Informace a komentář k Dohodě o usnadnění obchodu

Transkript

1 Informace a komentář k Dohodě o usnadnění obchodu Agreement on Trade Facilitation information and comments Alexej Sato 1 Potřeba zjednodušení a usnadnění procesů, spojených s přeshraničním pohybem zboží, se objevila již v závěru Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání počátkem 90. let a byla zanesena i do nově vzniklé dohody WTO, která uvádí, že: Zjednodušení a harmonizace mezinárodních obchodních procesů se týká zejména činností, postupů a formalit při shromažďování, prezentaci, komunikaci a zpracování dat, potřebných pro zajištění pohybu zboží v mezinárodním obchodě." 2 Nejistota vyplývající z neznalosti, jak bude probíhat přeshraniční odbavení zboží, zvyšuje rizikovost obchodních operací a přináší vícenáklady zejména těm článkům distribučního řetězce, které jsou nejméně schopné je nést. Zmíněná nejistota negativně působí také na domácí a zahraniční investory, kteří preferují efektivně fungující distribuční řetězce s minimálními logistickými náklady. Do procesu utváření Dohody o usnadnění obchodu se aktivně zapojila Mezinárodní obchodní komora (ICC) a další mezinárodní subjekty Světová banka, Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), instituce Organizace spojených národů (UN/CEFACT), nicméně s vědomím, že vedoucí úlohu si musí podržet WTO, která jako jediná může zajistit politickou podporu, potřebnou pro trvalé zlepšení globálního obchodu. Dohoda je určena jednak rozvojovým zemím, které v případě jejího přijetí a důsledného uplatňování mohou získat širší možnost zapojení do mezinárodního obchodu, ale také malým a středním podnikům, jejichž logistické a finanční zázemí, nezbytné pro realizaci mezinárodních obchodních transakcí je ve srovnání s nadnárodními společnostmi výrazně skromnější. Přijetí Dohody o usnadnění obchodu lze označit za významný výsledek jednání Ministerské konference, která proběhla v prosinci 2013 na Bali (Indonésie). Je jedním z mála dokumentů, jejichž přijetí se podařilo od ukončení Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání na celosvětovém fóru finalizovat a který by měl výrazně přispět dalšímu rozvoji mezinárodního obchodu. Světová banka každým rokem analyzuje délku trvání, dokumentaci, postupy a náklady, spojené s přeshraničním odbavením zboží v celkem 189 zemích světa a vydává o tom zprávu tzv. Doing Business Report. Z obsahu této publikace a dalších vyvozuje Mezinárodní obchodní komora ve své interní analýze, že přijetí Dohody o usnadnění obchodu může přinést roční nárůst objemu mezinárodního obchodu až o 950 mld. USD a v jeho důsledku také zvýšení světového HDP až o 440 mld. USD. 3 1 Doc. Ing. Alexej Sato, CSc - Vysoká škola ekonomická, Fakulta mezinárodních vztahů, katedra mezinárodního obchodu, sato@vse.cz 2 Evropská Společenství, Hufbauer G., 2013

2 Východiska Dohody WTO o usnadnění obchodu Na monitoring struktury a měření výše nákladů, spojených s přeshraničním pohybem zboží, byla ze strany mezinárodních organizací a institucí v minulosti zaměřena celá řada studií. Jejich výsledky byly použity v modelu Buy-Ship-Pay instituce UN/CEFACT, 4 který byl zvolen jako východisko pro formulaci textu Dohody. Buy-Ship-Pay model uvádí klíčové aktivity mezinárodního distribučního procesu, které jsou předpokladem pro zajištění spolehlivého a bezpečného průběhu obchodní operace při respektování obvyklých uzancí a zvyklostí. Uvedený model má následující strukturu: Prodej (Buy): Příprava objednávky formulace dodacích a platebních podmínek, potvrzení nebo změna objednávky, Dodání (Ship): Příprava k vývozu: knihování přepravy, pojištění, celní prohlášení, ostatní (např. vývozní licence), Vývoz: celní řízení, kontrola zboží, propuštění zboží, Přeprava: vyzvednutí zboží, přeprava a dodání zboží, přepravní dokumenty, ověření stavu dodávky, odesílací návěští (avízo), Příprava k dovozu: získání dovozní licence, knihování přepravy, otevření akreditivu, Dovoz: celní řízení, ověření stavu dodávky, kontrola zboží, převzetí zboží, Platba (Pay): Vyžádání platby (faktura), platební příkaz, realizace platby, výpis z účtu. Prvním praktickým krokem, nutným pro přípravu textu budoucí Dohody, bylo vytvoření pracovních skupin a provedení průzkumných a analytických prací, nutných pro posouzení dosavadních pravidel, platných v této oblasti, k čemuž došlo na konferenci WTO v Singapuru v roce Přípravné práce byly ukončeny a jejich výsledky shrnuty v závěrečné deklaraci, formulované na konferenci WTO v Dauhá v červenci Deklarace shledává rezervy zejména ve formulaci a praktické realizaci obsahu článků V (svoboda průvozu), VIII (formality při dovozu a vývozu) a X (uveřejňování a provádění obchodních předpisů) původní Dohody GATT z roku Svým členům, zejména ze skupiny rozvojových a nejméně rozvinutých zemí, proto ukládá za povinnost identifikovat možnosti a formulovat potřeby směřující k usnadnění obchodních operací a současně jim nabízí odbornou pomoc při implementaci příslušných opatření. Přestože řada studií prokázala očekávaný pozitivní přínos zjednodušujících opatření na přeshraniční obchod 7, některé z rozvojových zemí vyslovily své obavy ze zvýšených nákladů, spojených s jejich implementací. Články V, VIII a X pravidel GATT Proč se právě články V, VIII a X pravidel GATT staly východiskem pro formulaci nové Dohody? Uvedené články byly pracovní skupinou vytipovány proto, že výstižně charakterizují podstatu zjednodušujících procesů přeshraničním obchodě. Pro hladký průběh 4 UN/CEFACT, SITPRO, WTO, Rippel B., 2011.

