15. Osvícenský absolutismus

Transkript

1 15. Osvícenský absolutismus Pod vlivem osvícenských myšlenek se v mnoha evropských monarchiích prosadil v 18. století nový způsob vlády tzv. osvícenský absolutismus. Mnozí z osvícenských filosofů byli přesvědčeni, že blaho lidu může pocházet jen od trůnu, a byli ochotni uznávat autoritu panovníka, pokud jeho politika bude sledovat prospěch celé společnosti. Považovali za mnohem snazší a účinnější přesvědčit o nutnosti reforem panovníka než celý národ. Podle Voltaira šlo o to, uskutečnit revoluci v duchu těch, kteří jsou předurčeni, aby vládli. Osvícenští panovníci označovaní též jako filozofové na trůnu začali pod vlivem názorů osvícenských filosofů zavádět četné reformy, které přispěly k rozvoji zemí, v nichž vládli. Reformy v mnoha směrech zlepšily postavení poddaných, odstranily četná šlechtická privilegia, lépe přerozdělily daně, položily základy k odstranění negramotnosti, současně však posílily moc vládnoucích dynastií a zvýšily dohled státu nad jeho obyvateli. Aniž by se vzdali své moci a výsadního postavení, byli tito panovníci rozhodnuti vládnout ve shodě s rozumem pro dobro všech svých poddaných. A to třeba i proti jejich vůli či navzdory staletým zvykům. Pro osvícenské absolutisty byl nejvyšší hodnotou stát a jeho zájmům mělo být podřízeno veškeré lidské konání. Dokonce i sami osvícenští panovníci se často považovali za pouhé první služebníky státu. V zájmu hladkého zavádění osvícenských reforem a lepšího fungování státu docházelo k prohlubování centralizace, v jejímž důsledku docházelo k dalšímu omezování moci stavovských sněmů a okleštění stavovských privilegií, zejména daňových. V mnohonárodnostních říších byla z praktických důvodů dávána přednost jednomu jazyku, např. němčině v případě habsburské monarchie. V úřadech se začala prosazovat nová vrstva úředníků, kteří se řídili jednotnými a přesnými předpisy. Tito vzdělaní úředníci byrokraté, zodpovědní za svou činnost státu, který je jmenoval a platil, se stali hlavními nositeli reforem. V rámci reformy soudnictví docházelo ke sjednocování a zjednodušování zákonů, odstraňování mučení a nelidských fyzických trestů. Podpora vzdělávání byla motivována potřebou vzdělaných úředníků a vojáků, ale i osvíceneckou snahou o likvidaci nevzdělanosti jako jednoho ze zdrojů zla a neštěstí. V řadě zemí byla zaváděna povinná školní docházka, která měla všem dětem zajistit alespoň základní vzdělání a vychovat je k úctě a poslušnosti vůči státu a panovníkovi. Státnímu dohledu byla podřízena i církev. Kontrolována byla výchova kněží, mnišské řády, které se nezabývaly činností vzdělávací, ošetřovatelskou či dobročinnou byly rušeny a jejich majetek zabírán státem. Zrušena byla i inkvizice. V hospodářské oblasti se osvícenští panovníci snažili likvidovat cechovní omezení a celní bariéry mezi jednotlivými oblastmi říše a vytvořit tak vhodné podmínky pro rozvoj manufaktur. Často se pokoušeli zrušit nevolnictví jako instituci nehumánní a hospodářsky neperspektivní. Zaváděli jednotné míry a váhy, Vztah panovníků k myšlenkám osvícených filozofů nejlépe vyjádřil dánský král Frederik VI.: Vše pro lid, nic z vůle lidu. Které významné dynastie vládly v 18. století na území kontinentální Evropy a kde? Jaké nástroje ovlivňující veřejné mínění měli k dispozici panovníci ve své době? Co byla zemská správa? Jaké pravomoci měly zemské sněmy? Proč byla byrokratická správa výkonnější než správa zemská? V čem se lišilo feudální soudnictví od moderního soudu? Co vedle zvýšení gramotnosti obyvatel může státní aparát školní docházkou ovlivnit?

