MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA. Ověření účinnosti perorálního přípravku proti endoparazitům u srnčí zvěře.

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA Ověření účinnosti perorálního přípravku proti endoparazitům u srnčí zvěře Bakalářská práce Brno 2011 Tomáš Mach

2 Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesa a myslivosti Ověření účinnosti perorálního přípravku proti endoparazitům u srnčí zvěře Bakalářská práce Brno 2011 Tomáš Mach

3 Mendelova univerzita v Brně Ústav ochrany lesů a myslivosti Lesnická a dřevařská fakulta 2010/2011 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autor práce: Studijní program: Obor: Tomáš Mach Lesnictví Lesnictví Konzultant: doc. Ing. Marie Borkovcová Název tématu: Ověření účinnosti perorálního přípravku proti parazitům u srnčí zvěře Rozsah práce: 30 stran Zásady pro vypracování: 1. Cílem práce je ověřit, zda stupeň parazitace srnčí zvěře v konkrétním chovu je ovlivněn podáním perorálního přípravku. 2. Zpracovat literární rešerši na dané téma. 3. Na základě sběru vzorků z vybrané honitby a vyhodnocení parazitace posoudit účelnost a efektivnost podání léčiva včetně ekonomického vyhodnocení. Posoudit hospodaření se srnčí zvěří v šetřené honitbě z pohledu veterinární péče. 4. Závěrem práce případně navrhnout systém opatření pro nápravu stavu.

4 Seznam odborné literatury: 1. VACH, M. Srnčí zvěř. 1. vyd. b.m: Silvestris, s. ISBN ERHARDOVÁ, B. a kol. Choroby lovné zvěře. 1. vyd. Praha: SZN, s. Lesnická knihovna. 3. PÁV, J. a kol. Choroby lovné zvěře. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, s GEISEL, O. Choroby zvěře : rozeznávání a posuzování. 1. vyd. Kolín: Lesnická práce, s. Svět myslivosti. ISBN CHROUST, F. Parazitární choroby spárkaté zvěře : Myslivecké listy - Supplementum. no vyd. Újezd u Brna: Ivan Straka, s. ISBN VACA, D. Střečkovitost spárkaté zvěře. Disertační práce. Brno: s. Datum zadání bakalářské práce: duben 2010 Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2011 Tomáš Mach Autor práce Ing. Jan Dvořák, Ph.D. Vedoucí práce doc. Dr. Ing. Libor Jankovský Vedoucí ústavu doc. Dr. Ing. Petr Horáček Děkan LDF MENDELU

5 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Ověření účinnosti perorálního přípravku proti endoparazitům u srnčí zvěře zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne

6 Poděkování: Děkuji svému vedoucímu práce panu Ing. Janu Dvořákovi Ph.D. za všestrannou pomoc při zpracování mé bakalářské práce. Dále bych chtěl poděkovat za odborné konzultace paní doc. Ing. Marii Borkovcové Ph.D. V neposlední řadě pak děkuji všem, kdo mi pomohli získat potřebný materiál k vypracování této bakalářské práce.

7 Tomáš Mach Endoparazitózy srnčí zvěře (Capreolus capreolus) v jihomoravském kraji Abstrakt Při výzkumu byla monitorována prevalence endoparazitů srnčí populace ve volnosti v jihomoravském kraji za období od února 2010 do ledna Sběr vzorků trusu byl prováděn ve 3 měsících v únoru a dubnu 2010 a v lednu 2011, první dva sběry v počtu 50 kusů a třetí v počtu 60 kusů. Celkem bylo vyšetřeno 160 vzorků exkrementů flotační metodou dle Brezy a Vajdovou metodou. Do spektra nalezených parazitů patří: Nematodózy -Dictyocaulus viviparus, Chabertia ovina, hlístice rodu Trichostrongilus, rodu Capillarie. Pozitivní nález endoparazitů byl prokázán pouze u 33 % vyšetřených vzorků. Intenzita invaze byla ve všech sledovaných případech nízká. Klíčová slova: Capreolus capreolus, endoparazit, prevalence Abstrakt Endoparasites in roe deer (Capreolus capreolus) in south Moravian discrict During the research taken in the South Moravian discrict and running within the period of time february 2010 till january 2011, the prevalence of endoparasites of the roe deer population was monitored. Collecting of samples excremens has been done three months, on February and April 2010 always in number 50 pieces and third time on January 2011 in number 60 pieces. In total there were examined 160 samples of excrements by means of flotation method and Vajda method. Spectrum of founded parasites includes: nematode Dictyocaulus viviparus, Chabertia ovina, and nematode worm Trichostrongilus,and Capillarie. Affirmative find of endoparasites was proved only in 33 % of examined samples. Intensity of in. vasion was in all watched cases near. Key words: Capreolus capreolus, endoparasites, prevalence

8 Obsah: 1. Úvod Cíl práce Literární přehled Obecná charakteristika druhu srnec obecný (Capreolus capreolus, Linnaeus, 1758) Systematické zařazení: Areál a rozšíření Morfologie a anatomie Způsob života a potrava Rozmnožování Základní parazitologické pojmy: Parazitologie Vliv cizopasníků na zvěř Choroby spárkaté zvěře Parazitární choroby srnčí zvěře Kokcidióza Sarkosporidióza Toxoplasmóza Motoličnatost Plicní červivost Střevní červivost a hlístice Materiál a metodika Charakteristika oblasti Materiál Metodika Výsledky práce Diskuze Závěr Seznam tabulek, grafů a obrázků v textu Seznam literatury Přílohy

