Zvláštní vydání školních novin u příležitosti oslav 120 let školy v Londýnské ulici. Praha

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Zvláštní vydání školních novin u příležitosti oslav 120 let školy v Londýnské ulici. Praha 22. 2. 2013"

Transkript

1 Z Á K L A D N Í Š K O L A, P R A H A 2, L O N D Ý N S K Á let Londýnské Zvláštní vydání školních novin u příležitosti oslav 120 let školy v Londýnské ulici. Praha Londýnská očima Pavlíny Filipovské Povídání Pavlíny Filipovské Strana 2 Londýnská očima Arnošta Goldflama a jeho potomků Malý sociologický průzkum Arnošta Goldflama. Strana 3 Londýnská očima bývalých žáků Vzpomínky na rok 1992 a rok 2000 Strana 4 Duch Londýnské Povídka Alžběty Ambrožové z VIII.B Strana 5 My se tady máme rádi Velký rozhovor Pavlíny Wolfové s panem škoníkem Martinem Voráčem Strana 6-9 Babičko, vyprávěj Rozhovor redaktorky školního časopisu se svojí babičkou Strana 10 Cesta do Londýnské Jak do školy cestuje žák šestého ročníku Strana 11 Není škola jako škola, Londýnská je jiná! Zamyšlení Václava Fildy Nádvorníka, učitele z Londýnské Strana Dobré děti se vracejí Písemný film o filmu Milana Tesaře Strana 13 Ze zaprášených archivů Londýnské Co naši žáci a učitelé objevili v zaprášených archivech doma či ve škole Strana 14 Jak nás doběhly archivní dokumenty Reportáž o studentské recesi z doby první republiky sepsaná Monikou Cajthamlovou. Strana 15 Atributy školy Školní hymna, vlajka a znak Strana 16 Úvodní slovo ředitele školy Vážení a milí čtenáři, vítám Vás v tento slavnostní den v naší škole. Těší mě, že 120. výročí Základní školy v Londýnské ulici můžeme společně oslavit za účasti Vás všech žáků, rodičů, učitelů, bývalých žáků i přátel školy. Jsem rád, že jste si našli cestu do školy, která pro mne osobně hodně znamená. S naší Londýnskou jsem spojil více jak 25 let svého profesního života a získal jsem zde mnoho přátel. Tyto unikátní noviny vznikly z iniciativy rodičů a na jejich tvorbě se podíleli nejen oni, ale i absolventi, současní žáci a pedagogové, což si troufám napsat, že je pro naši školu symbolické a tento duch spolupráce činí Londýnskou tím, čím je. Přeji Vám, ať tyto listy zpříjemní dnešní den, či Vás potěší jako suvenýr ve Vašich domovech. Martin Ševčík Fotografie Martin Voráč strana 1

2 Londýnská očima Pavlíny Filipovské Píšu tyto řádky s mírnými rozpaky. Měla by to být vzpomínka. Bude to spíše vyznání a doznání. Musím totiž zabrousit hluboko do minulého století. Psal se školní rok a tehdy jsem poprvé překročila práh tohoto úctyhodného ústavu v Londýnské ulici 34. Najednou převratná změna! Přicházela jsem ze školy tehdy Národní z náměstí Míru, o jejíž prostory jsme se dělili s učni řemesla zlatnického. Bylo to prostředí odpovídající pobytu adolescenčních mladíků, kteří se s prvními náznaky budoucího knírku pod nosem vyrovnávali hlučností a poněkud neformálním chováním k interiéru i k nám, mrňatům s čítankami a malou násobilkou v brašnách. Taková mírná šikana jak by se dnes řeklo. působili dámy a pánové opravdového profesorského sboru. Vykali nám a my jsme si bez potíží odvykli oslovovat je soudruhy a soudružkami. Taková tajná dohoda a všichni ji respektovali. Jsem vděčná, že jsem tu potkala osobnosti, které naše vzdělání považovaly za vlastní poslání. To, že miluju mateřštinu a po celý život se s ní snažím citlivě a úctou zacházet to je zásluha této školy. To, že jsem dostala základy humanitního vzdělání to je zásluha této školy. To, že mi tu bylo krásně na duši a teplo po těle (díky obrovitým kamnům, do kterých z chodby přikládal pan školník) to je zásluha této školy. A najednou jsem přišla před školu, která ve mně budila úctu a obavy zároveň. Mohutná vrata, mosazná klika sotva na dosah. Závratně vysoké stropy, okázalé schodiště, důstojné sloupoví Nastupovala jsem do šesté třídy a s rozpaky nováčka stoupala po širokých schodech. Právě tehdy se ze mne, z dosavadní žákyně, stala studentka. A to všechno díky této úctyhodné budově. Tenkrát to ještě bylo Gymnasium, příští rok už Jedenáctiletka. Ale to nevadilo. Hlavně, že tu ještě Před pětapadesáti léty jsem se s ní po maturitě rozloučila, ale nezapomínám na ni. Vždyť ji navštěvují moje dvě vnoučata. Kéž na ni taky vděčně vzpomínají, kéž se na nich v dobrém podepíše tak, jak to vždycky uměla. K významným stým dvacátým narozeninám přeju všechno dobré, pedagogům hodně úspěchů v náročné a nedocenitelné práci, jejíž stopy si každý odnáší na celý život. Dá-li Bůh na shledanou při dalším jubileu. Pavlína Filipovská bývalá studentka gymnázia babička stávajících žáků strana 2 Fotografie: achiv Pavlíny Filipovské

3 Udělal jsem takový malý sociologický průzkum o škole v Londýnské. Respondenti byli dva, jedna žena, jeden muž. Žena tuto školu navštěvuje, je žákyní první třídy. Na otázky mé ankety odpověděla toto, (otázky budou jasné z odpovědí): 1. Jo, ve škole se mi líbí! L E T L O N D Ý N S K É 2. Změnu si nepřála žádnou, kromě cituji a jméno dotyčného zlobivého spolužáka D. nahrazuji písmeny XY: Aby XY nebouchal ostatní děti. 3. O paní učitelce E. K. se vyjádřila takto: Má černý vlasy, brýle, často nosí do školy sponku na vlasy jako takhle,...ukazuje... no a je hodná! 4. Na otázku, jakou pohádkovou bytost připomíná p. ředitel, pravila: Opravdu nevím, ale pan školník by byl trpaslík! 5. Na otázku jsou-li všechny školy takové, odvětila: Já myslím že ne, prostě si to myslím. Londýnská očima Arnošta Goldflama a jeho dětí Další dotazovaný byl muž, který již žákem není, je nyní v primě na gymnaziu. Odpovídal lakonicky, ale celkem se držel věci. 1. Ano, líbilo se mi tam, na to nejde víc říct. 2. Když jsem se tázal, co by si býval přál jinak, pravil spoře: Jo... tak nic. 3. O paní učitelce M. C.:...chytrá, hodná, spravedlivá, taky jsme si půjčovali knížky A připojil ještě tento zážitek, který mu utkvěl v paměti: Když jsem se s paní učitelkou hádal, jak se píše pomněnka... nebo poměnka? To už teď nevím... ale tenkrát jsem měl pravdu. Ale ona si to ověřila a uznala to a už se pak se mnou nehádala. 5. Ke škole uvedl: Dobrá atmosféra, kamarádi, učitelé, rozvrh, všechno dobrý! Jenom jsem neměl rád ty drátěný šatny. A já jsem si vzpomněl na mou školu v Brně před šedesáti lety. Na co vzpomínám a vzpomínám-li rád? Na něco ano. Například na mou paní učitelku Vymětalovou, se kterou jsem se na konci první třídy hádal, že se přece nejmenuju Arnošt, jak mi napsala do vysvědčení, ale Ríša, jak mi říkali doma. Pak na učitelku češtiny paní Kubrichtovou, se kterou jsem se láskyplně přel, na závody v parku, kde jsem tak tak doběhl a za odměnu mě po hlavě pohladil sám Emil Zátopek! (Proto asi tam nemám vlasy...) Jinak jsem sice nebyl prvních osm let špatným žákem, ale dosti často jsem vyrušoval, aspoň učitelé si to mysleli. Když totiž zjišťovali, kdo tu nebo onu lotrovinu provedl, já jsem vždycky zrudl, i s ušima, které planuly jako mé jméno, jenže ne zlatým, nýbrž rudým plamenem. A bylo to! Já jsem chodíval do školy tak trochu se strachem. Proto mám radost, když se naše děti do školy těší a chodí tam rády! Já jsem tam s nimi jedná se o oba dotazované v anketě chodíval a chodím vždycky rád. Oni tam totiž mají docela rádi i rodiče. Tak snad to tak i vydrží a vydrží to tam i ty učitelky a učitelé, za ty peníze, totiž. Zasloužili by si nejmíň dvakrát tolik! Tak ale aspoň hodně štěstí! Arnošt Goldflam tatínek žáků školy strana 3

