Postupy při zjišťování statistických dat o insolvenčních řízeních a obtíže se zavedením takového systému v České republice

Transkript

1 Postupy při zjišťování statistických dat o insolvenčních řízeních a obtíže se zavedením takového systému v České republice Procedures for identifying statistical data on insolvency proceedings and the difficulties with the introduction of a system in the Czech Republic Jan Plaček * Tomáš Malý ** Lee Louda *** Jakub Erlitz **** ABSTRAKT Studie si klade za cíl seznámit širší odbornou veřejnost s mechanismem a stavem příprav dotazníkového systému, který je využíván týmem Výzkum insolvence ke zjišťování statistických údajů o skutečném průběhu insolvenčních řízení v České republice. V první části se zabývá především významem dotazníkových šetření a obecně významem sběru dat o insolvenčních řízeních. Dále stručně informuje o historii těchto šetření a dále ukazuje jednotlivé části dotazníku. V závěru pak pojednává primárně o dalších možnostech, které poskytuje jak dotazník a dotazníkové šetření, tak především o možnostech v případě, že by tento systém byl zaveden jako standardní část insolvenčního řízení a byl začleněn do celkového systému prací insolvenčních soudů jako jedna z databází Ministerstva spravedlnosti České republiky. Práce také naznačuje nutné legislativní změny, ke kterým by bylo potřebné sáhnout, aby mohl být dotazník plně integrován státní správou. Klíčová slova: Dlužník; Insolvenční řízení; Statistika; Úpadek; Věřitel. ABSTRACT The study aims to acquaint the professional public with principles and the status of preparation of a questionnaire system that is being used by the team for research of the insolvency proceedings in the Czech Republic. The first part of the article deals mainly with the importance of surveys in general and by the importance of collecting data on insolvency proceedings. Further, the article briefly informs about the history of the insolvency investigation and shows the different parts of the questionnaire. In conclusion, the article introduces further options, which are offered by the questionnaire and by the survey. Particularly in case that this system would be introduced as a standardized tool of the insolvency proceedings and also systematically incorporated by the insolvency courts as one Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu "Výzkum insolvenční praxe v ČR s cílem vytvořit návrhy změn legislativy, které by umožnily zvýšení výnosů z insolvenčních řízení pro věřitele a tím by napomohly zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky" registrovaného u Technologické agentury České republiky (TA ČR) pod evidenčním číslem TD020190). * Ing. Jan Plaček, interní doktorand - Fakulty podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze. Affiliation:University of Economics, Prague,Faculty of Business Administration, jan.placek@vse.cz, Czech Republic ** JUDr. Tomáš Malý, soudce Krajského obchodního soudu v Praze. Affiliation: The Regional Court in Prague, Nám. Kinských, Praha 5 Smíchov, A Judge; Czech Republic ** Ing. Lee Louda, externí doktorand - katedra podnikové ekonomiky Fakulty podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze, výkonný ředitel Institutu restrukturalizace a insolvence. Affiliation: University of Economics, Prague, Faculty of Business Administration, lee.louda@louda-is.cz; Czech Republic *** * Ing. Jakub Erlitz, interní doktorand - katedra podnikové ekonomiky Fakulty podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze. Affiliation: University of Economics, Prague, Faculty of Business Administration, Nám. W. Churchilla 4, Praha 3 Žižkov, Postgraduate Student, j.erlitz@seznam.cz, xerlj02@vse.cz

