PROTOKOL. o vypořádání připomínek a schválení plánu péče NPR Karlovské bučiny na období s c h v a l u j e.

Transkript

1 čj.: 62674/ENV/ /620/12 Praha, dne 20. července 2012 PROTOKOL o vypořádání připomínek a schválení plánu péče NPR Karlovské bučiny na období Ministerstvo životního prostředí jako ústřední orgán státní správy ochrany přírody podle ustanovení 79 odst. 1 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ), projednalo v souladu s ustanoveními 38 odst. 3 a 38 odst. 4 zákona návrh plánu péče o Národní přírodní rezervaci Karlovské bučiny na období předložený ke schválení Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR. Protože návrh plánu péče o Národní přírodní rezervaci Karlovské bučiny vyhovuje po věcné i odborné stránce a splňuje požadované náležitosti podle ustanovení 1 až 2 vyhlášky č. 64/2011 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, Ministerstvo životního prostředí jej podle 38 odst. 4 zákona s c h v a l u j e. Tím se plán péče o Národní přírodní rezervaci Karlovské bučiny na období stává podkladem pro jiné plánovací dokumenty, zejména lesní hospodářské plány a územně plánovací dokumentace. Zároveň se tento plán péče stává odborným podkladem pro zajišťování péče o Národní přírodní rezervaci Karlovské bučiny, zejména pak pro povolování a provádění praktických zásahů v něm uvedených, zaměřených na zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany v něm z hlediska jeho ochrany. Schválený plán péče je podle 38 odst. 5 zákona a 6 a 7 vyhlášky č. 64/2011 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., v platném znění, uložen v ústředním seznamu ochrany přírody vedeném Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR (Kaplanova 1931/1, Praha 4 - Chodov). RNDr. Alena Vopálková ředitelka odboru zvláštní územní ochrany přírody a krajiny Příloha: - Vyhodnocení připomínkového řízení k návrhu plánu péče - tabulka - Plán péče o NPR Karlovské bučiny na období (CD a text) Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 65, Praha 10, (+420) , info@mzp.cz

2 Příloha Protokolu o vypořádání připomínek a schválení plánu péče o NPR Karlovské bučiny na období : Vyhodnocení připomínkového řízení k návrhu plánu péče o NPR Karlovské bučiny na období Návrh plánu péče rozeslán do připomínkového řízení dne: 15. května 2012 Lhůta pro sdělení připomínek: 30 dnů Závěrečný termín pro sdělení připomínek: 15. června 2012 Připomínkují cí místo Liberecký kraj Lesy ČR Obsah připomínky Zapracování ochranných pásem vodních zdrojů Prameniště Srnčí a Prameniště Důl Souhlas s asanací veškeré kůrovcové hmoty v NPR i OP V návrhu zásahů jsou uvedeny již realizované v roce 2012 Požadavek určení m 3 těžby Návrh na rozšíření by měl odpovídat oplocenému území Stanovisko MŽP akceptováno Plán péče není nástrojem udělení výjimek nebo souhlasů dle zákona č. 114/1992 Sb., v platném znění. Asanace kůrovcového dříví je možná v mezích ochranných podmínek pro NPR. Pro asanace kůrovcového dříví v ochranném pásmu rezervace udělení souhlasu není potřeba. V době zpracování plánu péče ještě realizovány nebyly, platnost plánu péče je i na rok Intenzita těžby je stanovena procentuálně z důvodu neznámé zásoby (orgán ochrany přírody ji nestanovuje) Vyjmutí- plán péče se týká stávající NPR 2/3 Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 65, Praha 10, (+420) , info@mzp.cz

3 R o z d ě l o v n í k 1. Kraj Liberecký, U Jezu 642, Liberec (+ příloha protokol a CD) 2. Statutární město Liberec, nám. Dr. E. Beneše 1, Liberec (+ příloha protokol a CD) 3. AOPK ČR, Správa CHKO Jizerské hory, U Jezu 10, Liberec (+ příloha protokol, CD a text) 4. Krajský úřad Libereckého kraje, U Jezu 642, Liberec (+ příloha protokol a CD) 5. AOPK ČR, Správa ústředního seznamu ochrany přírody, Kaplanova 1931/1, Praha 4 - Chodov (+ příloha protokol, CD a text) 6. AOPK ČR, Kaplanova 1931/1, Praha 4 - Chodov (+ příloha protokol a CD) 7. MŽP OZÚOPK, zde. (+ příloha protokol, text a CD) 3/3 Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 65, Praha 10, (+420) , info@mzp.cz

4 Plán péče o Národní přírodní rezervaci Karlovské bučiny na období

5 1 Základní údaje o zvláště chráněném území 1.1 Základní identifikační údaje evidenční číslo: 559 kategorie ochrany: název území: druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: orgán, který předpis vydal: Národní přírodní rezervace (NPR) Karlovské bučiny výnos číslo předpisu: /72 datum platnosti předpisu: datum účinnosti předpisu: Údaje o lokalizaci území Ministerstvo kultury ČSR kraj: okres: obec s rozšířenou působností: obec s pověřeným obecním úřadem: obec: katastrální území: Liberecký Liberec Liberec Liberec Liberec, městská část Karlov p. Ještědem Machnín Orientační mapa s vyznačením území je uvedena v Příloze M1. 3

6 1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí Všechna data, uvedená v tomto plánu péče, vycházejí z vyhlášené hranice NPR vymezené platným vyhlašovacím předpisem, tj. vztahující se k rozloze NPR o celkové výměře 42,19 ha. Geodetické zaměření z roku 2000 je rozdílné a neodpovídá vyhlášené hranici, tudíž se při zpracování tohoto plánu nebralo v potaz Území národní přírodní rezervace Katastrální území: Machnín Číslo parcely podle KN Druh pozemku podle KN Způsob využití pozemku podle KN Číslo listu vlastnict ví Výměra parcely celková podle KN (m 2 ) Výměra parcely v ZCHÚ (m 2 ) 951/2 lesní pozemek /1 lesní pozemek /13 lesní pozemek /14 lesní pozemek les jiný než hospodářský /15 lesní pozemek les jiný než hospodářský /1 lesní pozemek ostatní plocha dráha Celkem Poznámka: Jelikož pro území nejsou k dispozici digitální katastrální mapy (DKM), rozlohy parcel v NPR jsou spočítané na základě digitalizace rastrových podkladů (KMD) a bude je třeba upřesnit, až budou k dispozici DKM. Výše uvedené výměry parcel v NPR jsou pouze orientační. Katastrální mapa se zákresem NPR a OP v digitální podobě je v Příloze M Území ochranného pásma Ochranné pásmo není vyhlášené, je jím tedy dle 37 zákona č. 114/1992 Sb. pás do vzdálenosti 50 m od hranice ZCHÚ. 4

7 Katastrální území: Machnín Číslo parcely podle KN Druh pozemku podle KN Způsob využití pozemku podle KN Číslo listu vlastnictví Výměra parcely celková podle KN (m 2 ) Výměra parcely v ZCHÚ (m 2 ) 951/2 lesní pozemek /1 lesní pozemek /5 lesní pozemek /13 lesní pozemek /14 lesní pozemek les jiný než hospodářský /15 lesní pozemek les jiný než hospodářský /1 lesní pozemek ostatní plocha dráha /3 ostatní plocha dráha Celkem Katastrální území: Kryštofovo Údolí Číslo parcely podle KN Druh pozemku podle KN Způsob využití pozemku podle KN Číslo listu vlastnictví Výměra parcely celková podle KN (m 2 ) Výměra parcely v ZCHÚ (m 2 ) 48 zastavěná plocha a nádvoří /1 zastavěná plocha a nádvoří /2 zastavěná plocha a nádvoří /1 trvalý travní porost /3 trvalý travní porost /1 lesní pozemek /2 ostatní plocha dobývací prostor /3 trvalý travní porost trvalý travní porost ostatní plocha ostatní komunikace zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří /1 zahrada /2 zahrada lesní pozemek /2 lesní pozemek /1 ostatní plocha ostatní komunikace

8 Číslo parcely podle KN Druh pozemku podle KN Způsob využití pozemku podle KN Číslo listu vlastnictví Výměra parcely celková podle KN (m 2 ) Výměra parcely v ZCHÚ (m 2 ) 1221/2 zahrada trvalý travní porost ostatní plocha neplodná půda vodní plocha koryto vodního toku přirozené nebo upravené 1485/2 vodní plocha koryto vodního toku přirozené nebo upravené 1486/1 ostatní plocha silnice trvalý travní porost ostatní plocha ostatní komunikace orná půda orná půda zahrada trvalý travní porost trvalý travní porost lesní pozemek ostatní plocha jiná plocha ostatní plocha ostatní komunikace vodní plocha koryto vodního toku přirozené nebo upravené Poznámky k tabulce: Celkem Čísla parcel podle PK nebo jiných evidencí nejsou k dispozici, neuvádí se. Jelikož pro území nejsou k dispozici digitální katastrální mapy (DKM), rozlohy parcel v ochranném pásmu jsou spočítané na základě digitalizace rastrových podkladů (KMD) a bude je třeba upřesnit, až budou k dispozici DKM. Výše uvedené výměry parcel jsou pouze orientační. Katastrální mapa se zákresem NPR a OP v digitální podobě je uvedena v Příloze M2. 6