4 Psát, alespoň tiskace a hrozně velkými písmeny, jsem uměla jakžtakž už od školky, také jsem to patřičně pyšně předváděla paníčelce při zápisu. Doteď si pamatuji svoji první učebnici na písmenka, kde hlavní roli hrála krásná princezna, a také velké desky vonící klasickou vůní levného čínského plastu, kam jsem si s nadšením zakládala poctivě vystřižená čísla a litery. Byly s kočičkou myslím, že na hlavě měla růžovou mašli a lízala si packu. Po zvládnutí tiskacích přišla na řadu písmena psací. Do jejich učení jsem se vrhla s nadšením, chtěla jsem taky psát tak krásně, jako psala moje babička, všude samé kličky a kudrlinky a vůbec. První cvičebnice byla modrožlutá a k mému velikému zklamání obsahovala sice spousty zakroucených linek určených k procvičování, ale žádné pořádné písmeno! První stránku jsem doma obrečela, nic nepomohlo ani voňavé pero Tornádo, které jsem dostala od rodičů, aby se mi dobře psalo. Zpětně viděno to ale nebylo zbytečné, nácvik perfektních obloučků a smyček se v průběhu let akorát transformoval do výplně nezáživných hodin, a tak okraje nespočtu mých sešitů zdobí zakroucené kličky, téměř totožné s těmi, které kroutilo mé sedmileté já a vypadá to překvapivě umělecky! Jak jsme u tabule skončili tři Vzpomínky na Londýnskou Jako jedno z posledních jsme se učili velké psací d. Střídali jsme se u nové bílé tabule, obřadně si předávali modrý fix a snažili se napodobit vzorné dé, které paní učitelka před chvílí pomalu a ve velkém napsala na levou půlku tabule. Když jsem přišla na řadu, suverénně jsem paní učitelku napodobila, leč značně nepřesně. Polila mě horkost, ale zařadila jsem se zpátky do řady k adeptům na druhý pokus. Mně to přece vždycky tak šlo! Nakonec jsme zůstali tři. Pokusy jsem už ani nepočítala. Chtělo se mi brečet. Ta zpropadená klička se mi prostě ne a ne povést, nevěděla jsem, jak je to možné, vždyť jsem měla velký vzor přímo před sebou a většina s p o l užáků to z v l á d l a n a p o p r vé, m a x i m á l ně napodruhé Když jsem nakonec s pocitem vítězství usedla zpátky do lavice, bylo na tabuli značně roztřesené, ale konečně správné písmeno. Dnes už kroužím správně, kličku udělám i poslepu, často ale vzpomínám, co jsem vlastně tehdy dělala špatně. Nela Vejvodová žákyně Londýnské v letech redaktorka MF Dnes Když mě rodiče poprvé vypravovali do školy, byla to velká sláva. Už podle toho, že táta kvůli cestě dlouhé dva bloky neváhal nastartovat naší brčálově zelenou Škodu 120. Porevoluční nadšení rodičů ale zhasila studená sprcha. V Sázavské, kam mne nasměrovalo místo bydliště, se za tak krátkou chvíli (psal se rok 1991) nic nezměnilo. Mé první angažmá ve vzdělávací instituci nemohlo dopadnout dobře. Paní učitelka nebyla s to pochopit, že jsem disgrafik, a tudíž se nikdy nenaučím psát tak, jak bylo dáno. Rodiče proto rozhodli, že půjdu jinam. Vybrali Londýnskou. Dobrá trefa. Já a mí noví spolužáci jsme se stali pokusnou třídou zkoušeli na nás nový systém vzdělávání, v němž byl kladen důraz na to, co člověku šlo, a na tom, na co člověk neměl vlohy, se tolik nebazírovalo. Nedostávali jsme známky, ale slovní hodnocení, které bylo nesporně výstižnější a z mého pohledu i milosrdnější. Ve třídě, která nesídlila ve škole, nýbrž v bytě upraveném na učebnu a hernu se navíc sešla prima parta. Za ty tři roky, co jsem chodil do Londýnské, jsem zažil to, co už se mi po zbytek vzdělávání nestalo. Do školy jsem se těšil. Naše paní učitelka Churáčková dokázala udělat školu hrou. Výsledkem bylo méně stresu a více hladu po vědomostech. O tom, že to funguje, svědčí mimo jiné i to, že si některé věty paní učitelky pamatuji dodnes, a rady, jimiž nás do života vybavila, uplatňuji stále. Spolu s rodiči a bratrem to byla právě ona, kdo byl vždy ochotný odpovědět na mé, jistě často hloupé, dotazy. Spoluvytvořila tak mou první představu o světě, a za to jí budu nadosmrti vděčný. To je totiž mnohem cennější než jakékoliv učivo. Petr Jemelka žák Londýnské v letech redaktor zahraniční rubriky Aktuálně.cz strana 4

5 Duch (v) Londýnské Alžběta Ambrožová VIII.B Chcete vědět, co jsem zač? Tak dobře: jsem duch. Nemrtvá, poltergeist, neklidná duše, která nikdy nemá šanci opustit místo, kde zemřela. Jsem navěky připoutaná k téhle prokleté budově a černá magie, která mě tu drží, je tak silná, že ji sama nikdy nepřekonám. Kdybych chtěla, mohla bych se lidem ukázat, třeba je i vyděsit, nebo se s nimi zkusit spřátelit, ale neodvážím se. Většinu času trávím na dívčích záchodech v prvním patře, protože můžu sledovat holky, které sem chodí, a poslouchat jejich rozhovory. Ale pokaždé, když je slyším, si bolestně uvědomuju, jak velký rozdíl mezi námi je. Žijeme konec konců v jiném století. Nevím, jak je to možné, ale je zřejmé, že o mně ví. A já v tu chvíli udělám to, co jsem za těch sto dvacet let neudělala ani jednou. Prostě se jí ukážu. Zděšeně vypískne, když se zhmotním ze vzduchu, třebaže v to nejspíš doufala. Kdo kdo jsi? Jsem Amélie. Ty jsi duch? Její zjevná duchapřítomnost (jak trefné) mě trochu zaskočí. Ano. A co má být? Jak o mě Je to rovných sto dvacet let, co jsem na téhle škole začala studovat. V čem jsem jiná než ty dívky, co sem chodí teď? Ve své době jsem se přece také zajímala o módu, o kluky, svěřovala si s kamarádkami tajemství Proč mám pořád dojem, že bych mezi ně nezapadla, ani kdybych měla tu možnost? V den stodvacátého výročí naší školy mám pocit, že mi něco uteklo. Jako bych měla jen jednu šanci, kterou jsem právě propásla. Jsem skoro ráda, že dokážu být neviditelná, a nemusím tudíž s nikým mluvit. Škola končí, je po vyučování, většina žáků odešla a já vím, že zase nastává ta nekonečná doba, kdy bude celá škola prázdná až na mě. Co bych teď dala alespoň za malou společnost! Dveře se otevřou, do místnosti vstoupí malá hubená dívka s pískově zlatými vlasy a azurově modrýma očima. Je moc hezká, ale obličej má plný slz. Nevypadá, že by sem přišla na toaletu. Spíš jako by potřebovala být sama, stejně jako já. Posadí se do rohu, opře se o topení a hlavu složí do dlaní. Je mi jí trochu líto, ale vím, že pomoct jí nemůžu. Jen bych ji vyděsila. Ona ale najednou zvedne hlavu, pomalu se rozhlédne, a pak potichu, jako by se bála, že ji někdo uslyší, polohlasem zašeptá něco, co jsem neslyšela skoro sto dvacet let. Moje jméno. Amélie? vlastně víš? No holky ze třídy říkaly, že prý na těchhle záchodech straší. Chtěla jsem se přesvědčit, co je na tom pravdy. Mimochodem, jmenuju se Lucie, vyhrkne a jen jsem ti chtěla říct nevadí mi, že jsi duch. Duchové jsou fajn. Poslyš, nepřipadáš si tu trochu osamělá? Já na tom totiž nejsem o moc líp. Jsem na téhle škole nová a zkrátka si myslím, že bychom mohly být kamarádky. Zářivě se na mě usměje a já se usměju na ni, přičemž poprvé za těch sto dvacet let prožívám něco, čemu se nejspíš dá říkat štěstí. Alžběta Ambrožová žákyně VIII.B strana 5

6 My se tady máme rádi Rozhovor Pavlíny Wolfové s panem školníkem Martinem Voráčem Školník pan Šesták tu kdysi topil kamny z chodby. Dle dosud žijících svědků (matka autorky, prezident Václav Klaus, Petr Uhl, Tomáš Ježek, rocker Petr Janda a další) se ho žáci obávali. Přeskočíme řadu dějinných událostí, instalaci ústředního topení a deinstalaci režimu a pak ještě několik let. A jsme v roce 2001, kdy se do veřejí školy postavil nový školník. Bývalý pastor, otec šesti dětí, muž, který dokáže obalit do strouhanky dva tisíce květáků. Martin Voráč, který ve škole bydlí, fotí, nad jídelním stolem má školní rozhlas, opravuje, zlobí se a, jak ví tu každé dítě, školník pozdraví, když uvidí tě. Jak jste do Londýnské přišel? To bude hrozně dlouhý! Co obnáší být dva roky u pecí? Deset třicetimetrových pecí, kde pod velkým tlakem a velkou rychlostí létal v rourách benzín a krakoval se. Jednotlivé složky toho benzínu se tím teplem oddělovaly. A na konci vycházel polyethylen a polypropylen. To vůbec nevím, o čem je řeč. Ale řekněte mi, co vy tam s tím, vy jste běhal okolo? Snažím se vystopovat průpravu pro školnictví v Londýnské. Dělal jsem venkovní obsluhu, s vysílačkou lezl po těch pecích a odečítal různé hodnoty. Náhodou to bylo Rodina školníka Martina Voráče Tak zkuste, do toho. Moji prarodiče tu žili pod Zvonařkou, otec se díval z okna na mašinky, když vyjížděly z tunelu, a za trest sem asi rok chodil do školy. Takže mám v krvi vztah k téhle části Prahy. Nicméně jsem pak osmnáct let bydlel ve Vršovicích a pak na mnoha dalších místech. Do školy jsem chodil do Křemencové na Střední průmyslovou školu chemickou, kde jsem studoval analytickou chemii. Byla to úplně stejná budova jako tato. To byste mohl být ale kriminalista v Miami a ne školník v Londýnské. No, to jsem i chvíli chtěl. Ale tehdy byli u policie samí prorežimní a mezi ně se mi nechtělo. Kriminálku Miami si ale pouštím doma jako kulisu, když něco dělám. Takže nejste kriminalista, ale divák kriminálek. A školník. No, než jsem se stal školníkem, to jsem šel ještě na vysokou chemickou školu, ale vydržel jsem tam jen dva roky. Zlobil jsem, pracoval v tamním filmovém klubu, kolem byla spousta hospůdek, skvělý život. Takže školu jsem nechal a vařil půl roku v menze. Pro dva tisíce lidí. Nejhorší zážitek byl obalovat dva tisíce porcí květáku. To muselo být senzační! Lepší než jít na vojnu, čemuž jsem čelil. Chtěl jsem se jí jakkoli vyhnout, podařilo se mi dostat se místo vojny na dva roky do Litvínova na petrochemii jako obsluha pecí. Manželka Michaela je večerní vrátná školy, ale na část úvazku pracuje v Ústavu hematologie a krevní transfúze a baví ji to a pořád se vzdělává. Nejstarší Voráč se jmenuje David. Hraje na housle, tak trochu bohém, dodnes bydlí s rodiči. Jonáš studoval kameru ve Zlíně, zemřel před čtyřmi lety. Šimon, který byl hodně živý, se dal na počítače, jeho specialitou jsou Apple produkty, naučil se japonsky, oženil se s Japonkou a rád by se odstěhoval do Japonska. Ondřej vystudoval hudební gymnázium, hraje na kytaru, dělal vychovatele v americké školce, teď se přestěhoval do Turnova sloužit v otcových šlépějích Bohu. Manuela, jediná dcera, nastoupila právě na farmacii do Hradce Králové a hraje na klavír. Poslední se narodil Benjamin a to přímo ve škole, v bytě školníka, u jídelního stolu, kde sedíme, pod školním rozhlasem, protože to Voráčovi nestihli do porodnice (na zadečku má inventární číslo :-). Chodí v Londýnské do čtvrté třídy, mohl by víc jíst a vstává ve čtvrt na devět. strana 6 fotografie : archiv rodiny Voráčů

