Rozbory Chráněné krajinné oblasti Broumovsko

Transkript

1 Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky Správa Chráněné krajinné oblasti Broumovsko Ledhujská 59, Police n. Metují Rozbory Chráněné krajinné oblasti Broumovsko k

2 2

3 Obsah 1. Identifikační údaje Výnos Mezinárodní význam Charakteristika území Geologie a geomorfologie Pedologie Klimatické poměry Hydrologie a hydrogeologie Flóra a vegetace Fauna Dějiny osídlení a vývoj krajiny Ochrana přírody a krajiny Předmět ochrany CHKO Zonace CHKO Maloplošná zvláště chráněná území Soustava Natura Evropsky významné lokality Ptačí oblast Památné stromy Rostlinná společenstva Významné druhy rostlin Významné druhy živočichů Invazní a expanzivní druhy Invazní a expanzivní druhy rostlin Invazní a nepůvodní druhy živočichů Neživá příroda Územní systémy ekologické stability (ÚSES) Krajinný ráz Monitoring a výzkum Práce s veřejností Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny Lesní hospodářství Vlastnictví lesů Charakteristika lesů v jednotlivých zónách Členění lesů podle PLO a kategorií lesa Zastoupení SLT v CHKO Věková struktura lesů Zastoupení dřevin Genové zdroje lesních dřevin Zdravotní stav lesních porostů Stav lesnické plánovací dokumentace Dosavadní a aktuální způsob hospodaření Zemědělství Myslivost Rybníkářství a sportovní rybářství Rybníkářství Sportovní rybářství Vodní hospodářství Výstavba Doprava a inženýrské sítě Doprava Inženýrské sítě a energetika Průmysl

4 4.9. Zacházení s odpady Těžba nerostných surovin Rekreace a turistika Vyhodnocení minulého plánu péče Použitá literatura Seznam zkratek Přílohy 7.1. Textové přílohy č. 1 Vyhláška MŽP č. 157/1991 Sb., o zřízení chráněné krajinné oblasti Broumovsko č. 2 Seznam obcí a katastrálních území CHKO Broumovsko č. 3 Podrobná specifikace evropsky významných lokalit č. 4 Nařízení vlády č. 20/2005 Sb., kterým se vymezuje ptačí oblast Broumovsko č. 5 Přehled průzkumů a výzkumů v CHKO Broumovsko č. 6 Model přirozené druhové skladby lesních porostů v CHKO Broumovsko č. 7 Evidované lokality 7.2. Mapové přílohy č. 1. Přehledová mapa č. 2. Zonace č. 3. MZCHÚ a památné stromy č. 4. Natura 2000 č. 5. ÚSES č. 6. Vlastnictví lesů č. 7. Kategorizace lesů č. 8. Honitby a farmové chovy č. 9. Turistika a rekreace č. 10. Ložiska nerostných surovin a těžba č. 11. Ochrana krajinného rázu č. 12. Kategorizace lokalit se zástavbou č. 13. Evidované lokality 4

5 1. Identifikační údaje 1.1. Výnos Chráněná krajinná oblast Broumovsko byla zřízena vyhláškou MŽP ČR č. 157/1991 Sb., o zřízení Chráněné krajinné oblasti Broumovsko, vydanou 27. března 1991 s účinností od 1. května Vyhláška byla vydána v souladu s 8 zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody. Přílohami zřizovací vyhlášky je popis hranice oblasti (příloha č. 1 vyhlášky) a vymezení zón ochrany přírody (příloha č. 2 vyhlášky). Plné znění vyhlašovacího předpisu je v příloze č. 1. CHKO Broumovsko leží v Královéhradeckém kraji a její území spadá do obvodu obcí s rozšířenou působností Trutnov, Náchod a Broumov. CHKO zahrnuje zcela nebo částečně správní území 33 obcí. Seznam obcí a katastrálních území je v příloze č. 2. Sídlo Správy CHKO Broumovsko je v Polici nad Metují Mezinárodní význam CHKO Broumovsko sousedí na jihovýchodě na hranici s Polskem u Machova a Božanova s chráněným územím Park Narodowy Gór Stolowych. Na severozápadě u Meziměstí navazuje na CHKO přes státní hranici na polský Park Krajobrazowy Sudetów Walbrzyskich. Na území CHKO Broumovsko nebylo vyhlášeno žádné chráněné území podle mezinárodních úmluv s výjimkou evropské soustavy Natura Část CHKO Broumovsko byla vyhlášena jako Ptačí oblast Broumovsko a z důvodu ochrany evropsky významných společenstev a druhů bylo do soustavy Natura 2000 v CHKO Broumovsko zařazeno 8 evropsky významných lokalit podrobněji viz kapitola

6 2. Charakteristika území 2.1. Geologie a geomorfologie Geologie Chráněná krajinná oblast Broumovsko patří ke geologickému celku vnitrosudetské pánve; její česká část (asi 1/3, větší část se nachází na území Polska) orograficky odpovídá Broumovské vrchovině. Česká část pánve je budována kontinentálními sedimenty a vulkanity stáří svrchního karbonu a permu, dále kontinentálními uloženinami spodního triasu a mořskými uloženinami svrchní křídy. Celá pánev tvoří brachysynklinálu, jejíž dnešní osa má severozápadní, tj. sudetský směr. V osní části pánve se zachovaly svrchněkřídové sedimenty, budující dílčí strukturu polické pánve. Leží na svém podloží diskordantně. Na JV přesahují přes permokarbonské a spodnotriasové sedimenty a jsou spojeny se svrchní křídou v sousedním Polsku (území NP Góry Stolowe). Také na jihu (východně od Hronova) zakrývá křída karbon a je spojena s křídou tzv. svatoňovicko-hronovské pánve, což je v podstatě nejvyšší část výplně tektonického příkopu (hronovsko-poříčský příkop), který se přimyká k hronovsko-poříčské poruše. Úzkým pruhem u Zbečníka, Hronova a Žďárek území CHKO ještě do této struktury zasahuje. Území CHKO je v současném vymezení z větší části (cca 60 %) budováno sedimenty a vyvřelinami permokarbonu a spodního triasu. Zbývající část připadá na křídové sedimenty. Rozdílnost v litologickém utváření těchto formací vtiskuje zásadní rozdíly oblastem budovaným permokarbonem či svrchní křídou, a to jak v morfologii krajiny, tak i ve vzniku půd a dalších zvětralin. Pokryvné útvary Písčité hlíny až hlinité písky jsou rozšířené v oblasti výchozů křídových pískovců i pískovců a slepenců permokarbonu. Svahoviny s převahou kamene, hlinitokamenité suti a kamenité suti jsou rozšířené především v terénech budovaných eruptivními horninami broumovského souvrství (Javoří hory). Ryolity a ignimbrity vytvářejí volné kamenité suti o mocnostech přes 5 m (např. v Heřmánkovickém údolí). Specifická deluvia vytvářejí kvádrové pískovce Polické pánve. Jsou to blokové suti s metrovými až desetimetrovými bloky pískovců zapadlých v písčité svahovině. Nejmladším pokryvným útvarem jsou povodňové hlíny (holocén až recent), které budují nivy současných toků. Největší rozlohy dosahují u Stěnavy od Broumova k Otovicím, u toku Metuje od Petrovic po Hronov. Jejich mocnost je řádově metrová (převážně 1 2 m). V podloží povodňových hlín leží aluviální štěrky, štěrkopísky a hrubé písky (převážně würmského stáří). Štěrkové a pískové uloženiny říčních teras se zachovaly ve větší míře jen na Broumovsku, kde byly rozlišeny dvě stratigrafické úrovně. Spodní terasa má bázi 8 10 m nad údolní nivou Stěnavy a přítoků. Uloženiny, které nikde nepřesahují mocnost 10 m, jsou stáří středního pleistocénu. Báze svrchní terasy leží 25 m nad dnešní údolní nivou. Mocnost uloženin je o něco větší než u spodní terasy (až 13 m), přisuzuje se jim věk starého pleistocénu. Jejich petrologické složení je stejné jako u štěrků údolní nivy. Výskyt sprašových hlín je vázán na Broumovskou kotlinu, kde lemují terasy Stěnavy nebo tvoří rezidua na plošinách v oblasti Hejtmánkovic, Křinic, Martínkovic, Božanova, Rožmitálu a Šonova. Stářím odpovídají mladému a střednímu pleistocénu. Maximální zjištěná mocnost je 10 metrů. Jediným dosud zjištěným chemogenním sedimentem v území CHKO jsou recentní či subrecentní písčité pěnovce. Vyskytují se na výchozech otovického vápence v Otovicích (SV od kostela na lokalitě "Vápenka", dříve známé pod jménem "Lederhose"). Paleontologie Horniny vnitrosudetské pánve jsou velmi bohaté na nálezy zkamenělin, a to jak rostlinných zbytků (plavuně, kapraďorosty, nahosemenné) tak i nálezy živočišných zbytků zejména nižších obratlovců. Od počátku dolování černého uhlí byly nalézány četné rostlinné zbytky, jež v souboru dobře demonstrují vývoj květeny v období svrchního karbonu a spodního 6

