SÚDÁN / DÁRFŮR. (Vývoj a stav konfliktu v Dárfůru, rezoluce Rady bezpečnosti OSN, působení Evropské unie) Štěpán Pecháček Václav Štěrba

Transkript

1 SÚDÁN / DÁRFŮR (Vývoj a stav konfliktu v Dárfůru, rezoluce Rady bezpečnosti OSN, působení Evropské unie) Štěpán Pecháček Václav Štěrba Parlament České republiky Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentní institut Studie č

2 2 OBSAH ÚVOD POLITICKÝ SYSTÉM SÚDÁNU, EKONOMICKÉ ZDROJE VÝVOJ KONFLIKTU V DÁRFŮRU...4 Milice Džandžavíd...4 Úsilí o příměří...5 Dárfůrská mírová dohoda...5 Otázka genocidy AKTUÁLNÍ SITUACE V DÁRFŮRU ROLE MEZINÁRODNÍHO SPOLEČENSTVÍ...7 Africká unie...7 Rada bezpečnosti OSN...8 Mezinárodní trestní soud...8 Evropská unie JEDNÁNÍ V INSTITUCÍCH EU...9 Rada EU...9 Evropský parlament...9 RELEVANTNÍ DOKUMENTY A ZDROJE INFORMACÍ PŘÍLOHA 1. MAPA SÚDÁNU... 11

3 3 ÚVOD Súdán je od svého osamostatnění v roce 1956 prakticky neustále místem politické a bezpečnostní nestability. Čtyři desetiletí jeho novodobé existence jsou pokryty občanskými válkami, přičemž během posledních dvou dekád si občanská válka a s ní související hladomory vyžádaly na 2 miliony obětí na životech, další miliony obyvatel byly přinuceny opustit své domovy. V lednu 2005 byla po dlouhých letech vyjednávání mezi vládou a Súdánským lidovým osvobozeneckým hnutím (Sudan People s Liberation Movement SPLM) uzavřena mírová smlouva, která ukončila občanskou válku mezi severem a jihem. Mezitím se však v roce 2003 rozhořel nový konflikt, tentokrát mezi vládou a povstaleckými hnutími v regionu Dárfůru. Ten si, podle odhadů OSN, vyžádal již na lidských životů a další zhruba 2 miliony lidí byly vyhnány z domovů. Průvodními jevy tohoto konfliktu jsou kritická humanitární situace, regionální rozměr a nevůle súdánské vlády spolupracovat při jeho řešení s mezinárodním společenstvím. 1. POLITICKÝ SYSTÉM SÚDÁNU, EKONOMICKÉ ZDROJE 1 Súdán je s rozlohou km 2 největší africkou zemí (8,3% rozlohy Afriky), žije zde 39,4 milionů obyvatel. Z toho 52% představuje černošské obyvatelstvo, 39% arabské, 6% tvoří Bedžové. 70% obyvatelstva vyznává sunnitský islám, 25% původní kmenová náboženství (v jižních provinciích tvoří Animisté až 60% populace), 5% křesťanství. 2 V čele státu stojí prezident Omar Bašír, který se dostal k moci vojenským převratem v roce Jedná se o vojenský režim založený na podpoře armády a politicky zaštítěný Stranou národního kongresu (bývalá Národní islámská fronta). V současné vládě je kromě Strany národního kongresu ještě SPLM (získalo podíl na vládě na základě mírové dohody z roku 2005). V červnu 1998 přijala země novou ústavu, která mj. umožnila působení dalších politických stran. V prosinci 1999 vyvrcholily neshody mezi prezidentem Bašírem a jeho dřívějším spojencem Turábím (stál v čele Strany národního kongresu) v rozpuštění parlamentu a vyhlášení výjimečného stavu. V předčasných volbách v prosinci 2000 získala Strana národního kongresu (již bez Turábího, který byl zatčen) 355 křesel ze 360. Ostatní politické síly volby bojkotovaly. V roce 2005 byla na základě Souhrnné mírové dohody přijata nová prozatímní ústava a jmenováni členové prozatímního dvoukomorového parlamentu (52% Strana národního kongresu, 28% SPLM). Horní komora (Council of States) je složena ze dvou zástupců za každou provincii. Příští řádné volby by na základě mírové dohody měly proběhnout v roce Nová ústava dává jižnímu Súdánu významnou autonomii a do šesti let 1 Podrobněji viz např. Souhrnná teritoriální informace za rok 2006 Súdánská republika. 2 CIA World Factbook.

