SVĚT DRAHÝCH KAMENŮ. Svět lze zobrazit různými způsoby, v drahém kameni se zrcadlí sám v sobě. Zarathustra

Transkript

1 SVĚT DRAHÝCH KAMENŮ Svět lze zobrazit různými způsoby, v drahém kameni se zrcadlí sám v sobě. Zarathustra

2

3 Rudolf Ďuďa, Luboš Rejl SVĚT DRAHÝCH KAMENŮ Geologie, mineralogie, gemologie, historie, oceňování, ezoterika

4 Text RNDr. Rudolf Ďuďa, RNDr. Luboš Rejl Fotografie Lubomír Mlčoch 265, Zlatica Bursíková 195, Jeff Scovil 82, Radek Hanus 55, Jiří Bursík 44, Jaroslav Hyršl 4, Karel Valter 5, Jozef Molnár 2, Luděk Běhounek 2, Jaromír Šilhavý 1, Luboš Rejl 1, Martin Štefko 1 Design Lubomír Mlčoch ISBN Za laskavé poskytnutí fotografi í a umožnění zveřejnit objekty z jejich sbírek do této publikace děkujeme: fi rmám e-gems, Praha; Granát d.u.v., Turnov; Peruanita, Praha; Opál, Košice; ALO jewelry CZ, s.r.o., Praha osobám Svatoplukovi Prchlíkovi; Karlovi Valterovi, Ženeva; Luďkovi Běhounkovi, Studenec; Jaromírovi Šilhavému, Třebíč a všem dalším soukromým sběratelům a institucím. Neoznačené fotografie stran: Malachitové vajíčko, 45 mm. Ural, Rusko. strana 2: Krystal elbaitu na křemeni, 32 mm, Minas Gerais, Brazílie. strana 3: Prsten z bílého zlata s tanzanitem doplněným diamanty. strana 4: Kabošon drahého opálu, 1 ct. Dubník, Slovensko. strana 5: Konkávní výbrus topazu, 80,5 ct. Pákistán. strana 6: Takzvaná Prstenová monstrance z pokladu pražské Lorety, vyrobená v Praze roku Je na ní 492 diamantů, 186 rubínů, safír, perly, smaragdy, ametysty a almandiny. stran0: Achát s ametystem, Horní Halže, Česká republika. stana 21: Achát, 20 mm. Rovně, Česká republika. Všechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její část nesmějí být rozmnožovány tiskem, fotokopiemi, počítačovými datovými soubory ani jiným způsobem bez předchozího písemného svolení nakladatele. Vydal Granit, s.r.o., Praha v roce 2016 Vytiskl Finidr, s.r.o., Český Těšín Páté doplněné vydání

5 Obsah Definice a členění drahých kamenů Název, chemický vzorec a krystalová soustava Vlastnosti pozorovatelné makroskopicky Vlastnosti určované pomocí jednoduchých nástrojů či přístrojů.. 12 Historie Geneze a výskyt Zpracování Zvláštní znaky Zušlechťování Identifikace, imitace, podobné minerály Péče o kámen Oceňování Astrologie, léčení drahými kameny Drahé kameny Rejstřík Literatura