9 1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma Druh pozemku ZCHÚ plocha v ha OP plocha v ha Způsob využití pozemku ZCHÚ plocha v ha Lesní pozemky 42,04 Vodní plochy ---- zamokřená plocha --- rybník nebo nádrž --- vodní tok --- Trvalé travní porosty ---- Orná půda ---- Ostatní zemědělské pozemky ---- Ostatní plochy 0,15 Zastavěné plochy a nádvoří ---- Plocha celkem 42,19 neplodná půda --- ostatní způsoby využití Překryv území s jinými chráněnými územími Národní park: Chráněná krajinná oblast: Jiný typ chráněného území: ne ne Biocentrum regionální (10-RC387) Zájmová oblast NPR Karlovské bučiny náleží do biocentra regionálního biogeografického významu v rámci kategorizace podle Územního systému ekologické stability krajiny (ÚSES), který definuje vzájemně propojené soubory přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Cílem územních systémů ekologické stability je zejména vytvoření sítě relativně ekologicky stabilních území, ovlivňujících příznivě okolní, ekologicky méně stabilní krajinu, zachování či znovuobnovení přirozeného genofondu krajiny a zachování či podpoření rozmanitosti původních biologických druhů a jejich společenstev (biodiverzity). Natura 2000 Ptačí oblast: Přírodní park Ještěd (vyhlášený nařízením Okresního úřadu číslo 1/1995) ne Evropsky významná lokalita (EVL): ne 7

10 1.6 Kategorie IUCN IV - řízená přírodní rezervace 1.7 Předmět ochrany NPR Předmět ochrany NPR podle zřizovacího předpisu Vyhlašovací předpis Ministerstva kultury ČSR ze dne (č. j /72) uvádí, že NPR Karlovské bučiny byly zřízeny k ochraně pestrých vegetačních typů vápnomilných bučin subatlantického charakteru Hlavní předmět ochrany NPR - současný stav A. Ekosystémy Název ekosystému vápnomilné bučiny (as. Cephalanthero-Fagetum) květnaté bučiny (podsv. Eu- Fagenion), včetně přechodů k suťovým lesům Podíl plochy v ZCHÚ (%) % 60 % Popis ekosystému většinou staré, zapojené bučiny na vysýchavějších svazích na podloží vápnitého dolomitu, často s erodovanými půdami a charakteristickým výskytem vstavačovitých, místy přechody k acidofilním bučinám bučiny a smíšené porosty buku, klenu a jasanu, popř. i dalších dřevin na mezotrofních půdách, včetně deluviálních poloh se slabými prameništi, porosty s bohatě vyvinutým bylinným podrostem (as. Dentario enneaphylli- Fagetum), místy sušší travnatější typy (as. Melico-Fagetum) B. Druhy Název druhu kruštík drobnolistý (Epipactis microphylla) Aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ několik desítek jedinců, pravidelně kvetoucí Stupeň ohrožení C1/ 2 Popis biotopu druhu ve vápnomilných bučinách na třech širších lokalitách v území, na JZ zasahuje početnějším výskytem za hranice NPR Předmět ochrany evropsky významné lokalityúzemí není součástí EVL. 8

11 1.8 Cíl ochrany Dlouhodobým cílem ochrany NPR Karlovské bučiny je zachování cenných lesních biotopů, zejména květnatých a vápnomilných bučin, v přírodě blízkém stavu. To se týká jak druhového složení stromového a bylinného patra, tak i prostorové struktury. Cílem je tak obnova a podpora samořídících funkcí lesního ekosystému a postupné omezování lidských vstupů na nezbytné minimum. Neméně důležité je zachování druhové rozmanitosti typické pro zastoupené lesní biotopy, zvláště pak udržení a ideálně i rozšiřování populací vzácných a ohrožených druhů organismů, zde zejména vstavačovitých rostlin. 2 Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů Vymezení území Národní přírodní rezervace Karlovské bučiny byla vyhlášena v roce 1972 na severních svazích Ještědského hřbetu (v oblasti tzv. Kryštofových hřbetů). Nachází se nedaleko města Liberce, mezi městskou částí Karlov pod Ještědem a obcí Kryštofovo Údolí. Celková výměra chráněného území je 42,19 ha. Tvar území je značně nepravidelný a protažený ve směru od východu k západu. Velikost ochranného pásma v zákonné šíři 50 m činí 28,29 ha. NPR se nachází v blízkosti železniční trati Liberec-Česká Lípa, západně od železniční stanice Karlov pod Ještědem. Trať probíhá v nižším terénním stupni severně od rezervace a dále na západ území podchází tunelem (jeho západní portál leží těsně při hranici NPR). Území je zpřístupněno několika lesními cestami, které procházejí i po jeho obvodu a zčásti tvoří hranici rezervace. Procházejí zde i značené turistické cesty a nedávno zřízená naučná stezka Klimatické podmínky Území leží v závětrné poloze Ještědského hřbetu a částečně i Lužických hor. V porovnání s přilehlými územími se Ještědský hřbet celkově vyznačuje vyššími srážkami a vyrovnaným chodem teplot, což odpovídá suboceánickému klimatu. Podle nové klasifkace v Atlasu podnebí Česka (Tolasz et al. 2007) leží sledované území v mírně teplé oblasti na rozmezí zón MW1, MW2 s úhrnem 500 mm srážek za vegetační období a průměrnými 16 C v červenci a zóny MW7 s mm úhrnných srážek ve vegetačním období a C v červenci v průměru. Průměrná roční teplota Ještědu je 3,3 C a v nižších polohách 5 7 C, což lze předpokládat i v daném území. Následkem proudění jsou maximální úhrny srážek rozloženy nikoli při samotném vrcholu Ještědu, ale jsou větrem zanášeny do nižších nadmořských výšek. To se dostatečně odráží i na vegetaci rezervace výskytem bučin s kapradinovými faciemi a s devětsilem bílým (Petasites albus) (Petřík 2007). 9

12 Roční průměrné teploty se na území rezervace pohybují mezi 6-7 C, průměrné roční úhrny srážek leží v intervalu mm (oba údaje se vztahují na roky (Tolasz et al. 2007). Podle staršího klimatického členění (Quitt 1971) leží území NPR Karlovské bučiny na rozhraní mírně teplé oblasti s rajónem MT4 a chladné oblasti s rajónem CH7. Území je pod vlivem přechodného humidního klimatu, kdy nízko položené partie Machnínské průrvy jsou ještě poměrně teplé, zatímco dále na jih teploty s výškovým gradientem velmi rychle klesají a podnebí zde již má víceméně horský charakter. Významné jsou i projevy expozičního klimatu, kdy severní svahy jsou chladnější a vlhčí než více osluněné svahy západní. Tato jednoduchá pravidla ovšem platí jen do jisté míry, neboť reliéf území zahrnuje i četné konkvexní a konkávní tvary. Klimatické poměry se odrážejí ve složení květeny. Teplomilnější hájové druhy (jaké ještě rostou v nedaleké PR Hamrštejn) se nachází pouze v části NPR přiléhající k říčce Rokytce, stejně tak zde chybí rostliny vyšších poloh Ještědského hřbetu Geomorfologie Klimatické rajony Libereckého kraje dle Quitta (1971) Území leží v nadmořské výšce metrů, svahy jsou mírné až extrémně strmé. Ve východní části jsou orientovány na jihozápad, v západní části pak na severozápad až západ. Podle geomorfologického členění spadá území do Krkonošsko-jesenické soustavy IV, Krkonošské podsoustavy IVA a Ještědsko-kozákovského hřbetu IVA-3. V jemnějším členění je sledované území součástí jednotky IVA-3a Kryštofovy hřbety. Rezervace obepíná severozápadní hřeben Rozsochy (767 m n. m.) v rozsahu nadmořských výšek od 360 do 585 m. Průběh hřebene určuje ve východní části rezervace převážně severní orientaci svahů, popř. severovýchodní a východní, kdežto v západní části mají svahy orientaci hlavně jižní, jihozápadní a západní. To má za následek rozdělení teplomilných a vlhkomilných druhů rostlin převážně ve směru východ-západ. K důležitým faktorům ovlivňujícím skladbu 10

