Rada pro mezinárodní vztahy PRACOVNÍ SEŠIT 2014

Transkript

1 Rada pro mezinárodní vztahy PRACOVNÍ SEŠIT 2014

2 OBSAH Úvod 2 Problematika Zahraniční rozvojové spolupráce, migrace a rozvojových zemí 4 Jiřina Dienstbierová: Umí plakát mluvit? 4 Václav Dobeš: Mongolsko 10 Lucie Dobešová: Česko-řecká iniciativa: návrh na řešení konfliktu v Kosovu 18 Zuzana Kasáková: Skotsko a otázka nezávislosti 32 Abdulkadar Memedi: V4 experience a guideline to Western Balkans integration process 36 Petr Pelikán: Hidžáby, burky, čádory, nikáby a my 38 Judita Štouračová: Závěry z konference Integrace Balkánu do Evropské unie 41 Problematika Evropské unie a České zahraniční politiky 42 Miloslav Had: EU po parlamentních volbách v květnu 2014; Česká republika v EU 42 Zdeněk Matějka: Česká zahraniční politika 68 Ilona Švihlíková: Výzvy čínské politiky pro příští roky 74

3 ÚVOD Rada pro mezinárodní vztahy, stejně jako v minulých letech, soustředila některé zajímavé práce svých členů a spolupracovníků ve sborníku Pracovní sešit RMV Název napovídá, že články nejsou nijak upravovány, jsou publikovány tak jak je autoři napsali. Čtenář nemusí s jejich obsahem plně souhlasit, cílem bylo spíš ukázat na zajímavé myšlenky. Tématicky sborník odpovídá hlavnímu zaměření aktivit RMV. Jsou to především informace o politicko-hospodářské situaci a vývoji v rozvojových zemích, zejména v zemích západního Balkánu, problematika české zahraniční rozvojové spolupráce, problematika migrace a aktuální otázky české a světové zahraniční politiky. V posledních letech se významnou složkou české a evropské diskuse staly otázky přístupu k migrantům a možnosti regulace migrace. Migrace, za jejíž hlavní motivaci byl ještě nedávno považován rozdíl v životní úrovni obyvatel rozvinutých a rozvojových zemí, kdy hospodářské problémy v zdrojových zemích vytlačují aktivní občany ze země (push faktory) a vidina bohatšího života v zahraničí je přitahuje (pull faktory), je stále více motivována snahou utéci ze zemí rozvrácených konflikty, etnickými a náboženskými válkami, zachránit alespoň holý život. Počty migrantů a uprchlíků snažících se libovolným způsobem dostat do Evropy, i za cenu riskování života, neuvěřitelně rostou. Evropské státy, pro které ještě nedávno byli migranti z třetích zemí přínosem, pomáhali vytvářet HDP a národní bohatství, začínají vnímat migraci a soužití s cizinci jako obtížně řešitelný problém. Záporné stránky migrace začínají převažovat nad přínosy. Zvlášť citlivou otázkou se stává vztah k migrantům-muslimům. Spolu s potřebou migraci regulovat a zajistit její přiměřenost nabízí se také otázka, zda by se soustředěným úsilím evropských států a vhodným usměrňováním zahraniční rozvojové spolupráce nepodařilo alespoň částečně problematiku migrace řešit v místech kde vzniká a ne až na území Evropy. Muslimské problematiky se dotýká článek Petra Pelikána Hidžáby, který si všímá často diskutované otázky práva muslimských žen na zahalování a nedostatečného pochopení souvisejících termínů. Jiřina Dienstbierová ve svém článku Umí plakát mluvit nás seznamuje s přínosem již několik let organizovaných soutěží a výstav plakátů studentů vysokých uměleckých škol, doprovázených veřejnými besedami, na téma Evropská identita, Migrace do Evropy či Kde domov můj?, snažících se komunikovat uměleckou formou názory mladých lidí z ČR i zahraničí na problematiku národní a evropské identity a související migrace. Rada pro mezinárodní vztahy se dlouhodobě snaží podporovat přijetí států západního Balkánu do Evropské unie. Daří se to, i když jen částečně, ale jak se dovídáme z příspěvku M. Hada, centrální orgány EU nepočítají s dalším rozšiřováním po nejméně pět dalších let. Judita Štouračová seznamuje se závěry mezinárodní konference Integrace Balkánu do Evropské unie, který zorganizovala RMV koncem října Abdulkadar Memedi ve své zkrácené verzi vystoupení na této konferenci informuje o prioritách zahraniční politiky Makedonie s důrazem na perspektivu členství v EU, dobré sousedské vztahy a regionální spolupráci. Za mimořádně úspěšný příklad regionální spolupráce považuje Visegradskou skupinu, která by mohla fungovat jako most mezi EU a západním Balkánem. Lucie Dobešová se ve svém příspěvku Česko-řecká iniciativa vrací k období války na Balkáně, podrobně popisuje situaci a postoje jednotlivých aktérů a tehdejší možnosti ČR přispět k řešení krize. Zuzana Kasáková, v souvislosti s probíhajícím přenosem části národní suverenity do integračních center, si všímá názorů skotské veřejnosti na otázku případné samostatnosti Skotska. Václav Dobeš přináší zajímavé a podrobné informace o politické a hospodářské situaci v Mongolsku, bilaterálních vztazích a rozvojové spolupráci s ČR z pohledu pracovníka českého velvyslanectví. Do kontextu evropských politik uvedené otázky zasazuje Miloslav Had ve studii Evropská unie po parlamentních volbách v květnu 2014, která se zabývá aktuálním vývojem a strate- 3

4 gickým směřováním Evropské unie, vedené novou Komisí, Parlamentem a dalšími centrálními orgány, seznamuje nás s prioritami a úkoly, které si nové vedení ukládá a současně uvádí náměty na formulaci koncepce českého působení v Evropské unii. Kontextem světové hospodářské politiky se zabývá článek Ilony Švihlíkové Výzvy čínské politiky pro příští roky. Autorka se věnuje převážně současným problémů Číny, dominantně v ekonomickém kontextu, i když za účelné pro pochopení vývoje považuje všímat si též vývoje čínských reforem a měnícího se prostředí světové ekonomiky. Čína patří k zemím, které jsou nejen samy vývojem systému světové ekonomiky ovlivňovány, ale zároveň je natolik významným aktérem, že světovou ekonomiku sama mění. K některým aktuálním otázkám české zahraniční politiky se vrací Zdeněk Matějka v článku Zamyšlení nad současnou českou zahraniční politikou. Všímá si především její vícekolejnosti a nejednotnosti, doprovázené často nesouhlasnými kampaněmi v médiích. Stanislav Stach 4