3 přípravných prací bylo také daleko jednodušší vycházet z existujících ustanovení, než formulovat ustanovení zcela nová. Výchozí analytická metoda se tedy opírala o podrobné porovnávání obsahu uvedených článků původní dohody GATT s každodenní praxí, uplatňovanou v jednotlivých členských státech WTO. Článek V svoboda průvozu: Cílem článku V dohody je zajistit, aby členské státy umožnily svobodný průjezd pro přepravu zboží přes své území na území nebo z území jiných členských států WTO, a to tak, že: nebudou bránit tranzitní dopravě, působit jí zbytečná zpoždění či omezení a zatěžovat jí neodůvodněnými poplatky, budou respektovat doložku nejvyšších výhod při zacházení s tranzitním zbožím všech členských států WTO. WTO obsah článku vykládá tak, že členské státy mohou uložit pouze poplatky za přepravu jako takovou, včetně poplatků za administrativní výdaje, vyplývající z průjezdu nebo souvisejícími službami. Poplatky musí být přiměřené a nediskriminační. Každý členský stát je přitom povinen zacházet s výrobky v domácím tranzitu stejně, jako kdyby tyto výrobky byly přepravovány z místa odeslání do místa určení přes území jiného členského státu. Ačkoliv porušování článku V nepřinášelo v minulosti závažnější problémy, členské státy WTO přesto navrhly jeho revizi, a to ve formě některých upřesnění a doplňků: posílení principu nediskriminačního zacházení v národní legislativě, zavedení předvídatelných, snížených a zjednodušených poplatků, používání transparentních tranzitních formalit a dokumentů, respektování mezinárodních standardů, podpora regionálních tranzitních dohod, omezení inspekcí a kontrol, zavedení kvót pro volný tranzit. Článek VIII formality při dovozu a vývozu: Cílem článku VIII je zjednodušit dovozní a vývozní proces a snížit jeho náklady. Stanoví konkrétní právní povinnosti členských států, pokud jde o poplatky, které mohou být účtovány v souvislosti s dovozem a vývozem a sankce, které mohou být uloženy při porušení celních postupů. Uvádí také potřebu snížení množství a odstranění složitosti poplatků a formalit pro dovoz a vývoz, i když konkrétní právní kroky v tomto směru neukládá. Protože v minulosti bylo dodržování principů, stanovených v článku VIII, předmětem četných sporů, shodly se členské státy WTO, že je třeba tento článek podrobněji vysvětlit a doplnit o následující opatření: zajištění větší předvídatelnosti a spolehlivosti postupů, stanovení limitu pro poplatky odvozeného od nákladů, zjednodušení formalit a dokumentace, zajištění širšího uplatnění mezinárodních standardů, zřízení jednotného náhledu do dokumentace pro obchodníky (tzv. single-window), omezení kontrol zboží před jeho odesláním, povinného zastoupení celními deklaranty a konzulárních transakcí, urychlení odbavení a uvolnění zboží, umožnění širšího využití postupů, vycházejících z procesu řízení rizik a programu schválených obchodníků,

4 zavedení auditů po odbavení zboží. Článek X uveřejňování a provádění obchodních předpisů: Hlavní povinností členských států vyplývající z článku X je rychlým a dostupným způsobem zveřejňovat své zákony a zákonná opatření, zdržet se uplatňování těchto opatření před jejich zveřejněním a k uplatňování těchto opatření přistupovat jednotně, nestranně a přiměřeně. Členské státy mají též povinnost zřídit soudy nebo jiné instituce umožňující rychlou revizi a nápravu nesprávné aplikace správních předpisů ve správních záležitostech. Po analýze článku X navrhly členské státy některé změny a doplňky: zajištění snazšího přístupu k informacím pro obchodníky, využití moderních technologií pro zveřejnění (internet), zřízení informačních míst pro celní záležitosti, publikace a zajištění možnosti konzultace s dostatečným předstihem, poskytnutí možnosti předběžného řízení v celních záležitostech, zajištění možnosti odvolání pro obchodníky. Správnost pracovního postupu, navrženého pracovní skupinou, byla opakovaně ověřována v praxi, a to jak ve sféře komerční, tak i ve veřejné správě. 