7 permu. Místy se nacházejí i na přirozených výchozech, četné jsou nálezy araukaritů (zkamenělých dřev) v celé oblasti Jestřebích hor. Broumovská kotlina je však především známá zoopaleontologickými nálezy a lokalitami v permských vápencích, světově proslulých již z dob sběrů prof. A. Friče unikátními nálezy skelnošupinatých ryb, žraloků, krytolebců apod. Geomorfologie Výplň vnitrosudetské pánve tvoří orografický celek, který v hrubých rysech na území ČR odpovídá Broumovské vrchovině; dříve se používalo pro celou oblast vhodnější označení Sudetské nebo Broumovské mezihoří. Je málo oblastí v Českém masívu, kde by morfologlcké prvky tak věrně kopírovaly geologickou stavbu jako je tomu zde. Klíčovou roli v utváření reliéfu krajiny měly sedimentární procesy, tektonické pohyby a vodní eroze. V důsledku alpínského vrásnění byla původně plochá zemská deska, tvořící dno mělkého křídového moře prohnuta, rozlámána a vyzdvižena. Díky milionům let eroze má krajina dynamický vzhled. Mírně ukloněné svahy a plošiny střídají na ostrých hranách prudké stráně a hluboko zaříznutá, místy až kaňonovitá údolí s převýšením i přes 100 m. Podle dnes platného ortografického (geomorfologického) členění je území rozděleno do tří podcelků: Meziměstská vrchovina, Polická vrchovina a Žacléřská vrchovina. Meziměstská vrchovina zaujímá SV území CHKO a dále se dělí na dvě geologicky i geomorfologicky odlišné jednotky, na Javoří hory a na Broumovskou kotlinu. Javoří hory jsou budovány vulkanity a tvoří výrazný pohraniční hřeben ve směru SZ-JV, s rozsochami vybíhajícími k JZ. Plošně největší část Meziměstské vrchoviny náleží k Broumovské kotlině. Ta se dělí na relativně vyšší severozápadní (meziměstskou) část charakteru pahorkatiny a na plochou jihovýchodní část v okolí Broumova jen mělce modelovanou údolím řeky Stěnavy a jejích přítoků. Žacléřskou vrchovinu tvoří jihozápadní až západní část území CHKO. Lze ji dále rozdělit na morfologicky výrazný hřeben Jestřebích hor, budovaný především jíveckými vrstvami (svrchní karbon) ve vývoji žaltmanských arkóz a na relativně nižší vrchovinu směrně orientovanou souběžně s Jestřebími horami, která je na SV ohraničena Polickou vrchovinou. V této Radvanické vrchovině se v okolí Chvalče vytvořila malá mezihorská kotlina pokračující na sever do Polska. Polická vrchovina je zcela totožná s geologickou jednotkou svrchněkřídové polické pánve. Celý soubor těchto hornin dosahuje mocnosti přes 500 m a je uložen na podložních horninách permokarbonu a triasu. Střídání pevnějších hornin (pískovce, spongilitické prachovce) s měkčími (slínovce) zapříčiňuje stupňovitou stavbu (kuesty), která je v Polické vrchovině díky malému narušení erozními jevy klasicky vyvinuta. Polická vrchovina je dále dělena na Polickou pánev, Polickou stupňovinu a Stolové hory (českou část). Polická pánev zaujímá střed při ose území a je charakterizována strukturně denudačními plošinami uvnitř a oválným věncem vnitřních kuest po obvodu. Polická stupňovina pak tvoří oválný obvod celé Polické pánve soustavou vnějších kuest. Stolové hory na české území zasahují jen svahy spadajícími na sever do Machovské kotliny nebo k severovýchodu do Broumovské kotliny. Kvádrové pískovce Polické vrchoviny vykazují velice pestrý reliéf a modelaci až po vývoj rozsáhlých pískovcových skalních měst představují tak z přírodovědného i krajinářského hlediska nejcennější části CHKO Broumovsko, jejichž význam přesahuje do nadnárodní úrovně. Proslulá pískovcová skalní města v Adršpašsko-teplických skalách, na Ostaši, Kočičích skalách, Hejdě, Broumovských stěnách i Stolových horách jsou nejen cílem intenzivního cestovního ruchu, turistiky a horolezectví, ale i četných přírodovědných studií. Pseudokrasový reliéf pískovcový fenomén Název pseudokras byl vytvořen pro pojmenování morfologicky obdobných tvarů reliéfu jako jsou povrchové a podzemní tvary krasové. Pseudokrasové tvary však nevznikají na horninách lehko rozpustných převážně chemickými procesy rozpouštěním, ale na horninách nerozpustných či těžko rozpustných a za přispění především fyzikálních procesů, mechanickými procesy zvětrávání, rozpadu a odnosu hornin. Při vývoji těchto tvarů na 7

8 větších plochách terénu a v četných i pestrých formách jako je tomu příkladně na rozsáhlých morfostrukturách pískovcových lze přímo hovořit o pseudokrasovém reliéfu. V případě terénů tvořených křídovými horninami Polické vrchoviny v území CHKO Broumovsko je pseudokrasový reliéf tvořen celou stupnicí konkávních i konvexních makro-, mezoa mikroforem. Na podkladě současných poznatků geomorfologických procesů podílejících se na tvorbě pseudokrasového reliéfu (mechanické, částečně i chemické zvětrávání a odnos, svahové pohyby, řícení a akumulace skalních bloků a zvětralin, sufoze, menší měrou i fluviální a eolická eroze ad.) jsou nyní pseudokrasové tvary (s platností i pro kvádrové pískovce i další křídové horniny) děleny na základní morfostruktury a dílčí morfostruktury. Základní morfostruktury se dále dělí na stupňoviny (strukturně denudační plošiny, tabulové plošiny a kuesty) a hřbetoviny (strukturní hřbety, antiklinální hřbety, kozí hřbety" a hrástě). Dílčí morfostruktury jsou konkávní (vhloubené) nebo konvexní (vypouklé) a dále se dělí na makroformy (soutěsky, kaňony, strže, rozsedliny, rozvodní plošiny s hřbety, skalní pilíře a skalní věže), mezoformy (jeskyně a propasti, závrty, skalní perforace /skalní brány, skalní okna, skalní tunely a skalní mosty/, skalní útvary /typu tors: skalní hřiby ap./ a mikroformy (skalní dutiny a výklenky, skalní voštiny, pseudoškrapy /žlábkové, meandrovité, stěnové, hrotovité, jamkové a šlápotovité/, skalní mísy, skalní lišty a hroty /převážně železivce/, pisolity a jiné formy sekundární mineralizace). I na území CHKO Broumovsko je morfologicky nejpestřejší reliéf vytvořen na terénu kvádrových pískovců, reprezentovaném strukturně denudačními plošinami i kuestami v oblasti Adršpašsko-teplických skal, Ostaše, Hejdy, Kočičích skal, Broumovských stěn a Stolových hor. Geneticky se zde uplatňují všechny tři hlavní fáze modelace: pásmo odnosem nejméně narušené (s plochým nebo oblým povrchem krytým zvětralinami a jen nízkými skalními výchozy) např. Bučina a Rokliny v oblasti Adršpašsko-teplických skal pásmo rozčleněné roklemi a kryté skalními útvary typu tors plošně převažuje ve všech částech terénů pískovcového pseudokrasu pásmo skalních měst s výrazným vertikálním členěním hlubokými kaňony a soutěskami, skalními stěnami a věžemi o výšce až 100 metrů, s výraznou a pestrou modelací jejich povrchu nejen Adršpašské a Teplické skalní město, ale i části terénů na Hejdě (východní část), Ostaši (Bludiště), Broumovských stěnách i Stolových horách, ale již s menší denivelací. Ve druhém a třetím uvedeném pásmu se vyskytují vedle povrchových i podzemní pseudokrasové jevy jeskyně a propasti. Jeskyně patří k poměrně běžným tvarům pískovcového reliéfu, a proto se hojně vyskytují i ve všech skalních oblastech Polické vrchoviny. Z genetického a morfologického hlediska jsou pseudokrasové jeskyně děleny do šesti skupin: jeskyně puklinové: jsou to svislé, úzké prostory s různou délkou; vznikají na puklinách či puklinových zónách a při jejich rozšiřování vlivem zvětrávání a odnosu hornin, např. erozí příkladem může být jeskyně Pod Hvězdou v Broumovských stěnách jeskyně vrstevní: vytvářejí se zvětráváním a odnosem méně odolných vrstevních poloh; prostory jsou většinou nízké, různě široké a dlouhé příkladem tohoto typu mohou být jeskyně v Trpasličí skále I. a II. na Ostaši jeskynní výklenky: patří k rozšířeným tvarům a vznikají destrukcí horniny selektivní denudací podmíněnou litologickým složením nebo destrukcí horniny v polohách tektonicky různosměrně porušených; prostory těchto jeskyní mají různou šířku a výšku, délky (hloubky do masivu) bývají menší příkladem tohoto typu jsou jeskyně Nad Řeznickou sekyrou nebo jeskyně Pec, obě v Teplických skalách jeskyně rozsedlinové: vznikají gravitačním odsedáním skalních bloků v okrajích plošin nebo na svahu v závislosti na svislé nebo vodorovné puklině, příp. vrstevní ploše; při pohybu vzniká prostora, většinou úzká a vysoká, s příčným profilem ve tvaru V nebo A, dle způsobu pohybu bloků; tímto způsobem vznikají i dlouhé prostory chodbovitého charakteru (např. jeskyně Tunel v Broumovských stěnách) nebo i poměrně hluboké 8