2 of the databases of the Ministry of Justice of the Czech Republic. The work also suggests necessary legislative changes which need to be done before the questionnaire will be fully integrated by the government. Key words: Bankruptcy; Creditor; Debtor; Insolvency proceedings; Statistics;. JEL classification: G30 Nepoznaná potřeba znalosti statistických informací Insolvenční řízení jsou jak se jenom s drobnou nadsázkou říká peklem tržního systému. 1 V jejich průběhu se podnikatelským subjektům vrací jejich dřívější chyby. Pokud by neexistovalo riziko bankrotu, nebyla by správně hodnocena jakákoliv rizika. Obecně přitom platí, že čím je systém přátelštější k dlužníkům, tím méně podnikatelské subjekty hodnotí jako rizikovou pozici dlužníka, naopak o to více ale považují za rizikovou pozici věřitele. Podobných v podstatě velmi jednoduchých vztahů bychom v této souvislosti našli mnoho přesto však vědecký zájem o výzkum insolvenčních řízení a obecně insolvenčních situací není nijak velký. Takže i když význam insolvenčních řízení pro skutečný hospodářský život je zřejmý a nemá smysl o něm příliš rozsáhle diskutovat, naše znalosti o těchto řízeních jsou v podstatě kusé. Přitom je v těchto řízeních převáděn majetek v obrovských hodnotách 2. Ještě důležitější pak je, že podle toho, jak jsou věřitelé úspěšní v procesu vymáhání pohledávek, upravují v reakci na podstupované riziko svoji cenovou strategii a pravidla, za kterých v rámci tržních vztahů poskytují svoje zboží nebo služby. Jestliže je vymáhání málo úspěšné, pak jsou zboží a služby méně dostupné a dražší, protože rizika jsou kalkulována do cen a podmínek. Tímto jednoduchým mechanismem se kvalita insolvenčních procesů promítá do celého ekonomického systému dané země či regionu (viz Schönfeld, Smrčka, Malý 2013). Ač v jiných oblastech zjišťujeme pomocí statistických šetření nebo pravidelných reportů ekonomických subjektů neobyčejné množství informací, co se insolvenčních řízení týká, jsou naše znalosti velmi povrchní. Je to nesporně dáno do značné míry soukromoprávní povahou těchto procesů, neboť i když se uskutečňují před státem zřízenými soudy a podle státem prosazených zákonů (které neumožňují individuální vymáhání v případě, kdy se alespoň jeden významný věřitel z mnoha věřitelů rozhodne pro upřednostnění kolektivního vymáhání své pohledávky), jsou insolvenční řízení chápána ve skutečnosti jako spor věřitelů s dlužníkem a jako řízený mechanismus vymožení pohledávek. I když ale stát nařizuje věřitelům určité jednání a umožňuje jim pouze omezené postupy vymáhání s tím, že takové nařízení a omezení svobody jsou plně ve veřejném zájmu, nejeví státní orgány přílišný zájem o skutečné výsledky zavedeného systému, neboť samotné vymáhání má v pojetí státu povahu soukromoprávní. Z toho pak plyne, že stát necítí odpovědnost za výsledky řízení ve smyslu uspokojení věřitelů, neboť není úkolem státu zajistit soukromým subjektům (a v této souvislosti ani sobě samotnému, pokud je účastníkem insolvenčního řízení 3 ) jejich práva, povinností státu je pouze vytvořit podmínky k tomu, aby 1 Tomáš Richter připisuje větu Kapitalismus bez insolvenčního řízení je jako křesťanství bez pekla Franku Bormanovi, generálnímu řediteli Eastern Airlines (v současnosti již neexistující letecká společnost). (Richter 2008, str. 19) 2 Jak bude opakováno později, ve skutečnosti příliš nevíme, jaký majetek vůbec mechanismy insolvenčních řízení prochází. Určité pokusy o kvalifikované odhady ale podniknuty byly, především jde o práce spojené s činností týmu Výzkum insolvence (Schönfeld, Smrčka, Malý 2013; Kislingerová 2013). 3 Ve skutečnosti ale stát sám sobě v pozici věřitele některé výhody poskytuje, například může daleko rychleji než soukromý věřitel dosáhnout vykonatelnosti pohledávky, což vede k tomu, že je schopen silněji využívat

