Zásada opatrnosti v účetnictví bank v kontextu současného vývoje

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Zásada opatrnosti v účetnictví bank v kontextu současného vývoje Diplomová práce Vedoucí práce: Dr. Ing. Jana Gláserová Bc. Soňa Hajdová Brno 2013

2

3 Touto cestou bych chtěla mnohokrát poděkovat vedoucí diplomové práce Dr. Ing. Janě Gláserové za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi pomohly při vypracování této diplomové práce. Současně bych chtěla poděkovat své rodině a přátelům za podporu při studiu.

4 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Zásada opatrnosti v účetnictví bank v kontextu současného vývoje vypracovala samostatně na základě materiálů, které řádně cituji a uvádím v seznamu literatury. V Brně dne 12. prosince 2012

5 Abstract Hajdová, S. The principle of prudence in bank accounts in the light of current developments. Diploma thesis. Brno: Mendel University in Brno, This diploma thesis deals with the issue of provisioning in bank accounting according to the Czech legislation and possible introduction of dynamic provisions. The first part of the thesis describes the provisioning including accounting treatment and tax deductibility. In the next section is an analysis of selected indicators of credit risk of the banking sector and then two banks falling into the category of medium-sized banks. Subsequently is examined and assessed the procyclicality of the financial system and in particular creation of dynamic provisioning as a tool to reduce the procyclical behaviour of banks. Keywords Business cycle, expected loss, specific provisions, procyclicality, dynamic provisioning, banking regulation Abstrakt Hajdová, S. Zásada opatrnosti v účetnictví bank v kontextu současného vývoje. Diplomová práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, Diplomová práce se zabývá problematikou tvorby opravných položek v účetnictví bank dle platné české legislativy a možným zavedením dynamických opravných položek. V první části práce je popsána tvorba opravných položek včetně jejich účetního zachycení a daňové uznatelnosti. V další části práce je provedena analýza vybraných indikátorů kreditního rizika celého sektoru bank a poté dvou bank spadajících do kategorie bank středních. Následně je rozebrána a posouzena procykličnost finančního systému a především tvorba dynamických opravných položek, jako nástroje omezení procyklického chování bank. Klíčová slova Hospodářský cyklus, očekávaná ztráta, specifické opravné položky, procykličnost, tvorba dynamických opravných položek, bankovní regulace

6 Obsah 6 Obsah 1 Úvod a cíl práce Úvod Cíl práce Metodika Banka a její podnikatelská činnost Bilance banky a výkaz zisků a ztrát Bilance banky Výkaz zisků a ztrát Řízení rizika v bankách Úvěrové riziko Pravidla angažovanosti Úvěrové limity Tvorba a účetní zachycení rezerv a opravných položek k pohledávkám bank dle platné české legislativy Kategorizace pohledávek Selhání dlužníka Individuální a portfoliový přístup Tvorba opravných položek k pohledávkám Metoda diskontování očekávaných budoucích peněžních toků Metoda koeficientů Statistické modely Rezervy k podrozvahovým položkám Účetní zachycení rezerv a opravných položek k pohledávkám bank vůči klientům Daňové aspekty rezerv a opravných položek Dopad harmonizace účetních systémů na výkaznictví bank Analýza vybraných indikátorů kreditního rizika bank Analýza vybraných indikátorů kreditního rizika pro sektor bank... 39

7 Obsah Analýza vybraných indikátorů kreditního rizika zvolených bank Současná diskuze o procykličnosti finančního systému Procyklické chování českých bank Tvorba dynamických opravných položek Zavedení dynamických opravných položek ve Španělsku, Kolumbii a Peru Španělsko Kolumbie Peru Kritika španělského modelu tvorby dynamických opravných položek Dopad jednotlivých modelů tvorby opravných položek na složky účetní závěrky Reakce světových regulátorů a navrhovaná opatření Basel III Kapitálový konzervační polštář Proticyklický polštář Reakce IASB a FASB Závěr 72 9 Literatura 77

8 Seznam obrázků 8 Seznam obrázků Obr. 1 Vývoj celkových úvěrů a HDP 39 Obr. 2 Meziroční změny úvěrových pohledávek bez selhání v sektoru bank 40 Obr. 3 Meziroční změny úvěrových pohledávek se selháním v sektoru bank 41 Obr. 4 Meziroční změny opravných položek tvořených ke klasifikovaným úvěrům 43 Obr. 5 Výše pohledávek za klienty ve vybraných bankách v jednotlivých letech (v mld. Kč) 44 Obr. 6 Vývoj hodnot ukazatele NPLs ratio vybraných bank a celého sektoru bank 46 Obr. 7 Vývoj hodnot ukazatele NPLs coverage ratio vybraných bank a celého sektoru bank 47 Obr. 8 Vývoj rezerv k úvěrovým rizikům v rámci podrozvahových položek vybraných bank (v mil. Kč) 48 Obr. 9 Koncept očekávané a neočekávané ztráty v případě úvěrového rizika 50 Obr. 10 Potencionální události vedoucí k tvorbě oprávek 54 Obr. 11 Porovnání aktuálně platného a dynamického modelu tvorby opravných položek 55 Obr. 12 Vývoj požadavků na strukturu a výši kapitálových zdrojů 68

9 Seznam tabulek 9 Seznam tabulek Tab. 1 Základní struktura bilance banky 14 Tab. 2 Výkaz zisků a ztrát 16 Tab. 3 Kategorizace pohledávek 21 Tab. 4 Schéma poskytnutí střednědobého úvěru z pohledu banky 30 Tab. 5 Procentuální struktura úvěrového portfolia sektoru bank 41 Tab. 6 Vypočítané hodnoty ukazatele NPLs ratio pro bankovní sektor (v %) 42 Tab. 7 Opravné položky ke klasifikovaným pohledávkám (v mld. Kč) 42 Tab. 8 Vypočítané hodnoty NPLs coverage ratio pro bankovní sektor (v %) 43 Tab. 9 Vypočítané hodnoty ukazatele NPLs ratio vybraných bank (v %) 45 Tab. 10 Vypočítané hodnoty NPLs coverage ratio pro vybrané banky (v %) 47 Tab. 11 Zachycení opravných položek k pohledávkám ve vztahu k hospodářskému cyklu a jeho dopady dle platných účetních předpisů 63 Tab. 12 Hypotetické zaúčtování specifické a dynamické opravné položky v analytické evidenci 64 Tab. 13 Hypotetické účetní zachycení proticyklických opravných položek s využitím rezerv 65

10 Úvod a cíl práce 10 1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod Od poloviny roku 2007 se světové ekonomiky potýkají s finanční krizí. Na počátku se šířila nejistota z amerického trhu nemovitostí, kde došlo ke vzniku ohromné spekulativní cenové bubliny. Především v jižních oblastech USA došlo od roku 2000 do konce roku 2006 k závratnému růstu cen nemovitostí. S růstem cen nemovitostí je zpravidla spojena nadměrná úvěrová expanze, kdy dochází k uvolňování podmínek pro získání nejen hypotečních úvěrů. K úvěrovému boomu také značnou měrou přispělo udržování základní úrokové sazby na velmi nízké úrovni. Na přelomu roku 2006 a 2007 však tato bublina začala "splaskávat", značný pokles cen nemovitostí se projevil v poklesu hodnoty cenných papírů krytými hypotečními úvěry. Právě investice do amerických postupovaných cenných papírů si po roce 2000 velmi oblíbily nejen americké, ale také evropské banky, investiční instituce, penzijní fondy a životní pojišťovny. Následné potíže spojené s podřadnými hypotečními cennými papíry vedly k vážným potížím investiční banky Bear Stearns, která byla poté převzata finanční skupinou JP Morgan. Negativní vývoj pokračoval i v roce 2008, došlo ke krachu jedné z největších investičních bank Lehman Brothers či uvalení nucené správy na hypoteční agenturu Freddie Mac a Fannie Mae. Problémy se natolik rozšířily, že se začalo hovořit o globální finanční krizi projevující se nejen jako krize úvěrová, ale také jako krize likvidity a investiční. V souvislosti s touto krizí se však projevilo, jakými nedostatky trpí regulační opatření amerických a také evropských regulátorů finančních trhů. Ukázalo se, jak nedostatečně operativní a včasné jsou jejich reakce na vzniklou situaci. Kritika se nevyhnula ani ratingovým agenturám, jimž bylo velmi vyčítáno neadekvátní a především pomalé hodnocení bonity. Dalším skutečně velmi významným nedostatkem, který je předmětem této diplomové práce, je procyklický charakter finančního systému, úvěrové dynamiky a tvorby opravných položek k úvěrovým pohledávkám bank. Všechny tyto uvedené skutečnosti přispívají k prohloubení krize, a proto je nutné neodkladně je začít řešit. Regulátoři všeobecně vítají a podporují úsilí směřující k napravení uvedených nedostatků. Snahou je zlepšit účetní praktiky, především zavedení účetních opatření a metod, které povedou k vyšší míře obezřetnosti a k větší transparentnosti činnosti bank včetně jimi podstupovaných rizik. Značná pozornost je v současné době věnována účetnímu zachycení finančních nástrojů, především úvěrů a s nimi spojenými opravnými položkami. Mezi navrhovaná opatření se řadí také v současné době hojně diskutovaná tvorba dynamických opravných položek, na které se v této diplomové práci zaměřuji. Ačkoliv stále probíhá řada debat mezi představiteli jednotlivých světových institucí i odbornou veřejností, dosud nebyla v této oblasti nalezena mezinárodní shoda. Jednotlivé země hledají možné způsoby, jak potlačit

11 Úvod a cíl práce 11 procyklické chování bank a zároveň podpořit jejich zdraví a větší odolnost pro případný příchod krize další. Z tohoto důvodu je účetní zachycení úvěrů, jejich odpisování a model tvorby opravných položek stále mezi jednotlivými zeměmi odlišný. Protože v současné době není vydána podrobnější a ucelená, v českém jazyce psaná publikace, věnující se problematice dynamických opravných položek a jejím alternativám, může tato diplomová práce sloužit čtenářům k získání určitého přehledu o dění v dané oblasti. 1.2 Cíl práce Cílem diplomové práce je zhodnotit a posoudit současné postupy uplatňované při tvorbě opravných položek dle platné české legislativy a následně posoudit možné dopady zavedení aktuálně diskutovaných dynamických opravných položek jako nástroje pro tlumení výkyvů v úvěrové dynamice v průběhu hospodářského cyklu. 1.3 Metodika Při vypracování diplomové práce jsem využila základní metodické postupy, mezi které patří: deskripce (z lat. description, popsání) představuje popis zkoumané problematiky, jevu či procesu, analýzy (z řec. ana lyó, rozvazovat, rozebírat) - znamená rozbor, metodu zkoumání složitějších skutečností rozkladem na jednodušší, používá se v situacích, kdy chceme dospět k jistým výsledkům na základě detailního poznání podrobností, syntézy (z řec. syn-thesis, skládání) - chápeme jako proces spojování dvou nebo více částí do jednoho celku, tedy jde o souhrn výsledků zjištěných na základě provedené analýzy, komparace (z lat. comparare, srovnávat) obecně znamená porovnávání nebo také srovnávání určitých jevů, prvků či vzorků a následné stanovení jejich rozdílů či shodností. Před samotným vypracováním diplomové práce jsem prostudovala odbornou literaturu vztahující se k tématu této diplomové práce. Práce se člení na několik částí. V úvodu práce popisuji činnost banky jako podnikatelského subjektu, který čelí různým rizikům, snaží se je sledovat a řídit. Dále je popsána bilance banky a výkaz zisků a ztrát, které podávají jejich uživatelům rozsáhlé informace o hospodaření dané banky. V další části práce uvádím, jakým způsobem je tvorba a účetní zachycení rezerv a také opravných položek k pohledávkám upravena právními předpisy platnými v České republice, včetně jejich uznání

12 Úvod a cíl práce 12 z hlediska platných daňových předpisů. Zmiňuji také dopad harmonizace účetních systémů na výkaznictví bank v uvedené oblasti. Následně je uvedena analýza vybraných indikátorů kreditního rizika bank, respektive nejprve jsou analyzována data zveřejněná za celý bankovní sektor, uveřejňovaná Českou národní bankou ve Zprávách o výkonu dohledu a dále Zprávách o finanční stabilitě. Dále je provedena analýza vybraných bank ze sektoru bank středních, konkrétně Raiffeisenbank a GE MoneyBank. Veškerá data vycházejí z jimi zveřejňovaných výročních zpráv. V další části práce se již věnuji velmi aktuální problematice, a to procykličnosti finančního systému a možnostem jejího omezení. V práci je také rozebráno, zdali se procyklicky chovají také banky v České republice. Následně se zaměřuji na v současné době velmi diskutované téma tvorby dynamických opravných položek jako nástroje pro tlumení procykličnosti činnosti bank, jejich podstatu a smysl, zkušenosti s jejich aplikací do praxe, klady i zápory včetně kritických výtek znějících z řad odborné veřejnosti vůči jejich fungování. Je provedeno také zhodnocení, do jaké míry bylo naplněno jejich poslání a splněny předem stanovené cíle. Zmíněny jsou i reakce a názory světových regulátorů na výše uvedený nástroj a jimi navrhované alternativy. V analýze jsou využity pro vyhodnocení kreditního rizika především indikátory non performing loans ratio (NPLs ratio) a coverage ratio (NPLs coverage ratio), což jsou ukazatele, které hodně využívají také některé mezinárodní finanční instituce, jako je například Mezinárodní měnový fond nebo Evropská centrální banka. Ukazatel non performing loans ratio (NPLs ratio), který vyjadřuje míru úvěrů v selhání, lze vyjádřit jako: NPLs t BL L t t kde BLt představuje výši úvěrů v selhání k určitému časovému okamžiku a Lt představuje výši úvěrových pohledávek k určitému časovému okamžiku v hrubém vyjádření. Dalším ukazatelem je coverage ratio, který vyjadřuje schopnost krytí špatných úvěrů bankou a lze jej vyjádřit jako: CR t OP t NPL t Kde OPt představuje výše opravných položek k určitému časovému období a NPLt představuje úvěry v selhání rovněž k určitému časovému období. (1)

13 Banka a její podnikatelská činnost 13 2 Banka a její podnikatelská činnost Banku, pomineme-li banku centrální, můžeme chápat jako podnikatelský subjekt, který však má na rozdíl od podniků v jiných odvětvích řadu specifických rysů, odlišné postavení a význam pro ekonomiku. Ačkoliv je zde sledován stejný cíl jako u ostatních podniků (maximalizace zisku či tržní ceny akcií), podléhají banky podstatně přísnějším pravidlům. Mezi základní právní předpisy vztahující se k činnosti bank řadíme zákon č. 21/1992 Sb., o bankách ve znění platných předpisů. Bankovní prostředí je dále upraveno opatřeními a vyhláškami České národní banky, které upřesňují a doplňují podmínky stanovené ve výše uvedeném zákoně. Základní činností bank je finanční zprostředkování, tedy přijímání vkladů, poskytování úvěrů a provádění platebního styku. Kromě finančního zprostředkování řadíme mezi funkce bank dále emisi bezhotovostních peněz, provádění platebního styku či zprostředkování finančního investování na peněžním a kapitálovém trhu. V praxi však existuje řada bank, které se zaměřují na některé typy obchodů či klientů, určité typy obchodů naopak neprovádí. Proto na trhu působí více druhů bank s odlišnou činností. (2) 2.1 Bilance banky a výkaz zisků a ztrát Bilance banky neboli rozvaha a výkaz zisků a ztrát nám podávají mnoho informací o činnosti banky, a to jak o rozsahu, zaměření i o její rizikovosti. Kvalita informací, uvedených v rozvaze a výkazu zisků a ztrát, je dána také kvalitou účetních pravidel. Přes značný pokrok je stále kvalita vykazovaných informací (tedy věrné a přesné zachycení situace v dané bance) dána schopností bank správně ocenit svá aktiva a pasiva. Zvýšená pozornost by se měla zaměřit především na poskytované úvěry, které tvoří významnou část aktiv komerčních bank. (3) Bilance banky Bilance banky zahrnuje jednak rozvahu, ale také podrozvahu, přičemž obě se člení na aktiva a pasiva. Jednoznačné vymezení rozdílu mezi rozvahou a podrozvahou není jednoduché, avšak obecně lze říci, že v rozvaze jsou zaznamenána aktuální aktiva a pasiva, naopak podrozvaha zahrnuje aktiva a pasiva budoucí. Uplatnění tohoto zdánlivě jednoduchého pravidla je v praxi často komplikované, navíc samotná struktura a obsah podrozvahy banky je velmi různorodá. Obchody zachycené v podrozvaze však nelze podceňovat, neboť samotné zařazení obchodu do rozvahy, případně do podrozvahy, nevypovídá o jeho významu pro banku (z hlediska výnosů, nákladovosti nebo rizikovosti).

14 Banka a její podnikatelská činnost 14 Tab. 1 Základní struktura bilance banky Aktiva Pasiva Pokladní hotovost a vklady u centrální banky 1 Závazky vůči bankám a družstevním záložnám Státní bezkupónové dluhopisy a ostatní cenné papíry přijímané centrální bankou k refinancování Závazky vůči klientům Pohledávky za bankami a družstevními záložnami Závazky z dluhových cenných papírů Pohledávky za klienty Ostatní pasiva Dluhové cenné papíry Výnosy a výdaje příštích období Akcie, podílové listy a ostatní podíly Rezervy Účasti s podstatným vlivem Podřízené závazky Účasti s rozhodujícím vlivem Základní kapitál Dlouhodobý nehmotný majetek Emisní ážio Dlouhodobý hmotný majetek Rezervní fondy 2 Fondy z přecenění a ostatní oceňovací Ostatní aktiva rozdíly Nerozdělený zisk nebo neuhrazená Pohledávky za upsaný základní kapitál ztráta z předchozích období Náklady a příjmy příštích období Zisk nebo ztráta za účetní období Aktiva celkem Pasiva celkem Podrozvahová aktiva Podrozvahová pasiva Poskytnuté přísliby a záruky Přijaté přísliby a záruky Poskytnuté zástavy Přijaté zástavy Pohledávky ze spotových operací Závazky ze spotových operací Pohledávky z pevných termínových operací Závazky z pevných termínových operací Pohledávky z opcí Závazky z opcí Hodnoty převzaté do úschovy, do správy Odepsané pohledávky a k uložení hodnoty předané do úschovy, do správy a k uložení Hodnoty převzaté k obhospodařování Hodnoty předané k obhospodařování Podrozvahová aktiva celkem Podrozvahová pasiva celkem Zdroj: (3) 1 V praxi položku vkladů u centrální banky označujeme jako povinné minimální rezervy a dobrovolné rezervy. Nesmíme však rezervy na straně aktiv zaměňovat s rezervami na straně pasiv! 2 Lze říci, že rezervní fond je používán podobným způsobem jako rezervy, rozdílem však je, že rezervní fond je vytvářen ze zisku po zdanění a slouží ke krytí neočekávaných ztrát banky.