7 úžasné, tam byl obrovský velín a ten řídil vysloužilý počítač z americké ponorky! To jsem do té doby neviděl. Ale se školnictvím to pořád nic nemá. Tam musel být kravál, ne? Takže jste mu tam třeba přivykl, ve škole se to o přestávce hodí. Bylo to dost hlučné, ale na školníka to pořád není dost. Přes den to bylo nesrovnatelně příjemnější než ve škole s tím řevem. V Litvínově bylo ale hlučno i v noci, když zpívali místní cikáni. Ty mám od té doby rád, ty jejich písně. A v Litvínově jsem si, mimochodem, taky vybudoval velikou knihovnu. Byl jsem v té době asi největší tamější inteligent, protože tam si všichni kupovali brak do práce, detektivky a rodokapsy a přitom v litvínovském antikvariátu bylo všechno Mňačko, Škvorecký, edice 69, všechno, co se nesmělo číst, to tam měli. A já to četl a dával do té své knihovny a byl jsem šťastný. Jako školník bych to možná mohl s velkou opatrností půjčovat. No, ale to jste pořád nebyl školníkem. Takže jsem to nepůjčoval, ale shromažďoval. Dva, možná tři tisíce svazků. Já v té době četl knížku denně. A byl jsem mladý. Jezdil jsem na vandry, byl jsem svobodný a divoký. Jako naši žáci dneska. Myslíte vandry, jako lžíce, usárna, kanady? No, to, co dneska pro děti dělá Skaut. Pár dětí tu ve škole máme, co mají usárnu, kanady, lžíci a jezdí pod širák. Vloni jsme byli s dětmi v Rumunsku a tam spali pod širákem všichni. Dokonce i paní učitelky Blaženka a Jarka. (Blaženka, nestorka sboru, která učí na Londýnské už 42 let, pozn. autora.) Bylo to úžasné. Takže vandry, to můžeme brát jako průpravu pro školníka v Londýnské. A co tvrdá vojna? Disciplína? Vy jste přece asi musel na vojnu, ne? Na pět měsíců, ale to byla pohoda, dělali jsme pražce na povrchovém dole. Museli jsme hodně odpočívat, mít holínky a dvojnásobné svačiny. Nikdo od nás nic nechtěl, byli jsme taková jednotka těch zlobivých a ze samopalu jsme stříleli jen jednou. Byla tam se mnou spousta intelektuálů a vlastně jsme si to užívali. Takže žádná vojenská disciplína. Tu teď asi musíte vyžadovat po dětech. To bych mohl zkusit, ale asi by to neklaplo. To sotva. (Školník ukazuje na zeď, odkud se ozývá hlas ředitele Ševčíka. Školní hlášení, pozn. autora) Vy žijete se školním rozhlasem v bytě!? No, jasně... (Martin Voráč něco vypráví, na diktafon se ale nahrává rozhlas, takže nevíme co, pozn. autora.) Neslyšela jsem nic z toho, co jste teď tři minuty říkal. Říkal jsem, že jsem po vojně nastoupil na podnikové ředitelství plynáren v Michli a (Znovu se ozývá školní rozhlas, dlouho hraje muzika, pozn. autora.) To je síla, takhle mít v bytě školní rozhlas (hlasitě do hudby, pozn. autora) Už jsme přivykli!!! (velmi hlasitě, pozn. autora) Takže? No a pak jsem nechtěl vstoupit do SSM, ROH ani KSČ, ani jít vítat soudruha Kim Ir Sena, což se tenkrát očekávalo a muselo. A pak jsem na Vánoce udělal křesťanskou nástěnku, protože jsem byl věřící, a tak mě v těch plynárnách různě trestali a nakonec mě sesadili a já dělal mistra několika dělníkům. Rozdal jsem v pondělí práci, oni pracovali a hlásili mně ve čtvrtek hotovo a já vyráběl samizdaty. Ale mezi tím už jsme se seznámili s manželkou Michaelou. Fotografie: Khalil Baalbaki strana 7

8 Kde? Byla studentkou té průmyslovky, kde jsem kdysi studoval. Rok jsem tam dělal asistenta. A lyžařského instruktora. Takže jste sbalil svoji studentku vlastně. Jo, na plese té průmyslovky. A pak se narodil první syn David a pak Jonáš. A pak byl najednou na cestě Šimon. A bydleli jsme v miniaturním bytě pod Zvonařkou a bylo nám to malé. Přestěhovali jsme se a pár let bydleli ve služebním bytě na Národní třídě. Začal jsem studovat biblickou školu při zaměstnání a pak přišla tzv. sametová revoluce, takže jsme u ní vlastně přímo bydleli. To bylo hezké období a já přijal od Boha povolání a šel jsem dělat pastora. pastor, svěřují se mi se starostmi, třeba když to někdy nejde s rodiči. V tomto smyslu jsem pastor pořád. Někdy jim umím i pomoct, třeba radou či útěchou. Tím jsem obdarován a ty děti to cítí. Takovej táta... Pastor dokáže i sám sebe ochránit, pomoci si? Určitě. Před čtyřmi lety nám umíral syn Jonáš. Na akutní leukémii. Neumím si představit, že bych na to byl sám, bez Boha. Asi bych se uchlastal, zanevřel na vše a na všechny. Zabilo by mě to. Ale měl jsem živou víru. Ne berličku, ale pomoc v Bohu. Nikomu to nevnucuji, ale je to obrovská věc. (další školní hlášení a my mlčíme, pozn. autora) Když umírá dítě je asi lepší být pastor než školník nebo cokoli jiného, jestli se to tak dá vůbec říct. Je důležité věřit. Doufat. Bojovat. Když jsme za Jonášem skoro denně jezdili do nemocnice do Brna a věřili, kromě Boha pomohly i děti ze školy, co o tom věděly, ráno přišly chytili mě za ruku, optaly se, ředitel, učitelé, ptali se, jak jsme na tom. Pomáhali nám. Byli s námi. Nedopadlo to dobře, Jonáš umřel, ale my jsme z toho celého vyšli posíleni, hlavně ve vztazích. Díky mému zaměstnavateli Bohu. Ale taky těm lidem tady v Londýnské okolo nás. Takže i mému pozemskému zaměstnavateli. Bojovali jsme dlouho, přežili jsme to a hodně nás to stmelilo. Víme, kam Jonáš šel a že se s ním setkáme. Co dělá pastor? Pastor pomáhá druhým, vede je, sytí... Chodil jsem i do věznic, domovů důchodců, pracoval s narkomany, bezdomovci... Sloužíte lidem, kážete evangelium, pomáháte, dáváte potravu Božího slova, když třeba dochází síla, naděje......anebo dostanete špatnou známku... Anebo. Prostě pomáháte lidem přežít. Služebník na dvacet čtyři hodiny denně. A konečně jsme u toho, proč jste školník. Je fakt, že tu také sloužím skoro dvacet čtyři hodin denně. Někdy i v sobotu a v neděli tu na mě zvoní a taky při večeři, někdy je to i otravné. A Boha, to je fakt, se možná děti dovolávají, když dostanou poznámku, Bůh je pro ně asi spíš citoslovce. Ale některé cítí, že jsem Takže to shrňme, život vás hodně vyučil. Nejen k tomu, abyste byl skvělý školník. Naučil jsem se od všeho něco, ve všech situacích se vždy něčím obohatím. Od jednoho dělníka jsem se naučil leccos udělat rukama, práce všeho druhu. Pak jsem třeba taky jezdil na hory, topit na chatu a tam jsem byl za byt a stravu a naučil jsem se tam dobře lyžovat a dokonce to vyučovat. A spousta práce s duší díky pastorování mě vyučila. A po roce 1989 jsem poprvé dělal chvíli školníka, namísto vojenských cvičení, na Veselé škole na Praze 1. Pak jsem si to ještě zkusil i v hudební škole na Spořilově. A jsme v Londýnské! Měli jsme tenkrát už pět dětí, bydleli v paneláku a čtyři z nich na něco hrály. Na trubku, na bicí, na klavír a na strana 8 Fotografie: Khalil Baalbaki

9 housle. Nebyli jsme v domě proto oblíbení. Soused na nás mlátil smetákem do oken a nikdo k nám nechtěl chodit na návštěvu. Bylo to neúnosné. A já v té době dělal tajemníka Unie rodičů a ta měla pracoviště v učebnách školy v Uruguayské ulici. A já sem chodil pro poštu a jednou pan ředitel Kotal vyšel z této chodby, v níž tehdy bylo skladiště. A já říkám:... jé, vy tady máte prázdný byt, koukám! Já bych se sem nastěhoval a dělal školníka, víte, to je trochu můj sen. A on řekl: Tak jo, vás já znám, vám důvěřuji! Během pár dnů jsme se stěhovali. (školní hlášení, pozn. autora) Takže vy si tu plníte sen. Stal jste se školníkem! Já jsem školník, moje žena na částečný úvazek vrátná v Londýnské. Je to sen. (smích) Čtyřikrát, pětkrát nás někdo zvedne od večeře, školní rozhlas v bytě, řev. Jo a náš poslední syn Benjamin to má do vyučování přes chodbu a chudák vůbec neopouští školu. Co máte na zdejších dětech rád? Že jsou dětmi, to je samozřejmé. Že jsou veselé a radostné. A když jsou ještě ve věku, kdy se s nimi dá ještě mluvit, tak to je skvělé. Kdy se s nimi už mluvit nedá? Asi je to klišé. Ale rok od roku se to pozorovatelně zhoršuje. Když ještě chodí do družiny, dá se s nimi mluvit o různých tématech. Ale pak, jak dorostou věku klubu, nějak se to všechno stáčí k počítači a mobilu. Když nejsou počítač ani mobil, jde se domů. Ale jo, s dětmi se dá mluvit, jen je to o motivaci a o čase, který my dospělí často nemáme nebo dát nechceme. Čím vám nejvíc lezou na nervy zdejší žáci? Nejvíc když něco ničí. Když se tu udělá něco nového a druhý den je to zničené. To mi vadí. To je pořád dokola. A pak mi hodně vadí, když jsou na sebe zlí. Myslím ale, že ve srovnání s jinými školami jsme na tom velmi dobře, hodně nadprůměrně. Co říkáte tomu, jak vypadají, jak se oblékají, češou? Sledujete to v čase... Někdy je to asi trendy, někdy to vypovídá o tom, že na sebe chce ten človíček upozornit, že je třeba problém někde v rodině, v sebepřijetí. Já to někdy chápu, někdy je mi z toho smutno. Modré hlavy, kraječky, kalhoty u kolen. Tak to se mi samozřejmě moc nelíbí, ale na druhou stranu si člověk uvědomuje, že by na tom vlastně nesešlo, kdyby jim kvůli tomu něco nehrozilo. Že když jdou pak ty slečny po ulici, ti nesprávní si jich všímají a může to být nebezpečné. Na druhou stranu, když jsem byl mladý, byl jsem taky rebel. Jen to bylo v šestnácti, sedmnácti, ne ve dvanácti. Čím to? Další klišé, doba je rychlá. Ale víte co? Taky seriálová. Když třeba začala Ordinace v růžové zahradě, tak si na to děti v klubu hrály. Čtvrťáci si hráli na operace do všech podrobností a mluvili tak, že jsem se i červenal. Ostatně, i rodiče jsou takoví, jaké jsou trendy ve společnosti, odrazem toho, kam ta společnost spěje, a obrazně řečeno i toho, na co se kouká v televizi. Tak už jsme probrali žáky, rodiče, zbývají učitelé. Jací se vám ti místní zdají? Chodil jsem, tak jako vy, do školy za jiného režimu. Ze základky si ani nic moc hezkého nepamatuji. Vyjma dvou výrazných učitelských osobností, které tam byly umístěny za trest z politických důvodů. Oni dva byli odlišní, ostatní šedé myši. I když na mou třídní nezapomenu. To byla šílená baba, kovaná komunistka. Pěkně jí říkáte. Tady, v Londýnské, je často těžké rozeznat od pohledu, kdo je učitel a kdo žák. Mně se to tedy líbí. Vám? Je to trochu divočina. Je to to, co se mi tu líbí, oni jsou ti učitelé tady jeden jako druhý zapálení do těch svých předmětů, projektů, mají rádi ty svoje děti a snaží se s nimi být kamarádi. Je to úžasné. I když na mě, staršího člověka, je to někdy až moc. Ale rád se na tom podílím, pokud ta divokost žáků způsobená nadšením z této školy a jejích učitelů nevede k ničení zařízení záchodů. Ale víte, co je zajímavé, že přestože tady v Londýnské je to volnější, oproti jiným školám ty děti jsou fajn, oceňují to, jak pěkně se s nimi zachází. Mají spousty příležitostí být zlé, ale nejsou. Nikde se neděje nic špatného, se šikanou jsem se tu za ta léta nesetkal. Je to tu svobodné až rodinné, a to je práce učitelů, vychovatelů, ale i ostatních pracovníků školy a funguje to. My se tady máme rádi. Je to zvláštní, ale zdá se, že je to tak. To je největší deviza Londýnské. Pozn. školníka: co do množství slov a myšlenek značně zkráceno. Kdo mne zná, rozumí :) Pavlína Wolfová novinářka, rozhlasová reportérka matka žáků školy strana 9