9 1. Úvod Srnčí populace, jako zástupce naší nejhojněji se vyskytující a myslivecky nejdůležitější zvěře, kterou obhospodařujeme lovem, je věnována nemalá pozornost nejen u nás, ale i v celé Evropě. Význam záleží především v produkci kvalitní zvěřiny. Zlepšující se podmínky chovu přispívají v posledních letech k nárůstu populace. Srnčí zvěř se již od počátku své existence vyskytuje na velkém území v Evropě a nejen tam. Také v českých zemích tento druh obývá rozsáhlou plochu od nížin až do horských oblastí, kde je jeho hustota zastoupení nižší četností zvěře. Vývoj hospodářství a ekonomiky přinesly změny, nejen v biodiverzitě krajiny, životních podmínkách a potravních možnostech zvěře. Důsledkem tohoto stavu jsou některé negativní vlivy ovlivňující strukturu populace a její zdravotní stav. Významným a stále stoupajícím faktorem je narušování potřebného klidu a ticha rekreací a turistikou. Myslivost představuje nejen významnou součást volnočasových aktivit lidí různého věku, ale v neposlední řadě je také důležitou složkou hospodářství. Dle ekonomické stránky této činnosti je nutností dobrý zdravotní stav lovné zvěře chované nejen v různých oborách ale i volně žijící populace. Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. ze dne 27. listopadu 2001 v 8 nařizuje ochranu zvěře před nakažlivými chorobami. Působení různých cizopasníků na hostitele závisí na mnoha faktorech. Především je to celková odolnost jedince, jeho momentální zdravotní stav, příjem potravy, genetická vybavenost, případně kombinace jiných negativních vlivů či stresových faktorů. V běžné myslivecké praxi se problematika zdravotního stavu sleduje hlavně v oborách. Je důležité znát přesné příčiny a předcházet vzniku chorob. Škodlivý účinek parazitóz se spolu s dalšími faktory projevuje ve snižování tělesné hmotnosti především u mladé zvěře. Invaze parazitů způsobují chronické nebo akutní onemocnění. Vlastní příznaky se mohou různit, obecně však mají za následek zpomalený vývoj a pozdní přebarvování populace. V závažných případech dochází k úhynu zvěře, kdy přesnou příčinu můžeme jen odhadovat a často bývá způsobena více faktory najednou. Proto je důležité příčiny znát a snažit se jim předcházet. Ošetření zvěře se v myslivecké praxi provádí obvykle jedenkrát ročně podáváním antihelmintik. Z dřívějších poznatků a šetření se však zjistilo, že léčení nemůže nahradit důslednou kvalitativní i kvantitativní selekci srnců, srnčat, ale i srn. 9

10 2. Cíl práce Cílem mé práce bylo: 1. Prověření parazitologických rozborů biologického materiálu (vzorku trusu) z dané lokality. 2. Ověřit, zda stupeň parazitace srnčí zvěře v konkrétním chovu je ovlivněn podáním perorálního přípravku. 10

11 3. Literární přehled 3.1. Obecná charakteristika druhu srnec obecný (Capreolus capreolus, Linnaeus, 1758) Systematické zařazení: Říše: živočichové - Animalia Podříše: mnohobuněční - Metazoa Kmen: strunatci - Chordata Podkmen: obratlovci - Vertebrata Třída: savci - Mammalia Podtřída: živorodí - Theria Řád: sudokopytníci - Artiodactyla Podřád: přežvýkavci - Ruminantia Čeleď: jelenovití - Cervidae Rod: srnec Capreolus Druh: Srnec obecný Capreolus capreolus (Linné) Zpracováno podle Laštůvky a kol. (2004) Areál a rozšíření Srnčí zvěř žije na rozsáhlém území Evropy a Asie od pobřeží Atlantického oceánu na západě až k břehům Tichého oceánu na východě. Nejsevernější oblast výskytu dnes leží ve Skandinávii, nejjižněji se srnec vyskytuje v Sýrii, v přikaspických částech Íránu a ve střední Číně (Vach, 1993). Z hlediska fylogenetického vývoje je zařazena jako typický obyvatel Eurosibiřské oblasti. Tento popsaný areál výskytu zahrnuje dva druhy, tedy srnce obecného i srnce sibiřského. Na hranicích společného výskytu se můžeme setkat s přirozeným křížením těchto druhů. 11

12 Obr. 1: Areál rozšíření Srnce obecného ( V rámci České republiky se jedná o nejhojnějšího sudokopytníka, rovnoměrně se vyskytující téměř ve všech honitbách. U většiny případů jako zvěř stálá, výjimečně pak jako přebíhavá zvěř. Trvale se nenachází pouze v honitbách nad horní hranicí lesa. Srnec je původním obyvatelem lesů. Obr. 2: Rozšíření srnčí zvěře v ČR ( Se změnou hospodaření v zemědělství a přeměnou krajiny nachází srnčí rovněž velmi vhodné podmínky v polních biotopech, kde tráví většinu dne. Nazýváme ji polní srnčí zvěř. Nevýhodou této změny života, která nastala je menší pestrost potravní nabídky (Drmota, Kolář a Zbořil, 2007). 12

13 V roce 1970 byla početnost odhadována na jedinců, v roce 2003 již na více než jedinců (nejvíce od 60. let 20. století). Poslední čísla uvádí nadále se zvyšující početnost stavů (viz. Tab. 1). Tab. 1: Statistika sčítaných stavů srnčí zvěře rok jarní sčít. stav úhyn lovy Zdroj: Myslivost 10/2006; 11/2007; 11/2008; 9/2009; 10/ Morfologie a anatomie Srnec obecný patří mezi nejmenší evropské zástupce své čeledi. Na první pohled se jeví postava štíhlým a ladným dojem. Její běhy jsou k poměru těla relativně dlouhé a velmi štíhlé, zadní zřetelně delší než přední. Hlava je dosti krátká, kuželovitá s výraznými slechy, světla tmavé a kulaté. Ocas je krátký, sotva viditelný. Celková délka těla je cm, výška v kohoutku od 65 do 75 cm (Forst, 1975). Hmotnost je velmi proměnlivá, podle prostředí, úživnosti a početnosti populace v honitbě. V průměru se přibližuje kg. U této zvěře se nachází pohlavní dimorfismus. K určení pohlaví jedinců bez paroží napomáhá mimo jiné také chomáč chlupů kolem vývodu pohlavních žláz, který je u samců z profilu dobře patrný, zvláště v zimním období. Zbarvení je proměnlivé podle ročního období. V letním období je tělo kryto kratší, přiléhavější, červenohnědou srstí. Oproti tomu zimní šat je delší, hustší, hrubší a méně výrazná. Převládá šedohnědá barva. Maska obličeje, zvláště srnců, patří mezi nejpestřeji zbarvené místo jejich těla. Objevují se i barevné anomálie (Drmota, Kolář a Zbořil, 2007). 13