15 Banka a její podnikatelská činnost 15 Rozvaha nám podává obraz o struktuře majetku banky a zdrojích jeho financování. Obchody, které nepředstavují bezprostřední, avšak budoucí pevnou nebo potencionální pohledávku či závazek, jsou zachyceny v podrozvaze (například poskytnuté a přijaté přísliby a záruky, poskytnuté a přijaté zástavy atd.). Rozhodne-li se banka poskytnout určitou záruku za svého klienta, představuje to pro ni úvěrové riziko. Nicméně do úvěrového rizika vstupuje i v situaci, kdy sama banka je beneficientem záruky. Avšak pokud banka poskytne určitou formu záruky a dojde k vyplacení peněz, čelí riziku, že se jí peníze nemusí vrátit. V opačném případě, kdy je banka beneficientem z přijaté záruky, čelí riziku, že jí nebudou vyplaceny peněžní prostředky, na které má na základě smluvně ujednaných podmínek nárok. (3) Výkaz zisků a ztrát Výkaz zisků a ztrát zobrazuje veškeré náklady a výnosy banky za dané období, a tedy vykázaný hospodářský výsledek. Ve výkazu zisků a ztrát je zachycena i tvorba a rozpuštění opravných položek. Opravnou položku můžeme definovat jako účetní zachycení poklesu hodnoty určitého aktiva, kdy odhadovaná výše částky, kterou by banka v současnosti získala zpět, klesne pod hodnotu uvedenou v účetnictví banky. Dle Dvořáka (3) opravné položky tvoříme k těmto aktivům: k pohledávkám z finančních a jiných než finančních činností s výjimkou pohledávek, které účetní jednotka nabyla a určila k obchodování, k cenným papírům drženým do splatnosti a dluhovým cenným papírům pořízeným v primárních emisích a neurčených k obchodování, k účastem s rozhodujícím nebo podstatným vlivem neoceněných ekvivalencí, k podílům v jiných než akciových společnostech, které nejsou považovány za účasti s rozhodujícím nebo podstatným vlivem, k dlouhodobému hmotnému a nehmotnému majetku. Naopak opravné položky se netvoří: na zvýšení hodnoty aktiv 3, k závazkům, k aktivům oceňovaným reálnou hodnotou nebo ekvivalenci, k aktivům, k nimž se vztahuje zajišťovací derivát a tímto derivátem je zajištěna hodnota vyšší nebo rovna ocenění aktiva v účetnictví. 3 Opravné položky je možné tvořit maximálně do výše hodnoty ocenění v účetnictví.

16 Banka a její podnikatelská činnost 16 Tab. 2 Výkaz zisků a ztrát 1. Výnosy z úroků a podobné výnosy 2. Náklady na úroky a podobné náklady 3. Výnosy z akcií a podílů 4. Výnosy z poplatků a provizí 5. Náklady na poplatky a provize 6. Zisk nebo ztráta z finančních operací 7. Ostatní provozní výnosy 8. Ostatní provozní náklady 9. Správní náklady 10. Rozpuštění rezerv a opravných položek k dlouhodobému hmotnému a nehmotnému majetku 11. Odpisy, tvorba a použití opravných položek a rezerv k dlouhodobému hmotnému a nehmotnému majetku 12. Rozpuštění opravných položek a rezerv k pohledávkám a zárukám, výnosy z dříve odepsaných pohledávek 13. Odpisy, tvorba a použití opravných položek a rezerv k pohledávkám a zárukám Rozpuštění opravných položek k účastem s rozhodujícím a podstatným vlivem 15. Ztráty z převodu účastí s rozhodujícím a podstatným vlivem, tvorba a použití opravných položek k účastem s rozhodujícím a podstatným vlivem 16. Rozpuštění ostatních rezerv 17. Tvorba a použití ostatních rezerv 18. Podíl na ziscích nebo ztrátách účastí s rozhodujícím nebo podstatným vlivem 19. Zisk nebo ztráta za účetní období z běžné činnosti před zdaněním 20. Mimořádné výnosy 21. Mimořádné náklady 22. Zisk nebo ztráta za účetní období z mimořádné činnosti před zdaněním 23. Daň z příjmů 24. Zisk nebo ztráta za účetní období po zdanění Zdroj: (3) 4 Platí, že odpisy, tvorba opravných položek a rezerv se zobrazí v nákladech banky, naopak použití nebo rozpuštění opravných položek a rezerv se promítne navýšením výnosů banky. Odpisy, opravné položky i rezervy vykazujeme dle druhu aktiv, samostatně vždy rozpuštění rezerv a opravných položek, ke kterému dochází z důvodu jejich nepotřebnosti, a odpisy a tvorba a použití rezerv a opravných položek. (3)

17 Banka a její podnikatelská činnost Řízení rizika v bankách Stejně jako každý podnikatelský subjekt i banka čelí celé řadě rizik, která však v bankovním sektoru mohou mít podstatně závažnější dopad nejen na banku samotnou, ale zároveň na celou ekonomiku. Z tohoto důvodu je nutné tyto rizika sledovat a řídit je, což stojí každou banku nemalé množství finančních prostředků. Management banky se musí rozhodovat, jaké míře rizika je schopen a ochoten čelit ve vztahu k (z dlouhodobého hlediska) prvořadému cíli, kterým je maximalizace zisku. Banka je také povinna, vzhledem k objemu rizik, které podstupuje, držet určitý objem kapitálu. Rizika, která banku ohrožují, můžeme členit následovně: 1. Úvěrové riziko - banka se snaží předejít situaci, kdy dlužník není schopný nebo ochotný splatit své závazky. 2. Tržní riziko - souvisí s pohyby úrokových sazeb, měnového kurzu, cen akcií či jiných aktiv (tedy pod tržní riziko řadíme riziko úvěrové, měnové, akciové či komoditní). Banka zde čelí riziku ztráty vzniklé změnou tržních cen na finančních trzích. 3. Riziko likvidity - o tomto riziku hovoříme tehdy, pokud banka postrádá dostatek finančních prostředků k pokrytí svých finančních závazků v době, kdy se stanou splatnými nebo v případě neschopnosti financování svých aktiv. 4. Operační riziko - jde o riziko ztráty banky v důsledku selhání a nedostatků vnitřních procesů, selhání lidského faktoru nebo také vlivem vnějších události (například v důsledku špatného obchodního rozhodnutí banky, ztráty dobrého jména nebo také riziko spojené se zaváděním nového bankovního produktu na trh). 5. Ostatní rizika - zahrnují celou škálu rizik, mezi niž řadíme riziko změny podmínek regulátorem, riziko neprosaditelnosti kontraktů (spojeno s právními aspekty) nebo také případná nedostatečnost velikosti kapitálu ve vztahu k podstupovaným rizikům při své činnosti. Jak již bylo uvedeno výše, banka veškerá rizika sleduje a vyhodnocuje s cílem předejít a zamezit potencionálním možným problémů. Proto v dostatečném předstihu musí zavést příslušná opatření a činit vhodné kroky, jako: identifikace rizika, jeho včasné zachycení, měření rizika a jeho následné vyhodnocení, pravidelné přezkoumání rizika a porovnání aktuální velikosti rizika s požadovanou (či snesitelnou, maximální) velikostí, omezování rizika, tedy kroky vedené k zavedení takových opatření, které způsobí pokles ztrát z podstupovaných rizik (těmito opatřeními jsou například zavedení limitů nebo požadovaných zajištění). (4)

18 Banka a její podnikatelská činnost Úvěrové riziko Vzhledem k problematice, která je předmětem této diplomové práce, je vhodné se zaměřit na riziko úvěrové. Úvěrové riziko v podstatě značí, že klient nebo obchodní partner nedodrží sjednané podmínky a tím vznikne bance ztráta. Toto riziko vyplývá z platebních neschopností nebo z toho, že subjekt nechce plnit své závazky. Pro měření úvěrového rizika rozlišujeme dvě jeho složky: pravděpodobnost defaultu, tj. pravděpodobnost vzniku kreditní události v důsledku níž vznikne bance ztráta, expozice v riziku, tj. výše ztráty, která vznikne bance v důsledku nesplacení úvěru. Tyto závazky například představují splatné úvěry a úrok z nich, dluhopisy, které má banka ve svém portfoliu, závazky z poskytnutých záruk, závazky plynoucí z mezinárodních transakcí a peněžních obchodů. Příčiny úvěrového rizika mohou záviset na rozhodnutích banky týkajících se alokace aktiv (hovoříme o interních příčinách), nebo naopak vůbec nemusí záviset na těchto rozhodnutích (jde tedy o externí příčiny). Z hlediska řízení úvěrového rizika rozlišujeme: riziko nesplnění závazku druhou stranou zahrnující riziko klienta, riziko země, riziko transferu, riziko nedostatečné diverzifikace aktiv atd., inherentní riziko produktu, které je dáno výší ztráty v důsledku nesplnění závazku druhé strany, jde o riziko určující výši potencionální ztráty, přesněji obsahuje riziko jistiny a úroků, riziko náhradního obchodu (při nesplnění závazku druhou stranou vznikne otevřená pozice, kterou je nutno zajistit novým obchodem) a riziko zajištění (banka nepokryje plně ztrátu pomocí zajišťovacího instrumentu). Úvěrovému riziku se banky brání důkladným prověřováním bonity klientů či obchodních partnerů, využíváním různých zajišťovacích instrumentů a diverzifikací struktury klientů. (5) Pravidla angažovanosti Pravidla angažovanosti představují jeden z nástrojů regulace České národní banky. 5 Jedná se o limity určitých druhů úvěrů, pohledávek a majetkových účastí (nejen) obchodních bank. Smyslem stanovení pravidel angažovanosti (a tedy limitování úvěrů a pohledávek) je zajištění diverzifikace bankovních aktiv a zabránění přílišné koncentraci rizik, kdy by platební neschopnost jednoho z klientů mohla ohrozit činnost samotné banky. 5 Viz vyhláška č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry

19 Banka a její podnikatelská činnost 19 Konkrétně jsou stanoveny limity ve vztahu k jednotlivým klientům, skupině ekonomicky spjatých klientů, členům vedení, akcionářům, zaměstnancům, pobočkám a sesterským a dceřiným společnostem a také limity majetkových účastí. Ve vyhlášce je stanoven horní limit koncentrace pohledávek 6 vůči jednomu klientovi ve výši 25% vlastního a dodatkového kapitálu banky sníženého o odčitatelné položky. Limitní hranice nejsou dle vyhlášky stanoveny například pro pohledávky vůči centrálním vládám. Dále také vůči centrálním bankám, které by byly jako nezajištěné ohodnoceny rizikovou váhou 0% dle standardizovaného přístupu. (2) Úvěrové limity Při řízení úvěrového rizika na úrovni banky jsou využívány úvěrové limity, určované a schvalované vrcholovým vedením banky. Samostatné rozhodování o jednotlivých úvěrových obchodech by bylo pro banku prakticky nemožné, proto využívají tyto limity jako určité hranice při rozhodování příslušných pracovníků o udělení úvěru. Cílem je, aby se při respektování a dodržování stanovených limitů banka nevystavovala přílišnému riziku z koncentrace, tedy riziku úvěrovému a současně bylo možné přesně stanovit pravomoc a odpovědnost za poskytnuté úvěry. Obecně jsou tyto limity členěny na limity k jednotlivým klientům a pro ekonomicky spjaté skupiny klientů, limity odvětvové a limity pro jednotlivé země (případně regiony). (4) 6 Dle vyhlášky jde o expozici představovanou aktivem uvedeným v rozvaze v jeho účetní hodnotě nebo o podrozvahovou položku v účetní hodnotě po odečtení rezerv. Při stanovení výše pohledávek je možné však promítnout některé formy zajištění.

20 Tvorba a účetní zachycení rezerv a opravných položek k pohledávkám bank dle platné české legislativy 20 3 Tvorba a účetní zachycení rezerv a opravných položek k pohledávkám bank dle platné české legislativy 3.1 Kategorizace pohledávek Dle vyhlášky České národní banky č. 123/2007 Sb. o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry klasifikuje banka jednotlivé pohledávky. Předmětem posuzování jsou pohledávky z finančních činností. Jako pohledávky z finančních činností označujeme pohledávky vzniklé z výkonu činností vyplývajících z bankovní licence, zejména poskytnuté úvěry, pohledávky z finančního leasingu, pohledávky z vkladu, pohledávky ze záruk, pohledávky z akreditivů, pohledávky z faktoringu, zálohy na pořízení cenných papírů poskytnuté na dobu delší než 30 kalendářních dnů, pohledávky vzniklé z prodejů cenných papírů s odkladem splatnosti prodejní ceny na dobu delší než 30 kalendářních dnů, pohledávky vzniklé z prodejů cenných papírů nevypořádaných do 30 dnů po stanoveném dni vypořádání. Do pohledávek z finančních činností se nezahrnují pohledávky vzniklé z držení cenných papírů, pohledávky z derivátů a pohledávky z jiných než finančních činností, zejména pohledávky z pracovně-právních a obdobných vztahů, poskytnuté provozní zálohy nebo zálohy na pořízení hmotného a nehmotného majetku, pohledávky z prodeje zásob, hmotného a nehmotného majetku. Příslušenstvím pohledávky rozumíme úroky a poplatky spojené s pohledávkou. Při posuzování pohledávky z finanční činnosti bankou, tedy zjišťování zda je pohledávka v selhání či nikoliv, není zohledňováno zajištění této pohledávky. K zajištění 7 se přihlíží až v momentu vyčíslení ztráty ze znehodnocení, tedy ve chvíli zjišťování, zda došlo k poklesu účetní hodnoty pohledávky. Tedy zajištění neovlivní zařazení pohledávky do některé z kategorií pohledávek (standardní, sledované atd.), avšak promítne se do výše ztráty ze znehodnocení a zprostředkovaně také do nákladů na tvorbu opravných položek. 7 Pokud klient nechce nebo z určitého důvodu nemůže dostát svým závazkům vůči bance, má banka možnost uspokojit své pohledávky mobilizací sjednaných záruk a tím předejít ztrátám, kterým by banka jinak neměla možnost zamezit. Úvěrové záruky dle jejich formy obecně členíme na osobní (kdy kromě příjemce úvěru za pohledávku dále ručí třetí osoba) a věcné (banka má právo na dané majetkové hodnoty, které jsou v majetku poskytovatele zajištění, což je zpravidla příjemce úvěru).

21 Pohledávky se selháním dlužníka Pohledávky bez selhání dlužníka Tvorba a účetní zachycení rezerv a opravných položek k pohledávkám bank dle platné české legislativy 21 Tab. 3 Kategorizace pohledávek Kritéria a Kategorie standardní sledované nestandardní pochybné ztrátové 8 Zdroj: (6) Pravděpodobnost úplného splacení není důvodu pochybovat pravděpodobné úplná úhrada nejistá, avšak částečné splacení je vysoce pravděpodobné úplné splacení je vysoce nepravděpodobné, částečné splacení je možné a pravděpodobné úplné splacení je nemožné, pohledávka uspokojena pouze částečně ve velmi malé částce Placení splátek jistiny a příslušenství, doba po splatnosti splátky řádně hrazeny, žádná z nich není po splatnost i déle než 30 dní hrazeny s dílčími problémy, avšak žádná z nich není po splatnosti déle než 90 dní splátky hrazeny s problémy, avšak žádná z nich není po splatnosti déle než 180 dní hrazeny s problémy, avšak žádná z nich není po splatnosti déle než 360 dní splátky jistiny nebo příslušenství jsou po splatnosti déle než 360 dní Poslední restrukturalizace pohledávek za dlužníka z důvodu zhoršení finanční situace více než 2 roky více než 6 měsíců x x x Selhání dlužníka O selhání dlužníka mluvíme v situaci, kdy: lze předpokládat, že dlužník pravděpodobně nesplatí svůj závazek řádně a včas, aniž by věřitel přistoupil k uspokojení své pohledávky ze zajištění, alespoň jedna splátka jistiny nebo příslušenství jakéhokoliv závazku dlužníka vůči věřiteli je po splatnosti déle než 90 dnů; k této podmínce povinná 8 Mezi ztrátové řadíme také pohledávky za dlužníkem na jehož majetek byl prohlášen konkurz.

22 Tvorba a účetní zachycení rezerv a opravných položek k pohledávkám bank dle platné české legislativy 22 osoba nemusí přihlížet, pokud částka po splatnosti není významná s tím, že práh významnosti stanoví povinná osoba s ohledem na to, jakou částku nevymáhá při odpisu pohledávky. Signálem, že dlužník pravděpodobně nesplatí svůj závazek vůči věřiteli řádně a včas, aniž by věřitel přistoupil k uspokojení své pohledávky ze zajištění, je například dle 49 vyhlášky č. 123/2007 Sb.: neuplatnění principu časového rozlišení u expozice 9 neboli příslušenství expozice se neúčtuje do období, s nímž časově a věcně souvisí, provedení úpravy ocenění expozice na základě významného poklesu úvěrové kvality zaznamenaného až po vzniku expozice, očekávání, že expozice bude prodána s významnou ekonomickou ztrátou, související s úvěrovou, souhlas věřitele s nucenou restrukturalizací expozice 10, skutečnost, že byl podán návrh na úpadkové řízení vůči dlužníkovi, skutečnost, že dlužník je osobou v úpadku nebo je pravděpodobné, že se jí stane, s tím, že tato skutečnost nebo toto očekávání by mohly ohrozit nebo zpozdit splacení závazku dlužníka vůči povinné osobě nebo osobě v regulovaném konsolidačním celku, existují jiné relevantní a významné faktory včetně finanční a ekonomické situace dlužníka. Jestliže u expozice, u které došlo předtím k selhání, již nepůsobí žádné okolnosti, které by mohly způsobit selhání dlužníka, může na ni být pohlíženo jako na expozici bez selhání. U retailových expozic lze aplikovat definici selhání dlužníka na úrovni transakce. Pokud má banka nebo družstevní záložna více pohledávek z finančních činností za stejným dlužníkem a některá z nich naplňuje znaky selhání dlužníka, jsou všechny pohledávky za dlužníkem zařazeny do kategorie pohledávek se selháním dlužníka a v jejím rámci do stejné podkategorie pohledávek. V případě, že jednotlivě posuzovaná pohledávka splňuje zároveň kritéria pro zařazení do více kategorií, banka ji zařadí do nejhorší z těchto kategorií. Restrukturalizovanou pohledávku banka nebo družstevní záložna zařazuje v okamžiku restrukturalizace do podkategorie, ve které tato pohledávka byla nebo měla být zařazena před restrukturalizací. Je-li banka nebo družstevní záložna schopna prokázat, že míra rizika nesplacení této pohledávky oproti stavu před restrukturalizací poklesla, může ji zařadit do lepší podkategorie, 9 Pod pojmem expozice rozumíme aktivum nebo podrozvahovou položku. 10 Nucená restrukturalizace nastává, je-li dlužníkovi poskytnuta úleva, protože věřitel vyhodnotil, že by mu pravděpodobně vznikla ztráta, pokud by tak neučinil. Z ekonomických či právních důvodů spojených s finanční situací dlužníka mu tudíž úlevu, kterou by jinak neposkytl, udělil. Jedná se zejména o přepracování plánu splátek, snížení úrokové míry, prominutí úroků z prodlení, odklad splátek jistiny nebo příslušenství.