3 tato práva mohla být vymožena. Je zjevné, co v této myšlenkové konstrukci chybí je to ekonomický rozměr insolvenčních řízení a to jak ve smyslu dopadů na věřitele či dlužníky, tak i jejich výše zmíněný vliv na chování hospodářských subjektů a s tím spojené makroekonomické důsledky. Neexistence statistických údajů o výsledcích insolvenčních řízení pak vede k neobvyklé situaci. Zatímco u zákonů ekonomické povahy je naprosto standardním postupem, že jejich změny jsou provázeny rozsáhlými studiemi založenými na důkladných statistických informacích, v případě insolvenčního práva tomu tak v drtivé většině případů není. Pouze novela provedená zákonem číslo č. 294/2013 Sb. účinná od ve své důvodové zprávě obsahovala velmi rozsáhlou statistiku insolvenčních řízení, která umožnila věcnou diskusi o chystaných opatřeních (MSp 2013). Avšak i tak platí, že nešlo o statistiku a analýzu zachycující ekonomické aspekty problému, neboť v klíčovém okamžiku byli nuceni autoři zprávy konstatovat, že i když měli k dispozici pro sběr údajů celý státní a soudní aparát, ve skutečnosti se jim nepodařilo získat relevantní informace o tom nejpodstatnějším, totiž o výši nákladů insolvenčních řízení a hlavně o míře uspokojení věřitelů v insolvenčních řízeních 4. Pak ovšem lze pouze těžko rozhodovat o změnách zákona, neboť pokud neznáme skutečné působení starší legislativy, pouze obtížně můžeme říci, jaké změny by měly být učiněny 5. Neexistence údajů o skutečných insolvenčních řízeních není specialitou České republiky, ale je zcela obvyklá ve všech vyspělých zemích. Povětšinou platí, že pokud jsou k dispozici nějaká data, pak jde o dílčí výsledky menších zkoumání, které sice mají mnohdy vysokou relevanci, ale ve skutečnosti nejsou založeny na dostatečném vzorku 6. Geneze projektu zkoumání statistických dat Rozhodnutí pokusit se vytvořit nejprve systém sběru dat pro několik vln statistických šetření a posléze pak tento systém nabídnout státní správě jako základ mechanismu průběžného zkoumání úspěšnosti insolvenčních řízení jako celku, vzniklo na půdě katedry podnikové ekonomiky Fakulty podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze již institutu soudcovského zástavního práva. Podobných výhod, kterými disponují státní orgány a veřejné instituce, je však více. 4 Strana 94 důvodové zprávy obsahuje pouze suché konstatování: Statistická data, která by poskytovala obrázek o výši majetkové podstaty v jednotlivých řízeních či celkový výtěžek z majetkové podstaty, téměř vždy chybí a nelze je proto použít pro statistické účely. 5 Ve skutečnosti neznáme nejen data o výsledcích insolvenčních řízení, ale ani nemáme údaje o tom, s jakým úspěchem se potýká formální individuální vymáhání, tedy postup prostřednictvím soudních exekutorů případně soudních vykonavatelů. To však nebrání v neustálých pokusech o novelizaci Exekučního řádu. 6 Otázka dostatečnosti vzorku je v této souvislosti obzvláště složitá, protože insolvenční řízení jsou velmi specifické děje, kde existuje v každém okamžiku mnoho variant dalšího jednání ekonomických subjektů, navíc jednání účastníků řízení nemusí být vždy nutně racionální, dokonce platí spíše pravý opak. Ale daleko důležitější je jiný fakt, totiž že v každém insolvenčním systému existuje obrovské množství relativně velmi málo významných případů, kde se jedná o desítky nebo stovky tisíc korun, dále pak podstatně menší množství případů významných tedy takových, kde jde o miliony či o desítky milionů korun. A pak se vyskytují jednotlivé případy, kterých je v podstatě minimální množství, ale ve kterých jde o stovky milionů nebo i miliardy korun. Pokud je takový podnik součástí vzorku, pak je dost pravděpodobné, že výsledek může být naprosto zásadně zkreslený a nemusí vůbec nic vypovídat o realitě. Situace ale může být naopak velmi odlišná a vzorek teprve s tímto podnikem dává skutečný smysl. V podstatě jde o věc, kterou nelze rozhodnout jinak, než neustále zvětšovat počet subjektů ve vzorku, jinými slovy pokračovat ve výzkumu dále do doby, než bude vzorek natolik velký, že nebude ovlivnitelný (alespoň nikoliv naprosto zásadně) jedním specifickým případem.

4 v roce 2011 a o pro roky 2012 a 2013 byl k tomuto účelu získán grant Technologické agentury České republiky. V rámci řešení výzkumného projektu: "Vývoj transakčních nákladů českých ekonomických subjektů v insolvenčním řízení, možnosti jejich snižování na úroveň běžnou v EU pomocí zdokonalení legislativy, možnosti zlepšení statistiky insolvenčních řízení a vytvoření modelu finanční křehkosti rodin" (registrovaný u Technologické agentury České republiky (TA ČR) pod evidenčním číslem TD ) byly pak uskutečněny postupně tři vlny sběru příslušných dat. První byl testovací a další dva se pak již uskutečnily ve větším rozsahu s tím, že během nich došlo k testování prvních verzí dotazníku 7. Výsledky těchto statistických zkoumání byly následně rozsáhle publikovány (především na stránkách dále také v řadě odborných studií, mimo jiné Schönfeld, Smrčka, Malý 2013). Vědecký tým nazvaný krátce Výzkum insolvence tak nasbíral prvních zhruba 1600 sad výsledků. Pro roky 2014 až 2015 pak byl získán další grant Technologické agentury ČR a v rámci řešení projektu "Výzkum insolvenční praxe v ČR s cílem vytvořit návrhy změn legislativy, které by umožnily zvýšení výnosů z insolvenčních řízení pro věřitele a tím by napomohly zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky" (registrovaný u Technologické agentury České republiky (TA ČR) pod evidenčním číslem TD020190) probíhaly další vlny zkoumání, díky kterým pak dále rostl počet prověřených a zpracovaných insolvenčních řízení. Postupně docházelo k upřesnění metodologie výzkumu a především se uskutečnily další změny samotného dotazníku tak, aby co nejvěrněji zaznamenával klíčové výsledky insolvenčních řízení, zároveň aby ale byl schopen akceptovat značnou odlišnost a specifičnost konkrétních insolvenčních řízení. Vytvořený dotazník a jeho mechanismy V první polovině roku 2014 byl tedy vytvořen dotazník, jehož podoba je v podstatě konečná a který bude během let 2014 a 2015 sloužit k dalšímu rozsáhlému sběru dat o insolvenčních řízeních vedených u insolvenčních soudů proti dlužníkům podnikatelským subjektům (ať již jde o obchodní společnosti nebo fyzické osoby podnikatele) 8. Z hlediska struktury je dotazník rozdělen do několika v podstatě samostatných oddílů, které logicky sledují vlastní proces insolvenčního řízení. Avšak insolvenční řízení jsou značně variantní a proto je nutné, aby i dotazník umožňoval zachycení mnoha možností vývoje situace, což je poměrně obtížné. Celý dotazník je pro současné účely, kdy s ním pracují například studenti v rámci praxe při poznávání mechanismů zániku podniků, opatřen dosti rozsáhlým aparátem vysvětlivek, který v podstatě plní funkci nápovědy, zároveň však má významný přesah směrem k poskytování velmi podstatných informací ozřejmujících mechanismy fungování insolvenčních řízení. Principem je v tomto směru umožnit studentům Vysoké školy ekonomické, kteří se zaměřují na podnikovou ekonomiku, aby se mohli seznámit s problematikou insolvenčních řízení a to především z hlediska různosti zájmů jednotlivých účastníků insolvenčních řízení. (Richter 2010) 7 Zaměření výzkumu však bylo celkově daleko širší a jedním z výstupů bylo například předání komplexního legislativního návrhu, který směřuje k rozsáhlé a významné změně některých pasáží insolvenčního zákona, například v oblasti definice předlužení. Vytvořen byl také model finanční křehkosti rodin. 8 Popisovaný dotazník není koncipován ke zjišťování výsledků a postupů použitých v rámci řízení vedených s fyzickými osobami ať již jde o oddlužení nebo případy, kdy oddlužení povoleno není a je vyhlášen konkurz.