14 Způsob života a potrava Srnčí zvěř je poměrně věrná svému stanovišti, pokud na něm nalezne vhodné podmínky. Více než polovinu roku žije v různě početných menších nebo větších tlupách. V létě žije pohromadě v rodinkách srna se srnčaty. Zatímco srnci od doby vytlučení do poloviny září žijí jednotlivě. Někdy ho můžeme spatřit většinou s mladou nebo nevodící srnou. Základem každé tlupy jsou srny se srnčaty, k nim se připojují další. Vedoucím kusem bývá vodící srna (Vach, 1999). Hlavní složkou potravy jsou bílkoviny, tuky, cukry a minerální látky. Upřednostňuje kvalitu nad kvantitou. Potrava je velmi rozmanitá, převažují v ní bylinné složky nad travami. Dále pupeny a jemné letorosty polokeřů, keřů v zimě listnatých i jehličnatých dřevin. Na podzim se stávají velkými pojídači ovoce, a to jak lesního planého, tak i v sadech. Srnčí zvěř přijímá potravu vícekrát denně, jak za světla, tak za tmy. Za 24 hodin pozorujeme 10 až 12 pastevních cyklů, které mají různou intenzitu. Minerální látky, jako vápník a fosfor, jsou důležitou složkou v potravě hlavně u samčí populace v době parožení. V lesích působí největší problémy okusováním vrcholových pupenů sazenic, což způsobuje jejich nepravidelný růst. Stejně jako jeleni i samci srnců poškozují stromy odíráním kůry při vytloukání a značení teritoria. Ohrožené jsou zejména mladé jehličnany (Drmota, Kolář a Zbořil, 2007) Rozmnožování Srnčí říje začíná koncem července a trvá do první poloviny srpna. Srnec vyhledá pouze jednu srnu, se kterou po celou dobu její říje setrvá a poté si vyhledává další (Hromas, 2000). Během říje je schopen jich takto oplodnit několik. Samice může být oplozena již ve čtrnáctém měsíci života, pohlavně dospívají až v 16 měsíci. Srna je těžká 40 týdnů a k vývoji jejího zárodku dochází na podzim. Do této doby je v latenci. Pokud by plod uhynul nebo nedošlo k oplodnění v létě, dostává se znovu do říje v listopadu. Srny kladou zhruba od poloviny května a začátkem června až tři srnčata, nejčastěji však dvě. Kojit začíná krátce po porodu, zpočátku častěji později v pravidelných intervalech, až do konce kalendářního roku. Po 14 dnech jsou schopna doprovázet matku na pastvu. V době říje srnčata odloží a dočasně přeruší jejich kojení (Rakušan a kol., 1979). 14

15 3.2. Základní parazitologické pojmy: Parazitologie Parazitologie je věda, zabývající se studiem cizopasníků. Jedná se o ekologickou disciplínu, obor spojující studium zoologického objektu, parazita a jeho vztahů s hostitelem i prostředím interdisciplinární obor. Paraziti jsou skupina predátorů (živí se tkáněmi jiných živých organismů) žijících v těsném spojení se svými hostiteli. Parazit je organismus žijící po celý život nebo alespoň jeho část na těle nebo v těle jiného organismu hostitele. Podle hostitelů: Zooparaziti = paraziti zvířat a člověka Fytoparaziti = paraziti rostlin (hlístice v tkáních rostlin) Podle lokalizace: Ektoparaziti: cizopasí na povrchu těla nebo na povrchových orgánech hostitele (Monogenea, parazitičtí korýši, vši, blechy) Endoparaziti: cizopasí ve vnitřních orgánech hostitele (naprostá většina helmintů, např. měňavka úplavičná, motolice, tasemnice) Cizopasníci jsou přizpůsobeni ke svému životu, mají vyvinutá přichycovací zařízení i zařízení k příjmu potravy, například háčky, přísavky (tasemnice), pysky, zuby (hlístice), drápky (vši), ústní ústrojí savé a bodavé (komáři, vši, blechy). Paraziti jsou známy svojí velkou plodností a složitými vývojovými cykly. U vnitřních cizopasníků hovoříme o invazi nebo infekci, podle způsobu cesty, kterou pronikly do hostitele. Invazí vnikají larvy aktivně do těla hostitele, naopak při infekci se dostávají zárodky do něho pasivně buď s potravou, s vodou, nebo zaneseny krevsajícím hmyzem. Některé zárodky cizopasníků se vyvíjejí přímo, jiné potřebují ke svému vývoji jednoho nebo více mezihostitelů (Kotrlá a kol., 1984). 15

16 Vliv cizopasníků na zvěř Závislosti škodlivého účinku cizopasníků na hostitele jsou dány celkovou odolností napadeného kusu zvěře a jeho současné zdravotní vitalitě. Dalšími vlivy jsou, prodělávání jiné infekce buď bakteriální, nebo virové, na počtu cizopasníků, kteří napadají jeho tělo a v poslední řadě také zda je dobře či špatně živený, obzvláště v zimě a na jaře. V některých případech malé množství cizopasníků nevyvolá žádné příznaky, jindy stačí několik kusů parazitů k úhynu zvěře. Většina vnitřních i vnějších parazitů vylučuje jedovaté (toxické) látky nebo mají jedové žlázy, které vstřikují přímo do krve hostitele. Někteří škodí mechanicky, tím že ucpávají střevo (škrkavky), dýchací ústrojí (plicnivky, srostlice, střečci), tlačí na tkáně různých orgánů (larvy tasemnic), porušují sliznici střeva svými zuby, destičkami (hlístice) a do ran zanáší chorobné zárodky. Krev sající hlístice způsobují chudokrevnost a vnější cizopasníci přenášejí zárodky infekcí, mimo jiné mor, tularemii a další. Parazité mohou způsobovat akutní onemocnění, kdy hostitel rychle podléhá účinkům a hyne brzy po objevení se prvních příznaků napadení. V některých případech přechází akutní nákaza v chronické stádium, kdy počet parazitů v hostiteli ubývá a klinické obtíže se mírní. U latentní nákazy se příznaky ani neobjevují (Kotrlá a kol., 1984) Choroby spárkaté zvěře Zdravotní stav lovné zvěře patří mezi nedílnou součást myslivecké péče. Zvěř jako přirozeného obyvatele krajinného území, můžeme považovat za citlivý ukazatel zdravosti prostředí, popřípadě narušení jeho biologické rovnováhy. Celá řada nemocí je vzájemně přenosná ze zvěře na domácí zvířata a naopak, ale i na člověka. Závažností chorob je i jejich rozšíření na velká území během krátké doby. Tlumení je značně složité, neboť zjištění a určení nákazy je mnohdy věcí náhody. Podle původců rozlišujeme nemoci parazitární, způsobované vnějšími nebo vnitřními cizopasníky. Nenakažlivé choroby jsou působeny především nekvalitní nebo škodlivou potravou. Které vedou velmi často k úhynu srnčí zvěře způsobenou zažívacími problémy. Objevující se především v jarním období (Rakušan a kol., 1979). 16