8 Výsledkem ověřování bylo potvrzení navrženého a zavedeného postupu. Nová Dohoda WTO o usnadnění obchodu Nová dohoda WTO o usnadnění obchodu má dvě části, z nichž, první je věnována charakteristice opatření pro usnadnění obchodu a závazkům členských států a druhá je zaměřena na implementaci opatření zejména v rozvojových a nejméně rozvinutých zemích (jinak též označovaná jako "princip zvláštního a diferencovaného zacházení"). Konkrétní navržená opatření mají formu článků s následujícím obsahem: 1. zveřejnění a dostupnost informací, 2. předchozí zveřejnění a konzultace, 3. předběžná rozhodnutí, 4. odvolání a opravné prostředky, 5. jiná opatření k posílení nestrannosti, nediskriminace a transparentnosti, 6. kázeň v poplatcích uložených v souvislosti s dovozem a vývozem, 7. uvolnění a odbavení zboží, 8. koordinace činnosti agentur přeshraničního styku, 9. pohyb zboží pod celním dohledem určeného k dovozu, 10. formality spojené s dovozem, vývozem a tranzitem, 11. volnost průvozu, 12. celní spolupráce. Pro účely kontroly plnění obsahu nově přijaté Dohody bylo stanoveno dvanáct systémových ukazatelů, které odpovídají jednotlivých kategoriím opatření. Výsledky předběžných výzkumů naznačují, že největší přínos pro snížení nákladů obchodních operací bude pravděpodobně pocházet z opatření týkajících se zefektivnění řízení a z předběžných rozhodnutí. Další možné úspory jsou očekávány z automatizace procesů a zefektivnění výběru poplatků. Předběžné výzkumy docházejí k závěru, že kumulativní potenciál snížení nákladů 8 Například: BAFICAA, 2007.

5 může dosáhnout až 10% z celkově vynaložených transakčních nákladů. 9 Jaké konkrétní výsledky tedy může přinést důsledná implementace jednotlivých článků nové Dohody? Transparentnost Požadavek průhlednosti, který řeší článek X původní Dohody GATT, je novelizován v článcích 1 až 5 nové Dohody: Článek 1 upřesňuje postup zveřejňování a zajištění dostupnosti informací a ukládá členským státům povinnost neprodleně" zveřejňovat širokou škálu konkrétních informací, týkajících se požadavků a postupů pro odbavení zboží pro dovoz nebo vývoz. Zahrnuje také popis postupů, obsah formulářů a dokumentů, sazeb cel a daní, pravidel pro klasifikaci a oceňování zboží pro celní účely, pravidel původu, tranzitních omezení a postupů, pokut, opravných prostředků, obchodních dohod a správy tarifních kvót. Členské státy mají povinnost zveřejňovat informace na internetu, a to zejména postupy, formuláře a dokumentaci, společně s informacemi o vnitrostátních informačních místech, která musí být pevně stanovena a oznámena WTO. Původní článek X Dohody GATT řešil pouze menší část z těchto požadavků (například celní hodnotu a klasifikaci zboží, sazby cel, daní a jiných poplatků). Konkretizace požadavků na průhlednost by měla usnadnit podnikatelům získání aktuálních informací o všech dovozních a vývozních postupech a požadavcích. Článek 2 nově ukládá členským státům povinnost konzultovat s podnikateli a dalšími zainteresovanými stranami obsah nově zaváděných právních a správních předpisů týkající se pohybu, odbavení a uvolnění zboží či jejich novelizaci. Doporučuje současně konání pravidelných konzultací mezi správními orgány, podnikateli a dalšími subjekty, které se podílejí na přeshraničním obchodě. Omezená možnost přímého kontaktu s pohraničními orgány za účelem konzultace o celních a dalších otázkách přeshraniční spolupráce bývala v minulosti předmětem častých stížností ze strany podnikatelů. Některé případy vyvolávaly v minulosti dokonce pochybnosti celních agentur, podnikatelů a dalších zúčastněných stran ohledně dodržování přeshraničních předpisů ze strany úředníků. Pravidelné konzultace se v budoucnu mohou stát prostředkem pro rozptýlení těchto obav a poskytnout podnikatelům i úředníkům příležitost diskutovat o nejúčinnějších a nejméně zatěžujících postupech pro dosažení společných cílů. Článek 3 nachází pro činnost členských států nový prostor tím, že doporučuje v současnosti již v mnoha členských státech používanou praxi předběžných rozhodnutí. Řadou výzkumů bylo zjištěno, že jde o jedno z nejúčinnějších opatření v rámci dohody o usnadnění obchodu. 10 Dovozci a vývozci se mnohdy setkávají s různými rozhodnutími o klasifikaci a původu zboží, v závislosti na celním úřadu nebo výběru hodnotících úředníků. Různá rozhodnutí mají za důsledek různou výši platební povinnosti a v konečném efektu i cenu výrobku, což vytváří nejistotu v celé obchodní operaci. Tato skutečnost může vést k přesunu dodavatelských řetězců do zemí s vyšší mírou jistoty, předvídatelnosti a spolehlivosti a má samozřejmě dopad i na další vývoj obchodu. Vzájemný nesoulad jednotlivých rozhodnutí bývá častým zdrojem sporů mezi celními úředníky a podnikateli. Nesprávné rozhodnutí ohledně oceňování a klasifikace zboží nebo stanovení původu může představovat netarifní překážku obchodu nebo naopak způsob, jak 9 Moïsé, E., Například: World Bank/IFC, 2013.