23 Tvorba a účetní zachycení rezerv a opravných položek k pohledávkám bank dle platné české legislativy 23 pokud je zachován soulad v přístupu k pohledávce i pro účely kapitálové přiměřenosti; tím nejsou dotčena ustanovení, která vymezují standardní a sledovanou pohledávku. Banka je povinná alespoň jednou za čtvrtletí prověřit správnost zařazení pohledávek do kategorií a podkategorií a následně v souladu s výsledky zjištění provádí příslušné změny v jejich zařazení. Správnost zařazení objemově nevýznamných pohledávek může prověřovat i v delší periodě než čtvrtletně, nejméně však jednou ročně, pokud to odpovídá charakteru pohledávky nebo dlužníka a pokud je schopna prokázat dostatečnou obezřetnost při uplatňování takového postupu. (6) Individuální a portfoliový přístup Dle 199 vyhlášky ČNB 123/2007 banka posuzuje, jestli nedošlo ke snížení účetní hodnoty (neboli znehodnocení) jednotlivých pohledávek nebo portfolia pohledávek s obdobnými charakteristikami vzhledem k úvěrovému riziku (dále jen "portfolium stejnorodých pohledávek"). U jednotlivě posuzovaných pohledávek hodnotí banky danou pohledávku samostatně a následně ji zařadí do odpovídající kategorie v závislosti na: 11 finanční a ekonomické situaci dlužníka se zohledněním dalšího předpokládaného vývoje, nedodržení smlouvy dlužníkem, provedení restruktururalizace pohledávky, vnějších ekonomických, politických a legislativních faktorech, očekávání, že na základě finanční situace dlužníka dojde k soudnímu prohlášení konkurzu na jeho majetek. (5) Portfoliový přístup banka uplatňuje u jednotlivě posuzovaných pohledávek, u nichž jednotlivě nezjistila znehodnocení. V tomto případě banka ještě posuzuje, zda došlo ke znehodnocení portfolia stejnorodých jednotlivě neznehodnocených pohledávek. Pokud banka nemá více stejnorodých pohledávek, portfoliový přístup neuplatňuje. Banka dále může uplatňovat portfoliový přístup u jednotlivě nevýznamných stejnorodých pohledávek 12. Objektivním důkazem snížení rozvahové hodnoty portfolia stejnorodých standardních pohledávek, k němuž došlo v důsledku událostí, které nastaly po vzniku pohledávek, je existence pozorovatelných dat, která indikují snížení 11 Detailněji viz podkapitola Banka může posuzovat snížení rozvahové hodnoty portfolií jednotlivě nevýznamných pohledávek, a to s využitím statistických modelů, jestliže ocenění každé pohledávky zařazené do portfolia nepřevýšilo k okamžiku uskutečnění účetního případu menší z těchto dvou hodnot, a to pět miliónů korun nebo jedno promile celkové čisté částky rozvahové hodnoty aktiv banky.

24 Tvorba a účetní zachycení rezerv a opravných položek k pohledávkám bank dle platné české legislativy 24 očekávaných budoucích peněžních toků z tohoto portfolia, ačkoli toto snížení nelze ještě identifikovat podle jednotlivých pohledávek zařazených do portfolia. Mezi indikátory snížení očekávaných budoucích peněžních toků z portfolia stejnorodých standardních pohledávek například řadíme zvýšení nezaměstnanosti a snížení cen nemovitostí v relevantních oblastech, nepříznivé podmínky v odvětvích, kde působí dlužníci nebo také zvýšení počtu dlužníků, kteří plně čerpají svůj limit a splácí své závazky v minimální možné výši. (6) 3.2 Tvorba opravných položek k pohledávkám V okamžiku, kdy dojde ke znehodnocení pohledávky, banka provede úpravu ocenění. V případě, že se banka rozhodne pohledávku nebo její část, která odpovídá ztrátě ze znehodnocení, neodepsat, vytvoří k pohledávce na tuto ztrátu opravnou položku. Dostatečnost a odůvodněnost vytvořených opravných položek k pohledávkám, kterou musí být banka schopna prokázat, je banka povinna alespoň jednou za čtvrtletí posoudit a případně upravit jejich výši. Vyhláška ČNB č. 123/2007 v platném znění uvádí tři metody vyčíslení výše ztráty ze znehodnocení, jsou jimi: metoda diskontování očekávaných budoucích peněžních toků, metoda koeficientů, metoda statistických modelů. Pro účely plnění pravidel obezřetného podnikání banka stanovuje výši ztráty ze znehodnocení stejnou metodou jako pro účely vedení účetnictví a sestavení účetní závěrky. Při stanovení výše ztráty ze znehodnocení pohledávky má banka možnost zohlednit v určitých případech také zajištění pohledávky. Jsou zde však definovány podmínky, které musí být splněny, a to: 1. zajištění a s ním související uplatňované zásady a používané postupy vedoucí ke snižování úvěrového rizika zakládají nároky, které jsou právně účinné a vymahatelné ve všech příslušných právních řádech, 2. odpovídajícím způsobem řídí rizika, kterým je nebo může být vystavena v souvislosti se zajištěním, které zohledňuje, 3. bez ohledu na zohledňované zajištění nadále provádí plné posuzování úvěrového rizika spojeného s pohledávkou, 4. je kolaterál v přiměřené době zpeněžitelný alespoň v hodnotě, v jaké je zohledněn při výpočtu ztráty ze znehodnocení, 5. je v případě selhání dlužníka nebo, jestliže to připadá v úvahu, osoby, která převzala kolaterál do úschovy, k uložení, ke skladování, anebo do správy, zejména bylo-li vydáno rozhodnutí o úpadku některé z těchto osob, nebo nastala-li jiná stanovená úvěrová událost, oprávněna uspokojit svou pohledávku v přiměřené době od rozhodné skutečnosti,

25 Tvorba a účetní zachycení rezerv a opravných položek k pohledávkám bank dle platné české legislativy stupeň korelace mezi hodnotou kolaterálu a úvěrovou kvalitou dlužníka je nevýznamný, 7. je poskytovatel osobního zajištění dostatečně důvěryhodný tak, aby byla zabezpečena dostatečná jistota, že dosažená úroveň snížení úvěrového rizika odpovídá míře, v jaké je toto snížení zohledněno při výpočtu ztráty ze znehodnocení, 8. banka má stanovena a uplatňuje jednoznačná kritéria pro posuzování způsobilosti poskytovatelů osobního zajištění Metoda diskontování očekávaných budoucích peněžních toků Při využívání této metody stanoví banka ztrátu ze znehodnocení pohledávky jako rozdíl mezi účetní hodnotou pohledávky a současnou hodnotou očekávaných budoucích peněžních toků z pohledávky diskontovaných původní efektivní úrokovou mírou Metoda koeficientů Pokud se banka rozhodne využít metodu koeficientů, ztrátu ze znehodnocení pohledávky stanoví jako rozdíl mezi jistinou pohledávky navýšenou o naběhlé příslušenství se zohledněním zajištění této pohledávky a následným vynásobením koeficientem: 0,01 v případě sledované pohledávky, 0,2 v případě nestandardní pohledávky, 0,5 v případě pochybné pohledávky, 1,0 v případě ztrátové pohledávky. Banka současně prověřuje, zda ztráta ze správně zařazené sledované, nestandardní nebo pochybné pohledávky není vyšší než ztráta stanovená pomocí výše uvedeného koeficientu. Je-li skutečně zjištěná ztráta vyšší, banka zvýší koeficient, ale tak, aby u: sledované pohledávky byl nižší než 0,2, 13 Původní efektivní úroková míra je efektivní úroková míra zjištěná v okamžiku vzniku pohledávky. Efektivní úroková míra odpovídá úrokové míře, kterou se diskontují očekávané budoucí peněžní toky až do splatnosti pohledávky, nebo, je-li to vhodnější, do kratší doby, a to na čistou účetní hodnotu pohledávky (tj. po případném zaúčtování ztráty ze znehodnocení). Při výpočtu efektivní úrokové míry banka odhaduje očekávané budoucí peněžní toky při zohlednění všech smluvních podmínek, zejména možnosti předčasného splacení, dále poplatků, transakčních nákladů a všech ostatních prémií a diskontů. Pokud nelze spolehlivě stanovit očekávané budoucí peněžní toky nebo dobu trvání finančního nástroje, použijí se smluvní peněžní toky po celé smluvní trvání finančního nástroje. Při výpočtu efektivní úrokové míry banka nezohledňuje budoucí ztráty ze znehodnocení vzhledem k úvěrovému riziku.

26 Tvorba a účetní zachycení rezerv a opravných položek k pohledávkám bank dle platné české legislativy 26 nestandardní pohledávky byl nižší než 0,5, pochybné pohledávky byl nižší než 1,0. V případě, že banka u ohrožené pohledávky uplatňuje princip časového rozlišení (tedy aktuální princip), ve výpočtu použije jistinu pohledávky nezvýšenou o naběhlé příslušenství a vypočtenou ztrátu zvýší o částku rovnající se naběhlému příslušenství. Stanovuje-li banka ztrátu ze snížení účetní hodnoty pohledávky, která je oceněná k okamžiku uskutečnění účetního případu pořizovací cenou (jedná se zejména o pohledávky nabyté za úplatu), postupuje tak, že: zjistí, zda k okamžiku uskutečnění účetního případu, zejména k okamžiku nabytí pohledávky, existuje rozdíl mezi pořizovací cenou pohledávky a jistinou pohledávky zvýšenou o naběhlé příslušenství, existuje-li rozdíl a má-li charakter: o diskontu, kdy pořizovací cena pohledávky je nižší než jistina pohledávky zvýšená o naběhlé příslušenství, banka stanovenou ztrátu sníží o diskont nebo část diskontu, je-li diskont větší než tato ztráta, o prémie, kdy pořizovací cena pohledávky je vyšší než jistina pohledávky zvýšená o naběhlé příslušenství, banka stanovenou ztrátu zvýší o prémii, neexistuje-li rozdíl, pak banka stanoví ztrátu (výši opravné položky) jako u běžné pohledávky. Ztrátu ze znehodnocení pohledávky, která bance vznikla v souvislosti s postoupením skupiny jiných jejích pohledávek, tvoří v takové výši, aby jistina pohledávky, zvýšená o naběhlé příslušenství a snížená o opravnou položku, nebyla vyšší, než by byl součet jistin postupovaných pohledávek zvýšených o naběhlé příslušenství a snížených o opravné položky v případě, že by k postoupení nedošlo a banka by stanovovala ztráty ze znehodnocení jednotlivých pohledávek. To však neplatí v případě, kdy je banka schopna prokázat, že míra rizika nesplacení této pohledávky oproti stavu před postoupením poklesla. (6) Statistické modely V případě, že banka využívá statistické modely, při zahájení posuzování portfolií jednotlivě nevýznamných pohledávek musí mít: vytvořena z hlediska počtu dostatečně velká portfolia jednotlivě nevýznamných stejnorodých pohledávek pro zajištění statistické významnosti ztrát. Do portfolia jednotlivě nevýznamných stejnorodých pohledávek banka pro účely využití statistického modelu zařazuje všechny své pohledávky daného typu, a to i ty, které se rozhodla vyřadit z portfolia

27 Tvorba a účetní zachycení rezerv a opravných položek k pohledávkám bank dle platné české legislativy 27 jednotlivě nevýznamných pohledávek, protože měla dostatek informací pro posouzení jejich znehodnocení, dostatečně dlouhé časové řady týkající se daných pohledávek, zpravidla srovnatelné s průměrnou dobou splatnosti jednotlivě nevýznamných pohledávek; délka časových řad u portfolií jednotlivě nevýznamných pohledávek s původní dobou splatnosti delší než 1 rok je však zpravidla alespoň 1 ekonomický cyklus, popřípadě alespoň 3 roky, statistický model zohledňující časovou hodnotu peněz, všechny očekávané budoucí peněžní toky spojené s portfoliem pohledávek a splatnost pohledávek v portfoliu a nezpůsobující ztráty ze znehodnocení pohledávek v portfoliu k okamžiku uskutečnění účetního případu. Banka monitoruje skutečné ztráty spojené s portfoliem jednotlivě nevýznamných pohledávek a testuje správnost odhadu ztrát na základě nových údajů o skutečných selháních dlužníků v portfoliu ve vhodné časové periodě v závislosti na frekvenci splátek, přičemž v úvahu bere i informace o jednotlivě nevýznamných pohledávkách, které vyřadila z portfolia jednotlivě nevýznamných pohledávek, protože měla dostatek informací pro posouzení znehodnocení. Vhodnost statistického modelu a správnost nastavení jeho parametrů je banka povinna pravidelně ověřovat Banka tvoří opravné položky k portfoliím jednotlivě nevýznamných pohledávek ve výši statistického odhadu ztrát z těchto portfolií vypočtených s použitím statistických modelů, pokud v této výši pohledávky neodepíše. Banka musí být schopna prokázat dostatečnou obezřetnost při používání statistických modelů pro stanovení výše ztrát k portfoliím jednotlivě nevýznamných pohledávek. (6) 3.3 Rezervy k podrozvahovým položkám Smyslem rezerv je pokrytí ztrát, které plynou z povinnosti provést určité jednostranné plnění. Rezerva představuje pravděpodobné plnění, s nejistým časovým rozvrhem a výší. Rezervu tvoříme v případě, pokud jsou splněny současně následující kritéria: existuje povinnost (právní nebo věcná) plnit, která je výsledkem minulých událostí, je pravděpodobné, že plnění nastane a vyžádá si odtok prostředků představujících ekonomický prospěch, přičemž "pravděpodobné" znamená převyšující 50%, je možné provést přiměřeně spolehlivý odhad plnění. Stejně jako v případě opravných položek je banka povinna alespoň jednou za čtvrtletí posoudit dostatečnost a odůvodněnost rezerv, které v souladu

28 Tvorba a účetní zachycení rezerv a opravných položek k pohledávkám bank dle platné české legislativy 28 s účetními metodami tvoří k podrozvahovým položkám. Na základě zjištěných skutečností případně přistoupí k úpravě jejich výši. Banka musí být schopna prokázat dostatečnost a odůvodněnost těchto rezerv. Rezervy se netvoří za účelem krytí obecných bankovních rizik a jiných nepředvídatelných rizik. K těmto účelům tvoří banky z rozděleného zisku nebo jiných zdrojů rezervní fondy. Pravidlem je, že účetní jednotka o rezervě účtuje v té měně, v níž předpokládá, že nastane plnění. Pokud však není možné předpoklad přiměřeně provést, pak banka účtuje v českých korunách. V případě, že je rezerva účtována v cizí měně, pak jsou kurzové rozdíly zachyceny obdobně jako kurzové rozdíly z jiných závazků. (6) 3.4 Účetní zachycení rezerv a opravných položek k pohledávkám bank vůči klientům Ve směrné účetní osnově jsou pohledávky bank vůči svým klientům zachyceny v účtové třídě 2 a 9. Pohledávky, které banka zachytí v účtové třídě 2, vykáže v naběhlé hodnotě. Tedy nabíhající úroky nezaúčtuje na účty časových rozlišení jako příjem příštích období, ale tyto naběhlé úroky vykáže společně s pohledávkou. Směrná účtová osnova prvotně rozlišuje pohledávky dle původní splatnosti. Pod pojmem původní splatnost rozumíme dobu, ve které musí být na základě smluvního ujednání úrokový nástroj splacen. Dle původní doby splatnosti členíme pohledávky na: krátkodobé, splatné do 1 roku včetně, střednědobé, splatné nad 1 rok do 5 let včetně, dlouhodobé, splatné nad 5 let. V příloze účetní závěrky a ve vybraných výkazech, které je banka povinná předkládat České národní bance, jsou vykazovány pohledávky dle zbytkové, čili reziduální splatnosti. Jedná se o dobu měřenou ode dne sestavení účetní závěrky (nebo ode dne, ke kterému jsou sestaveny výkazy dle zvláštních předpisů) do dne, ke kterému musí být na základě dojednané smlouvy úvěr splacen. Rozčlenění pohledávek dle jejich kvality je zohledněno také ve směrné účtové osnově. Pro standardní pohledávky je vyhrazena účtová skupina 21. V této skupině jsou také zachyceny pohledávky, u nichž banka stanovuje ztráty ze znehodnocení portfoliově, včetně pohledávek jednotlivě nevýznamných, které jsou hodnoceny portfoliově. Pro pohledávky sledované a tzv. ohrožené je vymezena účtová skupina 24. Pokud se více věřitelů rozhodne k společnému poskytnutí úvěru určitému dlužníkovi, jedná se o tzv. syndikovaný, neboli konsorciální úvěr a banka v tomto případě postupuje tak, že v rozvaze vykáže svou poměrnou část peněžní účasti.

29 Tvorba a účetní zachycení rezerv a opravných položek k pohledávkám bank dle platné české legislativy 29 Zpravidla platí, že zachycení účetního případu o poskytnutém úvěru v rozvaze předchází jeho zaúčtování na podrozvahové účty. Důvodem je, že okamžik sjednání úvěru, tedy kdy smlouva o poskytnutí úvěru vejde v platnost (dojde k nabytí právní moci) není identická s okamžikem převodu peněžních prostředků na účet dlužníka (případně okamžikem úhrady za dlužníka v případech účelových úvěrů atd.). V okamžiku nabytí právní moci sjednané smlouvy je věřitel, tedy banka, povinna sjednaný úvěr jednorázově či postupně poskytnout dlužníkovi. Poskytnutí peněžních prostředků svému stávajícímu klientovi v rámci úvěrového vztahu převodem peněžních prostředků na běžný účet se v rozvaze banky projeví jako navýšení pohledávek za klienty a souvztažně jako nárůst závazků za klienty. Tak dojde ke zvýšení bilanční sumy banky 14 odpovídající částce poskytnutého úvěru. Tímto se účetnictví bank značně liší například od účetnictví podnikatelů, kdy by tato operace byla zachycena jako snížení stavu peněžních prostředků souvztažně s růstem účtu pohledávek za dlužníkem. To je důvod, proč pro mnoho lidí je uvedený nárůst bilanční sumy a specifické účetní zachycení těžko pochopitelné. Přehledné schéma postupu při poskytování střednědobého úvěru z pohledu banky je uveden v tabulce č. 4. Případné zajištění pohledávky (například formou zástavy určitého majetku) je zachyceno v podrozvahové evidenci, a to na účtu Pomocný souvztažný účet na straně Má dáti, na straně Dal na účet v účtové skupině 97. Účetní operace č. 10 zachycuje zaúčtování opravné položky ke sledovanému úvěru, a to v okamžiku, kdy měl klient problémy se splácením. V souladu s Českým účetním standardem pro finanční instituce č. 106 zaúčtujeme opravnou položku jako navýšení nákladů (na vrub účtové skupiny 65) banky souvztažně s navýšením účtu opravné položky k danému aktivu (zde úvěru). V případě, že klient splátku uhradí, dojde k opětovnému přeřazení úvěru do kategorie úvěrů standardních a k zrušení (rozpuštění) opravné položky. Zrušení opravné položky je zachyceno v účetní operaci č. 14 jako navýšení výnosů banky (ve prospěch účtové skupiny 75) a zrušení účtu opravné položky k danému aktivu. Opačná situace by nastala, pokud by se finanční problémy klienta prohloubily a banka by musela úvěr přeřadit dále do kategorie nestandardních úvěrů. Banka pak vytvoří novou opravní položku k nestandardnímu úvěru spolu s rozpuštěním stávající opravné položky vztahující se ke kategorii sledovaných úvěrů. Při použití opravné položky umožňuje standard účtovat buď ve prospěch účtové skupiny 65, nebo účtové skupiny 75. (7) 14 Mluvíme o tzv. multiplikaci depozit, kdy banka z pohledu měnové politiky poskytování úvěrů vytváří peníze.