5 PROBLEMATIKA ZAHRANIČNÍ ROZVOJOVÉ SPOLUPRÁCE, MIGRACE A ROZVOJOVÝCH ZEMÍ LINGUISTIC LANDSCAPE ANEB UMÍ PLAKÁTY MLUVIT? Jiřina Dienstbierová Po Sametové revoluci v roce 1989 se aktivita české občanské společnosti postupně vytratila. Veřejné věci jakoby přestaly existovat, lidé se opět uzavírají do svého soukromí, můžeme mít dojem, že mladá generace je stále více pasivní. Kdo se ale mladých ve skutečnosti na jejich názory ptá? Nemají někdy oprávněně pocit, že se o jejich postoje nikdo nezajímá? Pokusili jsme se proto získat studenty, aby se zúčastnili výtvarných projektů, které vyhlásila Rada pro mezinárodní vztahy. Vypsali jsme mezinárodní soutěž pro studenty vysokých výtvarných škol o nejlepší plakát na aktuální společenská témata. Ohlas byl překvapivě velký. Po tématu Evropská identita následovala další Evropa bez bariér, Migrace do Evropy a poslední projekt Kde domov můj. Najednou se ukázalo, že mladí lidé mají o dané problémy zájem, že na ně mají svůj názor a že jim zdaleka nejsou lhostejné. Jsou schopní na problematiku reagovat a přemýšlet o ní. Vtipné, inteligentní i provokativní odpovědi otevřely prostor pro širokou debatu. Jedno téma je společné pro všechny projekty je to výtvarný jazyk, který v sobě spojuje vizuální a verbální komunikaci. Využívání tohoto výrazového prostředku na plakátech ukazuje míru otevřenosti či uzavřenosti mladé generace v Čechách k jiným národům, k jiným jazykům a kulturám. Plakáty se jako obrazový formát chovají demokraticky. Autoři mají stejný prostor, stejný kus papíru, stejnou plochu 0,7 m2, na které se mohou svobodně vyjádřit. Pak záleží na tom, zda jsou schopni přijít s nápadem, zajímavou myšlenkou, kterou dokáží výtvarně zpracovat. Plakát musí oslovit pozorovatele během několika málo vteřin. Když nezaujme, je to špatný plakát. Někdy je skvělá myšlenka, ale špatná grafika. Jindy to může být obráceně. Nejvýmluvnější plakáty jsou vždy ty, kde tvůrce zvládl obě tyto polohy. V každodenním životě jsme stále více přesyceni množstvím informací a máme stále méně času na přijímání nových podnětů. Na základě toho se neustále vyvíjí způsob komunikace (nejen) v obrazových médiích. Abychom byli schopni reagovat na něco nového, jsme neustále vystavováni stále rafinovanějším metodám, jak nás zaujmout. Jak je na tom plakát? Někteří odborníci ho považují za mrtvé médium. Největší rozkvět plakátu byl patrný v 60. letech 20. století. Nyní z měst mizí tradiční výlepové plochy, které byly doménou komunikace v minulém a předminulém století. Jsou jednodušší a rychlejší komunikační prostředky, které toho mohou sdělit víc. Přesto má plakát svoji nezastupitelnou roli i v současnosti. Plakát stále můžeme vnímat v jeho základní funkci jako informační nástroj kombinující slovní a obrazové vyjádření. Stává se však i nositelem kultury, atmosféry, výzev a úkolů je (a byl i v minulosti) obrazovým otiskem doby. Lze jej vnímat jako barometr nálad, pocitů a atmosféry ve společnosti v daném okamžiku. Důkazem toho mohou být katalogy, které připravujeme ke každému projektu a které obsahují plakáty každého studenta, jenž se zúčastnil soutěže. K čemu vlastně plakát slouží? Hledá cesty, jak se dorozumět? Jedna definice plakátu říká: je to rozměrný list papíru vystavovaný na veřejných místech, který s použitím textu, obrazu nebo obojího společně upoutává a nabízí zboží, umělecké dílo či produkci, zábavu, názor a podobně. Plakát je dnes i objekt sběratelství. Je vylepován na frekventovaných místech. Působí na širokou veřejnost, své zájemce si nevybírá (není pro úzkou skupinu), má upoutat pozornost, barevné provedení má být nápadné, výrazné, ale ne křiklavé, text pak stručný a výstižný. Životnost plakátu má být dostatečná, aspoň po dobu trvání akce. I tak je možné vnímat plakát. Ale je to jen marketingový nástroj? Má mít pouze schopnost ovlivňovat rozhodnutí spotřebitele při nákupu zboží, při výběru dovolené či jaké politické straně dát ve volbách svůj hlas? 5

6 Plakát můžeme vnímat i ve zcela jiné rovině, jako tvůrčí prostor pro sdělení nějaké myšlenky nebo poselství. Grafik K. Míšek říká: Plakát může existovat jako samostatné výtvarné dílo, které vyjadřuje subjektivní emoce autora, na druhé straně může být součástí kampaně nebo projektu jako nosný komunikační nástroj, na který navazují další nutné designérské prvky. Tento mechanismus se totiž odvíjí od společenského prostoru a potřeby jeho uplatnění. Vezměme v úvahu realitu, že v tvůrčí oblasti nemůže být nic jasně definováno, a proto existuje i možnost tvůrčích přístupů, pramenících z celé škály výtvarných profesí, které svým přesahem také tuto oblast obohacují, včetně edukativního procesu navazujícího na experiment, např. ve školách. Funkčnost grafického sdělení v sobě spojuje dva významy pojmu oslovit na jedné straně musí sdělit slovní informaci a na druhé straně musí oslovit svou vizuální stránkou, tedy zaujmout, a k tomu slouží specifický komunikační jazyk s jasnými pravidly. Jinak na nás působí, když autor použije krátké heslo a výraznou typografii nebo delší text v malých literách. Je rozdíl, zda obraz umístí do středu plakátu, do zlatého řezu či do spodního rohu formátu. Rozhodující je také použití barev. Jinak působí kombinace oranžové barvy s černou, jinak působí škála šedé. Pokud výtvarné řešení koresponduje s obsahem sdělení, docílí se toho, že je toto sdělení srozumitelné všem. Výtvarný jazyk chápe podobně student v Čechách nebo babička v Norsku. Výhodou výtvarné nadsázky je možnost pochopit myšlenku druhého bez ohledu na to, zda známe jeho řeč. Příkladem je plakát Š. Čepelákové z UUD ZČU v Plzni. Ten pochopí každý. I když jsme bílí nebo černí, je důležité, abychom se spolu domlouvali, dorozumívali, vyměňovali si názory, komunikovali. Teprve potom se můžeme na něčem dohodnout. Plakát to vyjadřuje nadsázkou místo potřesení rukou si podáme jazyky. Plakát z projektu Migrace do Evropy, Š. Čepeláková, Ilustrace a grafický design, UUD ZČU, Plzeň Plakáty studentů, které pracují s grafickým jazykem, můžeme rozdělit do dvou hlavních skupin. Ti, kteří přijímají pozitivně jazykovou různorodost a vnímají ji jako nový komunikační impuls a pozitivní přínos. České prostředí vnímají jako volný prostor pro výměnu zkušeností jiných národů, jiných myšlenek, jiných zvyků. Otevírají se světu. Oproti tomu studenti, kteří vnímají obavy společnosti z cizích vlivů, zobrazují českou společnost jako pevnost, která chce být zakonzervovaná stejně jako před rokem 1989, kdy byla čeština dominantní a cizí jazyky byly vnímány jako něco exotického. T. Skřivanová z Fakulty užitého designu v Ústí nad Labem svým plakátem zaujímá obranářský postoj. Rukama vší silou přidržujeme zeď, hranici či hradbu kolem Česka, která má zachovat vše beze změn. Ukazuje obavy z globalizovaného světa, z čehokoli nového. Nechce pustit nikoho dalšího do svého prostoru, který by mohl dokonce mluvit jiným jazykem. Navíc i černobílá barva plakátu vyjadřuje opatrnost, napětí. Na rozdíl od předchozího plakátu L. Zapletalová z Fakulty užitého designu v Ústí nad Labem vnímá prostor svého rodiště jako otevřený, připravený přijmout impulsy z venku, přijmout nové příchozí, přijmout i migranty mluvící jinými jazyky. Současně rozšiřuje prostor pro sebe i pro své vrstevníky svět je tu i pro nás, můžeme svobodně cestovat, mluvit cizími jazyky pojďme se podívat jinam, není se čeho bát. Jen je to třeba zkusit. Barevné vyznění je jednoznačně pozitivní. Navíc navozuje symboly Evropské unie. 6

7 Plakát z projektu Evropa bez bariér, T. Skřivanová, Fakulta užitého designu, Ústí nad Labem Plakát z projektu Evropa bez bariér, L. Zapletalová, Fakulta užitého designu, Ústí nad Labem Podobný námět použil i P. Kadlec z fakulty Grafického designu FMK UTB ve Zlíně. Lidé se vznášejí v prostoru. Nemají žádné překážky, hranice či bariéry ani jazykové, ani prostorové. V euforii z volného pohybu si ani neuvědomují, že jsou tu i problémy, které přináší otevřený prostor. Nebezpečí, obavy vyjadřují ostny umístěné na slově Europe, které zamezují přistání na zemi. To jistě přijde a asi nebude příjemné. Plakát z projektu Evropa bez bariér, P. Kadlec, Grafický design, FMK UTB Zlín Plakát z projektu Evropská identita, T. Melenová, Fakulta užitého designu, Ústí nad Labem 7