9 a úzké prostory propasťovitého charakteru (např. Teplická propast v Teplických skalách nebo Netopýří propast v Adršpašských skalách jeskyně suťové: jsou specifickou skupinou pseudokrasových jeskyní, vzniklých v blokových akumulacích ve dnech roklí a kaňonů nebo na úpatí skalních stěn či v balvanových proudech na svazích; jeskynní dutiny mezi balvany mají nepravidelný tvar při častém prostřídávání větších i zcela těsných prostor; při spojitosti s podzemním tokem, který při průtoku dnem rokle je kryt balvanitou sutí a její prostory neustále vyklizuje, vznikají celé jeskynní systémy, které vynikají svojí délkou; díky existenci extrémního klimatu těchto jeskyní, proti vnějším atmosférickým vlivům krytých až 25 m mocnou blokovou akumulací (jako je to v příp. Teplické jeskyně), setrvává v některých částech prostor ledová výzdoba (rampouchy, ledové sloupy, ledové náteky a podlahové ledy, jinovatka) až do pozdních letních měsíců z tohoto typu jeskyní lze jmenovat především Řeřichovou jeskyni (205 m dlouhá), jeskyni Pod Luciferem (400 m dlouhá) a Teplickou jeskyni, která délkou m je nejdelší pseudokrasovou jeskyní České republiky jeskyně kombinované: do této skupiny náležejí zbývající jeskynní tvary, na jejich vývoji se podílí více činitelů, výsledný tvar se pak morfologicky blíží nejméně dvěma z pěti předchozích typů jeskyně; nejčastější kombinací v terénech CHKO je kombinace puklinové a vrstevní jeskyně, puklinové a suťové jeskyně nebo (nejčastěji) rozsedlinové a suťové jeskyně jako příklad lze uvést jeskyni Kořenka nebo Plutonův chrám v Teplických skalách, která je rozsedlinovo-suťovou jeskyní. Pseudokrasové terény v území CHKO Broumovsko jsou při srovnání s obdobnými terény v ostatních částech České křídové tabule (Český ráj, Kokořínsko, Labské pískovce ap.) významné nejen celkovým plošným rozsahem, ale i rozsahem ploch s charakterem vysoce dynamického reliéfu skalních měst s denivelací skalních věží a stěn až přes 100 metrů. Tyto terény svojí morfologií vytvářejí predispozici pro výskyt lokálních klimatických extrémů (vlhkost, chlad, nedostatek slunečního záření), které v tomto souboru podmiňují (při porovnání s okolními terény) i výskyt extrémních rostlinných i živočišných druhů a společenstev (výskyt glaciálních reliktů). Působení všech hlavních přírodních činitelů těchto terénů geologický podklad reliéf klima/mikroklima biosféra je v tomto případě natolik specifické, že se v poslední době pro celý přírodní soubor geo- i biosféry na pískovcovém pseudokrasovém reliéfu počalo používat výrazu pískovcový fenomén. Mineralogie Účast pestrého horninového zastoupení na geologické stavbě Broumovské vrchoviny (a tím na území CHKO) vykazuje i širokou škálu minerálů. Relativně nejvíce nálezů minerálů pochází z vulkanických hornin broumovského souvrství, především ze šonovských melafyrů (Javoří hory). Nejchudší mineralogickou pestrost a obsah mají křídové horniny Polické vrchoviny. V dutinách melafyrových mandlovců se vyskytují polodrahokamy, např. záhnědy, ametysty, chalcedony, acháty, jaspisy, dále i vykrystalovaný baryt a fluorit. Při rozvětrávání masivů se z dutin uvolňují a dostávají do sutin a náplavů potoků. Většinou se nalézají roztroušeně na polích i loukách, především v okolí Rožmitálu a Šonova. V Javořích horách se nacházejí i minerály z ignimbritů a ryolitových tufů, hlavně živce, pyroxeny, biotit, křemen, amfibol a další. Postupným rozkladem ryolitových tufů vzniká jílovitá hornina bentonit. V horninách svrchní křídy se objevují i kalcitové výplně trhlin nebo i chalcedonové rohovce. Významné mineralogické ložisko, na kterém se po řadu let těžila měď, se nacházelo u Horních Vernéřovic. Vyskytovaly se zde mědinosné minerály většinou kovové, chalkosin, pyrit, bornit, chalkopyrit, gelenit, sfalerit i malachit. Těžbou však bylo celé ložisko vyčerpáno a nálezy jsou již jen ojedinělé. 9

10 2.2. Pedologie Půdy na území CHKO Broumovsko se vytvořily z matečných hornin až v době poledové, tj. až po ustoupení Würmského glaciálu, a můžeme je tedy označit jako půdy monocyklické. Pro vývoj půd na převážné většině území byl rozhodující vliv klimatu. Z těchto důvodů pokrývají většinu území ilimerizované půdy podzolové v nižších polohách, ve výše položených chladnějších oblastech podzoly a zejména hnědé půdy (kambizemě), které jsou nejvíce zastoupeným půdním typem na území CHKO. V některých místech se však díky extrémnímu reliéfu nebo ovlivnění stanoviště vodou vyvinuly půdy intrazonální. Podél potoků a řek tak vznikly nivní a lužní hydromorfní půdy, v oblastech prameništních nebo jinak zamokřených pak pseudogleje a gleje. V extrémních podmínkách kvádrových pískovců, tedy skalních měst a balvanitých sutí, je pedologický vývoj velmi mladý. Půdní druh lze většinou označit jako litozem neboli půdu nevyvinutou, tvořenou jen vrstvou mělkého humusovitého horizontu na půdotvorném substrátu (skále). Na některých místech v roklích mezi skalami dochází k hromadění rašeliny, jejíž nejhlubší vrstvy se dle palynologických rozborů usadily již v dobách poledových (preboreál a boreál). Zrnitostní složení půd, neboli půdní druh, je do značné míry určován půdotvorným substrátem. V oblasti Broumovské kotliny vznikly zvětráváním permokarbonských sedimentů půdy hlinité, při okrajích pánve s vyšším podílem písčité nebo štěrkovité frakce. V Javořích horách vytvořených paleovulkanity se setkáváme i s čistě kamenitými substráty a suťovými poli. Písčito-hlinité půdy na limnickém permokarbonu se nacházejí též v kotlině Chvalče a Radvanic a táhnou se podél Jestřebích hor jihovýchodním směrem údolím Dřevíče až k Hronovu a Žďárkám. V Polické vrchovině se na křídových opukách a spongilitických prachovcích nacházejí půdy písčito-hlinité, hlinité i jílovito-hlinité, většinou s vyšším podílem skeletu. Čela kuest budovaných spongilitickými prachovci pokrývají hlinito-kamenité půdy, místy pod skalními výchozy pak čistě kamenité suti. Na podloží kvádrových pískovců leží balvanité a blokové svahoviny. V písčitém substrátu jsou zde zabořeny jednotlivé balvany, vytvářející místy skupiny až kamenná moře. Zajímavostí je, že na celém území CHKO nebyly nalezeny spraše. Eolické sedimenty jsou zastoupeny pouze krátce přemístěnými sprašovými hlínami lemujícími místy terasy Stěnavy. Velmi významným půdotvorným faktorem je faktor biologický. Během holocénu vznikaly půdy pod vlivem lesní vegetace. Původní lesní půdy však byly na velké části území změněny během posledního tisíciletí lidskou činností, zejména zemědělskou kultivací. Nejvíce půd vhodných pro zemědělskou činnost se díky geologickému složení, morfologii terénu i nižší nadmořské výšce vytvořilo v Broumovské kotlině, kde lesy ustoupily na dnešní plošné zastoupení cca 20 % území. V ostatních částech CHKO Broumovsko se zemědělská půda nachází na příhodných pozemcích s menšími sklony, v oblasti Polické vrchoviny na mírných svazích křídových kuest. Skalní města a čela kuest pokrývají lesy, jen některé příkré svahy bez balvanů výjimečně louky. Nejúrodnější půdy se nacházejí v lužních polohách podél řeky Stěnavy na Broumovsku a podél řeky Metuje na Hronovsku. Z hlediska ochrany zemědělského a lesního půdního fondu je největším problémem vodní eroze. Hodnoty potenciální vodní eroze jsou vyšší v oblasti Polické pánve (1 5 mm/rok), nižší v oblasti Broumovské kotliny (0,1 1 mm/rok), kde je však kvůli většímu zornění území absolutní hodnota erozního smyvu přibližně stejná nebo dokonce vyšší. Na celém území se setkáváme s projevy plošné a rýžkové eroze. Významnější jevy stržové eroze byly v nedávné minulosti zaznamenány v obci Česká Metuje a ve Velké Vsi u Broumova. Pozitivem posledních let je zavádění zatravněných pásů vedených po vrstevnici (např. v okolí Police nad Metují). S vodní erozí souvisí též půdní sesuvy. Nejvíce půdních sesuvů bylo přírodovědeckými průzkumy nalezeno na Broumovsku, většinou se však jedná o sesuvy historické, dnes již zazeměné. Po extrémních srážkách v létě 1997 došlo na několika místech k tzv. svahovému slézání z důvodu plného nasycení půdy a vzniku aktivních smykových ploch na rozhraní spodní části půdního profilu a matečného podloží. 10