5 Označení dlužníka, sídlo společnosti V oddíle označení dlužníka jsou uvedeny základní informace o dlužníkovi, proti kterému je insolvenční řízení vedeno, resp. na kterého byl insolvenční návrh podán. V budoucnosti, po propojení dotazníku s databází Ministerstva spravedlnosti ČR, bude možné přejít ke zjednodušení, kdy postačí vyplnit pouze spisovou značku a další údaje se budou načítat automaticky. Dalším zjednodušením v budoucnosti bude automatizace zadání insolvenčního soudu prostřednictvím spisové značky, protože tato značka specifikuje soud první instance v insolvenčním řízení, což je v dané souvislosti místně příslušný krajský soud. Obr. 1: Označení dlužníka V Sídlo společnosti jsou zaznamenány základní informace z obchodního rejstříku o sídle společnosti/úpadce. I zde můžeme v budoucnosti očekávat významné zjednodušení, kdy po propojení databází nebude potřebné tyto údaje uvádět, protože budou v systému dostupné díky jedinečné spisové značce insolvenčního případu. Obr. 2: Sídlo společnosti Rozhodnutí o úpadku Ne a Ano V tomto oddíle jsou zásadní informace o pokračování insolvenčního řízení. Formulář se zde větví dle skutečnosti zda byl, či nebyl vyhlášen úpadek. V případě, že během insolvenčního řízení došlo k vyhlášení úpadku společnosti, formulář obsahuje všechny později popisované oddíly. V opačném případě (viz obrázek) formulář pokračuje dílem Ostatní (viz níže v závěru popisu). Tam uživatel pouze zaznamená datum pravomocného rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu a jeho důvod, případně uvede poznámku, a dále se insolvenčním řízením nezabývá.