10 Redaktorka školního časopisu udělala profesionální a odsobněný rozhovor se svou babičkou, která chodila před lety do stejné školy jako sama autorka. Eva Kubínová rozená Jiříková zažila Londýnskou jako tzv. jedenáctiletku i devítiletku. Dobrý den, paní Kubínová, děkuji, že jste si udělala čas na rozhovor. Vy jste chodila do Londýnské v letech , zažila jste školu jako jedenáctiletou i devítiletou, jaký byl ten přechod a co všechno se tím vlastně změnilo? Já jsem chodila od roku 1958 do Belgické ulice. Tam měla vlastně škola pobočku pro první stupeň, zároveň školní jídelnu a družinu, byla tam i malá tělocvična. Potom nastala změna, v roce 1961, kdy jsem byla ve čtvrté třídě, kdy se škola stala Základní devítiletou školou v Praze 2 - Vinohrady, Londýnská 34. Nijak se mě to jako dítěte ani nedotklo a ani jsem to nijak nezaznamenala, výuka prostě probíhala dál a bylo to pořád stejné. Takže, kdy jste vlastně začala chodit do budovy v Londýnské 34? Začala jste tam chodit až na druhý stupeň, protože škola měla budovy vyhrazené pro první a druhý stupeň zvlášť. Prvňáci a druháci chodili do Belgické a zbytek prvního stupně chodil zase do budovy školy v ulici Wilhelma Piecka (dnes gymnázium v Korunní). Jak tehdy v ypadalo v yučování? Jaké bylo známkování? Přibližte nám prosím, jak to tehdy všechno probíhalo. Zní to asi divně, ale do školy jsem chodila hrozně ráda. Pracovní týden byl dlouhý šest dní, což je pro dnešní generaci asi nepředstavitelné. Vzpomínám si, že jsme na prvním stupni psali násadkou a inkoustem, který byl v kalamáři v lavici, a seděli jsme s rukama za zády. V první třídě jsme dostávali svačiny od školy, byly v ní pitíčka, ovoce Také k nám pravidelně docházel lékař, který nás i očkoval. Ráda také vzpomínám, jak jsme na prvním stupni byli celý měsíc na ŠVP v Hoře Sv. Kateřiny, bylo to tam skvělé! Hodnotili nás normálně známkami, a když byl někdo hodný, dostával i razítka hvězdiček. Hodně se tehdy hlídala i kázeň o přestávkách, učitelé obecně přísně řešili chování žáků v jejich osobním hodnocení, které bylo mnohdy přehnané. Jaké všechny předměty se vám objevily v rozvrhu? Byly k dispozici nějaké mimoškolní aktivity? Ve čtvrté třídě se nám k normálním předmětům jako je ČJ, matematika apod. přidala i ruština, z čehož jsme byli nadšení, ale jinak žádné velké změny oproti dnešním předmětům nebyly, maximálně se jinak jmenují. Na prvním stupni jsme navštěvovali hodně Dům pionýrů L E T L O N D Ý N S K É Babičko, vyprávěj Rozhovor Anny Jahodářové z VIII.A se svojí babičkou v Grébovce. Na druhém stupni přibyly zájmové kroužky přímo na škole, já osobně jsem navštěvovala praktikum z biologie, kde jsme pitvali žáby a krysy. Dále se škola věnovala hlavně sportovním činnostem, probíhaly soutěže mezi pražskými školami v atletice, gymnastice a míčových hrách, Londýnská vyhrávala soutěže obecně, ale vynikala hlavně v gymnastice, většiny úspěchů dosáhla díky pí uč. Jechové, která učila tělocvik a všem se hodně věnovala. Také jsme vystupovali na spartakiádě, kde měla škola obsazené první řady Strahovského stadionu. Když porovnáte budovu školy v Londýnské, co všechno se změnilo? Ani nic moc, jenom přibyl výtah, topilo se v každé třídě v obrovských kamnech. Tělocvičnu měla v budově v Belgické ulici a v aule se jako teď pořádaly různé oslavy. Škola neměla vlastní jídelnu, ale chodilo se do Belgické, kde byla i kuchyně. Když se ještě topilo uhlím, mívali jste i tzv. uhelné prázdniny, chtěla bych se zeptat, jestli bylo zameškané vyučování nahrazováno na úkor nějakých jiných volných dnů? Moc si na to nevzpomínám, ale děti uhelné prázdniny vždy uvítaly a každý si je užíval. Nijak se to nenahrazovalo, ale neměli jsme jarní prázdniny, měli jsme dlouhé pololetní a uhelné. Myslíte, že se Londýnská svým přístupem k žákům lišila od ostatních škol i za vašich školních let? No, to se nedá moc říct, kvůli politické situaci, protože tehdy se všechno bralo úplně jinak. Ale vždy patřila mezi nejlepší školy v Praze. Moc vám děkuji za rozhovor a vaši ochotu, moc dobře se mi s vámi spolupracovalo! Taky děkuji a nashledanou! Anna Jahodářová žákyně VIII.A strana 10

11 Cesta do Londýnské Andreje Kontry ze VI.A Vystřídal jsem 3 školy a Londýnská je zatím jasně nejlepší (především proto, že je tady spousta chytrých lidí). Jezdím už pět let stejnou trasou. Většinou mám chuť spát až do deseti a zlobím se na budík. Jsou ale dny, kdy letím z postele jako pomatený a moje myšlenky směřují bez snídaně rovnou do školy. Bydlíme na Petříně hned vedle rozhledny a každé ráno sjíždím na koloběžce z kopce na Újezd. Když prší nebo padá sníh, bývám často dole úplně mokrý. Ale ve dnech, kdy se mi chce do školy, mi ani mokro až za ušima morálku nijak nesnižuje. Problém je, že člověk večer nikdy neví, jestli ráno bude ten dobrý nebo ten špatný den. Dole pod kopcem následuje jízda tramvají, kde si často dávám šlofíka. Vlastně závidím některým spolužákům, že bydlí hned vedle školy. Je ale fakt, že pár lidí dojíždí hodně zdaleka. A to je v Londýnské zajímavé: že sem chodí děti ze všech možných koutů světa. Většinou se do školy těším samozřejmě spíš než na učení na kamarády, na holky a tak podobně... Učení mě ale taky někdy baví to se musí přiznat. Kdyby byla celý týden jen výtvarka a tělocvik, tak bych se vůbec nezlobil. :-) Jen by nám někdy měli učitelé více naslouchat, když se jedná o nějaký spor. Ale celkové shrnutí je jasné hodně mě to tady baví. Andrej Kontra žák VI.A Není škola jako škola, Londýnská je jiná! pohled Václava Fildy Nádvorníka Možná mnoho z nás přemýšlelo o slovech školní hymny a o tom, zda jsou pravdivá. Vybral jsem si pro své zamyšlení úvod jedné sloky. V čem je vlastně Londýnská jiná? Vždyť to, co děti dělají na naší škole, není možná až tak zvláštní. A co teprve my, učitelé? Vždyť jenom učíme. Je to opravdu tak jiné, jak se říká v naší hymně a jak občas slýcháme od nových žáků a rodičů? Na Londýnskou jsem poprvé přišel v roce 2000 jako civilkář, který se na škole staral o počítačovou síť. Jediné, co mi můj předchůdce sdělil minutu před tím, než nadobro odešel ze školy, byla lakonická věta: Hlavní heslo je ****** a starej se. Sedl jsem si do mediatéky a začal zjišťovat, o čem je tato škola. Záhy jsem dostal klíče, abych mohl do práce chodit i mimo vyučování a realizovat své představy o tom, jak by mohly počítače na škole fungovat. Po nějaké době jsem přicházel s nápady, jak ve škole zřídit síť, a dalšími inovacemi a vždy mi bylo umožněno mé představy realizovat. Vzpomínám, jak jsme pro prvňáky (nyní stojí na prahu dospělosti) připravovali každý měsíc sobotní putování za strašidly. Prostě několik kantorů mělo nápad a chuť něco pro děti udělat a ono to šlo. A hlavně ono to nebylo nic zvláštního, jednoduše to byl způsob, jakým se na Londýnské pracovalo. Čas postupoval, ale ta možnost realizovat prostřednictvím rozličných aktivit i sám sebe zůstala. Bohužel přibylo byrokracie a papírování, ale ani to nás neodradilo organizovat pro naše děti mnoho zajímavých akcí. Ale zpátky k mé základní otázce: fotografie Martin Voráč strana 11