13 vegetace se řadí i značný sklon svahů (často kolem 35 ), který se zmírňuje pouze při náhorní plošině nad 560 m n. m. (Petřík 2007) Geologie Geologickým podložím NPR jsou dominantní krystalické vápence až dolomity a fylitické droby až fylity. Jsou nejasného stáří, s největší pravděpodobností však pocházejí ze starších prvohor. Středem území probíhá antiklinálně vyvrásněná poloha ordovických acidoklinních hornin komplikovaného složení. Na místy velmi strmých svazích vystupují občasné skalní výchozy a čtvrtohorní suťové sedimenty, na některých místech překrývající třetihorní fluviální sedimenty. Převážná část rezervace je budována silursko-devonskými krystalickými vápenci až krystalickými dolomity, místy pak kambrickými a proterozoickými chlorit-sericitickými fylity radčické skupiny, které přecházejí na severních svazích Rozsochy do fylitických drob (Demek 1987). Acidoklinní horniny (ordovický sericitický kvarcit, proterozoický zawidowský granodiorit, silursko-devonské porfyroidy, kvarcity a břidlice) se vyskytují ve střední části rezervace, kde podmiňují výskyt acidofiních bučin. Na minerálně bohatší substráty jsou pak vázány květnaté bučiny, které na příkrých svazích s vystupujícími dolomitickými skalkami přecházejí až ve vápnomilné bučiny (Petřík 2007) Půdní poměry Většinu půd na území NPR Karlovské bučiny lze zařadit mezi kambizemě modální a různé přechody k podzolovaným (hostící druhově chudé acidofilní bučiny s formou humusu moder či mor) či mezobazickým varietám (druhově bohatá stanoviště s mulovou formou humusu) (cf. Sýkora 1976; Honsa 1993; Novák 1993). Na konkávních tvarech reliéfu a při bazích svahů je méně zastoupena oglejená kambizem s navazující vlhkomilnější vegetací. Vzácné jsou přechody k rankerům nejčastěji reprezentované rankerovou kambizemí. Na stanovištích vápnomilných bučin se vyvinuly rendziny (Petřík 2007) Hydrologie Větší část území je odvodňována přímo do Lužické Nisy protékající méně než 1 km severně od NPR, západní svahy jsou odvodňovány do potoka Rokytka, který je levostranným přítokem Lužické Nisy. Přímo v rezervaci se nacházejí jen drobné, zčásti periodické vodoteče, dva větší potoky sledují západní a východní hranici území. Vodní plochy se v území nevyskytují. Prameny jsou podchyceny k jímání pitné vody. Na území rezervace jsou dvě ochranná pásma vodních zdrojů Prameniště Srnčí (u železniční stanice Karlov) a Prameniště Důl ( u železničního tunelu mezi zastávkami Karlov a Kryštofovo údolí) Botanické poměry Fytogeografické zařazení Dle regionálně fytogeografického členění (Skalický 1988) náleží zájmové území do obvodu Českomoravské mezofytikum s fytogeografickým okresem 54. Ještědský hřbet. Jedná se sice o relativně malý, přesto však zřetelně ohraničený fytochorion, a to nejen z důvodu geomorfologické (a do značné míry i geologické) vyhraněnosti, ale i pro charakter vegetace a flóry, jimiž se Ještědský hřbet od sousedních území dosti výrazně liší. 11

14 Území se vyznačuje spíše chladnějším a srážkově bohatým podnebím se suboceánským laděním. Geologické podloží tvoří převážně kyselé přeměněné horniny, významně jsou ale zastoupeny i minerálně silnější horniny, které dávají vzniknout živinově příznivějším půdám. V potenciální přirozené vegetaci (cf. Neuhäuslová et al. 1998, Mikyška & Neuhäuslová 1969, Mikyška et al. 1969) převažují květnaté bučiny, které se místy, zejména ve vrcholových polohách, střídají s bučinami acidofilními. Typické jsou pro Ještědský hřbet úžlabinové lesy s jasanem, klenem, jilmem, bukem, popř. olší a velmi bohatým bylinným patrem. Tyto formace představují přechod mezi květnatou bučinou, prameništní jasaninou a suťovým lesem. Ve vyšších polohách Ještědu jsou vyvinuty i fragmenty azonálních smrčin, v mozaice s plochami přirozených bezlesí kvarcitových sutí. Vrcholová oblast Ještědu je již řazena k oreofytiku, zde zastoupená horská květena je však dosti chudá (Homogyne alpina, Senecio hercynicus, Trientalis europaea, vzácně Ranunculus platanifolius a Streptopus amplexifolius, sporná je původnost Veratrum album subsp. lobelianum, zřejmě nepůvodní je i Gentiana asclepiadea, která na Ještědu roste při západní hranici areálu). Květena Ještědského hřbetu je tak tvořena převážně lesními druhy s těžištěm rozšíření v submontánním stupni; v úpatních polohách při Lužické Nise jsou v omezené míře rozšířeny teplomilnější hájové prvky. Pro oblast Karlovských bučin a jejich okolí je charakteristický výskyt následujících významnějších druhů: Aconitum variegatum, Allium ursinum, Anemone ranunculoides, Arum maculatum, Aruncus vulgaris, Bromus benekenii, Campanula latifolia, Carex digitata, Circaea intermedia, Chrysosplenium oppositifolium, Cephalanthera damasonium, Cephalanthera rubra, Corallorhiza trifida, Corydalis cava, Daphne mezereum, Dentaria bulbifera, Dentaria enneaphyllos, Epipactis helleborine agg., Epipactis microphylla, Galium sylvaticum, Hepatica nobilis, Hordelymus europaeus, Lathyrus vernus, Leucojum vernum, Lilium martagon, Lunaria rediviva, Melica uniflora, Monotropa hypopitys, Neottia nidus-avis, Polystichum aculeatum, Primula elatior, Stellaria holostea, Ulmus glabra, Veronica montana. Květena vlastního zájmového území je popsána v následujícím textu, včetně komentáře k výskytu vzácnějších druhů Floristika Širší oblast Karlovských bučin je dávno známou významnou botanickou lokalitou. Zdejší rozmanitá lesní květena čítající řadu méně běžných druhů rostlin byla studována již v průběhu 19. století a popsána mj. v rámci květeny Liberce a jeho okolí (např. Schmidt 1878, Matouschek , Miethig & Matouschek ). V moderní době se o poznání botanických poměrů nejen Karlovských bučin, ale celého Ještědského hřbetu významným způsobem zasloužil T. Sýkora (1967a, 1975, 1976 ad.), který v zájmovém území poprvé nalezl vzácný kruštík drobnokvětý (Sýkora 1967b). Za výsledek jeho bádání lze považovat i vyhlášení čtyř rezervací v severní části Ještědského hřbetu v r. 1972, z nichž Karlovské bučiny se jako jediné staly v r národní přírodní rezervací. Sýkora uskutečnil v tehdejší SPR Karlovské bučiny první podrobný inventarizační průzkum flóry a vegetace (1975, publ. 1976). Květenu území vyhodnotil na celkem 37 dílčích lokalitách, na nichž zaznamenal výskyt celkem 171 druhů. Na více než 15 lokalitách byly zjištěny následující druhy (řazeno s klesající frekvencí výskytu): Fagus sylvatica, Senecio ovatus, Petasites albus, Galium odoratum, Mercurialis perennis, Dentaria enneaphyllos, Hieracium murorum, Avenella flexuosa, Mycelis muralis, Acer pseudoplatanus, Fraxinus excelsior, Oxalis acetosella, Poa nemoralis, Bromus benekenii, Epipactis helleborine, Festuca altissima, Viola reichenbachiana, Carex sylvatica, Dentaria bulbifera, Prenanthes 12

15 purpurea, Daphne mezereum, Epilobium montanum, Hordelymus europaeus, Lathyrus vernus. V r navázala na tento průzkum K. Morávková. Z území rezervace doložila celkem 229 druhů, avšak v pouhém floristickém výčtu, bez dalšího upřesnění hojnosti výskytu. Vzhledem k pozdnímu zadání průzkumu (červen) již autorka nezachytila jarní aspekt, takže v seznamu zjištěných druhů nefigurují některé poměrně běžné druhy, jako je sasanka hajní (Anemone nemorosa). Přínos této práce spočívá mimo jiné v tom, že zde autorka po delší době potvrdila výskyt Epipactis microphylla, který nalezla na dvou místech (sz. část území a okolí tunelu) v počtu pěti jedinců. V následujících letech v širší oblasti prováděl síťové mapování květeny P. Petřík (2006), který v r uskutečnil zatím poslední inventarizační průzkum rezervace Karlovské bučiny. Květenu území zdokumentoval na 60 dílčích lokalitách a díky jejich lokalizaci mohl i výsledky průzkumu porovnat se Sýkorovou inventarizací. Se zahrnutím vlastních starších nálezů (z r a 1999) Petřík (2007) zmiňuje 257 druhů cévnatých rostlin, což je o 86 více, než dokládá Sýkora a o 27 více, než uvádí Morávková; některé z nálezů těchto autorů však Petřík nepotvrdil. Na nejméně 25 plochách byly s klesající četností zaznamenány tyto druhy: Fagus sylvatica, Fraxinus excelsior, Acer pseudoplatanus, Senecio ovatus, Galium odoratum, Mercurialis perennis, Dentaria enneaphyllos, Sorbus aucuparia, Hieracium murorum, Picea abies, Oxalis acetosella, Acer sp., Poa nemoralis, Avenella flexuosa, Mycelis muralis, Brachypodium sylvaticum, Viola reichenbachiana, Dentaria bulbifera, Prenanthes purpurea, Petasites albus, Epipactis helleborine, Moehringia trinervia, Taraxacum sect. Ruderalia, Carex sylvatica, Daphne mezereum, Melica nutans, Impatiens parviflora, Athyrium filix-femina, Galeobdolon montanum, Cephalanthera damasonium. Z porovnání výsledků kvantitativního floristického průzkumu T. Sýkory a P. Petříka vyplývá, že mezi r a 1975 z rezervace ustoupily druhy Eupatorium cannabinum, Festuca altissima, Petasites albus, Inula conyzae, Arctium nemorosum, Cephalanthera rubra, Epilobium montanum a Fragaria vesca. Naopak svůj podíl zvýšily Sorbus aucuparia, Moehringia trinervia, Picea abies, Taraxacum sect. Ruderalia, Fraxinus excelsior, Acer platanoides, Anemone nemorosa, Acer pseudoplatanus. Impatiens parviflora se do území zřejmě rozšířila až po r a zdá se, že je stále na postupu. V současnosti se již jedná o poměrně běžný druh, který místy vystupuje i jako dominanta. R. Višňák provedl v rámci terénního šetření pro účely přípravy plánu péče v r orientační floristický průzkum, jehož výsledky jsou prezentovány v souhrnné floristické tabulce na str. 15. Na rozdíl od předchozích tří inventarizačních průzkumů se jednalo pouze o málo důkladné a pouze krátkodobé šetření, takže výčet zjištěných druhů má jistě daleko k úplnosti. Nálezy druhů jsou vztaženy na celé území rezervace, četnost výskytu je alespoň rámcově rozlišena pomocí jednoduché frekvenční stupnice (viz dále). Celkem bylo aktuálně zaznamenáno 151 druhů to je o dost méně než v předchozích průzkumech. Navzdory tomu se podařilo zaznamenat i některé druhy z území dosud neuváděné (Abies alba, Ajuga genevensis, Anthoxanthum odoratum, Campanula latifolia, Luzula divulgata, Quercus petraea, Viola canina). Čtyři výše uvedené floristické průzkumy obsahují celkem 341 taxon, včetně několika taxonů vyšší než druhové úrovně. Některé ze zaznamenaných druhů se již v území pravděpodobně nevyskytují to platí zejména o některých druzích synantropních, jejichž výskyt je často pouze přechodný. Současnému stavu snad bude odpovídat číslo kolem 250 druhů (cf. Petřík 2007). 13