6 Obr. 3: Rozhodnutí o úpadku (Ne) Pokud bude odpověď na otázku, zda byl během insolvenčního řízení vyhlášen úpadek dlužníka, záporná, pak autoři dotazníku předpokládají, že příslušnou agendu spojenou s dotazníkem vykoná (v případě, že návrh bude ze strany státních orgánů akceptován) soud pravděpodobně prostřednictvím asistenta soudce nebo vyššího soudního úředníka. I když je takových případů co do počtu značné množství (můžeme hovořit o tisících ročně), administrativa spojená s vyplněním dotazníku v tomto případě není velká a zabere řádově pouhé minuty. To by pak mělo znamenat, že by tato činnost soudy zaměstnala pouze velmi dílčím způsobem a neznamenala by nijak zásadní problém s náklady systému 9. Agendu spojenou s těmi dotazníky, kde dojde k prohlášení úpadku dlužníka a je tedy jmenován insolvenční správce (včetně případů, kde by byl teoreticky jmenován předběžný insolvenční správce a k prohlášení úpadku by nakonec nedošlo) by zajistil v rámci svých povinností insolvenční správce, přičemž by mělo jít o toho správce, který bude ve své funkci v době pravomocného ukončení insolvenčního řízení. Na základě zkušeností s prací s dotazníkem je možné říci, že i u dosti složitých a komplikovaných případů nepřesahuje doba potřebná k pečlivému zpracování případu několik hodin pokud je však splněn předpoklad, že dokumenty insolvenčního správce obsahují ty skutečnosti, které obsahovat mají. 10 V každém případě ale můžeme prohlásit, že vyplňování dotazníku insolvenčním správcem, tedy osobou, která má značné vědomosti o konkrétním insolvenčním řízení a skutečnostech, které toto řízení provázejí, nebude pro tuto osobu znamenat nějaké enormní časové zatížení dotazník neobsahuje žádné požadavky, které by neměly být uvedeny v některém z dokumentů, které insolvenční správce během své práce na případu vypracovává. 9 Podle výsledků jednotlivých vln zkoumání případů a podle dat, která poskytují některé specializované společnosti, můžeme vyvodit, že ročně se vyskytuje (na základě zkušeností z let 2012 a 2013) asi 2,5 až tři tisíce případů insolvenčních řízení s podnikatelskými subjekty, které z různorodých důvod nedojdou do fáze vyhlášení úpadku dlužníka. Podle zkušeností s prací s dotazníkem trvá vyplnění v případě bez vyhlášení úpadku cca 10 minut, to by znamenalo maximálně minut, čili 500 hodin času asistentů soudce nebo vyšších soudních úředníků. Vzhledem k počtu soudů a rozložení do celého roku jde tedy zjevně o zatížení marginální. 10 Bohužel musíme konstatovat, že kvalita závěrečné zprávy a dalších klíčových podkladů jednotlivých insolvenčních řízení je velmi odlišná a v mnoha řízeních nelze říci, že by tyto dokumenty poskytovaly souhrnnou a kompletní zprávu o celém řízení a skutečnostech, které tato řízení významným způsobem ovlivnily. Zdá se, že i když jsou insolvenční správci velmi pečlivě prověřováni z hlediska jejich právní erudice, bylo by vhodné věnovat nemalou pozornost také jejich přípravě ekonomické, jejich znalostem podnikové ekonomiky a také formální stránce administrace insolvenčních řízení.

7 Obr. 4: Rozhodnutí o úpadku (Ano) V případě kladné odpovědi na otázku Rozhodnutí o úpadku se otevře další část dotazníku. Insolvenční správce, insolvenční řízení Jak už bylo uvedeno výše, tento a další oddíly jsou vyplňovány jen v případě, že bylo rozhodnuto o úpadku společnosti. Dotazník předpokládá (na základě reálných zkušeností s průběhem insolvenčních řízení), že pokud během řízení nedojde k vyhlášení úpadku dlužníka, není soudem jmenován předběžný správce. Přičemž teoreticky je možné, že předběžný správce jmenován je, avšak během své činnosti zjistí skutečnosti, které vedou k takovému ukončení řízení, kdy nedojde k vyhlášení úpadku dlužníka v reálném světě se ale tato možnost nevyskytuje. Pokud by nastala, je možné takovou situaci popsat slovně v oddíle Ostatní v závěru dotazníku. Oddíl Insolvenční správce sbírá informace o nominovaných insolvenčních správcích, a případných změnách v průběhu řízení. V této části dotazníku lze potenciálně zvážit další změny, které vyplynou ze zkušeností s prací s dotazníkem ukazuje se totiž, že v některých případech je soudem jmenován správce ze seznamu správců vedeného u příslušného soudu, ale později se ukáže, že obrat dlužníka a jeho ekonomický význam měřený počtem zaměstnanců vyžaduje jmenování zvláštního správce pak může dojít ke změně i bez přičinění věřitelů. Praxe naznačí, zda bude dotazník potřebné upravit tak, aby tuto možnost explicitně obsahoval, nebo zda postačí současné jednodušší řešení. V případě propojení dotazníku s databázemi MSp bude možno nastavit výběr správce tak, že půjde o výběr přímo ze seznamu insolvenčních správců. Obr. 5: Insolvenční správce Zde (oddíl Insolvenční řízení ) jsou vyplňovány informace o datu rozhodnutí a o způsobu řešení úpadku společnosti. Ke změnám ve způsobu řešení úpadku dochází relativně často především jde o překlopení konkurzu na nepatrný konkurz, méně často pak o změnu z reorganizace na konkurz. Jiné změny jsou sice teoreticky možné, v praxi ale nebyly zaznamenány. Nicméně i v současné podobě dotazníku by bylo možné je objektivně zachytit.

