Záznam z jednání Výboru pro institucionální zabezpečení rovných příležitostí žen a mužů (dále jako Výbor ) konaného dne 30.

Transkript

1 Záznam z jednání Výboru pro institucionální zabezpečení rovných příležitostí žen a mužů (dále jako Výbor ) konaného dne 30. května 2012 Místo schůze: Praha, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Podskalská 19, místnost č. 415 (od 10:00 do 12:15 hod.) Přítomné členky a členové (zástupkyně a zástupci členek a členů s hlasovacím právem): Jméno Organizace 1. Baršová Andrea Úřad vlády ČR 2. Ferrarová Eva MV 3. Halanová Květa, zástup: Kateřina Obec Jílové Machová 4. Nováková Helena KÚ Karlovarského kraje 5. Jonitová Bronislava MO 6. Niklová Kateřina MF 7. Pavlík Petr FHS UK 8. Světlíková Daniela Český svaz žen 9. Sajfrtová Hana MPSV Šebková Jitka, zástup: Dana ČMKOS 10. Machátová 11. Šprincová Veronika Fórum 50 % Omluveny/i: Jméno Organizace 1. Gerhard Vladislav MČ Praha Jahodová Dita ProEquality Otevřená společnost 3. Kubálková Petra Aperio 4. Skálová Helena Gender Studies 5. Uhl Michal MČ Praha 2 Hostky/é: Jméno Organizace 1. Hana Frištenská Rada vlády pro NNO 2. Jana Kvasnicová Veřejný ochránce práv 3. Zuzana Ondrůjová Veřejný ochránce práv 4. Zuzana Vaníčková Úřad vlády ČR Sekretariát Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů: Klusáčková Marie, Šafařík Radan, Zachariášová Lucia Z celkového počtu 16 členek a členů bylo přítomno 9, resp. 11 osob s hlasovacím právem (či pověřením), tj. Výbor byl usnášeníschopný. 1

2 Ad bod 1 Schválení programu zasedání P. Pavlík uvítal přítomné členy a členky Výboru, jejich případné zástupce a zástupkyně a hosty a hostky a zahájil jednání. Následně krátce představil návrh programu jednání Výboru a informoval přítomné o tom, že mohou hlasovat jen členky a členové, případně jejich zástupkyně a zástupci s pověřením k hlasování. Kvůli tomu, že L. Zachariášová ještě nebyla přítomna, navrhl P. Pavlík výměnu pořadí bodů 5 za bod 2 navrženého programu. Návrh programu jednání: 1. Schválení programu P. Pavlík 2. Možnosti financování NNO dotace ze státního rozpočtu, Hana Frištenská Hlavní oblasti státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím pro rok Možnosti financování NNO Norské fondy Barbora Hořavová 4. Veřejný ochránce práv jako subjekt v oblasti rovného Jana Kvasnicová, zacházení Zuzana Ondrůjová 5. Možnosti financování NNO Operační program Lucia Zachariášová zaměstnanost 6. Různé členky a členové Výboru Po představení programu P. Pavlík vyzval přítomné k případným poznámkám k programu, když žádné nikdo nevznesl, zahájil hlasování o programu. O návrhu programu proběhlo hlasování: 9 pro, 0 proti, 0 se zdrželi. Návrh byl přijat. Ad bod 2 Možnosti financování NNO dotace ze státního rozpočtu, Hlavní oblasti státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím pro rok 2013 (dále jako Hlavní oblasti ) H. Frištenská se představila jako tajemnice Rady vlády pro nestátní neziskové organizace (dále jako RVNNO ). H. Frištenská představila vícezdrojové financování NNO, výši příjmů ze soukromých zdrojů, z veřejných sbírek, z vlastních příjmů a z veřejných financí (státní rozpočet, rozpočet státních fondů, rozpočty krajů a obcí, rozpočet EU, komunitární programy EU a mezistátní zdroje mimo EU). Představila dále operační programy, z jejichž zdrojů byly NNO financovány. Dále H. Frištenská také představila financování NNO ze státního rozpočtu prostřednictvím jednotlivých resortů. Nejmasivněji je pravidelně podporována oblast tělovýchovy a sportu, v tom je financování jednotlivých oblastí neproporcionální, RVNNO na to opakovaně upozorňuje, ale marně. Sociální věci a zaměstnanost jsou v některých letech dotovány o něco více než sport, nicméně tato situace je zpravidla jen dočasná. Na třetím místě pak je oblast kultury a ochrany památek. V oblasti dotačních řízení v letech 2012/2013 byly přijaty dvě nové právní úpravy - novela zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (tzv. protikorupční novela ) a zákon č. 171/2012 Sb., o základních registrech (byly spuštěny tři základní registry provozované MV: registr fyzických osob, registr právnických osob a registr práv a povinností; v registrech jsou dohledatelní příjemci dotací). 2