16 V květeně rezervace jsou významně zastoupeny vzácné a ohrožené druhy, z nichž většina je podchycena červeným seznamem (Procházka 2001). Celkem se jedná o 29 druhů červeného seznamu (1 v kategorii C1, 3 v kategorii C2, 9 v kategorii C3 a 16 v kategorii C4), z toho ale asi 6 druhů se v území dnes pravděpodobně nevyskytuje (Epilobium obscurum, Hypericum humifusum, Cirsium acaule, Galium boreale, Lunaria rediviva, Valeriana dioica; lze sem zařadit i již vyhynulé druhy Gentiana cruciata a Ophioglossum vulgatum, které Sýkora zaznamenal při okraji území). Nejvýše ceněny jsou druhy Epipactis microphylla (C1), Cephalanthera rubra (C2), Corallorhiza trifida (C2) a Monotropa hypophegea (C2). Nejasné je postavení taxonu Epipactis leutei, který byl teprve poměrně nedávno oddělen od druhu E. helleborine a jehož výskyt byl potvrzen i na území NPR. Tento kruštík může být v území dosti hojný, jeho rozlišení od vlastního druhu E. helleborine ovšem vyžaduje určitou zkušenost (kruštíky jsou v NPR zdaleka nejčastějšími zástupci čeledi Orchidaceae a i když vykazují určitou morfologickou variabilitu, nelze je jednoznačně rozlišit do dvou typů odpovídajících taxonům Epipactis helleborine s. str. a E. leutei). Celkem 9 z těchto druhů náleží ke druhům zvláště chráněným dle Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. V zájmovém území se dále vyskytuje řada méně vzácných rostlin, které jsou zajímavé v regionálním fytogeografickém kontextu. Lze k nim počítat zejména tyto: Ajuga genevensis, Anemone ranunculoides, Atropa bella-donna, Cardaminopsis halleri, Carex digitata, Corydalis cava, Dactylis polygama, Galium sylvaticum, Hepatica nobilis, Hordelymus europaeus, Hypericum hirsutum, Lathraea squammaria, Melica uniflora, ze starších nálezů pak Carlina vulgaris a Cirsium acaule. Pozoruhodné je i sdělení J. Sýkorové o výskytu regionálně vzácného druhu Carex montana při východním okraji rezervace. Vzácnější květena NPR Karlovské bučiny druhy červeného seznamu a druhy zvláště chráněné Vědecké jméno České jméno Čs Zchd Epipactis microphylla kruštík drobnolistý 5 x 5 1 C1 2 Cephalanthera rubra okrotice červená 19 x 3 1 C2 2 Corallorhiza trifida korálice trojklaná 16 x 2 1 C2 2 Monotropa hypophegea hnilák lysý 5. x. C2 Aquilegia vulgaris orlíček obecný C3 Arum maculatum árón plamatý 8 x C3 3 Campanula latifolia zvonek širokolistý... 1 C3 Cephalanthera damasonium okrotice bílá 16 x C3 3 Epilobium obscurum vrbovka tmavá. x.. C3 Epipactis atrorubens kruštík tmavočervený.. x. C3 3 Hypericum humifusum třezalka položená. x.. C3 Monotropa hypopitys hnilák smrkový. x 3. C3 Platanthera chlorantha* vemeník zelenavý.. x. C3 3 Abies alba jedle bělokorá... 2 C4 14

17 Vědecké jméno České jméno Čs Zchd Arctium nemorosum lopuch hájní 16 x 2. C4 Centaurium erythraea zeměžluč hořká 3. x. C4 Cirsium acaule pcháč bezlodyžný 3... C4 Daphne mezereum lýkovec jedovatý 41 x C4 Dentaria enneaphyllos kyčelnice devítilistá 65 x 67 2 C4 Epilobium lamyi vrbovka Lamyova.. 2. C4 Epipactis helleborine agg. kruštík širolistý 46 x 42 2 C4 Epipactis leutei kruštík podhorský...?? C2? Galium boreale svízel severní. x.. C4 Chrysosplenium oppositifolium mokrýš vstřícnolistý. x x? C4 Lilium martagon lilie zlatohlavá 24 x 13 2 C4 3 Lunaria rediviva měsíčnice vytrvalá. x.. C4 3 Neottia nidus-avis hlístník hnízdák 5 x x 1-2 C4 Polystichum aculeatum** kapradina laločnatá 5.. (1) C4 Valeriana dioica kozlík dvoudomý. x.. C4 Veronica montana rozrazil horský 22 x 22 2 C4 Vysvětlivky: 1975 inventarizační průzkum T. Sýkory z r. 1975, číslo vyjadřuje procentický podíl výskytu druhu z celkem 37 sledovaných floristických lokalit; 1997 inventarizační průzkum K. Morávkové z r. 1997, výskyt druhu vyjádřen pouze jako prezence (symbol x ); 2004 inventarizační průzkum P. Petříka převážně z r. 2004, číslo vyjadřuje procentický podíl výskytu z celkem 60 sledovaných lokalit, symbol x označuje další nálezy mimo lokality floristického průzkumu, případně starší nálezy autora od r. 1998; 2011 orientační floristický průzkum R. Višňáka, četnost výskytu druhu je schematicky vyjádřena trojčlennou stupnicí (1 druh relativně vzácný, 2 druh roztroušený nebo místy i hojný, 3 druh na většině území velmi hojný až běžný); čs kategorie červeného seznamu (Procházka 2001); zchd kategorie zvláště chráněných druhů: 1 druh kriticky ohrožený, 2 druh silně ohrožený, 3 druh ohrožený. *) J. Sýkorová (ústní sdělení) zmiňuje výskyt Platanthera bifolia při hranici rezervace sz. od Srního sedla (nález několika jedinců z r. 2011) tento druh je na Liberecku podstatně vzácnější než P. chlorantha (častější je na Českolipsku). Nelze vyloučit, že Petříkův údaj z r se vztahuje k témuž taxonu (vemeník zelenavý zjistil ve střední části území v r i J. Gaisler). **) Recentní výskyt druhu přímo na území rezervace dokládá J. Sýkorová. Poznámky k vzácnějším druhům Epipactis microphylla (kruštík drobnolistý; C1, 2) nejvýznamnější druh území, dnes patrně již jediná lokalita v Čechách (na druhé u Mcel na Mladoboleslavsku je druh již nezvěstný ústní sdělení J. Sýkorové), více lokalit má druh v moravských Karpatech. Kruštík drobnolistý v území objevil Sýkora (1967b), později byl považován za nezvěstný, znovuobjevený až v r J. Gaislerem a D. Horáčkem (a následně potvrzený K. Morávkovou). Od té doby je rozšíření tohoto druhu (včetně dalších vstavačovitých) pravidelně sledováno, v posledních letech je nalézáno několik desítek rostlin z více míst na území NPR i za jejími hranicemi. V roce 2008 bylo v rezervaci zjištěno 23 rostlin, při jejím západním okraji (psk 223 A 15 navržená k přičlenění do NPR) 24 rostlin a dalších 11 rostlin na dvou odlehlejších lokalitách kolem starého lomu nad levým břehem Rokytky a u dalšího lomu v lokalitě U červeného 15