12 V čem jsme jiní? S kantory (a tím myslím učitele, vychovatele i asistenty) vyjíždíme každý rok v srpnu na takové soustředění. Jeden by si myslel, že se jedeme pobavit a popít. Nebudu zastírat, že večerní zábava není časově omezená a záleží jen na dotyčném, kolik vydrží. Ale co je důležité tři dny opravdu tvrdě pracujeme. Společné dílny střídají práce v týmech, a když je u oběda a večeře trochu času, opět řešíme, co pro děti v nadcházejícím školním roce vymyslíme. Jsem nyní již v pozici toho služebně starého učitele a zástupce ředitele. V srpnu na výjezdu učitelů tedy v šest večer stávám ve dveřích jídelny a prosím kolegy, aby už přestali pracovat a šli se najíst. V čem jsme jiní? Žáci školy nejsou pro nás haranti, zmetci, sígři, ale jsou to naše sluníčka, zlatíčka, děti... Označení není tak důležité, ale chápeme je jako naše se vším všudy. Jací jiní by mohli být, vždyť na ně myslíme mnoho hodin a trávíme s nimi tolik času? V čem jsme jiní? Rozhodně nejsme kantoři chodící do práce od osmi do dvou s tím, že pracuji jen do výše svého platu. Není výjimkou ve škole potkat učitele v sedm ráno, jiní odcházejí kolem páté (a často s pracovními plány na večer). V čem jsme jiní? Máme na škole vynikající pedagogy, kteří pracují na zvláštní vlně. Ač mnohdy si určitě zabrblají, tak ve skutečnosti ochotně svým kolegům vyjdou vstříc a udělají vše pro děti, vše pro Londýnskou. Kolik času učitelé stráví při přespání ve škole a co času věnují akcím mimo vyučování. Přetahují se a dohadují, kdo o prázdninách pojede s dětmi na tábor. Samozřejmostí je, že když kantor onemocní, první věc, co udělá, když se zmátoří z horeček, je, že odešle přípravu pro své suplované hodiny. Na sportovních turnajích bývají naši učitelé nejhlasitější a mnoho medailí je, mimo skvělých sportovních výkonů našich dětí, částečně určitě zapříčiněno jejich nasazením. Když někteří přijdou s novou metodou učení, přesvědčují intenzivně nás staré a jsem moc rád, že nás často přesvědčí. Přijďte se ostatně podívat do hodin našich učitelů! Dosud jsem mluvil vlastně jenom o učitelích, ale jiní jsme hlavně v tom, jak pracují naše děti. Učitelské nadšení je nakažlivé a ani naše děti nejsou proti němu zcela imunní. Je to s podivem, ale ony se chtějí učit. Ne samozřejmě všichni, ale ve většinou to pravda je. Mnoho dětí se snaží o co možná nejlepší výsledky. Důkazy z mého deníčku: V mé hodině matfyzu při kontrole příkladů se z úst puberťáka (s nímž o týden později řeším, jestli bude mít ředitelskou důtku či nikoliv) ozývá jásot: Jo, mám to dobře..." Při předání vysvědčení řve třináctiletá puberťačka radostí, že má vyznamenání. Určitě byste našli další případy v agendě mých kolegů. Přesvědčuje mě i mnoho běžných každodenních zážitků s našimi dětmi, kdy na nich je vidět, že je práce baví, že něco chtějí dokázat. Jsem moc rád, že mám tu čest býti součástí Londýnské. Václav Filda Nádvorník zástupce ředitele školy strana 12 fotografie Martin Voráč

13 Dobré děti se vracejí Písemný film" o filmu Když nemáte děti, školy nemají smysl. Jsou to budovy, kam chodíte volit. Jenomže to není můj případ! Do školy v Londýnské chodí náš Tonda. Je mu devět let. Zrovinka teď, v únoru, slavil deváté narozeniny. Škola taky: sto dvacáté! Nápad natočit při té příležitosti několik filmových fejetonů o škole a jejích lidech, které by se daly vidět na školním kanále You Tube, dostal pan ředitel, a my, rodiče, kteří se motáme kolem médií, jsme se proměnili ve zpravodajský štáb, který kladl současným i minulým žákům, kantorům a ředitelům otázku, na kterou jsme dopředu znali odpověď - čím je Londýnská zvláštní? Před školou je plac, na který naše Máňa cestou z Rumunska (Rumunské) do Londýna (Londýnské) ráda čůrá, jako by i ona chtěla ukázat, že je v něčem hodně dobrá. Ten plácek končí zábradlím a před ním každý den před devátou ranní zastavují auta a z nich vybíhají děti. Ti vzadu netroubí, protože to nezdržují popeláři. Je to kolona rodičů, kteří se sjíždějí zblízka i z dálky na devítiletku, do které začala například rodina Hradilkova chodit poté, co se matka rodu dozvěděla, že tu školník dětem nevyhrožuje, ale prodává zmrzlinu. V současné době sem chodí už její devatenáctý /!/ člen. Za místním pedagogickým sborem léta putují zástupy Vinohraďáků i přespolních, a jestli je na nich něco zvláštní, tak hustá koncentrace kreativních lidí. Děti sem ráno poslepu vodí jejich maminky - nenamalované dívky, mezi nimiž byste hvězdy velkých pražských divadel rozhodně nehledali, duchem nepřítomní malíři, fotografové a pisálci. Jsem přesvědčen, že to není proto, že tahle škola je v módě, ale jelikož tak nějak intuitivně cítí, že jejich děti tu zažijí to, co by chtěli zažít sami: volnost, rozvoj, bratrství. Že se tu netlačí na pilu. Škole je sto dvacet let a my točíme krátké, narozeninové klipy. Největší zážitek? Jestli se k něčemu opravdu přesně hodí výraz sametová revoluce, pak to bylo počínání pana ředitele Kotala počátkem devadesátých let, když do Londýnské nastoupil s vizí, jež měla parametry vpravdě revoluční. První, co zrušil, vyprávěl nám, bylo zvonění, pak posunul začátek výuky na devátou a nedosti na tom, nakonec zrušil známkování. Anebo Jirka Lábus, který tu v aule poprvé hrál divadlo (což nám názorně předvedl, to by nebyl on) a bál se matematiky jako čert kříže. Anebo Meky Žbirka, jemuž Londýnskou vychodily dvě děti a kterého jsem se poťouchle zeptal, jestli děti zpěváka, který má anglické srdce a natáčí písně v Abbey Road, mohly chodit jinam. Tehdy se synem, který chodil snad do čtvrté třídy, složil hymnu, na jejíž akordy si před naší kamerou nakonec vzpomněli a dvojhlasně zazpívali text, který si tehdy napsali sami žáci školy. V kostce: je o svobodě a toleranci. Děda, když Toníka jednou týdně vyzvedává, z Londýnské vyděšeně prchá. Pravda, ráno a o přestávkách tu dokážou děti vyprodukovat stejný počet decibelů jako dobrý rockový koncert a tomu my, co jsme chodili o přestávkách po dvojicích v kruhu jako v base, rádi říkáme anarchie. Když jsem měl ještě játra normální velikosti a mohl pít alkohol, dost často jsem ráno těžce vydýchával kocovinu ta dvě patra vysokých schodů a v tom velkém akváriu v prvním patře vídával všechny svoje hříchy. A když už jsem vylezl na kopec, nerad jsem nechával Tondu v jeho třídě a vracel se hned zpátky dolů. Ne pro otcovský stesk, ale protože by mě taky bavilo vylézt si na dřevěné patro, zahrát si na piáno a povídat si s paní učitelkou Lenkou. Nevěřím, že děti odcházejí z téhle školy snadno. Paní Hradilková nám na kameru vyprávěla dojemný příběh jednoho ze synů či vnuků, který když přišel první den na gymnázium, bylo prvního září a on ještě v šest hodin nebyl doma. A když se ho maminka ptala, kde byl řekl: Přece ve škole. První den jste se učili do šesti? A kluk řekl: Byl jsem u nás, v mé škole, v Londýnské, kde a to už neřekl měl tolik let tolik zajímavé práce a kamarády a rodinu. Dobří holubi se prostě vracejí nejenom v dobrých českých filmech, ale taky v dobrých českých školách. Milan Tesař novinář a otec žáka 3. třídy fotografie archiv rodiny Hradilků strana 13

14 Ze zaprášených archivů Londýnské Výběr z kronik a dalších archivních materiálů Třicátá léta 20. století Katalogový list z roku 1905 Záznam v kronice z roku motto školního roku Seznam žáků školy z šedesátých let Ředitelna školy v sedmdesátých letech Dnešní ředitel školy Martin Ševčík v počátcích své pedagogické kariéry strana 14 fotografie: archiv školy a H. Bendlová

15 Jak nás doběhly archivní dokumenty Studentská recese z doby první republiky Při zběžné prohlídce archivních dokumentů školy jsme se s kolegyní Evou nemohly vynadivit. Na zažloutlých stránkách katalogových listů, hustě popsaných krasopisem se skvěla velmi podivná jména. Josef Privát, Karel Reparát, Karel Repetent, Jan Nemocný, František Vystoupil, Karel Převystoupil, a dokonce Vyhnanec Vladislav. Tehdejší student Vyhnanec byl vyloučen ze zdejšího ústavu pro krádež rýsovadla v ceně 250 Kč. Cože? Takový přísný trest? Zadívaly jsme se blíže do zápisků, které doprovázela jednotlivá jména a rázem jsme pochopily. Celý dokument jsme prostudovaly a zjistily, že se jedná o vtipně zhotovené tablo, či jinou recesi, tehdejších studentů, kterým se zřejmě chtěli rozloučit se svým učitelem a pobavit ho. Nahlédněte tedy i vy do časů dávno minulých a do hrátek studentů ze školního roku 1934/1935 a zasmějte se s námi. Monika Cajthamlová učitelka strana 15

16 Školní hymna Hudba: David Žbirka a Miro Žbirka Text: Lucie Stará, Zuzana Dudková, Linda Vranešičová, Jana Rumlová, Marek Šilpoch. Každá žačka, každý žák do Londýnské chodí rád, naši školu máme rádi, kantoři jsou kamarádi R: Je to škola Londýnská, ví to každé dítě, že tu zvonek necinká a školník pozdraví...když uvidí tě. Není škola jako škola, Londýnská je jiná přijmeme sem Rusa, Čecha, Slováka i Fina. R: Je to škola Londýnská, ví to každé dítě, že tu zvonek necinká a školník pozdraví...když uvidí tě. Je tu prima atmosféra, čas nám rychle pádí, ředitel i učitelé s námi kamarádí. R: Je to škola Londýnská, ví to každé dítě, že tu zvonek necinká a školník pozdraví...když uvidí tě. Devět roků to je dosti, vyrostou z nás osobnosti, vědomostmi vybaveni na život jsme připraveni. R: Je to škola Londýnská, ví to každé dítě, že tu zvonek necinká a školník pozdraví...když uvidí tě. Vlajka školy Znak školy Vydala: Základní škola, Praha 2, Londýnská 34, u příležitosti 120. výročí založení školy. Iniciátorka projektu: Pavlína Wolfová. Vedoucí vydání: Žofie Bromová, grafická úprava a sazba: Václav Nádvorník. Autoři příspěvků: Alžběta Ambrožová, Monika Cajthamlová, Pavlína Filipovská, Arnošt Goldflam, Anna Jahodářová, Petr Jemelka, Adrej Kontra, Václav Nádvorník, Milan Tesař, Nela Vejvodová, Pavlína Wolfová. Autoři fotografií: Khalil Baalbaki, archiv Pavlíny Filipovské, archiv Arnošta Goldflama, archiv rodiny Hradilků, Martin Voráč, archiv školy. První a jediné vydání, rozsah 16 stran, náklad 250 výtisků. Neprodejné. strana 16

1 ano/výborné 2 většinou ano/dobré 3 občas/ucházející. 4 většinou ne /nezáživné 5 vůbec ne/nepříjemné

1 ano/výborné 2 většinou ano/dobré 3 občas/ucházející. 4 většinou ne /nezáživné 5 vůbec ne/nepříjemné JÁ MOJE ŠKOLA vyhodnocení TŘÍDA 1.(odpovídalo 13 žáků) ŠKOLNÍ ROK 2014/2015 Zakroužkujte odpověď: 1 ano/výborné 2 většinou ano/dobré 3 občas/ucházející VZTAH KE ŠKOLE 4 většinou ne /nezáživné 5 vůbec ne/nepříjemné

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam.