2 podporovali stavbu silnic a vodních kanálů. Náboženská tolerance se rozšiřovala na ty skupiny věřících, kteří mohli být státu hospodářsky užiteční, např. na protestanty či Židy. Za typické osvícenské panovníky 18. století se obvykle považují císařovna Marie Terezie, její syn Josef II., pruský král Fridrich II., ruská carevna Kateřina II., španělský král Karel III. či toskánský vévoda a pozdější římsko-německý císař Leopold II. Osvícenský absolutismus se uplatnil v mnoha zemích Evropy na Pyrenejském poloostrově, v menších italských státech, v zemích habsburské monarchie, v Prusku, ve Švédsku, či v Rusku. Zásluhou reforem Karla III. ( ) se Španělsko na čas opět zařadilo mezi prosperující evropské země. V některých zemích se však politika osvícených panovníků nesetkala s pochopením, narazila tu především na odpor šlechty, která se nechtěla vzdát podílu na řízení země a četných privilegií. Po nedobrovolném obchodu reformátů se jak ve Španělsku, tak i v Portugalsku dostali zpět k moci zastánci starých pořádků, což vedlo k dalšímu zaostávání pyrenejských států za moderními západoevropskými zeměmi. Odpor polské šlechty k jakýmkoli změnám vedl dokonce k úplnému zániku polského státu. Švédský král Gustav III., který svou vládu započal ve znamení celé řady osvícenských reforem, se stal obětí spiknutí domácí šlechty a roku 1792 byl zastřelen na maškarním plese. Osud tragicky zemřelého švédského krále Gustava III. inspiroval významného italského operního skladatele 19. století. Zjistěte, kdo je autorem opery Maškarní ples. Co měli členové Tovaryšstva Ježíšova na starosti před rokem 1773? Leopold ( ), vévoda toskánský, zrušil v rámci osvícenských reforem cechy, odstranil nevolnictví, podporoval budování cest a kanálů, v soudní oblasti zakázal mučení a zrušil dokonce trest smrti. V čem byla výhoda, že reformy, jejichž cílem bylo zlepšit postavení obyvatel, prosazovali neomezení vládci? Proč byla v mnoha zemích vláda osvíceného panovníka účinnější než demokracie? Vznik Pruského království V průběhu 17. století se ve střední a ve východní Evropě začíná stále důrazněji prosazovat další evropská mocnost, Braniborsko- Prusko. Braniborsko, stát na území Svaté říše římské národa německého, kde od 15. století vládla knížata z rodu Hohenzollernů, vyšlo z třicetileté války se značnými územními zisky. Na východě získalo Západní Pomořany a upevnilo si svou vládu ve Východním Prusku (to drželo již od roku 1618). Hlavním městem tohoto územně rozděleného království (viz mapa níže) byl Berlín. Základy k pozdějšímu rozmachu pruského státu položil velký kurfiřt Fridrich Vilém ( ). Během své vlády upevnil panovnickou moc, s pomocí zastrašování omezil moc stavovské opozice a nastolil v zemi absolutistickou vládu, opírající se o malou, ale silnou stálou armádu. Zejména junkerská šlechta v ní našla své uplatnění i živobytí jako důstojníci, velitelem se mohl ale stát i sedlák, pokud prokázal dostatek vojenských schopností. I přes obrovský rozvoj zůstalo Braniborsko-Prusko i na konci vlády velkého kurfiřta agrární zemí, velkostatkářská šlechta se zabývala výnosným obchodem s obilím, které se vozilo po Labi a Odře do přístavů Severního a Baltského moře, pak dále do západní Evropy, kde se za něj nakupovaly průmyslové výrobky. Měšťanská střední vrstva, která stála za hospodářskou prosperitou zemí jako Anglie nebo Nizozemí, byla zatím v Prusku nepříliš početná a málo majetná. Fridrich Vilém (žil v letech ) kromě toho, že nastolil v Braniborsku-Prusku absolutismus, se řadou opatření snažil pozvednout zemi zničenou třicetiletou válkou provedl daňovou a správní reformu, podporoval rozvoj zemědělství a manufakturní výroby, stavbu cest, kanálů a přístavů, zavedl v zemi funkční poštovní systém. Podporoval příliv nového obyvatelstva na

