ÚVOD DO LÉKAŘSKÉ TERMINOLOGIE

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Lékařská fakulta ÚVOD DO LÉKAŘSKÉ TERMINOLOGIE ZÁKLADY LATINY S PŘIHLÉDNUTÍM K ŘEČTINĚ Doc. PhDr. Elena Marečková, CSc. PhDr. Hana Reichová, Ph.D. a kolektiv autorů BRNO 2017

2 Autoři: Doc. PhDr. Elena Marečková, CSc. PhDr. Hana Reichová, Ph.D. Na přípravě dále spolupracovali: Mgr. Natália Gachallová Mgr. Lucie Mazalová, Ph.D. Mgr. Kamila Novotná Mgr. Jan Slíva Mgr. Tereza Ševčíková Mgr. Libor Švanda, Ph.D. Centrum jazykového vzdělávání MU (odd. LF) Recenze: Doc. PhDr. František Šimon, CSc., FF UPJŠ v Košicích PhDr. Pavel Nečas, Ph.D., LF UK v Hradci Králové 1986, 1989, 1994, 2000, 2006, 2011 Elena Marečková, Hana Reichová 2017 Masarykova univerzita ISBN

3 Obsah Předmluva...5 Úvodní část...6 Latinská abeceda...6 Výslovnost...6 Délka slabik a přízvuk...7 Tvarosloví...8 Syntaktická struktura lékařských termínů...9 Lekce 1 I. deklinace Substantiva Adjektiva...12 Lekce 2 II. deklinace Substantiva Adjektiva...19 Lekce 3 III. deklinace latinská substantiva...26 Lekce 4 III. deklinace řecká substantiva...33 Lekce 5 III. deklinace adjektiva...39 Lekce 6 IV. deklinace...45 V. deklinace...46 Předložky...46 Lekce 7 Stupňování adjektiv...52 Lekce 8 Číslovky...59 Lekce 9 Slovesa...66 Lekce 10 Tvoření slov latinské prefixy...73

4 Lekce 11 Latinské sufixy...81 Lekce 12 Řecké prefixy...88 Řecké sufixy...90 Lekce 13 Latinská slova složená...98 Slova hybridní...98 Lekce 14 Řecká slova složená Dodatky Minimum z recepturní latiny Seznam nejdůležitějších recepturních výrazů a zkratek Výběr zkratek standardních názvů lékových forem Zkratky často spojované s uvedenými lékovými formami Příklady forem léčivých přípravků a prostředků Příklady drog a jejich částí Příklady lékových skupin Latinské a řecké ekvivalenty nejužívanějších lékařských termínů Seznam vybraných sloves latinského, příp. řeckého původu v počeštěné podobě Ukázky pitevních diagnóz Hippokratova přísaha Latinsko-český slovník Česko-latinský slovník Literatura...224

5 Předmluva Skriptum je určeno pro výuku posluchačů lékařské fakulty v prvním ročníku studia. Jeho cílem je poskytnout studentům v co nejkratší době elementární vědomosti o gramatické struktuře latiny, příp. řečtiny, jež zůstávají doposud jazykovým základem a zdrojem mezinárodní medicínské terminologie, a seznámit je s nejdůležitějším terminologickým inventářem potřebným k adekvátnímu zvládnutí teoretických i praktických lékařských disciplín. Jádrem textu je čtrnáct učebních lekcí. V úvodní části je prezentováno základní poučení o latinské abecedě, výslovnosti, délce slabik a přízvuku; zároveň je podán stručný morfologický přehled a připojeny jsou i nezbytné syntaktické poznámky. Každá z následujících lekcí má východisko v mluvnickém výkladu, na nějž navazuje soubor cvičení určených k nácviku probraných jazykových jevů a prostředků, v závěru je uvedena příslušná slovní zásoba. Rozsah a výběr mluvnické látky je řízen snahou o její minimalizaci vzhledem k hodinové dotaci i konečnému cíli spočívajícímu výlučně v praktickém využití. Cvičební část začíná vždy textem poskytujícím terminologický materiál z anatomie, kliniky a farmakopéy pro čtení i překlad z latiny do češtiny a naopak. Dále následují úkoly různého typu, jež slouží k opakování a upevňování získaných gramatických a lexikálních poznatků. Pro snadnější zafixování správné výslovnosti termínů jsou ve cvičeních naznačeny délky (s výjimkou úkolů zaměřených na rozepisování zkratek a zapamatování ustálených výrazů v závěru cvičební části lekce, v nichž dáváme přednost autentické podobě latinského textu). Každá lekce je ukončena abecedním latinsko-českým slovníkem shrnujícím nová slova a odborné názvy. Jako dodatek je připojeno orientační poučení o recepturní latině (doplněné seznamem základních výrazů a zkratek), příklady jednotlivých lékových forem, drog a skupin léků a soupis nejužívanějších pojmů v latinské a řecké podobě. Následuje seznam vybraných sloves latinského, příp. řeckého původu v počeštěné formě, jež se v lékařské praxi hojně vyskytují, a několik ukázek pitevních diagnóz. Na závěr dodatkové části skripta je zařazen latinský text Hippokratovy přísahy i jeho český překlad a celé skriptum uzavírá latinsko-český a česko-latinský slovník použitých výrazů. Sedmé vydání skripta poskytuje rozšířenou a doplněnou podobu předchozího textu, a to především ve cvičební části jednotlivých lekcí. Použitý terminologický materiál byl revidován a v oblasti anatomie harmonizován s platnou mezinárodní normou. Z dodatkové části skripta byl vypuštěn výklad o latinských názvech prvků a sloučenin. Poděkování patří všem, kteří již v předchozích vydáních dohlíželi na text dodatkové části skripta po odborné stránce; jedná se o prof. MUDr. E. Hadašovou, CSc., prof. MUDr. A. Šulcovou, CSc., a dále o již zesnulé prof. MUDr. O. Guldu, DrSc., a doc. MUDr. E. Černého, CSc. Zvlášť je třeba připomenout prof. MUDr. L. Malinovského, DrSc., který průběžně od 1. vydání, jehož byl také oficiálním recenzentem, poskytoval autorkám odborné konzultace nejen v okruhu anatomické terminologie. Mimořádnou vděčnost si zaslouží náš vážený učitel prof. PhDr. A. Bartoňek, DrSc., za svůj vysoce kompetentní dohled v rámci všech předcházejících edicí a zároveň za vyhotovení recenzních posudků. Finální revize nového textu se ochotně ujala zkušená kolegyně z oddělení Centra jazykového vzdělávání při LF MU Mgr. K. Pořízková, Ph.D. Brno, květen 2017 ( 5 )