17 3.3. Parazitární choroby srnčí zvěře Kokcidióza Patří mezi cizopasníky střevní sliznice. Vyskytující se v trusu a tenkém střevě zvěře. V honitbách dochází k nákaze příjmem potravy a vodou znečištěnou trusem nakažených zvířat. Projevy nemoci nejsou výrazné, ke zjištění nákazy dochází mnohdy až po ulovení zvěře. Nechutenství, malátnost, s tím spojena vyhublost s prudkými páchnoucími průjmy. Dochází při nich k nakažení mláďat i dospělé populace, především v době zimního strádání. Výskyt v našich honitbách se pohybuje v rozmezí %. Nejúčinnější ochranou je udržování čistoty a sucho u krmelců, obměňovat místa s krmelišti. Preventivní podávání vitamínů do předkládaného krmiva. Kokcidióza nemá vliv na poživatelnost zvěřiny (Páv a kol., 1981) Sarkosporidióza Jedná se o vývojová stádia kokcidií, nacházející se ve svalovině jícnu, hltanu, jazyka, srdce a kosterních svalů. Měchýřkovitého tvaru a velikostí ovesného zrna. U srnčí zvěře byly v ČR nalezeny dva typy. Napadení není viditelně rozpoznatelné, k nalezení dochází až u ulovené zvěře. Nakažení v honitbách probíhá přes uhynulou zvěř. Preventivním opatřením je zákaz zkrmování vývrhu a jeho hluboké zakopání, proti případnému vyhrabání černou a škodnou zvěří. Zvěřina je poživatelná po řádné tepelné úpravě (Páv a kol., 1981) Toxoplasmóza Invazní orgánové onemocnění, u spárkaté zvěře vyskytující se ve formě oocyst a pseudocyst v játrech, plicích, slezině, mozku a svalech. Vlastní parazit se vyvíjí u koček, kde dochází k celému vývoji zárodku, který je vylučován trusem. Nákaza spárkaté zvěře není zcela objasněna. Diagnózu stanovíme pouze laboratorním vyšetřením. Prevence je stejná jako u toxoplasmózy zajíců. Je třeba dbát na prevenci opatrným zacházením s ulovenou zvěřinou, zejména při stahování, rušení a porcování, 17

18 které je nutné provádět v ochranných rukavicích a rovněž zabránit možnosti nákazy přes oči a ústa. Léčba zvěře se neprovádí. Spolehlivé zničení je zmražením masa a správnou tepelnou úpravou (Páv a kol., 1981) Motoličnatost Nebezpečné invazní onemocnění divoce žijících i domácích přežvýkavců postihující játra. Motolice řadíme do skupiny tzv. biohelmintů, se složitým vývojem přes mezihostitele. U nás doposud zjištěny 3 druhy motolic. Výskyt je provázen vhodnými podmínkami pro vývoj mezihostitelských plžů, mokřiny. Vývoj je velmi složitý. Nemá specifické příznaky, nejčastějšími projevy jsou špatné přebarvování a hubnutí, onemocnění její nákazou též nazýváme fasciolózy. Jsou to hermafroditi. Jako nejnebezpečnější byla prokázána motolice velká (Fascioloides magna), zavlečená v 19. století s dovozem jelena wapiti a jelence viržinského. Účinným opatřením je meliorace krajiny, sledování zdravotního stavu zvěře a průběrný odstřel nemocné zvěře (Páv a kol., 1981, Vach a kol., 1999) Plicní červivost Nejčastější onemocnění všech věkových skupin spárkaté zvěře, působená různými druhy plicnivek. Plicnivky dělíme mezi velké a malé. (Dictyocaulus viviparus) zástupce velkýh plicnivek parazituje v plicích a průduškách zvěře. Hlístice niťovitého těla, červenavé nebo bělavé barvy s přímým vývojem. Nákazy nejčastěji propukají v jarních a podzimních měsících na pastvě trávou obsahující larvy nebo také vodou. U zvěře v té době pozorujeme kašel doprovázený hubnutím. Ochrana spočívá v podávání léčiv v krmivu. (Varestrongylus capreoli), malá plicnivka, působící onemocnění u srnčí zvěře v tkáni plic. Vývoj všech druhů je přes mezihostitele. Larvy plicnivek přežijí dlouhou dobu v trusu. K nákaze dochází stejným způsobem jako u velkých plicnivek. Plošný výskyt na území ČR se pohybuje okolo 25 %. Onemocnění může být i příčinou špatného parožení samčí populace. Nejčastější výskyt je u mladé, oslabené zvěře a projevuje se špatným přebarvováním, špatným přijmem potravy s hubnutím a průjmy. Patogenita je u malých druhů plicnivek nižší než u velkých. Parazitologickým vyšetřením trusu lze zjistit výskyt těchto hlístic. Ve volných 18

19 honitbách je prevence těžko proveditelná, možné je použití krmných směsí s léčivy v zimním období (Páv a kol., 1981, Vach a kol., 1999). Obr. 3: Koloběh parazitů plicnivky (files.gadjukin.net/teraporadna/parazite/19.jpg) Střevní červivost a hlístice Onemocnění způsobené různými druhy hlístic, vyskytující se u všech druhů spárkaté i ostatní zvěře. Častými rody jsou Ostertagia, Haemonchus, Trichostrongylus, Nematodyrus, Oesophagostomum, Trichuris, aj. Výskyt je rozšířen po celé ČR, nákaza se uvádí až u 50 % spárkaté populace a v některých zemích způsobují nejzávažnější ekonomické ztráty, vyvolané parazitózami a to u skotu, ovcí a koz.. Z hlediska početnosti druhů a jejich rozšíření tvoří nejzávažnější skupinu zástupci čeledi Trichostrongylidae. U srnčat, muflončat a kamzíčat je její výskyt prakticky stoprocentní, vysoká promořenost je i u mláďat ostatních druhů a v řadě oblastí i u dospělých kusů této zvěře. Hlístice působí zánět ve střevě, ten ovlivňuje růst a vstřebávání živin. Červi z třídy Nematoda, charakterističtí zúžením na obou koncích, jsou oboupohlavní. Vývoj je bez mezihostitelů. Jako geohelminté, probíhá jejich vývoj v zemi. Při optimálních 19