8 T. Melenová z Fakulty užitého designu v Ústí nad Labem vedle sebe staví stylizované postavy, které vyjadřují rovnost na základě barvy, pohlaví, národnosti. Jsou stejně velké, mají podobné proporce, dotýkají se, liší se jen barvou. Ovšem teprve dohromady vytváří zajímavou a pestrou mozaiku lidí. Sděluje, že v prostoru Evropy (a České republiky) je místo pro všechny bez ohledu na zemi původu, bez ohledu na to, jakým jazykem mluví. Téměř 80% plakátů vedle vizuálních symbolů a čistě obrazového vyjádření používá slovní vyjádření. Pracuje s jednotlivými slovy, hesly i krátkými větami. Výběr písma, grafická zkratka fungující podobně jako při vytváření logotypu v propojení a samotný význam sdělení dává vzniknout jedinečné Linguistic landscape. Čeští studenti přirozeně používají češtinu či angličtinu. Pro vyjádření větší různosti si však hrají s větším počtem jazyků, často využívají znaky specifické pro různé jazyky. Někteří tak vyjadřují obavu z multilingualismu, jiní jej naopak vítají a vnímají ho jako jednoznačné pozitivum. Zajímavý plakát vytvořil T. Říha z Fakulty užitého designu v Ústí nad Labem. Je příkladem pozitivního přístupu k multilingualismu. Aby vyjádřil společné soužití národů ( jazyků), pozitivní spolupráci i rovnost postavení, vybral z jednotlivých evropských jazyků jedinečné grafémy a z nich pak sestavil nápis, který je srozumitelný pro všechny, čímž dokonale vyjádřil evropskou identitu jednotnost při zachování různorodosti. Vítězný plakát projektu Evropská identita, T. Říha, Fakulta užitého designu, Ústí nad Labem Plakát z projektu Migrace do Evropy, J. Toman, Fakulta užitého designu, Ústí nad Labem Na rozdíl od něj J. Toman, rovněž z Fakulty užitého designu v Ústí nad Labem, svým plakátem upozorňuje na možné změny v nedaleké budoucnosti. Má obavy z výrazného vlivu čínské kultury, čínského jazyka. Přední strana listu nese fragment anglického či českého výrazu migration migrace a na druhé straně listu používá čínské znaky. Předjímá tak očekávaný vývoj v Česku a v Evropě? Radost představuje práce O. Hejdukové z Fakulty Ilustrace a grafický design v Plzni, která si hraje s komiksovými textovými bublinami. Slova ahoj a hi staví na stejnou úroveň, což poukazuje na přirozené vnímání angličtiny jako druhého komunikačního jazyka mezi mladými lidmi. Pozdrav v angličtině a v češtině v komiksových bublinách může být vnímán jako personifikace obou jazyků. Angličtina s češtinou se vzájemně zastupují, podporují a ukazují, že když mohou jazyky vzájemně komunikovat, nebude to problém ani pro lidi. 8

9 V plakátu mají nezastupitelnou roli i pestré barvy, které jsou zpravidla spojovány s mládím a vitalitou (oproti předchozímu plakátu, kde je použita výstražná žluto-černá barevnost). Plakát z projektu Evropa bez bariér, O. Hejduková, Ilustrace a grafický design, UUD ZČU, Plzeň Plakát z projektu Evropa bez bariér, D. Rajchl, Grafický design, FSI VUT, Brno D. Rajchl z fakulty Grafického designu FSI VUT v Brně si hraje s jednoduchou větou Evropa bez bariér, kterou překládá do všech evropských jazyků. Vytvořil Babylon, pavouk jazyků, ale ve zdánlivém chaosu nám nabízí způsob, jak se orientovat. Barevné linie ukazují cestu. Propojují slova z jednotlivých jazyků a dávají větám smysl. Vytváří rovněž zajímavé srovnání podobnosti a různorodosti slov v jednotlivých jazycích. Slovo Evropa má ve všech jazycích stejný základ a je tedy tím, co máme všichni společné. Obsah plakátu V. Šiškové z Grafického designu ve Zlíně se tak trochu vymyká ostatním plakátům. Ukazuje možnost, jak z vět nesoucích určitý význam může vytvořit další znak uspořádá-li je v jejich vizuální podobě do tvaru domku, vytvoří z nich další symbol domov, kde žije, není jen obyčejný dům, ale je tvořen především komunikací. Text ilustruje běžný rodinný život. Matka se ptá: Tak jak se dnes měla? Co bylo ve škole? Dcera odpoví: Normálně, jako vždy. A rozhovor pokračuje: Jedla jsi? A dcera odpovídá: No, koupila jsem si koláč. A text běží dál, jako v poklidné domácnosti. Barvou rozlišuje to, co říká matka a co dcera. Dochází tak k propojení obsahu jazyka a jeho obrazové formy do nového sdělení přesahující obě roviny komunikace. Profesor Petr Drulák z Ústavu mezinárodních vztahů o projektu Evropská identita napsal: Vytvořili tím prostor pro estetické uchopení evropské identity, které je o to radikálnější tím, že se nespoléhá na jazyk (jímž se obvykle s identitou vyrovnáváme), nýbrž na obraz. Co nám práce studentů říkají o evropské identitě? Nutno předeslat, že jako nástroj estetického uchopení evropské identity mluví každý plakát sám za sebe. Nepodnikáme marný pokus o analytické zprostředkování estetické zkušenosti plakátů, tu lze získat pouze návštěvou výstavy či alespoň prohlídkou katalogu. Chceme se spíše zamyslet nad tím, jak usouvztažnit racionalistické a estetické pojetí evropské identity tak, aby se tato dvě svou podstatou mimoběžná pojetí mohla alespoň v jedné perspektivě prolnout a vzájemně obohatit. Perspektivu, v níž chceme ono prolínání pozorovat, nabízejí metafory Evropy. 9

10 Plakát z projektu Kde domov můj, V. Šišková, Grafický design, FMK UTB Zlín Metafory propojují dvě oblasti naší zkušenosti, umožňují nám aplikovat to, co víme o jedné oblasti na oblast druhou (Drulák 2005). Fungují jako zvláštní druh abstraktních diskurzivních pravidel, na jejichž základě můžeme chápat a popisovat svět. Nezáleží přitom, zda se světa zmocňujeme racionálně či esteticky. Bez metafor se neobejdeme v ani jednom případě. Analýza racionálních pokusů o pochopení Evropské unie ukázala, že tři metafory Evropy vystihují převážnou část současné vědecké i politické diskuse o evropské integraci. Evropa bývá metaforizována jako POHYB, NÁDOBA či ROVNOVÁHA NÁDOB (Drulák, Karlas 2005; Drulák 2004). Většině vystavených plakátů můžeme porozumět za pomoci těchto tří metafor. Plakáty navíc tyto metafory rozvíjejí a zpracovávají nekonvenčním způsobem a osvěžují zavedená schémata chápání Evropy. Výtvarný kritik J. Vomáčka o projektu Migrace do Evropy říká: Na společných formátech tak můžeme vidět v pražském DOX opravdu zajímavou přehlídku kultivovaných prací 218 studentů z vysokých výtvarných škol z Bulharska, Černé Hory, České republiky, Itálie, Francie, Makedonie, Polska, Rakouska, Rumunska, Ruska, Slovenska, Srbska a Velké Británie, kteří se výjimečně zrale a navíc velmi současným výtvarným jazykem k tématu vyjadřují. Jev, který v naší zemi není příliš diskutován ani prožíván, je účastníky zpracováván navíc formou plakátu odpovídající, v naprosté většině střídmě a distingovaně. Práce s detailem, symbolem, barvou a písmem je překvapující a v oněch stovkách prací po chvíli váhání začneme nalézat opravdu zajímavá díla. Navíc návštěvník bude opravdu obohacen, protože kromě očekávaných stereotypů zde najde i práce, se kterými vlastně nepočítal a které ho překvapí. Výstavy plakátů nabízí pozoruhodné příklady toho, jak se můžeme kreativně vyrovnávat s tématy jako je multilingualismus či globalizace a v Čechách a v Evropě. Tyto agendy není často snadné přiblížit, vysvětlit či diskutovat slovy, a tehdy je třeba hledat jiné způsoby vyjádření. Vystavené plakáty dokazují, jak lze úspěšně a názorně komunikovat abstraktní náročné koncepty. Studenti k vyjádření svých myšlenek používají spojení dvou jazyků výtvarného jazyka a slovní komunikace v češtině na lokální úrovni a v angličtině na globální úrovni. Použitím všeobecně srozumitelného výtvarného jazyka v kombinaci s prvky, které jsou typické pro české kulturní prostředí, vznikají často nové významové metafory a překvapivé významové posuny ve sdělení, což nás může obohatit o neočekávané souvislosti, které v běžném jazyce nezachytíme. Je to jeden ze způsobů, jak reagovat na skutečnost, která nás obklopuje, a jak nebýt jen pasivním pozorovatelem. 10