30 Tvorba a účetní zachycení rezerv a opravných položek k pohledávkám bank dle platné české legislativy 30 Tab. 4 Schéma poskytnutí střednědobého úvěru z pohledu banky Č. Účetní operace MD D 1. Úvěr schválen, ale k podpisu smlouvy zatím nedošlo 2. Nabytí účinnosti smlouvy o úvěru 3. Zrušení podrozvahové evidence v okamžiku čerpání úvěru X 91 Poskytnuté přísliby úvěrů a půjček 99 Pomocné účty souvztažné X 99 Pomocné účty souvztažné 91 Poskytnuté přísliby úvěrů a půjček 4. Připsání úvěru na běžný účet klienta u věřitelské banky 21 Střednědobé úvěry 22 Běžné účty klientů 5. Připsání úvěru na běžný účet klienta do jiné banky 21 Střednědobé úvěry 6. Úrok z úvěru časové rozlišení 22 Běžné účty klientů 7. Splátka standardního úvěru převodem z běžného účtu klienta u věřitelské banky 22 Běžné účty klientů 12 Účty peněžních rezerv u centrálních bank 71 Výnosy z ostatních úroků 21 Střednědobé úvěry 8. Splátka standardního úvěru převodem z účtu v jiné bance 12 Účty peněžních rezerv u centrálních bank 21 Střednědobé úvěry Přeřazení standardního úvěru do sledovaných úvěrů z důvodu zhoršení finanční situace dlužníka Tvorba opravné položky ke sledovanému úvěru Klient opožděně zaplatil splátku úvěru z běžného účtu u věřitelské banky 24 Sledované úvěry a ostatní pohledávky 65 Tvorba opravných položek 21 Střednědobé úvěry 24 Opravné položky k sledovaným a ohroženým pohledávkám 22 Běžné účty klientů 24 Sledované úvěry a ostatní pohledávky 12. Klient opožděně zaplatil splátku úvěru z běžného účtu vedeného u jiné banky 12 Účty peněžních rezerv u centrálních bank 24 Sledované úvěry a ostatní pohledávky 13. Opětovné přeřazení úvěru z kategorie sledovaných úvěrů do standardních úvěrů 14. Zrušení opravné položky Zdroj: vlastní práce 21 Střednědobé úvěry 24 Opravné položky k sledovaným a ohroženým pohledávkám 24 Sledované úvěry a ostatní pohledávky 75 Použití rezerv a opravných položek

31 Tvorba a účetní zachycení rezerv a opravných položek k pohledávkám bank dle platné české legislativy 31 Dle Českého účetního standardu č. 106 se opravné položky netvoří k aktivům, které se oceňují reálnou hodnotou nebo ekvivalencí. Snížení hodnoty aktiva musí být v účetnictví prokázáno na základě údajů zjištěných zejména inventarizací a nesmí se jednat o snížení hodnoty trvalého charakteru. Opravné položky se netvoří na zvýšení hodnoty aktiv, tedy jsou vždy tvořeny maximálně do výše ocenění aktiva v účetnictví. Při stanovení výše opravných položek se zohlední zajištění, pokud má banka právní jistotu, že při selhání dlužníka může být ze zajištění uspokojena a současně zajištění zohlední nejvýše v současné čisté realizovatelné hodnotě zajištění a pouze ve výši, která neslouží k zajištění jiných jejich aktiv nebo aktiv třetích osob (pokud mají nárok na uspokojení před účetní jednotkou). Zajištění se zohlední maximálně do výše ocenění zajišťovaných aktiv. Standard však neobsahuje konkrétní postup tvorby opravné položky, vychází se tedy z postupů uvedených ve vyhlášce České národní banky č. 123/2001 Sb. v platném znění. V podrozvaze banky, jak bylo uvedeno výše, nalezneme pohledávky z plnění ze záruk. Jsou zachyceny v účtové skupině 92. Při splnění kritérií, které jsou uvedeny v podkapitole 3.3. Rezervy k podrozvahovým položkám, pak k vydaným zárukám tvoří banky rezervy. Rezervy jsou upraveny Českým účetním standardem pro finanční instituce č Rezervy. Rezervy tvoříme v souladu se standardem na vrub nákladů v účtové skupině 65 ve výši, která je nejlepším odhadem výdajů nezbytných k vypořádání existujícího závazku. Souvztažně ji zachytíme ve prospěch účtu v účtové skupině 54 Rezervy. Aby byl odhad rezervy co nejlepší, je nutné brát zřetel na rizika a nejistoty, které nevyhnutelně provázejí mnoho souvisejících událostí a okolností. Budoucí závazky, které mohou mít vliv na částku nezbytnou k vypořádání závazku, se zohledňují v částce rezervy v případě, že existuje dostatečně objektivní jistota, že k nim dojde. Při vyčíslení rezervy se neberou v úvahu zisky z očekávaných vyřazení aktiv, a to ani v případě, kdy očekávaná vyřazení jsou těsně spojena s událostí, která je příčinou tvorby rezervy. Pokud se očekává vypořádání závazků, na které se rezervy tvoří, ve vzdálenější budoucnosti, je odhad výdajů nezbytných s jejich vypořádáním diskontován na současnou hodnotu použitím současné tržní úrokové míry, je-i diskont významný. (7) 3.5 Daňové aspekty rezerv a opravných položek Tvorba opravných položek a rezerv se odráží ve výši zisku (případně ztráty) banky a následně na výši základu daně. To je důvodem, proč stát reguluje objem vytvořených opravných položek a rezerv, které může banka uplatnit jako daňově uznatelný výdaj Příslušnou právní normou je zákon č. 593/1992 Sb. o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů.

32 Tvorba a účetní zachycení rezerv a opravných položek k pohledávkám bank dle platné české legislativy 32 Jako daňově uznatelné výdaje můžeme uplatnit: opravné položky k nepromlčeným pohledávkám16 z úvěrů, které nesmí přesáhnout výši 2 % ze základu, kterým je průměrný stav17 rozvahové hodnoty nepromlčených pohledávek z úvěrů vzniklých z titulu jistiny a úroku v ocenění nesníženém o opravné položky a rezervy již vytvořené a snížené o tu část průměrného stavu rozvahové hodnoty nepromlčených pohledávek z úvěrů, která je zajištěna přijatými bankovními zárukám, rezervy na poskytnuté bankovní záruky za úvěry poskytnuté bankami, které nesmí přesáhnout výši 2 % průměrného stavu poskytnutých bankovních záruk za úvěry poskytnuté bankami. Jak uvádí zákon, opravné položky musí být vždy přiřazeny k jednotlivým pohledávkám 18, rezervy k jednotlivým zárukám. V případě, že banka prokáže odůvodněnost vyšší tvorby opravných položek k pohledávkám nebo odůvodněnost vyšší tvorby rezerv na poskytnuté záruky, správce daně uzná jejich tvorbu v bankou prokázané výši. Jestliže banka doposud nikdy netvořila opravnou položku k pohledávce z úvěru, dle zákona má právo vytvořit opravnou položku až do výše 100 % neuhrazené rozvahové hodnoty pohledávky bez příslušenství, a to za splnění těchto podmínek: rozvahová hodnota pohledávky bez příslušenství v okamžiku jejího vzniku nepřesahuje částku Kč, od konce sjednané lhůty splatnosti pohledávky uplynulo nejméně 12 měsíců, ke dni tvorby opravné položky nepřesahuje u banky 4) celková hodnota pohledávek bez příslušenství vzniklých vůči témuž dlužníkovi z úvěrů částku Kč. (10) 3.6 Dopad harmonizace účetních systémů na výkaznictví bank V každé tržní ekonomice je pro její správné fungování základem důvěra investorů v účetní údaje zveřejňované jednotlivými podnikateli. Účetní závěrky 16 Dle zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, se pohledávkou z úvěru se pro účely tvorby opravných položek rozumí pohledávka z titulu jistiny a úroku, pokud vznikla z úvěru poskytnutého bankou nebankovnímu subjektu nebo vznikla plněním z bankovní záruky, za subjektem se sídlem nebo bydlištěm na území členského státu Evropské unie a smlouva byla sjednána jako smlouva o úvěru nebo smlouva o bankovní záruce podle ustanovení obchodního zákoníku nebo podle srovnatelného právního předpisu členského státu Evropské unie, podle kterého se sjednává poskytování úvěrů. 17 Průměrné stavy se počítají z měsíčních zůstatků k poslednímu dni v měsíci a zůstatku k 1. lednu příslušného zdaňovacího období. 18 To je důvod, proč opravné položky vytvářené k portfoliu pohledávek nejsou daňově uznatelné.

33 Tvorba a účetní zachycení rezerv a opravných položek k pohledávkám bank dle platné české legislativy 33 mají poskytovat jejich uživatelům (investorům, věřitelům, regulátorům atd.) informace o finanční situaci dané účetní jednotky. Při absenci důvěry ve zveřejněné účetní závěrky dochází k zamrznutí investic, poskytovaných úvěrů a celkového hospodářství. Svůj význam ztrácí také veškeré finanční analýzy, neboť zde existuje nedůvěra v příslušná podkladová data, a tak i samotnou provedenou analýzu. Investoři a další uživatelé účetních výkazů se tedy rozhodují na základě jiných ukazatelů, než jsou účetní závěrky. Proto je důvěra ve finanční údaje velmi důležitá. Podstatný význam má účetní závěrka v řadě zemí také pro stanovení základu daně a následné vyčíslení daňové povinnosti. Pro správné rozhodování a zhodnocení účetních výkazů je rozhodující jejich porovnatelnost. Shoda v účetních metodách umožní uživatelům účetních výkazů lepší orientaci a jejich pochopení bez nezbytného podrobného zkoumání využitých účetních postupů. Účetnictví by mělo být srozumitelné, stejné pro všechny osoby, přehledné, málo nákladné a s jasně definovanými pravidly hry, aby byl každý průměrně vzdělaný člověk schopen mu porozumět. Tak se zamezí se vysokým nákladům spojeným s vedením účetnictví a auditem. Proto byly vytvořeny obecně přijímané mezinárodní účetní standardy pro finanční výkaznictví (IFRS) a účetní zásady USA (US GAAP), u nichž v současnosti pozorujeme značný tlak na sjednocení. Z mezinárodních standardů pro finanční výkaznictví následně vychází národní účetní standardy, tedy i české účetní standardy a postupy účtování bank. Nutným předpokladem pro integraci finančního trhu v zemích EU (podporující ekonomický růst) je sjednocení národních účetnictví. Současné tendence IFRS směřují k odklonu od tzv. historického ocenění k reálným hodnotám. Cílem je účetnictví založené na reálných hodnotách (full fair value accounting), kdy jakýkoli pokles tržní hodnoty, i v případě, že se jedná o nerealizovanou ztrátu, je vždy skutečnou ekonomickou ztrátou. V současné době přetrvává v jednotlivých zemích EU odlišná účetní praxe. Banky využívají stejné finanční nástroje, navíc jejich činnost se často prolíná. Přesto účetní zacházení s těmito nástroji je mezi bankami v různých zemích odlišné. To je důvodem pro sjednocení národních účetnictví, nutnou reformu norem a pravidel pro bankovní činnost. (7) Jak uvádí Jílek (7), účetnictví je prostředníkem spolehlivého měření aktiv, závazků, kapitálu, výnosů a nákladů, jakož i stanovení kapitálové přiměřenosti a také zvýšení tržní disciplíny prostřednictvím transparentního zveřejňování. Tržní disciplína, která je tzv. třetím pilířem kapitálové přiměřenosti, požaduje spolehlivé a včasné informace o účetních metodách včetně metod oceňování aktiv, závazků, řízení rizik, rizikovém profilu a složení kapitálu. Spolehlivé měření rizik vychází z přesného oceňování. Účetní standardy musí z regulačního pohledu splňovat tato kritéria: musí přispívat k řízení rizik a kontrole,

34 Tvorba a účetní zachycení rezerv a opravných položek k pohledávkám bank dle platné české legislativy 34 musí podporovat tržní disciplínu tím, že se snaží o transparentní finanční výkazy a další informace o účetních metodách, musí usnadňovat dohled nad regulovanými institucemi, nesmí umožňovat alternativní zacházení (pokud to přesto umožňuje, potom musí být zveřejněno). S ohledem na zaměření této práce považuji za nutné zmínit ještě další standardy. Zásadní význam pro účetnictví bank mají dále především standardy IAS 39 Finanční nástroje: účtování a oceňování a nově IFRS 9 - Finanční nástroje a dále IAS 32 - Finanční nástroje: zveřejňování a vykazování, nově upravené standardem IFRS 7 - Finanční nástroje: zveřejnění. IAS 39 - Finanční nástroje: účtování a oceňování IAS 39 - Finanční nástroje: účtování a oceňování, který byl schválen v prosinci 1998 a je účinný od 1. ledna 2001, je významný nejen pro finanční instituce, ale také pro ostatní účetní jednotky. Standard klasifikuje finanční nástroje z několika hledisek dle jejich charakteristických vlastností, které však samy o sobě pro účely ocenění nejsou rozhodující. Zásadní je také účel, ke kterému jsou tyto finanční nástroje pořízeny a schopnost účetní jednotky tento účel splnit. Definuje proto několik kategorií finančních aktiv a závazků: finanční aktiva nebo finanční závazek přeceňovaný na fair value s dopadem do výsledku hospodaření (FVPL - Financial asset or financial lability at fair value through profit or loss), o určená k obchodování, o finanční aktiva nebo závazky, pro které bylo účetní jednotkou využito právo jejich přecenění na fair value při prvotním rozpoznání, tzv. fair value option, investice držené do splatnosti (HTM - Held-to-maturity investments), poskytnuté úvěry a pohledávky (L&R - Loans and receivables) jsou nederivátová finanční aktiva s pevně stanovenými či určitelnými platbami, která nejsou kótována na aktivním trhu, přičemž se nejedná o taková aktiva, která: o jednotka hodlá prodat ihned či v blízké budoucnosti a která budou klasifikována jako určená k obchodování, ani ta, která jednotka při prvotním zaúčtování zařadí do kategorie nástrojů v reálné hodnotě zaúčtované do výsledku, o jednotka při prvotním zaúčtování zařadí do kategorie realizovatelných finančních aktiv, nebo o držitel nemusí získat zpět většinu své počáteční investice z jiného důvodu než pro zhoršení úvěrové kvality, tato finanční aktiva musí být klasifikována jako realizovatelná, realizovatelná finanční aktiva (AFS - Available-for-sale financial assets).

35 Tvorba a účetní zachycení rezerv a opravných položek k pohledávkám bank dle platné české legislativy 35 Finanční nástroje jsou v okamžiku pořízení oceněny ve fair value, což je zpravidla hodnota poskytnutého protiplnění. Mimo portfolia FVPL se aktivum či závazek v okamžiku rozpoznání zachytí ve fair value a upraví o transakční náklady. 19 Tedy transakční náklady zvyšují pořizovací cenu daných finančních aktiv a závazků. Během období, kdy účetní jednotka drží finanční nástroj, vyžaduje IFRS buď uplatnění fair value modelu (u portfolia FVPL a AFS), nebo modelu oceňování v amortizovaných nákladech 20 (u portfolia HTM a L&R) v závislosti na zařazení aktiva do určitého portfolia. Účetní zachycení výsledků z přecenění se rovněž stanoví podle portfolia, ve kterém je finanční nástroj zařazen. V případě portfolia FVPL je zachycen do výsledku hospodaření, u portfolia AFS je dopad kapitálový. V případě nástrojů, které jsou zařazeny v portfoliu L&R a HTM, nemůžeme hovořit o přecenění v pravém slova smyslu, ale o jakési aktualizaci hodnoty finančního nástroje např. o časově "neuhrazené" výnosy jako jsou úroky, prémie atd., které ovlivňují výši hodnoty aktiva při použití metody efektivní úrokové míry. 21 Účetní jednotka nesmí u jednotlivých portfolií opomenout vykázat časově příslušné úroky, diskonty, prémie a kurzové rozdíly do výsledku hospodaření. U portfolia FVPL jsou součástí dopadu přecenění fair value do výsledku hospodaření, u portfolia AFS se však musí oddělit od změn ve fair value, které jsou zachyceny kapitálově, a tyto časově rozlišené úroky zachytí rovněž do výsledu hospodaření. V případě, že dojde k události zvyšující kreditní riziko, je účetní jednotka dle požadavků IAS 39 povinna provádět testy na snížení hodnoty aktiv. To však neplatí u portfolia FVPL. Banka posuzuje, jestli neexistují objektivní důkazy potvrzující, ž došlo ke znehodnocení finančního aktiva nebo jejich skupiny. Jako další krok, v případě, že důkaz o znehodnocení existuje (významné finanční problémy dlužníka, prodlení s platbami úroků či jistiny nebo jejich nezaplacení atd.), vyčíslí banka ztrátu ze znehodnocení. Ztráta ze znehodnocení u finančních aktiv v amortizovaných nákladech (naběhlé hodnotě), kam řadíme úvěry a jiné pohledávky a také investice držené 19 Jsou to náklady přímo přiřaditelné procesu pořízení, emitování nebo vyřazení finanční ho aktiva. Pokud by k dané transakci nedošlo, nevznikly by ani tyto náklady. 20 Jinak označováno jako naběhlá hodnota finančního aktiva (anglicky amortised cost), jde o částku, ve které jsou finanční aktiva nebo finanční závazky oceněny při prvotním zaúčtování, snížená o splátky jistiny a zvýšená nebo snížená (s použitím metody efektivní úrokové míry) o amortizaci prémie či diskontu (tj. rozdíl mezi počáteční hodnotou a hodnotou při splatnosti), a dále snížená (přímo nebo prostřednictvím opravné položky) o částku, o kterou poklesla hodnota aktiva či závazku kvůli snížení jejich hodnoty či kvůli jejich nedobytnosti. 21 Metodou efektivní úrokové míry (efective interest method) označujeme metodu výpočtu naběhlé hodnoty finančního aktiva či závazku (nebo skupiny finančních aktiv či závazků) a alokace úrokového výnosu nebo nákladu za dané období. Pojem efektivní úroková míra byl vysvětlen v poznámce č. 14.

36 Tvorba a účetní zachycení rezerv a opravných položek k pohledávkám bank dle platné české legislativy 36 do splatnosti, je stanovena jako rozdíl účetní hodnoty aktiva a současnou hodnotou odhadovaných budoucích peněžních toků diskontovaných původní efektivní úrokovou mírou finančního aktiva. Účetní hodnota daného aktiva bude snížena buď přímo formou odpisu, nebo prostřednictvím tvorby opravných položek souvztažně s účtem nákladů. V případě těchto aktiv banka postupuje tak, že nejdříve posoudí, jestli existuje objektivní důkaz o znehodnocení individuálně významného finančního aktiva. Aktiva, která nejsou individuálně významná, posoudíme individuálně nebo společně. Pokud banka dojde k závěru, že neexistuje objektivní důkaz potvrzující znehodnocení individuálně hodnoceného významného či nevýznamného aktiva, zahrne toto aktivum do skupiny finančních aktiv s podobnými charakteristikami úvěrových rizik a následně posoudí jejich znehodnocení společně. Společně neposuzujeme snížení hodnoty u aktiva, která jsou jednotlivě posuzována ohledně znehodnocení a u kterých je nebo nadále bude účtována ztráta ze znehodnocení. (11) Vývoj hodnoty finančního aktiva, jak vyplývá z výše uvedeného textu, je do značné míry nezávislý na výši účetní hodnoty, která je stanovena na historické bázi, respektive na bázi amortizovaných nákladů v případě finančních nástrojů dluhových. Takové ocenění pak logicky nemá dostatečnou vypovídací schopnost (tento nedostatek je prohlouben vzhledem k rizikům, která souvisí s danou oblastí). Naopak fair value, i když nepřímo skrze tržní očekávání, odráží budoucí efekty, které lze vzhledem k současné situaci očekávat. V modelu fair value totiž dochází k přeceňování o nerealizované zisky a ztráty. (12) IFRS 9 - Finanční nástroje IFRS 9 - Finanční nástroje je nejnovější ze standardů věnovaných finančním nástrojům a jeho cílem je nahradit IAS 39, a to postupně ve třech fázích. První fáze je zaměřená na klasifikaci a ocenění, druhá fáze se orientuje na změnu metodiky snížení hodnoty finančních aktiv a poslední, třetí fáze je věnována zajišťovacímu účetnictví. IFRS 9 tedy v současnosti ještě není plně dokončen, je dokončován a vydáván po částech. Důvodem vydání nového standardu IFRS 9 je častá kritika veřejnosti vůči IAS 39 pro jeho složitost. První část IAS 9 byla vydána v listopadu Účetní jednotky se mohou rozhodnout, zda budou nadále aplikovat IAS 39, anebo zda se budou řídit již vydanými částmi standardu IFRS 9. Jeho aplikace je před 1. lednem 2013 dobrovolná. Povinná aplikace IFRS 9 je plánovaná až na začátek roku V současnosti mohou účetní jednotky aplikovat IAS 39, ale i dokončenou část IFRS 9. IFRS 9 relativně zjednodušil klasifikaci aktiv pro účely oceňování, vychází především z charakteru finančního nástroje a aktiva dělí na dluhové nástroje a kapitálové nástroje. Dluhové nástroje členíme dle účelu, pro který aktivum účetní jednotka drží:

