba anopyrinu a porovnejte to s tím, co prožijete pod ledovou sprchou, trvající 2 minuty, pak se mokří zabalíte do prostěradla a lehnete si do postele na 20 minut: To přece není stejné! Vodoléčba je obsáhlá nauka, zde můžeme sdělit jen pár drobností: Chlad působí stažení cév, po kterém následuje jejich rozšíření. U zesláblých osob nutno podpořit toto rozšíření třením těla. Jestliže některou oblast ochladíme, cévy kožní se stáhnou. Při tom se podráždí nervy, které informaci přenesou do příslušných center, která z toho vyvodí důsledky. Např. prohloubí dýchání a zúží zorničky. Teplo zorničky rozšiřuje. Chlad na nohou vyvolá zúžení cév v hlavě. Chlad na bederní část a vnitřní partie stehen vyvolá stažení dělohy. Zlepšuje odtok moči u mužů. Chlad na pažích odvádí krev z plic. Chlad v partiích konečníku zužuje cévy v žaludku a v játrech. Chlad v partii srdeční sníží frekvenci tepu a uklidní srdce. Naopak teplý obklad na srdce tep zvýší. Že je to málo, co zmůže jen mokrý obklad správně teplý? Ale to je jen nepatrný zlomek z obrovského repertoáru vodoléčby! Proto ještě pár pokynů. Rozsáhlejší zásahy vodoléčby nejsou vhodné ani hned po jídle ani na hladový žaludek. Při použití zábalů (říkává se také ovinů) se má do 10 ti minut dostavit příjemné teplo. Když se to nestane, ovin odstraníme. Po studené koupeli (třeba i za mrazu v přírodě) se najíme teplého jídla nejpozději za 20 minut po skončení koupele. Při běžných procedurách se po chladné terapii má ulehnout do postele nebo v některých případech zdatných pacientů se osušit a tělesně pracovat. Pokud se pacient v posteli po kúře zpotí, má potná kúra trvat asi 30 minut. Nervózní pacienty neutíráme, netřeme, necháme je v prostěradle volně uschnout. Znamenitě to léčí. Bylo by možné pokračovat celým spisem, na to zde není prostor. Jen vyjmenujeme ještě některé praktiky: - Chůze naboso v mokré trávě, sněhu, z nouze po studené podlaze nebo šlapání studené vody ve vaně. Tradičně se tomu říká kneipování. Studené obklady na různé partie těla. Oviny částí těla nebo těla celého. Pozor: rozsáhlé oviny vždy dostatečně vyždímáme, nemají být mokré, jen vlhké. U slabších pacientů přikládáme ovin na zahřáté tělo. Účinky ovinů: Zvyšují fyziologickou činnost kůže, což léčí poruchy výživy, chudokrevnost, neurastenie. Ponechají-li se déle na těle (až 2 hodiny) léčí ledviny a vylučují škodlivé látky. Oviny se někdy dávají opakovaně. Sníží horečky uleví přetížení mozku, srdce, zažívadel, plic, konejší kašel. Ovin na život je 40 cm široký a 150 cm dlouhý. Na jednom konci má 2 tkanice. Ovine se v nižší partii těla, má působit několik hodin. Možno při něm chodit, není vhodné sedět. Lze po 4 hodinách obnovit. Léčí choroby žaludku, střev, jater, sleziny, ledvin. Dále jsou důležité lázně. Mohou mít teplotu kolem 20 C. Např. se sedí ve vaně, začne se třeba teplotou 30 a přidává se studená voda. Trvání 5 minut i déle. Léčí hemeroidy, horečnaté nemoci, vleklé choroby. Končí se důkladným politím studenou vodou. Lázní se používá veliké množství. Tak např. horká lázeň rukou s předloktím, trvající 10 až 15 minut uvolňuje sinusitidu (zánět lícních dutin) k tomu vypít horký čaj, případně 1 aspirin a vypotit se. Jsou i lázně s přísadami, odvar z jehličí, bylin, senných strusek (vynikající!). Lázně parní, koupele, plavání. Ale to si milý čtenáři prostuduj a vyzkoušej už sám, do našeho vyprávění se to

9 nevejde. Vzpomínka na otužování Po řadu let fungoval na Malé Skále náš poněkud kuriózní oddíl otužileckého plavání. Bylo nás někdy až 16, plavali jsme v Jizeře i v horských rybníčcích po celou zimu. Na Malé Skále jsme pravidelně na Vánoce a Nový rok dělali jakési představení pro publikum, které stálo na silnici. Plavali muži i ženy, i o dost mladší generace. Většinou jsme museli vysekat led, aby byl k vodě přístup. Bylo to jistě dramatičtější, než plavání ve Vltavě, protože ležel sníh a řeka bývala dost zamrzlá. Ale všichni jsme byli po ta léta trvale zdraví, žádná infekce se nás netýkala, dokonce si jednou troufla bez našeho vědomí dívka s angínou (plavala tak po prvé) a druhý den nemusela do nemocnice, ale byla zdravá. (Nezkoušejte to po ní!) Jiný mladý muž si tak vyléčil astma. Pominuly i mnohé alergie. Voda je prostě nebeský zázrak. V našem podhůří se vodoléčba tradičně provozuje už nejméně přes dvě století. Synergismus organismu Řídící technika rozlišuje dvě hlavní kategorie systémů: systémy kybernetické a systémy synergetické. Kybernetický systém má zadaný program. Čidlo sleduje skutečný stav a počítač zjišťuje, jakou zavést opravu, aby vývoj systému plnil předepsaný program. Bez této kybernetické smyčky systém přestane fungovat. Synergetická soustava žije svým způsobem. Zvnějšku přijímá energii a vylučuje nepotřebné zplodiny své existence. Ale odchylky od programovaného vývoje si opravuje sám. Jak ukázal průkopník teorie synergetiky Haken, o zdárném vývoji takové soustavy rozhodují jen některé z velkého množství parametrů. Živé organismy jsou sestrojené synergeticky, jinak by nemohly existovat. To znamená, že se při poškození samy opravují. Lékaři to dobře znají, když říkávají, že během života často začnou různé nemoci ( i včetně rakoviny), které organismus napraví sám a my o tom vůbec nevíme. Pro podporu synergetických mechanismů jsou důležité posilující prostředky, často i určitá míra šoku. Sem patří i léčení studenou vodou, přírodní styl života, nemyslet na své neduhy. Když přestane jít televize, obyčejně do ní pořádně uhodíme - a často zase sama naskočí. To je obdoba správného šoku. Nejlépe tyhle zázračné samoupravující mechanismy fungují, když člověk žije tak, jak mu bylo duchovně i geneticky určeno. Každé znásilnění tělesné schránky i osobnosti má za následek oslabení vlastní synergetiky. Člověk nesmí žít sevřeně pro