11 MONGOLSKO Václav Dobeš 1) Základní informace o teritoriu Mongolsko svojí rozlohou km 2 představuje dvacatero násobek rozlohy České republiky. Je pátým největším státem Asie a 18. ve světě. Počtem obyvatel, který v roce 2015 oficiálně dosáhne tří milionů osob, je současně nejméně osídleným státem v celosvětovém kontextu. Průměrná nadmořská výška země činí 1580 metrů, blíží se tedy nadmořské výšce vrcholu nejvyšší české hory Sněžky. Mongolsko se vyznačuje extrémním kontinentálním klimatem s velkými teplotními rozdíly s velmi chladnými a suchými zimami a horkými a suchými léty a značnými teplotními výkyvy mezi dnem a nocí. Globální oteplování se však nevyhýbá ani této zemi. V posledních několika letech se celoroční teplotní průměr zvýšil o 2 stupně Celsia a tento trend pokračuje. Počet obyvatel mongolské metropole Ulánbátaru se po demokratické pokojné revoluci na přelomu let díky postupnému příchodu téměř 800 tisíc obyvatel z převážně pasteveckých rodin z venkova, motivovaných vesměs vidinou vyššího životního standardu, prakticky vyrovnal Praze. Činí nyní téměř polovinu obyvatel celé země. Dalšími většími městy s cca 100 tisíci obyvateli jsou jen Darchan a Erdenet, které vznikly kolem průmyslových podniků v druhé polovině 20. století. Etnicky v Mongolsku převažují Chalchové (87,7 %), z nemongolských etnik Kazaši (5,9 %). Mongolská společnost je velmi tolerantní k náboženským vyznáním. V zemi dominuje až od 17. století tibetský buddhismus s elementy šamanismu. Většina Mongolů však buddhismus aktivně neprovozuje, často využívá spíše rituálů z jisté pověrčivosti. K sunnitskému islámu se velmi umírněně hlásí 6 % obyvatel, převážně kazašská menšina na západě země. Jakékoli projevy fundamentalismu nebyly dosud zaznamenány. Od 90. let 20. století sílí vliv křesťanství. Odhad počtu křesťanů v současnosti kolísá mezi 30 až 50 tisíci. Vedle katolické a pravoslavné církve jsou alespoň nejviditelněji přítomni Mormoni (Církev Ježíše Krista posledních dnů) a Moonovci (Církev sjednocení). Na rostoucí popularitě katolicismu má největší zásluhu vliv katolíků z Filipín. V Ulánbátaru bylo postaveno několik katolických kostelů, z nichž jeden svojí velikostí a pompézností připomíná katedrálu. Mongolsko se administrativně člení na 21 krajů (ajmaků) a hlavní město Ulánbátar, kraje (ajmaky) na okresy (sumy neboli somony) a ty na obce (bagy), města na městské obvody (dúregy) a ty na čtvrtě (choró). 2) BILATERÁLNÍ VZTAHY Intenzivní spolupráce Mongolska a ČR se datuje od 50. let minulého století. Tehdejší Československo se v rámci RVHP významně podílelo na budování mongolské infrastruktury. V Darchanu, druhém největším mongolském městě, postavilo cementárnu, v Ulánbátaru obuvnický a opravárenský závod, ústřední I. nemocnici, tužkárnu či první malou tepelnou elektrárnu. V zemi působili mnozí čeští specialisté. Čeští geologové objevili významná ložiska mědi a molybdenu na severu země v okolí Erdenetu, třetím největším městě Mongolska. V 70. letech představovala ČSSR pro tehdejší Mongolskou lidovou republiku druhého nejvýznamnějšího obchodního partnera po SSSR. V československém exportu dominovaly stroje, zařízení, dopravní prostředky, chemikálie, hotové oděvy, v dovozu z Mongolska kovy, koncentráty, surová kůže, vlna, kožené a vlněné zboží a maso. V letech české podniky vybudovaly v Mongolsku druhý obuvnický závod. Sametová revoluce v Československu se na sklonku roku 1989 stala jedním ze vzorů pro nové mongolské demokratické hnutí. Mnozí jeho tehdejší vůdci se setkali s představiteli Občanského fóra. Československý vzor se stal inspirací poklidného průběhu demonstrací v Ulánbátaru i následného pokojného předání moci a uspořádání svobodných voleb v roce V první polovině 90. let došlo k přechodnému útlumu vztahů mezi oběma státy. Namísto velvyslanectví působil v Mongolsku jen český konzulát a diplomaticky byl tento stát pokrýván Velvyslanectvím České republiky v sousední Čínské lidové republice. 11

12 V důsledku asijské krize zaznamenala mongolská ekonomika v 90. letech stagnaci. V zemi zůstali ze zahraničních investorů převážně Číňané. Česká republika tak byla od znovuzahájení své rozvojové spolupráce v r jednou z mála zemí, které nenávratnou rozvojovou a humanitární pomocí Mongolsko podporovaly. Rozvojová spolupráce byla tradičně nedílnou součástí vztahů mezi Československem a Mongolskem. Díky studiu a stážím mongolských pracovníků v československých závodech žije v Mongolsku dodnes několik set česky hovořících občanů. Celkový objem prostředků na českou zahraniční rozvojovou spolupráci poskytnutý Mongolsku od roku 1996 dosáhl ke konci roku 2014 přibližně 880 mil. Kč. Českou rozvojovou pomoc zastínily až po roce 2005 některé mezinárodní instituce a strategicky a často ovšem na rozdíl od českých donorů nikoliv nezištně zainteresovaní donoři z USA, Japonska, Korejské republiky, Německa, Švýcarska a několika dalších států, které vstoupily do nerozvinuté mongolské ekonomiky agresivně, motivováni ziskem z exploatace nerostných surovin. Nerozvinutá mongolská ekonomika nebyla na těžební boom dostatečně připravena. Ke znovuotevření velvyslanectví České republiky v Mongolsku došlo v roce Navzdory předchozímu desetiletému útlumu vztahů je Česká republika v Mongolsku nadále vnímána jako tradiční a spolehlivý partner. Rezidentní diplomatické zastoupení mají kromě ní ze států Evropské unie v Mongolsku jen Velká Británie, Německo, Francie a Bulharsko, v roce 2015 plánuje otevřít své velvyslanectví Maďarsko. Česká republika je vnímána jako promotér větší přítomnosti EU v Mongolsku. Mongolské státní instituce mají upřímný zájem o zavádění evropských standardů a vítají česko mongolské konzultace v řadě oblastí, ať jde o energetickou bezpečnost nebo bohaté české zkušenosti z těžby nerostů, s dekontaminací půdy a vody po socialistické éře průmyslu, těžby a vojenských základen, přechod z extenzivního k intenzivnímu zemědělství či některé další oblasti. V koncepci zahraničně-bezpečnostní strategie představuje Česká republika pro Mongolsko jeden z významných vzorů díky řadě analogií: částečně podobným vnitrozemským geografickým podmínkám, historicky určující blízkosti dvou velmocí či předchozímu socialistickému dědictví v rámci sovětského bloku a dalším. Nesporným pozitivem pro další rozvoj bilaterální relace je skutečnost, že vzájemné vztahy nejsou historicky zatíženy žádnými spornými otázkami. Mezi Českou republikou a Mongolskem existuje poměrně kvalitní smluvní základna. Aktuálně je mezi oběma státy v platnosti 31 bilaterálních smluv. Tato základna zahrnuje i někdejší smlouvy československo-mongolské, do nichž Česká republika po svém osamostatnění sukcedovala. Kromě uvedené smluvní základny roste počet memorand a dalších smluvních dokumentů, uzavřených mezi různými institucemi, které nemají status mezinárodní smlouvy. Obchodní obrat mezi Českou republikou a Mongolskem zdaleka neodpovídá dosažené úrovni vztahů obou zemí a možnostem, které se oběma z nich v jejich rozvoji nabízejí. Podíl Mongolska na celkovém vývozu České republiky je jen 0,009 %, v případě obratu 0,005 %. Podle mongolských statistik byl český podíl na importu 0,254 % a na obratu 0,185 %. Z Mongolska se dováží převážně oděvní výrobky, zejména z kašmíru, a živočišná střívka. Z České republiky se do Mongolska vyvážejí stroje a dopravní prostředky, průmyslové spotřební zboží a chemikálie. Do celkového obrazu vzájemných ekonomických aktivit patří ještě služby, společné podniky a české investice v Mongolsku, které se do obchodních statistik promítají jen omezeně. Poměrně čilá je vzájemná výměna v různých odborných službách, zejména v hydrologii, energetice, bankovnictví či architektuře, ale i v kultuře a cestovním ruchu. Hlavními důvody obchodního propadu v porovnání s obdobím před rokem 1989 je zánik barterové výměny, přechodné vyklizení pozic unáhleným odchodem podniků včetně diplomatického zastoupení z Mongolska po r. 1989, relativně malý mongolský trh, velká vzdálenost mezi oběma státy, zvýšení kvality a cen českého zboží včetně zvýšení dopravních nákladů a v neposlední řadě nedostatečná proexportní podpora vývozům do Mongolska ze strany české státní administrativy, zejména formou zvýhodněných úvěrů, při setrvačném a již poněkud přežitém důrazu na klasickou formu rozvojových projektů. To vše činí ve svém souhrnu zboží české provenience cenově obtížně konkurenceschopným, zejména vůči mimořádně aktivní asijské 12