6 obejít oficiální tarifní záměr. Může také působit škody, pokud se podnikatelé uchýlí ke korupci ve snaze získat lepší zacházení pro své zboží. Předběžná rozhodnutí jsou závazná rozhodnutí celní správy, týkající se platných předpisů (např. určitých vlastností zboží, zařazení a původu zboží) a vystavená na žádost oprávněné osoby ještě před realizací dovozu nebo vývozu. Vlastník rozhodnutí jím získává právní jistotu, že se zbožím bude nakládáno v souladu s podmínkami rozhodnutí. 11 Usnadňují celní deklaraci a poté urychlují proces propuštění a celního odbavení, protože zařazení zboží bylo již předem stanoveno a je závazné pro všechny celní úřady po celou dobu jeho platnosti. Kromě toho zvyšují spolehlivost a předvídatelnost přeshraničních obchodních transakcí, snižují četnost sporů s celními orgány ohledně celního zařazení, oceňování a původu zboží (způsobilosti pro preferenční zacházení) a výrazně omezují prostor pro korupci. Dohoda o usnadnění obchodu konkrétně ukládá členským státům povinnost: vydávat předběžná rozhodnutí v přiměřené, časově přesně vymezené lhůtě žadateli, který podal písemnou žádost obsahující potřebné informace nebo písemně vysvětlit skutečnosti, proč byla žádost o vydání rozhodnutí zamítnuta. zaručit vykonatelnost předběžného rozhodnutí po přiměřenou dobu stanovené platnosti. zveřejnit způsob, jakým může zájemce požádat o vydání předběžného rozhodnutí a způsobu, jakým může požádat o přezkoumání rozhodnutí. publikovat předběžná rozhodnutí, která mohou být zajímavá pro ostatní zainteresované subjekty. Článek 4 rozšiřuje nad rámec článku X původní Dohody GATT ustanovení o odvolání a opravných prostředcích, jak správních, tak i soudních. Kromě celní správy mají mít možnost zasahovat do řešení i další správní orgány. Pokud obchodník usoudí, že byl rozhodnutím nebo opomenutím celní správy poškozen je třeba, aby měl možnost požádat celní správu o vysvětlení důvodů jejího rozhodnutí nebo opomenutí a právo odvolat se k příslušné instituci. Účelem práva na odvolání je chránit jednotlivce a podnikatele před rozhodnutím nebo opomenutím celní správy, které není v souladu s příslušnými zákony a předpisy. Přezkoumání původního rozhodnutí může být také vhodným nástrojem pro zajištění jednotného uplatňování právních a správních předpisů v budoucnu. Článek 5 ukládá členským státům nové povinnosti týkající se přeshraniční kontroly potravin, nápojů a krmiv. Mají povinnost včas vydávat upozornění a pokyny, související se zvýšením úrovně kontroly, uplatňovat je na příslušných místech vstupu zboží jednotně a zrušit je okamžitě, pominou-li okolnosti, které k jejich zavedení vedly. Dále jim ukládá povinnost informovat dovozce nebo jeho zplnomocněného zástupce o případech, kdy bylo zboží při prvním testu zadrženo a dát mu možnost otestování druhého vzorku, pokud o to požádá. Cílem zdravotních kontrol je chránit spotřebitele před výrobky, které mohou být po uvedení na trh nevhodné pro lidskou spotřebu. V případě, že je závadné zboží součástí dávky, šarže nebo zásilky, úřady často předpokládají, že závadná je celá dávka, šarže nebo zásilka. To platí i pro kontrolované krmivo pro zvířata nebo zvířata určená k výrobě potravin. Ověření zdravotních rizik by mělo být založeno na dostupných vědeckých důkazech a prováděno nezávislým, objektivním a transparentním způsobem. Vzhledem k tomu, že náklady spojené s případnou ztrátou celé údajně závadné zásilky nesou podnikatelé, měla by jim být dána možnost druhé kontroly, která může mít odlišný výsledek, což jim tento článek nové Dohody umožňuje. 11 WCO, 2002.