3 Územní rozvoj Braniborska-Pruska do nástupu Fridricha II.: opuštěná území v Braniborsku a ve Východním Prusku, nově příchozím poskytoval všestrannou podporu, snižoval jim např. i daně. Ve své zemi poskytl útočiště protestantům z habsburské monarchie i hugenotům z Francie (po zrušení ediktu nantského). Díky tomu vzrostl za jeho vlády počet obyvatel země z 600 tisíc na celý milión. Vysvětlete, co znamená rčení: Každý voják má ve své torně maršálskou hůl Symbolem rostoucí mezinárodní prestiže úspěšného Braniborska se stalo vyhlášení pruského království roku1701. Povyšování říšských knížat bylo výsadou císaře, který tradičně pocházel z rodu rakouských Habsburků. Titul pruského krále zvolil braniborský kurfiřt proto, že Východní Prusko nepatřilo do svazku zemí označovaných jako Svatá říše římská národa německého a přisvojení královského titulu mohlo být tedy uskutečněno bez ohledu na mínění císaře. Braniborský kurfiřt Fridrich III. ( ) využil příznivé mezinárodní situace a nechal se v Královci (Königsbergu) 18. ledna1701 korunovat pruským králem Fridrichem I. Při okázalé korunovační ceremonii si sám vložil korunu na hlavu a na hlavu své manželky a až poté se nechali oba pomazat. Který český král založil město Královec? Jak se tento přístav jmenuje dnes a kterému současnému státu patří? O pozvednutí prestiže nově povýšeného království se pruský král Fridrich I. staral i vedením nákladného dvora, velkolepou přestavbou sídelního města Berlína, stavbou nových zámků, podporou věd a umění vše po vzoru francouzských králů. Roku 1694 založil univerzitu v Halle, o několik let později Královskou akademii umění a Akademii věd v Berlíně. Prusko i za jeho vlády mělo pověst nábožensky tolerantního státu, na jehož území nacházeli azyl protestanti ze sousedních zemí či Židé z Polska. Pravým opakem svého uměnímilovného otce byl jeho syn Fridrich Vilém I. ( ), který položil pevné základy proslulého pruského militarismu. Organizace armády byla králi vzorem i pro organizaci státní správy a veřejného života. Vysocí armádní důstojníci se stali nejvyšší společenskou třídou v zemi. V tvrdě vojensky organizovaném státu zavedl nesmlouvavý úsporný Pruští vojáci v typických uniformách

4 režim, jehož obětí se stala i kdysi velkoryse podporovaná věda a umění. Vše se dělo pro armádu, více než 80% všech státních příjmů věnoval právě jí, jejím potřebám byla podřízena i hospodářská politika. Drastické omezení státních výdajů a vysoké daně přinesly očekávaný výsledek, státní příjmy pruského státu se zdvojnásobily. V armádě zavedl přísnou vojenskou disciplínu, prosadil tvrdý výcvik založený na ustavičném cvičení a manévrech, díky čemuž byla pruská armáda, jejíž početní stav se během jeho vlády zdvojnásobil (počtem mužů byla čtvrtou největší, za Francií, Ruskem a Rakouskem) považována za nejlepší v Evropě. Rozlohou bylo Prusko až na 10. a počtem obyvatelstva na 12. místě v Evropě dva milióny obyvatel království nestačily na doplňování armády, a tak byla část vojska verbována (až dvě třetiny) i v sousedních státech. Válečným konfliktům se však pruský král vyhýbal, armádu budoval především jako zastrašovací prostředek vůči sousedním státům. Byl zastáncem názoru, že mocná armáda a bohatá pokladna, aby se armáda udržela i v čase nouze, to nám může dát ve světě respekt. Jedinou výjimkou byla severní válka, kdy se Prusko stalo spojencem Ruska až v roce 1715, když už byla porážka Švédska takřka neodvratná. Odměnou mu byl zisk další části Pomořan včetně ústí řeky Odry a několika ostrovů v Baltském moři. Stejně jako jeho předchůdci podporoval Fridrich Vilém I. přistěhovalectví, zejména do řídce osídlených oblastí ve Východním Prusku, zakládání manufaktur, které vyráběly zbraně a vojenské uniformy. Od svých poddaných vyžadoval bezvýhradnou poslušnost, rád říkával: duše patří Bohu, všechen zbytek musí být můj. Friedrich Vilém I. (žil v letech ) byl už současníky přezdívaný kaprál na trůně nebo král vojáků bylo to kvůli jeho zálibě v armádě a tomu, že chodil celý život v modré pruské uniformě, Kdo byl kaprál? Jak lze rozumět rčení: Těžko na cvičišti, lehko na bojišti? Zjistěte, jak dlouho trvala za vlády Fridricha Viléma I. vojenská služba. Bývalé sídlo parlamentu Německé demokratické republiky Palác republiky bylo vybudováno v roce 1970 na místě berlínského kurfiřtského paláce, který byl poškozen během 2. světové války a v roce 1950 východoněmeckými komunisty zbourán. Budovu bývalého