6 ÚVODNÍ ČÁST LATINSKÁ ABECEDA V současné podobě zahrnuje latinská abeceda 24 písmen: A, a, B, b, C, c, D, d, E, e, F, f, G, g, H, h, I, i, K, k, L, l, M, m, N, n, O, o, P, p, Q, q, R, r, S, s, T, t, U, u, V, v, X, x, Y, y, Z, z. V uvedeném seznamu chybí písmeno j, které se dodnes označuje podle původního úzu grafémem i. Do lékařské terminologické praxe však bylo v 17. století zavedeno i používání zvláštního znaku j, a to na začátku slova před samohláskou a v postavení mezi dvěma samohláskami. Od té doby jsou v těchto případech přípustné oba způsoby psaní, přičemž v současnosti se v anatomii používá j, např.: major, jūnctūra, jējūnum. Písmeno k se v latinských slovech objevuje zcela ojediněle. S jeho hojnějším výskytem se setkáváme v lékařském názvosloví u některých řeckých výrazů, např. kinētōsis, skiagramma. I zde se však užívá dvojího přepisu, s k nebo s c, a vůbec nejčastěji se k nahrazuje písmenem c, např.: kyphōsis i cȳphōsis, skeleton i sceletum; cystis, sclērōsis. Písmena y, z a ch nacházíme jen ve slovech přejatých z řečtiny, např.: syndesmōsis, zygomaticus, cholē. Zvláštní písmeno ch se v latinských slovnících nevyskytuje (slova začínající na ch je třeba hledat pod c), avšak v některých českých odborných lékařských slovnících se vzhledem k hojnému výskytu řeckých termínů uvádí samostatně. Velká písmena se píší na začátku vět, u jmen vlastních, v receptech na začátku každého řádku a někdy i v názvech léků a drog. Kromě toho se obvykle uvádějí s velkým počátečním písmenem anatomické termíny v nomenklaturních souborech. VÝSLOVNOST Většina latinských hlásek se vyslovuje shodně s češtinou. Existují však odchylky, které je třeba si pamatovat: hláska skupina hlásek výslovnost příklady ae é anaemia [anémija] oe é lagoena [lagéna] oē na konci slova oé diploē [dyploé] i před samohláskou na začátku slova a mezi dvěma samohláskami j iecur [jekur] maior [major] i před samohláskou uvnitř slova ij artēria [artérija] c před a, o, u, před souhláskou a na konci slova k scapula [skapula] cum [kum] crānium [krányjum] lac [lak] ( 6 )

7 c před e, i, ae, oe, y c cerebrum [cerebrum] circum [cirkum] caecus [cékus] cystis [cistis] qu kv aqua [akva] ngu ngv lingua [lingva] su před samohláskou téže slabiky sv suāvis [svávis] di dy digitus [dygitus] ni ny pneumonia [pneumonyja] ti ty dentista [dentysta] ti před samohláskou a před dvojhláskou ae ci fūnctiō [fúnkcijó] substantia [substancija] ti po s, t, x před následující samohláskou a ve slovech řeckých ty ōstium [óstyjum] mixtiō [mikstyjó] s mezi dvěma samohláskami, po l, r, n, mezi samohláskou a m z vēsīca [vézíka] pulsus [pulzus] morsus [morzus] mēnsis [ménzis] plasma [plazma] ex před samohláskou egz exitus [egzitus] ph f phalanx [falanks] rh r haemorrhagia [hémoragija] th t thōrāx [tóráks] DÉLKA SLABIK A PŘÍZVUK Délka se v latině vyznačuje jen ve zvláštních případech, např. z cvičných důvodů (fonetických a gramatických), vodorovnou čárkou nad příslušným písmenem. Slabika může být dlouhá: 1. přirozeně, obsahuje-li dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku: vēna, oedēma; 2. postavením, následují-li za krátkou samohláskou slabiky alespoň dvě souhlásky: profundus, sinister. (Pokud však po b, p, d, t, g, k následuje l nebo r, nejedná se o souhláskovou skupinu způsobující poziční délku. Proto např. ve slově vertebra je první slabika pokládána za dlouhou a druhá za krátkou.) Přízvuk závisí především na počtu slabik ve slově. 1. V dvojslabičných slovech přízvuk vždy na první slabice: pulmō, cervīx. 2. Ve víceslabičných slovech rozhoduje délka předposlední slabiky: a) je-li dlouhá přirozeně nebo postavením, bývá přízvučná: ōrālis, papilla, medicīna; b) je-li krátká, přechází přízvuk na třetí slabiku od konce: humerus, corōnārius, cerebrum. ( 7 )