20 podmínkách se stávají larvy po 4-6 dní invazní. Vývoj je odlišný pouze u rodu Trichus, kdy se invazní larvy vyvíjí přímo ve vajíčku. Larvy odolávají velkým teplotním rozdílům. Mezi cizopasníky v trávicím traktu nedochází ke vzájemné konkurenci v těle hostitele. Ve většině případech je onemocnění vyvoláno více druhy. Rozsah nákazy je vždy spojen s úživností honitby, ve které zvěř žije. Toxiny, které cizopasníci vylučují, působí i na nervový systém zvěře. Nové průzkumy prokázaly větší zhoubnost u cizopasníků trávicího traktu než u plicní červivosti. Předjaří patří mezi nejkritičtější období nákaz (Páv a kol., 1981, Vach a kol., 1999, Chroust, 2001). Obr. 4: Koloběh parazitů hlístic ( 2010/Hlistice-traviciho-%28gastrointestinalniho%29-traktu-s.aspx) 20

21 4. Materiál a metodika 4.1. Charakteristika oblasti Oblast, na které bylo prováděno šetření, se nachází v Jihomoravském kraji v okrese Vyškov. Území se nachází v přírodní lesní oblasti 30 Drahanská vrchovina. Jedná se především o lesnatou oblast, zahrnující vlastní Drahanskou či Konickou vrchovinu, vápencový Moravský kras a část převážně žulové Brněnské vyvřeliny. Nejvyšší polohy dosahuje 723 m n. m. Skály, postupně klesající na všechny strany do nadmořských výšek m n. m. Klimatická charakteristika je typická střídáním mírně teplých a suchých až po mírně vlhké období. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 5 až 10 o C. Drahanská vrchovina leží ve srážkovém stínu Českomoravské vrchoviny, dlouhodobý průměrný roční úhrn srážek kolísá mezi mm. Podnebí poměrně teplé až mírně suché. Je velmi chudá na povrchové vodní zdroje i na zásoby podzemních vod. Nemá velké toky, jedná se o pramennou oblast tvořící rozvodí řeky Moravy a Svratky. Geologické podloží je na lokalitě pestré, převládají horniny paleozoika (karbonské) horniny usazené. Na velké části jsou také poměrně mocné čtvrtohorní usazeniny. Reliéf Moravského krasu vzniká v důsledku rozpouštění hornin a postupně se tak vytváří typická krajina s povrchovými a podzemními krasovými jevy. Z hlediska typologie zde převládají dubové bučiny (40 %) a bučiny (27 %), méně bukové doubravy (14 %) a jedlové bučiny (14 %). Líbivá lesnatá krajina s blízkostí měst předurčuje oblast k rekreačním účelům. Veškerá zvěř je tímto faktorem, zvláště v době zrání lesních plodů, značně ovlivněna rušením a nedostatkem klidu. Rozdílnost jednotlivých částí se promítá i do značně pestré škály lesních společenstev. Lesní vegetační stupně mají obrovskou škálu od dubového až po smrkodubový. Většina dnešních lesů patří do bohatých společenstev živné řady. V porostech je nejvíce zastoupen smrk, a to více než 50 %. Dalšími dřevinami je borovice, modřín a jedle, z listnatých dřevin buk, dub a habr. Trus byl sbírán na území volné honitby Přehrada. Hlavní část lokality je tvořena lesy s celkovou výměrou 770 ha, z toho pouze 120 ha zaujímá pole. Početní zastoupení 21

22 srnčí zvěře v roce 2010 bylo 60 ks, při rozložení pohlaví 20 srnců, 24 srn a 16 srnčat. Dalším zástupcem v honitbě je jelení zvěř v počtu 5 ks, při zastoupení pohlaví 2 : 2 : 1. Vyskytuje se zde i černá zvěř v přibližném počtu 15 kusů. Obr. 5: Mapa honitby Přehrada ( Materiál Vzorky použité při vyšetření na parazitární onemocnění byly shromažďovány v průběhu prvního týdne února Na přelomu února až března byla podána léčebná směs. Druhý sběr byl proveden koncem měsíce dubna, pro porovnání byl ještě proveden 3. sběr ze zimního období v lednu Léčba byla provedena podáním přípravku Cermix premix, v aplikační dávce přesně podle návodu výrobce. Médiem byl ječný šrot v poměru 1 : 9. 22

23 4.3. Metodika Vzorky byly sebrány a zabaleny do papírových sáčků a konzervovány mrazem. Vlastní vyhodnocení jsem prováděl na pitevně pomocí flotační metody dle Brezy a Vajdovy metody. Obr. 6: Trus srnčí zvěře ( Brezova metoda pro zjištění hlístic. Při přípravě preparátů na flotaci dle Brezy byl použit následující postup. Vzorek trusu o rozsahu 4-5 ks bobků odebraný z daného sáčku do přípravného kalíšku byl rozmíchán s malým množstvím vody, tak aby se vytvořil vzorek kašovité konzistence. Poté byl vzorek přefiltrován do odměrného válce. K přefiltrování bylo použito dvou vrstevné gázy o přibližných rozměrech 4x4 cm, pro odstranění hrubých nečistot. Přefiltrovaný obsah byl rozlit do 4 připravených zkumavek, doplněny do stejné výšky vodou, asi 1,5 cm od hrdla. Takto připravené roztoky byly vloženy proti sobě do odstředivky na předem nastavené hodnoty: při 2500 otáčkách, v časovém intervalu 3 minut. Z důvodů odstředivé síly se těžší vajíčka parazitů nahromadí v sedimentu na spodu zkumavky. Nepotřebný roztok je odlit, tím způsobem aby usazenina zůstala. Pro další fázi postupu jsou zbytky usazenin spojeny pouze do dvou zkumavek a doplněny připraveným roztokem z Brezy. Pokračujeme stejným způsobem vložení do odstředivky na dobu 3 23

24 minut při 2500 otáčkách za minutu. Nyní dochází k opačnému jevu. Vyskytující se stádia parazitů jsou lehčí než roztok, a proto jsou nahromaděny na povrchu roztoku. Blanku z povrchu roztoku opatrně sejmeme pomocí mikrobiologického oka a přeneseme na podložní sklíčko. Poté už jen překryjeme preparát krycím sklíčkem a můžeme vkládat pod mikroskop. Používáme 10krát zvětšení okuláru a 10krát objektivu. Byla provedena kontrola výskytu parazitů a jejich následná determinace. Obr. 7: Larva Trichostrongylus (dostupné na: Obr. 8: Vajíčko střevní hlístice Trichostrongylus ( 24

25 Obr. 9: Larva hlístice rodu Capilaria ( aria&aq=f&aqi=&aql=&oq=) Obr. 10: Vajíčko hlístice rodu Capilaria (capillaria-egg-bird-feces.jpg) 25