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam. Šablona č. 7, sada č. 1 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Člověk a jeho svět Člověk a jeho svět Rodina Příbuzenské vztahy v rodině, orientace v čase, život ve městě x vesnici Ročník

Více

Obsluhoval jsem zlatou generaci

Obsluhoval jsem zlatou generaci PETRA NAHRADIL ÁDA Všichni mi říkají Áda. Tedy ti, co mě znají. Trenéři, hráči, lidi kolem hokeje, dokonce i v médiích jsem býval jmenovaný jako masér Áda Bílek. Místo skutečného křestního, jež bylo a

Více

DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU

DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU Projekt MOTIVALUE Jméno: Třida: Pokyny Prosím vyplňte vaše celé jméno. Vaše jméno bude vytištěno na informačním listu s výsledky. U každé ze 44 otázek vyberte a nebo

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

22. základní škola Plzeň

22. základní škola Plzeň 22. základní škola Plzeň Třída: 7. A Jméno: Lenka Hirmanová Datum:29. 11. 2008 1 Skoro každý měl ve školce stejný sen, co by chtěl dělat Jako malá jsem měla různé zájmy, i když některé se moc nezměnily.

Více

Babičko, vyprávěj! Reminiscenční projekt

Babičko, vyprávěj! Reminiscenční projekt Základní škola německo-českého porozumění a Gymnázium Thomase Manna Praha 8 www.gtmskola.cz Babičko, vyprávěj! Reminiscenční projekt Reminiscence technika práce se starými lidmi s využitím vzpomínek účelem

Více

Výsledek dotazníku - "Klima školy - žáci"

Výsledek dotazníku - Klima školy - žáci Výsledek dotazníku - "Klima školy - žáci" Tabulka 1 Přehled dle kategorií [%] ne ne Prostředí, materiální zázemí 54,2 31,8 2,5 8,6 2,8 81,5 % Lidé 35,7 43,2 11,1 7,9 2,0 75,7 % Komunikace, vztahy 37,2

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková

PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková Copyright 2015 Lucie Michálková Grafická úprava a sazba Lukáš Vik, 2015 1. vydání Lukáš Vik, 2015 ISBN epub formátu: 978-80-87749-89-0 (epub) ISBN mobi formátu: 978-80-87749-90-6

Více

Duha. časopis žáků ZŠ Huštěnovice

Duha. časopis žáků ZŠ Huštěnovice Duha časopis žáků ZŠ Huštěnovice První číslo Podzim 2013 Obsah: 1. Slovo úvodem 2. Krátká historie školy 3. Jaké byly školy dříve? 4. Co děláme ve škole 5. Paní učitelka 6. Básničky o škole Milí čtenáři,

Více

Divadelní žabka. Za účastníky napsala paní učitelka Tománková

Divadelní žabka. Za účastníky napsala paní učitelka Tománková 4 Březen / duben 2009 Naši milí čtenáři! Po delší odmlce vás znovu všechny vítám na stránkách školního časopisu Školáček. Je vidět, že se vám časopis zalíbil, neboť si jej chodíte stále víc a víc půjčovat.

Více

Občasník ZŠ Krčín speciální vydání březen 2016 neprodejné

Občasník ZŠ Krčín speciální vydání březen 2016 neprodejné Občasník ZŠ Krčín speciální vydání březen 2016 neprodejné Redakce se představuje Krčíňoviny poprvé vyšly v roce 2005. Od té doby se začala pravidelně scházet redakce Krčíňovin a prvním úkolem bylo najít

Více

22. Základní škola Plzeň. Až já budu velká. Třída: 7. B. Datum: 8. 12. 2008. Jméno: Kamila Šilhánková

22. Základní škola Plzeň. Až já budu velká. Třída: 7. B. Datum: 8. 12. 2008. Jméno: Kamila Šilhánková 22. Základní škola Plzeň Až já budu velká Třída: 7. B Datum: 8. 12. 2008 Jméno: Kamila Šilhánková V pěti letech jsem onemocněla zánětem ledvin a ležela jsem v nemocnici u svatého Jiří. Byla tam veliká

Více

Augustínek. MŠ a ZŠ sv. Augustina: Škola všemi smysly, rozumem a srdcem

Augustínek. MŠ a ZŠ sv. Augustina: Škola všemi smysly, rozumem a srdcem Augustínek MŠ a ZŠ sv. Augustina: Škola všemi smysly, rozumem a srdcem Letní tábor ve Sv. Dobrotivé, 2012 Školní družina 2 Augustínek, 2012 VYCHOVÁVAT MÁ BÝT RADOST! Milí rodiče a přátelé naší školy sv.

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Zpracování náslechové hospitace

Zpracování náslechové hospitace Zpracování náslechové hospitace Obor: Informační technologie ve vzdělávání Vypracoval Jan Katriniok Obsah Úvod... 3 Vyučovací hodina matematiky... 4 Přehled... 4 Přípravná fáze vyučovací hodiny... 4 Realizační

Více

To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni.

To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni. 1 Pro svůj projekt jsem si vybrala svoji maminku. Je jí 37 let, pochází z Podkrkonoší z malé vesničky Havlovice, kde od šesti do dvanácti let navštěvovala tamní mateřkou a základní školu. Ve dvanácti letech

Více

Velké a malé příběhy moderních dějin

Velké a malé příběhy moderních dějin Gabriela Juříčková Zpovídaní mé babičky Boženy Žižkové, narozené v roce 1939 Autorka: Gabriela Juříčková Už by nechtěla vrátit komunisty, přitom všude jinde pořád slyším, jak prý tehdy bylo líp. Datum

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Střední škola, základní škola a mateřská škola pro zrakově postižené, Brno, Kamenomlýnská 2 ABSOLVENTI NAŠÍ ŠKOLY

Střední škola, základní škola a mateřská škola pro zrakově postižené, Brno, Kamenomlýnská 2 ABSOLVENTI NAŠÍ ŠKOLY Střední škola, základní škola a mateřská škola pro zrakově postižené, Brno, Kamenomlýnská 2 ABSOLVENTI NAŠÍ ŠKOLY Bc.Tereza, DiS. Absolvovala r. 2010 Obor: Sociální péče sociálněsprávní činnost Další studium:

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Uběhly desítky minut a vy stále neumíte nic. Probudíte se ze svého snění a hnusí se vám představa učit se.

Uběhly desítky minut a vy stále neumíte nic. Probudíte se ze svého snění a hnusí se vám představa učit se. Kapitola 1 Nesnášíte učení? STOP Určitě valná část z vás, která otevřela tuto knihu, se potýká s problém jak se lépe učit. Sedíte nad knížkou hodiny, ale do hlavy nenacpete nic. Díváte se na písmenka,

Více

Výsluňský. plátek LISTOPAD. Připravily: Anička, Jarka a Katka

Výsluňský. plátek LISTOPAD. Připravily: Anička, Jarka a Katka Výsluňský plátek LISTOPAD Připravily: Anička, Jarka a Katka Z obsahu: Fotbalový turnaj osmiček Zamířeno do: 7.C- rozhovor s Martinem Gebellem I učitelé jsou jen lidé - rozhovor s panem ředitelem Jiřím

Více

Název aktivity Deník malého poseroutky 1

Název aktivity Deník malého poseroutky 1 Název aktivity Deník malého poseroutky 1 Projekt Čtenář Úroveň čtenáře Čtenář-objevitel Dovednost Popis dovednosti Forma aktivity Časová dotace Zhodnocení textu Žák si všímá, jakým způsobem je text vystavěn,

Více

Malá knížka o Amálce

Malá knížka o Amálce Malá knížka o Amálce Ahoj, jmenuji se Amalthea, ale říkají mi Amálka. Jsem bájná koza, první pěstounka, která se starala o malého Dia, když se o něj nemohla postarat jeho vlastní maminka. Proto podle mne

Více

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat

Více

Kamila a Petr Kopsovi. Jak se krotí tygr. Knížka pro děti, rodiče i pedagogy

Kamila a Petr Kopsovi. Jak se krotí tygr. Knížka pro děti, rodiče i pedagogy Kamila a Petr Kopsovi Jak se krotí tygr Knížka pro děti, rodiče i pedagogy Edika Brno 2015 KDYŽ CHCI ZKROTIT TYGRA, MUSÍM HO NEJPRVE POZNAT Krotitel tygrů Chci se stát kvalifikovaným krotitelem tygrů!

Více

Nováčci v řadách čtenářů naší školy

Nováčci v řadách čtenářů naší školy 4 Nováčci v řadách čtenářů naší školy Pasování žáků 1. tříd 11.1.2011 Na naší škole se již stalo tradici ze prvňáčci kteří se půl roku učí číst pak předvádějí své dovednosti svým i rodičům svých spolužáků.

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Píšete dětem černé puntíky, když něco zapomenou? Nebo jim dáváte jiný trest?

Píšete dětem černé puntíky, když něco zapomenou? Nebo jim dáváte jiný trest? Rozhovor s... Zajímá nás i to, co se děje na prvním stupni. Proto jsme vyzpovídali paní učitelku Janásovou a paní učitelku Drštičkovou. Chtěli jsme hlavně vědět, jak se daří jim a jejich prvňáčkům. PANÍ

Více

Pana školníka se ptali Martin Kubík a Jakub Gregor.

Pana školníka se ptali Martin Kubík a Jakub Gregor. Pana školníka se ptali Martin Kubík a Jakub Gregor. 1. Máte rád svoje povolání? Proč? - pro svoji pestrost a i určitou volnost volby pořadí této práce - možnosti tvůrčí práce - a pod. 2. Jak dlouho děláte

Více

Časopis Svorka. Třídění odpadu. Škola jede!

