Malakofauna pěnovců v Pramenném dole pod Kozími hřbety u Únětic

Transkript

1 Bohemia centralis, Praha, 33: , 2015 Malakofauna pěnovců v Pramenném dole pod Kozími hřbety u Únětic Molluscan fauna of the tufa deposit in the Pramenný důl/spring Mine Valley at the foot of the Kozí hřbety/goat Ridge near Únětice (Central Bohemia) Vojen Ložek Nušlova 2295/55, CZ Praha 13 Abstract. The site the paper deals with is a small tufa deposit situated in the floodplain of the Pramenný důl/spring Mine Valley near the village of Únětice in the close vicinity of Prague. The test pit exposed a sequence of granular tufa grading into tufaceous loams (Fig.1). It includes a molluscan succession which reflects local environmental changes during the younger half of the Holocene. The results of its analysis are presented in Table 1 that also provides basic ecological and malacostratigraphical information. Of prime importance is the malacofauna of the pure tufa layer 4 which consists of 3 snail assemblages reflecting a patchwork of light woodland, xeric grassland and calcareous wetlands. In the overlying strata 3-1 a fast retreat of woodland elements as well as decrease in habitat diversity and species richness can be revealed at first sight (Table 1). We must take into account that in the area of question this process was considerably intensified by prehistoric human activities. Such development is characteristic of the mid- European chernozem zone that has been colonized since the Neolithic landman, which applies also of the broad site surroundings within the southern marginal zone of the inner Bohemian chernozem area. The question arises whether such developmental pattern may also be true of its central part. Key words: Central Bohemia, Únětice, tufa, Holocene, molluscan succession, chernozem zone 115

2 BOHEMIA CENTRALIS 33 Úvod Malé pěnovcové ložisko bylo náhodně odkryto při drobné vodohospodářské úpravě při pravé straně ústí Pramenného dolu do údolí Únětického potoka kolem roku Ve výkopu vystupovaly jednak zpevněné strukturní pěnovce s otisky listů lísky a jívy, jednak zrnité pěnovce s ulitami plžů, které se podařilo získat přímým sběrem při příležitostné návštěvě tohoto území. Stručně popsány jsou v monografii Měkkýši československého kvartéru (LOŽEK 1955, str. 79). V publikaci Kvartérní vápence Československa (KOVANDA 1971) je ložisko stručně popsáno na str. 91 pod názvem Únětice 1 a číslem 56. Teprve po více než 20 létech (11/ ) bylo ložisko odkryto kopanou sondou a podrobně dokumentováno po stránce litostratigrafické i paleontologické. Získaný materiál, především nečekaně bohatá fauna měkkýšů, se během doby ukázal jako významný zdroj poznatků, jimiž se zabývá tento článek. Poloha a popis lokality Jak uvedeno, lokalita se nachází v nivě drobného potůčku, který přitéká od Horoměřic a pod Úněticemi ústí do Únětického potoka přímo pod severním srázem skalnatého buližníkového hřebene Kozích hřbetů. Vyvěrá zde pramen, který pěnovce usadil, což je první zajímavost, neboť údolní stráně budují břidlice, droby a buližníky svrchního proterozoika, které jsou nevápnité. Vápnité uloženiny křídy vystupují až mnohem výše na náhorní plošině. Nevápnité hlíny se sutí břidlic a buližníkových balvanů vystupují i v podloží pěnovců. Základní geografické údaje shrnuje přehledná tabulka: Geografická šířka: Geografická délka: Průměrná teplota července: 18,5 C Průměrná teplota ledna: ~1 1,5 C Průměrná teplota roku: ca 8,5 C Průměr vegetační doby: 14,5 15 C Roční průměr srážek: ca 500 mm Nadmořská výška: 220 m Výkop sondy byl zastaven v kamenitých svahovinách v podloží pěnovců. V souvrství, které do nadloží přechází do pěnovcových hlin bylo zastiženo 5 makroskopicky rozlišitelných vrstev, které byly podrobně popsány (obr. 1) a z nichž byly odebrány standardní 8 dm-vzorky k laboratornímu zpracování. 116