7 Poplatky a formality při dovozu a vývozu Články 6 až 12 řeší používání poplatků a formalit při dovozu, vývozu a tranzitu a reagují na obsah článků V a VIII původní Dohody GATT. Článek 6 ukládá členským státům povinnost přiblížit výši poplatků spojených s dovozem a vývozem skutečným nákladům, spojeným s poskytnutými službami. Ukládá jim také povinnost zveřejňovat výši poplatků, provádět jejich pravidelnou revizi a nevybírat poplatky před datem jejich zveřejnění. Pokuty by měly být ukládány a vyměřovány pouze osobám za porušení zákonů nebo předpisů skutečně odpovědným, při vyloučení možného střetu zájmů. Uložené sankce by měly být úměrné míře porušení zákona či předpisu. Správní orgány by měly preferovat zejména preventivní opatření a neukládat nepřiměřené sankce, které mohou vést k omezení obchodních aktivit. Článek 7 stanoví postupy, které mají členské státy zavést nebo naopak zachovat pro odbavení a uvolnění zboží v dovozu, vývozu nebo tranzitu. Jde vesměs o osvědčené postupy již dříve používané v celním řízení a doporučené Světovou celní organizací. 12 Nová Dohoda ukládá členským státům povinnost využívat takových postupů, které by umožnily předkládat dokumentaci a informace v elektronické podobě tak, aby přeshraniční odbavení mohlo být zahájeno ještě před příchodem dováženého zboží na hranici, což poté urychlí jeho propuštění. Zavazuje také členské státy k tomu, aby poskytly podnikatelům možnost elektronické platby cel a dalších celních poplatků. Každý členský stát má povinnost používat takových postupů, které umožní propuštění zboží do režimu dovozu nebo vývozu ještě před ukončením celního řízení, pokud jsou splněny všechny další zákonné požadavky. Zajištění ve formě záruky nebo jiného zajišťovacího prostředku může žádat jen do výše předpokládaného celního dluhu. Členské státy mají povinnost provozovat vhodný systém řízení rizik a zaměřit se na celní kontroly zásilek s nejvyšší mírou rizik, což dává možnost rychlejšího propuštění zásilek s nižší mírou rizik. Zůstává jim zachována možnost provádění náhodných celních kontrol jakýchkoliv zásilek, avšak vždy v souladu s obvyklými celními postupy a zásadami procesu řízení rizik. Kontrolní systém by měl být provozován tak, aby po ukončení celního řízení umožnil ověření shody dokumentace podnikatelů s dokumentací celní správy. Průměrná doba, nutná pro uvolnění zboží, by měla být zveřejňována, což by mělo ukázat, že zboží není v držení správních orgánů nepřiměřeně dlouho. Další usnadnění obchodu ze strany členských států by měl poskytnout speciální režim zacházení pro tzv. "schválené hospodářské subjekty". V posledních letech vypracovaly celní orgány program, který některým subjektům umožňuje využít řady výhod, jakými jsou například rychlejší uvolnění zboží, snížení počtu a zjednodušení dokumentů či omezení fyzických kontrol. Vybraní obchodníci jsou na základě schválených kritérií považováni za "důvěryhodné, pokud je jejich dokumentace dlouhodobě v souladu s příslušnými předpisy a je zde předpoklad, že tomu tak bude i nadále. Podmínky a požadavky pro "schválené hospodářské subjekty byly v novelizované verzi publikovány v červnu WCO, WCO, 2012.

