Vyučovacím jazykem je angličtina (Music, Drama) nebo čeština (Výtvarná výchova).

Transkript

1 Estetická výchova / Aesthetics Estetická výchova umožňuje žákům jiné než pouze racionální poznávání světa a odráží nezastupitelnou součást lidské existence umění a kulturu. Tomuto zásadnímu významu estetické výchovy odpovídá zvýšena dotace hodin, kterou předmětu věnujeme a možnost profilovat se v jednom ze tří nabízených estetických oborů. Předmět Estetická výchova vyučujeme jako pětiletý kurz skládající se ze dvou částí. V primě až tercii se studenti povinně věnují výtvarné a hudební výchově. V kvartě a v kvintě si povinně volí buď hudební nebo výtvarný nebo dramatický obor. Vyučovacím jazykem je angličtina (Music, Drama) nebo čeština (Výtvarná výchova). Cíle výuky Estetická výchova je postavena na tvůrčích činnostech tvorbě, vnímání a reflexi. Těmito činnostmi studenti získávají dovednosti nutné k uměleckému osvojování světa. Estetická výchova rozvíjí specifické cítění, kterým je vnímavost jedince k uměleckému dílu a jeho prostřednictvím k sobě samému i k okolnímu světu a vede studenta k užívání jazyka umění jako svébytného prostředku komunikace. Studenti se také seznamují s historickými souvislostmi a společenským kontextem ovlivňujícím umění a kulturu. Mezi důležité dílčí cíle společné všem oborům Estetické výchovy patří: rozvíjet a uplatnit vlastní vnímání, cítění, myšlení, prožívání, představivost, fantazii, intuici a invenci a harmonizovat emocionální a racionální složky osobnosti rozvíjet schopnosti nonverbální komunikace učit se prostřednictvím vlastní tvorby a vlastního prožitku náročného procesu vzniku uměleckého díla a rozvíjet volních vlastnosti při jeho různých fázích (promýšlení a příprava, zkoušení, vytváření nových verzí, vystoupení či výstava atd.) rozvíjet tvůrčí potenciál, kultivovat projevy a potřeby a utvářet hierarchii hodnot získání tolerantního přístupu k různorodým kulturním hodnotám současnosti a minulosti i kulturním projevům a potřebám různorodých skupin, národů a národností uvědomovat si sebe sama jako svobodného jedince a získat možnost, jak aktivně překonávat životní stereotypy a obohacovat emocionální život Nástroje a metody, kterými ověřujeme plnění cílů Ke kontrole plnění vytyčených cílů slouží průběžné hodnocení různých úkolů, vystoupení a prací, které studenti zpracovávají. Při tomto hodnocení se zohledňuje především snaha a individuální posun, učitelé vždy vycházejí z individuálních schopností studenta. Studenti jsou také hodnoceni za aktivní účast v diskuzích nebo při skupinové práci a za znalosti z teorie a historie, které mohou být ověřeny formou písemného nebo ústního přezkoušení. Na konci kvinty skládají studenti praktické klauzurní zkoušky ve zvoleném oboru Estetické výchovy. Časová dotace a organizace výuky prima, sekunda, tercie 2 hodiny týdně studenti jedné třídy jsou rozděleni na dvě skupiny

2 obsahem výuky jsou základy výtvarného a hudebního oboru estetické výchovy kvarta a kvinta dvě hodiny týdně studenti jedné třídy jsou rozděleni do tří skupin (Music, Drama nebo Výtvarná výchova) podle toho, který ze tří oborů si vybrali

3 Hudební výchova Specifické cíle hudební složky Estetické výchovy V průběhu studia (se) studenti: učí oceňovat a prožívat krásy a rozmanitost hudby rozvíjejí své individuální instrumentální a hlasové dovednosti při sólovém i skupinovém hraní a zpěvu objevují a rozvíjejí své schopnosti improvizace a komponování seznamují s hudebními prostředky a žánry seznamují se základními hudebními pojmy a základy notového písma seznamují s hudebními díly a jejich autory a získávají přehled o dějinách hudby Podoba klauzurní zkoušky Klauzurní zkoušku z hudební výchovy tvoří test z nauky, sluchová analýza, rozbor a příprava koncertu, nácvik repertoáru a závěrečný koncert. Učebnice Arkell, Martin: GCSE Music. EDEXCEL. Hiscock, Metcalfe, Murray: New Music Matters Book 1 3. Heinemann.