3 Obr. 1. Profil pěnovcového ložiska. 1 šedohnědá humózní hlína (na povrchu zbytek starší navážky E), 2 světle šedavě hnědá pěnovcová hlína s rostoucím podílem pěnovcových inkrustací směrem do podloží, 3 světle hnědavě šedý silně hlinitý zrnitý pěnovec, 4 šedý víceméně hlinitý zrnitý pěnovec s četnými bělavými konkrecemi, 5 šedavě hnědá hlína s roztroušenými drobnými inkrustacemi, jejichž podíl klesá směrem do podloží, 6 šedavě hnědá hlína s kusy buližníků (5 30 cm), bez inkrustací, 7 tmavěji hnědošedá humozní hlína naspodu rzivě skvrnitá, v podloží potoční štěrk (G). Fig. 1. Lithology of the spring tufa deposit. E embankment, 1 greyish brown humic loam (topsoil), 2 pale greyish brown tufaceous loam, the amount of tufa particles increases with depth, 3 pale brownish grey loamy granular tufa rich in CaCO 3 concretions, 4 grey moderately loam granular tufa with numerous whitish concretions, 5 greyish brown loam with scattered fine tufa concretions whose amount decreases with depth, 6 greyish brown loam with lydite stones (5 30 cm) without tufa particles, 7 darker brownish grey rather humic rusty spotted loam, G stream gravel Vojen Ložek: Malakofauna pěnovců v Pramenném dole pod Kozími hřbety u Únětic Měkkýší fauna Vzorky zeminy byly rozplaveny ve vodě, ulity plující při hladině slity přes síto 0,6 mm a reziduum pak zbavení kalu usušeno a zbývající ulity včetně zlomků vybrány. Získaný materiál byl pak určen, zčásti pod binokulární lupou a statisticky zpracován. Výsledky podává přehledná tabulka, která řadí druhy podle ekologických skupin a obsahuje i jejich základní ekologické a biostratigrafické charakteristiky (Ložek 1964). Materiál ulit byl značně úlomkovitý, takže úplné ulity byly po ruce jen u drobných druhů a i fragmenty byly poměrně malých rozměrů, při čemž přesné určení bylo často ztíženo až znemožněno tím, že fosilizace setřela jemné povrchové skulptury (např. u Monachoides incarnatus). 117

4 BOHEMIA CENTRALIS 33 Tabulka 1. Měkkýši pěnovcového ložiska pod Kozími hřbety. Table 1. Molluscs of the tufa deposit at the foot of the Kozí hřbety Ridge. 118 Ekoskupiny (malakostratigrafické indexy) M X M ě k k ý š i VRSTVA ! Acanthinula aculeata ! Aegopinella pura 10 1! Cochlodina laminata 1! Ena montana 1 2! Merdigera obscura 2! Monachoides incarnatus ! Sphyradium doliolum 1 22 (!) Vertigo pusilla 2 6! Alinda biplicata (+) Arianta arbustorum 1?! Cepaea hortensis ! Discus rotundatus ! Aegopinella minor 5 (!) Fruticicola fruticum ! Helix pomatia 2? 2? (G) Clausilia pumila Macrogastra ventricosa 2 + Urticicola umbrosus 1 M! Cecilioides acicula (+) Chondrula tridens 7 + Pupilla muscorum (!) Truncatellina cylindrica (+) Vallonia costata Vallonia excentrica 8 G Vallonia pulchella (G) Vertigo pygmaea (+) Cochlicopa lubrica (+) Limacidae/Agriolimacidae (+) Perpolita hammonis 7 3 (+) Punctum pygmaeum Trochulus hispidus ! Vitrea contracta 2 G Vitrina pellucida 1 2! Carychium tridentatum (!) Vallonia enniensis G Carychium minimum (G) Oxyloma elegans G Pseudotrichia rubiginosa 1? (+) Succinea putris 4? 1? (G) Vertigo angustior (G) Vertigo antivertigo ! Vertigo moulinsiana 2 G Zonitoides nitidus 4 6 (+) Galba truncatula (+) Pisidium casertanum Pisidium personatum 1? (G) Radix labiata Počet druhů