11 2.3. Klimatické poměry Základní klimatické charakteristiky Broumovska jsou dány jeho zeměpisnou polohou, nadmořskou výškou a převládajícími směry atmosférického proudění. Významné podnební rozdílnosti v rámci tohoto území způsobuje členitost terénu, poměrně výrazné rozpětí nadmořských výšek od 350 do 880 m a také převažující orientace horských hřebenů a údolí ve směru SZ JV ve vztahu k převládajícímu západnímu směru větrů. Podle Quittovy klasifikace a klimatologických měření z let je území Broumovska zařazeno do dvou oblastí, mírně teplé a chladné. Chladná oblast zaujímá výše položené partie Javořích hor a Broumovských stěn a širší oblast Adršpašsko-teplických skal včetně obcí Jívka a Adršpach. Zbytek území je začleněn do tří rajonů mírně teplé oblasti. Nejteplejší je střední a jihovýchodní část Broumovské kotliny v okolí Broumova a Otovic. Průměrná teplota vzduchu v území CHKO Broumovsko se pohybuje v rozmezí 5,5 7,0 ºC. Pro stanici Broumov je za období uváděn údaj 6,9 ºC, přitom nejnižší naměřenou teplotou za toto období byla hodnota -30,2 ºC v letech 1987 a 1996, naopak nejvyšší teplota 35,5 ºC byla naměřena v roce Průměrný roční úhrn srážek se v území Broumovska pohybuje v rozmezí mm. Sněhová pokrývka leží průměrně dnů, lokálně až 120 dnů. V celé oblasti převládají větry západních směrů (kvadrant SZ-JZ). Srážkový úhrn je mm, z toho zimní srážky činí mm. Sněhová pokrývka leží průměrně dnů, lokálně až 120 dnů. Délka jejího trvání (v závislosti na nadmořské výšce a expozici terénu) se prodlužuje zhruba SZ směrem ke Krkonoším. Území CHKO ve směru SZ-JV protíná proměnná linie klimatického předělu mezi "českou" a slezskou (kontinentálnější) klimatickou oblastí. Lokalizace tohoto rozhraní se polohově mění od linie hřebene Jestřebích hor (západní ohraničení CHKO) po linii hřebene Broumovských stěn. Broumovská kotlina a Javoří hory jsou převážně pod vlivem klimatu sousedního polského Slezska. Častý rozpad nízké oblačnosti v oblasti tohoto rozhraní přináší i zvýšené imisní zátěže z ovzduší i srážek, především na návětrných hřebenových a vrcholových partiích Broumovských stěn a Adršpašsko-teplických skal. Tyto návětrné svahy hřebenů vykazují i vyšší počet dnů s mlhou (většinou z nízké oblačnosti). V inverzních dnech se vytvářejí v údolích a kotlinách mlhy. Výjimečný mezoklimatický a mikroklimatický charakter vykazují rozsáhlejší pískovcové skalní oblasti (NPR Adršpašsko-teplické skály, NPR Broumovské stěny, NPP Polické stěny, PR Ostaš a další), kde v hlubokých a zastíněných roklích, rozsedlinách a četných pseudokrasových jeskyních a propastech se tvoří výrazná klimatická inverze. Tato situace umožňuje, aby v těchto prostorách setrvával firn a led až hluboko do letního období Hydrologie a hydrogeologie CHKO Broumovsko náleží převážně do povodí řek Metuje a Stěnavy. Jejich rozvodí v ose JV-SV je zároveň hlavním evropským rozvodím mezi úmořími Baltského a Severního moře. Povodí Stěnavy Řeka Stěnava (polsky Ścinawka, hydrologické pořadí ) protéká Broumovskou kotlinou cca 20 říčními kilometry. Pramení na polské straně hranic nad Mirošovem (Mieroszów), a opět v Polsku se vlévá do Kladské Nisy (Nysa Kłodzka). Řeka tak náleží do povodí Odry, úmoří Baltského moře. Hlásné profily ČHMÚ se nacházejí v Meziměstí a Otovicích. Databáze VÚV T.G.M hovoří o Stěnavě jako o přirozeném vodním toku, jehož chemický stav není dobrý a ekologický stav je poškozený. Ekologický potenciál toku nebyl klasifikován. Na katastrálním území pravobřežních přítoků Stěnavy je vymezena zranitelná oblast (definovaná v 33 zákona č. 254/2001 Sb. a vymezená nařízením vlády č. 103/2003 Sb. a č. 219/2007 Sb.). Významnější levobřežní přítoky Stěnavy v CHKO jsou potok Vižňovský, Ruprechtický, Uhlířský, Heřmánkovický, Kravský, Svinský a Černý, významnější pravobřežní přítoky pak potok Vernéřovický, Jetřichovský, Liščí, Křinický, Martínkovický a Božanovský. 11

12 Stěnava Profil Qa(m 3.s - max.vod.stav za 1 Q ) 355 (m 3.s -1 ) posl.10 let V. max.vod.stav za posl.10 let XII. IV. XI. (cm) (cm) Meziměstí 0,809 0, ( ) 130 ( ) Otovice 2,3 0, ( ) 277 ( ) Povodí Metuje Řeka Metuje (hydrologické pořadí ) náleží do povodí Labe, úmoří Severního moře. Pramení u Hodkovic poblíž adršpašského skalního města, kterým vzápětí protéká, a po 77 km se v Josefově u Jaroměře vlévá do Labe. Hlásné profily ČHMÚ jsou umístěny v Hronově a v Maršově nad Metují, mimo území CHKO je předpovědní profil v Krčíně. Metuje je dle VÚV T.G.M. přirozeným vodním tokem, ale stejně jako Stěnava nedosahuje dobrého chemického stavu, stav ekologický byl určen jako střední. Ekologický potenciál toku nebyl klasifikován, horní tok řeky s přítoky Dřevíčem a Jívkou, Skalním a Zdoňovským potokem byl však vyhlášen jako EVL Metuje a Dřevíč k ochraně populace mihule potoční. Horní i dolní tok Metuje byly nařízením vlády č. 71/2003 Sb. vyhlášeny jako lososová voda (povrchová voda vhodná pro život ryb lososovitých a lipana), z čehož vyplývá i povinnost pečovat o kvalitu vody a sledovat vybrané ukazatele a hodnoty jakosti vody (Příloha 2 zmiňovaného nařízení vlády). Významnější levobřežní přítoky Metuje jsou na území CHKO potoky Zdoňovský, Bohdašínský, Pěkovský, Ledhuje a Židovka, významnějšími pravobřežní přítoky jsou Skalní potok, Vlásenka, Dřevíč a Rokytník. Profil Qa(m 3.s - 1 ) Q 355 (m 3.s - 1 ) Hronov 2,73 0,64 Maršov nad Metují 1,13 0,32 Metuje max. vod. stav za posl.10 let V.- XI. (cm) 115 ( ) 134 ( ) max. vod. stav za posl.10 let XII.-IV. (cm) 195 ( ) 173 ( ) V povodí Metuje se nachází Chráněná oblast přirozené akumulace podzemních vod Polická křídová pánev (CHOPAV PKP), na jejímž území je zvýšená ochrana podzemních vod jako nejdůležitější složky přírodního prostředí. Polická pánev se rozkládá v SV Čechách v broumovském výběžku při česko-polské státní hranici a vyplňuje centrální část tzv. vnitrosudetské (dolnoslezské) pánve. Hlavním vodním tokem je Metuje. Celkový dlouhodobý průměrný průtok Metuje v profilu Hronov (který lze v prvním přiblížení považovat za uzávěrový profil celé polické pánve) je cca 2,73 m 3 /s, což při ploše povodí 247,75 km 2 představuje celkový specifický odtok 11,02 l/s km 2. Hydrogeologicky se jedná o pánev, ve které lze na základě litologicky odlišných těles vymezit několik nad sebou se vyskytujících regionálně rozšířených kolektorů. Převládajícím typem porozity v celé polické pánvi je porozita puklinová, velmi významně se uplatňující zejména v okolí hlavních zlomů. Toto hydrogeologické prostředí předurčuje velmi komplikované trojrozměrné proudění podzemní vody, a to jak zhruba horizontálním prouděním jednotlivými kolektory (často na velké vzdálenosti) s možnosti významného hydraulického ovlivnění příslušných zvodní, tak i vertikálním přetékáním mezi těmito kolektory napříč nedokonalými izolátory. Správa CHKO Broumovsko iniciovala vznik několikaletého úkolu financovaného MŽP ČR (v rámci Programu péče o životní prostředí pod č. GA/1807/93). Ten byl dokončen třetí etapou: Závěrečnou zprávou v r s názvem Optimalizace využívání a ochrany 12