8 Členské státy jsou kromě toho zavázány přijmout nebo zachovat postupy, umožňující zrychlené uvolnění zboží, které vstoupilo do země jako letecké nákladní kargo. Jedná se o vstřícný krok, který má umožnit udržení konkurenční schopnosti globálních dodavatelských řetězců, fungujících v režimu dodávek just-in-time. Dohoda také členským státům ukládá povinnost zajistit urychlené propuštění zboží podléhajícího rychlé zkáze, umožnit jeho správné skladování před uvolněním, včetně propuštění do skladovacího zařízení na žádost dovozce. 14 Článek 8 řeší povinnost členských států zajistit, aby orgány, zodpovědné za pohraniční kontroly pro dovoz, vývoz a tranzit zboží vzájemně spolupracovaly a koordinovaly svou činnost. Zlepšení vzájemné spolupráce mezi státy se má týkat následujících okruhů problémů: přizpůsobení pracovních dnů a úředních hodin na hraničních přechodech, přizpůsobení postupů a formalit celního odbavení zboží, harmonizace sběru a výkaznictví dat a koordinace procesů odbavení, výstavba a využívání společných budov, zařízení a vybavení na hraničních přechodech, společné ověřování obsahu zásilky a provádění fyzické kontroly, vzájemné sdílení dat a koordinace dalších případných kontrol, vytvoření jediného kontrolního místa na hraničních přechodech. Článek 9 se zabývá pohybem zboží určeného k dovozu pod celním dohledem a ukládá členským státům, aby toto zboží bylo v maximální možné míře přepravováno pod celním dohledem od svého vstupu až do chvíle doručení jinému celnímu úřadu. Tento postup má urychlit průchod zboží přes hraniční přechody a zajistit jeho odbavení až ve vnitrozemí. Článek 10 se zaměřuje na zjednodušení dovozních, vývozních a tranzitních formalit a na snížení počtu a zjednodušení obsahu požadovaných dokumentů. Jakmile nová Dohoda vstoupí v platnost, budou mít členské státy povinnost přezkoumat své dokumentární požadavky pro dovoz, vývoz a tranzit a zaměřit své úsilí na rychlé uvolnění a odbavení zboží. Dále budou mít povinnost urychleně odstranit taková restriktivní opatření, jejichž užití není nadále potřebné. Dohoda dále vyzývá členské státy, aby jejich orgány přijímaly tištěné nebo elektronické kopie dokumentů těch případech, kdy je to možné, a to zejména případech, kdy jsou originály prokazatelně v jejich držení. Doporučuje také řídit se osvědčenými postupy mezinárodních standardů (jako je například doporučení UN/CEFACT), 15 a podílet se na revizi a dalším vývoji mezinárodních norem. Od členských států bude vyžadováno, aby vytvořily a provozovaly správu předložené dokumentace na principu jednoho okna (tzv. single-window). Tedy tak, aby dokumentace byla pro všechny účastníky logistického procesu dostupná z jednoho místa, v ideálním případě elektronicky. Využití principu jednoho okna považují členské státy za ideální nástroj pro usnadnění obchodu. Jeho vytvoření však bude vyžadovat aktivní zapojení všech zainteresovaných, včetně přeshraničních orgánů a institucí. Nová Dohoda zakazuje provádět kontroly před odesláním zboží, pokud je jejich jediným cílem stanovení sazebního zařazení zboží a určení celní hodnoty. Jiné typy kontrol před odesláním mají být povoleny i nadále, členské státy se však vyzývají, aby je v praxi omezily. Kontroly před odesláním zboží provádí řada členských států s tím, že pomáhají zajistit dodržování předpisů. Jiné státy však zastávají názor, že jsou tyto kontroly zbytečné a 14 Matsuda, S., UN/CEFACT, 2012.

9 nákladné, představují technickou překážku obchodu a žádají zrušení této praxe. UNCTAD ve své studiu prokázala, že tyto kontroly mají vliv až na 20% realizovaného obchodu. 16 Dohoda také členským státům zakazuje zavádět taková opatření, která by vedla k povinnému zastupování v celním řízení prostřednictvím celních deklarantů (brokerů). Povinné použití je vnímáno jako zdroj zbytečných transakčních vícenákladů. Členské státy mají také povinnost zveřejňovat vnitrostátní opatření, týkající se používání celních deklarantů (brokerů) a zajistit, aby podmínky výkonu jejich služeb byly transparentní a objektivní. Každý členský stát má také povinnost zajistit, aby společný postup pro uvolnění a odbavování zboží na hranicích a dokumentární požadavky byly jednotné a použitelné na celém jeho území. Účelem tohoto ustanovení je zajistit předvídatelnost používaných postupů jak pro obchodníky, tak i pro pohraniční orgány. V rámci ustanovení Dohody mají členské státy obchodníkům také zajistit možnost uskladnění nebo vrácení zboží, odmítnutého pro dovoz z důvodu nedodržení hygienických, fytosanitárních nebo technických předpisů. Umožňuje členským státům i nadále dovážet zboží v rámci režimu dočasného použití a dovážet nebo vyvážet zboží v rámci režimu aktivního nebo pasivního zušlechťovacího styku a poskytuje jim možnost uplatnit nárok na úplné nebo částečné osvobození od cla a daně. Článek 11 navazuje na ustanovení článku V původní Dohody GATT a opakuje, že každý členský stát má zacházet se zbožím v tranzitu stejně, jako kdyby bylo přepravováno na místo určení bez vstupu na území tohoto