ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA STAVEBNÍ OBOR GEODÉZIE A KARTOGRAFIE KATEDRA MAPOVÁNÍ A KARTOGRAFIE. Kaligrafie.

Transkript

1 ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA STAVEBNÍ OBOR GEODÉZIE A KARTOGRAFIE KATEDRA MAPOVÁNÍ A KARTOGRAFIE Kaligrafie semestrální práce Karel Mastný Jiří Roub Editor: Jan Mazanik V Praze dne Kartografická polygrafie a reprografie

2 Úvod Kaligrafie (pochází z řeckého kallos krása a grafos psaní ) je umění krasopisu. Zahrnuje jak funkční nápisy a ručně psané dopisy, tak i výtvarné umění, kde vytvoření ručně psaného znaku může mít přednost před čitelností textu. Kaligrafie se liší od typografie. Jednotlivé znaky jsou proměnlivé a spontánní, obsahují jedinečnou improvizaci okamžiku psaní. 1

3 1 Historie a vývoj písma 1.1 Klínové písmo Počátky písma nalezneme v oblasti mezi řekami Tigris a Eufrat, ve starověké Mezopotámii (Mezopotámie v řečtině znamenající Meziříčí). Oblast rozkládající se od Perského zálivu až k Bagdádu obývali od 6. do 1. tisíciletí př. n. l. Sumerové a Akkadové. První hliněné tabulky jsou sumerského původu a měli charakter hospodářsko-správních údajů. Znaky na těchto tabulkách nejsou písmena, ale obrázky (piktografy), představující zjednodušenými nákresy věci, které mají vyjadřovat. Z tohoto důvodu se takovéto písmo nazývalo obrázkovým.první texty byly nalezeny na území měst Ur a Kiš. Na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. jsou původní piktogramy nahrazovány a objevuje se písmo klínové. Texty se ryli do hliněných tabulek pomocí seříznutého rákosu (rydla). Klínové písmo získalo své jméno podle klínovitého nebo hřebovitého tvaru znaků. Zasazením rydla do měkké hlíny vytvářelo širší hlavici, která se tahem zužovala do podoby klínu. 1.2 Hieroglyfy Na rozdíl od strohého a abstraktního klínového písma jsou hieroglyfy plné života a poezie. Používaly se v Egyptě od 4. tisíciletí př. n. l. až do 3. stol. n. l. Hieroglyfy, v překladu písmo bohů", z řeckého hieros - posvátný a glyfan - ryti, jsou nejznámějším typem zobrazení. Počet hieroglyfů se z původních 700 rozšířil až na 5000 v období římské okupace. Hieroglyfy se tesaly do kamene nebo se vyřezávaly do dřeva. Směr psaní znaků lze určit podle pohledu zobrazených postav. Zpočátku byly znaky řazeny svisle, až kolem roku 2000 př. n. 1. vodorovně. Potřeba rychlého psaní vedla ke zjednodušeni hieroglyfů v písmo hieratické (posvátné). V 6. stol. došlo k dalšímu zjednodušení a vzniklo písmo démotické (lidové).vedle těchto dvou systémů písma a pod jejich vlivem vznikla řada dalších místních systémů, z nichž většina dříve či později zanikla. Obecné užívání písma usnadnil vynález papyrusových svitků ( př.n.l., papyrus je vodní rostlina hojně rostoucí na březích Nilu), na které se psalo rozžvýkaným rákosem a inkoustem ze sazí. V Egyptě, stejně jako v Mezopotámii, znamenala znalost psaní a čtení privilegia a moc. 1.3 Čínské písmo Podle pověsti vytvořil čínské písmo ve 26. stol. př. n. l. císař Chuang-ti. Toto písmo mělo původ v obrázcích. Znak zachycuje symbol pro jednoslabičné slovo a symbol pro výslovnost. Znaky, jejichž počet přesahoval desetitisíce, se psali svisle do sloupců. V Číně se psalo na bambusové destičky, zvířecí kosti nebo želví krunýře. Velkou změnu způsobil v prvním století n. l. vysoký čínský úředník Cchaj Lun vynálezem papíru. Významným vynálezem je také deskotisk ze dřevěných matric používaný od roku 868. Tisklo se na papír i hedvábí. Čínský znak je ve své podstatě ideogram (reprezentuje to, co zobrazuje), každé slovo se skládá z určitého počtu slabikových znaků. Jsou to symboly nebo obrázky, například strom. Čínské písmo doznalo do dnešních časů jen málo změn. V současnosti se užívá 3 až 5 tisíc čínských znaků. 2