parlamentu ale v Berlíně dnes už nenajdeme díky zamoření zdraví škodlivým azbestem byla i ona stržena a uvažuje se, že by byla na jejím místě postavena věrná replika bývalého sídla braniborských kurfiřtů. V roce 1740 vystřídal spořivého, vojensky disciplinovaného krále jeho syn Fridrich II. Veliký ( ), který sám sebe prohlašoval za žáka osvícenství. Jeho nástup na pruský trůn byl proto provázen nadějemi na zásadní změnu ve fungování země. Ještě na počátku roku 1740 označoval Fridrich II. názory Machiavelliho za amorální, ale již za několik měsíců vpadl bez vypovězení války do sousedního bohatého Slezska. Na rozdíl od svého otce, který pečlivě budoval armádu, ale do žádných riskantních válek se nepouštěl, strávil prvních 23 let své vlády Fridrich II. na bojištích. Kromě válek o dědictví rakouské byl nucen uhájit nově nabyté Slezsko i ve válce sedmileté. Na úkor sousedních Kdo byl Machiavelli a jaké názory zastával ohledně postavení panovníka vůči ostatním?

5 zemí habsburské říše, Švédska a Polska se území i počet obyvatel Pruska během jeho vlády takřka zdvojnásobily. Za Fridricha II. měla stálá pruská armáda až mužů ve zbrani, takže v Prusku byl každý dvaatřicátý obyvatel vojákem, pro srovnání: v habsburské monarchii každý čtyřiašedesátý, ve Francii stočtyřicátý. Fridricha II. obdivovala celá řada filosofů i panovníků, vedle ruského cara Petra III. jej měl za svůj vzor i Josef II. Letohrádek Sanssouci byl vybudován v letech , v tomto rokokovém letním sídle u Postupimi trávil Fridrich II. všechen svůj volný čas. V letech zde hostil francouzského filosofa Voltaira, který v pruském králi viděl skutečného filosofa na trůně. Během svého pobytu v Prusku ale pochopil, že hlavním cílem politiky pruského krále je posílit vlastní moc a využít k tomu osvícenských myšlenek. Šalamoun Severu, jak mnozí nazývali sečtělého krále Fridricha II., pronesl na Voltairovu adresu proslulý výrok: Pomeranč se vymačká a kůra odhodí. Co měl Fridrich II. tímto výrokem na mysli? Reformní činností strávil druhou polovinu své dlouhé vlády. Kromě jiných opatření např. zrušil mučení (s výjimkou případů velezrady a vraždy), zavedl omezenou svobodu slova a tisku, povinnou školní docházku, podporoval zakládání dalších manufaktur a rozvoj obchodu, ve věcech víry byl stejně jako jeho předchůdci velmi tolerantní s výjimkou židů, které nechal vyloučit z veřejných služeb, zakázal jim zabývat se zemědělstvím, obchodem a vymáhal od nich vysoké peněžní daně. Rusko za Kateřiny II. Ruská carevna Kateřina II. ( ) patřila ve své době k nejproslulejším osvícenským panovníkům, sama se prohlašovala za rytíře svobody a zákonnosti. Voltaire v ní viděl dobrodějku lidstva, skutečnost však byla zcela odlišná. V rozporu se svými prohlášeními pokračovala Kateřina II. v utužování nevolnictví, veškeré její reformní úsilí směřovalo jen k posílení vlastní moci a vybudování vojensky silného ruského státu s pevnou ústřední vládou. Za její vlády se daně, které sedláci odváděli své vrchnosti, téměř zdvojnásobily, robota vzrostla natolik, že mužici měli čas na vlastní pole jen v noci a o svátcích. Statkáři nad nimi měli téměř neomezenou moc a mohli s nimi nakládat jako s otroky. Fridrich II. (žil v letech ) dětství a rané mládí budoucího dědice trůnu doprovázela přísná vojenská drezura. Hudbymilovný mladík, který hrál velmi dobře na flétnu a dokonce i skládal hudbu a vášnivě četl díla francouzských osvícenců, nesměl cestovat. Spolu s přítelem se rozhodl roku 1730 utéci před nesnesitelnou otcovou výchovou do zahraniční. Útěk se však nezdařil, princ i jeho společník byli zatčeni. Pruský král chtěl svého syna původně odsoudit za porušení disciplíny k trestu smrti, na nátlak sousedních panovníků však původní trest změnil, mladý Fridrich musel přihlížet popravě svého přítele, kterého zlákal k cestě do ciziny. Po krátkém věznění se však s otcem smířil, nastoupil službu v armádě a byl pověřen úkoly ve státní správě. Otec mu pak povolil ve chvílích volna studovat filozofii, skládat hudbu, hrát na flétnu či dopisovat si např. s Voltairem. Proč se Prusku také někdy přezdívalo Sparta Severu?