Časopis Svorka. Třídění odpadu. Škola jede! Časopis Svorka Škola jede! Ahoj, vítám Vás u prvního vydání časopisu Svorka! Věřte, že tento časopis si zamilujete a vždy tu bude pro Vás. Jakmile dočtete jedno vydání budete dychtit po dalším. Takže,

Více

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Dotazníky pro rodiče vyhodnocení Žlutá třída - Motýlci

Dotazníky pro rodiče vyhodnocení Žlutá třída - Motýlci 1. Chodí Vaše dítě do MŠ: a) velmi rádo 7x b) rádo 7x c) nerado 1x d) nevím Dotazníky pro rodiče vyhodnocení Žlutá třída - Motýlci 2. O dění v MŠ s Vámi dítě hovoří: a) každý den 10x b) občas 5x 3. MŠ

Více

Tady se rodí baletky TÉMA. >> Jiří Sotona

Tady se rodí baletky TÉMA. >> Jiří Sotona TÉMA >> Čím menší fyzické dispozice, tím to bolí víc, protože dítě překonává překážky, které mu nastražilo jeho vlastní tělo, říká vedoucí přípravky Jana Jodasová. Foto Právo Petr Horník (3) Tady se rodí

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Centráček. (časopis Centra péče o duševní zdraví) 5/2016. 2. vydání

Centráček. (časopis Centra péče o duševní zdraví) 5/2016. 2. vydání Centráček (časopis Centra péče o duševní zdraví) 5/2016 2. vydání Poděkování Tímto bych chtěla vyjádřit své díky hlavně paní Ivě, která přišla s nápadem vytvořit náš vlastní časopis a také za oslovení

Více

R O Z H O V O R Y S U K R A J I N S K Ý M I D Ě T M I M U K A Č E V S K É H O I N T E R N Á T U

R O Z H O V O R Y S U K R A J I N S K Ý M I D Ě T M I M U K A Č E V S K É H O I N T E R N Á T U R O Z H O V O R Y S U K R A J I N S K Ý M I D Ě T M I Z M U K A Č E V S K É H O I N T E R N Á T U Pro časopis ZÁMEČEK foto, text: František Miker, Lukáš Pěkný, Aleš Dvořák Mukačevo Ukrajina, dne 2. 7.

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád 1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:

Více

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci?

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci? Účastnice A: No asi nic moc, protože jsem neměla práci a nikde jsem ji nemohla najít. No doufám, že mi pomůže? Myslíte jako najít práci nebo obecně? No hlavně tu práci, no a pak se budu mít jako celkově

Více

Základní škola Olomouc, příspěvková org. Gagarinova 19, Olomouc Droždín. Vyhodnocení dotazníku pro rodiče Listopad 2014

Základní škola Olomouc, příspěvková org. Gagarinova 19, Olomouc Droždín. Vyhodnocení dotazníku pro rodiče Listopad 2014 Základní škola Olomouc, příspěvková org. Gagarinova 19, Olomouc Droždín Vyhodnocení dotazníku pro rodiče Listopad 214 Rozdaných dotazníků: 76 Odevzdaných dotazníků: 7 Z toho: Počet odevzdaných dotazníků

Více

POKUS PRVNÍ. Život je drama

POKUS PRVNÍ. Život je drama POKUS PRVNÍ Život je drama (Je to literární klišé?) 1 Vítr nese semínko pampelišky Na hladinu rybníka? Na kousek hlíny? Do otevřených úst? Na šlehačkový dort? Do kouta chodby? Na betonový dvorek? Do praskliny

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Jméno autora: Mgr. Barbora Jášová Datum vytvoření: 14. 09. 2012 Číslo DUMu: VY_32_INOVACE_20_ZSV

Jméno autora: Mgr. Barbora Jášová Datum vytvoření: 14. 09. 2012 Číslo DUMu: VY_32_INOVACE_20_ZSV Jméno autora: Mgr. Barbora Jášová Datum vytvoření: 14. 09. 2012 Číslo DUMu: VY_32_INOVACE_20_ZSV Ročník: I. Základy společenských věd Vzdělávací oblast: Společenskovědní vzdělávání Vzdělávací obor: Základy

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Nebojte, děti, nezapomněl jsem. Na začátku jsme se přeci domluvili, že se pořádně zamyslíte a napíšete, v čem se vaše Česká republika liší od

Nebojte, děti, nezapomněl jsem. Na začátku jsme se přeci domluvili, že se pořádně zamyslíte a napíšete, v čem se vaše Česká republika liší od Nebojte, děti, nezapomněl jsem. Na začátku jsme se přeci domluvili, že se pořádně zamyslíte a napíšete, v čem se vaše Česká republika liší od Ekvádoru? K tomu, co vymyslíte, můžete namalovat i obrázek.

Více

SÓLO RODIČE A KOMBINACE

SÓLO RODIČE A KOMBINACE SÓLO RODIČE A KOMBINACE PRACOVNÍHO A RODINNÉHO ŽIVOTA Radka Dudová, Ph.D. Gender a sociologie Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. PODÍL JEDNORODIČOVSKÝCH RODIN NA VŠECH RODINÁCH SE ZÁVISLÝMI DĚTMI Zdroj:

Více

ČTĚTE NÁS!! ...a další články... Do kin přichází Čtyřlístek, k nám všem Vánoce a zvyky s nimi svázané. Představí se hned dva redaktoři

ČTĚTE NÁS!! ...a další články... Do kin přichází Čtyřlístek, k nám všem Vánoce a zvyky s nimi svázané. Představí se hned dva redaktoři !! ČASOPIS NIŽŠÍHO STUPNĚ WICHTERLOVA GYMNÁZIA ČTĚTE NÁS!! Do kin přichází Čtyřlístek, k nám všem Vánoce a zvyky s nimi svázané. Představí se hned dva redaktoři a my vám odhalíme další literární a výtvarné

Více

REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA

REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA Září 2009 REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA Během prázdnin započala v areálu naší školy rozsáhlá rekonstrukce jídelny a školního dvora. Jak dlouho potrvá nevíme. Snad do poloviny listopadu. Bohužel

Více

KIDSCREEN-52. Dotazník o zdraví pro děti a mládež. Verze pro rodiče

KIDSCREEN-52. Dotazník o zdraví pro děti a mládež. Verze pro rodiče KIDSCREEN-52 Dotazník o zdraví pro děti a mládež Verze pro rodiče Page 1 of 7 Datum: Měsíc Rok Milí rodiče, Jak se daří vašemu dítěti? Jak se cítí? To je to, co bychom se od vás rádi dověděli. Prosíme

Více

SLOVO ÚVODEM OBSAH PRÁVĚ SE TI DO RUKOU DOSTALO PRVNÍ VYDÁNÍ ČASOPISU S NÁZVEM ASTŘÁCKÝ OBČASNÍK, KTERÝ VYTVOŘILY DĚTI Z KROUŽKU NOVINÁŘSKÝ TÝM.

SLOVO ÚVODEM OBSAH PRÁVĚ SE TI DO RUKOU DOSTALO PRVNÍ VYDÁNÍ ČASOPISU S NÁZVEM ASTŘÁCKÝ OBČASNÍK, KTERÝ VYTVOŘILY DĚTI Z KROUŽKU NOVINÁŘSKÝ TÝM. 1 SLOVO ÚVODEM Moderní doba je rychlá, plná počítačů, mobilů a nejnovější elektroniky, kde mohou mladí lidé získávat informace o dění kolem nich. Virtuální prostor se pomalu, ale jistě stává jejich součástí

Více

Filip Mudroch český student v německé škole

Filip Mudroch český student v německé škole Filip Mudroch český student v německé škole Jeden jediný školní rok se učil německy a hned se rozhodl, že půjde studovat do Německa. Takovou odvahu projevil Filip Mudroch, bývalý student Gymnázia Václava

Více

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval,

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, ... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, my jsme byly s maminkou vlastně šťastné, měly jsme, a teď já ovšem také mám, ty všední denní problémy, kdo je nemá,

Více

Dobrý den, S pozdravem. Lucie Pondělíková

Dobrý den, S pozdravem. Lucie Pondělíková v loňském roce jsem se zúčastnila projektu "ŠANCE PRO DĚČÍNSKO", který měl zvýšit možnosti mého uplatnění na trhu práce. Po úspěšném ukončení dvou vzdělávacích modulů tohoto projektu jsem získala certifikáty

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu 3 Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu nacvičoval větu: Mám rakovinu mozku, došel jsem k názoru,

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

Recenze klientů Lůžkového oddělení následné péče

Recenze klientů Lůžkového oddělení následné péče Recenze klientů Lůžkového oddělení následné péče r. 2015 - Zdravotnický personál dělá vše pro to, aby pacient opět dostal chuť do života podle stávajících možností. - Dodržování doby návštěv. Ve 14 hod.

Více

Vonásek k tabuli Milan Kocmánek & Leopold Králík

Vonásek k tabuli Milan Kocmánek & Leopold Králík 16 TÝDENÍK ZVLÁŠTNÍ VYDÁNÍ PROSINEC 2007 S šipkovanou se jděte vycpat, pane učiteli, my dneska hrajeme radši šikanovanou! To už je tenhle měsíc třetí poznámka. Tady asi pomůže jedině pořádný výprask. Kde

Více

POPELKA. Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42. Autor: Mgr. Marta Kvasničková

POPELKA. Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42. Autor: Mgr. Marta Kvasničková POPELKA Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42 Autor: Mgr. Marta Kvasničková Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Předmět:

Více

AKADE. Studentský časopis Mendelovy SŠ/květen 2013

AKADE. Studentský časopis Mendelovy SŠ/květen 2013 AKADE Studentský časopis Mendelovy SŠ/květen 2013 1 AKADE Šéfredaktor: Lucie Jurečková Obsah Jaro u koní... 3-4 Kutálení sýrů... 5 Zástupce šéfredaktora: Andrea Bartoňová Redakce: Soňa Richterová Kateřina

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

Pátek. Výbušná po tátovi. Jenovéfa Boková. 6. 9. 2013 / č. 36/ samostatně neprodejné

Pátek. Výbušná po tátovi. Jenovéfa Boková. 6. 9. 2013 / č. 36/ samostatně neprodejné Pátek 6. 9. 2013 / č. 36/ samostatně neprodejné Jenovéfa Boková Výbušná po tátovi Obsah Václavák už lidem nedoporučuji. Rozhovor s Markem Bakerem, autorem bedekrů o Česku. O neplatičích a kukačkách. Jak

Více

VII. Vonásek k tabuli. Milan Kocmánek & Leopold Králík. Jak bych ti to vysvětlil, Vašíku, to bylo něco jako váš dnešní školní psycholog!