3 H. Frištenská dodala, že organizace dotačních programů probíhá podle zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (tzv. kompetenční zákon). Tento zákon vymezuje činnost jednotlivých ministerstev a tím i obsah jejich strategických dokumentů a dotačních politik. Otázky související s ochranou lidských práv a rovných příležitostí žen a mužů v tomto zákoně nejsou výslovně svěřeny žádnému resortu. Proto tyto oblasti často nejsou ani zahrnuty do resortních dotačních programů. Dotační programy na ochranu lidských práv jsou v omezeném rozsahu vypisovány pouze na Úřadu vlády ČR, jedná se však o velmi cílené programy zaměřené zejména na romskou komunitu a osoby zdravotně postižené. Ochrana lidských práv v obecném slova smyslu není podporována v rámci žádného z resortních dotačních programů. H. Frištenská dále konstatovala, že RVNNO má v oblasti formulace Hlavních oblastí jen omezené kompetence. Jednotlivá ministerstva zpravidla jen oznámí RVNNO, jaké dotační programy plánují v daném roce realizovat a sekretariát RVNNO následně z jednotlivých dotačních programů zpracuje Hlavní oblasti. Ty jsou poté schváleny RVNNO a předloženy ke schválení vládě ČR. Hlavní oblasti musí být připraveny do konce června V současnosti probíhá k tomuto materiálu mezirezortní připomínkové řízení. V Hlavních oblastech je nová oblast, která se týká boje s korupcí a která je tvořena třemi dotačními programy. Na základě usnesení vlády ČR ze dne 15. května 2013 č. 348 byla do Hlavních oblastí zařazena i oblast rovných příležitostí žen a mužů, která je však v současnosti stálé bez jakéhokoli dotačního programu. V případě, že v rámci mezirezortního připomínkového řízení do této oblasti nenavrhne žádný rezort svůj dotační program, bude tato oblast muset být z Hlavních oblastí před předložením vládě ČR odstraněna. H. Frištenská rovněž doplnila informace o dotačních programech pro NNO v rámci programu švýcarsko-české spolupráce (administraci provádí Nadace Partnerství) a v rámci finančních mechanismů Norska a EHP (administraci provádí konsorcium NROS a Nadace Partnerství). P. Pavlík se dotázal, zda tvorba Hlavních oblastí tedy probíhá tak, že nejprve si jednotlivá ministerstva určí své dotační programy, ze kterých se následně sestaví Hlavní oblasti. H. Frištenská odpověděla, že k formulaci Hlavních oblastí skutečně dochází na základě navržených dotačních programů a že obsah a zaměřené těchto programů je plně v kompetenci jednotlivých resortů. Vláda ČR ministerstvům nemůže ukládat, jaké dotační programy mají realizovat, protože jednotliví ministři a ministryně zodpovídají za čerpání rozpočtu svých rezortů. Pokud tedy existuje poptávka po určitém dotačním programu, je nutné jeho zřízení vyjednat přímo s konkrétním ministerstvem. P. Pavlík se dále dotázal, kdo by mohl iniciovat změnu kompetenčního zákona tak, aby lidská práva a rovné příležitosti žen a mužů byly v kompetenci konkrétního resortu. H. Frištenská odpověděla, že by se mohlo jednat o iniciativu některého z ministrů a ministryň anebo o poslaneckou iniciativu. Je ale předem nutné důkladně zvážit, kam by tyto agendy měly být umístěny. Zároveň je nezbytné zajistit nějakou osobu, která by tuto případnou změnu byla schopná vyjednat. Rovněž ke zřízení dotačního programu může dojít z iniciativy ministra či ministryně. V úvahu tedy připadá například oslovit ministryni práce a sociálních věcí s návrhem na zřízení dotačního programu v oblasti rovných příležitostí žen a mužů. 3