8 TVAROSLOVÍ Z desíti slovních druhů se v rámci lékařské terminologie systematicky uplatňují jen některé: (1) podstatné jméno substantivum (subst., S) (2) přídavné jméno adjektivum (adj., A) (3) číslovka (4) sloveso jeho použití je omezeno pouze na několik tvarů (5) příslovce adverbium (6) předložka (p) Substantiva, adjektiva a některé číslovky skloňujeme, slovesa se časují, příslovce a předložky patří k druhům neohebným. Při skloňování rozlišujeme u jmen rod, číslo a pád. Rozeznávají se: a) tři rody: mužský maskulinum (m.) ženský femininum (f.) střední neutrum (n.) b) dvě čísla: jednotné singulár (sg.) množné plurál (pl.) c) šest pádů: 1. nominativ (nom., Nom) 2. genitiv (gen., Gen) 3. dativ 4. akuzativ (akuz., Akuz) 5. vokativ 6. ablativ (abl., Abl) plní funkci lokálu a instrumentálu Pokud jde o pádovou frekvenci, pro lékařskou terminologii je příznačná kvantitativní převaha nominativu a genitivu. Akuzativ a ablativ jsou zastoupeny především jako pády předložkové. Vokativ se nevyskytuje vůbec a také dativ je ojedinělý, proto jsou tyto dva pády z jednotlivých přehledů skloňování vypuštěny. Substantiva se v latině rozdělují podle svého způsobu skloňování do pěti deklinací, které jsou určovány zakončením kmene. Kmenová hláska se nejsnadněji získává z tvaru genitivu plurálu. I. deklinace: ā-kmeny gen. pl. vēnā-rum II. deklinace: ō-kmeny gen. pl. mūsculō-rum III. deklinace: a) souhláskové kmeny b) i-kmeny gen. pl. pulmōn-um gen. pl. auri-um IV. deklinace: u-kmeny gen. pl. prōcessu-um V. deklinace: ē-kmeny gen. pl. faciē-rum ( 8 )

9 Pro zařazení substantiva do příslušné deklinace je třeba si pamatovat koncovku genitivu singuláru. Proto je nutné znát u každého substantiva nominativ a genitiv singuláru. Pádové koncovky se připojují ke genitivnímu základu, který získáme odloučením genitivní koncovky. 1. deklinace 2. deklinace 3. deklinace 4. deklinace 5. deklinace koncovka gen. sg. -ae; -ēs -ī -is -ūs -eī; -ēī Kromě nominativu a genitivu je důležitý i rod substantiva, kterému se učíme současně s uvedenými tvary, např.: pulmō, pulmōnis, m. Jen na základě znalosti gramatického rodu je možné k substantivu přiřadit správný tvar adjektiva, se kterým dané substantivum vytváří spojení. Je tedy nutné znát celý slovníkový tvar substantiva (nominativ, genitiv a rod). Latinská adjektiva mají stejné skloňování jako substantiva prvních tří deklinací. Ve slovníku jsou uvedeny všechny tvary v nominativu singuláru, u jednovýchodných adjektiv také genitiv singuláru. Adjektiva se vždy se substantivy shodují v rodě, čísle a pádě. Slovesa se v latině rozdělují podle svého způsobu časování do čtyř konjugací. Vzhledem k jejich omezenému použití v medicínské terminologii se zde nebudeme zabývat slovesnými gramatickými kategoriemi. SYNTAKTICKÁ STRUKTURA LÉKAŘSKÝCH TERMÍNŮ Lékařské termíny jsou jednoslovné, častěji však dvouslovné a víceslovné. Jednoslovné názvy bývají vyjádřeny substantivem v nominativu, např.: clāvicula klíční kost pulmō plíce SNom manus ruka Dvouslovné termíny vznikají: 1. spojením substantiva v nominativu s adjektivem. V tomto případě plní adjektivum funkci shodného přívlastku (adjektivum se shoduje se substantivem v rodě, čísle a pádě). Na rozdíl od češtiny se v latině zpravidla klade za substantivum, které určuje. Např.: clāvicula frācta zlomená klíční kost pulmō dexter pravá plíce SNom ¾¾ ANom manus sinistra levá ruka Patří sem i spojení, ve kterých je shodný přívlastek vyjádřen substantivem v nominativu: mūsculus adductor sval přitahovač. Při praktickém použití se první, obecnější jméno v latině i češtině většinou vypouští. 2. spojením dvou substantiv, z nichž druhé má platnost neshodného přívlastku. První (určované) substantivum stojí v nominativu, u přívlastkového (určujícího) substantiva rozlišujeme dva typy vyjádření: ( 9 )