4 1.4 Protoindické písmo Označení písma používaného ve 3. a 2. tisíciletí př. n. l. v oblasti harappské kultury. Stejně jako Čínské písmo vzniklo víceméně samostatně. Dochovány jsou jen krátké texty (nápisy na pečetích a nádobách). Psalo se zprava doleva, zatím toto písmo nebylo spolehlivě rozluštěno. 1.5 Fénické písmo Féničané byli semitským národem mořeplavců a obchodníků. Sídlili na libanonském pobřeží. Při svých cestách Středomořím poznali egyptská písma i klínopisy. Své písmo vytvořili kolem roku 1300 př. n. l. Obsahovalo 22 hláskových znaků. Čte a píše se zprava doleva a mezi slovy nejsou mezery. 1.6 Hebrejské písmo Nejstarší psané stopy tohoto jazyka sahají do roku 700 př. n. l. Hebrejské písmo má znaky jen pro souhlásky a čte se, stejně jako aramejština, zprava doleva. Hebrejské písmo se nazývá čtvercové a jen velmi málo se změnilo. Až na několik málo výjimek je dnešním úředním jazykem v Izraeli. 1.7 Arabské písmo Arabské písmo, stejně jako hebrejština, vzešlo z fénické abecedy. První čistě arabské nápisy pocházejí z let n. l. Také arabské písmo se čte zprava doleva, nemá samohlásky a obsahuje osmnáct písmen, ke kterým se přidávají tečky, čímž se jejich počet zvyšuje na devětadvacet. 1.8 Latinka Řecké písmo má taktéž fénický základ. Vzniklo v 8. stol. př. n. l. a mělo několik variant. Existovala dvě centra: východo-řecké, které ovlivnilo typ abecedy iónské a atické, a centrum západo-řecké, kde vznikla varianta dórská. Klasická řecká abeceda se vyvinula z iónského typu v r. 403 př. n. 1. Samohlásky byly do abecedy vloženy tak, že Řekové převzali z aramejské abecedy některé znaky, které v řečtině nebyly. Tak vzniklo A - alfa, E - epsilon, O - omikron, Y - ypsilon, I - iont. Ze 7. stol. př. n. l. se dochovaly nápisy psané tzv. bustrofedon: řádky se psaly střídavě zprava doleva a naopak. V 5. stol. př. n. l. proběhla reforma tohoto směru na psaní zleva doprava. Klasická řecká abeceda se prostřednictvím Etrusků přenesla a dále rozvíjela v říši římské. Tak vzniklo latinské písmo tvořené 24 písmeny, která se psala a četla zleva doprava. Římané tesali písmena do kamene. Psané texty se dochovaly na papyrech, pergamenech, ale i na zdech domů v Pompejích. Ve 3. stol př. n. l. vyústil vývoj stejně vysokých a silných písmen nerozlišujících velká a malá písmena v římskou kapitálu. Tato kapitála byla slavnostním písmem. Staří Římané používali písmena abecedy také pro čísla: C - 100, L - 50, D - 500, M , X Dalším typem, který se používal, byla kvadráta a v 1. stol. n. l. rustikála (štíhlý tvar). Tvary těchto římských kapitálek se nezměnily dodnes, pouze byly doplněny o některá pís- 3