26 Vajdova metoda pro zjištění larev plicnivek. Část vzorku trusu velikosti vlašského ořechu zabalíme do gázy a na Petriho misce zakapáváme vlažnou vodou, tak, aby na dně misky bylo stále trochu vody. Přibližně po dvou hodinách vyjmeme gázu s exkrementy z misky a roztok mikroskopujeme při zvětšení 10x40. Obr.11: Larva plicnivky Dictyocaulus viviparus ( ivky&aq=f&aqi=&aql=&oq=) 26

27 5. Výsledky práce Za celé prověřované období (únor 2010 leden 2011) bylo flotační metodou prověřeno 160 vzorků trusu srnčí zvěře. Ve vzorcích byl prokázán pozitivní nález endoparazitů u 53 vzorků, což představuje 33 %. U srnce obecného byly za celé sledované období v honitbě Přehrada zjištěny celkem 3 druhy parazitů. Střevní hlístice čeledí Trichostrongylidae, Trichuridae a plicnivky rodu Varestrongylus. Výsledky jsou zaznamenány v Tab. 2. Tab. 2: Celková prevalence endoparazitóz (160 vzorků) Pozitivní (ks) % Trichostrongylidae Trichuridae 14 9 Varestrongylus capreoli Graf 1: Celková prevalence nalezených endoparazitů 2; 6% 9; 27% Trichostrongylidae Trichuridae Varestrongylus capreoli 22; 67% 27

28 První sběr byl prováděn , při něm bylo sebráno 50 vzorků trusu. Po vyšetření bylo zjištěno 32 vzorků s pozitivním výskytem parazitárních onemocnění zvěře. Negativní byl zbytek 18 vzorků (viz. Graf 2.). Za toto období byli zachyceni parazité čeledi: Trichostrongylidae: 23 ks Trichuridae: 9 ks Graf 2: Prevalence endoparazitů v prvním sběru (před aplikací léčiva) 18; 36% 23; 46% Trichostrongylidae Trichuridae negativní vzorky 9; 18% Druhý sběr prováděný po podání léčiv byl realizován v posledním týdnu měsíce dubna. Při tomto sběru bylo pro vzájemné porovnání sebráno také 50 vzorků trusu. Po vyšetření nebyla objevena žádná forma či stádium parazitace u sledované zvěře. Z dřívějších průzkumů lze jen těžko tento výsledek brát za adekvátní a správný. Po zhodnocení a porovnání odebraných vzorků můžeme ale prokázat pozitivní účinky přípravku na omezení výskytu parazitů. Pro kvalitnější ověření účinnosti této metody by bylo nutné provést nové odběry vzorků v letním období, kdy dochází k postupnému vývoji jednotlivých stádií parazitů u zvěře. 28

29 Třetím sběrem v lednu 2011 bylo získáno a vyšetřeno 60 vzorků trusu. Pozitivní výskyt parazitů byl prokázán v 21 případech. Zachycení parazitů bylo: Trichostrongylidae: 13 ks Trichuridae: 5 ks Varestrongylus capreoli: 3 ks Graf 3: Prevalence endoparazitů ve třetím sběru 13; 22% 39; 65% 5; 8% 3; 5% Trichostrongylidae Trichuridae Varestrongylus capreoli negativní vzorky Graf 4: Celkové vyhodnocení jednotlivých sběrů % Trichostrongylidae Trichuridae Varestrongylus capreoli negativní vzorky sběr 2.sběr 3.sběr Slovní vyhodnocení účinnost přípravku je patrná z grafu, došlo vždy k poklesu výskytu parazitů, nalezených ve vzorkách trusu. 29

30 6. Diskuze Naše výsledky sledovaných endoparazitů u srnčí zvěře, na území volné honitby Přehrada v okrese Vyškov, ve velké míře potvrzují fakta známá z mnoha předešlých publikací podobného zaměření. U srnčí populace parazituje největší počet cizopasníků ze všech druhů lovné zvěře. Výsledky svého výzkumu srovnávám s dalšími autory, kteří v minulosti prováděli výzkum na podobných lokalitách po celé České republice i v zahraničí. V oblasti středního Rýna, kde se vyskytuje pouze srnčí populace bylo diagnostikováno extrémní napadení hlísticemi. Zvěřina snižovala svoji váhu a míra úmrtnosti srnčat byla zvýšena. Byl vypracován projekt na boj proti parazitům u stanovené populace srnčí zvěře. Léčení probíhalo podáváním 5 mg přípravku Fenbendazol v krmivu na kg tělesné hmotnosti, v zimním období po dobu pěti po sobě následujících dní. Tato léčba byla prováděna pravidelně po dobu sedmi zim. Srovnání před a po léčbě přípravkem Fenbendazol ukázalo, snížení o více než 95 %. Napadení pozorovaných helmintů bylo převážně z Ostertagia, což představovalo téměř 90 %, následované dále Trichostrongylus, Nematodirus, Trichuris a Dictyocaulus viviparus. Téměř 100 % nárůst tělesné hmotnosti, zlepšení paroží u samců a absence D. viviparus po době tří let svědčí o úspěšnosti léčby (Düwel D., 1987). Kontrola fascioloidosis (Fascioloides magna Bassi, 1875) u jelení a srnčí zvěře Účinnost Rafoxanidu v dávkách 15 mg.kg-1 (Rafendazol premix) v medikovaných potravinách byla studována u jelena a srnce přirozeně infikovaných motolicí velkou (Fascioloides magna). Hodnocení bylo podloženo pitevními nálezy v játrech ulovených zvířat. Během šestiletého období ( ) po používání medikovaných potravin obsahujících rafoxanidie, se snížil průměrný počet žijících motolic v játrech jelenů z průměrných 76,4 % (max. v roce 1995 před zahájením léčby) na průměrných 2,2 % v roce Úspěšná léčba byla spojena s lepší tělesnou kondicí nakažených zvířat. U srnčí zvěře, kvůli malému počtu ulovených zvířat, byly výsledky neprokazatelné. Vzhledem k tomu, při rychlému šíření fascioloidosis u volně žijících přežvýkavců v zemích sousedících kolem Dunaje, je nový koordinovaný přístup nezbytný, pro kontrolu tohoto parazitárního onemocnění (Rajský D., 2002). 30