10 a) přívlastkové substantivum v genitivním tvaru, např.: frāctūra clāviculae zlomenina klíční kosti tūberculōsis cerebrī tuberkulóza mozku SNom ¾¾ SGen amputātiō manūs amputace ruky b) přívlastkové substantivum v předložkovém akuzativu, příp. ablativu, např.: medicāmentum contrā dolōrem lék proti bolesti metastasēs ad hēpar metastázy do jater SNom ¾¾ psakuz sānātiō per dēfectum hojení s následky influenza cum pneumoniā chřipka se zánětem plic atrophia ex ināctīvitāte atrofie z nečinnosti SNom ¾¾ psabl dōsis pro adultīs dávka pro dospělé Víceslovné termíny využívají různé možnosti kombinace výše uvedených typů spojení, např.: status gravis post īnfarctum parietis anteriōris ventriculī cordis sinistrī těžký stav po infarktu přední stěny levé srdeční komory SNom ¾¾ ANom psakuz SGen ¾¾ AGen SGen ¾¾ AGen SGen ( 10 )

11 LEKCE 1 I. DEKLINACE (Ā-KMENY) 1.1 Substantiva substantiva latinská řecká řecká -a, -ae, f. (m.) -ē, -ēs, f. -ēs, -ae, m Vzor: vēna, vēnae, f. žíla sg. nom. vēn-a pl. vēn-ae gen. vēn-ae vēn-ārum akuz. vēn-am vēn-ās abl. vēn-ā vēn-īs Stejné skloňování mají latinská a do lékařské terminologie převzatá řecká substantiva, která jsou v nom. sg. zakončena na -a, v gen. sg. na -ae. Velkou většinou jsou feminina, pouze jména mužských bytostí jsou maskulina, např.: antagōnista, ae, m. antagonista, činitel opačně působící, dentista, ae, m. dentista, zubní technik Vzor: a) systolē, systolēs, f. systola b) diabētēs, diabētae, m. úplavice sg. nom. systol-ē sg. diabēt-ēs gen. systol-ēs diabēt-ae akuz. systol-ēn diabēt-am (i -ēn) abl. systol-ē diabēt-ā (i -ē) Podle systolē se skloňují do lékařské terminologie převzatá řecká substantiva zakončená v nom. sg. na -ē, v gen. sg. na -ēs. Všechna jsou feminina. Podle diabētēs se skloňují do lékařské terminologie převzatá řecká substantiva zakončená v nom. sg. na -ēs, v gen. sg. na -ae. Všechna jsou maskulina. Oba typy si zachovávají původní řecké koncovky jen v některých pádech singuláru. V plurálu se skloňují jako vēna. V terminologii je použití řeckých substantiv zpravidla omezeno na singulár, v plurálu se vyskytují výjimečně. ( 11 )

12 1.2 Adjektiva maskulinum femininum neutrum -us / -er -a -um Vzor : (costa) vēr-a pravé (žebro) sg. nom. (costa) vēr-a pl. (costae) vēr-ae gen. (costae) vēr-ae (costārum) vēr-ārum akuz. (costam) vēr-am (costās) vēr-ās abl. (costā) vēr-ā (costīs) vēr-īs Tvary adjektiv I. a II. deklinace pro ženský rod jsou zakončeny v nom. sg. na -a a skloňujeme je stejně jako vzor vēna. CVIČENÍ 1. Čtěte a přeložte do češtiny: Anatomia. Vertebra. Columna vertebrārum. Medulla oblongāta. Vertebrae coccȳgeae. Costae vērae, spuriae. Orbita. Rīma palpebrārum. Ulna dextra. Maxilla sinistra. Līnea alba. Incīsūra mandibulae. Scapula dextra. Spīna scapulae sinistrae. Artēria trānsversa. Artēriae thōrācicae internae. Āreolae mammārum. Papilla mammāria. Concha auriculae. Tōnsillae palātīnae. Vēna portae. Vēnae profundae linguae. Artēria corōnāria dextra. Vēsīca fellea. Valvula corōnāria sinistra valvae aortae. Ūvula vēsīcae ūrīnāriae. Bursa subcutānea. Tunica mūcōsa vāgīnae. Tuba uterīna. Substantia alba, grisea. Systolē et diastolē. Cholē. Raphē medullae oblongātae. Diphtheria. Anōmalia maxillae. Fībula frācta. Sūtūra plāna. Patella rupta. Pneumonia acūta. Hernia congenita. Dyspnoē acūta. Gangraena pulpae. Spīna bifida. Frāctūra tībiae aperta. Ruptūra fasciae lātae. Anaemia post haemorrhagiam. Īnsufficientia valvulārum aortae. Therapia chīrurgica tōnsillārum palātīnārum. Frāctūra clāviculae dextrae complicāta. Haemorrhagia ē causā ignōtā. Ascitēs. Sūtūra lāta. Mixtūra. Belladonna. Aqua destillāta. Aqua chamomillae. Scatula pastae. Ad scatulam. Aqua pūrificāta. Cēra alba. Tīnctūra valerianae. Tabulettae compositae. Massa tabulettārum. Ad lagoenam fuscam. In aquā pūrā. Lagoena aquae pūrae. Sub formā guttārum. ( 12 )