4 4 předpokládá referendum o jeho osamostatnění. Mírová smlouva dále řeší rozdělení bohatství v zemi, např. příjmy z ropu mají být rovnoměrně (50:50) rozděleny mezi sever a jih. Na jihu také nebude aplikováno islámské právo šaría. Súdánská ekonomika je postavena převážně na zemědělství, které vytváří 35% HDP a kde pracuje až 80% obyvatelstva. Hlavními produkty jsou bavlna, oříšky, arabská guma, obiloviny, cukr a ovoce. Významnou vzpruhou pro ekonomiku se stala ropa, kterou začal Súdán vyvážet v roce 1999 (významným odběratelem je např. Čína). Zejména vysoké ceny ropy přispěly k růstu HDP až o 10% v roce VÝVOJ KONFLIKTU V DÁRFŮRU Napětí mezi arabským a africkým etnikem v dárfůrské oblasti má kořeny již v první polovině dvacátého století. Africká etnika byla vždy centrální vládou v Chartúmu považována za občany druhé kategorie. Neměla přístup k vládním postům, státním úřadům ani kontrolu nad místními ekonomickými zdroji. Konflikt v Dárfůru rozhodně nelze považovat za náboženský. Oblast obývá na 30 etnik arabského či afrického původu, přičemž obě skupiny obyvatel vyznávají islám. Počátek konfliktu v Dárfůru bývá obvykle datován do února 2003, kdy dvě povstalecké skupiny v Dárfůru Súdánské osvobozenecké hnutí/armáda (Sudan Liberation Movement/Army SLM/A) a Hnutí za rovnost a spravedlnost (Justice and Equality Movement JEM) obvinily vládu z diskriminace afrických etnik v Dárfůru a zahájily systematické ozbrojené akce (občasné útoky na vládní jednotky zde byly i dříve). Vážnost situace si súdánská vláda uvědomila, když se 25 dubna podařilo spojeným silám SLA a JEM překvapit posádku v Al-Fašíru a zde zničit několik bombardérů Antonov, zabít jejich posádky a obsluhu a zajmout velitele základny v hodnosti generálmajora. I z dalších střetů s povstalci vycházela súdánská armáda jako poražená nebyla schopná účinně reagovat na náhlé a přepady svých konvojů a stanovišť, po kterých útočníci vždy zase rychle zmizeli za pomoci terénních aut. Povstalci se mohli opřít o podporu místního obyvatelstva. Súdánská vláda navíc nemohla poslat do oblasti významnější posily, protože převážná část její armády byla vázána na jihu a východě země. Milice Džandžavíd Arabské milice Džandžavíd (angl. Janjaweed) se považují za následovníky arabských nomádů a reprezentují arabské kmeny souhrnně označovány názvem Baggara usídlené v oblasti od 13. Stol. Vláda Súdánu se rozhodla tyto milice nasadit proti povstaleckým jednotkám a poskytla jim veškerou materiální podporu pro vedení války. V následující době pak milice Džandžavíd postupovaly v součinnosti s vládními jednotkami. 3 CIA World Factbook.