nějakou módní konvenci, ani se podřizovat přemíře zdravotních předpisů. Francouzský filozof Vercors říká, že nejlepší prevence vážných nemocí je metafyzická záštita. Z takového pohledu také pochopíme, že jsme s celou přírodou jeden organismus a že si svým bytím vzájemně pomáháme. Rozjímání medicínské Žiji již dosti dlouho, abych mohl alespoň trochu srovnávat. Už jsem víckrát psal, že jsem z rodiny medicínské po řadu generací. Také jsem jako fyzik často s lékaři spolupracoval. Nechť mi tedy laskavý a shovívavý čtenář promine troufalost, že se pokusím vyslovit některá svá pozorování zaměřená na obor, který jsem nestudoval. Vzpomínám na léta působení svých rodičů. Když jsem před více než půlstoletím o jejich povolání přemýšlel, měl jsem pocit, že medicína dosáhla svého vrcholu. Měli ve své ordinaci rentgen, několik elektrizačních universálních aparátů, narkotizační soupravu, zařízení pro výplachy žaludku, drobnohled s Bürgerovou komůrkou pro počítání krvinek, polarimetr. Celou dobře vybavenou chemickou laboratoř. Měli diatermii, horské slunce, dokonalou chirurgickou výbavu. A to všechno trvale sloužilo! S údivem jsem mohl sledovat mrskající se spermata, vidět na rentgenu žaludeční vřed i nádor. A přece i v medicíně mých drahých rodičů žila především moudrost velkého Paracelsa, Hippokrata, Priesnitze, Kneippa a celé řady dalších hledačů. Znali dobře i Mesmera,

10 homeopatii, Freuda. Občas otec s úspěchem použil i Freudovskou regresi. Nepohrdali zkušenostmi lidového léčitelství, bylinkářstvím. Znali dobře i pomoc shůry a čas od času prožívali i údiv nad zázračným uzdravením. Od těch dob proteklo v Jizeře hodně vody. Vědci rozluštili tajemství genů, daří se klonování, v dohledu jsou další netušené možnosti. K tomu se druží nová technika, až zázračná. Jsou tu však i překážky. Zázrak antibiotik (Fleming 1940), která už používali i naši rodiče, začíná selhávat, důmyslné a účinné léčení v nejširším měřítku totiž podpořilo vznik nových a velice odolných kmenů bakterií. Tak se v nové síle vrací třeba i tuberkulóza i další choroby. Dnes je zřejmé, že medicína asi sotva někdy ulehne na vavřínech vítězství. Trpí lidská duše. Jsme přetíženi moderním chvatem, honbou za nějakou bludičkou, doléhá tíživě ztráta víry v Boha, i prosté existenční starosti. Následek toho jsou duševní choroby, zhroucení. Lidé nemohou život unést. Plní se poradny a ordinace psychologů a psychiatrů. Vznikají nové účinné léky, různá antidepresiva. Zdá se, že navštěvovat odborníky s touto profesí je téměř společenská nutnost. Ve vyspělých zemích má snad každý lépe situovaný člověk svého psychologa. Bylo to tak i tenkrát? Ano, byli i lidé duševně nemocní, nejvíce mezi vyššími vrstvami, obvykle dobře finančně zajištěnými. Byly ovšem i klasické schizofrenie a další psychózy, avšak nesrovnatelně méně než dnes. Otec je posílal do lázní, dával i léky. Ale velmi často, i když šlo o těžší případy, jim doporučoval jít k příbuzným nebo známým na venkov a tam se zapojit do běžné sedlačiny. Jíst prostou stravu, nebát se drsnějšího počasí. Otec měl autoritu, většinou tito pacienti poslechli. Pak s úžasem vyprávěli, jaký tam prožili zázrak, viděli svět novýma očima, vyléčili se tam. Někdy se manželům nedařilo mít děti. Zase tu pomáhal venkov. Žena tam vykonávala lehčí práce, pomáhala v kuchyni, starala se o děti. Při tom se měla pravidelně po venkovsku stravovat a pustit z hlavy svůj problém, na který tam ani obvykle nebyl čas. Věřte, nevěřte, ale otec si obvykle pochvaloval, jaké tahle metoda mívala už do tří měsíců výsledky! Dnes je i tato otázka ještě naléhavější, normální mateřství se stává vzácné, snad vinou nesprávného stylu života, chvatu, diktátu módy, kouření i citového úpadku. O tom psal obsáhle a zasvěceně už Paracelsus. Naši rodiče znali dobře své pacienty, věděli o jejich rodových nemocech v průběhu 2 až 3 generací. To pomáhalo při konkrétním léčení. Poznal jsme to na sobě: Když mi bylo kolem 40ti let, najednou jsem nemohl spát. Neměl jsme tehdy žádné mimořádné starosti, práce mne bavila a přece jsem víc než 2 měsíce neusnul. Bylo to nepříjemné, byl jsem malátný, unavený, ale spát nešlo. Tehdy mi otec prozradil, že přibližně ve stejném věku ho potkalo totéž. A prý ho to přešlo rázem samo a mělo by to přejít i mne. Bez prášků a bez léčení. Už jsem mu skoro nevěřil, když tu jednoho večera jsem usnul jako dřevo a od té doby jsem normálně spal. Matka při léčení dětí používala často jiných metod, než se dnes považuje za běžné. Tvrdila, že celá řada dětských nemocí začíná nevhodnou výživou a výchovou. Znala nepřeberné množství ověřených kuchařských receptů, některé ještě od své babičky, jiné od venkovanů, s nimiž se stále setkávala. Jiné vyčetla ze starých knížek, snad polovinu jich sestavila a vyzkoušela sama. K tomu znala výborně i dětské dušičky. Také říkávala, že děti až skoro do tří let komunikují s anděly. První dětské žvatlaní je prý často právě jazyk, kterému andělé dobře rozumějí. Ve většině případů patřil k jejím radám správný jídelníček, program režimu dne a důrazné pokyny k vhodné citové výchově. Považovala za nutné dávat přesné rady i pro lidové prostředky. Návod si dala obvykle zopakovat, aby nedošlo k omylu. Ať to byla správná příprava křenové placky nebo bylinkový čaj, doma dělaná mast a cokoliv. Vzpomínám si, jak sama na sobě zkoušela, jaké množství černých bezinek už začíná být toxické. Podle svého uvážení si takovou dávku určila a snědla to. Bylo jí opravdu dva dny dost zle, pak ale přesně věděla, že pro dospělé, je maximální dávka (třeba při bolestech zad, zánětech močových cest apod.) nejvýše čtvrtina toho, co na sobě vyzkoušela. Myslím, že si při takových pokusech brala příklad z Jana Evangelisty Purkyně, který na sobě vyzkoušel celou řadu pořádně jedovatých látek.