6

7 Defi nice a členění drahých kamenů Mezi drahé kameny byly v historickém období řazeny především takové, které zaujaly člověka svým mimořádným vzhledem, leskem, barvou, průhledností, odolností či vzácností, které vedle estetické působivosti splňovaly i užitné a komerční požadavky a cíle. Postupně sem však byly řazeny i kameny, jimž některé z těchto vlastností zcela chyběly. Tento trend pak vedl znalce k rozčlenění drahých kamenů na drahokamy a polodrahokamy. Rozšiřující se paleta drahých kamenů, do které se dostávaly postupně i kameny zcela raritní a dokonce také některé přírodniny organického původu, setřela hranici mezi drahokamy a polodrahokamy, takže odborníci se shodli na vytvoření jedné souhrnné skupiny, označované jako drahé kameny. Do ní byly zařazeny všechny minerály, horniny nebo organické substance, z nichž se dá zhotovit broušený kámen pro šperkařské nebo sběratelské účely, nebo je lze použít ve šperku v přírodním stavu, dále k výrobě dekorativních předmětů, mozaik, uměleckých výrobků a podobně. Mohsova stupnice tvrdosti a členění drahých kamenů do skupin podle jejich oblíbenosti. rýpou se nožem rýpou do skla mastek 1 sůl kamenná 2 kalcit 3 fl uorit 4 apatit 5 živec 6 křemen 7 topaz 8 korund 9 diamant 10 hlavní vedlejší obecné raritní Toto zjednodušení bohužel k sobě přiřadilo kameny mimořádných vlastností i kameny zcela běžné, což je z čistě gemologického pohledu komplikované. Z pohledu zařazování a třídění, především komerčního, dokonce zcela nevyhovující. S rozšiřováním počtu zájemců o tuto problematiku, se zdokonalováním identifikačních metod a s rozšiřováním množství určujících znaků se podařilo vytvořit specifickou klasifikaci, kde jsou kameny řazeny podle různých kritérií do tříd, respektive členěny na šperkové, šperkově-ozdobné, ozdobné atd. Mezi nejvýstižnější a nejpraktičtější patří členění podle jejich oblíbenosti na drahé kameny hlavní, vedlejší, obecné a raritní. Do hlavní skupiny řadíme drahé kameny, které splňují vysoké nároky na všechny žádané vlastnosti (tvrdost, průhlednost, barva), ale také musí mít obecně uznávanou hodnotu prověřenou časem. Oceňování těchto kamenů má exaktně dané parametry a dosahují vysokých cen. Do vedlejší skupiny řadíme kameny, které se běžně používají ve špercích, nedosahují však takových kvalit, oblíbenosti ani ocenění. Přesto jsou místy i velmi žádané a ceněné. Obecné drahé kameny se vyskytují v hojném množství a tak nedosahují příliš vysokých cen, mohou být ale velmi populární, zvlášť pokud se jejich zpracování spojí s místní tradicí. Raritní kameny jsou jedinečné svým vzhledem, vzácností nebo obtížností zpracování. Jejich cena se většinou odvíjí od sběratelské poptávky a často má hodnotu dosaženou v aukci. Do skupiny drahých kamenů patří i imitace, které nejsou v této knize samostatně zastoupeny: materiály, napodobující drahé kameny jako jsou sklo, bakelit, polyamid, celuloid, perspex, polystyren, různé glazury a jiné, drahé kameny vyrobené synteticky. Ty se rozlišují na drahé kameny chemicky shodné s přírodními drahými kameny (imitují např. diamant, periklas, korund, spinel, rutil, kasiterit, scheelit, křemen, opál, alexandrit, smaragd, zirkon, spodumen, malachit, tyrkys a korál) a kameny, které nemají v přírodě zatím analogii, jako např. cubic zirconia (CZ), fianit, oxid ytria, YAG, galiant, aluminát ytria, fabulit a tantalát lithia. 7

8 Název, chemický vzorec a krystalová soustava Zde uváděné názvy drahých kamenů jsou shodné s mezinárodním názvoslovím, výjimku tvoří jen některé v češtině zavedené a ustálené výrazy jako například křemen, růženín, živec. Většina starších názvů drahých kamenů se odvozuje z jejich barvy, tvaru či složení, případně z kombinací těchto vlastností. Jsou uvedeny v řečtině, latině, arabštině, turečtině, němčině a některých asijských jazycích, často podle míst kde byly nalézány. Novější názvy pak mají původ především v geografických názvech, odvozují se od jmen organizací, jmen význačných osob a podobně. Chemické vzorce jsou převzaty z publikace M. E. Backa Fleischer s Glossary of Mineral Species (2014). Novější údaje jsou doplněné podle Mezinárodní mineralogické asociace IMA a internetové databáze minerálů Mindat.org. U krystalovaných minerálů je přiřazen typický krystalový tvar. Dobrým určujícím znakem u neopracovaných přírodních kamenů může být i zjištění jejich charakteristické morfologie nebo krystalové soustavy. Vnitřní stavba krystalu a geneze jsou rozhodujícími faktory pro vytvoření určitého morfologického tvaru drahého kamene. Tvar je pak často vedle kvality a typu kamene rozhodujícím kritériem pro volbu šperkařského použití či typu výbrusu. Krystaly jsou v ideálních podmínkách vyvinuty pravidelně. Většinou se však setkáváme jen s nedokonalými jedinci nebo jejich agregáty. Některé drahé kameny nemají pravidelnou vnitřní stavbu, jsou amorfní (opál). Podle vnějšího vzhledu habitu hovoříme u krystalovaných drahých kamenů o tvaru izometrickém (diamant, granát), protáhlém v jednom směru sloupečkovité tvary (turmalín), protáhlém ve dvou směrech tabulky (baryt), lístky (lepidolit) a přechodném soudečkovitý (safír). K morfologickým znakům drahých kamenů patří i jejich dvojčetné či vícečetné srůsty (staurolit). Velmi často se ke šperkařskému zpracování používají i některé agregáty drahých kamenů, např. zrnité, celistvé, stébelnaté, lupenité, oolitické, dendritické, nátekové a kolomorfní. Většina drahých kamenů se vyskytuje v přírodě v podobě krystalů. Tvar krystalu a rozhodující fyzikální a optické vlastnosti drahých kamenů jsou podmíněny vnitřní krystalovou stavbou, krystalovou mřížkou. Krystal je tvořen plochami, hranami a rohy. Jejich vzájemný poměr (úhly) je vždy stálý, a to nejen u jednoho krystalu. Shodná souměrnost se projevuje u všech krystalů stejného typu. Podle kombinace prvků souměrnosti dělíme krystaly do sedmi krystalových soustav. Jsou to soustavy triklinická, monoklinická, rombická, tetragonální, trigonální, hexagonální a kubická. U triklinické (trojklonné) soustavy je osní kříž tvořen třemi nestejně dlouhými osami, které vzájemně svírají jiné úhly než 90. Typickým představitelem této soustavy je kyanit nebo rodonit. U monoklinické (jednoklonné) soustavy jsou rovněž všechny tři osy nestejně dlouhé, jedna z os však svírá se svislou osou pravý úhel. Zástupcem této soustavy je sádrovec nebo ortoklas. Akvamarín, křišťál a živec (výška 60 mm) tvoří paragenezi. Často se nacházejí společně, přesto mají různé krystalové soustavy. Skardu, Pákistán. 8