37 Tvorba a účetní zachycení rezerv a opravných položek k pohledávkám bank dle platné české legislativy 37 obdržení peněžních toků, na které má držitel na základě smluvního ujednání nárok v souvislosti s finančním aktivem (např. úroky a splátky jistiny, tedy užitkem je obdržení úroků): tyto dále členíme na: o dluhové nástroje, u kterých jsou smlouvou dané úroky a splátky jistiny jedinými peněžními toky z tohoto aktiva, o ostatní dluhové nástroje, u nichž tomu tak není, prodej dluhového nástroje před dobou splatnosti (držitel tedy spekuluje na změny fair value nástroje). Kapitálové nástroje členíme na: kapitálové nástroje určené k obchodování, ostatní kapitálové nástroje, které nejsou určeny k obchodování. Z toho plyne, že pro účely oceňování dle IFRS 9 rozlišujeme zaprvé finanční aktiva, které účetní jednotka drží za účelem inkasování smluvně ujednaných peněžních toků, tedy jistiny a úroků. Do této kategorie řadíme dluhové nástroje, které byly podle IAS 39 zařazeny do třech portfoliových kategorií, a to HTM, L&R a některé dluhové nástroje, které doposud zařazeny do portfolia AFS. Druhou kategorií aktiv jsou finanční aktiva, která nejsou nebo nemohou být držena za účelem inkasování smluvních peněžních toků a řadíme sem skupiny dluhových nástrojů určených k obchodování a všechny kapitálové nástroje. IFRS tedy zavádí dvě primární kategorie finančních aktiv, kategorii finančních aktiv účtovaných v amortizovaných nákladech (naběhlé hodnotě) a kategorii účtovanou v reálné hodnotě (fair value). Při prvotním oceněním jsou požadavky na ocenění finančních nástrojů v podstatě ve shodě s požadavky danými IAS 39. Transakční náklady dle IFRS 9 nejsou zahrnovány do výše ocenění finančních nástrojů přeceňovaných metodou fair value s dopadem na výsledek hospodaření. Finanční aktiva je možné ocenit po prvotním zaúčtování v amortizovaných nákladech v případě, že jsou tyto nástroje drženy za účelem obdržení smluvních peněžních toků, tedy jistiny a úroků, vyhovují podmínkám definice tohoto ekonomického modelu dle IFRS 9, a dále pokud vyhovují testu peněžních toků (daný nástroj musí mít tzv. základní úvěrový charakter, kdy účetní jednotka má právo pouze na splácení jistiny a příslušného úroku). Ostatní finanční aktiva (tedy kapitálové nástroje a ostatní dluhové nástroje) přeceňujeme na fair value s dopadem na výsledek hospodaření. Ke snížení hodnoty finančních aktiv dochází pouze v případě existence objektivního důkazů o snížení hodnoty (například určitá událost, která nastala po počátečním rozpoznání aktiva). Znehodnocení finančního aktiva může naznačovat např.: insolvence dlužníka, vysoká pravděpodobnost úpadku,

38 Tvorba a účetní zachycení rezerv a opravných položek k pohledávkám bank dle platné české legislativy 38 zrušení veřejné obchodovatelnosti CP emitenta v důsledku finančních problémů, propuštění zaměstnanců v podniku dlužníka apod. Všechny výše uvedené události indikují zvýšení tzv. kreditního rizika. Znehodnocení je testováno u všech portfolií s výjimkou finančních aktiv přeceňovaných na fair value s dopadem na výsledku hospodaření (v tomto případě není jeho vykázání třeba). Průkazné znehodnocení je účtováno na vrub výsledku hospodaření. Dalším důležitým standardem je IFRS 7 - Finanční nástroje: zveřejňování, který definuje požadavky na zveřejnění informací o finančních nástrojích a s nimi spojených rizik v rámci účetní závěrky. Navazuje na výše uvedené standardy. Cílem tohoto standardu je, aby díky zveřejňovaným informacím bylo možné provést zhodnoceni vlivu finančních nástrojů účetní jednotky na její finanční situaci a výkonnost a dále posoudit rizika, která jsou spojená s těmito finančními nástroji. Hlavním cílem tohoto standardu je souhrnně stanovit, jaké informace (kvalitativní i kvantitativní) o rizicích spojených s finančními nástroji (tržních, úvěrových či likvidních) by měly účetní jednotky vykazovat. Nutné je zmínit také standard IAS 37 - Rezervy, podmíněná aktiva a podmíněné závazky, který definuje a určuje jejich rozpoznání, oceňování a vykazování a vychází z něj také platná česká legislativa. (11)

39 Analýza vybraných indikátorů kreditního rizika bank 39 4 Analýza vybraných indikátorů kreditního rizika bank 4.1 Analýza vybraných indikátorů kreditního rizika pro sektor bank Světové ekonomiky vlivem finanční krize, vzniklé v USA a postupně se šířící do dalších zemí a regionů, směřovaly od roku 2007 do globální recese. Krize se nevyhnula ani české, otevřené a na exportu založené, ekonomice. Propad zahraniční poptávky a celosvětové zpřísňování finančních podmínek způsobilo v roce 2008 značné zpomalení české ekonomiky. Banky, potýkající se s nárůstem kreditního rizika, se rozhodly přistoupit ke zpřísňování úvěrových standardů. Nicméně, finanční systém v České republice se ukázal jako velmi stabilní a k citelnému zasažení finanční krizí nedošlo. Již od roku 2008 až do současnosti pozorujeme trend prosazování expanzivní monetární politiky, úrokové sazby stanovované centrálními bankami v čele s Americkým Fedem a ECB se již blíží k nule. Právě v souvislosti s historicky nízkými úrokovými sazbami v kombinaci s uvolněním monetární politiky ekonomové stále častěji hovoří o vzniku další investiční bubliny, kterou vytváří americká centrální banka svým chováním ve snaze podpořit americkou ekonomiku. Obr. 1 Vývoj celkových úvěrů a HDP Zdroj: vlastní práce na základě dat z databáze ARAD

40 Analýza vybraných indikátorů kreditního rizika bank 40 Obrázek č. 1 zřetelně zachycuje propad, kterým si česká ekonomika v krizovém období prošla. Pokles ekonomiky, tedy snížení podnikatelské aktivity, zaměstnanosti a mezd atd., sebou přinesl i pokles poptávky po úvěrech, zhoršení bonity klientů a obecně horší úvěrová portfolia bank. Oživení ekonomiky nastalo v roce 2009, kdy byl obnoven růst nominálního hrubého domácího produktu, následně v roce 2010 došlo k opětovnému zvýšení tempa růstu bankami poskytovaných úvěrů. Reakcí na finanční krizi byla mimo jiné řada diskuzí o možnostech změny stávajících pravidel, jak nepřispívat ke vzniku krize nové, a zároveň aby byly banky schopny lépe čelit případným dalším krizím. Úprava regulatorních opatření vztahujících se k podnikání bank zahrnovala vytvoření nového regulatorního rámce Basel III, úpravu stávajících či práci na vytvoření nových standardů mezinárodního výkaznictví. Nepřiznivý makroekonomický vývoj se odrazil i ve výši klasifikovaných úvěrových pohledávek bank. Z obrázku č. 2, zachycujícím vývoj pohledávek bez selhání za celý bankovní sektor, je v období finanční krize zjevný meziroční pokles objemu úvěrových pohledávek zařazených do kategorie standardních (z hodnoty 33% v období 2007/2006 na hodnotu 12% mezi roky 2008/2007) a současně meziroční nárůst objemu úvěrových pohledávek zařazených do kategorie sledovaných (mezi roky 2007 a 2006 byl zaznamenán pokles sledovaných pohledávek o 38% a následně v období 2008/2007 nastalo výrazné zvýšení o necelých 39%). V roce 2010 a 2010 se situace v kategorii pohledávek bez selhání stabilizovala a docházelo k mírnému zlepšení. Obr. 2 Meziroční změny úvěrových pohledávek bez selhání v sektoru bank Zdroj: vlastní práce na základě dat ze Zpráv o výkonu dohledu ( )

41 Analýza vybraných indikátorů kreditního rizika bank 41 Obr. 3 Meziroční změny úvěrových pohledávek se selháním v sektoru bank Zdroj: vlastní práce na základě dat ze Zpráv o výkonu dohledu ( ) Přestože velmi významnou část bankovního úvěrového portfolia tvoří pohledávky bez selhání (ve sledovaném období kolem 95% s naprostou většinou pohledávek spadajících do kategorie standardní), je pro banku vývoj pohledávek kategorizovaných jako pohledávky se selháním klíčový. K největšímu meziročnímu nárůstu především nestandardních a pochybných pohledávek došlo v roce 2009, kdy se kvalita úvěrového portfolia bankovního sektoru značně zhoršila. Toto zhoršení pokračovalo i v roce 2010, avšak zdaleka ne tak výrazným tempem. K mírnému zlepšení ve kvalitě úvěrového portfolia došlo v roce 2011, avšak hodnot kvality úvěrového portfolia zaznamenaných v roce 2009 ještě dosaženo nebylo. Tab. 5 Procentuální struktura úvěrového portfolia sektoru bank Pohledávky bez selhání, z toho: 96,30 97,18 96,75 94,62 93,54 93,81 standardní 92,81 96,55 95,76 94,46 94,84 95,54 sledované 7,19 3,45 4,24 5,54 5,16 4,46 Pohledávky se selháním, z toho: 3,70 2,82 3,25 5,38 6,46 6,19 nestandardní 38,89 30,77 30,88 38,60 39,44 33,10 pochybné 16,67 17,31 14,71 20,18 13,38 13,79 ztrátové 44,44 51,92 54,41 41,23 47,18 53,10 Klasifikované pohledávky celkem 10,63 6,17 7,35 10,62 11,29 10,38 Zdroj: vlastní práce na základě dat ze Zpráv o výkonu dohledu ( )

42 Analýza vybraných indikátorů kreditního rizika bank 42 Riziko však lze v současné době vidět v nárůstu podílu ztrátových úvěrů. S ohledem na aktuální ekonomickou situaci a předpovědi dalšího vývoje jsou reálné další přesuny úvěrů do kategorie ztrátových, což představuje pro banku další náklady ve formě tvorby opravných položek či odpisů pohledávek, a tedy pokles ziskovosti. Pro zhodnocení kvality úvěrového portfolia bank lze využít také ukazatel NPLs ratio porovnávající podíl úvěrů v selhání na celkových úvěrových pohledávkách bank. Zjištěné hodnoty tohoto ukazatele ve sledovaném období uvádí tabulka č.5. Vypočtené hodnoty potvrzují negativní dopad finanční krize na kvalitu úvěrového portfolia bank. Hodnota NPLs ratio se mezi roky 2007 a 2010 výrazně zvýšila, a to o 3,64 procenta. V roce 2011 došlo k mírnému poklesu hodnoty NPL ratio, a to na 6, 19%, tedy došlo k mírnému zlepšení kvality úvěrového portfolia. Důvodem je nejen mírný pokles přírůstků úvěrů v selhání, ale také mírný nárůst celkového objemu celkových poskytnutých úvěrů, což zapříčiní pokles hodnoty ukazatele. Tab. 6 Vypočítané hodnoty ukazatele NPLs ratio pro bankovní sektor (v %) NPLs ratio 3,70 2,82 3,25 5,38 6,46 6,19 Zdroj: vlastní práce na základě dat ze Zpráv o výkonu dohledu ( ) V poslední dekádě patřilo úvěrové riziko v českém bankovním sektoru mezi nejzávažnější ze všech rizik, která banky podstupovaly. Rychlý růst úvěrového portfolia bank sebou přináší také zvyšování objemu úvěrových pohledávek se selháním. Ke krytí těchto úvěrových ztrát tvořily banky opravné položky ve výši uvedené v následující tabulce. Tab. 7 Opravné položky ke klasifikovaným pohledávkám (v mld. Kč) Opravné položky: k jednotlivým pohledávkám 31,3 29,3 40,1 56,2 66,4 70,4 jednotlivě bez znehodnocení 0,9 1,6 1,7 2,2 2,4 1,9 k jednotlivým nevýznamným pohledávkám 0,7 5,2 4,6 6,7 10,1 8 Opravné položky celkem 32,9 36,1 46,4 65,1 78,9 80,3 Zdroj: vlastní práce na základě dat ze Zpráv o výkonu dohledu ( ) Zhoršená kvalita úvěrového portfolia bank se odrazila ve zvýšené tvorbě opravných položek až do roku 2010, nejvýraznější nárůst byl zaznamenán u opravných položek k portfoliu jednotlivě nevýznamným pohledávek. Z celkového objemu opravných položek mají však největší zastoupení opravné položky k jednotlivým pohledávkám. V roce 2011 již, jak uvádí obrázek č. 4, dynamika tvorby opravných položek u všech kategorií meziročně poklesla.

43 Analýza vybraných indikátorů kreditního rizika bank 43 Obr. 4 Meziroční změny opravných položek tvořených ke klasifikovaným úvěrům Zdroj: vlastní práce na základě dat ze Zpráv o výkonu dohledu ( ) Změnu úvěrového rizika lze posoudit nejen dle změn v tvorbě opravných položek k pohledávkám, ale také například na základě vývoje restrukturalizací úvěrových pohledávek. Jak je uvedeno ve Zprávě o finanční stabilitě 2011/2012, je riziko restrukturalizace úvěrových pohledávek, a to ve snaze banky se vyhnout přiznání úpadku dlužníka a využit aktuálně velmi nízké úrovně úrokových sazeb s cílem snížit zátěž dlužníka, významně omezeno platnou právní úpravou a dohledem ČNB nad jejím dodržováním. Podle tohoto právního předpisu, jak již bylo uvedeno v předchozím textu, je změna podmínek úvěrové smlouvy, pokud je způsobena neschopností dlužníka splácet svůj úvěr za původně stanovených podmínek, chápána jako nucená restrukturalizace. Pak je banka povinna takovou restrukturalizovanou úvěrovou pohledávku kategorizovat jako úvěr v selhání a vytvořit opravnou položku. Do jaké míry jsou úvěry v selhání pokryty vytvořenými opravnými položkami zachycuje ukazatel NPL coverage ratio, uvedený v tabulce č. 8. Ve sledovaném období pozorujeme nejprve nárůst hodnoty NPL coverage ratio, kdy nejvyšší hodnota 69,4% byla dosažena v roce 2007, výraznější pokles, a to přibližně o 5 procent jsme zaznamenali v roce 209 a také v roce 2010 se hodnota mírně snížila. Tab. 8 Vypočítané hodnoty NPLs coverage ratio pro bankovní sektor (v %) NPL Coverage ratio 60,93 69,42 68,24 57,11 55,56 55,38 Zdroj: vlastní práce na základě dat ze Zpráv o výkonu dohledu ( ) Aby bylo možné posoudit dostatečnost pokrytí úvěrů v selhání opravnými položkami, je nutné porovnat hodnotu ukazatele NPLs coverage ratio

44 Analýza vybraných indikátorů kreditního rizika bank 44 s hodnotou LGD (Loss given default). LGD vyjadřuje ztrátovost ze selhání, tedy poměr ztráty z úvěrové pohledávky při selhání protistrany k dlužné částce v okamžiku selhání. LGD můžeme chápat jako požadovanou úroveň krytí úvěrů v selhání opravnými položkami, proto by hodnota ukazatele NPL Coverage ratio měla být alespoň ve výši LGD. Zpráva o finanční stabilitě 2011/2012 uvádí vypočtené průměrné hodnoty požadovaného krytí LGD ve výši 37,9% pro rok 2010 a 35,3% pro rok Hodnoty LGD se liší pro jednotlivé kategorie portfolií (například pro rok 2011 je hodnota LGD 55% v případě spotřebitelských úvěrů, 22% u úvěrů na bydlení, 45% u úvěrů podnikům). Pokud porovnáme vypočítané hodnoty krytí úvěrů v selhání a ztrátovost ze selhání, pak lze říci, že hodnoty NPL coverage ratio bankovního sektoru po celou dobu převyšují požadované LGD, přestože se ukazatel pokrytí úvěrů v selhání v posledních letech snížil. Pokud tedy posoudíme celý bankovní sektor, můžeme zhodnotit hodnotu pokrytí úvěrů v selhání opravnými položkami pro rok 2011 jako přiměřenou či dostatečnou. 4.2 Analýza vybraných indikátorů kreditního rizika zvolených bank Pro následující analýzu jsem vybrala banky řadící se mezi banky střední 22, a to Raiffeisenbank a GE Money Bank. Vývoj objemu jednotlivých kategorií úvěrových pohledávek v těchto bankách je zachycen v následující tabulce. Obr. 5 Výše pohledávek za klienty ve vybraných bankách v jednotlivých letech (v mld. Kč) Zdroj: vlastní práce na základě dat z Výročních zpráv Raiffeisenbank a GE Money Bank ( ) 22 Mezi střední banky byly do konce roku 2011 řazeny banky s bilanční sumou v rozmezí 50 až 200 mld. Kč, od roku 2012 se zvýšila horní hranice na hodnotu 250 mld. Kč.

