Inovace studia obecné jazykovědy a teorie komunikace ve spolupráci s přírodními vědami

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Inovace studia obecné jazykovědy a teorie komunikace ve spolupráci s přírodními vědami"

Marta Staňková
před 8 lety
Počet zobrazení:

1 Inovace studia obecné jazykovědy a teorie komunikace ve spolupráci s přírodními vědami reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/ Dějiny vizuality: od ikony k virtuální

2 U. Eco: středověk jako místo podivných deformací středověk jako křižovatka Evropy a moderní civilizace (banky a směnky; struktura komunální politiky; univerzita; nemocnice a biskupství; organizovanou turistiku; pojetí západní lásky) model filologické rekonstrukce x utilitaristické vysprávky (starověk vs středověk) typologie snů o středověku (výzva k demystifikaci)

biskupství; organizovanou turistiku; pojetí západní lásky) model filologické rekonstrukce x

3 Středověká vizualita: 2 kategorie obrazu: portrét (είκών/icona/imago) a narativní obraz (ίστορία/historia) 2 mody reprezentace: narativní modus vypráví biblický nebo hagiografický děj / reprezentativní (dogmatický) modus ukazuje prostřednictvím symbolů, alegorií, personifikací apod. jednotlivá témata křesťanské nauky Rozdíl není v obrazech samých, ale ve věci samotné (res): příběhy vs církevní učení + Andachtsbild ( st.): tzv. devoční obraz

ukazuje prostřednictvím symbolů, alegorií, personifikací apod.

4 Změna perspektivy v kontextu středověké vizuality: ne modus reprezentace (vizuální forma/modus zobrazení), ale místo/postavení v náboženské teorii a praxi Osa reprezentace osa komunikace Ikona: figurální zobrazení posvátné postavy nebo děje ve formě deskového obrazu, který má specifické postavení v kultuře pravoslavné církve Funkce i povaha obrazu (nikoli podoba/tvar/médium) př. Trůnící Bohorodička, Egypt, 6. století

figurální zobrazení posvátné postavy nebo děje ve formě deskového obrazu, který má specifické postavení

5 Ikona ne jako umělecké dílo v moderním významu, ale především jako dílo, které nechce reprezentovat a odrážet vnější svět (mimesis), daleko spíše se zaměřuje na filozofický/náboženský koncept než na barevnou a tvarovou realizaci. diskurz ikony : obecný dosah teorie byzantské ikony + neoddělitelné propojení s náboženskou praxí Teorie ikony je synekdochou teorie jakéhokoliv obrazu: psychofyzické i mentální reakce (response) diváka na obraz jako takový

6 Typologie charakteristik: Tvrzení o prastarém původu: oba hlavní typy ikon (Ježíše Krista a Panny Marie) jako acheiropoieta (rukou neutvořené, vzniklé otiskem) byly původně skiagrafiemi (kresbami, doslova zapsaný stín) na textilu; u Panny Marie šlo o semiacheiropoiety (malířské dílo evangelisty Lukáše, inspirovaného Duchem Svatým), tedy barvy dodaly andělé ve chvíli, kdy byl umělec se svými dovednostmi a géniem v koncích. Tradice helénistického malířství portrét římského malířství fyziognomicky věrný Př. Bronzová busta G. J. Césara / fajjumské portréty / Kristus Spasitel (Sinajská sbírka), tzv. Kristus Pantokrator

inspirovaného Duchem Svatým), tedy barvy dodaly andělé ve chvíli, kdy byl umělec se svými dovednostmi a géniem v koncích.