4 Estetická výchova hudební složka Konkrétní cíle Vokální činnosti dle svých dispozic zpívá intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase i vícehlase při zpěvu se pokouší pracovat s frázováním a přízvukem a výrazem svého zpěvu dokáže ocenit kvalitní vokální projev druhého nacvičuje a předvádí vokální vystoupení s ohledem na své posluchače sborově, případně i sólově zpívá, učí se zpívat nové písně Instrumentální činnosti a hudební teorie opakuje rytmické figury vytleskáváním a hrou na tělo dodržuje rytmus při hře na rytmické nebo jednoduché melodické (flétny, klávesy, xylofony apod.) při hře zkouší pracovat a s tempem, dynamickým kontrastem a frázováním vytváří a volí jednoduché doprovody, provádí jednoduché hudební improvizace nacvičuje a předvádí instrumentální vystoupení s ohledem na své posluchače přečte správně (rytmicky i melodicky) jednoduchý případně i složitější notový zápis orientuje se v základních akordech, určí dominantní tón Poslechové aktivity orientuje se v proudu znějící hudby vnímá užité hudebně výrazové prostředky vyjadřuje, jak na něj hudba a použité výrazové prostředky působí a pokouší se je interpretovat vytváří vlastní soudy o hudbě a vysvětlí své hudební preference rozlišuje podle poslechu různé hudební styly a žánry seznámí se s vybranými skladbami nejvýznamnějších českých i světových představitelů jednotlivých období a směrů Učivo prima až tercie - zpěv, rozšiřování hlasového rozsahu minimálně v rozsahu jedné oktávy - hlasová cvičení, hlasová hygiena - cvičení na frázování, přízvuk a výraz při zpěvu, kánony - vícehlasý a jednohlasý zpěv -sborový zpěv, případně i sólový zpěv, zpěv při společných vokálně instrumentálních aktivitách - rytmus při tleskání a hře na hudební nástroj - tempo, dynamika (pianissimo až fortissimo), frázování - příprava individuálních a společných (vokálně) instrumentálních vystoupení - hudební improvizace na vlastní hudební nástroj nebo na orffovské nástroje - intonace, tón a půltón, durové a mollové stupnice C1 až D2 - základní akordy (C dur, F dur, G dur), tónika, dominanta a subdominanta - postihování hudebně výrazových prostředků a jejich význam pro pochopení hudebního díla - barva (nástrojové obsazení orchestru), tempo, dynamika a frázování - stylová období v hudbě a jejich typické znaky (středověk - gregoriánský chorál, renesance, baroko, klasicismus, romantismus, hudba 20. století) - hudební styly (klasická hudba, lidová hudba, jazz, swing, blues, rock, pop - hudební formy (píseň, rondo, variace, koncert, symfonie, opera, muzikál)