5 5 Působení milic Džandžavíd mělo během několika měsíců za následek mnoho tisíc mrtvých a až na milion uprchlíků a oblast se dostala do vážné humanitární krize. Konflikt brzy nabyl i regionálního rozměru, když se jeho důsledky přímo dotkly sousedícího Čadu. Jednak sem směřovaly statisíce uprchlíků a dále začalo docházet i k občasným srážkám mezi čadskou armádou a milicemi Džandžavíd, které pronásledovaly povstalecké jednotky až na čadské území. Čad (podle súdánské vlády též Eritrea) poskytují povstaleckým silám různé formy podpory. Úsilí o příměří První dohoda o příměří byla, za zprostředkování čadského prezidenta Idrisse Deby, podepsána mezi vládou Súdánu a SLA v září 2003, porušena však byla již v prosinci téhož roku. Další dohodu o příměří na dobu 45 dnů, obnovitelnou v případě zájmu obou stran uzavřela súdánská vláda s SLA a JEM v dubnu Na zprostředkování jednání se kromě Čadu již aktivně podílela i Africká unie. Toto příměří vydrželo téměř dva měsíce, než bylo ze strany provládních milic porušeno. Jednání byla opětovně zahájena v srpnu 2004 v nigerijské Abudži. Po necelých dvou letech vyjednávání, často přerušených eskalacemi násilností a za významného příspěvku Africké unie, byl nalezen kompromis. Dárfůrská mírová dohoda 4. května 2006 byla mezi vládou a Súdánským osvobozeneckým hnutím uzavřena Dárfůrská mírová dohoda (Darfur Peace Agreement DPA). Na základě dohody mají být vojáci SLA integrováni do pravidelné súdánské armády a milice Džandžavíd budou odzbrojeny a rozpuštěny. Vláda také uvolní 300 milionů dolarů ihned a 200 milionů v průběhu dalších dvou let na rekonstrukci Dárfůru. DPA dále zřizuje přechodnou dárfůrskou regionální správu (Transitional Darfur Regional Authority). SLM na základě mírové dohody získá post předsedy této přechodné správy a bude mít zajištěn přiměřený počet mandátů v národním a regionálních parlamentech. Problémem DPA je již od chvíle podpisu skutečnost, že část SLM a JEM odmítly na tuto dohodu přistoupit. Její implementace se tak stává prakticky nerealizovatelnou. Otázka genocidy Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidy z roku 1948 definuje genocidu jako čin spáchaný v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou: a) usmrcení příslušníků takové skupiny, b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny, c) úmyslné uvedení kterékoliv skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení, d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí, e) násilné převádění dětí z jedné skupiny do druhé.

6 6 Označení situace v Dárfůru za genocidu je z pohledu mezinárodního společenství dlouhodobě stěžejní otázkou. Vyhlášení genocidy by umožnilo přímou intervenci proti jejím viníkům. Postoj mezinárodního společenství k problematice genocidy v Súdánu je vnitřně velice ambivalentní. 23. července 2004 bylo schváleno společné usnesení Sněmovny reprezentantů a Senátu amerického Kongresu, ve kterém byla situace v regionu označena za genocidu. Usnesení bylo schváleno jednomyslně a vyzývalo prezidenta Bushe, aby zvážil multilaterální nebo unilaterální intervenci k zastavení genocidy v případě, že nebude jednat Rada bezpečnosti. Evropský parlament ve svém usnesení ze 16. září 2004 charakterizoval situaci v Dárfúru jako možnou genocidu. 4 EP vyzval odpovědné úřady aby ukončily beztrestnost a okamžitě potrestaly všechny, kteří plánují a páchají zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a porušují lidská práva, což může být považováno za rovnocenné genocidě. Ještě před přijetím usnesení EP vyzvali ministři zahraničí EU OSN k vyšetření údajného porušování lidských práv, včetně podezření z genocidy. Rada bezpečnosti OSN rozhodla v září 2004 o vytvoření mezinárodní vyšetřovací Komise pro Dárfůr. Tato komise pak ve své zprávě 5 generálnímu tajemníku OSN konstatovala následující: Vláda Súdánu a milice Džandžavíd jsou odpovědné za vážná porušení lidských práv a humanitárního práva. V celé oblasti Dárfůru vedly vládní síly a milice nevybíravé útoky, včetně zabíjení civilního obyvatelstva, mučení, únosů, ničení vesnic, drancování, znásilňování a dalších forem sexuálního násilí. Tyto útoky byly vedeny masově a systematicky, a proto je lze považovat za zločiny proti lidskosti. ( ). Komise dále zjistila, že za vážná porušení lidských práv a humanitárního práva, které lze považovat za válečné zločiny, jsou odpovědné i SLA a JEM, byť tak nečiní masově a systematicky. Komise je toho názoru, že vláda Súdánu nepáchá genocidu. Politika útoků na civilní obyvatelstvo, spojená se zabíjením a násilnými odsuny příslušníků některých kmenů není důkazem specifického zájmu na likvidaci skupiny obyvatelstva na základě rasy, etnika, národnosti či náboženství. Spíše to vypadá, že organizované útoky na vesnice spojené s vyháněním lidí z jejich domovů jsou součástí vládní taktiky v boji proti povstalcům. ( ) Komise dále konstatuje, že ve vybraných případech mohli někteří jednotlivci, včetně vládních činitelů, sledovat politiku genocidy. Rozhodnutí, zda se jednalo o genocidu či ne, může provést pouze kompetentní soudní tribunál a to zvlášť případ od případu. Súdánská strana odmítala a odmítá prohlášení o genocidě. Používá přitom dva základní argumenty. Prvním je, že v posledních 400 letech docházelo k uzavírání sňatků mezi původním obyvatelstvem a kočovnými kmeny, takže se nedá hovořit o etnické odlišnosti těchto dvou skupin. Druhým argumentem je, že legitimní vláda byla napadena politickými rebely a nikoliv etnickou skupinou. 4 Poznatky EP vyplývaly mimo jiné i ze zvláštní pozorovací mise, kterou do Dárfůru vyslal Rozvojový výbor EP, mise se účastnila i europoslankyně za ČR Jana Hybášková. 5 Report of the International Commission of Inquiry on Darfur to the United Nations Secretary-General. Ženeva, 25. leden 2005, ke stažení ZDE.