7 Zavedení ikon do chrámové liturgie v 6. století bylo výsledkem komplexního procesu Ikony se prosadily ve veřejném prostoru a bylo nutné po nich požadovat teologickou korektnost a schopnost obstát v teoretickém diskurzu (soukromé veřejné) Ikona jako sňatek mezi pohanskou ikonou a římským světským portrétem (Mathews) př.: trůnící Bohorodička mezi sv. Theodorem a Jiřím (6. století) (tzv. mariánské ikony) Ísis (helénistický Egypt) + nevelká dřevěná deska

teologickou korektnost a schopnost obstát v teoretickém diskurzu (soukromé veřejné) Ikona jako sňatek mezi

8 Tzv. proces přeznačení (předkřesťanských božstev na posvátné osoby křesťanství) princip podobnosti jako fungibility vizuální připodobnění jako komunikační situace (nové významy se vyjadřují způsobem, aby byla srozumitelná dialektika kontinuity a diskontinuity Panna Marie nesoucí v rukou Ježíše jako vtělené Slovo vs vyobrazení Spasitele, který ukazuje knihu tedy zapsané Boží slovo.

vyjadřují způsobem, aby byla srozumitelná dialektika kontinuity a diskontinuity Panna Marie

9 Kristus jako chameleon (Mathews): udivující variabilita Mladý, starý, postavy feminizované účesem i tělesnou stavbou, pastýř, filozof-učitel atd. v rámci mimetické tradice nelze řešit sepětí celého Boha a celého člověka Radikální ne-podobnost jako teologicky zdůvodněná zobrazovací strategie Konektivita pohledu jako komunikační kanál mezi božstvem a věřícími (rituál)

v rámci mimetické tradice nelze řešit sepětí celého Boha a celého člověka Radikální

10 Tradice zákazu zobrazování (reprezentace) Hospodina (druhé přikázání Desatera) Nové vnímání času a narativní koncepce (křesťanství x pohanství): cursus, běh vyprávění, zpřítomněný scénickou řadou navazujících obrazů, reprezentuje skutečnost, že Hospodin jedná přímo v lidském světě. Úpěšnost narativity základní noetická struktura lidské mysli Interpretace obrazu ve světle náboženské praxe jako (z pův. přikázání): neuděláš vlastní rukou a nebudeš se mu klanět ani uctívat jej.

skutečnost, že Hospodin jedná přímo v lidském světě.

11 Základní periodizace byzantského umění: 1. etapa před ikonoklasmem: skupina nejstarších ikon (Kristus Spasitel a Trůnící Bohorodička) z kláštera sv. Kateřiny na Sinaji; pozdní antický iluzionismus (5.-8. století) 2. etapa mezi obnovením ikon a latinským císařstvím*; II. Koncil v Níkáji (VII. ekumenický) r. 787 (až do poloviny 9. století), tzv. obnovení ortodoxie ( století) 3. etapa od pádu latinského císařství do pádu Konstantinopole r ( století)

Kateřiny na Sinaji; pozdní antický iluzionismus (5.-8. století) 2.

12 Náboženská x umělecká inspirace Obraz jako plnohodnotná reprezentace, paralelní ke slovu a písmu (řec. grafein: malování i psaní) Spor o ikonoklasmus byl sporem především o podmínkách, za nichž může být obraz uctíván Basileos Veliký (reprezentace obrazem jako participace, sdílení formy (ne podstaty) Nejdůležitější moment je ale vztah k obrazu, způsob, jak mu prokazujeme úctu a nikoli vztah podstaty a formy

obraz uctíván Basileos Veliký (reprezentace obrazem jako participace, sdílení formy (ne podstaty)

13 Základní teze: Umělecké dílo jako hmotná věc, tělesně konkrétní stopa po události, která se děje v místě jeho vyvstání či původu Jeho specifikem je schopnost ukazovat, jak se věci opravdu mají (noetická závaznost i závažnost) Kultovní/svaté obrazy jako speciální skupina tzv. velmi speciálních obrazů (velmi speciální mrtví), jsou předmětem komunitní úcty; svatost jako kategorie ustavená aktivitou obrazu ve světě a reakcí lidí (ne podstata či povaha obrazu) pozn. Jean-Luc Nancy: sakrální obraz jako model každého obrazu

Podobné dokumenty

Křesťanství v raně středověké Evropě

Křesťanství v raně středověké Evropě Křesťanství Nejrozšířenější světové monoteistické náboženství Navazuje na judaismus Učení odvozuje od Ježíše Nazaretského kolem roku 30 n.l. veřejně působil jako kazatel