11 Maminka věřila na otužování. Už jako malí kluci jsme plavávali ve studené vodě, sama se koupávala od února do listopadu. Vzpomínám, jak jsme byli na hřebenech Krkonoš na konci října, pršelo se sněhem, foukal ledový vítr. Bylo nás tam víc. Byla tam i má nastávající žena Dáša. Najednou maminka zavelela: Rozhalte hrudníky, postavte se čelem k živlům, je to nádhera, plná energie a zdraví. Sama šla příkladem do všech důsledků. Později se mi Dáša přiznala, že si myslela, že se naše maminka zbláznila. Brzo se ale také sama tomu bláznění přizpůsobila, protože je to moudřejší, než žít příliš důstojně. Z toho vyplývá i další poučka pro zdraví. Žít trochu pro legraci druhým a přitom být k lidem laskaví, podle možnosti je tahat z bryndy, nadlehčovat trápení. Vznikají přátelství, která jsou lék pro tělo i duši. Toužíme se občas sejít, pobesedovat vesele i vážně. Tady se tomu postaru říkávalo pobratřit se. Při přivítání a rozloučení se přátelé většinou objali, i to má silný léčebný účinek. Naše horácké Přijďte pobejt pořád platí. Legendární profesor Kukula ukončil závažnou operaci mozku. Dav přihlížejících studentů ho odměnil bouřlivým potleskem. Pan profesor se uklonil a stručně dodal: Přidám slepé střevo. Živá a mrtvá voda Tady nejde o obyčejnou vodu, píšeme o léku. Popularita elektrolýzou upravené vody začala článkem V. Latyševa v ruském časopise Vynálezce a racionalizátor v roce Historie začátků této domácí terapie je zajímavá, tady jen popíšeme, jak se to dělá. Jde o prostou elektrolýzu vody stejnosměrným proudem, kde však prostor kolem anody a prostor kolem katody jsou oddělené polopropustnou blánou. Nejlepší je pravý celofán, někdo se smiřuje s celtovinou nebo pergamenovým papírem. Elektrody jsou z nerezového plechu. Jednoduchý systém je ze dvou zavařeninových sklenic, velké a značně menší. U malé uřízneme dno, druhý konec zakryjeme polopropustnou přepážkou. Pak ji postavíme do velké sklenice otvorem po uříznutém dnu nahoru a podložíme ji dvěma špalíčky, takže okraje obou sklenic jsou přibližně ve stejné úrovni. Obě sklenice naplníme vodou a uložíme elektrody, přišroubované na pertinaxovém pásku. Vnitřní elektroda je záporná, elektroda v prostoru mezi sklenicemi je kladná. Elektrolyzér připojíme na síť přes Gretzův usměrňovač. V prostoru kolem anody se hromadí mrtvá voda (velká nádoba), ve vnitřní nádobě kolem katody je živá voda. Po určité době (podle vodivosti vody, obvykle když se voda v elektrolyzéru ohřeje na tělesnou teplotu opatrně přiložit ruku zvenčí na sklo) přívod proudu ze sítě odepneme a můstek s elektrodami vytáhneme. Pak slijeme vodu do lahví, které označíme. - Pozor! Elektrolyzér je napájený přímo ze sítě, nebezpečí úrazu proudem! Proto při každé manipulaci vytáhněte přívodní zástrčku ze zásuvky. Uvádíme výsledky vlastních zkušeností, získaných v Turnově, Úpici a v sanatoriích Jánské Lázně. (Sestavili J.Klimeš - hvězdárna Úpice, MUDr. Pavelková léčebny Jánské Lázně, Ing. J. Veselý Monokrystaly Turnov, Dr. I. Šolc ČSAV) Živá voda je alkalická, ph dosahuje hodnoty až 12. Nejsou v ní ionty těžkých kovů, pocházejících z materiálu elektrod, struktura uspořádání molekul H 2 O je proti obyčejné vodě pozměněná, je více krystalicky uspořádaná, a proto silněji reaguje s živou tkání. Působí katalyticky na funkci orgánů. Mrtvá voda je kyselá, ph klesá až na 2,5. Obsahuje ionty těžkých kovů z elektrod a to v množství několika málo ppm nebo jen zlomky ppm, podle použité vody a prošlého náboje. Zjištěná množství jsou v souladu s doporučenými léčebnými dávkami biogenních prvků. I mrtvá voda má podstatně uspořádanější strukturu než voda obyčejná, což je rovněž důvod její biologické aktivity. Jako elektrody používáme nejčastěji nerez, výjimečně stříbro nebo zinek. Když je použitá výchozí voda velmi málo vodivá, můžeme ji nepatrně přisolit. - Pro praxi neměříme přesná ph, ale označujeme živou a mrtvou vodu jako slabou, střední, silnou a velmi silnou. V uzavřené lahvi vydrží tyto vody až dva týdny. Živá voda působí stimulačně a regeneračně, snižuje překyselení žaludku, pomáhá léčit vředovou chorobu žaludku a dvanácterníku. Na pálení žáhy postačí vypít často jediný pohárek

12 středně silné živé vody. Podle potřeby lze takovou terapii dvakrát až čtyřikrát denně opakovat celý týden. Pití živé vody po jídle zmírňuje a léčí infekční kašel. Snížení potíží při adenomu prostaty živou vodou není tak zázračné, jak uvádějí sovětští autoři, ale je dobře zjistitelné. V takovém případě doplňujeme tuto terapii pitím čaje ze zlatobýlu, vrbice, vřesu. K tomu se užívá včelí pyl. Taková kombinovaná terapie přináší často velmi dobré výsledky. Obklady živé vody rychle hojí různá poranění. Střídání s obklady silné mrtvé vody snižuje bolestivost kloubů i páteře. Účinky se zesílí střídavým pitím živé a mrtvé vodě jedenkrát denně 1 dcl po dobu jednoho týdne. Při bodavých artrotických bolestech nastává někdy nečekaná úleva při vypití 150 ccm živé vody třikrát za den. Taková kúra je nárazová, 1 2 dny. Pacienti potvrzují, že bolesti výrazněji pomíjejí při současném pití čaje benediktu čubetu a puškvorce. Čaje se nedělají příliš silné a používají se až 5 týdnů. Mrtvá voda má až zázračné účinky při léčení bércových vředů, zánětů hlasivek a některých kožních nemocí. Léčí se obklady, které se občas vystřídají obkladem živé vody, při krčních nemocech se kloktá, občas se trochu vody spolkne. Čistíme-li zuby střídavě živou a mrtvou vodou, zabraňuje se paradentóze i kazivosti. Mrtvé vody pijeme maximálně třikrát denně 80 ccm po dobu 1 týden. Navečer se doporučuje místo mrtvé vody voda živá. Obě vody se nikdy nepijí současně, ale s časovým odstupem. Plísňová onemocnění a ekzémy ustupují po koupelích po dosti silné vlahé mrtvé vodě. Koupele a obklady střídavě obou vod léčí hemeroidy, řitní trhlinky a infekce. Také se dobře hojí popáleniny. Mrtvá voda většinou úspěšně zvládne běžný průjem. Bolesti krční páteře se potlačí teplými obklady mrtvé vody se současným pitím mrtvé vody před jídlem. Omývání nohou silnější mrtvou vodou odstraňuje jejich zápach. Střídavé pití živé a mrtvé vody se osvědčuje při bolestivém zánětu jater. Jeden pohárek mrtvé vody odstraní spolehlivě bolest hlavy. Kombinace střídavého pití mrtvé a živé vody s doplňujícím čajem z puškvorce léčí vleklé zažívací a střevní obtíže. Omývání dětských vyrážek a lišejů mrtvou vodou má dobré výsledky. Při různě lokalizovaných bolestech s nejasnou diagnózou se osvědčilo přikládat na bolavé místo mírně kompresní obklad ohřáté živé vody a mezi obklady omýt mrtvou vodou. I prudké infekce chřipkového charakteru se potlačí vyplachováním nosu a kloktáním