45 Analýza vybraných indikátorů kreditního rizika bank 45 Po celé sledované období je objem pohledávek za klienty v Raiffeisenbank v porovnání s GE Money Bank vyšší. V GE Money Bank dokonce od roku 2010 došlo u celkových pohledávek za klienty k poklesu. Raiffeisenbank se v letech 2007 i 2008 dařilo. Přestože hlavním tahounem dobrých hospodářských výsledků byly v roce 2007 hypoteční úvěry, velmi dobře se bance vedlo i v poskytování spotřebitelských úvěrů (meziročně jejich objem vzrostl o 42%). V rámci fúze Raiffeisenbank a ebank (dokončenou v roce 2008) byla představena celá řada nových produktů. V roce 2008 s ohledem na zhoršující se ekonomické prostředí přistoupila Raiffeisenbank k zpřísnění podmínek poskytování hypoték, přesto objem poskytovaných hypotečních úvěrů nadále rostl. Ačkoliv se vliv finanční krize odrazil i na výsledcích Raiffeisenbank, dopad není příliš výrazný. K výraznějšímu nárůstu úvěrových pohledávek se selháním došlo především mezi roky 2007 a 2008 a dále mezi roky 2009 a 2010, v roce 2011 se již jejich objem příliš nezvýšil, spíše stagnoval. Vývoj v GE Money Bank byl poněkud odlišný. Nárůst objemu úvěrových pohledávek za klienty zaznamenaný mezi roky 2007 až 2009 se v roce 2010 zastavil a jejich objem naopak klesl. Dokonce i v roce 2011 došlo k dalšímu snížení hodnoty celkových úvěrových pohledávek za klienty. Největší zastoupení na celkových poskytnutých úvěrech mají úvěry spotřebitelské. Při pohledu na vývoj úvěrových pohledávek se selháním je zřetelný výrazný nárůst v roce V roce 2009 byly úvěrové ztráty v porovnání s rokem předchozím více než dvojnásobné, což GE Money Bank přisuzuje zhoršeným ekonomickým podmínkám, zvyšující se nezaměstnanosti a zpomaleným ekonomickým růstem. Zvýšení objemu pohledávek se selháním pokračovalo i v roce 2010, nebylo však tak výrazné jako v roce předchozím. Zvrat ve vývoji nastal až v roce 2011, kdy objem úvěrů v selhání mírně poklesl. Na rozdíl od Raiffeisenbank, kde největší podíl na celkových úvěrech představují úvěry hypoteční (až 75% poskytnutých úvěrů fyzickým osobám tvoří v roce 2011 úvěry hypoteční), u GE Money Bank mají největší podíl úvěry spotřebitelské (v roce 2010 činí spotřebitelské úvěry 45,5 mld. Kč a hypoteční úvěry 21,4 mld. Kč z celkové hodnoty úvěrových pohledávek 117,9 mld. Kč) Rozdílný vývoj kvality úvěrového portfolia je zřetelný i z tabulky č. 9, která uvádí hodnoty ukazatele NPLs ratio pro jednotlivé roky u obou vybraných bank. Tab. 9 Vypočítané hodnoty ukazatele NPLs ratio vybraných bank (v %) Raiffeisenbank 10,96 10,78 9,83 12,11 11,71 GE Money Bank 7,47% 7,32% 12,93% 17,67% 16,95% Zdroj: vlastní práce na základě dat z Výročních zpráv Raiffeisenbank a GE Money Bank ( ) Ačkoliv v letech 2007 a 2008 byl podíl úvěrů v selhání na celkové hodnotě úvěrových pohledávek vyšší v Raiffeisenbank, od roku 2009 byly hodnoty NPLs ratio vyšší u GE Money Bank. Největší nárůst sledujeme u GE Money Bank v roce 2010, což bylo dáno i poklesem úvěrových pohledávek bez selhání, a tedy

46 Analýza vybraných indikátorů kreditního rizika bank 46 současně i hodnoty celkových úvěrových pohledávek. V roce 2011 došlo u obou bank k mírnému zlepšení. Porovnání hodnot ukazatele NPLs ratio vybraných bank v jednotlivých letech s hodnotami zaznamenanými za celý bankovní sektor nabízí obrázek č. 6. Obr. 6 Vývoj hodnot ukazatele NPLs ratio vybraných bank a celého sektoru bank Zdroj: vlastní práce na základě dat z Výročních zpráv Raiffeisenbank, GE Money Bank a Zpráv o výkonu dohledu ( ) Po celé sledované období jsou hodnoty NPLs ratio vybraných bank výrazně nad hodnotami zjištěnými za celý bankovní sektor. Právě ve skupině středních bank, jak uvádí Zprávy o výkonu dohledu, byl za rok 2010 i 2011 zaznamenán nejvyšší podíl pohledávek se selháním na celkovém portfoliu. Výrazně odlišné hodnoty při porovnání obou bank sledujeme také u ukazatele krytí ztrát z úvěrů v selhání opravnými položkami (NPLs coverage ratio). Důvodem může být rozdílná orientace obou bank, neboť Raiffeisenbank má v portfoliu větší množství hypotečních úvěrů na rozdíl od GE Money Banky, u které převažují nezajištěné spotřební úvěry. Proto GE Money Bank ve snaze o větší obezřetnost tvoří k těmto úvěrům větší množství opravných položek (hodnota opravných položek za rok 2011 byla téměř trojnásobná v porovnání s rokem 2007). Hodnota opravných položek k úvěrovým pohledávkám v Raiffeisenbank za rok 2011 dosahovala výše 6,85 mld. Kč (což je stejně jako u GE Money Bank trojnásobně větší hodnota v porovnání s rokem 2007, kdy vykázala opravné položky ve výši 2,25 mld. Kč). GE Money Bank vykázala celkovou hodnotu opravných položek k úvěrovým pohledávkám ve výši téměř 15,8 mld. Kč, tedy výrazně vyšší ve srovnání s Raiffeisenbank. U obou bank tedy lze pozorovat postupný nárůst vytvořených opravných položek od roku 2007, což můžeme vnímat jako důsledek probíhající finanční krize.

47 Analýza vybraných indikátorů kreditního rizika bank 47 Tab. 10 Vypočítané hodnoty NPLs coverage ratio pro vybrané banky (v %) NPLs coverage ratio Raiffensenbank 20,60 23,71 36,27 30,37 36,21 GE Money Bank 91,87 94,71 89,81 75,03 78,92 Zdroj: vlastní práce na základě dat z Výročních zpráv Raiffeisenbank, GE Money Bank a Zpráv o výkonu dohledu ( ) I zde se nabízí porovnání vybraných bank s celým bankovním sektorem. Jak se lišily hodnoty ukazatele NPLs coverage ratio zachycuje obrázek č. 7. Obr. 7 Vývoj hodnot ukazatele NPLs coverage ratio vybraných bank a celého sektoru bank Zdroj: vlastní práce na základě dat z Výročních zpráv Raiffeisenbank, GE Money Bank a Zpráv o výkonu dohledu ( ) Na rozdíl od GE Money Bank, která v porovnání s celým sektorem bank po celou sledovanou dobu tvořila procentuálně větší množství opravných položek ke krytí ztrát z úvěrů v selhání (pro rok 2011 dosahovala u GE Money Bank hodnota NLPs coverage ratio 78,92%, pro celý sektor bank činily tato hodnota necelých 56%), pro Raiffeisenbank vypočítaný ukazatel NPLs coverate ratio se po celé období pohyboval pod úrovní celého sektoru bank (v roce 2011 dosahoval hodnoty necelých 37%). Pokud se však zaměříme na vývoj těchto hodnot, pak je zřejmé, že ačkoliv ukazatel NLPs coverage ratio dosahoval po celé období vyšších hodnot u GE Money Bank, od roku 2007 sledujeme na rozdíl od Raiffeisenban pokles. Vypočítané hodnoty ukazatele pro Raiffeisenbank mají stoupající trend. Stejně jako v případě GE Money Bank, i u hodnot celého sektoru došlo k poklesu, zde však pokles probíhal neustále bez přerušení.

48 Analýza vybraných indikátorů kreditního rizika bank 48 Na závěr analýzy vybraných bank uvádím porovnání vytvořených rezerv k úvěrovým rizikům v rámci podrozvahových položek jednotlivých bank. Nejvýraznějších rozdílů těchto rezerv je u bank dosaženo v roce 2008, kdy Raiffeisenbank měla vytvořený výrazně vyšší objem rezerv (ve výši Kč). Do roku 2011 se však jejich objem více vyrovnal (výše uvedených rezerv GE Money Bank dosahovala na konci roku 2011 hodnoty Kč, u Raiffeisenbank o něco výše, a to Kč). Obr. 8 Vývoj rezerv k úvěrovým rizikům v rámci podrozvahových položek vybraných bank (v mil. Kč) Zdroj: vlastní práce na základě dat z Výročních zpráv Raiffeisenbank a GE Money Bank ( )

49 Současná diskuze o procykličnosti finančního systému 49 5 Současná diskuze o procykličnosti finančního systému V souvislosti s finanční krizí, která zasáhla světové ekonomiky v roce 2007, se do popředí zájmu dostala diskuze o procykličnosti regulatorního rámce a celého finančního systému. 23 Bankovní systémy se ukázaly jako nestabilní, což v samotném důsledku ohrožuje reálnou ekonomiku. Vznikla celá řada odborných článků a dokumentů, která se zaměřila na tuto problematiku. Významnou reakcí na tuto situaci, jak již bylo zmíněno, bylo přepracování a doplnění regulatorního konceptu Basel II, kdy v roce 2010 byl představen nový koncept Basel III. Také IASB a FASB učinily kroky směřující k tvorbě nových standardů, které mají reagovat na problémy vyvstalé ve spojení s krizí. Důvodů, proč je finanční systém procyklický, je celá řada. Především je to dáno samotným chováním finančních institucí, které jsou v období dobré ekonomické situace málo obezřetné při posuzování rizik. Dochází pak k nadměrnému poskytování úvěrů. Situace se však změní při příchodu recese, kdy je poskytován výrazně menší objem úvěrů a to může vést k prohloubení poklesu ekonomiky. Tento efekt je ještě značně posílen tzv. stádovým chováním finančních institucí. Volatilitu může zvýšit i chování manažerů s cílem zajistit si co největší odměny. Růst bonity klientů v ekonomicky příznivých časech, daný například růstem mezd, často také růst hodnoty zajištění úvěrů, výrazně zvyšuje šanci klienta získat požadovaný úvěr. V době recese však dochází ke zvratu, ceny zajištění a bonita klientů klesá, což může způsobit bance značné ekonomické potíže. Nedávná finanční krize názorně ukázala, jak náhlý pokles hodnoty zajištění na hypotečním trhu může mít fatální následky. V souvislosti s problémem náhlých změn hodnot zajištění je dobré zmínit také kritiku, která se snáší směrem k oceňování ve fair value uplatňovanou v mezinárodních standardech účetního výkaznictví. Další a velmi významný vliv na zvýšenou procykličnost finančního systému, respektive bank, má také samotný regulatorní rámec a tvorba opravných položek k finančním pohledávkám bank. (32) V souvislosti s řízením úvěrového rizika a současnou diskusí je nutné na počátku objasnit koncept očekávané a neočekávané ztráty. V závislosti na množství a rizikovosti držených aktiv je banka povinna držet určitý objem kapitálu. Cílem je, aby banka byla schopna obstát v ekonomicky nepříznivých časech a překonat je. Proto je nutné, aby držela dostatečný objem kapitálu, který by sloužil jako polštář pro krytí neočekávaných ztrát. 23 Jak uvádí Frait a Komárková (33), procykličností finančního systému chápeme jeho schopnost zesílit kolísání ekonomické aktivity v průběhu hospodářského cyklu prostřednictvím procyklického charakteru poskytování úvěrů a dalších aktivit finančních institucí. Konkrétně se jedná o snadné financování výdajů a investic v době expanze ekonomiky a následné omezování poskytovaných úvěrů v době poklesu ekonomiky, což se dále odrazí v reálné ekonomice.

50 Současná diskuze o procykličnosti finančního systému 50 Obr. 9 Koncept očekávané a neočekávané ztráty v případě úvěrového rizika Hustota pravděpodobnosti Očekávaná ztráta Neočekávaná ztráta Katastrofická ztráta Zdroj: (4) Kryto opravnou položkou Kryto regulatorním kapitálem nepokryto Velikost ztráty Jako neočekávanou ztrátu označujeme stav, kdy dojde k vychýlení skutečně realizované ztráty od ztráty očekávané. Neočekávaná ztráta vyplývá z podstupovaných rizik, jde tedy o potencionální ztrátu. Naopak očekávanou ztrátou rozumíme ztrátu k určitému datu již existující, tedy již vzniklou, avšak dosud nerealizovanou, kdy nedošlo k fyzickému úbytku určitých aktiv, přesto je zřejmé, že k úbytku dojde. Rozlišení očekávaných a neočekávaných ztrát má dopad i na jejich krytí. K zachycení očekávaných ztrát slouží opravné položky či rezervy. Neočekávané ztráty jsou však kryty kapitálem bank. Proto je nutné, aby regulatorní kapitál byl stanoven ve výši odpovídající konceptu neočekávané ztráty nebo se jí co nejvíce přibližoval. Regulatorní kapitál by měl tedy odpovídat či se přibližovat výši ekonomického kapitálu, který představuje odhad bankovních manažerů o nutné výši kapitálu vzhledem k možnému vzniku neočekávaných ztrát. Odlišení je zachyceno také na obrázku č. 7. (3) Jak uvádí Dvořák (3), v případě očekávané ztráty by byl v konečné fázi (tj. při realizaci ztráty) dopad na hospodaření banky stejný, ať už by banka tvořila průběžně opravné položky a rezervy či nikoli. Nicméně, zcela zásadní rozdíl je v jejich zachycení v účetnictví. Zachycení rostoucí nerealizované očekávané ztráty prostřednictvím tvorby opravných položek a rezerv se v účetnictví objeví již v průběhu jejího vzniku. V případě, že banka opravnou položku netvořila, projeví se dosud nerealizovaná ztráta v účetnictví až v okamžiku její realizace. Rozdílné zachycení se projeví v odlišném načasování skutečného úbytku aktiv. Prostřednictvím tvorby

51 Současná diskuze o procykličnosti finančního systému 51 opravných položek a rezerv, které věrně odpovídají očekávané ztrátě, je docíleno vyčíslení aktiv a pasiv banky podle jejich skutečné hodnoty. Teoreticky existují tedy dva způsoby zachycení očekávaných ztrát v účetnictví. Jde o tvorbu opravných položek či o tvorbu rezerv 24, u nichž je dopad na výsledek hospodaření banky v určitém směru odlišný. Při využití tvorby rezerv je jejich zachycení zaúčtované jako zvýšení nákladů, respektive pokles zisku, který se přesune do zvýšení rezerv. V tomto případě se hodnota rozvahových aktiv ani pasiv nemění. V případě zachycení opravných položek účtujeme navýšení nákladů souvztažně se změnou rozvahových aktiv a pasiv. Bilanční suma je tedy v uvedených případech odlišná a následné se budou lišit také hodnoty zkoumaných poměrových ukazatelů, v jejichž konstrukci jsou odlišné údaje z rozvahy obsaženy. 25 (3) Právě aktuálně platný model vzniklých ztrát při tvorbě opravných položek je zdrojem procykličnosti bankovního systému. V souladu s ním tvoří banky opravné položky v okamžiku zhoršení schopnosti klienta splácet své závazky vůči bance. Zpravidla k tomu dochází v období ekonomického poklesu, a tak k poklesu zisku banky se připojí další nárůst nákladů ve formě tvorby opravných položek. Zesílí se tak dopad recese na hospodářský výsledek banky. 5.1 Procyklické chování českých bank Otázkou procyklického chování bank se zabývá i Frait a Komárková (33), kteří uvádí, že na základě jimi provedené analýzy bylo potvrzeno, že také české banky tvoří opravné položky k úvěrům procyklickým způsobem. Jinak řečeno, zkoumali závislost bank při tvorbě opravných položek na hospodářském cyklu. V analýze využili model s proměnnými, které ovlivňují kvalitu úvěrového portfolia. Mezi tyto proměnné zařadili: tempo růstu reálného HDP (dle výsledků s negativní korelací, neboť pokles HDP je následován růstem objemu oprávek), míru nezaměstnanosti (s pozitivní korelací, s růstem nezaměstnanosti roste pravděpodobnosti defaultu dlužníka a tedy dochází ke tvorbě opravných položek k úvěrům), růst úvěrů (předpokládali spíše negativní korelaci mezi růstem úvěrů a tvorbou opravných položek, neboť růst úvěrů je obvykle zapříčiněn přehnaným optimismem ohledně budoucího ekonomického vývoje a příjmů 24 Zvláštním typem rezerv jsou tzv. tiché rezervy, které však přímo v rozvaze banky nenalezneme. Vyplývají z rozdílu mezi oceněním určitých aktiv (případně pasiv) v rozvaze a jejich skutečnou tržní cenou. Jde například o situaci nižšího ocenění aktiv (nebo vyššího ocenění dluhů) než je jejich skutečná hodnota nebo vlivem zvoleného zrychleného způsobu odepisování. Jde o potencionální zisk banky k jehož skutečnému promítnutí v účetnictví dojde až v okamžiku jeho prodeje nebo přecenění. Proto můžeme tvrdit, že i tiché rezervy zvyšují schopnost banky krýt případné ztráty. 25 Jedná se například ukazatel rentability bankovních aktiv ROA.

52 Současná diskuze o procykličnosti finančního systému 52 a v důsledku toho dochází k relativně nižšímu tempu růstu opravných položek v porovnání s růstem úvěrů), avšak dle výsledků provedené analýzy se ukázal vlit růstu úvěrů na tvorbu opravných položek statisticky nevýznamný, podíl celkových úvěrů na celkových aktivech (rovněž předpokládali spíše negativní korelaci, připouštěli však i pozitivní korelaci, která byla potvrzena v analýze, což naznačuje, že se české banky se chovají spíše obezřetněji), zisk před zdaněním (u tohoto faktoru byla analýzou potvrzena pozitivní korelace, neboť s růstem zisku se mohou banky snažit prostřednictvím tvorby opravných položek o vyhlazování příjmů v čase, protože vykazování stabilních a téměř konstantních příjmů v průběhu delšího období je považováno za indikátor dobrého hospodaření banky, nebo kvůli daňové optimalizaci; tato proměnná tedy redukuje procyklické chování bankovních subjektů, poměr vlastního kapitálu k celkovým aktivům (dle výsledků analýzy s negativním vlivem, banky tedy zohledňují při tvorbě opravných položek výši svého kapitálu, kdy s růstem kapitálové "polštáře" dochází i poklesu tvorby opravných položek). 26 Jak uvádí autoři, předešlé diskuze o možnosti tlumení nadměrné expanze úvěrů v růstové fázi hospodářského cyklu se v současné době vlivem finanční krize rozšířily také o zaměření se na možné potlačení výrazného útlumu poskytovaných úvěrů v době recese. Rozsáhlé diskuze se vedou také o vhodnosti aktuálního nastavení tvorby opravných položek, především o jejich procykličnosti. Jako možné řešení zmíněných problémů se nabízí v současnosti hojně skloňovaná tzv. dynamická tvorba opravných položek. (33) 26 Dle předpokladu jsou očekávané ztráty kryty opravnými položkami, neočekávané ztráty pokrývá vytvořený kapitál.

53 Tvorba dynamických opravných položek 53 6 Tvorba dynamických opravných položek Jak bylo uvedeno výše, české banky tvoří opravné položky procyklickým způsobem. Nejen v České republice, ale vesměs nejčastěji se setkáváme se specifickou tvorbou opravných položek k ztrátám z jednotlivě posuzovaných úvěrů. Můžeme je charakterizovat jako tzv. zpěthledící (identifikující riziko ex post, tedy až se riziko projeví, zpravidla v období recese), neboť k zachycení opravné položky dochází až v okamžiku, kdy je evidentní, že došlo k události, která povede ke ztrátě z příslušného úvěru. Tento princip, tedy zpěthledících opravných položek, kdy k uznání opravné položky k úvěru je nutná existence jednoznačného důkazu o zhoršení jeho kvality, je obsažen také v platných mezinárodních účetních standardech, konkrétně se jedná o IAS 39. Právě IAS 39 obsahuje model vzniklých ztrát, kdy se zaúčtuje ztráta ze znehodnocení opravnou položkou až v okamžiku, kdy existují důkazy o znehodnocení, tedy že daná finanční aktiva nebudou splacena tak jak bylo předpokládáno v okamžiku prvotního zachycení. Standard umožňuje tvorbu specifických opravných položek, nikoliv však tvorbu obecných opravných položek. Kromě opravných položek tvořených k jednotlivým úvěrům lze dle IAS 39 tvořit také opravné položky k portfoliím homogenních úvěrů. Ztráty z portfolií jsou dány především změnami v ekonomických indikátorech, jako jsou například změny v nezaměstnanosti, pokles růstu v určitých odvětvích. Tvorba opravných položek k portfoliím úvěrů je založená na sběru ztrát v průběhu delšího časového období zaznamenaných v jednotlivých skupinách stejnorodých aktiv. U jednotlivých portfolií se s ohledem na zpětně získatelnou částku hodnotí jejich znehodnocení. Protože však každá banka má možnost nastavit svá portfolia podle sebe, kritikové namítají, že možnost porovnání jednotlivých bank je pak výrazně snížena. Navíc při posuzování možných ztrát vychází banky v praxi z historických, nikoliv z aktuálních informací, přestože IAS 39 vyžaduje zohlednění aktuálních podmínek, a tedy určitou míru dynamičnosti. V reakci na aktuální vývoj a kritiku vydala IASB návrh standardu IFRS 9 Finanční nástroje: naběhlá hodnota a znehodnocení. Obsahem tohoto návrhu je nový model tvorby opravných položek, a to model očekávaných ztrát, který má nahradit aktuálně platný model vzniklých ztrát. Detailněji bude tento návrh rozebrán v následujícím textu. Naopak jako vpředhledící charakterizujeme tvorbu obecných a dynamických opravných položek (identifikující riziko ex ante), které odpovídají modelu očekávaných ztrát. Dynamické a obecné opravné položky jsou tvořeny oproti ztrátám z portfolií úvěrů.