13 podzemních vod s ohledem na ostatní složky životního prostředí, Polická pánev, který zpracovala přírodovědecká fakulta UK katedra hydrogeologie a inženýrské geologie. Práce vedl doc. Jiří Krásný. V PKP, která je zorněna méně než Broumovská kotlina, je snižována jakost povrchové vody některým ze způsobů nedodržování technologické kázně zejména při zemědělském obhospodařování. Nejsou prakticky dodržována ani hlavní ochranná opatření pro PHO (ani uplatňována kontrola jejich zřizovatelem), která spočívala ve vypracování rozvozových plánů a odsouhlasení umístění hnojišť hydrogeologem. V řadě lokalit polních hnojišť tak dochází k výluhům do terénu s častými úniky do povrchových toků a tím k možnosti ovlivnění podzemních vod (v hydropasivních zónách a na tektonických puklinách, které jsou na většině území křídy velmi husté). Dalším problémem jsou skládky a odpadní vody jak z domácností tak i průmyslu a zemědělství Flóra a vegetace Podle současného fytogeografického členění náleží převážná část regionu mezofytiku. Klimatické rozdíly spolu s pestrou geologickou stavbou oblasti se projevují ve složení květeny jednotlivých fytogeografických podokresů. Nejmarkantnější je však přítomnost několika druhů subarkticko-subalpínského a středoevropsko-subalpínského geoelementu a velké zastoupení boreálních druhů v Adršpašsko-teplických skalách. Toto území je vyčleněno jako samostatný fytogeografický okres oreofytika. Přehled podrobného fytogeografického členění Fytogeografická oblast: mezofytikum oreofytikum Fytogeografický obvod: Českomoravské mezofytikum České oreofytikum Fytogeografický okres: Sudetské mezihoří Teplicko-adršpašské skály Fytogeografický podokres: Polická kotlina Broumovská kotlina Žaltman Ostaš Broumovské stěny Javoří hory Hejšovina Převládajícími geoelementy v území CHKO jsou středoevropský a subboreální. Z významných boreálních, resp. subboreálních druhů lze uvést např. rojovník bahenní (Ledum palustre), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), toliji bahenní (Parnassia palustris), vachtu trojlistou (Menyanthes trifoliata), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), ostřici plstnatoplodou (Carex lasiocarpa), třtinu nachovou (Calamagrotis phragmitoides), ze subarkticko-subalpínských violku dvoukvětou (Viola biflora), ze středoevropsko-subalpínských podbělici alpskou (Homogyne alpina). Poměrně vysoké úhrny srážek jsou příznivé pro druhy subatlantské, z nichž se v území vyskytují např. všivec lesní (Pedicularis sylvatica), třezalka rozprostřená (Hypericum humifusum), ostřice blešní (Carex pulicaris), svízel hercynský (Galium saxatile), vrba plazivá (Salix repens). Zastoupeny jsou také druhy jihosibiřského a subpontického geoelementu. V malé míře se vyskytují druhy submediteránní, např. dřišťál obecný (Berberis vulgaris) či modřenec chocholatý (Muscari comosum). Z hlediska migrace flóry má patrně značný význam předěl tvořený Broumovskými stěnami, pokračující na polském území Stolovými horami. Zatímco Polická kotlina a Žaltman (Jestřebí hory) komunikují hlavně s českým vnitrozemím, Broumovská kotlina a Javoří hory mají vztah spíše ke Kladské kotlině, resp. Kamenným horám na polském území. Broumovsko je oblastí s velmi změněnou skladbou lesů. Převládající smrkové kultury vykazují ochuzené složení podrostu a šíření některých expanzivních druhů, např. bezu hroznatého (Sambucus racemosa) a třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos). 13

14 Území se nachází v dubobukovém až smrkobukovém vegetačním stupni, některé rokle ve skalních oblastech i ve stupni bukosmrkovém. Rekonstrukčně zde převládají květnaté a acidofilní bučiny (Fagion, Luzulo-Fagion). Problematická je vegetační rekonstrukce v silně odlesněné Broumovské kotlině, kterou snad z určité části pokrývaly lesy blízké dubohabřinám (Carpinion). Nejzachovalejšími přirozenými lesními společenstvy jsou reliktní bory na kvádrových pískovcích (Dicrano-Pinion) a suťové lesy (Tilio-Acerion) na příkrých svazích údolí a kuest polické křídové pánve. Přirozené smrčiny (Piceion excelsae) se vyskytují pouze maloplošně v inverzních polohách skalních oblastí a místy i jinde na podmáčených až rašelinných stanovištích. Na prameništích a podél vodních toků jsou zastoupeny prameništní olšiny a jaseniny a údolní lužní lesy (Alnenion glutinoso-incanae). Charakter vegetace pískovcových skalních oblastí Broumovska je určen především živinami chudým geologickým podkladem, poměrně velkou nadmořskou výškou a teplotními inverzemi v členitém reliéfu. Kyselý podklad způsobuje relativní chudost jejich flóry, pokud jde o cévnaté rostliny. Fytogeograficky významný je výskyt některých druhů známých u nás obvykle z horských poloh patří k nim např. podbělice alpská (Homogyne alpina), violka dvoukvětá (Viola biflora), papratka horská (Athyrium distentifolium), mléčivec alpský (Cicerbita alpina), čípek objímavý (Streptopus amplexifolius), žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegiifolium), vranec jedlový (Huperzia selago), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum). Pro tato území je charakteristická extrémní mozaikovitost biotopů a vegetace, neboť se tu prolínají různé typy lesních biotopů s biotopy skalními. Lesní porosty jsou zde však z převážné části velmi změněny lesnickým hospodařením. Vedle výše uvedených se na Broumovsku místy vyskytují ještě další druhy vyšších poloh, např. žebrovice různolistá (Blechnum spicant), vrba slezská (Salix silesiaca), pryskyřník platanolistý (Ranunculus platanifolius), kýchavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum), udatna lesní (Aruncus vulgaris) aj. Výrazněji teplomilných druhů se z území udává jen nevelký počet. Floristicky bohaté jsou květnaté bučiny a suťové lesy, vyskytující se často v návaznosti. Z významnějších druhů je v květnatých bučinách Broumovska častá lilie zlatohlávek (Lilium martagon), vzácné jsou již orchideje jako např. okrotice bílá (Cephalanthera damasonium). Suťové lesy provází zvláště kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) a rybíz alpský (Ribes alpinum). Biotopy suťových lesů se vyvíjejí obvykle v okolí výchozů minerálně bohatších hornin, na Broumovsku nejčastěji slínovců až vápnitých pískovců. Pozoruhodně zde bývají vyvinuta společenstva skalních štěrbin s četnými kapradinami puchýřníkem křehkým (Cystopteris fragilis), sleziníkem červeným (Asplenium trichomanes), sleziníkem routičkou (Asplenium ruta-muraria) a sleziníkem zeleným (Asplenium viride). Jen nejvyšší skály nejsou zastíněny okolními lesními porosty, takže lze říci, že vytvářejí maloplošná primární bezlesí s bylinnými i keřovými společenstvy mj. se zde uplatňuje růže převislá (Rosa pendulina), vzácně skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus) a tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria). V lužních lesích a na vlhkých loukách je místy hojná bledule jarní (Leucojum vernum) její nejbohatší naleziště se nacházejí zejména v okolí Jívky. Flóra stojatých a tekoucích vod není v oblasti příliš bohatá. V některých rybnících se vyskytuje bublinatka jižní (Utricularia australis). V minulosti zde však rostly např. rdestice hustolistá (Groenlandia densa) či rdest smáčknutý (Potamogeton compressus). Na prameništích byla vzácně nalezena zdrojovka potoční (Montia hallii). Rašeliništní vegetace je na Broumovsku přítomna jen ve zbytcích. Místy značně hluboká rašeliniště v roklích Adršpašsko-teplických skal jsou dnes většinou porostlá lesem. Nepočetné a většinou plošně nevelké jsou lokality charakteru slatinišť a přechodových rašelinišť v různých částech CHKO. K významným druhům těchto biotopů patří především ostřice Davallova (Carex davalliana), suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), kruštík bahenní (Epipactis palustris), vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia), vrba plazivá (Salix repens), zábělník bahenní (Comarum palustre), ostřice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa), ostřice dvoudomá (Carex dioica), ostřice blešní (Carex pulicaris), ostřice dvoumužná (Carex diandra), ostřice příbuzná (Carex appropinquata), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), klikva bahenní 14