mrtvou vodou a na noc vypít vodu živou. Aktivovaná voda může sloužit jako dobrý pomocník krčního lékaře při léčení angíny, zánětu hlasivek i dalších nemocí. Aktivované vody jsou nejen vynikající prostředek při léčení bércových vředů, ale i proleženin a řady dalších chorob. Kombinací aktivovaných vod s běžnými léky je možné uvážlivě snížit dávky těchto standardních léčiv. Silná mrtvá voda rychle sterilizuje prostředí i chirurgické nástroje. Živá a mrtvá voda prodělává v poslední době svou další renesanci, protože překvapila nečekanými účinky. (M.Košelja a A. Březinová). Košelja dokonce zjistil že se dají v aktivované vodě rozpouštět látky jinak ve vodě nerozpustné například propolis v živé vodě. Ještě pár slov o vodě. Voda je přímo zázračná kapalina. Velké studie jí věnoval V. Patrovský, V.I. Klassen a další. Ostatně už před více než 100 lety se konaly fyzikálněchemické pokusy s vodou (Liesegang, Nernst atd.) V naší krajině se pokusy s vodou zabývali i skláři. Ti mívali za okny na světle zavěšené barevné láhve s vodou. Tvrdilo se, že působením barevného světla (hlavně za slunečního svitu) se nějak voda mění a stává se léčivá. Její účinky pak ovlivňovala barva skleněné baňky (červená např. povzbuzovala, modrá uklidňovala, zelená měla stabilizovat zdraví). Někteří přidávali do vody malé množství soli, cukru, výluhu popela, i pár kapek alkoholických rostlinných extraktů. Prý byly účinky pití takových vod někdy až zázračné. Serióznější výzkumy citovaných odborníků se zabývaly pokračováním pokusů Mesmerových, čili působením magnetických a elektrických polí - a také vlivem mentálního působení na vodu. Patrovský výsledky takových pokusů objektivizoval, při čemž jako reprodukovatelné indikátory používal hlavně semena a mladé rostliny. Vliv těchto vnějších činidel je nepopíratelný, pokusy jsou reprodukovatelné. Voda z horského pramínku či přírodní studánky je doslova medicína. Rovněž i voda z rozpuštěného čistého ledu, kde shluky molekul H 2 O

13 zachovávají po několik týdnů struktury ledu. Taková voda údajně bez problémů přímo vstupuje do živých tkaní, což je u běžných vod několikrát složitější. Pokusy konané zaléváním květin potvrzují silné působení lidských myšlenek a vztažených rukou na účinky takových vod. Biologické účinky vody se také významně zlepší, vložíme-li baňku s vodou do včelího úlu (stačí na 2 hodiny) nebo do pyramidy (na potraviny stačí základna 1m x 1m viz dále). To znali už dávno naši předkové, kteří nad používaným pramenem rádi stavěli stříšky ve tvaru pyramidy. Strukturu pozmění i voda překapaná kapilární trubičkou. Jestliže mícháme v nádobě (okurková láhev) vodu ve směru hodinových ručiček, voda se mění. Můžete míchat i opačně, ale vlastnosti vody budou zase jiné. Pokud bychom tento pokus dělali na jižní polokouli, vyjde to zhruba obráceně. Homeopatická příprava léků využívá rovněž změn struktury vody dlouhodobým rituálním mícháním. Zase je tu jedna záhada, takový Mesmerovský efekt: když vodu mícháme elektrickým míchadlem nebo zmechanizujeme přípravu homeopatického léku (potencování), výsledky jsou velmi slabé. Musí se to dělat ručně a pracovník má být zaujatý svou prací, stát se nutným článkem přípravy léku. Proč to tak je? Nevíme a bude asi nejmoudřejší, když to ponecháme jako tajemství. Intermezzo Ve zdejším kraji často lidé zavěšovali mezi okna barevné skleněné baňky s vodou, byla to jakási příruční lékárnička. Kupodivu tyhle nejmírnější medicíny také fungovaly. To se kdysi dávno zalíbilo jednomu lékaři, který si takové barevné baňky odvezl s sebou do svého působiště až na Podkarpatskou Rus. To bylo za naší první republiky. Na tom by nebylo nic zajímavého, kdyby se kolem roku 1949 neobjevila v lékařském časopise zpráva, že právě tento lékař léčil penicilinem snad o 15 let dříve než Flemming! Podrobnosti ani jména si nepamatuji, ale vím, že nedával do baněk jen čistou vodu, ale i různé přísady. A právě v jedné té baňce míval ve vodě trochu kvásku, kůrku chleba a nevím co. Při těžkém až ztraceném případu zánětu plic, zkusil dát jakýmsi vnuknutím pacientovi dost nelibě vypadající tekutinu právě z té baňky, stav se zlepšil a po opakovaných dávkách se mladík úplně uzdravil. Pěstoval potom svou kulturu ve více baňkách a měl s tím výborné výsledky u řady nemocí. Uvedený článek končil tuhle raritu zjištěním, že jejich kolega pěstoval antibiotikum, aniž to věděl. Bydlení Stále toužíme po větším pohodlí, po moderním bydlení s všemožnými technickými zázraky. Dobré to ale není. Teplý záchod. Je tam posezení s knihou, klid. Stačí ale nevelká dispozice a v té klidné pozici si vyrobíme hemeroidy, které pak trápívají celý život. Záchod nevytápěný, studený, nás donutí, abychom tam zaběhli pokud možno v poslední chvíli a rychle tam své poslání vykonali. Pak i člověk s rodinnou dispozicí k tvorbě varixů nemusí hemeroidy dostat. Kneipp mu navíc doporučí občasné studené sedací koupele a jedno trápení je skoro zažehnané. A po stolici se rovněž omýt studenou vodou. Dnes už víme, jak důležité pro život jsou ionizované částice v ovzduší, ionty. V jednom krychlovém cm vzduchu má být alespoň několik desítek záporných iontů. Když jdeme lesem po bouřce, bývají jich tam v 1 cm 3 stovky až tisíce. Nálada se nám zlepší, dobře se dýchá, zdraví se vrací. Dobře jsme si zateplili bydlení. Vnější zeď jsme obložili polystyrénem, okna doplnili těsněním, topíme ústředním topením nebo akumulačkami s větrníkem ve spodní části. K tomu si pustíme televizi. Obrazovka produkuje převážně kladné ionty, které záporné ionty úspěšně likvidují. Venkovský vzduch nemá do místnosti přístup. Počet záporných iontů, klesne na 2 až 10 v 1 cm 3. Dýchá se těžce, jsme malátní, ospalí, choroby se radují. Před půldruhým stoletím napsal náš slavný lékař a přírodovědec Jan Evangelista Purkyně nevelkou knížku o topení a větrání obydlí. Ačkoliv ještě neuměl ionty měřit, doporučil jako