7 7 3. AKTUÁLNÍ SITUACE V DÁRFŮRU 6 Bezpečnostní situace v regionu je stále kritická. Útoky na příslušníky mise Africké unie a pracovníky humanitárních organizací zhoršují humanitární situaci milionů obyvatel. Urovnání konfliktu je navíc stále více v nedohlednu. Od jeho počátku v roce 2003, kdy proti sobě stály vládní síly a vládou podporované milice Džandžavíd na straně jedné a povstalecké skupiny SLA a JEM na straně druhé, se situace značně zkomplikovala a znepřehlednila. SLA/SLM se štěpí na frakce pod vedením místních vůdců, z nichž ne všichni souhlasí s podmínkami mírové dohody. Kmenové potyčky se ale rozšiřují i mezi skupinami podporujícími DPA. Původní ideologie konfliktu (boj proti arabské nadvládě) je již na vedlejší koleji, jeho dnešní hnací silou jsou spíše boje o místní nadvládu. Stejně tak súdánská vláda ztrácí nad konfliktem kontrolu. Milice Džandžavíd již dávno nejsou plně pod jejím vlivem, naopak vláda začíná být jejich činností spíše ohrožována. Osamostatnění arabských milic do značné míry vychází z jejich obav, že súdánská vláda by v určitém momentu byla ochotna předhodit jejich velitele mezinárodním vyšetřovatelům jako obětního beránka ROLE MEZINÁRODNÍHO SPOLEČENSTVÍ Africká unie Na základě dohody o příměří z dubna 2004, na jejímž vyjednání se aktivně podílela, byla Africká unie pověřena monitoringem dodržování příměří. Zřízená cease-fire commission měla za úkol sledovat pohyby vojenských sil, pomáhat s odstraňováním min a zejména sbírat informace o případných porušeních příměří. Na ochranu svých pozorovatelů AU vysadila zpočátku 5200 vojáků, dnes má tato mise (AMIS) až 7000 členů. Mise nemá mandát chránit civilní obyvatelstvo. Nedostatečná velikost mise, omezený mandát a především od počátku ji provázející finanční, technické a logistické těžkosti jí podle řady pozorovatelů činí dost neefektivní. Nejen že během svého působení nebyla schopna zabránit násilnostem, v poslední době se opakovaně stala i jejich přímým cílem. Náprava měla být zajištěna rozšířením mise až na vojáků, nicméně v srpnu 2006 rozhodla Rada bezpečnosti OSN o nahrazení AMIS misí OSN. 6 Podrobně k hodnocení současné situace v Dárfůru viz např.: TIC č. 1541/2007. USA k současné situaci v Dárfůru. Washington Report of the High-Level Mission on the situation of human rights in Darfur pursuant to Human Rights Council decision S-4/ Ke stažení ZDE. Darfur: Revitalising the Peace Process. International Crisis Group, Africa report No. 125, Ke stažení ZDE. Sudan: What kind of state? What kind of crisis? Alex de Waal, Crisis states occasional paper no. 2., duben 2007, ke stažení ZDE. Sudan: International dimensions to the state and its crisis. Alex de Waal, Crisis states occasional paper no. 3, duben 2007, ke stažení ZDE. 7 TIC č. 702/2007. Dárfůr potřebuje životaschopný politický proces. Káhira,