6 Šlechta své nevolníky volně prodávala a kupovala. V petrohradských novinách šlo najít celou řadu inzerátů typu: - Prodá se šestnáctiletá dívka dobrých mravů a zánovní kočár. - Prodá se celá rodina, nebo mladík a dívka jednotlivě. Mladík je silný, zdravý a umí česat dámy. Dívka je pěkná a urostlá, je jí 15 let, umí šít a vyšívat. Možno si je prohlídnout a koupit za rozumnou cenu. Kateřina II. se pohoršovala nad tím, že se lidé prodávají jako živé zboží, ale jediné, co zakázala, bylo používání kladívka při dražbách. Kateřina II. bývá označována jako Veliká hlavně díky úspěšné zahraniční politice, kterou navázala na imperiální politiku Petra I. Velikého. Za jejího panování Rusko získalo nová území, díky jimž počet obyvatel říše stoupl téměř o třetinu. počet obyvatel koncem 18. století Rusko Francie Turecko Rakousko Anglie s Irskem Prusko USA Zdroj: Milan Švankmajer Dějiny Ruska, s. 214 Ve válkách s Tureckem a Tatary získalo Rusko přístup k Černému moři, Kateřina II. připojila ke své říši navíc i Krym a Kubáň. Nově získaná území v jižních oblastech Ruska se měly stát novou Tauridou, jakýmsi kvetoucím rájem na zemi. Měl se o to postarat Kateřinin oblíbenec a rádce kníže Grigorij Potěmkin, který se do budování Nového Ruska pustil s velkým nadšením a začal zvát do téměř liduprázdných oblastí kolonisty téměř z celé Evropy. Jim i ruským rolníkům byla zdarma přidělována půda a na několik let byli osvobozeni od placení daní. Hlavním centrem Nového Ruska bylo v roce 1786 nově založené město Jekatěrinoslav (Jekatěrina je rusky Kateřina). Která současná města nesou jméno některého z panovníků? V roce 1787 podnikla Kateřina II. inspekční cestu na Krym. Mezi jinými se této cesty zúčastnil i Josef II. Záměrem panovnice bylo přesvědčit sousední panovníky o velikosti Ruska a získat je pro spojenectví v další válce s Tureckem. Ta měla Kateřině II. splnit dávný sen, dobýt Istanbul a ovládnout Bosporskou úžinu. To se však zásluhou Velké Británie, která se postavila na stranu slabého Turecka, nestalo a mír z roku 1792 pouze potvrdil územní zisky Ruska z předchozích let. Pro zvídavé: Proč se oblast Krymu nazývala Tauridou? Proč Kateřina II. usilovala o ovládnutí Bosporu a proč to vadilo Britům? Kateřina II. (žila v letech ), původně německá princezna Sofie Frederika Augusta z Anhaltu-Zerbstu [cerbstu], byla provdána za dědice ruského trůnu Petra III. Po šesti měsících od nástupu na trůn byl však neoblíbený panovník palácovým převratem s vědomím manželky svržen a ve vězení následně zavražděn. Kateřina, která se po příchodu do Ruska rychle přizpůsobila zdejším poměrům (přijala pravoslaví i nové jméno Kateřina) se stala carevnou. Vzdělaná, inteligentní, energická a cílevědomá panovnice se dokázala obklopit schopnými spolupracovníky, k nimž dlouhá léta patřil např. kníže GrigorijPotěmkin. Kateřina II. se snažila vzbuzovat dojem osvícenské panovnice, dopisovala si dokonce s Voltairem a Diderotem, sama byla dokonce literárně činná, sbírkou uměleckých předmětů dala např. základ pro dnešní Ermitáž. Carevna, která na počátku své vlády prohlásila: Bůh uchovej, aby byl na zemi některý národ spravedlivější a lépe prospíval - to by bylo neštěstí, jehož bych se nechtěla dožít za své vlády nevyřešila žádný ze základních problémů Ruska a svému nástupci synovi Pavlovi I. přenechala problematické dědictví rozsáhlou říši, hospodářsky i společensky stále více zaostávající za Evropou, s rostoucím státním dluhem. Jaký byl osud jejího nástupce?