8 Pokud je v položce Změna způsobu řešení úpadku vybráno Ano, otevře se rozšíření této části dotazníku, kde se vyplňují další detaily z průběhu řízení. Obr. 6: Insolvenční řízení Různé typy pohledávek, incidenční spory Tento oddíl ( Zajištěné pohledávky ) obsahuje souhrnné údaje o počtu a objemu přihlášených pohledávek zajištěných věřitelů. Pohledávky jsou v celém dotazníku zjišťovány souhrnně a po skupinách, neboť jejich detailní popis nemá z hlediska celkové statistiky žádný relevantní smysl. Při zájmu o konkrétní případ je možné zmíněná data vyhledat přímo v insolvenčním rejstříku. Níže uvedená část dotazníku se objeví po kladném zodpovězení otázky, zda se v řízení zajištěné pohledávky vůbec vyskytují. Podobný počátek mají i části o nezajištěných pohledávkách. Obr. 7: Zajištěné pohledávky Oddíl Nezajištěné pohledávky taktéž obsahuje souhrnné údaje o počtu a objemu přihlášených pohledávek tentokrát však nezajištěných věřitelů. Podobně jako v případě zajištěných pohledávek jsou zjišťována data o pohledávkách přihlášených i uznaných, to znamená, že zde dotazník sleduje i vývoj situace v čase (před schůzí věřitelů, na které jsou pohledávky projednávány a po této schůzi). Rozdíl v hodnotách je pak ten objem pohledávek, o které mohou být vedeny incidenční spory (tohoto typu, incidenčních sporů může být pochopitelně vedeno více).

9 Obr. 8: Nezajištěné pohledávky Část dotazníku Pohledávky za majetkovou podstatou a jim na roveň postavené pohledávky poskytuje souhrnné informace o pohledávkách za majetkovou podstatou insolvenčního řízení a jim na roveň postavených pohledávkách. Jde o dosti složitou problematiku, která má velký vývoj v čase, ten je však z hlediska výsledků insolvenčních řízení v podstatě málo významný, proto je zde zaznamenán až konečný stav těchto pohledávek. Z hlediska časového průběhu insolvenčního řízení je tato část dotazníku předsunuta mezi pohledávky obecné. Nicméně je faktem, že naopak od výše zmíněných pohledávek zajištěných a nezajištěných věřitelů, které vznikají vždy před podáním insolvenčního návrhu nebo každopádně před vyhlášením úpadku, pohledávky za majetkovou podstatou v každém případě a pohledávky jim na roveň postavené v některých případech vznikají v období po úpadku (u pohledávek na roveň postavených jde o to, že například pohledávka zaměstnance se mění na pohledávku státu Úřadu práce a získává přednost před jinými věřiteli zařazením do skupiny pohledávek postaveným na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou). Odměna správce je zaznamenána s DPH, důvodem je fakt, že majetková podstata vyplácí odměnu s daní a daň je v tomto případě pro věřitele (tedy pro majetkovou podstatu) náklad jako každý jiný, čili odvedená daň sníží objem prostředků vyplacených věřitelům. Dotazník počítá s tím, že osoba insolvenčního správce nemusí být totožná s osobou předběžného správce pokud dojde k více změnám na postu správce, pak jsou odměny a náklady těchto správců pouze sečteny, neboť platí stejné pravidlo, jako u DPH. Totiž, že z hlediska výsledku řízení je vedlejší, zda byly peníze vyplaceny jednomu nebo více správcům, důležitý je jejich celkový objem.

10 Obr. 9: Pohledávky za majetkovou podstatou a jim na roveň postavené pohledávky Oddíl Popřené pohledávky zaznamenává objem a počet pohledávek, které v přezkumném řízení byly popřeny insolvenčním správcem. Obr. 10: Popřené pohledávky Otázka popírání a uznávání pohledávek je velmi silně diskutována a proto jí v nynější podobě dotazník věnuje tak silnou pozornost. (Kotoučová a kol. 2010) Nicméně je možné, že tato pasáž bude v dalších obdobích zjednodušena Pokud v průběhu insolvenčního řízení dojde k incidenčnímu sporu, jsou údaje v podobě objemu a počtu incidenčních sporů zaznamenány v následující části dotazníku. V daném období se dotazování na incidenční spory zaměřuje primárně na spory o pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení, které byly následně popřeny buď insolvenčním správcem, nebo v některých případech jiným věřitelem případně dlužníkem. Ostatní spory (především o majetek v majetkové podstatě, který chce třetí osoba vyjmout), se projeví v objemu majetku, který je předmětem zpeněžení nebo jiného úkonu. Jde o jednu z částí dotazníku, jejíž podoba bude ještě předmětem diskusí na základě zkušenosti z praktického užívání dotazníku.