8 8 Rada bezpečnosti OSN Úsilí o nalezení řešení v Radě bezpečnosti OSN má tři hlavní rozměry. Jakým způsobem dosáhnout mírového politického řešení, resp. jak přimět všechny zúčastněné strany, aby přistoupily na Dáfůrskou mírovou dohodu a aktivně se podílely na její implementaci. 2) Jedná se o vytvoření mise OSN (resp. hybridní mise OSN a AU), která by nahradila současnou AMIS. 3) Doprovodným jevem je zapojení Mezinárodního trestního soudu (ICC). Již v červnu 2005, na základě rezoluce Rady bezpečnosti č z března 2005, zahájil ICC vyšetřování. V srpnu 2006 rozhodla Rada bezpečnosti OSN o vyslání mise OSN do Súdánu. Súdánská vláda ji však odmítla přijmout. Teprve v lednu 2007 dosáhla OSN se súdánskou vládou shody na vytvoření tzv. hybridní mise, která by se sestávala jak z mise Africké unie, tak OSN. K jejímu vytvoření má dojít ve třech fázích. 1. fáze (light suport package), v rámci které získala AMIS potřebný vojenský materiál a byla doplněna o několik desítek vojenských důstojníků, policejních poradců a civilních zaměstnanců, je již prakticky dokončena. 2. fáze (heavy support package), zahrnující další personální a logistické posílení AMIS, včetně těžké vojenské techniky (obrněná vozidla, helikoptéry), byla již zahájena (16.4. k tomu dala súdánská vláda souhlas). 3. fáze (UN/AU hybrid mission) bude znamenat dokončení rozmístění společných jednotek AU a OSN v celkové síle až vojáků a 3000 policistů. S vysláním hybridní mise se původně počítalo již na první polovinu roku 2007, později na druhou polovinu tohoto roku, v současné době to vypadá nejdříve na rok Realizaci třetí fáze musí odsouhlasit súdánská vláda (jedná se o nástroj podle kapitoly VI. Charty OSN), která svým obstrukčním jednáním dlouhodobě frustruje snad již všechny členy Rady bezpečnosti OSN. Spornou otázkou zůstává, zda by tato operace měla mít mandát k ochraně civilního obyvatelstva. Súdán je jednoznačně proti, zatímco pro většinu členů Rady bezpečnosti OSN je to základní požadavek Mezinárodní trestní soud 2. května 2007 vydal Mezinárodní trestní soud zatykač na súdánského ministra Ahmada Harúna a jednoho z velitelů milic Džandžavíd Muhammada Rahmána. Oba jsou podezřelí z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti v oblasti Dárfůru během let Reakce Súdánu byla jednoznačně odmítavá s tím, že Súdán není signatářem Smlouvy o ICC a není tedy jeho rozhodnutími vázán. Zmíněné osoby rozhodně nehodlá vydat. 8 8 Zdroj: ČTK