14 nejlepší topení obyčejná dobrá kamna. Ta spodními dvířky vzduch z místnosti odsávají a komínem ženou ven. Netěsností oken a dveří vniká dovnitř čerstvý vzduch (až se pohybuje záclona na okně!) a ionty i kyslík se trvale obnovují. (Purkyně už dobře znal ústřední topení, ale nefandil mu). Také obložení zdí izolačním polystyrenem má své slabiny, polystyren sublimuje a zplodiny proniknou difusí i silnou zdí. Jeden přítel se mi kdysi chlubil, že si zateplil dokonale bydlení (sublimát té izolace je nezdravý!) a aby se zdravotně chránil, odstranil z několika svítidel připevněných na zdi podložky, které byly kdysi předepsané proti požáru. Prý obsahovaly azbest! To je nehoráznost, neznalost a dílo falešné propagandy. Ale mlčel jsem, abych mu nezkazil radost. K tomu si navíc natřel vnitřní dřevěné schodiště luxolem. (Ten je výborný, ale ven. Doma je správná fermež). V našem kraji prýští ze země prakticky všude radon. Je zhruba 10 x těžší než vzduch a jeho větší koncentrace je opět škodlivá. Staré venkovské domky mívaly podezdívku z kamenů, které nebyly ani spojené maltou, spíš jen položené skoro na sucho. Když při jarním tání natekla ze svahu spodními průduchy jarní voda, nebylo třeba ji pumpovat ven, vytekla brzo sama a sklep byl v pořádku. Při tom z podlahy prýští neviditelný radon, zvláště když klesne barometrický tlak. Ale radon je těžký, drží se nízko jako voda a tou děravou podezdívkou radon teče ven. Teď přijdou další majitelé z města, domek si vylepší. Podezdívku dokonale scelí a zpevní betonem, třeba obloží břidlicí a ejhle! Jarní voda si stejně své cestičky našla, ve sklepě je potopa a voda nemizí. Musí se pumpovat. Radon vidět není, sklípek se naplní a už je radon v pokoji a v kuchyni. Ale nikdo jej nevidí. Paní domu horlivě luxuje, těžký radon výfukem vysavače se rozvíří i s jemným prachem a všichni to dýchají a tak se rekreují. To opravdu není dobré. Ale ti staří tátové o radonu nic nevěděli. A přece to moudře vyřešili. Když dnes si někdo v našich končinách staví, obvykle nejdřív vybuduje protiradonový bazén a do něj se teprve staví domek. Nedovedu ohodnotit, jak to účinně funguje. Když ale stěny toho bazénu náhodou časem popraskají, je tam radon zase atd. -, ale to řešit nebudeme: Rozhodně, když se v našem podhůří rekreujete, choďte víc ven, dívejte se na tu nádheru, těšte se vůněmi přírody. Naučte se znát souhvězdí i planety. Je to až nevyslovitelná radost a krása. A pořiďte si včely, je v nich ukryto mnoho radosti i zdraví, ošetřování včelstva omlazuje. Svatý František z Assisi se své tělesné schránce příliš nevěnoval. Říkal jí: Můj osel. Mému oslovi se dnes nějak neudělalo dobře. Když na to bude čas, musím ho nechat chvíli vyspat. Typologie člověka Zdejší léčitelé si odpradávna všímali typů svých pacientů. Někdo byl hubený, někdo tlustý, někdo měl povahu klidnou, někdo byl pruďas. Nejen to. Svůj význam měl hlas, spánek, otevřenost či uzavřenost, záliby, tvar hlavy, rukou, atd. Každý jsme originál a podle toho se řídí i léčebný proces. Vždyť podle svého typu si lidé vybírají povolání, partnery i životní cíle. Léčitel především odhadoval, zda nemocný má svůj přirozený typ, který je v podstatě zděděný, nebo zda pacienta pozměnily vnější okolnosti, případně nemoc. Pro odhad zděděného typu byla dobrá znalost rodičů, prarodičů a dle možností i příbuzenstva. Samostatné určení typu člověka hned ukážeme. Při tom budeme podle J.E. Purkyně a E. Kretschmera nazývat štíhlé jedince asteniky a zavalité pykniky. Celou širokou škálu pak obsáhneme doplňujícími přívlastky mírný, výrazný, extrémní, atd. Typ člověka vyjádříme jediným typovým koeficientem, který vzhledem k okolnostem popisuje jeho komplexní situaci. Je třeba vzít v úvahu, že existuje jakýsi geneticky daný ideální stav, který bychom mohli v každém věku vyjádřit odpovídající hodnotou T (dědičné). Pak je tu ale stav reálný, kdy T (reálné) je poněkud jiné než T (dědičné). Větší rozdíl obou T není dobrý, obojí T by mělo být zhruba stejné. Teď si zkusíme na sobě nebo i na přátelích typový koeficient určit. Vyjdeme z přiložené tabulky, kde pro každou vlastnost uvedenou v stejném řádku odhadneme bod, který odpovídá

15 zkoumané osobě. Tak získáme ve všech řádcích po jednom bodu, které budou jistě trochu rozházené. Jejich těžištěm vedeme svislou přímku, která protne stupnici K dole. I když celé zjištění děláme od oka, výsledek je až nečekaně spolehlivý. Když třeba máme hodně hluboký hlas, bude bod značně vlevo, při středním bude někde uprostřed a při vyšším bude někde vpravo. Na stupnici dole (pro muže a pro ženy) svislá přímka ukáže pravděpodobnou číselnou hodnotu K. Pro výpočet T platí vzorce: T muži = K T ženy = K Jestliže známe svou výšku v udanou v metrech, pak můžeme vypočítat svou optimální váhu G (kg) pro tento věk. Platí rovnice: G = T x v 2,5 Tak například ženě středního věku vyšlo K = 6, což vede k T opt = 21. Je vysoká 165 cm = 1,65 m. Podle vzorečku najdeme na kalkulačce G = 21 x 1,65 2,5 = 21 x 3,497 = 73,4 kg. Vypočtenou váhu porovnáme s váhou skutečnou. Při dobrém souhlasu je pacient typologicky ve své normě. Jinak mohou rozdíly signalizovat i hlubší souvislosti s nemocí, případně to dokazuje závažné vnější zásahy do zděděného typu. Tohle všechno dělá zkušený léčitel bez znalosti vzorečků, bez kalkulačky, jen odhadem a intuicí. Tak si v duchu porovná skutečný stav se stavem ideálním. On dobře ví, jak se promítne změna tělesného typu do celé osobnosti, do povahy, do zdravotního stavu. Někteří psychiatři říkávají, že změnu váhy o každé kilo provází závažná změna psychiky i povahy. Ne té mělké, kterou snad předvádíme ve společnosti, ale opravdové, hluboké, osobní. Jsme každý jiný, tak to má být. Předpisová uniformita je ke škodě, protože v pestrosti je zdravý základ příštích generací. To dobře věděl už Paracelsus a postupně řada novějších badatelů, i genetik Dobzhansky. (Už ve starověku vyžaduje římský císař, aby byl obklopen baculatými muži i ženami, ke kterým měl větší důvěru.) Paní Patočková i další dobří léčitelé byli a jsou v odhadu typu mistři a svůj posudek dovedli pacientovi přesvědčivě sdělit. Paní Patočková často řekla dívce pykničce, která kvůli módě chtěla vypadat jako modelka: Holka neblbni, zkazíš si život. Najdi si kluka, který tě bude mít rád takovou, jaká jsi. Roubíček chtěl žít obzvlášť svatě, a tak se radil se svým rabínem. Ten mu nakonec řekl: Vědí Roubíček, on Hospodin nechce, aby byli Mojžíšem, on jen žádá, aby zůstali celý život Roubíček. Chasidská moudrost Šaman Badma Badajevič Setkal jsem se s ním v burjatském městečku Mondy v Sajanských horách poblíž hranice Mongolska. Byl jsem na Sibiři služebně. Spolupracovali jsme s astrofyziky Sibiřské akademie věd SIBIZMIR, kteří mají vysokohorskou observatoř na hřebeni hor nad Mondami. V té době slavil šaman a kněz Burjatů své sedmdesátiny. Znal se dobře s vedoucím astrofyzikem Valerijem, byli jsme pozváni na jeho oslavu. Bylo to velkolepé, v dlouhé místnosti nás bylo přes 50. Jeden Badmův příbuzný byl v uniformě, seděl v čele dlouhého stolu, já jsem dostal čestné místo vedle oslavence, jako jeho první přítel z Československa. Hostina trvala od večera do svítání, jedlo se všechno možné a s jistotou jsem čekal, že mi bude zle. Ale známí z vesnice mě přesvědčili, že když budu jíst v pořadí, co nám dají, nic mi