členského státu. Členským státům je také uložena povinnost odstranit všechny předpisy a nařízení pro tranzitní dopravu, která nejsou potřebná nebo jejichž ustanovení mohou být řešena způsobem méně omezujícím obchod. Žádné nové poplatky nad rámec správních nákladů, stanovených již v článku V GATT, by neměly být na tranzitní dopravu přes území členského státu ukládány, poplatky by měly být omezeny pouze na kompenzaci nákladů, spojených s poskytováním tranzitní služby. Nově bylo členským státům uloženo: podpořit fyzické oddělení tranzitní dopravy jiných dovozních a vývozních přeprav, zajistit, aby formality, požadavky na dokumentaci a celní kontroly zboží v tranzitu nebyly zatěžující více, než je nezbytné pro identifikaci zboží a zajištění podmínek tranzitu, zajistit, že zboží nebude podléhat dalším celním kontrolám poté, co bylo uvedeno do režimu tranzitu, a že nebude během tranzitu podléhat technickým směrnicím a posuzování shody, umožnit podání a zpracování tranzitních dokladů předem, ukončit tranzitní operaci ihned, jakmile zboží v tranzitu dosáhlo místa určení a opustilo území členského státu, uvolnit bez zbytečného prodlení složené záruky. Přijatá opatření by měla v krátké době přinést výrazné zjednodušení tranzitu zboží. Ze strany podnikatelské veřejnosti se však očekává, že budes plnění přijatých opatření v jednotlivých přepravních koridorech sledovat a o případných závažných porušeních informovat příslušné instituce. Článek 12 uvádí podmínky a požadavky ke zlepšení celní spolupráce. Hlavním cílem nové Dohody je vytvořit předpoklady pro sdílení informací a zajistit koordinaci celních kontrol, při zachování důvěrnosti držených informací. 16 UNCTAD, 2013.

10 Článek stanoví postupy, které mají členské státy dodržovat při vyžádání informací od celních orgánů v jiném členském státě za účelem ověření údajů, uváděných v celním prohlášení o dovozu nebo vývozu. Informace je třeba vždy vyžadovat písemnou formou, při čemž orgán, kterému je žádost podána, má povinnost neprodleně požadované informace poskytnout, a to v rozsahu, který má k dispozici. Získané informace jsou považovány za důvěrné a nesmějí být zveřejněny bez písemného svolení. Článek také uvádí důvody pro odložení nebo odmítnutí žádosti, včetně důvodu nedostatečné reciprocity při řešení podobného požadavku druhé strany. Z jeho obsahu rovněž vyplývá, že členské státy mohou vstoupit nebo udržovat v platnosti dvoustranné, vícestranné nebo regionální dohody o sdílení a výměně celních informací a údajů. Přínosnou součástí Dohody je výzva členským státům, aby vypracovaly dobrovolné systémy sebekontroly (autokorekce) při dodržování předpisů, které by účastníkům správního řízení umožnily z vlastního popudu a beztrestně korigovat nalezené nedostatky, zatímco u nezapojených účastníků by byla aplikována přísnější opatření. Řada podnikatelů při této příležitosti argumentuje tím, že dlouhodobá a soustavná snaha o dodržování předpisů by měla být zohledněna. Nízké sankce za mnohdy bezvýznamné přestupky jsou nákladné a kontraproduktivní. Celní správa by se proto měla zaměřit zejména na rizikové obchodníky, vytipované v procesu řízení rizik. Očekává se, že vzájemná spolupráce celní správy a podnikatelské sféry by měla přinést pozitivní výsledky. Postup uvedení nové Dohody do praxe bylo ponechán na rozhodnutí jednotlivých členských států. Podnikatelské kruhy by samy měly mít zájem na tom, aby přijatá Dohoda našla uplatnění v praxi a najít způsob, jak její aplikaci prostřednictvím vnitrostátních mechanismů prosadit. Má-li být využití nové Dohody efektivní, je třeba zajistit pravidelný a intenzivní dialog mezi zástupci podnikatelské sféry a těmi orgány a institucemi, které mají přeshraniční pohyb zboží v gesci. Prozatímní pracovní skupina by po přijetí nové Dohody měla být nahrazena stálým fórem Komisí WTO pro usnadnění obchodu, která by dohlížela na fungování Dohody a plnění jejích cílů. Závěr Na základě celé řady vypracovaných studií 17 očekávají členské státy pozitivní přínos nově uzavřené Dohody (tzv. "win-win" výsledek), podaří-li se její ustanovení zavádět dostatečně plynule a flexibilně. Zejména rozvojovým a nejméně rozvinutým zemím byl dán k provedení reforem dostatek času, kterého v případě potřeby mohou využít. Ustanovení nové Dohody počítají s postupným procesem implementace, založeným na individuálním posouzení národních potřeb a nabízejí i možnost technické pomoci a podpory při budování logistických kapacit. Dohoda se stane pro všechny připravené členské státy závaznou v celém rozsahu od jejího vstupu v platnost. Členské státy však současně uznávají, že někteří členové budou potřebovat materiální, technickou a odbornou pomoc, než budou moci beze zbytku plnit všechny povinnosti, ke kterým se zavázaly. Vybraným státům bude proto umožněno zavádět opatření uvedená v Dohodě diferencovaně, podle různých kategorií závazků: do kategorie A jsou zařazeny členské státy, které mají povinnost zavést přijatá opatření ihned po vstupu dohody v platnost, 17 například Wilson, J. S., 2004.