5 mena. Snaha o rychlejší psaní vedla ke vzniku kurzívy (z latinského currere - běžet), která je nápadná šikmým sklonem. Snaha o snadnější čitelnost a plynulejší psaní vedla ke vzniku okrouhlého, zjednodušeného písma nazvaného latinská iniciála. Stěhování národů a rozklad říše se odrazily v národních osobitých stylech písma. Latinské písemnictví nezaniklo pádem římské říše r. 476 n. l. díky katolické církvi, která z latiny vytvořila liturgický jazyk (jazyk v němž jsou, nebo byly vykonávány náboženské obřady). Po rozpadu římské říše převzala řeckořímskou kulturu Byzanc (Byzantská říše). Když se Karel Veliký pokusil koncem 8. stol. opět sjednotit říši, bylo třeba změnit písmo. Vznikla malá abeceda latinky - karolinská minuskula. 4

6 2 Písmo v českých zemích Roku 863 pozval kníže Rastislav věrozvěsty Cyrila (Konstantinos, řeholním jménem Kyrillos) a Metoděje, kteří vytvořili písmo sloužící pro překlad evangelií - hlaholici tvořenou 38 písmeny. Koncem 9. stol. vznikla Cyrilice a měla 43 písmen. Cyrilice vycházela z hlaholice a řecké unciály. V 10. století se v českých zemích začalo prosazovat latinské písmo - karolínská minuskula. Od 1. poloviny 13. století se písmo gotizuje, dosud zaoblené tvary se zalamují. Potřeba širokého používání písma si vynutila vznik písma psaného - kurzívního. Bylo nakloněné ve směru psaní a písmena spolu plynule splývala. Ve 14. stol.,v období vzniku univerzity v Praze, se psalo gotickou minuskulou, gotickou kurzívou a písmem označovaným bastarda. Začátkem 15. století dochází k reformě psané češtiny díky práci Jana Husa De Orthographia Bohemica. Spřežky (rz = r, cz = č) jsou nahrazeny tečkou nebo čárkou nad písmeny. Později bylo přejímáno písmo humanistické a českou novogotickou kurzívu nahradil německý kurent(německá verze novogotické kurzívy). Od konce 18. století se v rámci národního obrození projevila snaha zavést český typ písma - antikvu. Návrhy vytvořil Mikoláš Aleš, Josef Mánes a další. Významným mezníkem české typografie byla příprava na Světovou výstavu dekorativních umění v Paříži v roce Na tuto výstavu přispěl návrhy písma zvaného antikva Vojtěch Preissig. Další z významných grafiků a typografů, Josef Váchal, vytvořil gotizující písmo pro tisk svých bibliografií. Současně se vznikem nových typů písma se formovalo i písmo školní. Od druhé poloviny 18. století, kdy byla zavedena povinná školní docházka, byla snaha sjednotit psané písmo. Vzorníky písma pro školní výuku byly převzaty z Vídně a přizpůsobeny českému prostředí. V roce 1933 byl krasopis vystřídán požadavkem rychlého a osobitého písma. 5

7 3 Počátky moderní kaligrafie Písmo jako způsob komunikace používáme přes šest tisíc let. Písmo jako způsob sebevyjádření pro nás znovu objevil Edward Johnston (narodil se v San José ve státě Uruguay, zemřel v Ditchlingu v Anglii). Tento muž, nazývaný otcem moderní kaligrafie, ještě jako student médicíny na univerzitě v Edinburghu, podrobně zkoumal v Britském Muzeu v Londýně staré rukopisy, z kterých zjišťoval, jakým způsobem a jakými nástroji byly napsány. Na základě svých výzkumů popsal jednotlivé styly a vytvořil abecedu zvanou foundational. Roku 1899 se o jeho práci začal zajímat W. R. Lethaby, ředitel Central School of Arts and Crafts v Londýně a vyzval ho, aby lektoroval kurzy kaligrafie. Od roku 1901 Edward Johnston přednášel v Royal College of Art v Londýně. Ve 20. století měl velký vliv na typografie a kaligrafie, a to zejména v Anglii a Německu. Z jeho studentů vzešlo mnoho uznávaných kaligrafů. 6