13 2. Přeložte do latiny: Pravá klíční kost. Hrudní obratel. Hřeben lopatky. Brána žil. Pravé ouško. Prsní žláza. Patrová žíla. Patrový čípek. Chlopeň duté žíly. Tepna žlučníku. Levá věnčitá tepna. Zářez dolní čelisti. Vnitřní hrudní žíly. Vnější a vnitřní hrana. Sliznice jazyka. Podslizniční tkáň močového měchýře. Nedostatečnost žlučníku. Léčba diabetu. Prasklá loketní kost. Komplikovaná zlomenina žeber. Prasknutí močového měchýře. Zlomená levá holenní kost. Nepravidelnost horní čelisti. Příčná zlomenina lýtkové kosti. Otevřená zlomenina pravé klíční kosti. Po prudkém zápalu plic. Chudokrevnost z neznámé příčiny. Rulíková tinktura. V krabičce. V heřmánkové vodě. Do čisté vody. Láhev čištěné vody. V podobě tablet. Kozlíkové kapky. 3. Utvořte vhodná spojení a vyskloňujte: tuba vēsīca patella tunica medulla hernia costa maxilla aqua substantia oblongāta pūrificāta vēra uterīna frācta ūrīnāria mūcōsa rupta grisea congenita 4. Jaký je rozdíl mezi: lagoena aquae pūrae x lagoena aquae pūra 5. Určete pád a číslo a přeložte: substantiam tōnsillīs diastolēs auriculae patellās 6. Vyjádřete v plurálu: vertebra thōrācica vēna profunda linguae frāctūra aperta āreola mammae costa spuria tōnsilla palātīna ( 13 )

14 7. Doplňte příslušné tvary: frāctūra complicāta tunica mūcōsa post in (fībula dextra, clāvicula, ulna sinistra, vertebrae, spīna scapulae, mandibula) (vēsīca fellea, lingua, vāgīna, vēsīca ūrīnāria) (frāctūra ulnae aperta, pneumonia acūta, ruptūra fasciae lātae, īnsufficientia valvulārum) (vēna cava, artēriae corōnāriae, auricula sinistra, scatula, aqua pūrificāta) 8. Dejte do správného tvaru a vytvořte smysluplná spojení; pořadí slov neměňte: īnsufficientia valvula aorta ē ruptūra fascia lātus, a, um ad scatula pasta frāctūrae vertebrae thōrācicus, a, um ruptūra patella dexter, tra, trum in tunica mūcōsus, a, um vēsīca felleus, a, um 9. Rozepište zkratky ve správném tvaru a přeložte: fractura ulnae sin. vv. hepaticae (hēpaticus, a, um = jaterní) aa. coronariae ruptura arteriae thoracicae int. in v. hepatica dx. 10. Zapamatujte si: medicina humana, in natura, contra naturam, sine mora, intra vitam, pro forma, sine causa Pozn.: Neznámá slovíčka najdete v centrálním slovníku. SLOVÍČKA acūtus, a, um ad (předl. s akuz.) albus, a, um anaemia, ae, f. anatomia, ae, f. anōmalia, ae, f. antagōnista, ae, m. aorta, ae, f. apertus, a, um akutní, prudký k, do, při bílý chudokrevnost anatomie anomálie, nepravidelnost, odchylka antagonista, činitel opačně působící aorta, srdečnice otevřený ( 14 )

15 aqua, ae, f. voda āreola, ae, f. dvoreček, dvorec artēria, ae, f. arterie, tepna ascitēs, ae, m. břišní vodnatelnost auricula, ae, f. ušní boltec, ouško belladonna, ae, f. rulík bifidus, a, um dvojklaný bursa, ae, f. váček causa, ae, f. příčina, důvod cavus, a, um dutý, vyhloubený cēra, ae, f. vosk clāvicula, ae, f. klíční kost coccȳgeus, a, um kostrční columna, ae, f. sloup complicātus, a, um komplikovaný, složitý compositus, a, um složený congenitus, a, um vrozený concha, ae, f. skořepa corōnārius, a, um věnčitý costa, ae, f. žebro crista, ae, f. hrana, hřeben dentista, ae, m. dentista, zubní technik destillātus, a, um destilovaný dexter, tra, trum pravý diabētēs, ae, m. průchod, průtok, úplavice diabētēs mellītus cukrovka diastolē, ēs, f. diastola, ochabnutí svaloviny srdeční komory diphtheria, ae, f. záškrt dyspnoē, ēs, f. dušnost, namáhavé dýchání ē, ex (předl. s abl.) z/ze, kvůli et a, i; také externus, a, um vnější, zevní fascia, ae, f. povázka (obal svalu); obvaz, obinadlo felleus, a, um žlučový fībula, ae, f. lýtková kost forma, ae, f. tvar, podoba frāctūra, ae, f. zlomenina frāctus, a, um zlomený fuscus, a, um tmavě hnědý, tmavý gangraena, ae, f. gangréna, sněť griseus, a, um šedivý gutta, ae, f. kapka haemorrhagia, ae, f. krvácení hernia, ae, f. kýla ( 15 )

16 chamomilla, ae, f. (rōmāna) chīrurgicus, a, um cholē, ēs, f. ignōtus, a, um in (předl. s akuz. na otázku kam?) (předl. s abl. na otázku kde?) incīsūra, ae, f. īnsufficientia, ae, f. internus, a, um lag(o)ena, ae, f. lātus, a, um līnea, ae, f. lingua, ae, f. mamma, ae, f. mammārius, a, um mandibula, ae, f. massa, ae, f. maxilla, ae, f. medulla, ae, f. medulla oblongāta mixtūra, ae, f. mūcōsus, a, um novus, a, um oblongātus, a, um orbita, ae, f. palātīnus, a, um palpebra, ae, f. papilla, ae, f. pasta, ae, f. patella, ae, f. plānus, a, um pneumonia, ae, f. porta, ae, f. post (předl. s akuz.) profundus, a, um pulpa, ae, f. pūrificātus, a, um pūrus, a, um r(h)aphē, ēs, f. rīma, ae, f. ruptūra, ae, f. ruptus, a, um scapula, ae, f. scatula, ae, f. heřmánek (římský) chirurgický žluč neznámý do, na v, ve, na zářez, rýha nedostatečnost, selhání činnosti vnitřní láhev široký linie, čára jazyk prs, prsní žláza prsní dolní čelist hmota horní čelist dřeň prodloužená mícha směs hlenovitý, hlenový nový prodloužený očnice patrový oční víčko bradavka pasta čéška plochý, rovný zápal, zánět plic průchod, brána po, za hluboký dřeň, dužina čištěný čistý šev štěrbina trhlina, prasknutí prasklý lopatka krabička ( 16 )