13 konkurenci. Pro české zájemce je pak obtížné zvítězit ve výběrových řízeních, u nichž obvykle nakonec převáží hledisko nejnižší ceny. České firmy jsou navíc vystaveny nevyzpytatelně proměnlivému mongolskému prostředí, v němž se ukazuje jako nezbytná kontinuální přítomnost silného a dobře situovaného představitele či skutečně a upřímně zainteresovaného mongolského partnera. V Mongolsku však působí jen velmi málo zástupců českých firem. Drtivá většina spoléhá na své mongolské zástupce a jejich čeští představitelé do Mongolska pouze dojíždějí. Budoucnost spočívá především v oblasti komerční spolupráce soukromých malých a středních podniků či českých výrobců coby subdodavatelů vůči velkým korporacím. Českou výhodou jsou dobré technologie, evropské standardy, kvalita, stále relativně nižší ceny a v neposlední řadě trvající emotivní vazba Mongolů k evropskému. Velvyslanectví České republiky v Ulánbátaru usiluje o aktivizaci kladného povědomí o České republice a napomáhá firmám v konkrétním zajišťování komerčních příležitostí i v návaznosti na realizované rozvojové projekty. Zdaleka ne všechny tyto projekty však mají dostatečně zakomponovánu následnou vymahatelnost komerční návaznosti. Problémem je i nedostatečná aktivita některých českých realizátorů při hledání svých následných příležitostí. Postupně se začínají uplatňovat nové formy rozvojové pomoci, například projekty Aid-for- -Trade v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu. Některé české nevládní organizace a expertní instituce se staly realizátory již několika projektů Evropské unie. Převážně do sociální a vzdělávací oblasti zůstávají směrovány tzv. malé lokální projekty, což je vyvoláno novým fenoménem, způsobeným překotnou a ničím nekoordinovanou urbanizací mongolské společnosti. Po roce 1990 došlo k přechodnému útlumu spolupráce i v kulturní a školské oblasti. Česká kultura je dále představována téměř výlučně formou akcí pořádaných velvyslanectvím, občas ve spolupráci se Společností mongolsko-česko-slovenského přátelství, Asociací studentů československých vysokých škol a mongolských kulturních institucí. S českou kulturou se také seznamují studenti na Mongolské státní univerzitě na fakultě slovanských jazyků, oddělení bohemistiky. V současné době studuje v České republice více než stovka mongolských studentů na bakalářském, magisterském či doktorském studiu. Většinu z nich jsou samoplátci, ostatní jsou vládními stipendisty. V porovnání s rokem 2000, kdy studovalo na českých vysokých školách jen 30 mongolských studentů, se jedná o téměř čtyřnásobný počet. Od 50. let do roku 1989 v Československu vystudovalo přes 20 tisíc Mongolů, převážně technické obory a umělecké směry. Ročně bylo vysíláno až 500 studentů. Po návratu domů tvořili avantgardu, dodnes z nich řada aktivně působí v politické sféře a mnozí z nich jsou činnými podnikateli. Spolupráce v oblasti vědy je navázána mezi některými individuálními akademickými pracovišti, například v oblasti hydrogeologického a ekologického průzkumu. Od roku 2011 dochází postupně k rozvoji vztahů v bezpečnostní oblasti. Zajímavými styčnými tématy jsou zkušenosti z účasti v mírových misích a operacích na Balkánu, v Afganistánu či Iráku. V r se Česká republika poprvé zúčastnila mezinárodního vojenského cvičení v Mongolsku Khaan Quest, organizovaného jako součást mezinárodní spolupráce a koordinace mírových sborů. V konzulární a vízové oblasti Česká republika s účinností od září 2011 omezila v rámci Ujednání mezi vládou ČSFR a vládou Mongolska o bezvízových stycích pro držitele diplomatických a služebních pasů bezvízový styk pouze na držitele mongolských diplomatických pasů. Mongolská strana následně reagovala recipročně. S účinností od 12. června 2014 vláda Mongolska zrušila jednostranně, zatím na přechodnou, dvouletou zkušební dobu, vízovou povinnost pro občany České republiky, kteří cestují do Mongolska za účelem turistiky nebo obchodu a jejichž pobyt nepřesáhne 30 dnů. Stejným nařízením byla zrušena vízová povinnost pro dalších 42 zemí včetně všech členských států Evropské unie. Opatření se vztahuje na držitele všech typů pasů. V České republice se v současnosti nachází druhá nejpočetnější mongolská komunita v rámci zemí Evropské unie. Jejich aktuální počet přesahuje pět tisíc osob. Převážná většina z nich má trvalý pobyt. 13

14 3) Vnitropolitická a ekonomická situace Mongolsko se po roce 1990 zařadilo mezi státy, které zahájily přechod od totalitního režimu k pluralitní demokratické společnosti s tržní ekonomikou. Ústava z roku 1992 zavedla parlamentní zřízení s vládou odpovědnou jednokomorovému parlamentu Státnímu velkému churalu. Prezident je volen přímo občany na čtyřleté období. Stabilitu politického systému dokládá skutečnost, že po roce 1990 došlo již k šesti svobodným volbám do parlamentu a k šesti volbám prezidenta. Předání moci po parlamentních volbách bylo až na parlamentní volby v roce 2008, během nichž byl vypálen ústřední sekretariát Mongolské lidové revoluční strany a následně během pouličních protestů zastřeleno 5 osob, vždy bezkonfliktní. Zatím poslední parlamentní volby proběhly v červnu Vzešlo z nich následující složení 76 členného parlamentu: Demokratická strana 35 míst, Mongolská národní strana (dříve součást komunistické strany, profilující se nyní jako strana sociálně-demokratická) 26 míst, Koalice spravedlnosti sdružující Mongolskou lidovou revoluční stranu a Mongolskou národně- -demokratickou stranu 10 míst, Strana občanské vůle a zelených 2 místa, nezávislí poslanci 3 místa. Předsedou parlamentu je Z. Enkhbold, který je od listopadu 2014 také předsedou nejsilnější Demokratické strany. V červnu 2013 byl v přímých prezidentských volbách zvolen na druhé funkční období Ts. Elbegdorj, absolvent žurnalistiky na vojenské akademii ve Lvově a s časovým odstupem i Boulderova Ekonomického institutu Univerzity v Coloradu v USA a následně Harvardské univerzity v USA. Politicky se angažoval od konce 80. let. V roce 1989 se stal spoluzakladatelem Mongolského demokratického svazu, o dva roky později jeho koordinátorem a od roku 1990 poslancem parlamentu; v letech pak předsedou Mongolské národní demokratické strany a místopředsedou parlamentu. Funkci premiéra zastával v letech a v letech , první prezidentský mandát zastával od roku Usiluje o vyvážené vztahy s oběma ( jedinými) sousedy Ruskem a Čínou a je zastáncem západních principů hodnot, zejména transparentnosti a demokratičnosti vlády, ale i poměrně široké svobody informací (necenzurovaný internet, aktivní účast ve Freedom Online Conference, organizace jejího 5. zasedání v Ulánbátaru v květnu 2015 aj.). Novým předsedou vlády se stal od listopadu 2014 Ch. Saikhanbileg, člen Demokratické strany, který byl v předchozí vládě vedoucím úřadu vlády. Kabinet velké koalice je nyní sestaven částečně z odborníků a částečně z politiků, přičemž 10 z 19 ministrů, z nichž 15 stojí v čele ministerstev, má souběžně poslanecký mandát. Politicky si zachovala většinu ve vládě Demokratická strana, několik míst si vydobyla dosud opoziční Mongolská lidová strana, ve vládě je zastoupena i Koalice spravedlnosti. Jedinou opozicí do nadcházejících parlamentních voleb v roce 2016 se stala strana Občanské vůle zelených s dvěma poslanci a jsou jí tři nezávislí poslanci. Politické strany indikují připravenost ke konstruktivní spolupráci na změně ústavy především s cílem přesněji specifikovat parlamentní systém s prezidentskou funkcí. Mongolsko, které dle klasifikace Světové banky patří již několik let mezi země s nižším středním příjmem, prochází poměrně rychlým rozvojem. Především díky stavebnímu a těžebnímu boomu dosahoval HDP v r a 2012 nejvyšších hodnot v celosvětovém kontextu (přes 17 %). Přímé zahraniční investice překročily v období hranici 9,7 mld. USD, z toho v rekordním roce ,6 mld USD. Největším investorem se staly Čína, Nizozemsko, Lucembursko, Panenské ostrovy, Singapur a Kanada. Většina zahraničních firem investuje do geologie a těžby. Prudký útlum přílivu přímých zahraničních investic od druhé poloviny r vyvolává značné komplikace v rozvoji země, což se nepříznivě promítá i v řadě ukazatelů. Problematickými faktory jsou vedle netransparentních zákonů snížená poptávka po surovinách ze strany Číny, která představuje pro Mongolsko klíčového dovozce, jakož i globální pokles cen některých surovin, zejména uhlí. Deficit státního rozpočtu se v roce 2012 prohloubil, míra inflace se udržuje nad 10 %. Nezanedbatelným problémem zůstává korupce, byť její rozsah nepřevyšuje průměr většiny asijských států. Očekává se, že HDP dosáhl v roce 2014 růstu mezi 4 a 6 %. Problémem Mongolska zůstává jeho závislost na těžbě nerostných surovin. V r činil podíl těžebního sektoru na HDP přes 23 %, na průmyslové výrobě 67 % a na exportu 91 %. Prozatím byla odhalena naleziště se 70 minerály včetně prvků vzácných zemin. Jen uhlí má odhado- 14