4 P. Pavlík uvedl, že Výbor a Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů (dále jako Rada ) mohou iniciovat změny Aktualizovaných opatření Priorit a postupů vlády při prosazování rovných příležitostí pro ženy a mužů (dále jako Aktualizovaná opatření ) tak, aby jedním z úkolů bylo zřízení dotačního programu v oblasti rovných příležitostí žen a mužů. Případnou změnu kompetenčního zákona tak, aby oblast lidských práv a rovných příležitostí žen a mužů by dle něj měla iniciovat zejména zmocněnkyně vlády pro lidská práva či veřejný ochránce práv (dále jako VOP ). A. Baršová konstatovala, že pokud by se měl měnit kompetenční zákon tak, aby zahrnoval i oblast rovných příležitostí žen a mužů, tak by tato změna měla vycházet ze strany MPSV, které je gestorem této agendy. A. Baršová dále doplnila, že zřízení dotačního programu v oblasti rovných příležitostí žen a mužů je možné uložit MPSV i bez ohledu na to, zda je v kompetenčním zákoně výslovně stanoveno, do gesce jakého rezortu rovné příležitosti žen a mužů patří. Priority v oblasti dotační politiky si určují jednotlivé rezorty samostatně. Zároveň je nutné mít na paměti, že administrace jakéhokoli dotačního programu si klade vyšší nároky na personální kapacity. J. Kvasnicová se dotázala, zda P. Pavlík navrhuje, aby se VOP nějakým způsobem zasazoval o změnu kompetenčního zákona či o vznik dotačního programu v oblasti rovných příležitostí žen a mužů. P. Pavlík odpověděl, že je toho názoru, že kompetenční zákon by měl výslovně obsahovat oblast lidských práv a zmocněnkyně vlády pro lidská práva a VOP by měly být subjekty, které tuto změnu mohou navrhovat. J. Kvasnicová konstatovala, že se jedná spíše o politickou otázku a že úkolem VOP není navrhovat takto konkrétní změny. A. Baršová upozornila na skutečnost, že lidská práva jsou průřezovým tématem, za které je odpovědné každé ministerstvo. V kompetenčním zákoně by mohla být tato oblast výslovně uvedena, ovšem politická reprezentace tuto změnu z různých důvodů dosud neprosadila. Co se týče dotačního programu v oblasti rovných příležitostí žen a mužů, tak ten by měl být zřízen MPSV, jakožto vnitrostátním koordinátorem této agendy. Ve vztahu k dotačním programům v oblasti lidských práv existují úvahy, které říkají, že organizace hájící lidská práva by z důvodu zachování nezávislosti neměly přijímat finanční prostředky od své vlastní vlády. V oblasti rovných příležitostí žen a mužů tento konflikt se zachováním nezávislosti v takové míře nehrozí. P. Pavlík se dotázal, zda NNO nějakým způsobem reagují na nízké čerpání finančních prostředků z fondů EU. H. Frištenská odpověděla, že v NNO působící v rámci RVNNO se aktivně podílí na přípravě příštího finančního období z fondů EU, podílí se na práci příslušných resortních pracovních skupin, které připravují jednotlivé operační programy. NNO rovněž přijaly souhrn priorit, které budou v jednotlivých operačních programech prosazovat. Jako stěžejní se ukazuje zejména naplňování principu partnerství, prosazování sociálního podnikání a snazší administrace. Oblast sociálního podnikání je v této fázi obsažena v návrzích dvou operačních programů, bohužel ale není obsažena 4

5 v klíčovém operačním programu MPO. Na zjednodušení podmínek administrace již MMR pracuje delší dobu. Má například dojít ke sjednocení administračních podmínek a informačních systémů pro všechny operační programy. Následující finanční období tak snad bude vůči žadatelským organizacím uživatelsky příznivější. P. Pavlík následně poděkoval H. Frištenské za vyčerpávající příspěvek a podrobné informace a ukončil rozpravu k tomuto bodu. Zároveň dodal, že z pozice Výboru by v této fázi bylo vhodné formulovat podnět vůči MPSV ke zřízení dotačního programu v oblasti rovných příležitostí žen a mužů. Během projednávání tohoto bodu dorazily na jednání Výboru další dvě členky. Počet přítomných členek a členů (resp. zástupců a zástupkyň s pověřením k hlasování) tak stoupl na 11. Ad bod 3 Možnosti financování NNO Norské fondy B. Hořavová bohužel na jednání Výboru nedorazila. P. Pavlík tedy navrhl pokračovat v projednávání následujícího bodu. Ad bod 4 Veřejný ochránce práv jako subjekt v oblasti rovného zacházení P. Pavlík uvedl bod č. 4 a předal slovo J. Kvasnicové a Z. Ondrůjové z Kanceláře veřejného ochránce práv (dále jako KVOP ). J. Kvasnicová konstatovala, že cílem jejího příspěvku je podat informace o činnosti VOP v oblasti rovných příležitostí žen a mužů. Ve vztahu k personálnímu zajištění této agendy má v současnosti oddělení rovného zacházení pět zaměstnanců a zaměstnankyň a příští měsíc by se toto oddělení mělo rozšířit o jednu kolegyni. Oddělení rovného zacházení se ale