5 Estetická výchova hudební složka Konkrétní cíle Vokální a instrumentální činnosti zpívá a/nebo hraje na melodický nebo rytmický nástroj (perkuse, orffovské nástroje) dle svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v rámci svých individuálních vokálních a/nebo instrumentálních schopností dokáže zahrát různá tempa a dynamický kontrast, zřetelně frázuje, experimentuje s výrazem svého projevu, vytváří různá aranžmá téže skladby dokáže kriticky ocenit vokální a/nebo instrumentální projev druhého orientuje se v hudebním zápise jednoduchých, případně i složitějších skladeb, zahraje/zazpívá je připraví si repertoár, nacvičí jej a (minimálně dvakrát za školní rok) předvede vokální a/nebo instrumentální vystoupení, v němž využije svůj individuální potenciál Poslechové aktivity orientuje se v proudu i složitěji instrumentované a rytmizované hudby, vytváří vlastní informované soudy o hudbě vnímá užité hudebně výrazové prostředky vyjadřuje, jak na něj hudba a použité výrazové prostředky působí, interpretuje ji vysvětlí a poučeně (s využitím odpovídající hudební terminologie) zdůvodní své hudební preference v hudebních stylech, žánrech, skladatelích nebo různých nastudováních týchž skladeb zařadí slyšenou hudbu do stylového období a porovnává ji z hlediska její slohové a stylové příslušnosti s dalšími skladbami Kompoziční aktivity vytváří různé doprovody, improvizuje v duchu různých hudebních stylů a žánrů improvizuje při živém vystoupení dokáže spojit hudební motivy do celku složí a předvede hudební skladbu pro dva nebo více nástrojů Učivo kvarta, kvinta - procvičování intonace, rytmu a výrazu intonační a rytmická cvičení tempo, dynamika, frázování, výraz, různá aranžmá - výběr a příprava repertoáru podle naturelu a potenciálu přihlášených - realizace společných, případně i sólových vystoupení (květinová slavnost, vánoční koncert, apod.) - příprava a realizace klauzurního vystoupení: účast na společném vystoupaní, případně i sólové vystoupení - sluchová analýza a její procvičování poslech různých verzí, interpretací, hodnocení, kontext - postihování hudebně výrazových prostředků - barva (nástrojové obsazení), tempo, dynamika, frázování - stylová období v hudbě (středověk, renesance, baroko, klasicismus romantismus) a jejich typické znaky - hudba 20. století - charakteristické znaky, vývoj hudby ve 20. století, různé hudební styly a trendy ve 20. století a v současnosti a jejich výrazové prostředky - hudební improvizace - vytváření vlastních hudebních skladeb nebo variant existujících skladeb - nácvik společného vystoupení

6 Výtvarná výchova K rozvoji a uplatnění vlastního vnímání, cítění, myšlení, prožívání, představivosti, fantazii, intuice a invence nabízí výtvarná výchova vizuálně obrazné prostředky. Studenti se setkávají jak s tradičními a ověřenými prostředky, tak s nově vznikajícími v současném výtvarném umění a v obrazových médiích. Specifické cíle výtvarné složky Estetické výchovy Tvůrčími činnostmi (rozvíjením smyslové citlivosti, uplatňováním subjektivity a ověřováním komunikačních účinků) založenými na experimentování je žák veden k odvaze a chuti uplatnit osobně jedinečné pocity a prožitky a zapojit se na své odpovídající úrovni do procesu tvorby a komunikace. Studenti by měli v hodinách výtvarné výchovy uplatnit svůj tvůrčí potenciál při individuální i skupinové výtvarné práci vyzkoušet rozmanité výtvarné prostředky a techniky vyjádřit své nálady, pocity a myšlenky pomocí vhodně vybrané výtvarné techniky umět prožívat radost z tvoření a vnímání výtvarných děl seznámit se s významnými výtvarnými díly a jejich autory a získat základní přehled o dějinách výtvarného umění získávat sebevědomí při prohlubování svých vyjadřovacích a interpretačních dovedností Podoba klauzurní zkoušky Klauzurní zkoušku z výtvarné výchovy směřuje k ústní obhajovací zkoušce a skládá se z praktické části spočívající ve zpracování zadaného úkolu technikou dle vlastního výběru, a v teoretické části, v níž student předloží podklady postupů řešení (návrhy, studie, makety ), vysvětlí svůj autorský záměr a prokáže znalosti z teorie a historie výtvarného umění. Učebnice Orgee: Art Matters Heinemann. Šamšula: Obrazárna v hlavě 1 6. SPL Práce. Adamec, Bláha, Hirschová, Slavík, Šamšula: Průvodce výtvarným uměním I V. SPL Práce. Další doporučená literatura Gombrich: Příběh umění. Argo. různé kvalitní encyklopedie výtvarného umění pro děti i pro dospělé