5 Vojen Ložek: Malakofauna pěnovců v Pramenném dole pod Kozími hřbety u Únětic Vysvětlivky Ekoskupiny: 1 zapojený les, 2 les, příležitostně i otevřený terén, M svěží, X sušší, 3 vlhký les, 4 stepní trávníky, 5 bezlesí, převážně suché, 7 les i bezlesí (všeobecně), 8 les i bezlesí vlhké, 9 mokřady, břehy, 10 vody(drobné); Indexy:! teplá období, (!) převážně teplá období, + sprašový druh, (+) příležitostný sprašový druh, G přežívající glaciál mimo sprašovou zónu, (G) jako relikt, M moderní imigrant. Explanation Ecogroups: 1 closed forest, 2 prevalently woodland, M mesic, X xeric, 3 damp woodland, 4 steppe, 5 open country, 7 catholic in general, 8 catholic hygrophilous, 9 wetlands, 10 aquatic; Malacostratigraphic indexes:! warm phases, (!) prevalently warm phases, + loess species, (+) occasional loess species, G surviving the glacial out of the loess zone, (G) as relic, M modern immigrant. Zhodnocení výsledků a diskuse Po geologické stránce nejde o významný profil, jak dokládá jeho malá mocnost i výpověď malakofauny, která jasně svědčí pro mladší polovinu holocénu. Nebyl zde zjištěn ani jeden staroholocénní nebo významný vymřelý prvek. Takže nejstarší bohatě fosiliferní vrstvu lze klást nejvýše do mladší poloviny klimatického optima epiatlantiku. O to významnější je však jeho krajinně-historická hodnota, jak rozebereme v následujícím přehledu: Svou topografickou polohou spadá profil do oblasti dolního Povltaví, přesněji do úseku kaňonovitého údolí Vltavy mezi Prahou a Kralupy včetně postranních údolí, která mají podobný reliéf jako ve středním Povltaví časté skalnaté úseky a inverzní rokle, ale malakofaunu s minimálním zastoupením lesních druhů na rozdíl od Povltaví nad Prahou (počínaje Závistí), kde běžně žijí plně rozvinuté lesní malakocenózy (LOŽEK 1947). Tento opravdu nápadný protiklad lze vysvětlovat okolností, že celé dolní Povltaví se nachází ve starosídelní oblasti i černozemní zóně, kde rozmach lesní fauny byl záhy utlumen až zvrácen počínaje neolitickou kolonizací. Nicméně to překvapuje u některých údolí a inverzních roklí, kde bychom i dnes nějaké ty lesní druhy očekávali. Z toho plyne naléhavá potřeba najít v dolním Povltaví nějaký soubor sedimentů, jehož malakofauna by obrážela vývoj v průběhu celého holocénu a poskytovala doklad, že sem lesní fauna kdysi aspoň zčásti pronikla a během kolonizace byla již v pravěku opět vyhubena. Poloha lokality není zcela optimální, jelikož se nachází 119