54 Tvorba dynamických opravných položek 54 Frait a Komárková (33) rozdíl mezi těmito způsoby názorně zobrazují na schématu: Obr. 10 Potencionální události vedoucí k tvorbě oprávek Zdroj: (33) Ze schématu je zřejmé, že dynamické oprávky se tvoří již v okamžiku poskytnutí úvěru klientovi. Jsou tedy tvořeny ve chvíli vzniku úvěrového rizika (tedy ve větší míře v období konjunktury) na rozdíl od tvorby specifických opravných položek, které se tvoří až po zjištění ztrátové události. Dochází tak prostřednictvím tvorby dynamických opravných položek k tvorbě polštáře, který bude využit v období poklesu ekonomiky k pokrytí zvýšených ztrát. Právě tzv. dynamická tvorba opravných položek, která je navrhována v souvislosti se zmírněním procykličnosti finančního systému, se v poslední době těší velkému zájmu. Schéma výpočtu dynamických opravných položek, jak uvádí Jorge A. Chan-Lau (34), je založeno na odhadu očekávaných ztrát v rámci hospodářského cyklu nebo tvorby opravných položek v dlouhém období. Obecné schéma lze vyjádřit jako: Dynamické opravné položky = (míra ztráty v rámci hospodářského cyklu x nově poskytnuté úvěry) - vytvořené specifické opravné položky K tvorbě dynamických opravných položek se přiklání také Evropská komise, podle které, jak uvádí i Jílek a Svobodová (7), jsou možné dvě varianty jejich tvorby. Jako první by šlo o tvorbu speciálních rezervních fondů v období po skončení stávající krize, tedy v období hospodářského růstu, jejichž smyslem by bylo pokrytí úvěrových ztrát vzniklých v klesající fázi hospodářského cyklu, kdy by došlo ke krizi nové. Tento fond by byl vytvářen v rámci kapitálu banky z nerozděleného zisku, čímž by se částka zisku připadající akcionářům snížila. Vytvořený rezervní fond by tedy nebyl přiřazen ke konkrétním pohledávkám.

55 Tvorba dynamických opravných položek 55 Jako druhou možnost vidí Evropská komise tvorbu dynamických opravných položek, jejichž kumulovaná hodnota by v období konjunktury narostla a naopak v době krize by došlo k jejímu poklesu. Tento koncept tedy neřeší stávající krizi, ale pomáhá řešit až krizi další. Na obrázku je zachycen dopad současného a dynamického modelu tvorby opravných položek na jejich výši v jednotlivých obdobích. V případě využití dynamické tvorby opravných položek jsou výkyvy výrazně omezeny. Obr. 11 Porovnání aktuálně platného a dynamického modelu tvorby opravných položek Zdroj: (32) Problematikou dynamických opravných položek se zabývají nejen tvůrci účetních standardů a bankovní regulátoři, ale i široká veřejnost a probíhá řada debat. Článek věnující se tomuto tématu publikoval Jesús Saurina (34). Jak uvádí, tvorba dynamických opravných položek je nástrojem, který pomáhá zlepšit odolnost a zdraví bank a zmírnit procykličnost bankovního systému (tedy přehnané úvěrování v období růstu a nedostatek poskytovaných úvěrů v období recese). Často je diskutovaná otázka, zda může být dosaženo průhledného finančního výkaznictví při využívání dynamických opravných položek, tedy zda zavedení dynamické tvorby opravných položek neohrozí či nesníží průhlednost či transparentnost finančních výkazů pro jejich uživatele. Systém tvorby dynamických opravných položek byl již zaveden v několika zemích. 6.1 Zavedení dynamických opravných položek ve Španělsku, Kolumbii a Peru Španělsko Od roku 2000 zavedli tzv. statistické opravné položky ve Španělsku. Důvodem byl značný růst poskytovaných úvěrů a následně kreditního rizika, na což mělo vliv přijetí společné měny Eura. Evropskou centrální bankou stanovované

56 Tvorba dynamických opravných položek 56 úrokové míry byly pro španělskou ekonomiku příliš nízké, reálná úroková míra se pohybovala kolem nuly. V kombinaci s oslabováním eura vůči americkému dolaru v prvních letech Evropské měnové unie došlo ve Španělsku ke značné expanzi poskytovaných úvěrů. Španělsko již jako člen měnové unie nemělo možnost využívat nástroje monetární politiky k zamezení další expanze. Jak uvádí Saurina (35), Španělské banky tvořily k úvěrům velmi malé množství opravných položek, dokonce poměr jimi vytvořených opravných položek k hodnotě celkových úvěrů byl nejnižší mezi všemi zeměmi OECD. Tvorba opravných položek k úvěrům se ukázala být velmi procyklická. Tyto skutečnosti vedly tamní regulátory k zavedení nového modelu tvorby opravných položek, a to využívající statistické opravné položky, které doplňovaly již používané opravné položky specifické a obecné (daňově uznatelné a stanovené jako 1% z hodnoty celkově poskytnutých úvěrů). Statistické opravné položky sloužily k pokrytí latentních rizik ukrytých v úvěrovém portfoliu a měly charakter dynamických opravných položek. Cílem zavedení dynamických opravných položek (tedy ve Španělsku ve formě statistických opravných položek) bylo jednak zamezení další úvěrové expanze, a to zvýšením nákladů pro nově poskytované úvěry, ale také druhým záměrem bylo ochránit španělské banky od úvěrových ztrát, které lze očekávat v důsledku přehnané úvěrové expanze a uvolnění úvěrových standardů v období boomu. Statistické opravné položky vycházely ze statistického odhadu dlouhodobých očekávaných ztrát a jejich výše rostla v období expanze, když objem ztrát a specifických opravných položek naopak poklesl a byl nižší než statistický odhad. Zaúčtováním proti účtu zisků a ztrát tak byl vytvořen fond, ze kterého bylo možné čerpat v případě, že skutečné ztráty byly vyšší nežli ztráty statistiky předvídané. Svým charakterem odpovídaly dynamickým opravným položkám, tedy jejich výše narůstala v období, kdy skutečné ztráty byly nižší než statisticky předvídané. Z důvodu zavedení IFRS v Evropské unii a výhrad představitelů mezinárodních účetních institucí Španělsko v roce 2004 revidovalo stávající systém statistických opravných položek. Námitky byly směřovány především k tzv. vyhlazování zisku v průběhu hospodářského cyklu, a tak maskování skutečné finanční situace bank. Výhrady měli také představitelé bankovních institucí, neboť navýšení požadavků na tvorbu opravných položek omezovalo jejich konkurenceschopnost a stavělo je tak do nevýhodné pozice. Po reformě jsou opět využívány pouze dva typy opravných položek k úvěrům, obecné a specifické, přičemž obecné opravné položky zahrnují dvě složky.

57 Tvorba dynamických opravných položek 57 Vzorec pro výpočet obecných opravných položek uvádí ve svém článku Saurina (35): dot. espet dot. gen c t ( ) Ct Ct kde: dot.gen je suma obecných opravných položek, dot.espe je suma specifických opravných položek, C je stav úvěrů, C je změna stavu úvěrů za sledované období, pokrývá inherentní ztrátu, je průměrna hodnota specifických opravných položek za dlouhé období (ideálně za celý hospodářský cyklus). Paramentr představuje průměrný odhad úvěrových ztrát a zastupuje průměrné specifické opravné položky homogenního úvěrového portfolia. V období hospodářského růstu se zvyšuje hodnota obecných opravných položek (tedy svým charakterem dynamických), protože specifické opravné položky jsou v období expanze v porovnání s jejich průměrnou hodnotou (vyjádřeno jako ) nižší. Parametry a jsou stanoveny v odlišné výši podle rizikovosti finančních aktiv. Je rozlišeno šest homogenních skupin rizikových kategorií: nulové riziko hotovost a dluh veřejného sektoru, nízké riziko hypotéky s LTV pod 80% a expozice vůči společnostem s ratingem A a více, středně nízké riziko hypotéky s LTV nad 80% a ostatní úvěry zajištěné nemovitostmi, střední riziko ostatní úvěry, včetně expozicím vůči společnostem, které nejsou hodnocené nebo mají rating nižší než A a dále expozice vůči malým a středním podnikům, středně vysoké riziko spotřební úvěry, vysoké riziko kreditní karty. Hodnoty parametru se pohybují dle jednotlivých skupin v rozmezí od 0% do 2,5%, pro v rozmezí od 0 do 1,64%. Vzorec výpočtu celkových opravných položek zahrnující všech šest rizikových skupin finančních aktiv má pak tvar: dot. espeit dot. genit i c it ( ) Cit i cit ( icit dot. espeit) Cit Tento model tvorby opravných položek je založen na detailních informacích o úvěrových ztrátách vedených v registrech řízených centrální bankou Španělska Banco de Expaña. V případě, že by takový registr neexistoval, je možné využít data vedená v soukromých úvěrových institucích.

58 Tvorba dynamických opravných položek 58 Aby se zabránilo nadměrné tvorbě dynamických opravných položek v období dlouhé expanze, byla pro tvořený fond zavedena horní hranice. V případě, že by stanovena nebyla a byly by dynamické opravné položky vytvářeny v příliš dlouhém období, pak by ukazatel coverage ratio (poměr vytvořených opravných položek k úvěrům se selháním) vykazoval data, která by byla nerealistická. Horní hranice byla stanovena již v původním systému, avšak jak se ukázalo v nedostatečné výši, protože v roce 2004 hodnota ukazatele coverage ratio dosáhla téměř 500%. Také to bylo důvodem kritiky ze strany bankovních institucí. Až do roku 2004 nebyly statistické opravné položky daňově uznatelné, v současné době jsou obecné opravné položky (a v nich tedy ukryté statistické) daňově uznatelné výdaje do výše 1% změny hodnoty úvěrů (v hrubém vyjádření), kromě hypotečních úvěrů. Ovšem daňově neuznatelná část opravných položek byla jak před rokem 2004, tak i nyní účtována jako odložená daňová pohledávka, protože tyto obecné, daňově neuznatelné opravné položky se v budoucnu při zhoršení kvality úvěru stanou specifickými opravnými položkami. (35) Jak uvádí Frait a Komárková (33), zavedení dynamického oprávkování ve Španělsku sebou přineslo kromě pozitivních důsledků, jako vytvoření polštáře ke krytí budoucích ztrát či snížení volatility zisků bank, také negativní ohlasy (zejména ve fázi zavádění tohoto systému) ze strany samotných bank či tvůrců mezinárodních účetních standardů. Jejich výhrady směřovaly především k možnosti manipulativního přizpůsobování zisků a tím ztížení schopnosti investorů zhodnotit aktuální finanční situaci banky. 27 Tento názor však vyvrací Saurina ve svém článku (35), kde tvrdí, že opravné položky tvořené k úvěrům jsou plně transparentní, protože banka musí zveřejňovat množství vytvořených obecných opravných položek, navíc jde o model založený na pevně stanovených pravidlech, a tak jsou investoři a analytici schopni správně zhodnotit dopad a vliv těchto dynamických opravných položek na výsledek hospodaření. Tvorba dynamických opravných položek naopak poskytuje investorům informace o riziku, kterému se banka vystavuje, protože pokrývá vzniklé ztráty již v okamžiku, kdy ještě nejsou individuálně u jednotlivých úvěrů identifikovány a pokryty specifickými opravnými položkami, ale již existují a tyto rizika jsou součástí rozvahy. Tak jsou investorům poskytnuty přesné informace nejen o dosažených příjmech, ale také o přijatých rizicích. Ačkoliv došlo v roce 2005 k revizi španělského systému tvorby opravných položek s cílem jejich kompatibility s IFRS 28 a současného udržení prvků dynamického oprávkování, ke shodě tvůrců mezinárodních účetních standardů a španělských autorit doposud nedošlo. (33) 27 Toto tvrzení však zmírňuje ta skutečnost, že investorům jsou poskytovány informace o výši specifických a statistických oprávkách a pravidla pro jejich tvorbu jsou poměrně jednoduchá a veřejně známá. 28 Statistické oprávky byly "ZAŘAZENY" do obecných oprávek, které odpovídají rozdílu skutečně vytvořených opravných položek a historických průměrem specifických oprávek v rámci každé skupiny homogenních úvěrů.

59 Tvorba dynamických opravných položek 59 Jak uvádí Frait a Komárková (33), právě zavedení prvků dynamického oprávkování do systému umožnilo španělským bankám vytvořit dostatečně velký polštář ve formě akumulovaných oprávek, který napomohl ke snadnějšímu překonání krize. Úvěry v selhání španělských bank byly na počátku roku 2008 kryty opravnými položkami z 200%, přičemž průměr EU činil přibližně 60%. Bez dřívější akumulace oprávek by byla situace španělských bank výrazně horší. Hlavním důvodem pro zavedení dynamických opravných položek ve Španělsku, jak uvádí Fernández (32), bylo tedy primárně zkrocení nadměrného poskytování úvěrů a snaha ochránit banky před možnými ztrátami. Jak se zdá, spíše nežli zmírnění procykličnosti se podařilo dosáhnout cíle druhého, a to poskytnout bankám model tvorby opravných položek schopný je ochránit před negativními důsledky úvěrových ztrát. Krize, která se projevila od roku 2007, prověřila schopnost tohoto modelu ochránit banky od vzniklých ztrát a tlumit výkyvy poskytovaných úvěrů a tvořených opravných položek v rámci hospodářského cyklu. Jak se ukázalo, došlo k rapidnímu poklesu poskytovaných úvěrů, vysokému nárůst specifických opravných položek (až desetinásobně větší množství v roce 2010 oproti roku 2007). Přestože obecné opravné položky poklesly, k vyrovnání narůstajících specifických opravných položek to nestačilo. V roce 2009 došlo k další revizi stávajícího modelu, která zavedla především zkrácení doby pro uznání očekávaných ztrát úvěrů se selháním Kolumbie V roce 2007 se rozhodla zavést model dynamických opravných položek i Kolumbie, a to k úvěrům poskytovaným podnikatelským subjektům a také ke spotřebitelským úvěrům. Přestože si může každá banka stanovit vlastní, regulátorem schválený, model úvěrového rizika, ve skutečnosti všechny banky využívají model vyvinutý centrální bankou. Model, stanovený v roce 2007 centrální bankou, zavádí tři druhy opravných položek, a to individuální, proticyklické a obecné. Individuální opravné položky odráží charakteristické riziko každého dlužníka a typu úvěru. Tvoří se pouze pro úvěry v selhání. Proticyklické opravné položky, které zde jsou daňově uznatelné, pokrývají změny ve schopnosti dlužníka splácet své závazky vůči bance, tedy změny rizikovosti způsobené změnami v ekonomickém cyklu. Svým charakterem odpovídají individuálním opravným položkám a zachyceny jsou na stejném bilančním účtu. Naproti tomu obecné opravné položky se tvoří ve výši nejméně 1% z celkové hodnoty úvěrového portfolia a využity mohou být ke splnění požadovaných proticyklických opravných položek. Kritika k tomuto modelu se snesla především ve chvíli, kdy došlo k výraznému nárůstu individuálních opravných položek prostřednictvím tvorby proticyklických opravných položek a tento nárůst byl kompenzován poklesem obecných opravných položek. V roce 2010 byl tento model reformován. U spotřebitelských úvěrů a úvěrů poskytovaným podnikatelským subjektům došlo k přeměně a rozložení individuálních opravných položek na dvě složky, a to procyklickou a proticyklickou bez tvorby obecných opravných položek. Pro zbylé portfolio

60 Tvorba dynamických opravných položek 60 úvěrů zůstal původní systém v platnosti s individuálními opravnými položkami (bez proticyklické složky) spolu s obecnými opravnými položkami. Novinkou dále bylo, že pro proticyklickou složku bylo stanovena minimální hranice. Systém je nastavený tak, že regulátor na základě historických dat sestaví dva scénáře, A a B, přičemž B je považován z rizikovější. Vzniknou tak dva scénáře, kdy každý obsahuje míry pravděpodobnosti selhání každého typu úvěru a dlužníka. Opravné položky, které jsou založené na očekávaných ztrátách, se pak vypočítají jako součin nesplacené části dluhu, pravděpodobnosti selhání a ztráty ze selhání. V původním systému rozhodl regulátor každý rok, který scénář bude využit pro výpočet individuálních opravných položek. V období ekonomického růstu byl využit scénář A k stanovení a akumulaci individuálních opravnách položek, scénář B byl využit k výpočtu rizikovějšího scénáře tvorby opravných položek, takže proticyklické opravné položky byly stanoveny jako rozdíl mezi rizikovějším scénářem tvorby opravných položek a tvorbou individuálních opravnách položek. V období ekonomického poklesu byl využit scénář A pro vyčíslení individuálních opravných položek a proticyklické opravné položky se netvořily. Od zavedení tohoto systému do roku 2010 mohl sám regulátor svým diskreční opatření stanovovat, kdy mohou banky tvořit proticyklické opravné položky, sloužící ke kompenzaci narůstajících individuálních opravných položek v období ekonomického poklesu. Tato možnost využívat tvorbu dynamických opravných položek jako diskreční opatření byla však kritizována, především proto, že vnášela do systému velké množství nejistoty. Proto bylo rozhodnuto původní systém upravit a stanovit jasná pravidla, kdy budou proticyklické opravné položky tvořeny. Byly stanoveny indikátory (například růst či zhoršení úvěrového portfolia) detekující pokles či růst ekonomického cyklu s přesně stanovenými hodnotami, při jejichž dosažení je přerušena či obnovena tvorba procyklických opravných položek. Pokud žádný z indikátorů není splněn, tvoří banka dynamické opravné položky, pokud naopak jsou splněny všechny po dobu tří po sobě jdoucích měsíců, může banka naopak z vytvořených opravných položek čerpat a proticyklické opravné položky netvoří. Systém tvorby dynamických opravných položek v Kolumbii je poměrně složitý a náročný, částečně z toho důvodu, že proticyklická složka se váže ke každému jednotlivému úvěru, nikoliv jako v systému Španělska či Peru, kde jsou proticyklické opravné položky obsaženy obecných opravných položkách, což je dáno snahou regulátorů Kolumbie o daňovou uznatelnost proticyklických opravných položek. (32) Peru K zavedení opravných položek, jejichž velikost by bylo možné upravit v závislosti na hospodářském cyklu, přistoupilo Peru v roce Cílem bylo omezit probíhající úvěrovou expanzi a pravděpodobnost eventuálního předlužení spotřebitelů a také zároveň vytvořit polštář ke krytí ztrát.