16 nebude. Stalo se přesně tak. Po noční jízdě cestou necestou nad propastnými srázy na observatoř jsem se probudil až před polednem v růžové náladě do mrazivého slunného dne. Badmova oslava i s jeho požehnáním byl krásný zážitek. Burjati uctívají jako nejvyššího boha Burchana, ale odlesk božství vidí v každém stvoření, zvířatech, rostlinách, stromech i ve skalách. Burchanovy oltáře jsou vybrané stromy, kolem nich jsou dřevěné lavice pro modlitbu, rozjímání i dary věřících. Badma vnímal citlivě i Ježíše Krista. Snad mu do značné míry splýval s jejich národním Burchanem. Šaman měl malé hospodářství jako každý jiný. Žádný okázalý kostelík nespravoval, burjatská shromáždění se soustřeďují na děkování, prosby za úrodu, křtiny, svatby, pohřby, sváteční dny. Šaman také léčil. Znal dobře byliny, na prvním místě uznával rozchodnici růžovou (rhodiola rosea), netřesky, rdesna, šalvěje, dobromysl, hadinec a řadu dalších. Velký význam se přikládal pupenům keřů a stromů. Vařil čaje, míchal masti, masíroval. Léčivky se často nakládaly do vodky. Při léčení vzkládal ruce a potichu se modlil. Burjati mají osobitý výraz, ženy mají většinou jemný černý knírek jako Arménky, není možné rozeznat jejich věk. Od 20ti let do 55 let vypadají stejně. Jedí jídla podobná našim, většinou je polévají smetanou a obkládají dobromyslem, šalvějí, mateřídouškou. Maso bývá jehněčí, místo knedlíku je cosi, co se podobá slovenským haluškám. Tenkrát byla jejich země součástí SSSR, takže jsem se s nimi dobře dohovořil rusky. Všechno u nich bylo prosté, rádi se sešli a popovídali si, vládla tam pohoda. Když Badma zemřel, měl asi 85 let. Byl si jistý, že život po smrti pokračuje, že bude krásný a užitečný, a proto se smrti nebál. Stejnou víru sdílejí i ostatní Burjaté v té krásné horské zemi. Na Badmu, šamana, kněze a vždy laskavého člověka malé postavy se nedá zapomenout. Léčí pyramida? Protože jsem byl často dotazován, co soudím o účincích různých vyráběných pyramid, rozhodl jsem se pokusně takovou pyramidu na zahradě postavit. Udělal jsem ji ze dřeva, z nehoblovaných prken tloušťky asi 25 mm a rozměr podstavy 230 x 230 cm. Menší pyramidu rozhodně nestavme! Uvedené míry jsou pro vnitřní prostor pyramidy. Úhel stěn pyramidy jsem zvolil α = 52. Jsem si vědom, že se traduje jakási optimální závislost tohoto úhlu na zeměpisné šířce místa pyramidy ϕ, ale i když tato závislost má určité opodstatnění, nepovažuji přesné dodržení tohoto úhlu za důležité. Pro úplnost však uvádím snad nejlepší vzorec pro výpočet úhlu α ze známé zeměpisné šířky ϕ: α= 5 x (9 + 3 x sin ϕ) (1) (Pro zeměpisnou šířku 50 vychází α = 56,5 ) Nejdřív trochu geometrie. Označme délku strany podstavy písmenem z, výšku pyramidy v, délku hrany pyramidy h, úhlopříčku u, výšku stěny pyramidy p. Úhel mezi hranou pyramidy a úhlopříčkou označíme ω, úhel mezi sousedními stěnami označíme ψ. S použitím trigonometrie, případně i prostorové analytické geometrie odvodíme soustavu vztahů: (Viz též obr. ) v = (2) (3) (4) (5) (6) (7) Pro názornost sestavíme tabulku numerických výsledků: 45 1,0000 1,4142 1, ,3 120,0

17 50 1,1918 1,5557 1, ,1 114,5 52 1,2799 1,6243 1, ,2 112,3 55 1,4248 1,7435 2, ,3 109,2 60 1,7321 2,0000 2, ,8 104,5 65 2,1445 2,3662 2, ,6 100,3 70 2,7475 2,9238 3, ,8 96,7 Pyramida je vztyčena na podsadě (jako stan), v jejíž rozích jsou trámky 10 x 10 cm. V mém případě je výška podsady na západní straně 45 cm a na této straně jsou i dveře pyramidy. Protože má terén svah k východu, je na východní straně výška podsady asi 70 cm. Trámky v rozích zasahují asi 25 cm do země. Podlaha byla vyhloubena 20 cm, pokryta kameny, zasypána drtí. Pak jsme ji přikryli starými igelitovými pytli (kvůli vlhkosti) a navrch byl nanesen beton, míchaný chudě, 1 : 8. Dnes je podlaha dokonale suchá. Vlastní pyramidu nesou v hranách čtyři trámky, které nejsou pravoúhlé, ale mají vypočtený tvar (viz např. tabulku). Je vhodné je upravit z pravoúhlých trámků 10 x 10 cm podle obr. 2a nebo 2b. Jejich délka se počítá z rovnice (5), numerické hodnoty opět rychle najdeme v tabulce. Tyto čtyři hrany nesvírají s vodorovnou rovinou úhel α, ale úhel ω, který se počítá z rovnice (6) a je uveden i v tabulce. Vrcholy svislých trámků seřízneme tak, aby trámky hran pyramidy, k sobě při správném sklonu dobře přiléhaly. Okraje dotýkajících se trámků se na vnější straně kryjí. V tomto postavení trámky shora svrtáme otvorem o průměru 8 mm. Do těchto otvorů pak mírně ztuha nasuneme železné tyčky, které brání ujetí hranových trámků do stran. Délka trámků je správě vypočtená, nahoře je vyrovnáme a provizorně svážeme. Na pokrytí pyramidy jsou nejvhodnější prkna střešní, která do sebe zapadají, ale není to nutné. Obedňovat začneme od spodu, nejnižší prkno pyramidy nechť přečnívá podsadu asi o 6 cm (kvůli dešťové vodě). Nezapomeneme na okna (udělal jsem 3, na všech stěnách bez dveří). Podle dispozic terénu jsou dveře buď na východní nebo na západní straně. Dveře volíme dostatečně široké, aby bylo možné vnést do pyramidy příslušný nábytek. V mém případě dveře do podsady nezasahují, musí se překračovat. Podsada s dveřmi by byla méně pevná. Okénka jsou menší, čtvercová, našel jsem je na smetišti. Dveře jsem vyřešil závěsem z pevné stanoviny, protože jsem měl strach, že by si dřevěnými dveřmi mohla vnoučata při velkém zájmu přiskřípnout prsty. V pyramidě upravíme lehátko, zhruba ve výši horního okraje podsady. Udělal jsem je rovněž z prken na celou délku podsady. Má směr sever jih a správná poloha na něm je s hlavou k severu. Mělo by být dost široké, protože u stěny pyramidy je nad ním malá výška. U jižní strany mám stůl s obyčejnou židlí. Nad stolem po levé straně je žárovka, proud jsem přivedl zemním přívodem. Pyramidu i podsadu přikryjeme tenkým dehtovým papírem, na který je možné přitlouci lepenkový šindel, (nejlepší je ale rákos). Nad jižním okénkem jsem vyvrtal kruhový otvor o průměru 7 cm, který podle Egypťanů používá duše KÁ, aby mohla z pyramidy vyletět do volného prostoru. To se netýká jen mrtvých, ale každého člověka, když spí. Duše pak venku volně poletuje a vrací se, když se spící budí. Nezapomeňte na to, jinak je funkce pyramidy neúplná. Jaké jsou naše zkušenosti s pyramidou? Především je nutné už při její stavbě mít na zřeteli jen věci dobra, sloužícím bližním v souladu s Božím požehnáním. Není správné čekat od pyramidy nějaká kouzla, čarování. Pyramida je prostě vhodný geometrický prostor, jehož ohraničení vzbuzuje veselé myšlenky, umožňuje soustředění, vzbuzuje zdravé atavizmy z dávných dob, kdy naši předci si stavěli podobná obydlí. V malých prostorách s rovným stropem jsou někteří lidé trápeni klaustrofobii. Jiní lidé se nemohou odhodlat přejít rozlehlý prostor, trpí agorafobií. Jehlanový tvar pyramidy je jakési optimum, kde takové negativní emoce ustupují. Když si v pyramidě sednu nebo lehnu, vím, že jsem blízko okolního světa (vždyť je to na zahradě), ale při tom mám dokonalé soukromí, což je někdy v této hektické době vzácnost. Dobře se tam přemýšlí i odpočívá. Proudí tam nějaká zdravá kosmická energie, jejíž vír se vznáší nad vrcholem pyramidy a je i uvnitř? Já nevím. Jistě, proniká tam i