15 (Oxycoccus palustris), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), bahnička chudokvětá (Eleocharis quinqueflora) aj. Druhově bohaté polokulturní louky byly na Broumovsku plošně velmi redukovány intenzivní zemědělskou velkovýrobou v minulých desítiletích. Naproti tomu v důsledku ponechání nepřístupných pozemků ladem velmi vzrostlo zastoupení sukcesních stadií směřujících k lesu. Místy se však dochovaly zbytky pcháčových, ovsíkových, smilkových i bezkolencových luk, na nichž se vyskytují některé ohrožené druhy: prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), vstavač mužský (Orchis mascula), vstavač osmahlý (Orchis ustulata), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha), hořeček český (Gentianella bohemica), prha arnika (Arnica montana), hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgare), upolín nejvyšší (Trollius altissimus), modřenec chocholatý (Muscari comosum) aj. Největší počet zachovalých květnatých luk s řadou lokalit orchidejí se dosud nachází na Machovsku. Specifické biotopy vznikaly a stále vznikají těžbou triasových pískovců v západní části Broumovské kotliny, v okolí Vernéřovic a Jetřichova. Na vlhkých odtěžených plochách se přechodně objevují společenstva s ostřicí skloněnou (Carex demissa), rosnatkou okrouhlolistou (Drosera rotundifolia), plavuňkou zaplavovanou (Lycopodiella inundata), všivcem lesním (Pedicularis sylvatica) aj., v minulosti zde byla známa i vratička heřmánkolistá (Botrychium matricariifolium). Mnoho lokalit vzácnějších druhů na Broumovsku v minulých desítiletích zaniklo. Negativně se projevil především rozvoj zemědělské velkovýroby, dále zalesňování luk, změny ve druhové skladbě lesů a další vlivy. Řada druhů pravděpodobně vyhynula nebo jsou nezvěstné. Kromě několika již výše zmíněných případů sem patří např. smrkovník plazivý (Goodyera repens), švihlík krutiklas (Spiranthes spiralis), vstavač kukačka (Orchis morio), střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare), hořec křížatý (Gentiana cruciata) a další. Naproti tomu se v nedávné době podařilo v oblasti objevit jiné významné druhy, např. třtinu nachovou (Calamagrostis phragmitoides) či kruštík Greuterův (Epipactis greuteri). Výrazně se v posledních desetiletích změnilo složení plevelových společenstev (ústup až úplné vyhynutí některých druhů). Silně se zvětšilo zastoupení vysokobylinné ruderální vegetace. Mechorosty (podle materiálů N. Gutzerové, L. Němcové, J. Kučery, T. Štechové, Š. Kovala a M. Zmrhalové) Významnými biotopy mechorostů na Broumovsku jsou zejména pískovcové a slínovcové skály, dále pak rašeliniště a slatiniště. Bryologicky nejprozkoumanějšími lokalitami v CHKO jsou skalní oblasti, zejména NPR Adršpašsko-teplické skály, z níž je známo přes 260 druhů mechorostů. Vzhledem k charakteru geologického podkladu převažují druhy acidofilní. Na pískovcových skalních stěnách se běžně vyskytují dvouhrotcovka lámavá (Dicranodontium denudatum), bělomech skalní (Leucobryum juniperoideum), polanka drobná (Anastrophyllum minutum), zdvojenka bělavá (Diplophyllum albicans), čtyřzoubek průzračný (Tetraphis pellucida), sečovka štíhlá (Barbilophozia attenuata), slatinatka obnažená (Odontoschisma denudatum). Mezi vzácnější skalní druhy patří např. skřížovec lesní (Kurzia sylvatica), z horských druhů dvouhrotcovka drsná (Dicranodontium asperulum) či chudozubík zahnutý (Tetrodontium repandum), z teplomilných druhů křivonožka křehká (Campylopus fragilis), hojná na Křížovém vrchu, ale jen vzácně se vyskytující v Adršpašsko-teplických skalách i Broumovských stěnách. Z druhů vyšších poloh (včetně (sub)arkticko-(sub)alpínských), zde rostoucích většinou v chladných údolích, roklích a soutěskách, je možno vedle již zmíněných uvést především velmi vzácný dvouhrotec prodloužený (Dicranum elongatum), dříve uváděný z Adršpašsko-teplických skal pod jménem D. sendtneri, ploník horský (Polytrichastrum alpinum), plonitku horskou (Oligotrichum hercynicum), paprutku prodlouženou (Pohlia elongata), p. hromadnou (P. drummondii), omšenku ohrnutou (Anastrepta orcadensis), vršatku Taylorovu (Mylia taylorii), rohozec trojzubý (Bazzania tricrenata), zdvojenku tisolistou (Diplophyllum albicans), 15

16 kostrbatec řemenatý (Rhytidiadelphus loreus) či koprofilní mrvenku štíhlou (Tayloria tenuis). Primárně epixylické horské druhy polanku Michauxovu (Anastrophyllum michauxii), křepenku řetízkovou (Cephalozia catenulata) a k. bledou (C. leucantha) je zde možno najít i na skalách. Z Adršpašských skal se uvádí číšnatka hustá (Anoectangium aestivum), v poslední době však nepotvrzená jinak u nás známá pouze z Hrubého Jeseníku. Z dalších významných druhů se v Adršpašsko-teplických skalách vyskytuje např. pérovec hřebenitý (Ptilium crista-castrensis). Pro acidofilní lesy na pískovcových plošinách jsou typické běžné druhy jako dvouhrotec chvostnatý (Dicranum scoparium), ploník ztenčený (Polytrichastrum formosum), travník Schreberův (Pleurozium schreberi), paprutka nicí (Pohlia nutans) a další. Ve vlhčích typech smrkových borů a ve smrčinách inverzních poloh se lze setkat s rašeliníkem pětiřadým (Sphagnum quinquefarium), vršatkou Taylorovou (Mylia taylorii), rohozcem trojlaločným (Bazzania trilobata). Na rašeliništích a v rašelinných (popř. podmáčených) smrčinách rostou např. rašeliník křivolistý (Sphagnum fallax), r. Girgensohnův (S. girgensohnii), r. bodlavý (S. cuspidatum), r. prostřední (S. magellanicum), r. třásnitý (S. fimbriatum), r. ostrolistý (S. capillifolium), rohozec trojlaločný (Bazzania trilobata), ploník obecný (Polytrichum commune). Odlišný charakter má bryoflóra slínovcových (popř. opukových) skal na kuestách a svazích údolí polické křídové pánve. Vyskytují se zde např. kroknice chlupatá (Apometzgeria pubescens), kápěnka ohnutá (Seligeria recurvata), sourubka kadeřavá (Neckera crispa), s. hladká (N. complanata), čepičatka točivá (Encalypta streptocarpa), vijozub zkroucený (Tortella tortuosa). Na vápnitých prameništích a slatiništích byly zaznamenány např. hrubožebrec kapradinový (Cratoneuron filicinum), h. proměnlivý (Palustriella commutata), prutník hvězdovitý (Bryum pseudotriquetrum), štírovec prostřední (Scorpidium cossonii). Na slatinné louce v osadě Řeřišný u Machova se vyskytuje ohrožená srpnatka fermežová (Hamatocaulis vernicosus), pro kterou je zde zřízena EVL, spolu s vlasolistcem vlkomilným (Tomentypnum nitens), vlahovkou vápnomilnou (Philonotis calcarea) a několika druhy rašeliníků, např. rašeliníkem Warnstorfovým (Sphagnum warnstorfii). U kaple Hvězda roste na rozpadající se maltě můstku kriticky ohrožená konardia hustotrsá (Conardia compacta). V Javořích horách byl nově nalezen šikoušek zelený (Buxbaumia viridis), pro zjištění jeho celkového rozšíření v oblasti je potřebné další studium. Lišejníky (zpracoval Josef Halda) Druhová diverzita lišejníků v CHKO Broumovsko je velmi rozdílná v závislosti na charakteru lokalit. V minulosti nebyl tento rozdíl patrně tak výrazný, jak to dokládají publikované záznamy Mann (1825), Kuťák (1923, 1927), Rejmánek (1968), Zelinková (2004). Lišejníky na pískovcových skalách a kamenech (saxikolní) tvoří charakteristická společenstva, která nejsou druhově příliš bohatá, ale vyskytují se ve velkém množství a jsou vázaná právě jen na toto a podobná pískovcová území (CHKO Labské pískovce, CHKO Kokořínsko). Charakteristickými druhy v zastíněných roklích jsou artonie narůžovělá (Arthonia arthonioides), terčovka bublinatá (Hypogymnia physodes), vláhomilka vřesovištní (Icmadophila ericetorum), misnička ceniská (Lecanora cenisia) a Pertusaria ocellata. Druhové složení se mírně liší s rozdílnou nadmořskou výškou a expozicí vzhledem k světovým stranám. Druhově nejcennější jsou uzavřené rokle, kde se projevuje tzv. teplotní inverze díky tomu zde roste arkto-alpínský druh vousatec žlutozelený (Alectoria ochroleuca) ve výšce 700 m n. m. a dosud přežívá paličkovec tmavý (Bunodophoron melanocarpum). Cenné jsou také reliktní bory na skalních věžích a plošinách. Kromě charakteristických epifytů, např. terčovky moukovité (Imshaugia aleurites) a t. rozestřené (Parmeliopsis ambigua), jsou často přítomné horské skalní druhy, např. terčovka prohnutá (Arctoparmelia incurva), dutohlávka temná (Cladonia stygia), pukléřka játrová (Melanelia hepatizon), terčovka nádherná (Melanelia stygia) a vzácně také dutohlávka horská (Cladonia stellaris) a řada dalších druhů typických pro kyselé skály: drobnovýtruska smaragdová (Acarospora rufescens), misnička ceniská (Lecanora cenisia), misnička mnohosměrná (Lecanora polytropa), terčovka hnědá (Protoparmelia badia), šálečka podvinutá (Trapelia 16