11 Obr. 11: Incidenční spory Majetková podstata, výnosy z majetku a úvěrové financování Část Majetková podstata zaznamenává všechny formy majetku zjištěné a zajištěné insolvenčním správcem, přičemž je zde ovšem zachycen stav z průběhu samotného řízení, to znamená do značné míry je zde zaznamenán odhad hodnoty majetku dlužníka. To se týká především movitého a nemovitého majetku, kde je v některých případech dělán odhad standardními způsoby s pomocí externích specialistů, většinou však vytvoří alespoň povšechný odhad samotný insolvenční správce. Takový postup je použit prakticky vždy v těch případech, je-li hodnota majetku relativně nízká nebo existuje shoda věřitelů o společném postupu případně mimo jiné u zásob tehdy, když jde o typizované výrobky nebo komodity, u kterých není problém zjistit cenu obvyklou a využít ji. Pokud existuje záměr prodat majetek dlužníka jako podnik (v současné terminologii nového občanského zákoníku závod), musí být odhad vytvořen vždy. Obvykle velmi problematické jsou odhady hodnoty majetkových účastí (pokud nejde o držení likvidních akcií nebo jiných cenných papírů, což je ale naprosto výjimečná situace), velmi problematická bývá otázka zpeněžení či vymožení pohledávek. Výrazným problémem bývá v současnosti fakt, že i když by insolvenční správce měl pro lepší orientaci věřitelů v celé problematice konkrétního insolvenčního řízení uskutečnit alespoň rámcový odhad hodnoty dlužníkova majetku, ve skutečnosti nejsou mnohdy tato data dohledatelná v dokumentech uvedených v insolvenčním rejstříku nyní tedy nelze z výsledků získaných v rámci statistických šetření vyvozovat nějaké výraznější závěry.

12 Obr. 12: Majetková podstata Oddíl Výnosy z majetku sleduje výnosy z prodeje jednotlivých složek hmotného i nehmotného majetku a je v podstatě zrcadlem položky Majetková podstata. Zde se v budoucnu při plošném využívání dotazníku nabízí možnost porovnávat předpoklady, se kterými věřitelé a především insolvenční správce vstupují do insolvenčního řízení, a skutečné výsledky řízení, tedy skutečný výnos ze zpeněžení majetku dlužníka. Obr. 13: Výnosy z majetku V případě, že v rámci insolvenčního řízení využit institut úvěrového financování, jsou tyto údaje zaznamenány v následujícím oddíle. Ve skutečnosti jde o velmi výjimečné situace, ke kterým dochází tehdy, je-li jako metoda řešení dlužníkova úpadku použita reorganizace nebo tehdy, když mezi věřiteli dojde k dohodě o pokusu zpeněžit dlužníkův obchodní závod jako funkční celek v provozu.

13 Obr. 14: Úvěrové financování Výsledek insolvenčního řízení a další informace Údaje shrnující výsledek insolvenčního řízení v podobě uspokojení věřitelů, pohledávek za majetkovou podstatou a jim na roveň postavených. Jde o klíčovou část dotazníku z pohledu významu celého dotazníkového šetření i budoucího využití systému jako základu pro průběžné zjišťování skutečných výsledků a efektivity insolvenčních řízení. Analýza zde získávaných dat umožní v návaznosti na dřívější údaje, především o výši pohledávek, zjistit primárně návratnost pohledávek z hlediska věřitelů, náklady celého insolvenčního řízení a řadu dalších údajů, které v současné době neznáme nebo je pouze velmi složitě a nejistě odhadujeme. Závěrečnou částí celého dotazníku je oddíl Ostatní, který uzavírá jak tu verzi, kde nedošlo k prohlášení úpadku dlužníka, tak i tu variantu, kde byl úpadek prohlášen. Podstatnou informací zde je položka Datum pravomocného rozhodnutí insolvenčního soudu, čímž je myšleno jakékoliv z možných rozhodnutí, kterým je insolvenční řízení ukončeno. Zde uvedené datum pak slouží k výpočtu řady informací o délce řízení, přičemž systém je schopen zjišťovat rozličné varianty v kombinaci s jinými informacemi obsaženými v dotazníku. Položka Poznámky slouží k zaznamenání specifických jevů a událostí, které není možné vtěsnat do samotného dotazníku její význam v případě budoucího institucionálního využití dotazníku poklesne či dokonce zmizí zcela, nyní slouží především k okomentování případu pro potřeby výzkumu nebo výuky.