17 sinister, tra, trum spīna, ae, f. spīna bifida spurius, a, um sub (předl. s akuz. na otázku kam?) (předl. s abl. na otázku kde?) subcutāneus, a, um submūcōsus, a, um substantia, ae, f. sūtūra, ae, f. systolē, ēs, f. tabuletta, ae, f. tēla, ae, f. therapia, ae, f. thōrācicus, a, um tībia, ae, f. tīnctūra, ae, f. tōnsilla, ae, f. trānsversus, a, um tuba, ae, f. tuba uterīna tunica, ae, f. tunica mūcōsa ulna, ae, f. ūrīnārius, a, um uterīnus, a, um ūvula, ae, f. vāgīna, ae, f. valeriāna, ae, f. (officīnālis) valva, ae, f. valvula, ae, f. vēna, ae, f. vertebra, ae, f. vērus, a, um vēsīca, ae, f. vēsīca fellea vēsīca ūrīnāria levý hřeben, trn, páteř rozštěp páteře nepravý, podvržený pod podkožní podslizniční hmota, podstata šev; šití systola, stažení svaloviny srdeční komory tableta tkáň léčba, ošetřování nemocných hrudní holeň, holenní kost tinktura mandle příčný trubka, rourka vejcovod vrstva sliznice loketní kost močový děložní čípek pochva kozlík (lékařský) chlopeň chlopeň (malá) žíla obratel pravý (opravdový, skutečný) měchýř žlučník močový měchýř ( 17 )

18 LEKCE 2 II. DEKLINACE (Ō-KMENY) 2.1 Substantiva substantiva maskulina neutra latinská: -us / -er, -ī, m. (výjimečně f., n.) řecká: -os, -ī, m. latinská: -um, -ī, n. řecká: -on, -ī, n Vzor: mūsculus, mūsculī, m. sval sg. nom. mūscul-us gen. mūscul-ī akuz. mūscul-um abl. mūscul-ō pl. mūscul-ī mūscul-ōrum mūscul-ōs mūscul-īs Stejné skloňování mají: a) latinská substantiva, která jsou zakončena v nom. sg. na -us nebo -er, v gen. sg. na -ī nebo -(e)rī. Samohláska -e- se většinou při skloňování vynechává (pozná se podle druhého slovníkového tvaru): cancer, cancrī, m. rakovina, ale puer, puerī, m. chlapec, hoch; b) do lékařské terminologie převzatá řecká substantiva, která si zachovávají v nom. sg. původní koncovku -os (odpovídá latinskému -us) a v akuz. sg. původní koncovku -on (odpovídá latinskému -um): nephros, nephrī, m. ledvina. Rod těchto substantiv je převážně mužský. Výjimku tvoří některá substantiva řeckého původu, která jsou feminina (atomus, -ī atom; methodus, -ī metoda; periodus, -ī perioda; diameter, -trī průměr aj.), některá latinská substantiva, která jsou rovněž feminina (alvus, -ī břicho; humus, ī půda; bolus, ī hlinka; sambūcus, ī bez aj.), a substantivum vīrus, -ī vir, jed, které je neutrum Vzor: sēptum, sēptī, n. přepážka sg. nom. sēpt-um gen. sēpt-ī akuz. sēpt-um abl. sēpt-ō pl. sēpt-a sēpt-ōrum sēpt-a sēpt-īs ( 18 )

19 Stejné skloňování mají: a) latinská substantiva zakončená v nom. sg. na -um, v gen. sg. na -ī. Všechna jsou neutra; b) do lékařské terminologie převzatá řecká substantiva, která si zachovávají v nom. a akuz. sg. původní koncovku -on: cōlon, cōlī, n. tračník. Všechna jsou neutra. Pro všechna neutra (bez ohledu na deklinaci) platí, že nominativ a akuzativ jsou stejné. V plurálu oba tyto pády končí na samohlásku -a. 2.2 Adjektiva maskulinum femininum neutrum -us / -er -a -um Vzor: (nervus) palātīnus patrový nerv sg. nom. (nervus) palātīn-us pl. (nervī) palātīn-ī gen. (nervī) palātīn-ī (nervōrum) palātīn-ōrum akuz. (nervum) palātīn-um (nervōs) palātīn-ōs abl. (nervō) palātīn-ō (nervīs) palātīn-īs Mužské tvary adjektiv I. a II. deklinace končí v nom. sg. na -us nebo -er (-e- při skloňování obvykle vypadne: ruber, rubrī červený, ale līber, līberī volný, svobodný) a skloňujeme je podle vzoru mūsculus Vzor: (ligāmentum) trānsversum příčný vaz sg. nom. (ligāmentum) trānsvers-um pl. (ligāmenta) trānsvers-a gen. (ligāmentī) trānsvers-ī (ligāmentōrum) trānsvers-ōrum akuz. (ligāmentum) trānsvers-um (ligāmenta) trānsvers-a abl. (ligāmentō) trānsvers-ō (ligāmentīs) trānsvers-īs sēptum. Tvary adjektiv I. a II. deklinace pro neutra končí v nom. sg. na -um a skloňujeme je podle vzoru tvar. Adjektiva I. a II. deklinace jsou trojvýchodná, protože pro každý rod mají v nom. sg. zvláštní ( 19 )