7 S touto inspekční cestou je však také spojena historka o Potěmkinových vesnicích. Kníže Potěmkin dal na cestě, kudy měla jet carevna se svou suitou, postavit velkolepé paláce, cesty, po kterých se mělo jet, byly vyspraveny a fasády domů opraveny. Potěmkin ve snaze potěšit Kateřinu II. a představit sousedním státům prosperitu Ruska najal několik desítek malířů, aby podél Dněpru, po němž pluly koráby s carevnou a jejími hosty, vytvořili makety celých vesnic. Ve městech byly pravé jen hlavní ulice, průčelí bočních ulic tvořily opět jen kulisy. Na zástupu obyvatel vítajících carevnu se z dálky nepoznalo, že jde vesměs o převlečené vojáky. Ve vsích se doprovod carevny nestačil divit, že v každé chalupě je na stole pečená husa. Ti, kteří si nemohou dovolit husu, psala carevna přátelům v cizině, si dopřejí alespoň krůtu. Málokdo však tušil, že jde o jednu a tu samou husu, kterou přenášeli z jedné chalupy do druhé. O pravdivosti tohoto příběhu dnes mnozí historikové pochybují, jméno knížete Potěmkina je již neodmyslitelně spojeno s podvodem, Potěmkinovy vesnice se staly pojmem používaným na celém světě. Kde se v současné době využívá podobný princip klamné iluze, jakým se proslavil kníže Potěmkin? Největších územních zisků na západě pak dosáhlo Rusko díky svému podílu na trojím dělení Polska (1772, 1793 a 1795), kdy získalo rozsáhlé území pravobřežní Ukrajiny, Běloruska a Litvu. Na co poukazuje tato dobová karikatura? Jaký postoj má zřejmě autor karikatury k ruské carevně Kateřině II.? Rostoucí zatížení nevolníků, kteří pracovali nejen na poli, ale i ve více než 2000 manufakturách za velmi nelidských podmínek, vedlo k celé řadě nepokojů. Největší z nich vypuklo v 1773 na jihu Ruska a přerostlo v selskou válku. Povstání zahájili uralští kozáci, kteří postupně přicházeli o svá privilegia. Do jejich čela se postavil původně donský kozák Jemeljan Pugačov, který se vydával za dobrého cara Petra III, aby si získal důvěru prostých rolníků. Podařilo se mu vzbouřit téměř celé Povolží. K mužickému carovi se přidávali nespokojení rolníci, s jejich pomocí postupně ovládl téměř celou Kazaň, území svým rozsahem srovnatelné se střední Evropou. Zastavily jej až jednotky ruské armády pod vedením generála Suvorova, který se vracel spolu s vojskem z tureckého tažení. Povstání bylo poraženo, Pugačov byl zajat a roku 1775 v Moskvě popraven. Americký novinář, autor literatura faktu Clive Gifford zařadil Kateřinu II. Velikou mezi deset nejvýznamnějších panovníků, kteří ovlivnili svět. Vyhledejte v jeho knize, co ho vedlo k tomu, aby přiřadil Kateřinu II. k panovníkům jako byl Karel Veliký nebo Alexandr Veliký. Kateřinu II. velmi pobouřil svérázný cestopis Cesta z Petrohradu do Moskvy z roku Autor, úředník ministerstva zahraničí, sám poměrně bohatý šlechtic, v něm ostře odsoudil bezohlednou ruskou šlechtu: Jsme jako hladová sběř, jako nenasytné pijavice. Co ponecháváme rolníkovi? To, co mu nemůžeme vzít vzduch, ano pouze vzduch Za svou drzou kritiku ruských poměrů mu hrozil trest smrti, nakonec skončil tento osvícenec na deset let ve vyhnanství na Sibiři. Podobný osud stihl mnoho ruských intelektuálů, kteří se nechtěli smířit s ruskou zaostalostí. Zjistěte, kteří další významní ruští spisovatelé byli pronásledování za svůj kritický postoj k ruskému samoděržaví.