8 4 Kaligrafie pro každého Již na prvních tazích lze poznat, zda má nebo nemá člověk nadáni pro kaligrafii. Nadání samo osobě však nestačí. Méně nadaný člověk, který touží po seberealizaci skrze písmo může za krátký čas dosahovat lepších výsledků než na první pohled člověk talentovaný, který se nebude věnovat psaní pravidelně. Kaligrafii se učíme postupně. Začíná se písmenky, přes slova a věty se dostaneme k větším celkům. Čím déle a důkladněji se jednotlivá písmenka učí, tím lepších výsledků můžeme dosáhnout. Nemělo by se začínat s novým typem písma dříve než za měsíc. Základním pravidlem je psaní pomalu a prožívat každé písmenko. Při rychlém psaní se tyto základní pravidla nedodržují. Kaligrafie má přísná pravidla a jen jejich dodržováním se může dosáhnout krásných děl. 4.1 Pracovní místo Kvalita pracovního místa se projeví i na kvalitě práce. Velká pozornost by se měla věnovat výběru židle. Měla by být maximálně pohodlná, ideálně polohově nastavitelná. Světlo by mělo být rozptýlené a stín pera a ruky by neměl dopadat na práci. 4.2 Klasický psací stůl Ideální je využít pomůcky typu: rýsovací deska, nastavitelný pracovní stůl, profesionální rýsovací prkno, prosvětlovací stůl. 7

9 5 Pomůcky 5.1 Pera Pera se dají zakoupit pouze ve specializovaných prodejnách pro výtvarníky. Ke každému peru je potřeba rezervoár. Připevňuje se pod pero a slouží jako zásobník tuše při psaní. Na trhu jsou také různá bombičková pera s plochými hroty. Jsou sice také určena na kaligrafii, práce s nimi může být na první pohled pohodlnější, ale výsledná práce není nikdy tak kvalitní jako při použití per klasických. Zajímavá jsou pera s dělenými hroty. Díky nim je napsaná čára dvojitá. Pro leváky se vyrábějí pera zkosená, která jim usnadňují práci. Leváci nemusí dodržovat rovnoběžnost spodní hrany papíru s hranou stolu. Naopak mohou papír natáčet tak, aby se jim pohodlně psalo, ale aby písmo vypadalo tak, jak má. 5.2 Násadky Násadek existuje velké množství, nejběžněji jsou k dostání školní plastové. Jsou dostatečné, i když někomu se mohou zdát krátké. Vzhledem k tomu, že se pero vpravuje do násadky pod tlakem a jakákoliv další manipulace by mohla vést ke zničení pera. Z toho důvodu jsou velmi výhodné násadky s uvolňovací páčkou. V případě potřeby se mohou pera bez problémů vyměnit. 5.3 Tužky a pigmentové fixy Tužku je třeba k linkování. Výsledná linka by měla být co nejtenčí a při tom se dala dobře vygumovat. Ideální je používat mikrotužku, nejlépe tloušťky 0,3 a tuhu HB. 5.4 Guma Potřeba je guma, která nemá papírová vlákna. 5.5 Pravítka Pokud není k dispozici velké rýsovací prkno, je nutné mít pravítka. Pro začátek se vystačí se dvěma trojúhelníky s ryskou. Později lze zakoupit valivé pravítko, které udržuje stopu, dobře se s ním rýsují rovnoběžné linky. Na řezání papíru je vhodné kovové pravítko. Podél jeho hrany může bezpečně projíždět skalpel. 5.6 Tuš Pro začátek je dobré si pořídit obyčejnou černou tuš. Nekupujte si drahé kaligrafické tuše dovážené ze zahraničí. Jsou určeny pro kaligrafické papíry, které u nás nelze běžně koupit a na obyčejných papírech se většinou rozpíjejí. 8