20 CVIČENÍ 1. Čtěte a přeložte do češtiny: Bulbus oculī. Nervī opticī. Palātum dūrum. Calcāneus dexter. Lobulus auriculae. Mūsculus longus, lātus, magnus. Mūsculī rēctī, oblīquī. Dorsum linguae. Fossa malleolī. Collum radiī. Capitulum costae. Hīlum ōvāriī. Angulus costae. Rāmī nervōrum. Condylus humerī. Fascia brachiī, antebrachiī. Diameter trānsversa crāniī. Isthmus aortae. Āla nāsī. Nucleī cellulārum. Fundus uterī. Artēria nūtrīcia humerī. Nervus carōticus internus. Nucleī rubrī. Lobus sinister thӯmī. Artēria cerebrī media. Ōstium vēnae cavae. Tunica mūcōsa oesophagī. Carpus cum metacarpō. Tarsus cum metatarsō. Organa oculī accessōria. Ligāmentum lātum uterī. Tēla submūcōsa oesophagī. Ophthalmos. Stomachos. Acrōmion. Encephalon. Ōlecrānon. Enteron. Cancer duodēnī. Polypī uterī. Signum morbī. Catarrhus ventriculī. Diabētēs mellītus. Haemorrhagia cerebrī. Calculus felleus. Icterus īnfectiōsus. Fūrunculus palpebrae. Rheumatismus acūtus. Frāctūra crāniī complicāta. Spasmus intestīnī crassī. Post frāctūram tālī apertam. Locus tūberculōsus tubae audītīvae. Ruptūra myocardiī nōn traumatica. Emplastrum. Vaselīnum album. Extractum fluidum. Ricinī oleum. Olīvae oleum. Glycerolī unguentum. Sirupus compositus. Sub signō venēnī. Suppositōria prō adultīs. 2. Přeložte do latiny: Hřbet nosu. Levé oko. Ústí aorty. Levá průduška. Lalůčky brzlíku. Krček lopatky. Červené jádro. Větev středního laloku. Střední mozková tepna. Žaludeční sliznice. Zúžené místo vejcovodu. Dno močového měchýře. Hrbolek žebra. Úhly dolní čelisti. Příčný sval jazyka. Hlavička lýtkové kosti. Jamka loketního výběžku. Mozkové komory. Větev zrakového nervu. Vřetenní a loketní kost před zápěstím. Cukrovka. Příznaky nemocí. Prudká nemoc. Křeč jazykového svalu. Šikmá zlomenina zánártí a nártu. Úrazové prasknutí tvrdého patra. Vrozená anomálie tlustého střeva. Otevřená zlomenina kotníku lýtkové kosti. Křeč tlustého střeva. Rulíkový výtažek. Glycerolové čípky. Sirup v lahvičce. Mast v krabičce. 3. Utvořte vhodná spojení: mūsculus tōnsillae morbus palātum auricula causa nervus intestīnum medulla vaselīnum dūrum vagus album ignōta crassum palātīnae dextra rubra contāgiōsus rēctus ( 20 )

21 4. Vyberte substantiva 2. deklinace: manus, ūs, f.; nephros, ī, m.; diabētēs, ae, m.; fundus, ī, m.; palātīnus, a, um; ductus, ūs, m.; palātum, ī, n.; ulcus, eris, n.; capillī, ōrum, m.; humus, ī, f.; corpus, oris, n.; colon, ī, n.; icterus, ī, m. 5. Určete pád a číslo a přeložte: tūbercula costārum sub capitulō fībulae tōnsillae palātīnae mūsculōs oblīquōs diabētā mellītō 6. Převeďte do plurálu: ganglion thōrācicum rāmus nervī periodus longa calculus felleus ligāmentum ruptum mūsculus rēctus canālis nūtrīcius ōstium vēnae organum internum ruptūra artēriae 7. Doplňte správné pádové koncovky: Ōstium vēn cav Capitulum fībul, humer, uln Sub sign venēn Perīculum ruptūr... artēri... cerebr medi Unguentum prō adult Signum morb Anōmalia angul mandibul Nucleī cellul Ē vestibul vāgīn Method nov In foss... scapul... Sub sēpt... nās... Morbus chronic... intestīn... crass... Frāctūra rām... mandibul... sinistr... In sūtūr... crāni... Frāctūra malleol... dextr... apert... Polypus in duodēn Dejte do správného tvaru a vytvořte smysluplná spojení; pořadí slov neměňte: post frāctūra apertus, a, um in ōstium tuba audītīvus, a, um sub tōnsilla palātīnus, a, um dexter, tra, trum ē vestibulum sinister, tra, trum ante ruptūra ligāmentum lātus, a, um post frāctūra collum humerus traumaticus, a, um 9. Rozepište zkratky ve správném tvaru a přeložte: m. obliquus ext. in ventr. sin. post rupturam lig. coronarii sub tuberculo costae dx. ligg. metacarpi in nn. profundos fr. tibiae sin. apert. ( 21 )