18 kříže. V roce 2009 bylo na území rezervace a v psk 223 A 15 zjištěno již 96 jedinců Epipactis microphylla, dalších 22 pak na dvou výše uvedených lokalitách mimo zájmové území. Petřík (2007) uvádí vlastní nálezy v počtu 9 jedinců. Autor tohoto textu zjistil (při nepříliš podrobném šetření) do 20 kvetoucích rostlin ve střední části území (včetně psk 223 A 15), nepodařilo se mu nalézt druh v sz. a východní části území, kde je tradičně nalézán. Cephalanthera rubra (okrotice červená; C2, 2) charakteristický druh vápnomilných bučin, v území dosti vzácně v málo početných populacích, obvykle jen sterilní. Těžiště výskytu je ve střední části území (v okolí jižního portálu tunelu), další lokalita je v sz. cípu rezervace, za hranicemi území se vyskytuje při starém lomu severně od toku Rokytky. Druh byl z okolí Kryštofova údolí znám již v 19. století. Corallorhiza trifida (korálice trojklaná; C2, 2) málo nápadný druh vápnomilných bučin s jarním vývojem a v pozdějším období proto již snadno přehlédnutelný. V souladu s tím je i sdělení Petříka (2007), že jej nalezl pouze v jednom exempláři. Petřík cituje i sdělení J. Gaislera z r. 2004, který uvádí výskyt druhu ze čtyř mikrolokalit v počtu až 100 jedinců s kolísající meziroční početností. Autorem tohoto textu byla zaznamenána při jarním průzkumu poměrně bohatá populace v sz. části území (nejméně 20 jedinců) a v pozdější době řada víceméně jednotlivých výskytů ve střední i východní části území. Druh se vyskytuje i na vhodných stanovištích za hranicí rezervace, podobně jako další kalcifilní orchideje. Gentiana cruciata (hořec křížatý; C2, 3) Sýkora (1976) označuje výskyt tohoto druhu v jjv. části rezervace za přechodný, autorem tohoto textu (R. Višňák) byl druh pozorován ještě ve 2. pol. 80. let při okraji cesty ve východní části území, později již nebyl nalezen. V daném území se jednalo pouze o druhotný výskyt. Monotropa hypophegea (hnilák lysý; C2) výskyt tohoto vzácného saprofytického druhu uvádí Petřík (2007): Jedna z asi tří v současnosti známých makrolokalit v severních Čechách je v NPR Karlovské bučiny, kde hnilák lysý roste ve svahové vápnomilné bučině (Karlov pod Ještědem, asi 500 m západně od žel. st., 500 m n.m., lokalita 59, not. P. Petřík 1998; dtto, 2 km sz. od žel. st., 425 m n.m., lokalita 3). Při aktuálním šetření druh nepotvrzen. Ophioglossum vulgatum (hadilka obecná; C2, 3) Sýkora (1976) zmiňuje přechodný výskyt tohoto druhu z jjv. okraje rezervace. Později již druh nenalezen. Aquilegia vulgaris (orlíček obecný; C3) sporadický výskyt ve vápnomilných bučinách v západní části území, pouze sterilní. Druh se řídce vyskytuje i na dalších podobných lokalitách v okolí Kryštofova údolí. Arum maculatum (árón plamatý; C3 3) roste dosti řídce na vlhkých kamenitých půdách úžlabin ve střední části území a při jeho západním okraji. V severní části Ještědského hřbetu poměrně častý druh, zvláště hojný v níže ležící PR Hamrštejn. Campanula latifolia (zvonek širokolistý; C3) sporadický výskyt u cesty ve střední části území. Druh je poměrně hojný v blízké PR Hamrštejn. Z území NPR jej dosud zmiňovala pouze Morávková (1997), která údaj převzala z terénního zápisu Z. Cipry a J. Burdy z r Cephalanthera damasonium (okrotice bílá; C3 3) typický druh vápnomilných bučin, v území roztroušeně v poměrně širokém prostoru, celkově snad až stovky jedinců, převážně ale ve sterilních rostlinách, které lze poměrně snadno zaměnit s běžnějším Epipactis helleborine agg. S přihlédnutím pouze ke kvetoucím jedincům jsou kruštíky v území mnohonásobně častější než okrotice. Epilobium obscurum (vrbovka tmavá; C3) neověřený údaj Morávkové (1997), vzhledem k ekologii druhu je výskyt v území málo pravděpodobný, byť není vyloučen. 16

19 Epipactis atrorubens (kruštík tmavočervený; C3, 3) nepočetně v oplocence u portálu tunelu, aktuálně nepotvrzeno (ve sterilním stavu mohl být druh snadno přehlédnut). Dle sdělení J. Sýkorové též v západní části rezervace poblíž lokality Cephalanthera rubra. Hypericum humifusum (třezalka položená; C3) sporný údaj Morávkové (1997), později nepotvrzeno. Monotropa hypopitys (hnilák smrkový; C3) Petřík (2007) uvádí výskyt ze západní i východní části rezervace, v r zaznamenal asi 10 jedinců. Recentní výskyt zmiňuje i Sýkorová (ústní sdělení) z jv. části rezervace. Platanthera chlorantha (vemeník zelenavý; C3, 3) patrně jen sporadický výskyt tohoto druhu ve střední části rezervace (Petřík 1998, Gaisler 2004, obojí sec. Petřík 2007). Jedná se o poměrně světlomilný druh, jehož výskyt v bučinách je dosti neobvyklý. J. Sýkorová nalezla v r u cesty při jižní hranici území několik jedinců příbuzné P. bifolia tento druh je na Liberecku obecně mnohem vzácnější než P. chlorantha, která je zejména v předhůří Jizerských hor místy dosti hojná. Abies alba (jedle bělokorá; C4) v rezervaci pouze výsadby z nedávné doby, silně poškozené okusem zvěře. Jde o dosti početné nechráněné výsadby v prokácených částech bučiny ve střední části území. Řada stromků byla okousána až k zemi, škody jsou zde větší než na jiných lokalitách v Ještědském hřbetu, kde byla jedle v poslední době sázena. Arctium nemorosum (lopuch hájní; C4) charakteristický druh mezotrofních lesů Ještědského hřbetu, uváděný z rezervace ve všech předchozích průzkumech, autorem sice aktuálně nezaznamenán, spíše však jde o přehlédnutí (výskyt druhu přímo z rezervace potvrzuje Sýkorová). Centaurium erythraea (zeměžluč hořká; C4) nepotvrzený nález Petříkův, výskyt možný. Jedná se o ladní a pasekový druh. Cirsium acaule (pcháč bezlodyžný; C4) starší údaj Sýkorův, později nepotvrzený. Světlomilný kalcifyt, jehož výskyt v území je dnes méně pravděpodobný. Patrně vymizel spolu s druhem Carlina vulgaris, který Sýkora uvádí hned ze tří lokalit. Daphne mezereum (lýkovec jedovatý; C4) na přechodu květnatých a vápnomilných bučin roztroušeně, ve větším počtu jedinců, ale nižšího vzrůstu. Dentaria enneaphyllos (kyčelnice devítilistá; C4) velmi hojný druh v území, s výjimkou mělkých erodovaných půd. Epilobium lamyi (vrbovka Lamyova; C4) nepotvrzený nález Petříkův, z 1 lokality. Může se jednat o stejný taxon, který Morávková určila jako E. obscurum. Regionálně poměrně častý, avšak přehlížený druh pramenišť a mokřadů nižších poloh. Epipactis helleborine agg. (kruštík širolistý; C4) zdaleka nejběžnější zástupce vstavačovitých na území rezervace, dosti hojně rozšířený ve vápnomilných bučinách a jejich přechodech do květnatých bučin. Většina rostlin zůstává sterilních, oproti dalším zástupcům Orchidaceae však druh ve větší míře kvete. Jedná se vesměs o rostliny menšího vzrůstu, s delšími listy a listeny, morfologicky se blížící příbuznému E. leutei, ale bez jednoznačné taxonomické příslušnosti (z pohledu nespecialisty). Epipactis leutei (kruštík podhorský; C2?) na možný výskyt tohoto teprve nedávno (Robatsch 1989) popsaného druhu v území poukazuje Petřík (2007), s odkazem na sdělení P. Batouška, který je i autorem rodu Epipactis v 8. dílu Květeny ČR (Chrtek et al. 2010). Zde jsou také u E. leutei uvedeny lokality Karlov pod Ještědem a Kryštofovo Údolí, do čehož jistě spadá i NPR Karlovské bučiny. Identifikace místních kruštíků ovšem není navzdory velmi 17