zabývá diskriminací na základě všech diskriminačních důvodů (tedy i věku, rasy a podobně), nejen tedy otázkami rovného zacházení bez ohledu na pohlaví, při své činnosti VOP vychází z kompetencí svěřených zákonem č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se zejména o poskytování odborné pomoci obětem diskriminace, přijímání a vyřizování stížností, podnětů a individuálních dotazů. V některých případech se jedná např. o odbornou radu konkrétní osobě. V jiných případech je nutné hlubší prozkoumání situace či zahájení šetření. Šetření se řídí zásadou, že je rovněž nutné získat stanovisko či vysvětlení strany, vůči níž podnět či stížnost směřuje. Dosavadní zkušenost ukazuje, že druhá strana zpravidla odpověď VOP poskytne, a to i v případech, kdy se jedná o subjekt, který tuto povinnost nemá. Na šetření navazuje vydání tzv. zprávy VOP o šetření ve věci diskriminace, která obsahuje detailní právní rozbor dané situace a případně i doporučení k nápravě diskriminačního jednání. VOP mimo jiné usiluje i o to, aby šetření vedla k mimosoudnímu řešení sporných případů. J. Kvasnicová dále uvedla, že VOP rovněž zveřejňuje zprávy a vydává doporučení. Z podkladu vypracovaného sekretariátem Výboru o naplňování role subjektu pro podporu rovného zacházení ze strany VOP vyplývá, že v oblasti rovných příležitostí žen a mužů nedochází k vydávání doporučení a zpráv. Toto však neodpovídá skutečnosti, protože VOP za tyto zprávy považuje již zmíněné zprávy VOP o šetření ve věci diskriminace a za doporučení je možné považovat i jednotlivá doporučení, která 5

6 jsou udělována individuálním osobám v návaznosti na šetření VOP. Úkol vydávat doporučení v oblasti rovného zacházení VOP vykládá i jako vydávání individuálních doporučení v konkrétních řešených případech a nejen jako doporučení v obecném slova smyslu. Například v případě, kdy se zjistí, že zaměstnavatel uplatňuje praxi, která může mít negativní dopad na rovné zacházení se ženami a muži, tak po provedení šetření VOP doporučuje tomuto subjektu, aby své jednání změnil a sjednal nápravu. Jako problém se ukazuje, že VOP neeviduje statistické údaje o tom, v kolika případech bylo takovéto doporučení vydáno a rovněž nemá informace o tom, zda se dané subjekty jednotlivými doporučeními řídí. Tento nedostatek však hodlá v budoucnu změnit a informace o počtu a míře naplňování jednotlivých doporučení sledovat. Ve vztahu k provádění výzkumů J. Kvasnicová konstatovala, že VOP v současnosti nemá dostatečné personální kapacity pro realizace více než jednoho výzkumu ročně. V posledních letech výrazně narostl počet podnětů a stížností v oblasti rovného zacházení, a na provádění výzkumů tedy nezbývá dostatečný prostor. Posledními výzkumy, které se týkaly i rovných příležitostí žen a mužů, byl výzkum k projevům diskriminace v pracovní inzerci z roku a výzkum etnického složení žáků bývalých zvláštních škol z roku Konkrétní výzkum zaměřený výhradně na rovné příležitosti žen a mužů dosud VOP nerealizoval. VOP témata výzkumů zpravidla vybírá tak, že upřednostňuje oblasti dosud neprobádané, anebo se rozhodne získat statistické údaje o problému, který se vyskytuje velmi často. Oblast rovných příležitostí žen a mužů VOP za neprobádanou nepovažuje. Výzkumu v této oblasti se věnuje řada dalších vědeckých institucí a existuje tedy dostatek vědeckých dat. Zároveň ale jsou určité podoblasti této problematiky, které by další zkoumání a právní analýzy vyžadovaly. Na VOP se například často obracejí ženy, které chtějí pracovat na pozici zdravotní záchranářky, ale z důvodu nevhodné legislativy v těchto pozicích pracovat často nemohou. V této oblasti se v rámci KVOP vedou diskuze o možnosti zpracování úzce zaměřeného výzkumu, který by se soustředil na šance na uplatnění pro muže a ženy v tomto oboru. Z. Ondrůjová dodala, že ne všechna doporučení je možné nalézt na internetových stránkách VOP. Například v oblasti rovných příležitostí žen a mužů provedl VOP v loňském roce poměrně obsáhlé šetření, které bylo v letošním roce dokončeno. Šetření se týkalo diskriminace žen v oblasti výzkumu a postdoktorských grantů v souvislosti s