8 Jak se jmenoval jiný kozák, který skončil na popravišti za povstání proti carovi mnoho let před Pugačovem? Jemeljana Pugačova (žil v letech ) čekal původně stejný trest čtvrcení, osvícená Kateřina II. ale krutý rozsudek zrušila a dala Pugačovovi jen setnout hlavu. Vůdce masového rolnického povstání se stal jednou z historických osobností, které se dostaly do literatury. Zjistěte, ve kterém Puškinově díle, vystupuje Pugačov jako jedna ze stěžejních postav. Selská válka vedla Kateřinu II. k rozsáhlé reorganizaci říše, základní problém ruské společnosti, který představoval nevolnický systém, však neřešila, naopak, postavení ruského rolníka se v mnoha směrech ještě zhoršilo. Ruskou bylo nově rozděleno na padesát gubernií v čele s gubernátory jmenovanými a odpovědnými přímo panovnici. Tím se zlepšila kontrola centrálních úřadů nad celým rozsáhlým impériem. Zjistěte, jak se administrativně člení současná Ruská federace? Privilegia šlechty byla posílena, mohla se věnovat obchodu, nebo najít uplatnění v rozsáhlé státní správě. Pro šlechtu a děti z bohatých měšťanských rodin byly zřizovány nové školy, pro většinu carevniných poddaných bylo i základní vzdělání nedostupné. Jedním z největších problémů zaostalého Ruska bylo vzdělání. Petrohradská Akademie věd založená již Petrem I. již v roce 1725 zastávala v Evropě významné místo, ale ke vzdělání měla v Rusku přístup jen šlechta. Vznikly nové kadetní školy a dívčí institut ve Smolném, na jehož provoz vynakládala pro 200 žaček ze šlechtických rodin Kateřina II. více peněz než na rozvoj nižšího školství v celém Rusku, za celou dobu vlády Kateřiny II. nezískal v Rusku diplom jediný medik. Carevna Kateřina II. usilovala i o větší podřízení pravoslavné církve státu, odebrala klášterům majetek a duchovní začal nově platit stát. Stejně jako ostatní osvícenští panovníci podporovala zakládání nových manufaktur (nové zbrojovky vznikly na Urale), či rozvoj obchodu a řemesel. Po vypuknutí francouzské revoluce ale rezignovala na jakékoliv další osvícenské reformy, dokonce zakázala i šíření knih svého někdejšího oblíbence, Voltaira. Otázky a úkoly: 1. Které osvícenské reformy a proč panovníci označovaní jako filosofové na trůnu prosazovali? 2. Proč získal i pruský král Fridrich II. přízvisko Veliký? 3. Co bylo hlavní příčinou zaostalosti Ruska a co bránilo v jeho rychlejším vývoji? 4. Popište s pomocí mapy ve školním atlasu světa, odkud, kam se rozkládalo ruské impérium za vlády Kateřiny II. a srovnejte jeho rozlohu se současnou Ruskou federací. Slovníček pojmů: agrární stát stát založený na zemědělské produkci junkeři původně označení mladých šlechticů, později pruská vojenská šlechta militarismus politika, která upřednostňuje armádu, vše je podřizuje jejím potřebám suita též svita, doprovod Knihovnička: Clive Gifford 10 panovníků, kteří změnili svět Jindřiška Ptáčková Kateřina Veliká František Stellner Fridrich Veliký Milan Škvankmajer a kol. Dějiny Ruska; Kateřina II. Henri Troyat Kateřina Veliká Filmotéka: Kateřina Veliká [Catherine the Great], režie: John-Paul Davidson (2005) Kateřina Veliká [Catherine the Great], režie: Marvin J. Chomsky (1995) Tip na návštěvu divadla: Dmitrij Sergejevič Merežkovskij Pavel I.