20 podrobnému popisu v Květeně jednoznačná, takže zhodnocení zdejších populací Epipactis helleborine agg. (druh E. leutei byl po určitou dobu hodnocen jako subspecie v rámci E. helleborine) je úkolem dalšího výzkumu. Neobvyklého habitu některých kruštíků z Karlovských bučin si povšimla již Morávková (1997). Galium boreale (svízel severní; C4) později nepotvrzený nález Morávkové, pravděpodobně přechodný výskyt nebo záměna. Chrysosplenium oppositifolium (mokrýš vstřícnolistý; C4) prameništní druh, regionálně dosti hojný, výskyt v území dokládá Morávková i Petřík, snad pozorován i autorem tohoto textu při jarním šetření, ale nezapsán. Lilium martagon (lilie zlatohlavá; C4, 3) mírně bazifilní druh mezotrofních lesů, v Karlovských bučinách dosti hojně na humóznějších půdách, převážně ve středních až východní části území. Kvetení je omezeno poměrně silným okusem zvěře. Lunaria rediviva (měsíčnice vytrvalá; C4, 3) výskyt uvádí pouze Morávková, zřejmě se jednalo o sporadický nález u cesty. Aktuálně v rezervaci pravděpodobně chybí, je však hojná v nedaleké PR Hamrštejn. Neottia nidus-avis (hlístník hnízdák; C4) kalcifilní nezelený druh, v území (a též na podobných stanovištích v okolí) řídce roztroušený, nikoliv vzácný. V r sledována na nejméně 10 místech, vesměs v jednotlivých rostlinách. Polystichum aculeatum (kapradina laločnatá; C4) druh z rezervace uvádí Sýkora, v průzkumech Morávkové a Petříka zmiňován není. Autorem tohoto textu byl zaznamenán recentní výskyt (jediný trs) v dolní části psk 223 A 15 při západní hranici rezervace. Dle sdělení J. Sýkorové se druh vyskytuje i na dvou místech přímo v současných hranicích rezervace: v sz. cípku lesa za průsekem elektrovodu a v blízkosti tunelu poblíž lokality Epipactis atrorubens. V blízkém okolí je kapradina laločnatá rozšířena pod silnicí nad Lužickou Nisou (PR Hamrštejn) a ve starých lůmcích severně od Rokytky a U červeného kříže. Valeriana dioica (kozlík dvoudomý; C4) dle Morávkové se vyskytuje již za hranicí rezervace, aktuálně nezjištěna, v rezervaci chybí vhodný biotop. Veronica montana (rozrazil horský; C4) typický druh květnatých bučin, zejména na vlhčích půdách (přesahuje na prameniště), roztroušeně na více místech v území. 18

21 Porosty s výskytem vzácných vstavačovitých rostlin (zejména Epipactis microphylla) vyžadující zvláště šetrný management Floristický přehled (souhrn z dosud provedených botanických inventarizačních průzkumů na území NPR Karlovské bučiny, s doplněním výsledků orientačního šetření autora z r. 2011) je uveden v Příloze Vegetační poměry Území NPR Karlovské bučiny zaujímají beze zbytku lesní porosty, včetně nepříliš rozsáhlých pasekových společenstev a světlin trvalejšího charakteru. Lesní společenstva jsou v převážné míře přírodě blízkého složení. Výraznou dominantou stromového patra většiny porostů je buk lesní (Fagus sylvatica), v některých porostech má vyšší zastoupení javor klen (Acer pseudoplatanus) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). V hospodářsky pozměněných porostech je hojně až dominantně přítomen smrk ztepilý (Picea abies), jehož současný výskyt je zde patrně jen druhotného původu. Jako méně časté dřeviny se porůznu vyskytují javor mléč (Acer platanoides), bříza bělokorá (Betula pendula), jilm horský (Ulmus glabra), dub letní (Quercus robur), lípa srdčitá (Tilia cordata) a velkolistá (T. platyphyllos) a habr obecný (Carpinus betulus). Posledně jmenované dřeviny do území jen sporadicky zasahují z teplejších nižších poloh kolem průlomu Lužické Nisy u Hamrštejna. Celkově rezervace spadá do pásma submontnánních bučin, v souladu s nadmořskou výškou mezi 350 a 590 metry na převážně severním svahu ve srážkově bohaté oblasti. Status buku jako potenciálně vůdčí dřeviny je posílen převažujícím karbonátovým podložím, které buk zvýhodňuje před 19

22 konkurenčními dřevinami. Díky tomu se zde bučiny historicky udržely i v dobách, kdy okolní lesy byly převážně jehličnaté, a díky tomu dokázaly vzdorovat přeměně na kulturní smrčiny. Fytocenologicky je možné lesní společenstva Karlovských bučin rozdělit do čtyř hlavních typů: typických květnatých bučin, vápnomilných bučin, méně vyhraněných suťových lesů a acidofilních bučin. Typické květnaté bučiny (podsvazu Eu-Fagenion) v území plošně převažují. Jsou vázány na humóznější a svěže vlhké půdy mírnějších i výraznějších svahů na zvětralinách dolomitu, případně i na deluviích z různých hornin. Ve stromovém patře dominuje buk, v nestálé příměsi se objevuje klen a jasan. Keřové patro kromě mladých jedinců uvedených dřevin nebývá obvykle vyvinuto. Pokryvnost bylinného patra je často vysoká (nad 50 %), v druhovém spektru jsou zastoupeny lesní širokolisté byliny i na živiny náročnější druhy, zejména Mercurialis perennis, Galium odoratum, Galeobdolon sp. (v území snad jen G. montanum), Brachypodium sylvaticum, Melica uniflora, Bromus benekenii, Dentaria bulbifera, D. enneaphyllos, Prenanthes purpurea, Actaea spicata, Viola reichenbachiana, Lilium martagon aj. V dosavadním syntaxonomickém pojetí (Moravec et al. 2000) náleží porosty zájmového území do asociace Dentario enneaphylli-fagetum (z toho vlhčí facie s Impatiens noli-tangere, Circaea lutetiana, Stachys sylvatica, Petasites albus aj. a hojným jasanem a klenem ve stromovém patře do subasociace impatientetosum) a do as. Melico-Fagetum (konvexní polohy na přechodu do vápnomilných bučin, zejména na JV území). Vápnomilné bučiny se vyvíjejí na mělčích půdách strmých svahů a ostrých terénních tvarů s vystupujícím horninovým podložím (dolomitové balvany, skalky). Půdy jsou v exponovaném svahu vystaveny erozi, takže rostlinný pokryv se tak dostává do těsnějšího kontaktu s minerálním substrátem než je tomu na humóznějších půdách hostících květnaté bučiny. Bylinné patro má často nízkou pokryvnost, někde i takřka chybí. Charakteristická je stálá účast vstavačovitých a některých dalších rostlin, které jsou rozšířeny i v květnatých bučinách. V zájmovém území se jedná zejména o následující: Epipactis helleborine agg., E. microphylla, Cephalanthera damasonium, C. rubra, Carex digitata, Corallorhiza trifida, Daphne mezereum, Dactylis polygama, Hieracium murorum, Hepatica nobilis, Lathyrus vernus, Neottia nidus-avis aj. Vápnomilné bučiny jsou z botanického hlediska nejzajímavějším společenstvem v území, zejména s přihlédnutím k výskytu řady vzácných a ohrožených rostlinných druhů. Vyskytují se v rezervaci ve třech enklávách v sz. cípu rezervace (nad Rokytkou), ve střední části rezervace kolem jižního portálu železničního tunelu a ve východním cípu, kde se jedná o méně vyhraněné porosty na přechodu do typických květnatých bučin. Fytocenologicky spadají vápnomilné bučiny do asociace Cephalanthero-Fagetum, v detailnějším členění do subas. actaeetosum spicatae (Boublík et al. 2007). Suťové lesy jsou maloplošně a spíše netypicky vyvinuty na kamenitých půdách deluviálně obohacených svahů, v nichž se vzhledem ke konkávní poloze nacházejí prameniště nebo zde i protékají drobné potoky. Porosty tak nezřetelně inklinují k prameništním luhům (as. Carici remotae-fraxinetum), jimž však neodpovídají ekologicky (dokladem toho může být i absence Alnus glutinosa v území) a současně mají blízko k vlhčímu křídlu květnatých bučin (Dentario enneaphylli-fagetum impatientetosum). Ve stromovém patře ustupuje buk převažujícímu jasanu a klenu, objevuje se jilm horský a javor mléč, vzácně další dřeviny (např. z minulosti uváděná Lonicera nigra). Bylinné patro je bohatě vyvinuto a tvoří je nitrofilní byliny a kapradiny, např. Petasites albus, Mercurialis perennis, Impatiens noli-tangere, Urtica dioica, Geranium robertianum, Lamium maculatum, Dryopteris filix-mas, Athyrium filix-femina, příznačný je výskyt jarních geofytů, jako je Anemone nemorosa a vzácně i A. ranunculoides, 20