6 BOHEMIA CENTRALIS 33 v přechodní zóně, jak dosvědčuje střídání lesních (hnědozemí) a stepních (černozemí) půd, které lze sledovat v rámci Únětického údolí a jeho poboček. Rozhodující význam má v tomto směru překvapivě bohatá fauna čistě pěnovcové vrstvy 4, kde byla doložena řada lesních druhů, které v dolním Povltaví zatím nebyly zjištěny ani recentní ani fosilní: Ena montana, Sphyradium doliolum, Vertigo pusilla, Arianta arbustorum, Clausilia pumila, Macrogastra ventricosa nebo Urticicola umbrosus po případě se sem začaly šířit se zarůstáním říčních břehů v nejnovější době říčním koridorem, jako Arianta na břehu Vltavy u Husince nebo Urticicola v Letkách. Zde třeba dodat, že téměř všechny jmenované druhy byly zjištěny ve středním holocénu ve vrtném profilu u nedalekého Trojanova mlýna (LOŽEK 1988), kde rovněž nebyl zastižen starší holocén, ačkoli mocnost dosahovala 12 m. Společně s uvedenými lesními druhy jsou v překvapivém množství zastoupené i některé indikátory otevřené krajiny jako Truncatellina cylindrica a zejména Vallonia costata, jejichž zastoupení a podíly mírně stoupají směrem do nadloží (vrstvy 3 1), zatímco současně mizí druhy lesní. Ve vrstvě 4 se objevuje i řada druhů mokřadních (ekoskupina 9), jejichž podíly pak rychle stoupají v nadložních polohách 3 a 2. Dočasně se objevuje i Vertigo moulinsiana (3) a vysoké podíly Vallonia enniensis (3, 2). Povrchová vrstva 1 se pak vyznačuje celkovým poklesem druhového bohatství i abundance. Z jednotlivých změn je nápadný výskyt stepního druhu Chondrula tridens jen ve vrstvě 2, šíření Pupilla muscorum v 1 a výskyt Vallonia excentrica v témže horizontu, druhu, který v dolním Povltaví jinak téměř chybí. Z předchozích údajů je zřejmé, že v mladší fázi klimatického optima převládala v tomto prostoru pestrá krajina parkového charakteru, která poskytovala vhodné podmínky ochuzené lesní malakofauně, ploškám subxerothermního charakteru i bohatým mokřadům, které nějakou dobu přetrvaly i do pozdějších fází, kdy stále většího rozsahu nabývalo bezlesí. Tyto změny byly s vysokou pravděpodobností ovlivněny trvalým pravěkým osídlením, v užším zkoumaném prostoru především pastvou. Ve všech vrstvách profilu nacházíme poměrně četné uhlíčky, což by mohl být následek záměrného vypalování. 120 Závěr Z výpovědi fosilní malakofauny vyplývá, že v členitém terénu na jihu dolního Povltaví převládala stanovištně pestrá parkovitá krajina ještě v posledním úseku klimatického optima, která byla později postupně odlesňována a ovlivňována pastvou. Otázkou zůstává, jak tomu bylo dále k severu, odkud zatím postrádáme fosilní doklady. Je vysoce pravděpodobné, že v holocénu se zde nikdy nerozvinula druhově bohatá společenstva zapojených stinných lesů, jejichž možnému vzniku zabránili již pravěký rolník a pastýř.

7 Vojen Ložek: Malakofauna pěnovců v Pramenném dole pod Kozími hřbety u Únětic Literatura Kovanda J. (1971): Kvartérní vápence Československa. Sborník geologických věd, řada Antropozoikum, 7: Praha. Ložek V. (1947): Měkkýši dolního Povltaví. Časopis Národního musea, 116 (2): Praha. Ložek V. (1955): Měkkýši československého kvartéru. Rozpravy Ústředního ústavu geologického, XVII, 510 stran. Praha. Ložek V. (1964): Quartärmollusken der Tschechoslowakei. ČSAV, Praha, 374 pp. Ložek V. (1988): Nacheiszeitliche Molluskenfaunenfolge in der Aue des Tales Tiché údolí bei Prag (ČSSR). Malakologische Abhandlungen, Staatliches Museum für Tierkunde, 13, 12: Dresden. Recenzovali: RNDr. Jaroslav Hlaváč, Ph.D. Doc. RNDr. Lucie Juřičková, Ph.D. 121