14 Obr. 15: Ostatní Praktické budoucí využití dotazníkového systému Jak vidno z předchozího výkladu, představený systém sběru informací přináší značné množství informací. Podle hypotéz, na jejichž základě pracuje vědecký tým Výzkum insolvence, jsou tato data a řada nově získaných poznatků zajímavé pro minimálně dvě oblasti potenciálních uživatelů. Za prvé mohou poskytnout věřitelským ekonomickým subjektům informace, kterými v nynější době disponují v principu především věřitelé z finanční oblasti nebo věřitelé velcí, tedy s velkou tržní zkušeností. V obou případech jde o stav přirozené informační asymetrie, když věřitelé z finanční oblasti a velcí věřitelé z reálné ekonomiky disponují daleko větším množstvím informací o obvyklém průběhu insolvenčních řízení, díky čemuž mají lepší možnosti pro optimalizaci svých rozhodovacích procesů. Sběr dat, jejich analýza a následné zveřejňování však umožňuje i malým věřitelům získávat lepší informační základnu a díky tomu lépe modelovat svoje rozhodovací procesy. 11 Ve skutečnosti ale nedochází pouze k tomu, že by věřitelé díky lepším informacím mohli racionálněji řídit své procesy a upravovat svoje chování, informace mají v obecné i specifické rovině význam také pro dlužníky. I riziko dlužníka je otázkou rozhodovacích procesů a dostatek informací o insolvenčních řízeních například může ovlivnit přístup dlužníků k platební nevůli. 12 Jestliže by v budoucnu byl tento mechanismus sběru a zveřejňování informací využit pro všechna insolvenční řízení (v optimálním případě zpětně doplněn i o řízení již uzavřená), a jestliže by díky vytvoření systému sběru a zpracování těchto dat byl celý proces upřesněn a zbaven chybovosti (kterou nyní při jednotlivých statistických vlnách nemůžeme vyloučit), pak 11 Zatím ještě nejsou hotové příslušné výpočty, ale zdá se, že drobní věřitelé s relativně nízkými pohledávkami do 100 tisíc korun (z obchodních vztahů), přicházejí v dlužníků v defaultu o podstatně větší sumy (celkové) než banky, leasingové společnosti či pojišťovny. Samozřejmě významnými věřiteli jsou i společnosti, které mají obrovské tržní zkušenosti, ale jejichž pohledávky nebývají ve stovkách tisíc nebo ve vyšších sumách, ale spíše se objemem jednotlivých položek řadí k nižším, například distributoři nebo telefonní operátoři. Podobně jsou na tom obvykle finanční úřady nebo zdravotní pojišťovny či úřad sociálního zabezpečení. 12 Přičemž stav platební neschopnosti považujeme již za takový, kdy na vůli dlužníka závisí jeho skutečná situace pouze okrajově.

15 by během několika málo let vznikl systém umožňující získávání mnoha informací o insolvenčních procesech v jejich obecné rovině a díky možnosti selekce dlužníků také s možností relativně detailních zkoumání. Proto druhou skupinou uživatelů těchto informací budou akademická pracoviště, analytická pracoviště a v neposlední řadě (nebo naopak v první řadě, záleží na úhlu pohledu) také legislativa. Principiálně platí, že není vhodné reformovat či novelizovat systém, u kterého nevíme přesně, s jakými výsledky pracuje. Výše popsaný mechanismus sběru statistických informací o oblasti insolvenčních řízení by mohl poskytnout právě analytikům a legislativcům řadu námětů pro další uvažování nad směřováním snahy o zdokonalení insolvenčního zákona a souvisejících předpisů. Závěr Celý výzkum týmu směřuje postupně k tomu, aby byly vytvořeny podmínky pro zavedení kompletního a plošného zjišťování statistických dat o insolvenčních řízeních Dále je cílem týmu dosáhnout stavu, aby bylo možno tato data získávat přes veřejně dostupné kanály, aby s těmito daty bylo možné dále pracovat a zpracovávat je podle potřeby ekonomických subjektů a vědeckých pracovišť. V tomto směru je hypotéza týmu založena na premise, že zcela otevřený přístup k těmto informacím bez dalších transakčních nákladů (kromě nákladů ušlé příležitosti) přispěje maximální měrou ke zkvalitnění tržního prostředí díky tomu, že budou v nejvyšší možné míře eliminovány informační asymetrie dané velikostí ekonomických subjektů a tedy jejich tržní zkušeností. Představený dotazník byl proto konzultován se zástupci odborné veřejnosti (především Ministerstvo spravedlnosti České republiky, Česká bankovní asociace). Pokud by byl tento systém zaveden jako institucionalizovaný mechanismus sběru dat, pak by v nedaleké budoucnosti umožnil pracovat s řadou informací týkajících se jak celého období působnosti insolvenčního zákona (pokud budou zpětně doplněna data za již ukončené případy), ale také za kterýkoliv výsek tohoto období, bude možné členit tyto informace podle řady různorodých kritérií. Po doplnění dotazníku o údaje týkající se velikosti dlužníka, jeho obratu a dalších náležitostí, se možnosti analytické práce se získávanými daty významným způsobem rozšíří. Základním předpokladem přitom je, že veškeré tyto informace budou dostupné on-line všem zájemcům bez jakéhokoliv omezení. Literatura: [1] Kislingerová, E. (2013): Odhad vývoje insolvencí v České republice v letech 2013 a 2014, výhled na další období. In Kislingerová, E. Špička, J.: Insolvence 2013 konec jedné etapy, začátek další? Praha, Oeconomica, s , [2] Kotoučová, J. a kolektiv (2010): Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Praha, C. H. Beck, [3] Ministerstvo spravedlnosti - MSp (2013): Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se novelizuje zákon číslo 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení. Praha, MSp, online: [4] Richter, T. (2008): Insolvenční právo. Praha, ASPI Walter Kluwer, [5] Schönfeld, J. Smrčka, L. Malý, T. (2013): Insolvenční řízení v České republice: skutečný výnos věřitelů je velmi nízký. In Kislingerová, E. Špička, J.: Insolvence 2013 konec jedné etapy, začátek další? Praha, Oeconomica, s , 2013.