11 do kategorie B jsou vybrány členské státy, které mají k zavedení přijatých opatření stanoveno přechodné období, do kategorie C, jsou zařazeny ty členské státy, které mají pro realizaci určeno přechodné období a kterým je třeba pro implementaci poskytnout odbornou a technickou pomoc a podporu pro vybudování logistických kapacit. Jednotlivé státy sdělí WTO své požadavky ohledně zařazení do skupiny B a C na základě analýzy vlastních možností a potřeb. Pokud tak neučiní, budou automaticky zařazeny do skupiny A. Pro zařazení do kategorie C si každý stát, kterého se to týká, vyžádá technickou pomoc a/nebo pomoc při vybudování logistických kapacit, aby mohl zajistit plnění nové Dohody. Poté každý dotčený členský stát oznámí WTO očekávaný termín realizace. Pro účely plynulého přechodu z kategorie C do kategorie B byl vypracován systém indikátorů včasného varování. Závazky jednotlivých států jsou nedílnou součástí Dohody a členské státy se dohodly na jejich zveřejnění. Podnikatelská sféra se tak dozví, od kdy má určitý stát v úmyslu konkrétní opatření aplikovat a od kdy tedy může usnadnění obchodu očekávat. Zveřejnění časového harmonogramu zaváděných opatření vystaví každý členský stát zájmu zainteresované sféry, která tím současně získá možnost navrhovaná opatření doplňovat či modifikovat. V případě, že implementace některých opatření bude vyžadovat změny ve vnitrostátních technických či právních normách a předpisech, lze za účelem plnění závazků z Dohody vést s dostatečným předstihem konzultace či diskuse. Spolupráce podnikatelské sféry se státními orgány, odpovědnými za implementaci Dohody, může také otevřít možnost technické pomoci či podpory při výstavbě logistických kapacit. Literatura: [1] Úřední věstník Evropských společenství č. L 336/3 ze dne : Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace. [2] Hufbauer G., Schott J.: Payoff from the World Trade Agenda 2013, ICC Research Foundation, August [3] UN/CEFACT: Trade Facilitation Implementation Guide, Geneva, October [4] SITPRO: A Guide to the WTO Trade Facilitation Negotiations, SITPRO Ltd., London, Revised Edition, April [5] WTO: Notes on the scope and application of Articles V, VIII and X, Geneva, January [6] Rippel, B.: Africa Trade Policy Notes No. 27, World Bank, Washington DC, November [7] BAFICAA: Report of the East Africa Arusha Workshop: Business Action for Improving Customs Administration in Africa, June [8] Moïsé, E., Orliac T. a Minor P.: Trade Facilitation Indicators: The Impact on Trade Costs, OECD Trade Policy Working Papers, No. 118, OECD Publishing [9] World Bank/IFC (2013). Doing Business 2014: Understanding Regulations for Small and Medium-Size Enterprises, the World Bank Group, Washington, DC, October [10] WCO: International Convention on the Simplification and Harmonization of Customs Procedures (Revised Kyoto Convention), Brussels, [11] WCO: The SAFE Framework of Standards to Secure and Facilitate Global Trade. World Customs Organization, Brussels, June 2012.

12 [12] Matsuda, S.: The Time Release Study as a performance measurement tool for a supply chain and an international corridor, World Customs Journal, Volume 6, No. 1, Brussels, [13] UN/CEFACT: Trade Facilitation Implementation Guide, Geneva, October [14] UNCTAD: Non-Tariff Measures to Trade: Economic and Policy Issues for Developing Countries, United Nations Publication ISSN , [15] Wilson, J. S., Mann, C. L. and Otsuki, T.: Assessing the Potential Benefit of Trade Facilitation: A Global Perspective, World Bank Policy Research Working Paper, Washington, D.C., February 2004.