31 V období od ledna 1999 do března 2001 bylo vyšetřeno 86 kusů srnčí zvěře v Německu na přítomnost plicní a střevní hlístice. Hlístice byly zjištěny u 83 kusů (96,5%). Bylo zjištěno osm druhů hlístic. Pět druhů konkrétně v tenkém střevě: Haemonchus contortus, Nematodirus spp, Trichostrongylus axei, Trichostrongylus spp. a Capilaris bovis. V tlustém střevě byly nalezeny tři druhy: Trichocephalus ovis, Chabertia ovina a Oesophagostomum venulosum. Pouze Trichocephalus ovis byl pozorován ve slepém střevě a v plicích (Balicka-Ramisz, 2003). Chroust a Forejtek (2010) ve svých publikacích uvádí jako vysoce účinný anthelmintikum přípravek CERMIX s léčebnou látkou ivermektin. Pro použití těchto prostředků platí nařízení Státní veterinární správy, že je možno je aplikovat pouze na základě pozitivního laboratorního vyšetření z dostatečného počtu vzorků trusu a podle pokynů veterinárního lékaře. Obecně platí i zásada, že léčbě musí předcházet 5 7denní návyková dávka krmivem stejného složení jako má krmivo medikované. Mé zjištěné výsledky: Hlístice Při svém sledování jsem zachytil hlístice čeledi Trichostrongylidae a to u 22 % vyšetřených vzorků. Čeleď Trichuridae u 9%. Nematodózy Plicnivky jsme zachytili v 2 % případech v nízké invazi. Jednalo se o druh Varestrongylus capreoli. Svým sledováním jsem zaznamenal pouze nízký výskyt těchto nematodóz. Otázkou je, čím může být tento výsledek ovlivněn. Zda měla na výsledky nějaký vliv, doba sběru nebo postup. Přikláním se k výsledku vysokého účinku přípravku Cermix (Chroust, Forejtek, 2010), i přes neúplný sběr vzorků trusu během celé doby výzkumu. Doporučuji proto provádět další pokračování ve sledování srnčí zvěře a parazitologických šetření a jejich následnou ozdravující péči. 31

32 7. Závěr Cílem této studie bylo ověřit, zda stupeň parazitace srnčí zvěře v konkrétním chovu je ovlivněna podáním perorálního přípravku, vyhodnotit její početní a druhové zastoupení vývojových stádií před a po léčebném zásahu. Studie byla prováděna v jihomoravském kraji, konkrétně v oblasti volné honitby Přehrada v okrese Vyškov. Během helmintologického vyšetření srnčí zvěře bylo vyšetřeno 160 kusů trusu. Výzkum probíhal v období od února 2010 do ledna Vzorky byly sesbírány ve 3 měsících, a to konkrétně v únoru, dubnu 2010 a v lednu Sběr proběhl na celé výměře honitby Přehrada, která činí 770 ha. Vzorky trusu byly vyšetřeny Vajdovou metodou a flotační metodou dle Brezy. Škála nalezených parazitů zahrnuje: Varestrongylus capreoli a hlístice ze skupiny gastrointestinálních nematod (čeledi Trichostrongylidae a Trichuridae). Pozitivní nález endoparazitů byl zjištěn pouze u 33 % vyšetřených vzorků. Plicnivky byly zachyceny pouze u 2 % vzorků. Hlístice gastrointestinálního traktu byly zachyceny u 31 %. Čeleď Trichostrongylidae v 22 % a čeleď Trichuridae v 9 % vzorků. Tento poměrně nízký podíl všech parazitů může být důsledkem kvalitní a pravidelně se opakující dlouhodobé léčby antihelmintiky v dané oblasti. Zjištění příčin poklesu prevalence endoparazitů a celkové zhodnocení způsobu zdravotních opatření u srnčí zvěře na sledované lokalitě by mohlo přispět k ozdravení chovů i v dalších oblastech a také u jiných zájmových druhů zvěře. Podávání přípravku Cermix premix i během krátkého sledovaného časového období, mělo pozitivní vliv na snížení výskytu endoparazitů u srnčí zvěře v dané lokalitě. Proti parazitárním onemocněním u volně žijící zvěře se jen těžce bojuje. Je lépe eliminovat zdroje onemocnění, než čelit později samotným nákazám. 32

33 8. Seznam tabulek, grafů a obrázků v textu Tab. 1: Statistika kmenových stavů srnčí zvěře Tab. 2: Celková prevalence endoparazitóz Tab. 3: Věková dynamika sarkocystózy Tab. 4: Jednotlivé druhy parazitů Graf 1: Celková prevalence nalezených endoparazitů Graf 2: Prevalence endoparazitů v prvním sběru Graf 3: Prevalence endoparazitů ve třetím sběru Graf 4: Celkové vyhodnocení jednotlivých sběrů Obr. 1: Areál rozšíření Srnce obecného Obr. 2: Rozšíření srnčí zvěře v ČR Obr. 3: Koloběh parazitů plicnivky Obr. 4: Koloběh parazitů hlísti Obr. 5: Mapa honitby Přehrada Obr. 6: Trus srnčí zvěře Obr. 7: Larva Trichostrongylus Obr. 8: Vajíčko střevní hlístice Trichostrongylus Obr. 9: Larva hlístice rodu Capilaria Obr. 10: Vajíčko hlístice rodu Capilaria Obr. 11: Larva plicnivky Dictyocaulus viviparus 33

34 9. Seznam literatury BALICKA-RAMISZ, A., CISEK, A., RAMISZ, A. and PILARCZYK, B., Investigation of the lung, stomach and intestine helminth infections of roe deer in North-West Poland. Tierarztliche Umschau, 58(9), pp DOBIÁŠ, J., Myslivost, Výsledky myslivecké statistiky /2007; 39s. DOBIÁŠ, J., Myslivost, Výsledky myslivecké statistiky 2007, 11/2008; 23s. DRMOTA, KOLÁŘ, ZBOŘIL, Srnčí zvěř v našich honitbách. Praha: Grada Publishing, a.s., s. DÜWEL, D., Repeated treatment of roe deer (Capreolus capreolus) with Panacur in winter for control of nematode infection. Zeitschrift für Jagdwissenschaft, 33(4), pp FORST, P. a kol. Myslivost. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, s. HROMAS, J., et al. Myslivost. 1. vyd. Písek: Matice lesnická spol. s.r.o., 2000, 491 s. CHROUST, K. Parazitární choroby spárkaté zvěře. Myslivecké listy / Hunting Letters Supplementum No. I, 1. vyd., Újezd u Brna: RNDr. Ivan Straka, vydavatel odbornýchpublikací, s. CHROUST, K., FOREJTEK,P., Myslivost, Hlístice trávicího (gastrointestinálního) traktu spárkaté zvěře 8/2010, str. 72 KONVALINKA, J., Myslivost, Myslivecká statistika /2009; 20s. KONVALINKA, J., Myslivost, Myslivecká statistika /2010; 31s. KOTRLÁ, B. a kol. Parazitózy zvěře. 1. vyd. Praha: Academia, s. 34