činností Grantové agentury ČR. P. Pavlík poděkoval za příspěvky o činnosti KVOP v oblasti rovného zacházení se ženami a muži a otevřel diskuzi k tomuto bodu. D. Světlíková navázala na problém zaměstnávání záchranářek a doporučila, aby se výzkum zaměřil i na uplatnění žen hasiček. U nich rovněž platí, že zpravidla nemohou nalézt uplatnění přímo v terénu a mohou vykonávat pouze administrativní pozice. Zaměstnavatelé jako odůvodnění používají legislativu, která ženám znemožňuje zvedat břemena nad určitý váhový limit. Ještě častějším argumentem je, že jim zaměstnavatelé nemohou zajistit zázemí jako jsou samostatné sprchy, převlékárny, toalety či ložnice. 1 Výzkum je dostupný pod odkazem 2 Výzkum je dostupný pod odkazem 6

7 J. Kvasnicová odpověděla, že obdobný podnět v minulosti již v KVOP řešili, ovšem stěžovatelka nakonec přerušila šetření a přestala s VOP komunikovat. V případě, že není k dispozici stížnost na konkrétní jednání, VOP má omezené možnosti, jak danou věc řešit. I když ani činnost z vlastní iniciativy není vyloučena. V případě, že by se prováděl výzkum testující uplatnění žen na pozicích hasiček, je nutné mít dostatek dobrovolnic, které by byly ochotné se testovacích přijímacích pohovorů účastnit. Touto problematikou se VOP chce do budoucna zabývat, ovšem v současnosti nemá k dispozici dostatek kontaktů, zatímco na zájemkyně o pozice záchranářek již dostatek kontaktů VOP má. Hlavním problémem je přitom legislativa, která stanovuje limity pro zvedání a nošení břemen rozdílně pro muže a ženy. Tato legislativa se vztahuje na bezpečnost práce, ovšem zároveň je běžnou praxí, že ženy při vzdělávání ve zdravotnických oborech mohou manipulovat s figurínou vážící až 70 kg. P. Pavlík upozornil na skutečnost, že odlišné podmínky zřejmě rovněž platí v nemocnicích, kde zdravotní sestry běžně manipulují s lidmi. P. Pavlík se dále dotázal, jakým způsobem KVOP pracuje se statistickými údaji. Ve zprávách o činnosti VOP podrobnější statistické údaje o počtu řešených a vyřešených stížností a podnětů chybí. J. Kvasnicová konstatovala, že VOP si je deficitu v oblasti sledování a zveřejňování podrobných statistik vědom. V současnosti dochází ke změně systému sběru dat a databáze podnětů tak, aby bylo možné v budoucnu data lépe analyzovat a zveřejňovat úplné statistiky. P. Pavlík dále upozornil na skutečnost, že vydání jednoho výzkumu během posledních tří let lze jen stěží považovat za dostatečné naplňování příslušných směrnic EU v oblasti rovného zacházení se ženami a muži, které ukládají VOP výzkum provádět. Existují sice vědecká pracoviště zaměřující se na rovnost žen a mužů, ovšem tato skutečnost by neměla být používána jako odůvodnění pro neprovádění výzkumu ze strany VOP v této oblasti. Z. Ondrůjová konstatovala, že za jedním komplexním obecným doporučením stojí často mnoho konkrétních šetření a podnětů. J. Kvasnicová doplnila, že provádění podrobnějších a častějších výzkumů se KVOP nemůže věnovat zejména z kapacitních důvodů. Nízký počet pracovníků a pracovnic oddělení rovného zacházení KVOP neumožňuje, aby byl prováděn více než jeden výzkum ročně. Co se týče témat, mělo by jít o témata, která se prostřednictvím podnětů od stěžovatelů a stěžovatelek ukázala jako aktuální a vhodná k dalšímu prozkoumání, kterému se zároveň nevěnuje jiná instituce. P. Pavlík uvedl, že z těchto informací vyplývá, že VOP tedy nemůže v současnosti z kapacitních důvodů vykonávat dostatečně roli subjektu pro podporu rovného zacházení dle definice příslušných směrnic EU. J. Kvasnicová odpověděla, že není reálné od VOP očekávat, aby každoročně vydával řadu podrobných výzkumů a studií s ohledem na rozsah dalších činností. Zároveň ale platí, že kompetence provádět výzkum je pro VOP důležitá proto, aby mohl provádět výzkumnou činnost v rámci témat, která identifikuje jako zásadní. Z. Ondrůjová doplnila, že kompetence plynoucí z postavení subjektu pro podporu rovného zacházení jsou pro VOP významné, ovšem v omezeném personálním složení není možné se všem činnostem věnovat úplně podrobně. 7