23 Arum maculatum, Corydalis cava a Gagea lutea, na prameništích se objevuje Chrysosplenium alternifolium. Porosty popsaného typu jsou vcelku maloplošně rozšířeny v úžlabinách ve střední části území a dále při jz. a východní hranici NPR. Fytocenologicky mají nejblíže k asociaci Mercuriali-Fraxinetum ze svazu Tilio-Acerion Typičtější suťové a roklinové lesy mj. s Aruncus vulgaris a Lunaria rediviva se vyskytují v nedaleké PR Hamrštejn, porosty tohoto typu ale již do NPR Karlovské bučiny nezasahují. Acidofilní bučiny jsou zdaleka nejběžnějším typem recentních bučin v Českém masivu. V zájmovém území jsou ale vzhledem k převažujícímu karbonátovému podloží naopak méně obvyklé. Jsou zde vázány na mělčí půdy konvexních svahů na kyselých horninách, jimiž jsou zde chlorit-sericitický fylit (dolní stupeň svahů ve střední až východní části rezervace) a menší měrou kvarcitický fylit (prostor severně od jižního portálu tunelu). Typické porosty nacházíme zejména v západní části území. Hlavní dřevinou stromového patra je buk, v původních lesích byla přimíšena jedle se smrkem, další listnaté dřeviny se vyskytovaly spíše zřídka. V prosvětlených kulturních lesích se dosti šíří bříza. Bylinné patro má v místních podmínkách spíše nižší pokryvnost a je druhově velmi chudé. Převažuje Avenella flexuosa, příměs tvoří Agrostis capillaris, Calamagrostis arundinacea, Carex pilulifera, Dryopteris dilatata, Hieracium murorum, Luzula luzuloides, Poa nemoralis, Prenanthes purpurea, Solidago virgaurea, Vaccinium myrtillus. V deluviálně obohacených svazích ve střední až východní části území je vliv kyselého podloží do značné míry překryt a bylinné patro zde odpovídá ochuzeným typům květnatých bučin. Fytocenologicky náleží acidofilní bučiny v území do asociace Luzulo-Fagetum a subas. deschampsietosum flexuosae. V zastoupených porostech se jen sporadicky vyskytují třtiny (Calamagrostis arundinacea a C. villosa), které jsou dominantami jiných typů bučin rozšířených v širším okolí. Dále jsou v území rozšířeny kulturní lesy s převažujícím smrkem. Ty lze hodnotit jako deriváty acidofilních i květnatých bučin s degradovaným bylinným patrem. Tyto porosty zaujímají poměrně malou část rezervace a vzhledem k přirozeným sukcesním změnám i postupnému odtěžování smrku pozvolna ustupují. S hospodářským ovlivňováním porostů souvisejí i paseky. Ty jsou výsledkem poměrně citlivě prováděných náseků, na nichž se však zpožďuje přirozená obnova buku, případně dalších dřevin především z důvodu silných škod zvěří. Vegetace pasek se kvalitativně blíží podrostu přilehlého ± zapojeného lesa, bylinný porost má ale vyšší pokryvnost a převahu v něm nabývají světlomilné a nitrofilní druhy (pouze na pasekách roste např. Atropa bella-donna a Calamagrostis epigejos). Markantnější změny ve složení bylinného patra lze pozorovat v oplocenkách, kde se kromě expanze dřevin (vedle typicky lesních druhů i Sambucus nigra, S. racemosa, Salix caprea a Populus tremula) silně šíří ostružiníky a někdy i další méně žádoucí druhy, jako je Carex brizoides, Holcus mollis, Poa trivialis, Urtica dioica, Aegopodium podagraria. K jejich rozšíření zde přispěla nejen změna světelného režimu a snad i určitá ruderalizace při provádění lesnických prací, ale též vyloučení pastvy zvěře, která má na složení bylinného patra nezanedbatelný vliv. Z toho je třeba vycházet i při úvahách o budoucím stavu porostů po jejich připravovaném velkoplošném a dlouhodobém oplocení. Další typy vegetace NPR Karlovské bučiny jsou již vcelku nevýznamné. Patří sem nitrofilní světlina pod tratí při západní hranici území, dále pak plošně zanedbatelná společenstva lesních cest a navazujících ruderalizovaných ploch. Pouze náznakově jsou v území vyvinuta lesní prameniště. Až na nepatrné fragmenty chybí vegetace skal a sutí. Z hlediska klasifikace biotopů (Chytrý et al. 2001) jsou na území NPR zastoupeny biotopy: L4 suťové lesy, L5.1 květnaté bučiny, L5.3 vápnomilné bučiny, L5.4 acidofilní bučiny a z člověkem podmíněných biotopů zejména X9A kulturní lesy s nepůvodními jehličnatými dřevinami. 21

24 Rozšíření jednotlivých typů společenstev v území ukazují vegetační mapky, které jsou součástí všech tří dosud provedených inventarizačních botanických průzkumů (Sýkora 1976, Morávková 1997, Petřík 2007). Mapky jmenovaných autorů se více či méně liší pojetím mapovacích jednotek i ohraničením území, mapka Sýkorova pak zachycuje spíše vegetaci potenciální přirozenou než aktuální (nerozlišuje kulturní porosty se smrkem). Nejnovější mapka Petříkova (viz obrázek níže) nejlépe odráží současnou situaci v území. Drobnou výhradu lze vznést jen k velkoplošnému vymezení jednotky DeF imp (viz legenda mapky) ve střední části území: většinou jde o zralou bučinu, místy i s nevýraznými acidofilními polohami, v západní části (psk 223 G 6) pak o mladší porost jasanu a klenu (téměř bez buku), který by si možná zasluhoval samostatné vylišení. Mapa aktuální vegetace NPR Karlovské bučiny (Petřík 2007) Vysvětlivky: MeFr Mercuriali-Fraxinetum, MelF Melico-Fagetum, DeF Dentario enneaphylli-fagetum, DeF imp D.F. impatientetosum, FeF Festuco altissimae-fagetum, CeF Cephalanthero-Fagetum, LuF Luzulo-Fagetum, CultPic kulturní smrčiny, pas paseky. Botanický popis dílčích ploch (porostních skupin a jejich samostatných částí) včetně lokalizace dílčích ploch je uveden v Příloze 1. 22

25 Přehled zvláště chráněných druhů rostlin Název druhu kruštík drobnolistý (Epipactis microphylla) korálice trojklanná (Corallorhiza trifida) okrotice červená (Cephalanthera rubra) árón plamatý (Arum maculatum) vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha) vemeník dvolistý (Platanthera bifolia) kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens) lilie zlatohlavá (Lilium martagon) měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) okrotice bílá (Cephalanthera damasonium) Aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ několik málo desítek jedinců velmi řídce jednotlivě nebo v malých shlucích spíše jednotlivé maloplošné výskyty, většinou sterilní nepříliš hojně na několika místech pouze převzaté údaje (Petřík 1998, Gaisler 2004) jednotlivě na 2 místech, ve sterilním stavu přehlédnutelný roztroušeně na mnoha místech, dosti početná nepotvrzený starší údaj, roste hojně v blízké PR Hamrštejn roztroušeně na více místech, až stovky jedinců, často sterilní Kategorie podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. kriticky ohrožený silně ohrožený silně ohrožený ohrožený ohrožený Popis biotopu druhu, další poznámky vápnomilné bučiny v konvexních svazích, roste téměř jednotlivě na více místech, též za hranicemi NPR vápnomilné bučiny, řídce na více místech, snadno přehlédnutelný druh s jarním vývojem vápnomilné bučiny, často jen sterilní vlhká hlinitokamenitá deluvia, slabší populace blíže nekomentovaný výskyt ve střední části území (in Petřík 2007); Sýkorová (2011) zjistila při jižní hranici území výskyt příbuzné P. bifolia ohrožený vápnomilné bučiny, údaj z r z oplocenky u tunelu, 2011 v západní části NPR ohrožený ohrožený ohrožený přechodné typy květnatých a vápnomilných bučin, značně okusována zvěří možný výskyt na deluviích v sev. části území, aktuálně nezjištěna vápnomilné bučiny, včetně mezičtějších typů, většinou sterilní a pak snadno zaměnitelná s podstatně hojnějším kruštíkem (Epipactis helleborine agg.) 23

26 2.1.8 Zoologické poměry Fauna NPR Karlovské bučiny není nijak mimořádná a patří k ní běžné druhy odpovídající danému stanovišti. Staré listnáče jsou vhodným prostředím pro život dutinových ptáků. Hnízdí zde například datel černý (Dryocopus martius) nebo strakapoud velký (Dendrocopos major), významný je výskyt lejska malého (Ficedula parva). Podzemí Ještědského krasu v okolí NPR a štol je oblíbeným zimovištěm několika druhů netopýrů, mezi nimiž dominuje vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros). Část toku Rokytky je navržena jako evropsky významná lokalita soustavy Natura 2000 pro vranku obecnou (Cottus gobio). Přehled zvláště chráněných druhů živočichů Název druhu mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) lejsek malý (Ficedula parva) holub doupňák (Columba oenas) žluva hajní (Oriolus oriolus) jestřáb lesní (Accipiter gentilis) lejsek šedý (Muscicapa striata) netopýr velký (Myotis myotis) Aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ Kategorie podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. Popis biotopu druhu, další poznámky nezjištěna silně ohrožený vlhké listnaté lesy, lesní prameniště a vodoteče 1-2 páry silně ohrožený staré listnaté lesy s dutinami a zlomy 5-10 párů silně ohrožený staré listnaté lesy s dutinami 1-2 páry silně ohrožená vzrostlé listnaté lesy 0-1 pár ohrožený vzrostlé lesy 1-5 párů ohrožený staré listnaté lesy s dutinami a zlomy nezjištěna kriticky ohrožený pravděpodobně jen loviště netopýr vodní (Myotis daubentonii) netopýr vousatý (Myotis mystacinus) netopýr Brandtův (Myotis brandtii) nezjištěna silně ohrožený lesy s doupnými stromy nezjištěna silně ohrožený lesy s doupnými stromy nezjištěna silně ohrožený lesy s doupnými stromy 24