10 5.7 Úhloměr Velmi důležitá pomůcka. Pomocí něj se kontroluje, zda máte pero pod správným úhlem a zda máte správný sklon písma. Je sice také součástí valivého pravítka, ale doporučuje se zakoupit si samostatný úhloměr. 5.8 Průklepový nebo pauzovací papír Nacvičování čar a písmen je dobré zahájit na průsvitném papíru. V zahraničí se prodávají bloky se speciálními papíry, které jsou určené kaligrafům pro nácvik nového písma. V našich podmínkách vystačíme s průklepovým papírem, popřípadě si můžete pořídit papír pauzovací. 9

11 6 Hlavní atributy kaligrafického písma 6.1 Písmová osnova Písmová osnova je soustava vodorovných čar zvaných dotažnice, které nám vymezují prostor pro psaní písmen. 6.2 Úhel, pod kterým držíme pero První ze tří základních atributů písma. Jedná se o úhel, pod kterým přikládáme pero na papír, a tento úhel dodržujeme po celý tah. U každého písma budete mít tento úhel přesně definovaný a je bezpodmínečně nutné, abyste ho při psaní dodržovali, to znamená v každé chvíli, kdy se vaše pero dotýká papíru. Od počátečního položení pera na papír, přes psaní jednotlivých tahů, až po závěrečné nadzvednutí pera. Po celou tuto dobu se musí pero dotýkat papíru pod předepsaným úhlem. Jakákoliv odchylka znamená jiný tvar a velikost písmenka. Když se po napsání podíváte na celé slovo nebo větu a zjistíte, že něco není v pořádku, že písmenka nevypadají tak, jak je uvedeno na předloze, pravděpodobné jste pří psaní nedodrželi právě tento úhel. 6.3 Odklon písma od kolmice Druhý ze tří základních atributů. U každého písma budete mít definováno, zda se jedná o písmo kolmé, tedy písmo s nulovým odklonem od kolmice, písmo od kolmice odkloněné a o kolik stupňů. Tento atribut se dodržuje lépe než výše uvedený úhel, pod kterým držíte pero. A to proto, že se odklon od kolmice může předem narýsovat stejné jako řádky. 6.4 Měřítko Poslední ze tří atributů. Každé písmo má vlastní měřítko. Základem měřítka je pero, kterým se právě píše. Řádkování přímo souvisí s šířkou použitého pera. 10

12 Závěr Úkolem semestrální práce bylo provést editaci a případné doplnění textu autorů Karla Mastného a Jiřího Rouba na téma Kaligrafie. V práci bylo nalezeno několik historických nepřesností jak v časových specifikacích tak i obsahových. Dále se v určitých místech nacházely formální chyby pravopisu. Všechny tyto nalezené chyby byly opraveny. Do práce také jsou doplněny zdroje z kterých bylo čerpáno a které sloužily pro kontrolu a doplnění. Literatura [1] Rybička, J.: WWW stránky, [online], [cit ], URL: cz/~rybicka/dahlia/ [2] Roubal, J.: WWW stránky, [online], [cit ], URL: felk.cvut.cz/pub/roubalj/ [3] Sadovský, P.: WWW stránky, [online], [cit ], URL: vutbr.cz/~petrsad/ [4] ČAPEK, Vratislav a PÁTEK, Jaroslav. Světové dějiny. [Díl] 1, Dějiny lidských civilizací od pravěku do poloviny 17. století. Vyd. 1. Praha: Fortuna, s. ISBN [5] 1001 otázek a odpovědí na vše kolem nás. Vyd. 1. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, s. ISBN [6] Pokorná, Miluše. Kaligrafie: krása písma. Vyd. 1. Brno: CP Books, s. Výtvarné techniky. ISBN