8 P. Pavlík konstatoval, že touto situací by se měl Výbor nadále zabývat a zvážit návrhy možných opatření. Z pohledu prosazování rovných příležitostí žen a mužů je důležité, aby subjekt pro podporu rovného zacházení prováděl i podrobné výzkumy v této oblasti. Současná situace tedy není z tohoto pohledu úplně vyhovující. E. Ferrarová uvedla, že v rámci předchozí diskuze jsme zjistily, že oblast rovných příležitostí žen a mužů není výslovně uvedena v kompetenčním zákoně a přiřazena žádnému z rezortů. Nyní se ukazuje, že VOP provádí výzkum v oblasti rovných příležitostí žen a mužů jen ojediněle a jen v oblastech, které identifikuje jako aktuálně potřebné anebo nedostatečně vědecky podchycené. Ukazuje se tedy, že v těchto souvislostech je třeba se institucionálním zabezpečení rovných příležitostí žen a mužů blíže zabývat a případně formulovat podněty. D. Světlíková doporučila, aby se výzkumy v oblasti diskriminace na základě pohlaví soustředily zejména na oblast trhu práce. Zároveň upozornila na praxi v některých továrnách působících v automobilovém průmyslu, ve kterých mají zaměstnankyně během menstruace povinnost nosit označení (např. formou mašliček na ruce). Jedná se o častou praxi zahraničních zaměstnavatelů. Bohužel zaměstnankyně se proti této praxi nijak nebrání z důvodu strachu ze ztráty zaměstnání. Toto jednání ze strany zahraničních zaměstnavatelů je dle D. Světlíkové příkladem toho, čemu by se měl VOP věnovat. J. Kvasnicová konstatovala, že v případech, kdy se na VOP neobrátí stěžovatel či stěžovatelka s konkrétní stížností či podnětem, má jen omezené možnosti. Z. Ondrůjová dále uvedla, že VOP v nedávné době obdržel podnět týkající se praxe zahraničního zaměstnavatele, který vyhradil část parkoviště pouze pro ženy. Podnět podal muž. D. Světlíková uvedla, že o praxi s označováním menstruujících žen ví zprostředkovaně od dětí matek, které jsou této praxi vystaveny. D. Světlíková by KVOP konkrétní podnět mohla poskytnout, protože zná jméno jedné z továren v Havlíčkově Brodě, které se tohoto jednání dopouští. P. Pavlík poděkoval pracovnicím KVOP za příspěvek a účast na jednání Výboru. Zároveň navrhl, aby další činnost Výboru v této souvislosti spočívala ve zvážení případného podnětu k zahájení jednání o posílení kapacit VOP. Ad bod 5 Možnosti financování NNO Operační program zaměstnanost L. Zachariášová Výbor informovala o vývoji přípravy nového Operačního programu zaměstnanost (dále jako OPZ ), který v následujícím programovém období naváže na současný Operační program lidské zdroje a zaměstnanost (dále jako OPLZZ ). V rámci OPZ existuje několik investičních priorit, které se zaměřují na různé aspekty související s trhem práce a zaměstnaností. Oddělení rovných příležitostí žen a mužů je odborným garantem investiční priority s názvem rovné příležitosti žen a mužů. Pro účely konzultací a přípravy této investiční priority byla vytvořena podskupina pro rovné příležitosti žen a mužů, která je součástí pracovní skupiny pro přípravu OPZ. V rámci činnosti podskupiny pro rovné příležitosti žen a mužů proběhla řada konzultací 8

9 a také jedno jednání za účasti předsedkyň a předsedů výborů Rady, předsedy její pracovní skupiny a místopředsedkyně Rady M. Čermákové. Na jednání padla řada plodných návrhů na další úpravu investiční priority, ze kterých bude MPSV nadále vycházet. Původně mělo být v rámci této investiční priority obsaženo více strategických cílů, jako například zvýšit zaměstnanost žen, zlepšit podmínky pro slaďování pracovního, soukromého a rodinného života a podobně. Nicméně po konzultacích se ukázalo jako vhodnější formulovat pouze jeden obecnější strategický cíl. Jeho současný návrh zní snížení rozdílů v postavení žen a mužů na trhu práce. Pod tuto formulaci je možné zahrnout více dílčích cílů, od zvyšování zaměstnanosti žen přes sladění pracovního, soukromého a rodinného života až po témata jako rozdíly v odměňování žen a mužů či horizontální a vertikální segregace na trhu práce. Jako důležitá se rovněž ukazuje potřeba zohledňovat nejen potřeby žen vracejících se po rodičovské dovolené na trh práce, ale i otázky související se zaměstnáváním starších žen. Právě toto je jedno z témat, které