18 jakási forma energie, kterou neumíme měřit, ale která určitě existuje. Kterou vnímá spíš duše než měřicí přístroj. Která patrně nese i závažná poselství. Svou izolací v pyramidě jsme citlivější, nalezneme správnou cestu a často jsme tak i vyléčeni. Zatím ze zkušenosti vím, že pyramida výrazně léčí nespavost, klaustrofobii a různé disharmonie duše i těla. Teď se trochu zamyslíme nad tajemstvím té nefyzikální energie. Odbočme trochu do radiotechniky. Anténa zachytí část energie elektromagnetických vln, které se šíří v jejím okolním prostoru. Elektronka nebo tranzistor tuto energii zesilují a detekují namodulovanou informaci, která má pro nás nějaký význam. Důležitá část přijímací aparatury je rezonanční ladicí obvod. Bez něj bychom slyšeli jen nezřetelnou směsici programů silných rozhlasových stanic, ale sotva bychom mohli rozluštit to, co nás právě zajímá. Rezonanční obvod (cívka s kondenzátorem) vybere požadovanou stanici, a to tím lépe, čím je tento obvod kvalitnější. Proč o tom mluvíme v souvislosti s naším tématem? Protože naše nitro, duše, je také takový citlivý přijímač, k němuž přichází řada informací, někdy i velmi slaboučkých. Ty pak jsou snadno překryty silnými signály, které jsou často méně důležité. Potřebujeme však znát právě to slaboučké sdělení. Potřebujeme pro jeho příjem svůj rezonanční obvod. Jeho hlavní podíl si musíme vytvořit sami v sobě, musíme chtít tu slabou informaci přijmout. V této situaci na nás však často doráží okolní svět tak silně, že slabé signály přeslechneme. Tady může naše pyramidka pomoci jako berlička, která nás odstíní od hřmotu okolního světa a zlepší kvalitu našeho chabého ladícího obvodu. Kdož ví, zda pyramidka nefunguje i jako anténka. Není to vyloučené. Pyramidka je opravdu dobrý pokojík, který usnadní naše soustředění i naslouchání. Vždyť modlitba je rozhovor, to není jednostranný projev z naší strany, ale především naslouchání Božímu hlasu, který nás k něčemu vyzývá. Často diskutované pozitivní nebo negativní vlastnosti pyramid nejsou záležitostí samotných pyramid, ale jde o projekci našeho srdce. Už při její stavbě dbáme na její použití pro dobré věci a také ji potom nezneužijeme na nic špatného. Tak sami vytváříme pozitivního genia loci, což obvykle pozná i cizí osoba, když naši pyramidku navštíví. Je to vyzkoušené. Ve starších dobách se dělávaly nad úly pyramidální stříšky. Včelaři nás ujišťovali, že pak včely lépe přezimují, mají lepší snůšku a lépe se s nimi pracuje. V 60. letech jsem na bulharsko-turecké hranici při výpravě za zatměním Slunce měl možnost seznámit se se včelařem, který na úly s takovými stříškami nedal dopustit. Byly to slamáky s volným dnem. U nás se stříšky úlů pokrývaly šindelem a mívaly úhel 60, Podobné stříšky bývaly i nad studánkami, i tam se věřilo, že správná stříška patří k dobré studánce. Ještě dnes najdeme pyramidální stříšky nad lidovými zvoničkami. Když jsem pyramidku dokončil, již druhý den uvnitř jejího vrcholu si začala vosí matka stavět svou báň. Téměř přesně uprostřed. Moc dobře jsme si rozuměli, cítila se tam spokojená. Ale nakonec jsem její baňku ač nerad vynesl jinam, kvůli malým vnoučatům. Zkoušel jsem si tam předpisově lehnout (s hlavou k severu). Je to velmi příjemné, pohled do vrcholu pyramidky pomáhá ke klidu, uvolňuje myšlenky a když se nebráníme, brzo usneme. Říká se, že takový spánek je relaxace, uzdravování, že má zázračné výsledky. I tady musím říct, že je důležité, s jakými pocity uléháme. Zda jsme všem odpustili, zda toužíme po prostém životu, zda máme v srdci aktivní lásku k lidem. Pak se s velkou pravděpodobností probudíte velmi osvěženi, s jasnou hlavou. U stolku v pyramidce se dobře čte i píše. Proto jsem tam zavedl elektrický proud (zemí) a jižnímu okénku jsem po stranách přišrouboval dvě žárovky (25W). Schodišťovým vypínačem je možné přepínat žárovky tak, že buď levá svítí plným napětím, nebo že se obě zapojí do série a pak obě svítí slabým žlutým světlem, což je někdy příjemné k přemýšlení. Kdybyste chtěli použít pyramidu na uskladnění potravin, postavte takovou pyramidu na stinné místo a doplňte ji větráním. Na Ukrajině s tím mají dobré zkušenosti. Zkuste to sami, po určité době se zlepší i kvalita potravin. Zdá se, že pro plný efekt není dobré stavět příliš velké pyramidy. Kdybyste už takovou větší stavěli ( např. do 350 cm), můžete ji doplnit vstupní chodbičkou, kde se dají lépe vyřešit dveře

19 i vstup. Ale až budete uvnitř, doplňte vstup do chodbičky alespoň záclonu, kterou dole zajistíte vodorovnou laťkou. Pokusnou pyramidku na naší zahradě navštívilo už více přátel, aby ji vyzkoušeli a všichni byli spokojeni, ono to funguje. Jistě ten tvar souvisí i s architekturou lidových staveb v naší krajině, která je obrazem duše našeho lidu. - Metoda Jana Masaryka Byla to ryze česká léčebná metoda, kterou náš milý Jan Masaryk razil za 2. světové války. Tehdy pracoval jako ministr zahraničí naší vlády v Anglii a rozhlasem hovoříval ke svému národu. Dlouho Němci postupovali a náš národ byl z té situace vážně nemocen. To nebyla jen duševní krize, z toho byly opravdové infarkty, mrtvice i zhoubná onemocnění. Ale náš Honza nás léčil právě svými rozhlasovými projevy. Na uších sluchátka nebo s uchem přitisknutým na ampliónu jsme se snažili ve vřavě rušiček zachytit jeho slova. V rádiu jsme měli ilegálně zamontovanou krátkovlnnou cívku (čerčilka), která byla úředně odstraněna. Na ladicím knoflíku visel povinný štítek: Pamatuj, že poslouchání cizího rozhlasu se trestá vězením i smrtí. Náš milý Honza hodnotil pravdivě a přesně aktuální situaci, nic nezapíral, ale měl vždycky takový dobrácký, optimistický pohled, i když to zrovna tak nevypadalo. On věřil s Komenským, že vláda věcí tvých, zase se k tobě navrátí, ó lide český. Na konec svého projevu pak připojoval svou jedinečnou bojovou výzvu pro nás všechny: Povytáhnout kalhoty a furt se jde. Vy, mladí, vžijte se do té válečné doby. Tohle zakončení, to byla vítězná polnice, žádná poražená nálada a když jsme to vyslechli, vracelo se všem i zdraví. PS: Vyslechli jsme po válce jako vysokoškoláci řadu Masarykových projevů. On opravdu věřil, že komunismus bude evangelium