VII. Vonásek k tabuli. Milan Kocmánek & Leopold Králík. Jak bych ti to vysvětlil, Vašíku, to bylo něco jako váš dnešní školní psycholog! 16 ZVLÁŠTNÍ VYDÁNÍ PROSINEC 2006 Jak bych ti to vysvětlil, Vašíku, to bylo něco jako váš dnešní školní psycholog! No vidíš, Vonásku, a takhle pěkně jsi mě kdysi vytáčel v každé vyučovací hodině! Vonásek

Více

Zpravodaj Základní školy speciální DČCE a Střediska Světlo ve Vrchlabí Září 2012

Zpravodaj Základní školy speciální DČCE a Střediska Světlo ve Vrchlabí Září 2012 Zpravodaj Základní školy speciální DČCE a Střediska Světlo ve Vrchlabí Září 2012 Slavnostní zahájení 3.9. Jičín město pohádky Růžovo-oranžový den Krakonošův trojboj 13.9. Jičín - město pohádky Na tento

Více

VŠEZNÁLKOVY NOVINY č. 1 Třídy 5.B MILÉ DĚTI, po krásných prázdninách jsou tady zase vaše noviny. Vítáme všechny prvňáčky a doufáme, že se vám naše noviny budou líbit. Můžete se těšit na básničku, křížovku,

Více

232/2012. pátek 7.9.2012 /1/

232/2012. pátek 7.9.2012 /1/ /1/ 232/2012 zdarma - jak jsem dostal prodávám 232/2012 zdarma - jak jsem dostal prodávám Zprávy z domova: Strejdovi Jardovi bylo osmdesát let. V sobotu jsme se všichni sjeli u Milušky doma v Písku a přivezli

Více

PRAHA BEZPEČNĚ ONLINE 2012

PRAHA BEZPEČNĚ ONLINE 2012 PRAHA BEZPEČNĚ ONLINE 2012 Sociální sítě v pojetí žáků a školní výuky Daniel Bradbury Dočekal, 10. prosince 2012 Co víme o dětech v Evropě? Děti ve věku 9 16 let tráví online v průměru 88 minut denně.

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

AUTOEVALUACE 2008/2009. DOTAZNÍK PRO RODIČE žáků 2. stupně. květen 2009. Celkem na 2. stupni: 152 žáků. Dotazník vyplnilo: 97 rodičů

AUTOEVALUACE 2008/2009. DOTAZNÍK PRO RODIČE žáků 2. stupně. květen 2009. Celkem na 2. stupni: 152 žáků. Dotazník vyplnilo: 97 rodičů AUTOEVALUACE 28/29 DOTAZNÍK PRO RODIČE žáků 2. stupně květen 29 Celkem na 2. stupni: 152 žáků Dotazník vyplnilo: 97 rodičů Počet vyplněných dotazníků. 1 8 6 4 2 97 55 vyplnilo nevyplnilo 1. Jak hodnotíte

Více

Karel Čapek BÍLÁ NEMOC (1937)

Karel Čapek BÍLÁ NEMOC (1937) Karel Čapek BÍLÁ NEMOC (1937) Simplified Reading for Czech Learners (Level B1) Simplified Books in Czech, Volume 1 Česká adaptovaná četba, 1. svazek Adaptovali Pavla Macháčková a Milan Ončák Ilustrovala

Více

STUDENT NAŠÍ ŠKOLY VYHRÁL ELEKTROTECHNICKOU OLYMPIÁDU

STUDENT NAŠÍ ŠKOLY VYHRÁL ELEKTROTECHNICKOU OLYMPIÁDU STUDENT NAŠÍ ŠKOLY VYHRÁL ELEKTROTECHNICKOU OLYMPIÁDU Strouhal Martin Student 2.D Martin je na naší škole něco přes rok a půl, přesto toho již stihl hodně. V roce 2014 se stal druhým nejlepším studentem

Více

Projektové noviny. II.ročník 2.číslo 30.11.2005 Cena 5 Kč. Den otevřených dveří

Projektové noviny. II.ročník 2.číslo 30.11.2005 Cena 5 Kč. Den otevřených dveří Projektové noviny II.ročník 2.číslo 30.11.2005 Cena 5 Kč Den otevřených dveří 30.11.2005 Základní škola Masarykova 412, Kolín 3 ÚVOD 30.listopadu 2005 se konal Den otevřených dveří. Mohli se přijít podívat

Více

PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ

PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ verše ALOIS KOLÁŘ PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ aneb POHÁDKY PRO ANIČKU 2015 Veškerá práva vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být přenášena

Více

Hlas na žáky téměř nikdy nezvyšuji. Jsou šikovní, zodpovědní a tvoří tým

Hlas na žáky téměř nikdy nezvyšuji. Jsou šikovní, zodpovědní a tvoří tým Hlas na žáky téměř nikdy nezvyšuji. Jsou šikovní, zodpovědní a tvoří tým Naše Valašsko, 04.03.2013, JOSEF BENEŠ, str. 12, Valašsko http://www.vlp.cz V seriálu Valašský GEN vám dnes představujeme učitelku

Více

PŘÍLOHA 17. PROSINCE 2008. Tohle je náš nejtěžší případ. Učitel Vonásek, který uvěřil, že dostane přidáno! KRESBA: Milan KOCMÁNEK.

PŘÍLOHA 17. PROSINCE 2008. Tohle je náš nejtěžší případ. Učitel Vonásek, který uvěřil, že dostane přidáno! KRESBA: Milan KOCMÁNEK. TÝDENÍK PŘÍLOHA 17. PROSINCE 2008 Tohle je náš nejtěžší případ. Učitel Vonásek, který uvěřil, že dostane přidáno! Vonásek k tabuli Milan Kocmánek & Leopold Králík 2 Já nevím, co pořád chtějí. Jestli je

Více

Klima školy - Dotazník pro rodiče žáků

Klima školy - Dotazník pro rodiče žáků 27. 07. 2014 19:47:43 Statistika respondentů 448 442 2 4 Počet návštěv Počet dokončených Počet nedokončených Pouze zobrazení 98,66% Celková úspěšnost Historie návštěv (21. 05. 2014-01. 07. 2014) Počet

Více

Mentální obraz Romů AKTIVITA

Mentální obraz Romů AKTIVITA Cíle studenti jsou schopni vyjádřit představy asociace spojené se slovy průměrný Rom uvědomují si, že mentální obraz nemusí být plně v souladu se skutečností jsou schopni analyzovat svoje postoje a odhalit

Více

Asistenční služba sv. Rafaela Diecézní charita Brno

Asistenční služba sv. Rafaela Diecézní charita Brno Co to je osobní asistence? Diecézní charita Brno Příručka pro zájemce o službu osobní asistence OSOBNÍ ASISTENCE je služba, která pomáhá, když někdo potřebuje pomoc. Pomáhá každý den, pomáhá u člověka

Více

Můj milý deníčku Moje džíny jsou fakt děsný

Můj milý deníčku Moje džíny jsou fakt děsný Můj milý deníčku Moje džíny jsou fakt děsný také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Jim Benton Můj milý deníčku Moje džíny jsou fakt děsný e-kniha Copyright Fragment, 2013 Všechna práva

Více

Věnováno Toto vydání bychom v první řadě rádi

Věnováno Toto vydání bychom v první řadě rádi ČASOPIS Třídy 7.A 2005 2007 ZŠ Lerchova Sušice Věnováno Toto vydání bychom v první řadě rádi věnovali naší třídní paní učitelce Mgr. H. Sloupové žáci 7.A Motto: Musíme být velmi stateční, abychom se odvážili

Více

Miroslava Baštánová. Vzpomínka na. Josefa Kramoliše. pøedsedu Valašského muzejního spolku v letech 1926-1945

Miroslava Baštánová. Vzpomínka na. Josefa Kramoliše. pøedsedu Valašského muzejního spolku v letech 1926-1945 Miroslava Baštánová Vzpomínka na Josefa Kramoliše pøedsedu Valašského muzejního spolku v letech 1926-1945 2012 Miroslava Baštánová Vzpomínka na Josefa Kramoliše pøedsedu Valašského muzejního spolku v letech

Více

děkuji Vám, že jste mi

děkuji Vám, že jste mi Mistryně, děkuji Vám, děkuji Vám, že jste mi Rádo se stalo. že jste mi sem pomohla přivést devět starších lidí v jejich 60 nebo 70 letech, aby Vás tentokrát viděli. Přeji Vám stále dobré zdraví a krásu.

Více

Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění

Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění B a r b o r a L í p o v á Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění 1999 2009 Barbora Lípová,

Více

Děti a leukémie. Kódy odpovědí

Děti a leukémie. Kódy odpovědí Děti a leukémie Kódy odpovědí Zadavatel průzkumu: Lucie Malárová Kontakt na zadavatele: L.malarova@seznam.cz Termín sběru dat: 3. 12. 2012-30. 12. 2012 Počet responsí: 114 Průměrná délka vyplňování: 00.03:27

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

Cool school. Bezva škola NAŠI REDAKTOŘI. Aktuální dění a šéfredaktorka. o pí uč. Polášková. Studijní okénko. o Tereza Hrošová (9.

Cool school. Bezva škola NAŠI REDAKTOŘI. Aktuální dění a šéfredaktorka. o pí uč. Polášková. Studijní okénko. o Tereza Hrošová (9. NAŠI REDAKTOŘI Aktuální dění a šéfredaktorka o pí uč. Polášková Cool school Listopad / 2 Bezva škola Studijní okénko Sport o Tereza Hrošová (9.A) o Martin Zikl (6.C) o Roman Prax (6.C) Rok se s rokem sešel

Více

ÚVODNÍK ZAHÁJENÍ ŠKONÍHO ROKU SEZNÁMENÍ S PRVŇÁČKY

ÚVODNÍK ZAHÁJENÍ ŠKONÍHO ROKU SEZNÁMENÍ S PRVŇÁČKY 1 ÚVODNÍK HALÓ, HALÓ, jsou tady noví deváťáci a s nimi i další ročník Deváťáckých novin. Prvním číslem vás provedou Bára, Péťa a Monča. Jak jste možná zaregistrovali, na školních stránkách se přes prázdniny

Více

Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice. Moje rodina

Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice. Moje rodina Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice Moje rodina Jméno a příjmení: Michaela Želichovská Třída: 5. A Školní rok: 2014/2015 Garant / konzultant: Roman Kotlář ml. Datum odevzdání: 23.

Více

Společenská rubrika. Všem oslavencům gratulujeme, přejeme hodně zdraví, štěstí a životní pohodu.

Společenská rubrika. Všem oslavencům gratulujeme, přejeme hodně zdraví, štěstí a životní pohodu. Domov pro seniory Pyšely Náměstí T.G. Masaryka č. l, 25l 67 Pyšely zřizovatel: Hlavní město Praha pro potřeby klientů Domova pro seniory Pyšely Vážení a milí čtenáři, říjen 2012 9. ročník, č. 10 teplé

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více