dosud nebylo příliš řešeno a proto je vhodné mu věnovat pozornost. L. Zachariášová doplnila, že dle jejího názoru je důležité, aby investiční priorita rovné příležitosti žen a mužů umožňovala v budoucnu v rámci jednotlivých výzev reagovat na aktuální potřeby v oblasti rovnosti žen a mužů. OPZ má pokrývat období do roku 2020, je tedy nezbytné ponechat prostor pro určitou míru flexibility v rámci jednotlivých výzev. V současnosti jsou jako obecné podporované aktivity například definovány další profesní vzdělávání žen nebo osob pečujících o závislého člena či členku rodiny, rekvalifikace, poradenské aktivity, ochrana proti projevům diskriminace, zvyšování povědomí, advokační služby nebo podpora flexibilních forem práce. Mezi typy příjemců bude patřit MPSV a jím řízení instituce, další orgány státní správy, zaměstnavatelé, kraje a obce, poradenské vzdělávací instituce, nestátní neziskové organizace a sociální partneři. L. Zachariášová dále konstatovala, že příprava investiční priority rovné příležitosti žen a mužů probíhá ve spolupráci se sekcí fondů EU, která v současnosti plní roli řídícího orgánu OPLZZ a je zodpovědná za vyhlašování výzev a hodnocení žádostí. Sekce fondů EU má detailní statistiky a informace o příjemcích, zaměření jednotlivých projektů a průběhu čerpání. Na základě konzultace se sekcí fondů EU se navrhuje následující schéma výzev v budoucím OPZ vycházející ze tří oblastí: 1) Hodnotou alokace největší oblastí budou projekty pro firmy: balíček různých opatření, které budou firmy postupně realizovat na základě auditu realizují souhrn aktivit, které odpovídají jejich potřebám. 2) Systémová podpora: obecné zvyšování povědomí o rovnosti žen a mužů. Příjemcem by mohlo být např. MPSV a oddělení rovných příležitostí žen a mužů by tuto aktivitu mohlo odborně zaštítit. 3) Ad hoc podpora, podpora vzdělávání a podpora podnikání: tam bude OPZ reagovat na konkrétní poptávku a na další aktuální potřeby. V průběhu léta 2013 bude probíhat otevřená konzultace OPZ, což je prostor pro zapojení se do připomínkování současného návrhu. P. Pavlík poděkoval za příspěvek a dotázal se, zda bude v rámci OPZ prostor i pro podporu aktivit zaměřených na rekvalifikace na netradiční povolání tak, aby se snižovala genderová segregace trhu práce. 9

10 L. Zachariášová konstatovala, že konkrétní kroky v této oblasti budou specifikovány v jednotlivých výzvách. V oblasti aktivní politiky zaměstnanosti se s rekvalifikacemi nadále počítá. Cíl investiční priority rovné příležitosti žen a mužů je strukturován tak, že tento typ rekvalifikace může spadnout i do oblasti alokace pro firmy, ale konkrétní detaily se budou odvíjet od jednotlivých výzev. Součástí ad hoc výzev bude zaměstnávání žen po výpadcích z trhu práce či během péče o závislého člena či členku rodiny. D. Machátová se zeptala, jakým způsobem bude zveřejněna výzva ke konzultaci a připomínkování OPZ, tak aby se mohli relevantní subjekty zapojit. L. Zachariášová uvedla, že až to bude aktuální, odkaz na výzvu bude rozeslán. P. Pavlík konstatoval, že považuje za problematické, že MPSV zasahuje do předškolního vzdělávání. Není přesvědčen o tom, že dětská skupina namísto podpory mateřských škol je dobrým a udržitelným řešením. Otázkou je, do jaké míry zřizování dětských skupin v rámci OPZ podporovat, když dosud není vůbec jistý osud zákona o dětské skupině. L. Zachariášová uvedla, že skutečně předškolní vzdělávání je v gesci MŠMT. MPSV však z pohledu své gesce naráží na zásadní nedostatek služeb péče o děti a tak se v rámci svých kompetencí snaží tento problém řešit. J. Kvasnicová konstatovala, že VOP návrh zákona o dětské skupině uvítal, protože v současnosti řada rodičů nemá možnost zajistit hlídání pro své děti. Dětská skupina nemá suplovat vzdělávací roli, což ani rodiče dětí neočekávají, ale má poskytnout možnost pro zajištění péče o děti, zatímco rodiče pracují. P. Pavlík poukázal na skutečnost, že nedostatek mateřských škol je problémem pouze velkých měst a některých regionů, ve kterých došlo k privatizaci předškolních zařízení. Nedostatek mateřských škol je rovněž problémem v satelitních