17 glebulosa), pupkovka válcovitá (Umbilicaria cylindrica), p. osmahlá (U. deusta), p. mnoholistá (U. polyphylla). Pozoruhodné jsou na Broumovsku také bazické slínovcové substráty (např. Vysoký kámen, drobné lomy v okolí Police n. Met.). Historicky jsou odtud udávány vzácné skalní lišejníky např. Eiglera flavida. Jeden drobný mikrolišejník (bradavnice) z malého lomu nedaleko Hvězdy popsal Servít (1946) jako nový pro vědu Verrucaria policensis. Epifytická flóra je na Broumovsku poměrně chudá, významná jsou stanoviště se solitérními listnáči, které vzácně porůstají čárnička psaná (Graphis scripta), houboplodka krvavějící (Mycoblastus sanquinarius), strupatka obojetná (Ochrolechia androgyna), kreskovec obecný (Opegrapha vulgata), cecatka chřástnitá (Thelotrema lepadinum). V mladších lesních porostech dominuje pouze několik druhů, např. dutohlávka kuželovitá (Cladonia coniocraea), d. prstovitá (C. digitata), d. třásnitá (C. fimbriata), d. vyzáblá (C. macilenta), strupka lasturnatá (Hypocenomyce scalaris), s. nafouklá (H. caradocensis), terčovka bublinatá (Hypogymnia physodes), misnička práškovitá (Lecanora conizaeoides), třpytka trávozelená (Micarea prasina), t. černomodrá (M. peliocarpa), terčovka rozestřená (Parmeliopsis ambigua), změnověnka přehlížená (Placynthiella icmalea), pukléřka sivá (Platismatia glauca), terčovka otrubičnatá (Pseudevernia furfuracea), misnička řasová (Scoliciosporum chlorococcum) a šálečka zrnkavá (Trapeliopsis pseudogranulosa) Fauna Fauna Broumovska měla původně téměř výhradně lesní charakter. Aktivity člověka obohatily a zpestřily původní lesní faunu o druhy vázané na bezlesí a druhy synantropní. Dnešní podoba území mozaikou různou měrou ovlivněných stanovišť od přirozených až po zcela podmíněné činností člověka. Přehled chráněných a ohrožených druhů živočichů je uveden v kapitole 3.8. Faunu Broumovska zásadně ovlivňují rozsáhlá zalesněná a poměrně nepřístupná skalní města, částečně zachovalé vodní toky, pestrá zemědělská krajina, relativní klid a nabídka celé škály biotopů, které umožňují výskyt jak horských, tak i teplomilných druhů. Významný je i vliv koridorů dvou největších toků: Metuje a Stěnavy a jejich přítoků. S ohledem na biodiverzitu lze za významnější považovat povodí řeky Metuje. Bezobratlí Rozmanitost bezobratlých je na území CHKO Broumovsko podmíněna členitostí, různorodostí a relativní zachovalostí tohoto území; je vyšší zejména v jeho jihozápadní části. Významné průzkumy bezobratlých provedlo Muzeum Hradec Králové (vážky, brouci, motýli a dvoukřídlí), i jednotlivci: Hamet a Vancl (brouci), Maršík (motýli především noční), Růžička (pavouci), Ložek (suchozemští měkkýši). Výsledky průzkumu brouků byly v roce 2005 shrnuty do publikace: Katalog brouků (Coleoptera) CHKO Broumovsko (autoři: Alois Hamet, Zdeněk Vancl a spolupracovníci). Velký význam mají na Broumovsku zoocenózy inverzních poloh, sutí a skal a vod. Lokality s teplotní inverzí jsou výjimečné výskytem glaciálních reliktů. Tyto organismy zde přežívají od doby posledního zalednění ve zbytkových populacích, a to v překvapivě nízkých polohách oproti jejich typickému výskytu v alpinských zónách. Na Broumovsku žijí tyto druhy v suťových jeskyních pískovcových skalních měst (Adršpašsko-teplické skály, Broumovské stěny). Z brouků (Coleoptera) byl jednotlivě nalezen již min. třikrát v NPR Adršpašsko-teplické skály kozlíček hvozdník (Monochamus sartor) (Spíšek, Hamet, Mikát) v izolovaně stojících vzrostlých smrcích se silným tokem smůly po kmeni. Z dalších významných, na dřevo vázaných brouků jmenujme: tesaříka Pedostrangalia pubescens, jenž je pro Broumovsko významným nálezem, neboť dříve byl znám pouze v severních Čechách (NP Labské pískovce). Stejně tak jsou cenné nálezy zlatohlávka hladkého (Potosia cuprea) a zdobence zelenavého (Gnorimus nobilis) a z vodních brouků Helophorus montenegrinus (Kuwert, 1885) a Hydroporus fuscipennis (Schaum, 1868). Poslední dva jmenovaní patří mezi nově 17

18 objevené druhy pro Čechy a nebyly dosud zařazeny do přílohy č. III. vyhlášky č. 395/1992 Sb. Z výsledků síťového mapování ČR z roku 2002 vyplývají značné úbytky pestrosti i početnosti denních a nočních motýlů. Motýli jsou přitom vhledem k svojí atraktivitě využitelní pro ekologickou osvětu a zároveň jsou tzv. deštníkovými druhy. Jejich ochrana je tedy zároveň ochranou dalších organizmů na ně ekologicky vázaných. Myrmekofilní motýli modrásek očkovaný (Maculinea teleius) a modrásek bahenní (Maculinea nausithous) parazitující na mravencích rodu Myrmica jsou vázáni na druhově bohaté nepravidelně sečené plochy s výskytem živných rostlin krvavce totenu (Sanguisorba officinalis). V oblasti je častější modrásek bahenní, modrásek očkovaný se vyskytuje jen na některých lokalitách. Oba druhy tvoří převážně drobné populace. Hlavní příčinou úbytku motýlů je zánik jejich stanovišť, který souvisel s intenzifikací zemědělství a lesnictví (mezí, úhorů, květnatých luk, extenzivních pastvin a okrajů polních cest). Také nadužívaní insekticidů a chemických hnojiv vytlačilo citlivější druhy motýlů z krajiny. Zánik dříve rozšířeného pařezinového hospodaření a náhrada pařezin stinnými vysokokmennými lesy vyhubil druhy světlin. Velkou hrozbou pro druhy nelesních stanovišť je zalesňování takzvaně neplodných půd, v současnosti je zalesňování největší hrozbou pro motýly ve volné krajině všeobecně. Při obnoveném mapování mravenišť rodu Formica v CHKO Broumovsko v roce 2004 bylo v blízkosti Kočičích skal u Police n. Metují, m n. m., nalezeno 132 hnízd mravence (Formica polyctena). Je to zatím nejpočetnější komplex mravenišť v rozsáhlé sledované oblasti severního českého pohraničí (Miles 2004). Dalším významným výskytem lesních mravenců je např. Bobří vrch v Javořích horách. Na vodní prostředí mají přímou vazbu vážky (Odonata). Souhrnná práce o vážkách z území CHKO Broumovsko dosud neexistuje. Jsou však známy nálezy některých vzácných druhů, např. šídlatky brvnaté Lestes barbarus (Mocek 1998), vážky čárkované Leucorrhinia dubia (Mocek 1998, Kolektiv 2002), vážky jasnoskvrnné Leucorrhinia pectoralis (Kolektiv 2002), šídla sítinového Aeshna juncea (Spíšek, nepubl. nález), ale také běžných druhů (Mocek 1999). Průzkum vážek na území NPR Adršpašsko-teplické skály (Mocek 2005) byl proveden v rámci inventarizačních projektů AOPK ČR s cílem získat podklady pro zpracování nebo upřesnění plánů péče. Z ostatního území jsou známy i ojedinělé vzácnější nálezy vážek, jako například páskovce kroužkovaného Cordulegaster boltonii (Rejl 2008). Na vodních plochách stojatého charakteru, resp. na tůních a malých lesních rybníčcích, byly zastiženy kromě jiných také šídlo sítinové (Aeschna juncea), vážka tmavá (Sympetrum danae), vážka čárkovaná (Leucorrhinia dubia), vážka jasnoskrvrnná (L. pectoralis) a nový nález z poslední doby vážka běloústá (L. albifrons) (Mocek) a vážka bělořitná (Orthetrum albistylum) (Mocek). Její výskyt byl z východních Čech dosud publikován pouze ze 3 lokalit: PP Na Plachtě, nádrž Cesta myslivců v katastru Nový Hradec Králové a PR Mokřadlo v CHKO Železné hory (MOCEK & kol. 2006, MOCEK & BÁRTA 2010). Nález na Šlégrově rybníce na Broumovsku je novým faunistickým údajem pro oblast Broumovska. Chrostík (Ernodes vicinus) objevený na území CHKO Broumovsko je novým druhem pro faunu ČR (Chvojka 1998). Významná populace raka říčního (Actacus astacus) se nachází v povodí toku Dřevíč. Prosperuje díky zájmu a péči členů MO ČRS Stárkov, kteří na základě povolené výjimky provádějí opatření k ochraně těchto živočichů. Není však vyloučeno, že malé populace raků přežívají i v jiných částech toků na území CHKO Broumovsko a v rybnících i některých vodních nádržích. Populace raků je ohrožena přítomností vydry říční (Lutra lutra) a norkem americkým (Mustela vision), jehož výskyt je zatím sporadický. Na stav populace raka má významný vliv i způsob rybářského hospodaření. Původní druhy raků jsou také ohroženy tzv. račím morem, plísňovým onemocněním způsobovaným Aphanomyces astaci. Obratlovci Kruhoústí jsou zastoupení mihulí potoční (Lampetra planeri), která se vyskytuje zejména v bahnitých sedimentech a ponořených partiích drobného štěrkopísku v povodí řeky Metuje. Horní tok řeky s přítoky Dřevíčem a Jívkou, Skalním a Zdoňovským potokem byl vyhlášen jako EVL Metuje a Dřevíč právě k ochraně populace mihule potoční. Ojedinělý vyskyt byl 18