9 9 Evropská unie Evropská unie se aktivně podílí na finanční, technické a logistické podpoře mise Africké unie AMIS. Při misi v současné době působí 31 policistů. 16 vojenských poradců a 2 vojenští pozorovatelé. Od června 2004 zajistila Unie strategickou leteckou přepravu více než 2000 příslušníkům AMIS. Celkové náklady za stejné období se pro EU vyšplhaly až na 400 milionů eur, z toho 242 milionů šlo z fondu African Peace Facility, zbytek jsou bilaterální příspěvky členských států. V červenci 2005 vytvořila Rada post zvláštního zástupce EU (EUSR) pro Súdán. Současným EUSR je Torben Brylle, který 1. května 2007 nahradil ve funkci dosavadního EUSR Pekka Haavista. Jeho mandát je prozatím stanoven do Úkolem EUSR pro Súdán (sídlí v Addis Abebě) je koordinovat zdejší aktivity EU, jednat a zprostředkovávat jednání s místními úřady, monitorovat vývoj situace v zemi a pravidelně o něm Radu informovat. 5. JEDNÁNÍ V INSTITUCÍCH EU Rada EU V prosinci 2006 informovala Evropská komise o vyčerpání dostupných prostředků z fondu African Peace Facility pro další financování mise AMIS II. Od té doby je klíčovým tématem každého jednání rady o Súdánu nalezení alternativních zdrojů financování a to zřejmě až do doby, než misi Africké unie nahradí hybridní mise AU a OSN. Během jednání Rady 23. dubna 2007 německé předsednictví opětovně vyzvalo členské státy ke zvážení dobrovolných příspěvků na financování mise. Dostatečné množství zdrojů se stále nedaří nalézt. Rada na svém dubnovém zasedání vyslechla zprávu zvláštního vyslance OSN Jana Eliassona a přijala k tématu závěry 9, ve kterých odsoudila útoky na příslušníky mise AMIS, vyzvala všechny strany k dodržování příměří a k respektování neutrality AMIS. Rada zdůraznila potřebu co nejrychlejšího rozmístění hybridní mise OSN a AU. Evropský parlament K situaci v Súdánu/Dárfúru přijal usnesení i Evropský parlament. 10 Zde vyzval OSN, aby jasně stanovila datum vyslání mírových jednotek do Dárfúru a to i v případě, že k tomu neposkytne súdánská vláda souhlas tedy na základě kapitoly VII Charty OSN. EU a ostatní mezinárodní aktéry vyzval k přijetí účinných sankcí vůči všem stranám porušujícím příměří, a to včetně súdánské vlády. Podle EP by měla být zvážena též hrozba ropným embargem. Vyzval také Čínu, aby pozitivně využila svého vlivu v regionu, přestala do Súdánu dodávat zbraně a přestala v Radě bezpečnosti OSN blokovat přijetí cílených sankcí na súdánskou vládu. 9 Závěry Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy k Súdánu, , ke stažení ZDE. 10 Usnesení Evropského parlamentu o situaci v Dárfůru, , ke stažení ZDE.

10 10 RELEVANTNÍ DOKUMENTY A ZDROJE INFORMACÍ Report of the International Commission of Inquiry on Darfur to the United Nations Secretary-General. Ženeva, 25. leden 2005, ke stažení ZDE. TIC č. 1541/2007. USA k současné situaci v Dárfůru. Washington TIC č. 702/2007. Dárfůr potřebuje životaschopný politický proces. Káhira, Report of the High-Level Mission on the situation of human rights in Darfur pursuant to Human Rights Council decision S-4/ Ke stažení ZDE. Darfur: Revitalising the Peace Process. International Crisis Group, Africa report No. 125, Ke stažení ZDE. Sudan: What kind of state? What kind of crisis? Alex de Waal, Crisis states occasional paper no. 2., duben 2007, ke stažení ZDE. Sudan: International dimensions to the state and its crisis. Alex de Waal, Crisis states occasional paper no. 3, duben 2007, ke stažení ZDE. Religion and conflict in Africa. Bjorn Moller, DIIS report 6/2006, červen Ke stažení ZDE. Darfur s Fragile Peace Agreement. International Crisis Group, Africa Briefing no. 39, červen 2006, ke stažení ZDE. Getting the UN into Darfur. International Crisis Group, Africa Briefing no. 43, říjen 2006, ke stažení ZDE. Souhrnná teritoriální informace za rok 2006 Súdánská republika.

11 PI PŘÍLOHA 1. Mapa Súdánu