7 Estetická výchova výtvarná složka Konkrétní cíle Výtvarné techniky seznámí se s různými výtvarnými technikami vytvoří jedno nebo více výtvarných děl s použitím dané techniky samostatně vybírá z dosud poznaných technik pro vlastní osobité vyjádření Učivo prima až tercie - kresba: kresba suchou stopou (uhel, tužka, rudka, pastel) kresba mokrou stopou (pero, dřívko štětec, tuše, inkousty) alternativní kreslířské nástroje (houba, kartáč a jiné) kolorování, rozmývání, lavírování případně i další techniky podle uvážení učitele - malba: akvarel tempera pastel kombinované techniky: spojení kresby a malby, spojení malby s plastickým podkladem, s koláží, s textem - dekorativní činnosti kreslířské a malířské techniky práce s papírem koláž, muchláž apod. postupy výstavnictví - modelování a prostorové konstruování modelování: sochařská nebo keramická hlína tvarování: papír, drát, fólie a další materiály konstruování: PET lahve, krabičky apod. Kresba Kreslířské etudy Rozlišuje výrazové možnosti kresebných technik, materiálů a postupů Kresba z představy Ztvárňuje osobní náměty, zážitky, představy apod. Vyhodnocuje výtvarné možnosti námětu podobu, atmosféru, obsah. - postupy současného umění akční malba, instalace, land art (zásahy do prostředí), body art (proměny člověka), postupy konceptuálního umění atd. Hry a experimenty s kreslířskými technikami, materiály, nástroji a postupy Využití náhody a volných asociací na výtvarné objevy Hledání osobních námětů, které vychází ze zkušeností, znalostí a zážitků Propojení mezi obsahem a výtvarnou

8 Pro vyjádření obsahu hledá výstižná kompoziční řešení a volí vhodné kresebné prostředky Kresba podle skutečnosti Lineární kresbou vyjadřuje tvar a proporce Modelací světlem a stínem vystihne objem a materiál Při studijní kresbě postupuje od celku k částem vymezí siluetu, zdůrazní podstatné prvky kresby, redukuje rušivé detaily Přiměřeně věku využívá vzdušnou a úběžníkovou perspektivu Návrhová kresba Při tvorbě výtvarného návrhu hledá možné alternativy a variace Ovládá kresebnou stylizaci Přemýšlí v materiálu výsledné výtvarné realizace Malba Malířské etudy Rozumí základním vlastnostem barev a jejich skladby Využívá barevné kontrasty (barvy světlé, tmavé, lomené syté, teplé studené) Rozená vyváženou a nevyváženou barevnou kompozici Zohledňuje harmonické a kontrastní vztahy barev a barevný rytmus Malba z představy Malířsky ztvárňuje osobní náměty, zážitky, představy apod. Uplatňuje výrazové účinky barev Mísí barevné odstíny, cíleně hledá vztah mezi námětem a jeho barevným přepisem Malba podle skutečnosti Vyjadřuje odpozorované barevné vztahy transponuje lokální barvy a uplatňuje je v kompozici Hledá různé možnosti barevného řešení Modeluje objemy v monochromatickém i barevném řešení Vyjádří barvou stín Využívá barevnou perspektivu, vyjadřuje hloubku, prostor a barevné vztahy mezi předměty a prostředím Návrhová malba Při tvorbě výtvarného návrhu redukuje plnou barevnost do omezené barevné škály formou Znak, výtvarná zkratka, nadsázka Studijní kresba zátiší Studijní kresba lidského těla (detaily lidského těla, portrét, figura) Kresebné vyjádření prostoru a krajiny Hledání neobvyklých úhlů pohledu na okolní svět (záznamy výřezů, makrosvěta, mikrosvěta) Vzdušná a úběžníková perspektiva Přípravné kresby pro dekorativní a další výtvarné činnosti Hry a experimenty s malířskými technikami, materiály, nástroji a postupy Kombinování materiálů a nástrojů ověřování účinků jejich spojení Teorie barev Hledání osobních námětů, které vychází ze zkušeností, znalostí a zážitků Propojení mezi obsahem a malířskou formou Záznam volné představy, ilustrace, dekorativní kompozice Věcná studie zátiší, portrétu, krajiny apod. Barevná (vzdušná) perspektiva Barevný návrh pro realizaci v materiálu