19 potvrzen v přítocích Stěnavy (Halačka, Lusk, Lusková, Vetešník: Diverzita ichtyofauny hydrologického systému CHKO Broumovsko, 2001). Toky náleží většinou k pstruhovému pásmu s charakteristickou faunou reprezentovanou pstruhem obecným (Salmo trutta), lipanem podhorním (Thymallus thymallus), hrouzkem obecným (Gobio gobio) a vrankou obecnou (Cottus gobio), významná je i přítomnost střevle potoční (Phoxinus phoxinus). Tření ryb na Broumovsku probíhá v dubnu až červnu. Výjimkou je pstruh potoční, který se tře na podzim. Obojživelníci jsou zvlášť citliví na některé antropogenní činnosti: dopravu a rozvoj cest, rybářství a rybníkářství, likvidaci mokřadů a tůní. Také predace expandujícími nepůvodními i původními živočichy (norek americký, psík mývalovitý, volavka popelavá, vydra říční) omezuje jejich populace. S mlokem skvrnitým (Salamandra salamandra) se lze na Broumovsku setkat jen velice zřídka. Ve většině stojatých vod, s výjimkou velkých zarybněných rybníků, se rozmnožují čolek horský (Mesotritos alpestris) a čolek obecný (Lissotriton vulgaris). Velmi vzácný je čolek velký (Triturus cristatus). Z žab jsou nejčastější ropucha obecná (Bufo bufo), skokan hnědý (Rana temporaria), skokan zelený (Pelophylax esculenta) a skokan krátkonohý (Rana lessonae). Výskyt rosničky zelené (Hyla arborea) je spíše ojedinělý. Ropucha krátkonohá (Epidalea calamita) se na Broumovsku vyskytuje v početné a stabilní populaci pouze na jediné lokalitě u Jetřichova. Z plazů se dosud hojně na vyhovujících biotopech vyskytuje ještěrka obecná (Lacerta agilis), a to i v okrajích lidských sídel. Méně často se již setkáme s ještěrkou živorodou (Zootoca vivipara), která spíše osídluje přechodové biotopy pole les, dále meze a paseky a lze ji potkat i na mokřadních biotopech. Poměrně častým druhem CHKO Broumovsko je slepýš křehký (Anguis fragilis), vzácnější je užovka obojková (Natrix natrix) a zmije obecná (Vipera berus). Hnízdění nebo výskyt byl na území CHKO Broumovsko prokázán u 65 zvláště chráněných druhů ptáků. Od roku 2000 zde opět úspěšně hnízdí sokol stěhovavý (Falco peregrinus), zatím pouze v pískovcových skalních městech v počtu 2 4 párů. V oblasti hnízdí pravidelně minimálně 5 párů čápa černého (Ciconia nigra) a 5 6 párů čápa bílého (Ciconia ciconia). Pravidelně lze slýchat vzácné druhy zemědělských kultur koroptev polní (Perdix perdix) a chřástala polního (Crex crex), v jehož zájmu některé zemědělsky hospodařící subjekty upravily způsob hospodaření. Na otevřených mokrých loukách a polích v katastru Benešova u Broumova se vzácně objevuje čejka chocholatá (Vanellus vanellus). Populace kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) a sýce rousného (Aegolius funereus) mají stabilní charakter, u výra velkého (Bubo bubo) zaznamenáváme mírný pokles. Typickým obyvatelem souvislých lesů je datel černý (Dryocopus martius). Se skorcem vodním (Cinclus cinclus) se na víceméně přirozených úsecích toků setkáme často, méně často již s ledňáčkem říčním (Alcedo atthis). Krkavec velký (Corvus corax) a volavka popelavá (Ardea cinerea) hnízdí v CHKO ojediněle, na silně vzestupném trendu jejich populací se podílí zejména jedinci migrující z Polska. Dravce, větší sovy a další druhy velkých ptáků ohrožují linky elektrických vedení (náraz za letu i úraz el. proudem při dosednutí). Některé druhy ptáků jsou zvlášť citlivé na rušení, nebo mohou být i fyzicky likvidovány mechanizací. Fauna savců Broumovska vykazuje výskyt několika vzácných druhů: rejsek horský (Sorex alpinus), hrabošík podzemní (Pitymys subterraneus), plch velký (Glis glis) a plšík lískový (Muscardinus avellanarius). V posledních letech se úspěšně šíří vydra říční (Lutra lutra) a na přelomu roku byl několikrát spatřen rys ostrovid (Lynx lynx). Na území CHKO Broumovsko byl zaznamenán výskyt celkem 18 druhů netopýrů. Všechny druhy netopýrů bez výjimky jsou v současné době považovány za silně až kriticky ohrožené. Přestože probíhá monitoring, není dosud dostatek informací o jejich výskytu a zejména zimovištích např. v důlních dílech, pevnostech, jeskyních. Zvláštní pozornost zasluhuje problematika výskytu přemnožené spárkaté zvěře, zejména jelena evropského (Cervus elaphus), srnce obecného (Capreolus capreolus), prasete divokého (Sus scrofa) a nepůvodního muflona (Ovis musimon) v některých honitbách. Současné stavy stále přesahují stavy únosné pro danou oblast. K tomu přistupuje 19

20 migrace zvěře z Polska a nepřítomnost predátorů, kteří byli v minulosti člověkem vyhubeni. V posledních několika letech byla v CHKO zaznamenána občasná přítomnost rysa (přímé pozorování, pobytové stopy), vliv na stavy zvěře, resp. změnu chování, zatím nelze hodnotit. Vysoké stavy zvěře mají vliv na přirozené procesy v ekosystémech (např. přirozená obnova lesa) a jsou z hlediska ochrany přírody a krajiny nepříznivé. Stavy divokých prasat nejsou přesně známy, jsou v každém případě značně vysoké, což se projevuje na škodách především na zemědělských kulturách. Výskyt bobra evropského (Castor fiber) byl na území CHKO potvrzen až v roce 2012 na řece Stěnavě, kam se rozšířil ze sousedního Polska Dějiny osídlení a vývoj krajiny Dnešní Broumovsko patří mezi typické oblasti, jimž vtiskla tvář středověká kolonizace ve 13. století. Historie osídlování krajiny však začíná již ve starší době kamenné paleolitu na horním toku Metuje a Stěnavy. Paleolitické lovce sem lákaly především průsmyky spojující údolí Metuje s Kladskou kotlinou a jejím prostřednictvím i s Dolnoslezskou nížinou. Tyto oblasti tvořily přirozené a snadno kontrolovatelné koridory. Nelze vyloučit, že se zde předtím pohybovala již skupina neandrtálců, kteří se v poslední době meziledové (interglaciál Eem, let př. n. l.) nakrátko usadili na severovýchodě Kladska. Jednoznačně je však doložena až přítomnost mladopaleolitických lovců ( let př. n. l.), jak ukazují archeologické nálezy z Náchoda-Plhova, Police nad Metují, Stárkova, Vernéřovic a Woliborzu u Nové Rudy. Situace se mění s nástupem zemědělské civilizace v polovině 6. tisíciletí př. n. l. Vysoko položenou, relativně chladnou a vlhkou krajinu první zemědělci neosídlili. Kamenné neolitické a eneolitické sekery a mlaty nalezené v údolí Metuje (Náchod, Zličko, Police nad Metují) a Stěnavy (Božanov, Gajów, aj.) však napovídají, že zdejšími průsmyky patrně procházela stezka spojující Českou kotlinu s úrodnými nížinami Dolního Slezska. Osídlení se do Kladské kotliny vrací až na počátku mladší doby bronzové ( let př. n. l.). V této době sem z Dolního Slezska pronikají početné skupiny lidu lužických popelnicových polí, který posléze kolonizuje i celé severovýchodní Čechy. Teplé a suché subboreální klima umožnilo tomuto lidu se usadit i v poměrně vysoko položených oblastech. Osídlení postupuje i proti proudu Stěnavy a dostává se až na samé hranice Broumovska, ne-li ještě dál. Archeologickými nálezy z Adršpachu je osídlení na Broumovsku nezvratně doloženo až v době laténské (400 let př. n. l. až přelom letopočtu). Je však otázkou, zda se zde usadili přímo etničtí Keltové, kteří během své expanze obsazují severovýchodní Čechy, Kladskou kotlinu i Dolní Slezsko, nebo se do těchto míst uchyluje latenizovaný lid popelnicových polí, či dokonce skupinka przeworského obyvatelstva ze Slezska. V době římské (přelom letopočtu 375) již zdejší osídlení takového rozsahu zdaleka nedosahuje. Germáni obsazují pouze střed Kladské kotliny. Nálezy římských mincí nicméně naznačují, že údolím Stěnavy až k průsmykům do údolí Svídnické Bystřice vedla jedna z vedlejších větví jantarové stezky. Po odchodu posledních germánských osadníků z Kladské kotliny na přelomu 4. a 5. století zdejší krajina definitivně pustne a zarůstá pralesem. S výjimkou nevelkého ostrůvku sídel kolem slavníkovského, později přemyslovského pohraničního hradu v Kladsku, zůstal tento pohraniční hvozd po téměř celý raný středověk neobydlen. K prvním změnám dochází teprve v polovině 12. století v souvislosti s výraznějším sídelním rozvojem v centru Kladské kotliny. Staré české názvy zachycené v listinách ze 13. století (flumen Bozanow, Brissnicz, Krims) naznačují, že osídlení postupující proti proudu řeky Stěnavy mohlo ještě před polovinou 13. století dosáhnout až na Broumovsko. Osídlování méně příznivé krajiny na horním toku Metuje postupovalo zřetelně pomaleji. Sídelní hranice se na přelomu 12. a 13. století posunula pouze ke Starému Městu nad Metují. Tuto skutečnost příliš nezměnila ani nevelká kolonie mnichů z Břevnovského 20