15 vané zásoby ve výši 162 mld. tun, což představuje 16 násobek roční celosvětové spotřeby této suroviny. Vedle surovin je druhým hlavním vývozním artiklem kašmír a kašmírové výrobky. Počet kusů dobytka a dalších hospodářských zvířat se v Mongolsku odhaduje na 60 milionů kusů, z toho většinu tvoří kozy a ovce, následuje skot, koně a velbloudi. Z hlediska masného a dalšího zpracovatelského průmyslu je však Mongolsko dosud téměř nerozvinuté. Jen velmi pomalu a zdaleka ne celoplošně se daří přeměna extenzivního, kočovného chovu s velkým rizikem úhynu stád v holomrazech, v chov intenzivní. Tradiční pastevectví má ovšem současně výhodu předpokladu ekologicky (což automaticky neznamená nutně i zdravotně) nezávadné kvality mléka a masa. Růst konkurenceschopné produkce je nemyslitelný bez investic do rozvoje průmyslové výroby. Mongolsko si uvědomuje slabinu, kterou představuje nedostatečná infrastruktura a ochrana životního prostředí, a proto plánuje v tomto směru silný rozvoj, přičemž klade důraz na výstavbu elektráren, tepláren, silnic, železnic či čističek odpadních vod. Obchodní výměna Mongolska je nedostatečně diverzifikovaná. Vývoz se soustředí převážně na nerostné suroviny, z čehož necelou polovinu tvoří export uhlí do Číny, následuje měďný koncentrát, železná ruda a kašmírová produkce. Dovoz tvoří pohonné hmoty, stroje, dopravní prostředky, potraviny, spotřební zboží. Mongolsko exportovalo v r do 57 zemí, nejvíce do Číny (téměř 87 %), importovalo ze 130 států, nejvíce z Číny (téměř 29 %), následovaly RF (27 %), USA a Korejská republika, každá s cca 8 %, Japonsko (7 %), Německo (4 %). Evropská unie s obratem 1 mld USD představuje pro Mongolsko třetího největšího obchodního partnera. 4) Zahraničněpolitická charakteristika Vláda Mongolska potvrdila po volbách v r dlouhodobou orientaci zahraniční politiky na přátelské vztahy se sousedy (Rusko a Čína) a spolupráci s USA a partnery v Asii a Evropě v rámci koncepce hledání třetího souseda, která slouží k vyvážení sílícího vlivu dvou velkých sousedů. Jde především o hledání technologických znalostí a prvků, které může Mongolsko získat od třetích zemí, aby mu pomohly překonat nevýhodu vyplývající ze sendvičové geografické polohy a drsného kontinentálního klimatu. V multilaterální dimenzi zůstává prioritou spolupráce v rámci OSN a regionálních organizacích v Asii a Pacifiku. V Organizaci šanghajské spolupráce setrvává Mongolsko nadále jen jako pozorovatel. Z hlediska spolupráce s Evropou se Mongolsko stalo členem Setkání Asie-Evropa (ASEM), v roce 2012 se stalo řádným členem OBSE a v roce 2013 po předchozím podpisu ratifikovalo Rámcovou dohodu o partnerství a spolupráci s EU (PCA). V současnosti vyvíjí úsilí na členství v APEC a EAS. Podmínkou je blízká spolupráce se zeměmi ASEAN. Zvažuje též přínosy pro standardizaci z případného členství v OECD. Mongolsko je rovněž partnerem NATO, což se projevuje především jeho oceňovanou přítomností v mírových misích s účastí NATO, zejména v Afghánistánu. Jedno z mongolských výcvikových středisek získalo statut tréninkového centra NATO. K mezinárodní spolupráci přispívají pravidelná každoroční vojenská cvičení Khaan Quest, iniciovaná USA. Vedle nich organizuje Mongolsko každoročně vojenská protiteroristická cvičení s RF (Selenge). Jedním z klíčových okamžiků zahraniční politiky Mongolska bylo uznání jeho bezjaderného statutu jadernými mocnostmi v OSN, což se dostalo v roce 2014 do memoranda Konference pro budování důvěry (CICA). K nesporným pozitivům patří proaktivní navazování diplomatických vztahů. Cílem je brzké navázání diplomatických styků se všemi členskými státy OSN (koncem roku 2014 chybělo ze 197 států již jen 25). Z iniciativy mongolského prezidenta byla založena Ulánbátarská iniciativa k budování důvěry v Severovýchodní Asii. Mongolsko zůstává jedním z mála států s poměrně aktivními diplomatickými vztahy s KLDR. Vztahy s Čínou a Ruskem zůstávají pro Mongolsko klíčové a jakékoliv výkyvy v nich se citelně projevují v ekonomických bariérách. Mongolsko je závislé z 80 % na dovozu ropy a pohonných hmot z Ruska, tak na odběru převážné většiny své surovinové produkce Čínou. 15