městech. K privatizaci mateřských škol došlo s cílem naučit rodiče platit za něco, co bylo dosud samozřejmé. Dětská skupina nemůže nabídnout vzdělávání dětí a nemůže tak kompenzovat roli mateřských škol. Stát by neměl rezignovat na snahu podporovat předškolní vzdělávání a rovněž je problémem, pokud rodiče pro své děti požadují pouze zajištění hlídání a nikoli zajištění vzdělávání. J. Kvasnicová uvedla, že pro děti starší 4 let je samozřejmě nutné podporovat předškolní vzdělávání, nicméně u mladších dětí je dostačující zajistit hlídání a péči. D. Machátová v souvislosti s nedostatečnou podporou předškolního vzdělávání dětí upozornila na stále častější výskyt řečových a logopedických vad u dětí nastupujících do 1. třídy. Z. Ondrůjová konstatovala, že příprava návrhu zákona o dětské skupině neznamená rezignaci na zřizování a podporu vzdělávacích zařízení. Dětské skupiny mají pomoci ženám zajistit si hlídání a neztratit tak práci. Dokud se problematice nedostatku míst v mateřských školách nezačne věnovat MŠMT, je dětská skupina dobrou alternativou. H. Nováková uvedla, že volba mezi dětskou skupinou a mateřskou školou je odpovědností rodičů, kteří se musí rozhodnout o nejlepší formě zajištění předškolního 10

11 vzdělávání či péče o své děti. P. Pavlík v reakci uvedl, že rodiče mohou volit pouze mezi možnostmi, které jim dá stát. V současnosti svobodnou volbu nemají, protože místa v mateřských školách jsou nedostatečná. L. Zachariášová konstatovala, že se jedná skutečně o závažný problém. Jen v loňském roce evidovalo MŠMT téměř 60 tisíc nevyřízených žádostí o umístění dítěte do mateřské školy. Česká republika má zároveň velmi dlouhou dobu čerpání rodičovské dovolené a dítě ve věku dvou let není prakticky možné umístit do mateřské školy. V současném stavu tak zůstávají rodiče s dětmi doma až do věku tří let. Přitom platí, že socializace s dětmi stejného věku je pro děti prospěšná. A. Baršová upozornila na specifický problém spojený s podporou firemních školek, který spočívá ve snižování mobility pracujících žen. Firemní školky mohou vést k omezení rozhodnutí žen opustit stávající zaměstnání, protože jejich dítě firemní školku navštěvuje. Dalším problémem je, že toto nastavení podněcuje veřejné instituce, aby zřizovaly firemní školy pro své zaměstnance a zaměstnankyně z veřejných rozpočtů, což může být problematické a může to zvyšovat sociální rozdíly mezi různými skupinami obyvatel. Například na Praze 4 se nabízí mnoho služeb a zařízení péče o děti, nicméně jejich ceny se blíží tržním cenám hlídání a tyto služby se postupně komercionalizují a stávají se dostupnými jen pro určitou skupinu osob. Například v USA se vedla veřejná debata o moralitě benefitů firmy Google, která rovněž zřizovala firemní školky, jejichž zřízení stálo hodně finančních prostředků. Dětská skupina je navíc ideálním řešením zejména pro firmy, kde jsou provozy s dlouhými směnami jako jsou například nemocnice či továrny. P. Pavlík poděkoval za postřeh, že není optimální, pokud úřady zřizují a financují dětskou skupinu z veřejných dotací. E. Ferrarová konstatovala, že v rámci soutěže Úřad roku půl na půl je jedním z hodnotících kritérií i to, jak úřad funguje vzhledem ke svým zaměstnancům a zaměstnankyním a tedy i to, zda nabízí služby péče o dítě či předškolní vzdělávání. Vzhledem k proběhlé debatě E. Ferrarová navrhne, aby z hodnocení bylo kritérium dětské skupiny či firemní školky pro zaměstnance a zaměstnankyně úřadů vyřazeno. Namísto toho navrhne zařazení kritéria, které bude hodnotit, zda daná obec zajišťuje stejné možnosti umístění dětí předškolního věku do mateřských škol a dalších zařízení péče o děti pro zaměstnance a zaměstnankyně úřadů i pro ostatní občany a občanky. Ad bod 6 Různé V rámci bodu Různé nikdo z přítomných členek a členů nenavrhl nic k projednání. P. Pavlík poděkoval přítomným členkám a členům Výboru a hostům a hostkám za účast na jednání a jednání Výboru ukončil. Jednání bylo ukončeno ve 12:15. 11

12 Schválil: P. Pavlík, předseda Výboru Zapsali: M. Klusáčková, R. Šafařík, sekretariát Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů. 12