v praxi. On věřil v křesťanský humanismus uvedený v život. Když pak poznal, že skutečnost zblízka vypadá docela jinak, že se zase připravuje vláda vyvolených ustrašenců s ohnutými hřbety, už to neunesl. Já věřím, že z toho okna skočil sám. To je těžší obvinění té doby, než kdyby ho někdo z okna hodil, je to zoufalství nad zradou ideje, které sám věřil. Snad měl mít při sobě blízkého kamaráda, který by mu připomněl jeho vlastní heslo. Proto si to Masarykovo heslíčko moc dobře zapamatujte. Mnoho našich bližních to občas potřebuje slyšet. Setkání pod Araratem S mou první ženou Dášou, (která mi zemřela, v 48 letech), jsme si za mlada popřáli velký výlet do Gruzie a Arménie. V Arménii jsme chtěli poznat vzácný národ, který první přijal křesťanství, prožil se ctí těžké dějiny, včetně turecké genocidy a zůstal své víře věrný. Tohle očekávání se nám vrchovatě splnilo. Však i naše dvouhodinové setkání s nejvyšším představitelem arménské církve potvrdilo, že je to národ vzdělaný, který si váží své prastaré kultury a který nechce ani v příštích generacích upadnout do prostřednosti. Nechci psát cestopisné vyprávění, ani se svěřovat s tím, že Arménky jsou velmi hezké a sluší jim i tmavý knírek, který většina z nich má, ani nebudu opěvovat malebný exotický kraj plný kytiček. Jen o jednom setkání vám musím povědět. Vypravili jsme se k jezeru Sevan pod Araratem, ze kterého vytéká řeka Aras, která pomocí kanálů zavlažuje suchou krajinu na jejich březích. Sevan je veliké, krásné a pitné jezero, na jehož kamenitém pobřeží stojí několik půvabných malých kostelíčků arménské církve. Tenkrát bylo ještě dovoleno se ve studených vodách Sevanu koupat, ale věřte mi, že jsme do té ledové lázně vlezli s Dášou jen my a ještě tři starší lidé, kteří nám vysvětlili, že to dělají jako léčebnou proceduru na různé nemoci stáří. Brzo jsme ledovou koupel ukončili, převlékli se do suchých svršků a hřáli se na horském sluníčku. Při tom jsme pozorovali zajímavou skupinku lidí, která přicházela z údolí. Vedl je starý vousatý pán, snad ve věku mezi 70ti a 80ti lety. Za ním šlo asi 15 mladých poutníků, o nichž jsme později zjistili, že to byla jeho početná rodina. Mládež nesla na zádech otýpky dřeva, podobně jako Izák na Horu obětování,. Syn dědečka nesl živého beránka, ženy měly tašky s proviantem. Celá ta malá karavana se usadila kus nad námi vedle jednoho kostelíka.

20 Patriarcha rodiny se zvedl a šel k nám. Pozdravil, představil se a zeptal se, zda jsme křesťané. Když jsme přisvědčili, pozval nás do své rodiny. Tam nás ale čekala zkouška z biblických znalostí, ve které jsme obstáli. Pak k nám dědeček přišel, objal nás a pozval, abychom se účastnili hostiny beránka podle tradičních obřadů. Přijali jsme to. Mladší otec porazil rituálně beránka, ohýnek už plápolal a nastalo opékání. Ženy vyndali chlebové placky a nahořklou zeleninu i demižón vína. Každý dostal tácek, dědeček se pomodlil a požehnal pokrm a začaly hody. Cítili jsme, že je to zřejmá obdoba svatého přijímání. Byla to vzácná a požehnaná chvíle, která z paměti nevymizí. Na rozloučení jsme se společně pomodlili modlitbu Páně, dědeček nás znovu objal a políbil a pak jsme se s velkou upřímností bratrsky objímali všichni. Ten dědeček byl lékař a krásně nám vyprávěl o lidovém léčitelství a hlavně o vzácné kapalině, o vodě. Život v ní začal, díky ní život pokračuje, vodou se křtí, voda je nenahraditelný lék. Pěl ódy na všemožné otužování, které prý léčí snad všechny nemoci a do srdce vlévá radost. Prostě arménský Kneipp (ovšem Kneippovy metody dobře znal), ale měl k vodě svůj osobitý přístup. Při svém vyprávění dokazoval, že Arméni jsou věrní křesťané a pro své přesvědčení zažili za 1. světové války těžkou genocidu. Nad naším krásným setkáním se za hladinou Sevanu tyčil biblický Ararat, vysoký 5160 m, jehož zasněžené vrcholky oslnivě zářily v zapadajícím slunci. Elektřina a magnetismus pomáhají léčit Blesk dovede zabít, ale pračlověkovi také zapálil užitečný oheň. Atmosférická elektřina nám také vydatně produkuje kýžené ionty. I léčení elektřinou a magnetem má už hodně starou tradici. Vždyť už před řadou tisíciletí se dávaly osoby s ochrnutými údy do nádrže s vodou, v níž byl rejnok elektrický nebo úhoř elektrický. Zkušenost prokázala blahodárné účinky elektrických ran, kterými tento živočich projevoval svou přízeň pacientovi. V Africe takto léčívali i pohybově postižené malé děti. Za císaře Tiberia se elektrickými ranami ryb úspěšně léčila pakostnice. Před tisíciletími žil náš předek ve volné přírodě. Atmosferická elektřina na něj působila téměř trvale aniž si to uvědomoval. Každá bouřka přinášela nové zkušenosti které se nedaly přehlédnout. Teprve začátkem 16. století se zabýval těmito úkazy lékař William Gilbert jehož systematický zájem přinesl první výsledky. O sto let později následuje celá řada známých jmen Prokop Diviš ( ) Benjamin Franklin ( ) Micheal Faraday ( ) a další. Ti konali i za bouřky nebezpečné pokusy jak to ukazuje náš obrázek. Nadevší pochybnost se ukázalo že i při jasném počasí stoupá s výškou nad zemským povrchem elektrický potenciál čili ve svislém směru existuje elektrický gradient. Přesnější měření vedou k hodnotám okolo 100V/1m, běžně však můžeme naměřit až 300V/1m nebo někdy naopak třeba 10V/1m. Nepůjdeme do hloubky ve výkladu jen poznamenejme že taková měření se dají dělat elektroskopem od něhož vede izolovaně drát jehož konec je vsunutý do plamene svíčky která je umístěna na svislé tyči. Pokud drát upevňujeme musíme použít výborné izolátory. V bouřkové situaci může gradient dosáhnout 1 až 2 kv/1m ( potenciál je většinou kladný ) ale to už je radno s měřením rychle přestat abychom neutrpěli třeba i smrtelný úraz. Uvnitř budov bývá gradient velmi nízký. Je prokázané že elektrický gradient je pro udržení zdraví i léčení velmi žádoucí. Proto se doporučuje častější pobyt na vrcholcích kopců ( kde bývá gradient vyšší ) a pobyt v přírodě vůbec. ( Někdy se připojovala dobře izolovaná anténka ke Korscheltově spirále která pak má mít zesílené působení. Před bouřkou nutno odpojit! ). Jako náhražka atmosferické elektřiny sloužilo pole umělé získávané většinou Wimshurstovou elektrikou. Taková aparatůra se jmenuje Franklinova tuš. Při silném poli ve vysokém gradientu ( v bouřkové situaci na horách nebo ve Franklinově tuši ) pociťujeme mravenčení a vlasy se zježí ( viz obrázek ). Vysokonapěťová franklinizace došla i v lidovém léčitelství značného rozšíření. Poměrně levný byl i přístrojek Saneta vybavený Geislerovými trubicemi a dalším příslušenstvím. Byl sestrojen s využitím Tesslova transformátoru v Oudinově úpravě napájené z malého