16 Z bezpečnostního hlediska Mongolsko nemá vojenskou kapacitu ubránit suverenitu země v případě intervence zvenčí. Ve své národní bezpečnostní strategii proto spoléhá na diplomacii. Bezpečnostní politika Mongolska vychází z přátelského vztahu s oběma sousedy a vyváženého vztahu k ostatním zemím. V tomto směru významně přispívá i ke stabilitě širšího asijského prostoru. Z mezinárodní spolupráce v oblasti lidských práv je nejvýznamnější přistoupení Mongolska ke Druhému opčnímu protokolu Mezinárodního paktu občanských a politických práv o odstranění trestu smrti. V Mongolsku je od roku 2009 dodržováno prezidentovo moratorium, změny v Ústavě nutné k nevratnému zákazu absolutního trestu provedeny ještě nebyly. Ústava MNG ve znění z r v čl. 16 k právu na život uvádí, že zbavit kohokoli lidského života je přísně zakázáno, pokud absolutní trest není uvalen z rozhodnutí soudu za nejvážnější zločiny, stanovené Trestním zákoníkem. Prezident Ts. Elbegdorj začal od r hromadně omilostňovat odsouzence k trestu smrti záměnou trestu za 30leté vězení. V lednu 2010 navrhl parlamentu sice neúspěšně vypuštění trestu smrti ze zákona, prosadil však všeobecné uplatňování moratoria na výkon absolutního trestu. V březnu 2012 parlament MNG překvapivě ratifikoval velkou většinou hlasů Druhý Opční protokol k ICCPR (International Covenant on Civil and Political Rights), kterým se MNG zavázalo zrušit trest smrti, ač neprovedlo adekvátní změny v Ústavě ani v Trestním zákoníku. Z hlediska klasifikace OSN je MNG ovšem nadále zařazováno mezi státy retentionist (v uplynulé dekádě vykonalo nejméně jednu exekuci). Zákon o ratifikaci Opčního protokolu vstoupil v platnost v červnu Opční protokol zakazuje výkon trestu smrti bez výjimky a souběžně vyzývá signatáře k analogické korekci domácí legislativy. Mongolská strana na relevantních fórech k tomuto tématu dodnes tvrdí, že proces je v běhu (nejnověji se tak vyjádřila na jaře 2014). V praxi jsou však zřejmé náznaky, že jde v případě MNG o složitou vnitropolitickou otázku, související s obavami z požadavků širšího politického spektra na další změny Ústavy. Prioritou zahraniční politiky v rámci multilaterální spolupráce zůstává činnost Mongolska v OSN, jejímž členem je od roku Postupem času začalo Mongolska neméně aktivně projevovat zájem o zapojení do regionálních struktur v regionu Asie a Pacifiku. V současnosti je členem Asijské rozvojové banky, ASEM (Asia-Europe Meeting), v níž zaujímá pozici hlavního koordinátora asijské skupiny členských států, které nejsou členy ASEAN, ARF (tj. ASEAN Regional forum), ACD, Konference pro budování důvěry (CICA), Společenství demokracií (Community of Democracies) a WTO, usiluje o členství ve Sdružení pro Asijsko-pacifickou spolupráci (APEC) a v PECC, kde má od roku 2000 přidružené členství, jakož i v EAC (Eastern Asia Security). Na podzim 2014 se Mongolsko přihlásilo podpisem memoranda ke spoluzakladatelství Asijské mezinárodní investiční banky. Statut pozorovatele, který zatím nechce měnit, má v Šangajské organizaci pro spolupráci, statut globálního partnera má v NATO. Od roku 2012 je členem OBSE. Od r působí v novém UN House v Ulánbátaru sídlo Výzkumného ústavu OSN pro vnitrozemské rozvojové země. Na okraj 68. VS OSN se Mongolsko připojilo k donorům americké iniciativy na podporu občanské společnosti Lifeline. Evropská unie je v Mongolsku zastoupena dosud jen nerezidentně, a to od r V Ulánbátaru má od roku 2006 pouze technickou kancelář. Diplomaticky Mongolsko pokrývá Delegace EU z Pekingu. Nabytí platnosti Dohody o partnerství a spolupráci mezi Mongolskem a EU (PCA), podepsané v roce 2012 a ratifikované mongolskou stranou v roce následujícím, je podmíněn ratifikací parlamenty všech členských států EU a poté EP. Do konce roku 2014 tak učinila necelá polovina z nich. Dosaženým obratem 1 mld USD v r (z toho export EU 723 mil USD) zůstává EU třetím nejvýznamnějším obchodním partnerem Mongolska. Výhledově však je tato pozice ohrožena mohutným rozvojem exportu, ale i investic zejména z Korejské republiky, Japonska, Kanady, USA a Austrálie. Omezený sortiment mongolské exportní produkce zatím zdaleka neumožňuje této zemi dostatečně využívat úlev z unijního systému všeobecných celních preferencí GSP +, zahrnujícího 7200 položek. EU realizovala od roku 1990 rozvojovou spolupráci s Mongolskem v rámci programu Technical Assistance to C.I.S. (TACIS), v roce 2004 bylo Mongolsko přeřazeno do programu Asian and La- 16

17 tin American Developing Countries (ALA), současným instrumentem spolupráce a pomoci EU v Mongolsku je Development Cooperation Instrument (DCI), v jehož rámci je pro Mongolsko alokováno na období rekordních 65 mil EUR. První Country Strategy Paper pro Mongolsko přijala Evropská komise v roce Mongolsko přijalo Národní indikativní program, který je v souladu se strategií EU v Asii. Do realizace některých projektů EU se již zapojily české nevládní organizace Charita, Adra a Člověk v tísni. Ke vztahům s Čínou coby nejdůležitějším a ekonomicky nejsilnějším sousedem přistupuje mongolské vedení pragmaticky a vztahy se snaží co nejvíce kultivovat. Nedaří se mu však realizovat beze zbytku přijatou zahraničně bezpečnostní strategii země, podle níž by neměly investice z Číny a RF překračovat 2/3 objemu všech zahraničních investic. Čína se stala hlavním obchodním a investičním partnerem Mongolska od počátku 90. let. Čínské firmy navazují na spolupráci s regiony a investují do těžebního průmyslu a zatím omezeně do infrastruktury. V nabídce trhu pro movitější vrstvy konkuruje čínskému zboží jihokorejská produkce. Během návštěvy čínského prezidenta Xi Jinpinga v Mongolsku v létě 2014 byly mongolské straně nabídnuty investice do modernizace železniční a silniční sítě či zlepšení přístupu mongolského zboží do čínských přístavů. Ruská politicko-hospodářská dominace v Mongolsku se po rozpadu SSSR a odchodu ruských vojsk z Mongolska coby nárazníkové zóny vůči Číně, výrazně snížil. Přesto ještě po celou následující dekádu zůstávaly v rukou ruské strany klíčové podniky Ulánbátarská železnice, vlastník jediné jednokolejné, neelektrifikované tratě napříč Mongolskem, a GOK Erdenet, zajišťujícího těžbu mědi z ložiska objeveného v 60. letech českými geology. Plány na modernizaci železniční tratě se zmrazily po té, co mongolská strana prosadila koncem 90. let změnu vlastnického podílu v podniku ve svůj prospěch. K žádným novým ruským investicím od té doby v Mongolsku nedošlo. Ekonomické vztahy mezi oběma státy doznaly zlepšení v roce 2014, kdy vývoj kolem Ukrajiny dal Mongolsku šanci vytěžit z ruského příklonu k Asii. Přitom vůči samotnému ukrajinskému konfliktu zachovává Mongolsko striktně neutralitu. Japonsko se v Mongolsku zatím více politicky než ekonomicky aktivizuje od jara Mongolské vedení potvrdilo připravenost zahájit za japonské úvěrové prostředky výstavbu domácí ropné rafinérie u Darchanu. Z mezivládního japonského zvýhodněného úvěru je realizována jihokorejskými a jednou českou firmou výstavba nového mezinárodního letiště nedaleko Ulánbátaru. Japonsko si zachovává pozici předního bilaterálního donátora. Korejská republika je pro Mongoly lukrativní poměrně dobrou kvalitou zboží, jeho relativně dostupnějšími cenami, možnostmi vzdělání a dočasné práce. Firma Hyundai postupně expanduje na mongolském automobilovém trhu díky téměř dumpingovým cenám. Korejci prakticky ovládli pole ve výstavbě a modernizaci zdravotnických zařízení, ucházejí se o zakázky na veřejné osvětlení. Rozvojovou spolupráci směřují do oblastí svého zájmu energetiky, těžby a zdravotnictví. Korejský export zaznamenal v posledních několika letech téměř trojnásobný vzrůst. Mongolsko je jednou z mála zemí, která komunikuje s KLDR. Oba státy mají svá velvyslanectví, od roku 2006 se konají střídavě v obou hlavních městech politické konzultace. Došlo k několika vzájemným návštěvám na vysoké i nejvyšší úrovni. Ačkoli ideologicky jsou si obě země cizí, pojí je zájem hledat cestu pro efektivnější rozvoj svých ekonomik. Mongolsko se netají zájmem získat přístup přes Čínu či Rusko do nezamrzajícího přístavu Rajiin-Sonbong s cílem získat rentabilnější přístup k moři během celého ročního období, a rozšířit tak možnosti exportu do zámořských teritorií, zejména do surovinově deficitního Japonska. Politika USA vůči Mongolsku nevychází ani tak z přímých ekonomických jako spíše z politických a bezpečnostních zájmů. Mongolsko zůstává důležitým partnerem USA ve vojenské oblasti. Potvrdilo mj. připravenost prodloužit stávající přítomnost svých vojáků v misi ISAF v Afghánistánu, po nabídlo USA svůj vzdušný prostor, každoročně pořádá s USA na svém území vojenská cvičení Khan Quest, zaměřená na nácvik mírových operací. Díky dopravním prostředkům a těžebním zařízením však významně vzrostl i objem amerického exportu do Mongolska. Americké firmy se často podílejí na finančním poradenství, jiné projevují zájem o těžbu nerostů. V rámci Millenium Challange Account bylo Mongolsku poskytnuto 285 mil. USD na rekonstrukci silniční infrastruktury, učňovské školství a projekt čistý vzduch. 17

18 Výrazem důležitosti vzájemných vztahů jsou časté kontakty představitelů obou zemí na vysoké úrovni. Přetrvávající nepřehlednost a nedostatečná transparentnost přijímané legislativy však vzbuzuje nejen na americké straně rozpaky. 18