35 LAŠTŮVKA, Z., et al. Zoologie pro zemědělce a lesníky. Brno: Konvoj, spol. s. r. o., s. NOVÁK, R., Myslivost, Výsledky myslivecké statistiky za myslivecký rok /2006; 8s. PÁV, J., et al. Choroby lovné zvěře. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, s RAJSKÝ, D., ČORBA, J., VÁRADY, M., ŠPAKULOVÁ, M. and CABADAJ, R., Control of fascioloidosis (Fascioloides magna Bassi, 1875) in red deer and roe deer. Helminthologia, 39(2), pp RAKUŠAN, C. a kol. Základy myslivosti. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, s. VACH, M. a kol. Myslivost, 2. vydání, Silvestris, 1999, 368 s. VACH, M. Srnčí zvěř. 1. vyd. [s.l.] : Silvestris, 1993 tisk. 408 s Zákon č. 449/2001 Sb., zákon o myslivosti ze dne 27. listopadu 2001, ve znění pozdějších předpisů 35

36 10. Přílohy 1. Tabulka nálezů 2. Užitý přípravek k ošetření zvěře číslo vzorku datum sběru determinace číslo vzorku datum sběru determinace Trichostrongylidae 1 leden 11 nic nic 2 leden 11 nic Trichostrongylidae 3 leden 11 nic nic 4 leden 11 nic Trichostrongylidae 5 leden 11 Trichostrongylidae Trichuridae 6 leden 11 Trichostrongylidae nic 7 leden 11 nic Trichostrongylidae 8 leden 11 nic Trichuridae 9 leden 11 nic nic 10 leden 11 Trichuridae Trichostrongylidae 11 leden 11 nic nic 12 leden 11 nic nic 13 leden 11 nic Trichuridae 14 leden 11 nic Trichostrongylidae 15 leden 11 nic Trichostrongylidae 16 leden 11 Trichostrongylidae Trichuridae 17 leden 11 nic Trichuridae 18 leden 11 Trichostrongylidae nic 19 leden 11 nic nic 20 leden 11 nic Trichostrongylidae 21 leden 11 Varestrongylus Trichostrongylidae 22 leden 11 nic Trichuridae 23 leden 11 Trichostrongylidae nic 24 leden 11 Trichostrongylidae Trichostrongylidae 25 leden 11 nic Trichostrongylidae 26 leden 11 Trichostrongylidae Trichostrongylidae 27 leden 11 Trichostrongylidae nic 28 leden 11 nic nic 29 leden 11 nic Trichostrongylidae 30 leden 11 nic nic 31 leden 11 Trichostrongylidae Trichuridae 32 leden 11 Trichostrongylidae Trichuridae 33 leden 11 nic Trichostrongylidae 34 leden 11 Varestrongylus nic 35 leden 11 nic Trichostrongylidae 36 leden 11 Trichuridae 36

37 Trichostrongylidae 37 leden 11 nic Trichostrongylidae 38 leden 11 nic Trichostrongylidae 39 leden 11 nic nic 40 leden 11 Trichuridae nic 41 leden 11 nic Trichostrongylidae 42 leden 11 nic Trichostrongylidae 43 leden 11 nic nic 44 leden 11 Trichostrongylidae Trichostrongylidae 45 leden 11 Varestrongylus nic 46 leden 11 nic nic 47 leden 11 nic Trichostrongylidae 48 leden 11 Trichostrongylidae Trichuridae 49 leden 11 nic Trichostrongylidae 50 leden 11 nic 51 leden 11 nic 52 leden 01 nic 53 leden 11 Trichuridae 54 leden 11 nic 55 leden 11 nic 56 leden 11 Trichostrongylidae 57 leden 11 nic 58 leden 11 nic 59 leden 11 Trichuridae 60 leden 11 nic 37

38 jelení, daňčí, mufloní, srnčí, kamzičí zvěř a divoká prasata CERMIX premix ad us. vet. antiparazitární premix s obsahem ivermektinu pro spárkatou zvěř Výrobce: BIOPHARM, Výzkumný ústav biofarmacie a veterinárních léčiv, a. s. Složení: 150 mg ivermektinu a corrigencia v 1 kg vehikula. Vlastnosti: Ivermektin, fermentační produkt půdní aktinomycety Streptomyces avermitilis, se vyznačuje širokospektrálním antiparazitárním účinkem proti dospělým i nedospělým stádiím nejdůležitějších endoparazitů i ektoparazitů. Není účinný proti motolicím a tasemnicím Indikace: Preventivní a léčebná dehelmintizace spárkaté zvěře při výskytu larválních stádií i dospělců oblých červů trávícího traktu a plic. Působí proti nosohltanové a podkožní střečkovitosti, zákožkám a vším. Způsob aplikace a dávkování: Aplikaci musí předcházet přípravná fáze, tj. krmení sypkým krmivem bez medikace. Přípravek se podává rozmíchaný v sypkém krmivu v poměru 1 : 9 (5 kg premixu smísíme se 45 kg jadrného krmiva). Spárkaté přežvýkavé zvěři se vzniklé medikované krmivo podává dva po sobě následující dny jako jediné krmivo v množství závislém na početním stavu zvěře u krmelců. druh zvířat průměrná hmotnost denní dávka medikovaného krmiva jelení zvěř 75 kg 900 g daňčí zvěř 50 kg 650 g mufloní zvěř 30 kg 400 g srnčí zvěř 15 kg 250 g kamzičí zvěř 20 kg 320 g Divokým prasatům je nutné medikované krmivo (MK) připravené výše uvedeným způsobem dále smíchat (1 kg MK s 6,5 kg čistého sypkého krmiva), tato směs se podává po dobu 5 dnů v množství 0,5 kg / 10 kg ž.hm. a den. Ochranná lhůta: Maso jelení, daňčí, srnčí, mufloní a kamzičí zvěře 28 dnů, maso divokých prasat 14 dnů. Způsob uchovávání: Při teplotě C, v suchu. Doba použitelnosti: 12 měsíců. Doba použitelnosti po zamíchání do krmiva 3 měsíce. Balení: 5 kg. Reg. č.: 98/082/01-C, 98/0643/95-S 38

39 39