61 Tvorba dynamických opravných položek 61 Tvorba cyklických 29 opravných položek je automaticky aktivována a deaktivována v závislosti na vývoji HDP a překročení určitých předem stanovených hodnot v jeho změnách, protože právě vývoj HDP, jak tvrdí finanční dozorčí orgán v Peru, předurčuje vývoj poskytovaných úvěrů (HDP v období jejich zavedení se pohybovalo nad 9%). Aktivace systému tedy nezávisí na chování daných bank, ale na ekonomické situaci. Poprvé byl systém aktivován v listopadu 2008 na dobu deseti měsíců do září roku 2009 a podruhé v září roku 2010 na dobu dvanácti měsíců. Cyklické opravné položky jsou součásti obecných opravných položek, a tedy nejsou vztažené k individuálním úvěrům. Při aktivaci cyklické tvorby opravných položek dojde k růstu obecných opravných položek (můžeme říci o sazbu cyklickou). Výše obecné sazby je stanovena v závislosti na typu dlužníka (existuje 8 skupin dlužníků, jako například podniky, dále členěné dle jejich velikosti, spotřebitelé či dlužníci mající úvěr hypoteční) tím způsobem, že pro rizikovější typ dlužníka je sazba nastavena ve vyšší hodnotě. Stejně tak velikost nárůstu opravných položek závisí na typu dlužníka a k němu přiřazené sazbě. V období konjunktury je aktivována tvorba cyklických opravných položek, čímž dojde k navýšení sazeb pro jednotlivé dlužníky (velikost navýšení je opět závislá na typu dlužníka), naopak v období ekonomického poklesu je systém deaktivován a sazba obecných opravných položek je snížena. (32) 6.2 Kritika španělského modelu tvorby dynamických opravných položek Ačkoliv teorie hovoří o dvojím přínosu dynamických opravných položek, tedy posílení solventnosti bank a zároveň snížení procyklického chování, realita může být poněkud odlišná, což se částečně již potvrdilo. Problém spojený s tvorbou dynamických opravných položek uvádí Jorge A. Chan-Lau (34). Banky podle něj mají silnou motivaci vykazovat nižší opravné položky, neboť právě dynamické opravné položky nejsou, na rozdíl od specifických, zpravidla daňově uznatelné. Podhodnocování opravných položek v období příznivých ekonomických podmínek, objevující se jak v rozvíjejících se ekonomikách, tak i v ekonomikách již rozvinutých, přispívá k procykličnosti. Ve chvíli, kdy dojde k obratu v ekonomických podmínkách, dojde se vznikem ztrát k výraznému nárůstu specifických opravných položek. Při nedostatečně vytvořeném polštáři v období boomu a také aktuálně nízkých ziscích můžou banky postihnout významné kapitálové potíže či dokonce krach. Předmětem kritiky je také, jak ji ž bylo zmíněno, dopad modelu dynamické tvorby opravných položek na vyhlazování příjmu, což může mít negativní dopad na transparentnost vykazovaných výsledků bank pro investory. Zastánci modelu však tento názor vyvrací a tvrdí, že systém tvorby opravných položek je založený 29 Na rozdíl o obecně používané terminologie, využívané i ve Španělsku či Kolumbii, hovořící o proticyklických opravnách položkách, zde mluvíme o cyklických opravných položkách, protože se vyvíjí v souladu s vývojem HDP.

62 Tvorba dynamických opravných položek 62 na přesně stanovených a známých pravidlech, a tak je každý uživatel účetní závěrky schopný posoudit skutečnou finanční situaci dané banky. Na základě provedené analýzy možného dopadu modelu tvorby dynamických opravných položek využívaného ve Španělsku na banky v Chille bylo zjištěno, že by zavedením uvedeného modelu ke snížení výkyvů v cyklu nedošlo. Analýzu popisuje ve svém článku Jorge A. Chan-Lau (34). Z provedené analýzy také vyplynulo, že úvěrový cyklus chilských bank nereaguje na změny nebo úroveň celkových opravných položek. Proto by bylo dobré zaměřit se na jiná opatření, například jako vhodnější by se jevil model proticyklických opravných položek využívaný v Peru nebo tvorba proticyklického polštáře, jaký je součástí Basel III. Kritikové, mezi nimi i Stephany Griffith-Jones a José Antonio Ocampo ve svém článku (36) zmiňují, že model využívaný ve Španělsku nezaručí dostatečnou ochranu proti možné následující krizi, neboť tvorba opravných položek vychází z informací o úvěrových ztrátách z předchozího úvěrového cyklu, nicméně následující ztráty vyplývající z poklesu ekonomiky mohou být vážnější. Navíc Španělsku se ve skutečnosti nepodařilo zabránit nadměrnému růstu úvěrů během předešlého boomu. Banco de Expaña tuto skutečnost argumentuje rapidním nárůstem hodnoty kolaterálu k poskytovaným úvěrům, která přiměla banky, přes rostoucí náklady odvozené od dynamické tvorby opravných položek, k navyšování poskytovaných úvěrů. Proto také zdůrazňuje nutnost uvalení restrikcí pro poměr poskytovaných úvěrů ve vztahu k hodnotě nemovitostí. V souvislosti s diskuzí o zavedení dynamického tvorby opravných položek je však zmiňována také celá řada komplikací, které stojí v cestě jejich implementace do praxe. Jako první a jednu z nejvýznamnějších překážek je nutné zmínit rozpor dynamické tvorby opravných položek s principy uvedenými v mezinárodních účetních standardech. Z tohoto důvodu, jak bylo uvedeno výše, přistoupilo Španělsko k revizi původního modelu, přesto však mnoho odborníků namítá, že je španělský model stále v rozporu s mezinárodními účetními standardy. Další překážkou v zavedení dynamických opravných položek je samotné stanovení odhadu budoucích ztrát. Otázkou je, jestli by bylo vhodné nechat provádět odhady budoucích ztrát samotné banky na základě jimi zaznamenaných minulých ztrát a regulátor by tyto použité modely následně ověřoval. Nebo, což je druhá možnost, zda by nebylo lepší a také praktičtější založit odhady na standardních předpokladech, které stanoví národní regulátor, který sám stanoví pro jednotlivé skupiny aktiv příslušné rizikové váhy. Významným faktorem pro úspěšné zavedení modelu dynamických opravných položek je také jeho správné načasování. Tvorba "polštáře", který slouží v období zvýšených ztrát ke jejich pokrytí, není možná, pokud bude jeho zavedení uskutečněno v situaci recesní ekonomiky. Otázkou také zůstává, zda by byla tvorba dynamických opravných položek schopna zajistit stabilitu bank v situaci silné recese nebo naopak v situaci silné expanze. Pravděpodobně by samotné zavedení tohoto nástroje bez dalších

63 Tvorba dynamických opravných položek 63 regulačních opatření nedokázalo ochránit ekonomiku od negativního dopadu silné recese či expanze. 6.3 Dopad jednotlivých modelů tvorby opravných položek na složky účetní závěrky Zhodnocením možných způsobů zachycení opravných položek v kontextu současných účetních předpisů platných pro banky v České republice se ve svém článku zabývaly Kašparovská a Gláserová (37). Tvorba opravných položek v souladu s právními předpisy platnými v České republice je zaúčtována jako snížení aktiva a souvztažně jako zvýšení nákladů. Naopak čerpání či rušení opravných položek je zachyceno jako zvýšení aktiva se současným zvýšením výnosů. Jaký dopad má účtování opravných položek k úvěrovým pohledávkám bank na účetní závěrky v průběhu hospodářského cyklu je uvedeno v následující tabulce č. 11. Jak autorky uvádějí, současná platná metodika účtování respektuje princip očekávané ztráty. Systém tvorby opravných položek aktuálně platný v České republice je procyklický a prohlubuje fáze hospodářského cyklu (tedy prohlubuje pokles a naopak ve fázi ekonomického růstu podporuje další expanzi). Tab. 11 Zachycení opravných položek k pohledávkám ve vztahu k hospodářskému cyklu a jeho dopady dle platných účetních předpisů Časové období a fáze hospodářského cyklu Bonita dlužníka Účetní zachycení Dopad na rozvahu Dopad na výkaz zisků a ztrát Zdroj: (37) 1. časové období 2. časové období 3. časové období zařazení pohledávky do příslušné rizikové kategorie tvorba opravné položky snížení aktiv a bilanční sumy zvýšení nákladů a snížení výsledku hospodaření x Fáze růstu Fáze poklesu zvýšení bonity dlužníka a přeřazení pohledávky do nižší rizikové kategorie částečné čerpání opravné položky zvýšení aktiv a bilanční sumy zvýšení výnosů a výsledku hospodaření zhoršení platební morálky dlužníka a přeřazení pohledávky do vyšší rizikové kategorie tvorba vyšší opravné položky snížení aktiv a bilanční sumy zvýšení nákladů a snížení výsledku hospodaření Možným řešením k omezení procykličnosti systému je zavedení dynamických opravných položek, jejichž podstata byla popsána v předchozím textu.

64 Tvorba dynamických opravných položek 64 Kašparovská a Gláserová (37) představují dva hypotetické postupy účetního zachycení proticyklicky působících opravných položek. 30 Jako první se jedná o model tvorby opravných položek, kde specifické a dynamické opravné položky jsou zachyceny zvlášť v analytické evidenci vedené k celkovým opravným položkám k úvěrovým pohledávkám bank. Zachycení opravných položek v souladu s tímto modelem je uvedeno v tabulce č. 12. Tab. 12 Hypotetické zaúčtování specifické a dynamické opravné položky v analytické evidenci Časové období a fáze hospodářského cyklu Bonita dlužníka 1. Období 2. Období 3. Období zařazení pohledávky do příslušné rizikové kategorie x Fáze růstu Fáze poklesu zvýšení bonity dlužníka, přeřazení pohledávky do nižší rizikové kategorie zhoršení platební morálky dlužníka, přeřazení pohledávky do vyšší rizikové kategorie Hypotetická účetní reakce: Syntetický účet tvorba opravné položky celková opravná Analytické účty Hypotetický dopad na rozvahu Hypotetický dopad na výkaz zisků a ztrát Zdroj: (37) tvorba specifické opravné položky Tvorba dynamické opravné položky snížení aktiv a bilanční sumy zvýšení nákladů a snížení výsledku hospodaření položka se nemění částečné zrušení specifické opravné položky tvorba nemá dopad na rozvahu banky dynamické opravné položky nemá dopad na výkaz zisku a ztráty banky celková opravná položka se nemění dodatečná částečné tvorba čerpání specifické dynamické opravné opravné položky položky nemá dopad na rozvahu banky nemá dopad na výkaz zisku a ztráty banky 30 Jak autorky uvádějí, vzhledem k modelovému zachycení je nutno přijmout výchozí předpoklady, které budou v procesu účetního zachycení dodrženy: 1. Úvěrová pohledávka v průběhu cyklu mění svoji rizikovost, je přeřazována do rozdílných rizikových kategorií. 2. Úvěrová pohledávka, i při změně své rizikovosti zůstává v portfoliu pohledávek banky. 3. Účetní zachycení opravných položek působí proticyklicky, resp. neprohlubuje vývoj hospodářského cyklu. 4. Modelové účetní zachycení nemusí nutně respektovat současně platnou účetní legislativu.

65 Tvorba dynamických opravných položek 65 Při vzniku úvěrové pohledávky je tato pohledávky prvotně zachycena v účetnictví a vytvořena k ní opravná položka, která se v analytické evidenci člení na specifickou a dynamickou složku. 31 Vytvořením opravné položky tak dojde k snížení bilanční sumy a nárůstu nákladů, a tedy snížení hospodářského výsledku o částku odpovídající vytvořené opravné položce. V druhém období, tedy kdy se ekonomika dostane do fáze růstu, zůstane celková výše opravné položky nezměněna ve stávající hodnotě, změna však nastane v rámci analytické evidence, kdy podíl dynamických opravných položek narůstá. Pokud předpokládáme, že hodnota změny ve složce specifických opravných položek je právě rovna změně v dynamické složce opravné položky, pak nedojde ani k ovlivnění změny výsledku hospodaření a hodnoty bilanční sumy. Analogicky v období ekonomického poklesu se hodnota celkové opravné položky nezmění, změna však nastane v rámci analytické evidence, kdy naopak vzroste podíl specifických opravných položek na úkor opravných položek dynamických. Bilanční suma a hodnota hospodářského výsledku při rovnosti daných změn v jednotlivých složkách opravné položky ovlivněna není. Tab. 13 Hypotetické účetní zachycení proticyklických opravných položek s využitím rezerv Časové období a fáze hospodářského cyklu Bonita dlužníka 1. Období 2.Období 3.Období x Fáze růstu Fáze poklesu zařazení pohledávky do příslušné rizikové kategorie zvýšení bonity dlužníka, přeřazení pohledávky do nižší rizikové kategorie zhoršení platební morálky dlužníka, přeřazení pohledávky do vyšší rizikové kategorie Hypotetické účetní zachycení Hypotetický dopad na rozvahu Hypotetický dopad na výkaz zisků a ztrát tvorba opravné položky tvorba rezervy částečné zrušení opravné položky tvorba rezervy tvorba opravné položky čerpání rezervy sníží se bilanční suma zvýší se bilanční suma sníží se bilanční suma snížení výsledku snížení výsledků hospodaření vlivem hospodaření ve výši zvýšení nákladů rozdílu opravné položky a rezervy zvýšení výsledků hospodaření ve výši rozdílu opravné položky a rezervy Zdroj: (37) 31 Složka specifická koresponduje s výší očekávané ztráty, kdežto složka dynamická je vytvářena nad rámec očekávané ztráty na základě dlouhodobého průměru ztrát v dané rizikové skupině.

66 Tvorba dynamických opravných položek 66 Jako další systém proticyklické tvorby opravných položek uvádějí autorky článku Kašparovská a Gláserová (37) model využívající rezervy k zachycení dynamické části opravné položky. Účetní zachycení zmiňovaného modelu je uvedeno v tabulce č. 13. V tomto případě není využita analytická evidence, vše je zachyceno na úrovni syntetických účtů. Vytvořené opravné položky odpovídají specifickým opravným položkám. Dynamická složka v tomto modelu odpovídá vytvořeným rezervám, které jsou vytvářeny nad rámec specifických opravných položek a vyjadřují očekávané ztráty. Při počátečním zachycení úvěrové pohledávky je vytvořena opravná položka ve výši očekávané ztráty a současně také rezerva nad rámec očekávané ztráty. Dojde tak ke snížení bilanční sumy vlivem poklesu vlastního kapitálu a poklesne také vlivem zvýšených nákladů výsledek hospodaření. V následujícím období ekonomického růstu jsou specifické opravné položky částečně zrušeny, neboť očekávané ztráty z pohledávky se sníží. Naopak dojde ve stejném období k tvorbě rezervy. Právě o rozdíl mezi těmito dvěma změnami bude snížen výsledek hospodaření banky a bilanční suma zvýšena. Ve chvíli, kdy se ekonomika přesune do další fáze, a to poklesu, specifické opravné položky naopak narůstají a z rezerv vytvořených v předchozím období je čerpáno. V předchozím období vytvořené rezervy, které představovaly pro banku náklad, představují určitý polštář pro krytí případných ztrát v období recese. Na rozdíl od aktuálně platného modelu tak dojde k nárůstu výsledku hospodaření banky v období, kdy se potýká s obtížemi vyplývajícími ze zhoršených podmínek ekonomiky. Je zde tedy zřetelný proticyklický prvek, který napomáhá bance se lépe vypořádat s poklesem ekonomiky. Uvedené proticyklicky působící modely opravných položek jsou však v rozporu aktuálně platnými účetními zásadami. Zaprvé, jak uvádí Kašparovská a Gláserová (37) je porušen princip očekávané ztráty jako ekonomické podstaty tvorby opravné položky k úvěrové pohledávce. Očekávanou ztrátu chápeme dle platné legislativy jako ztrátu již existující, vzniklou. Protože však dynamická část vytvořených opravných položek je tvořena jako polštář pro případné budoucí ztráty v období ekonomického poklesu, nelze ji považovat a svým charakterem neodpovídá očekávané ztrátě. Jako další problém a nedostatek modelu tvorby dynamických opravných položek, navrhovaných výše, můžeme vidět v porušení účetní zásady věrného zobrazení skutečnosti. Dynamická část opravné položky je tvořena přestože nedojde ke změně v rizikovosti dané úvěrové pohledávky. Pro případné zavedení proticyklického modelu tvorby opravných položek po vzoru Španělska je tedy nutná změna platných účetních zásad. Primárně by bylo nutné změnit koncept očekávané ztráty a neočekávané ztráty na základě spolupráce představitelů stanovujících účetní předpisy platné pro banky a regulátorů bank, kteří určují kapitálové požadavky. Pokud by se příslušné orgány přikláněly spíše k tvorbě opravných položek současně s proticyklickou tvorbou rezerv k pohledávkám, bylo by nutné stanovit makroekonomický indikátor, na jehož vývoj by byla tvorba rezerv vázána. Dalším nutným předpokladem by bylo zavedení limitu pro tvorbu rezerv jako daňově uznatelných nákladů. (37)

67 Reakce světových regulátorů a navrhovaná opatření 67 7 Reakce světových regulátorů a navrhovaná opatření 7.1 Basel III Odpovědí Basilejského výboru pro bankovní dohled na globální finanční krizi, kdy se projevila nedostatečná stabilita finančního sektoru, bylo přepracování a rozšíření a následně ke konci roku 2010 představení a publikování nové třetí verze pravidel označovaných jako Basel III 32 s cílem snížit pravděpodobnost a závažnost budoucích krizí. Basel III se zaměřuje především na posílení kapitálu bank a vyšší kvalitu vlastního kapitálu. Dále obsahuje opatření k podpoře tvorby kapitálových polštářů v období dobrých časů, které je možné využívat naopak v období nepříznivém. Cílem je dále lepší pokrytí rizik v nejvíce zasažených oblastech finanční krizí, jimiž jsou tržní rizika obchodního portfolia, rizika protistran, rizika plynoucích z procesu sekuritizace. Basel III zavádí například i další nástroj, a to pákový poměr (leverage ratio), s cílem zamezení nadměrnému růstu bilance banky jako jedné z příčiny vzniku finanční krize. Basel III člení celkový regulatorní kapitál na dvě složky, a to Tier 1 (původní kapitál, který může pokrýt ztráty z rizik při zachování činnosti banky, tzv. going concern capital a který se dále člení na základní kapitál Tier 1 a dodatečný neboli vedlejší kapitál Tier 1) a Tier 2 (dodatkový kapitál, jinak tzv. gone-concern capital), který ve formě podřízeného dluhu může být spotřebován dalšími ztrátami. Hlavní položkou původního kapitálu Tier 1 je vlastní kapitál banky jako nejlepší složka kapitálu k vyrovnání ztrát. Je však nutné, aby od vlastního kapitálu pro účely stanovení kapitálových požadavků byly odečteny určité složky, které nemají schopnost krýt neočekávané ztráty (např. goodwill, menšinový podíl či odložené daňové pohledávky). Podle Basel III bude požadována minimální výše základní složky Tier 1 postupně navýšena ze současných 2% na 4,5%, a to na 3,5% k , poté na 4% k a nakonec na 4,5 % k Kapitálový poměr pro celkový Tier 1, tedy kapitálový požadavek vzhledem k rizikově váženému majetku se postupně navýší z aktuálních 4% na nových 6% k (4,5% k a 5,5% k ). Poměr celkového kapitálu vzhledem velikostí požadavků na krytí úvěrových, tržních a operačních rizik zůstane do roku 2015 zachován ve výší 8%, poté bude narůstat a v roce 2019 bude dosahovat výše 10,5%. Z těchto kapitálových požadavků bude 2,5% kapitálových zdrojů bude nově tvořit tzv. konzervační polštář pro účely kapitálové rezervy nad rámec rizik. Dále tento polštář může být navýšen tzv. proticyklickým polštářem rovněž ve výši 2,5%. (38) Vše je zachyceno na obrázku č Basel III: a global regulatory framework for more resilient banks and banking systems

68 Reakce světových regulátorů a navrhovaná opatření 68 Obr. 12 Vývoj požadavků na strukturu a výši kapitálových zdrojů Zdroj: (39) Kapitálový konzervační polštář Smyslem kapitálového konzervačního polštáře (capital conservation buffer) je zabezpečit pokrytí zvýšených ztrát v období finančních problémů a napomoci tak větší stabilizaci bank bez porušení minimálních kapitálových požadavků. Banky tedy budou v ekonomicky příznivých časech tvořit kapitálový polštář nad regulatorní minimum, naopak v obdobích krize tento polštář nevytváří a čerpají z něj. Tvorbu kapitálového konzervačního polštáře lze tedy považovat za nástroj, který napomáhá snížení procykličnosti bankovního systému. Pokud dojde k vyčerpání zásob kapitálu, měly by banky činit kroky k jejich opětovnému doplnění, a to formou omezení distribuce zisků (snížení vyplácených dividend či bonusů zaměstnanců) ve prospěch tvorby kapitálových polštářů nebo zvýšením vlastního kapitálu emisí nových akcií. Konkrétní postup a zdroje využité k obnově kapitálového polštáře musí být konzultovány s národním regulátorem. Dle Basilejského výboru není přijatelné, aby v případě vyčerpání kapitálových zásob banka dál vyplácela štědré odměny a podíly na