19 ČESKO-ŘECKÁ INICIATIVA: NÁVRH NA ŘEŠENÍ KONFLIKTU V KOSOVU Lucie Dobešová Dokument Česko řecká iniciativa (dále také Iniciativa ) vznikla jako reakce na březnové události 1999 na území Jugoslávie. Vzhledem k tomu, že v české zahraniční politice šlo o ojedinělý projev a to až dodnes aktivního a komplexního přístupu k velmi závažné mezinárodní otázce, považuji za nezbytné se Iniciativou zabývat a tím se pokusit ji vrátit alespoň do zájmu odborníků. Iniciativa byla pokusem hledat řešení jiným způsobem, než bombardováním. Krvavý rozpad SFRJ nejlépe prokazoval absurditu použití války jako metody k hledání řešení. Iniciativa byla a zůstává konkrétním přínosem české i řecké zahraniční politiky do širších mezinárodních snah o vyřešení kosovského uzlu. Iniciativa může být motivací pro jakoukoliv jinou zemi, která by v analogické situaci nechtěla sedět s rukama v klíně. V této souvislosti nemohu neuvést, že význam Iniciativy není dodnes doceněn, i pro malou informovanost jak české odborné tak širší veřejnosti. Události kolem bombardování Jugoslávie Hned z počátku je důležité si uvědomit komplikovanost balkánského regionu, uvědomit si, že kosovská krize nebyla zapříčiněna pouze událostmi v 80. a 90. letech 20. století, kořeny nesváru sahají mnohem dále do historie a to až k bitvě na Kosově poli, která se stala symbolem a srbským mýtem boje za svobodu, boje proti utlačovateli Připomíná porážku, mučednictví a hrdinství. 1 Kosovo i celá bývalá Jugoslávie v sobě nesou krvavé otisky minulosti. Též je důležité zmínit, že o situaci na území Jugoslávie jevily zájem mocnosti a i veřejnost až od 90. let 20. století. K neochotě řešit národnostní otázky v Jugoslávii přispěla zdánlivě stabilizovaná situace za dob Josipa Broze Tita (uspání nacionalismu) a média CNN efekt. O nezájmu o Jugoslávii píše ve své knize Daň z krve odborník na Balkán, Jiří Dienstbier, v publikaci jsou informace získané z vlastního poznání (pracovních zkušeností), poznamenává: Narůstající konflikt přesto zůstával na okraji světové pozornosti. Diplomaté na Balkáně posílali varovné telegramy, ale vlády zůstávaly slepé. Americký diplomat v roce 1998 řekl svému kolegovi: Já už jim to ani neposílám. Nechtějí to slyšet, nemá to smysl dělat si zbytečné problémy. 2 K zvratu dochází až po upozornění světovými médii incidentem s Ademem Jasharim známým jako masakr v Prekazu. Konflikty v průběhu let zostřené mnoha faktory vypukly v kosovskou krizi. Na Miloševiće byl kvůli jeho politice vyvinutý velký nátlak formou ultimát, kdy se předpokládalo, že jej hrozba vojenskou intervencí zastraší a požene národ proti němu, ale opak byl pravdou. Zprostředkovatel Daytonu Holbrooke přiletěl do SRJ metropole s posledním varováním NATO: Poslyšte, je vám osobně naprosto jasné, co se stanem když se zvednu a odejdu odtud, z tohoto paláce? Zeptal se Holbrooke. Začnete nás bombardovat, odpověděl prezident s chladným výrazem v široké tváři. Přesně tak, řekl Holbrooke. 3 O dva dny později však odlétá zpět do USA s prázdnýma rukama. Vyjednávání a konference v Rambouillet selhala. Dne 24. března 1999 zahájilo NATO bombardování. 4 Operace Spojenecká síla byla první vojenskou akcí NATO od jejího vzniku (1949). Bombardování bylo v rozporu s článkem 5 Washingtonské smlouvy: 1 ŠTĚPÁNEK, Václav. Jugoslávie, Srbsko, Kosovo: kosovská otázka ve 20. století. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 471 p. ISBN X. str.36 2 DIENSTBIER, Jiří. Daň z krve. Praha: Lidové noviny, 2002, 359 s., [8] s. obr. příl. (čb.). ISBN , str DIENSTBIER, Jiří. Daň z krve. Praha: Lidové noviny, 2002, 359 s., [8] s. obr. příl. (čb.). ISBN , str DIENSTBIER, Jiří. Daň z krve. Praha: Lidové noviny, 2002, 359 s., [8] s. obr. příl. (čb.). ISBN , str

20 Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde li k takovémuto ozbrojenému útoku, každá z nich, uplatňujíc právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty OSN, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru. Každý takový útok a veškerá opatření učiněna v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. 5 SRJ nezaútočila na jeden z členských států NATO. Vojenská intervence nebyla schválena RB OSN. Před zahájením bombardování S. Milošević varoval, že s pádem první bomby dojde k masovému exodu na Kosovu. Dokazování věrohodnosti, se stalo pastí pro Severoatlantickou alianci, tak i pro S. Miloševiće. Situace se jevila jako dominový efekt, NATO bombardovalo a tudíž i S. Milošević realizoval svůj slib a zahájil ofenzivu v centrální oblasti Kosova. Zavládl chaos. Černohorský prezident Milo Djukanović soudil: Místo toho, aby rozhodnutí NATO zabránilo humanitární katastrofě, masivně přispělo k houstnoucí pohromě. 6 Mnozí se domnívají, že Milošević do poslední chvíle netušil, že k bombardování dojde, můžeme se tedy domnívat, že ani NATO nemuselo tušit, že Milošević své výhružky uskuteční. O tom však lze pouze spekulovat. Operace začala v 19:00 hodin pod názvem Spojenecká síla (Allied Force) 7 bez mandátu RB OSN. Rozkaz vydal den předtím generální tajemník NATO Javier Solana. Vrchním velitelem byl jmenován Wesley Clark. Šlo o první intervenci užitou na suverénní stát. Útoky byly vedeny z válečných lodí v Jaderském moři a z leteckých základen NATO v Itálii. 8 Akce měla ukončit násilí a donutit Miloševiće chovat se dle rezoluce RB OSN 1199 z 23. září Dalším cílem operace bylo stabilizování uprchlíků, již počty se pohybovaly na úrovni statisíců různých národností. Počátek intervence se jevil viditelně neúspěšný. Exody pokračovaly a počet uprchlíků nejen ze strachu z UÇK, JLA, ale i z bombardování se zvyšoval. Kvůli útokům z Kosova uprchlo dalších 160 až 250 tisíc lidí, především Srbů, jejichž domy vypálili nebo neoprávněně obsadili Albánci. I většina dalších obětí náletů byli civilisté, nemluvě o tom, že následky náletů, při nichž byla zničena infrastruktura země, pocítili především prostí obyvatelé, ne politické špičky. 9 Na přelomu dubna a května, podle zprávy UNHCR Albánců se ocitlo mimo hranice Kosova. Dalších uprchlo do Albánie a v Makedonii,, v Černé Hoře a bylo leteckou cestou přemístěno do 29 jiných zemí. 10 Počáteční neúspěch intervence citelně politicky posílilo S. Miloševićovu pozici u srbské veřejnosti. Nenávist Srbů směřovala k představitelům NATO, o které dokonce skládali sarkastické písně. S. Milošević se jevil jako alternativa proti západní alianci. Dne 28. března srbská protivzdušná obrana sestřelila, zřejmě díky amatérské chybě amerického pilota, (ale existuje i spekulace o tom, že selhal motor) tzv. neviditelný bombardér F 117 A. Z místa sestřelení, čtyřicet kilometrů od Bělehradu v obci Budjanovac, oběhly fotografie hořících trosek srbskými médii. Událost jasně zvýšila srbské národní sebevědomí. Pilota úspěšně dostal do bezpečí speciální americký záchranný tým, jež byl připraven v Bosně a Hercegovině. 5 Washingtonská smlouva. In: Natoaktual.cz [online] [cit ]. Dostupné z: zpravy.aspx?y=na_summit/washingtonskasmlouva.htm 6 DIENSTBIER, Jiří. Daň z krve. Praha: Lidové noviny, 2002, 359 s., [8] s. obr. příl. (čb.). ISBN , str Operace Allied Force. In: Natoaktual.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: aspx?y=na_zpravy/mise_alliedforce.htm 8 Před deseti lety rozhodlo NATO o bombardování Jugoslávie. Idnes.cz [online] [cit ]. Dostupné z: zpravy.idnes.cz/pred-deseti-lety-rozhodlo-nato-o-bombardovani-jugoslavie-pzw-/zahranicni.aspx?c=a090323_104530_ zahranicni_stf 9 ŠVAMBERK, Alex. 1999: Bombardování Jugoslávie. Novinky.cz [online] [cit ]. Dostupné z: novinky.cz/jugoslavie/bombardovani-jugoslavie.html 10 Kosovo: One last chance. UNHCR Refugees Magazine issue [online]. 1999, roč. 1999, č. 116 [cit ]. Dostupné z: str.7 20