9 Přemýšlí v materiálu výsledné výtvarné realizace Dekorativní činnosti Definuje vztah mezi užitkovými předměty a uživateli Promyšleně zpracovává návrhovou kresbu a malba, hledá logické varianty Experimentuje s materiálem Uplatňuje znalosti o stavbě písma, o jeho různých typech, o rozpalu písmen ve slově a slov v souvislém textu, volí vhodné písmo vzhledem k obsahu Uplatňuje zákonitosti propagační grafiky úspornost řešení, převážně plošné pojetí, optickou čitelnost a přehlednost Využívá stylizaci skutečnosti, zjednodušení až k funkčnímu znaku Modelování a prostorové konstruování Prostorové etudy Ověřuje výrazové možnosti výtvarného trojrozměrného vyjadřování Volná trojrozměrná práce z představy V návaznosti na kresbu ztvárňuje figurativní náměty Zpracuje abstraktní náměty pocity, nálady Uplatňuje haptický zážitek, zohledňuje výraz materiálu Modelování podle skutečnosti Využívá vícepohledovosti Provazuje obrysové siluety, klade důraz na souhru proporcí, vztah směrů, hran, ploch a objemů Oprošťuje se od popisnosti zvýrazňuje významné hmoty Akční a objektová tvorba Akční tvorba Prostřednictvím výtvarného umění zkoumá okolní svět, společnost, prostředí, sebe sama Objektová tvorba Vnímá materiálové zvláštnosti Vytváří materiálové kompozice Hledá, sbírá výtvarně zajímavé předměty, stopy, Předmět tvar, funkce, materiál, dekor Design, scénografie nebo architektura Práce s písmem Propagační grafika Znak, stylizace, logo Výtvarné hry s tvárným materiálem využití gesta, zanechávání stop nástrojů na povrchu, hledání nosnosti tvárných materiálů, výstavba objemů nebo jejich destrukce Konstruování prostorových objektů hry a experimenty s komponováním prostorových prvků, hry na uplatnění kompozičního klíče Od spontánní modelace k promyšlené výstavbě celku Rozvolnění snahy o popisnost důsledné budování hmot, uplatnění detailů, pojednání povrchu Racionální řešení prostorových vztahů v kompozici Věcné studie plastické ztvárnění celku Záznamy a dokumenty o místě, člověku nebo společnosti Proměny prostředí, sebe sama

10 vytváří výtvarné dokumenty Nalezené objekty výtvarně proměňuje zasahuje do jejich podoby, významově je propojuje Zasahuje do okolního prostředí a mění jej Setkávání s uměním Rozeznává vybrané ukázky uměleckých děl Základní vhled do dějin výtvarného Chápe historické podoby umění jako nositele umění specifických dobových, estetických a výrazových hodnot pozn.: Osnovy vychází ze studijního programu Jiřího Noska a Věry Roeselové Výtvarné vyjadřování v kresbě, malbě, grafice a modelování. Estetická výchova výtvarná složka Konkrétní cíle Dějiny umění ve výtvarných aktivitách Rozlišuje základní umělecké směry a tendence od pravěku až po současnost Rozeznává vybrané ukázky uměleckých děl Vlastní výtvarná tvorba studenti využívají techniky a postupy, které osvojili v předchozích ročnících studia samostatně experimentuje s různými vizuálně obraznými prostředky, při vlastní tvorbě uplatňuje také umělecké vyjadřovací prostředky současného výtvarného umění vytvoří, vystaví a obhájí klauzurní práci Učivo kvarta a kvinta Dějiny umění ve výtvarných aktivitách - chronologické řazení epoch - vytváření vlastních výtvarných děl - klauzurní práce (kvinta)