27 2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti Ochrana přírody NPR Karlovské bučiny byla vyhlášena Ministerstvem kultury dne a právem se řadí k nejcennějším lesním ekosystémům Ještědského hřbetu. NPR byla zaměřena geodeticky v roce 2000, stabilizována 73 hraničními body a v terénu byla viditelně označena. Podstatná část hranic je vymezena okraji lesních cest. Zaměření neodpovídá hranicím dle zřizovacího předpisu mělo předcházet novému vyhlášení, zaměřené hranice nicméně nejsou optimální z hlediska předmětů ochrany a ani se nekryjí s jednotkami prostorového rozdělení lesa. NPR vyžaduje nové vyhlášení na základě nového geodetického zaměření hranice. Ochranné pásmo není vyhlášené. Je jím území do vzdálenosti 50 m od hranic NPR. V době vyhlášení rezervace v r zaujímaly většinu území vzrostlé bučiny, v západní až střední části území již vyššího věku. Tyto porosty byly převážně v poválečném období rozčleněny řadou obnovních prvků, do nichž byl mj. hojně vnášen smrk. Poslední větší těžby a přeměny proběhly v 60. letech. Po vyhlášení rezervace bylo od těchto praktik upuštěno, ve shodě s tehdejším pojetím ochrany přírody byla preferována relativní bezzásahovost před aktivním managementem. Tento klidový režim byl opuštěn v posledních letech, kdy v souladu s plánem péče byla zahájena obnova starých bučin ve formě úzkých náseků, případně menších clonných sečí. Obnova se zatím potýká se silným tlakem zvěře, který má zvláště fatální dopad na nechráněné výsadby jedle, velmi silné jsou ale i škody na buku, případně dalších dřevinách. Lepší je situace v oplocenkách, které ale pokrývají jen malou část ploch po těžbě a navíc některé z nich již dosluhují. Na základě výsledků kontroly ministerstva životního prostředí (o výkonu vrchního státního dozoru v lesích obhospodařovaných LČR, s.p.), a do jisté míry i v souladu s dosud platným plánem péče o NPR, bylo přistoupeno k oplocení velké části území rezervace, s přesahem do sousedních porostů. V r byla zpracována projektová dokumentace k realizaci projektu financovaného z prostředků Evropské unie v rámci Operačního programu životní prostředí s názvem Oplocení NPR Karlovské bučiny. Záměr dvou velkých oplocenek s životností let a zahrnuje i lesopěstební opatření pro podporu přirozené obnovy. K realizaci stavby bylo přistoupeno ve druhé polovině roku Podrobněji je projekt popsán v následující kapitole Lesní hospodářství Ke kolonizaci severní části Ještědského hřbetu dochází od poloviny 13. století v souvislosti se zakládáním hornických osad a budováním rudných dolů, z nichž se získávalo stříbro, olovo, měď a železo. Těžba probíhala zpočátku v okolí Panenské hůrky, Andělské hory a na nedaleké Ovčí hoře, teprve počátkem 16. století se přesunula do okolí Kryštofova Údolí. Nejpozději v této době dochází k exploataci lesů na území současné rezervace, neboť tehdejší štoly se nacházejí přímo na západním okraji území; v navazujících porostech se jistě intenzivně těžilo dřevo pro potřeby dolů a tavení rud, jakož i provoz hornických vsí. Po definitivním ukončení těžby rud kolem r nacházelo dřevo z místních lesů jistě odbyt v nedalekém Liberci a přilehlých obcích. Stav lesů v polovině 18. století je ve stručnosti zachycen ve zprávě frýdlantského lesmistra z r. 1751, kde se uvádí, že v lese v Dolním Podluží jest z největší části buk a něco měkkého 25

28 dříví, kde pro hospodářskou potřebu vrchnosti se vyrábí něco rovnaného dříví, klád a šindele. Mimoto se zde nachází ještě mnoho vadného a přestárlého dříví, které se má prodávati pro potřebu poddaných. Z toho lze usuzovat, že lesy v dolní části Kryštofova Údolí byly tehdy ještě v poměrně zachovalém stavu, byť jistě nelze očekávat, že by byly těžebně nedotčené. Z historických dokladů z pozdější doby je zřejmé, že přes 19. století se zde jako hlavní dřevina mnoha porostů udržel buk, zatímco okolní lesy byly většinou přeměněny na lesy smrkové, někdy i (dočasně) na lesy borové. Důvodem, proč nebyly bučiny zájmového území přeměněny na smrčiny je zřejmě to, že buku se zde daří lépe než smrku a pokusy o umělé vnášení smrku končí na vyhraněných stanovištích vápnomilných bučin dříve či později nezdarem. Lesy v dnešní rezervaci byly nicméně hospodářsky využívány, o čemž svědčí jejich současná stejnověkost. Nejstarší porosty v rezervaci mají svůj počátek kolem r (porostní skupina 220 F 17 a 223 G 17 v okolí tunelu; jde tedy o dvousetleté bučiny!), kolem r (porostní skupina 220 E 17 v západní části území) a 1863 (rozsáhlá porostní skupina 223 G 14 ve střední až východní části území). Zda tyto původně rozsáhlé skupiny povstaly z holé či clonné seče by bylo možno zjistit z podrobnějšího historického průzkumu. Jisté je, že do těchto starých bučin byly převážně již v poválečném období vkládány různě velké obnovní prvky, ve větší míře ještě v 60. letech, nedlouho před vyhlášením přírodní rezervace v r Obnova zde probíhala z velké části uměle, hojně byl vysazován smrk, který byl ale do jisté míry postupně vytlačen konkurenčně silnějším bukem, klenem a jasanem. Nejasný je původ poměrně velké porostní skupiny 223 G 6 ve střední části rezervace (největší část této psk), již zde tvoří nerovnoměrně smíšený porost jasanu a klenu: na daném stanovišti se mohl takový porost vytvořit i přirozenou cestou, vyloučit ovšem nelze ani jeho kulturní původ. Po vyhlášení rezervace zásahy do porostů téměř ustaly, resp. se omezily na výchovné těžby a snad i výběr ve starých bučinách. V posledních cca dvaceti letech jsou staré porosty prosvětlovány s cílem podpořit obnovu stejnověkých bučin, zatím ale s nepříliš uspokojivým výsledkem. Zmlazení buku je nerovnoměrné, hlavně je však devastováno zvěří, což se v plné míře týká i početných výsadeb jedle z nedávné doby. Ke zvýšení zdaru obnovy bylo zbudováno několik oplocenek, dnes již většinou v dosluhujícím stavu. V současnosti probíhá realizace projektu na dlouhodobější zaplocení většiny území rezervace, včetně navazujících porostů, které se do značné míry kryjí s navrhovaným rozšířením území NPR. Součástí záměru jsou též lesopěstební opatření prosvětlovací těžby ve starších porostech a podsadby nedostatečně zastoupených dřevin (lípy a jedle). Stavba oplocení má hlavní cíl v obnově a ochraně přírodních a přírodě blízkých biotopů a ohrožených rostlinných druhů a současně obnovu ekologicky významných krajinných struktur. S ohledem na značnou členitost terénu a přirozenou migraci zvěře jsou vybudovány dvě samostatně oddělené oplocené plochy místo jedné velké. Bez ochrany z uvedeného důvodu zůstal pouze pruh ve střední části rezervace propojující protilehlé svahy. Toto řešení má umožnit migraci zvěře, snížit riziko poškozování plotu zvěří černou a následné vnikání ostatní zvěře spárkaté (Šlambora, 2009). Oplocení je zbudováno podle projektové dokumentace z jehličnaté půlené tyčoviny se sloupky dřevěnými s prodlouženou životností kotvením zemními vruty, které minimálně naruší půdní kryt. Vzhledem k nutnosti provádění lesopěstebních opatření (obnovní seče apod.) bylo dalším požadovaným předpokladem oplocení jeho dlouhodobá mobilita a variabilita, tedy možnost jeho snadné a rychlé demontáže, montáže s možností i jeho přemístění a dodatečných úprav s ohledem na vývoj přírodních podmínek v NPR, případné vyhlášení EVL nebo jiné změny v území. Součástí stavby oplocení, které splňují uvedenou podmínku, jsou také brány v místě křížení s odvozními a přibližovacími cestami, branky a 26

29 přelezy v místě cest pro pěší, výskoky pro zvěř proniklou do oplocení. Cílem stavby oplocení je tedy spolu s pěstebními zásahy zabezpečit stabilizaci a obnovu původního porostu a přírodních podmínek v NPR a následně se předpokládá kromě mobility a variabilnosti po zajištění tohoto cíle i jeho bezeškodné odstranění. Nejedná se tedy o trvalou stavbu. Konstrukce oplocení je řešena tak, aby byla umožněna jeho snadná demontáž, úprava, přemístění a následné odstranění. Jde tedy o novostavbu dočasného charakteru. Předpokládaná doba trvání je let. Zbudované oplocení NPR nekopíruje úplně hranice NPR po hranici pozemkových parcel. Průběh oplocení zohledňuje terénní dostupnost, sleduje stávající lesní cesty, přibližovací linky, příznivý sklon terénu dostupný pro malou mechanizaci, prostorové rozdělení lesa, stávající průseky v porostu a zmapované výskyty vzácných bylinných druhů. Průběh trasy oplocení byl v průběhu stavby konzultován a odsouhlasen odpovědnými pracovníky ochrany přírody místně příslušného střediska AOPK ČR, orgánu státní správy lesů, investora LČR s.p. a zhotovitele. Schéma zbudovaného oplocení (Šlambora, 2009) 27