22 10. Zapamatujte si: in vitro, in vivo, post cibum, ab ovo, periculum in mora, loco typico, curriculum vitae, ad absurdum, de facto SLOVÍČKA accessōrius, a, um acrōmion, iī, n. adultus, a, um āla, ae, f. alvus, ī, f. angulus, ī, m. ante (předl. s akuz.) antebrachium, iī, n. atomus, ī, f. audītīvus, a, um bolus, ī, f. brachium, iī, n. bronchus, ī, m. bulbus, ī, m. calcāneus, ī, m. calculus, ī, m. cancer, crī, m. capitulum, ī, n. carōticus, a, um carpus, ī, m. catarrhus, ī, m. cellula, ae, f. cerebrum, ī, n. chronicus, a, um collum, ī, n. cōlon, ī, n. condylus, ī, m. contāgiōsus, a, um crānium, iī, n. crassus, a, um cum (předl. s abl.) diameter, trī, f. digitus, ī, m. dorsum, ī, n. duodēnum, ī, n. dūrus, a, um přídatný, vedlejší kostní výběžek (na lopatce), nadpažek dospělý, dorostlý křídlo, oddíl, část břicho úhel před předloktí atom sluchový hlinka paže průduška koule, rozšíření trubkovitého orgánu patní kost kámen, kamének rakovina hlavička, hlavice týkající se krkavice zápěstí katar (povrchový zánět sliznic se sekretem) buňka mozek chronický krk, krček, šíje tračník kloubní hrbol nakažlivý lebka silný, tlustý s, se průměr prst záda, hřbet dvanáctník tvrdý, tuhý ( 22 )

23 emplastrum, ī, n. encephalon, ī, n. enteron, ī, n. extractum, ī, n. fluidus, a, um fossa, ae, f. fundus, ī, m. fūrunculus, ī, m. ganglion, iī, n. glycerolum, ī, n. hīlum, ī, n. humerus, ī, m. humus, ī, f. icterus, ī, m. īnfectiōsus, a, um intestīnum, ī, n. isthmus, ī, m. līber, era, erum ligāmentum, ī, n. lobulus, ī, m. lobus, ī, m. locus, ī, m. longus, a, um magnus, a, um malleolus, ī, m. medius, a, um membrum, ī, n. metacarpus, ī, m. metatarsus, ī, m. methodus, ī, f. morbus, ī, m. mūsculus, ī, m. myocardium, iī, n. nāsus, ī, m. nephros, ī, m. nervus, ī, m. nōn nucleus, ī, m. nūtrīcius, a, um oblīquus, a, um oculus, ī, m. oesophagus, ī, m. ōlecrānon, ī, n. oleum, ī, n. náplast mozek střevo extrakt, výtažek tekutý jáma, jamka, vyhloubenina dno, základ furunkl, nežit ganglion, nervová uzlina glycerol branka, místo vstupu, výstupu cév do orgánu pažní kost půda žloutenka nakažlivý střevo zúžené místo volný, svobodný vaz, pruh; obvaz lalůček lalok místo dlouhý velký kotník střední končetina, úd záprstí nárt, záprstí (nohy) metoda nemoc, choroba sval srdeční svalovina nos ledvina nerv ne jádro vyživovací, vyživující šikmý, kosý oko jícen loketní výběžek olej ( 23 )

24 olīva, ae, f. ophthalmos, ī, m. opticus, a, um organum, ī, n. ōstium, iī, n. ōvārium, iī, n. palātum, ī, n. perīculum, ī, n. perīculōsus, a, um periodus, ī, f. polypus, ī, m. prō (předl. s abl.) puer, erī, m. radius, iī, m. rāmus, ī, m. rēctum, ī, n. rēctus, a, um rheumatismus, ī, m. ricinus, ī, m. ricinus (commūnis) ricinī oleum ruber, bra, brum sambūcus, ī, f. (nigra) sēptum, ī, n. signum, ī, n. sirupus, ī, m. spasmus, ī, m. stomachos, ī, m. strictūra, ae, f. suppositōrium, iī, n. tālus, ī, m. tarsus, ī, m. thȳmus, ī, m. trachēa, ae, f. traumaticus, a, um tūberculōsus, a, um tūberculum, ī, n. unguentum, ī, n. uterus, ī, m. vagus, a, um validus, a, um vaselīnum, ī, n. venēnum, ī, n. ventriculus, ī, m. oliva; elipsoidní hrbolek prodloužené míchy oko oční, zrakový orgán, ústrojí ústí vaječník patro nebezpečí nebezpečný perioda, období polyp pro; podle chlapec, hoch poloměr; vřetenní kost větev, rameno konečník přímý, rovný revmatismus ricin (jedovatá bílkovina v semenech skočce) skočec (obecný) ricinový olej červený, rudý bez (černý) přepážka znamení, označení sirup křeč žaludek zúžení čípek hlezno, hlezenní kost zánártí brzlík průdušnice úrazový tuberkulózní hrbolek, vyvýšenina mast děloha bloudivý, bludný silný vazelína jed komora; žaludek ( 24 )

25 vestibulum, ī, n. vīrus, ī, n. vitrum, ī, n. předsíň, vchod vir; jed sklo; lahvička ( 25 )