11 Dramatická výchova Dramatická výchova je koncipována jako přednostně praktický předmět. Činnostní přístup k učení vede studenty namísto pasivního přijímání skutečnosti k aktivnímu zkoušení a tvůrčímu hledání možných cest, překonávání vyjadřovacích i myšlenkových stereotypů. Specifické cíle dramatické složky Estetické výchovy Při výuce Dramatické výchovy jsou studenti vedeni především ke zvědomování a prohlubování psychosomatických dovedností: ke kultivované práci s hlasem a tělem, citu pro tempo a rytmus, sdělnosti a autentičnosti verbálního a neverbálního projevu. Dále k rozvíjení partnerského a hráčského potenciálu skrze jednání v dramatické situaci (improvizace, stavba příběhu) a s tím související schopnosti tvořivě a partnersky jednat (komunikovat) v běžném životě. Podstatnou součástí výuky je moment reflexe a sebereflexe studenta, který se učí přijímat sám sebe i druhé a na základě zpětné vazby pozitivně ovlivňovat proces tvorby. Cílem výuky je všestranný rozvoj individuálního talentu, tvořivosti, veřejného vystupování, samostatnosti a komunikačních schopností jedince. Podoba klauzurní zkoušky Klauzurní zkouška z dramatické výchovy spočívá v živém vystoupení na veřejném představení. V rámci svého vystoupení student předvede přednes literárního textu, individuální a skupinovou improvizaci a připravenou dramatickou scénu (individuálně, ve dvojici nebo ve skupině). Učebnice Taylor, Francis: Teaching Classroom Drama and Theatre. Heinemann.

12 Estetická výchova dramatická složka Konkrétní cíle Základní předpoklady dramatického jednání uplatňuje kultivovaný mluvený a pohybový projev, dodržuje základy hlasové hygieny a jevištního pohybu propojuje psychosomatické dovednosti při verbálním a neverbálním vyjádření a kombinuje je za účelem vyjádření vnitřních stavů a emocí (vlastních i určité postavy) rozlišuje herní a reálnou situaci; přijímá pravidla hry; vstupuje do jednoduchých rolí a přirozeně v nich jedná tvořivě rozvíjí a variuje herní situace (samostatně, s partnerem, ve skupině) je schopen srozumitelného a sdělného projevu na veřejnosti, zvládá situaci veřejného vystupování osvojil si základy dramatického přednesu a narativního divadla zpracuje vlastní nápady a témata do autorské výpovědi, které dá jevištní tvar Proces dramatické a inscenační tvorby prezentuje vlastní autorský tvar před spolužáky a na základě sebereflexe a reflexe spolužáků a učitele na něm dále samostatně pracuje je empatický k sociálně komunikačním situacím ve skupině a k existenci zpětné vazby mezi ním, jeho dílem a recipienty (publikem) chápe dramatickou a inscenační tvorbu jako společný tvůrčí proces, přijímá zodpovědnost za společnou tvorbu a prezentaci jejího výstupu na veřejnosti Recepce a reflexe dramatického umění je schopen kriticky zhodnotit osobní zážitek z dramatického díla i současnou mediální tvorbu sleduje a hodnotí prezentace svých spolužáků Učivo kvarta a kvinta - psychosomatické dovednosti práce s dechem, správné tvoření hlasu, držení těla, verbální a neverbální komunikace - herní dovednosti vstup do role, jevištní postava - sociálně komunikační dovednosti spolupráce, komunikace v běžných životních situacích, v herních situacích a v situacích skupinové inscenační tvorby, prezentace, reflexe a hodnocení - náměty a témata v dramatických situacích jejich nalézání a vyjadřování - práce na postavě charakter, motivace, vztahy - dramatická situace, příběh řazení situací v časové následnosti, dramatizace literární předlohy - inscenační prostředky a postupy jevištní tvar na základě improvizované situace a minipříběhu; přednes - komunikace s divákem prezentace, sebereflexe - základní stavební prvky dramatu situace, postava, konflikt, téma, vrchol gradace - současná dramatická umění a média divadelní, filmová, televizní, rozhlasová a multimediální tvorba - základní divadelní druhy činohra, zpěvohra, loutkové divadlo, pohybové a taneční divadlo