9 Krystaly rombické (kosočtverečné) soustavy mají tři nestejně dlouhé krystalové osy navzájem kolmé. Příkladem této soustavy je olivín. U tetragonální (čtverečné) soustavy jsou všechny tři osy rovněž navzájem kolmé, dvě vodorovné jsou však stejně dlouhé. Představitelem tetragonální soustavy je zirkon. Pro hexagonální (šesterečnou) soustavu je typický čtyřosý osní kříž, přičemž tři vodorovné osy jsou stejně dlouhé, svírají spolu úhel 120 a jsou kolmé na svislou osu. K hexagonální soustavě patří například beryl nebo apatit. Trigonální (klencová) soustava má stejný typ osního kříže jako soustava hexagonální. Snižuje se však souměrnost soustavy podle svislé osy ze šesti četné na trojčetnou. Lze ji popsat také osním křížem se třemi stejně dlouhými osami, které spolu svírají shodné úhly, jiné než 90. Typickým reprezentantem této soustavy je turmalín, křemen nebo kalcit. Pro kubickou (krychlovou) soustavu je charakteristický trojosý kříž se stejně dlouhými osami, které jsou navzájem kolmé. Do této soustavy patří například diamant a granát. Příklady jednoduchých tvarů krystalových soustav s uvedením určujících parametrů. Osy symetrie jsou vyznačeny tučně. Pro lepší orientaci je uveden osový kříž pravoúhlé souřadnicové soustavy (modře) vždy tak, aby jeho počátek ležel ve středu symetrie krystalové soustavy tetragonální a 2 = a = a2 triklinická hexagonální a a a a 3 a a a a = a 2 = a = = 90 monoklinická trigonální a a 1 3 = 90 a 3 1 a a 2 = a 2 = a = a 2 = a = = a 3 rombická a 3 kubická a a a b 3 b 3 a b = a 2 a1 3 = a 2 = a = a 2 9

10

11 Vlastnosti pozorovatelné makroskopicky Barva K významným, již pouhým okem pozorovatelným znakům většiny drahých kamenů patří bezesporu barva, která určuje hodnotu kamene, často v závislosti na módě (červené, zelené, fialové, modré, či růžové) či místní oblibě. Podle barvy dělíme drahé kameny na: bezbarvé achromatické (např. diamant, křišťál), paprsek světla projde kamenem bez absorpce; barevné idiochromatické (např. malachit Cu, rodonit Mn), barva je vyvolána přítomností určitého prvku, který tvoří součást drahého kamene, je specifikován v chemickém vzorci; zbarvené allochromatické (např. ametyst, záhněda), barva je vyvolána stopovou příměsí určitého prvku, není vyjádřena v chemickém vzorci; a zdánlivě zbarvené pseudochromatické, jejichž zbarvení způsobují různé optické jevy. Sem patří např. irizace, efekt tygřího, sokolího, kočičího oka, asterizmus, opalescence, avanturizace, adularizace, labradorizace, disperze, pleochroizmus. Lze sem zařadit také další barevné optické efekty vyvolané vnitřní stavbou krystalů, jako barevná zonálnost, šmouhovitost a další. Intenzita barvy je u drahých kamenů často ovlivňována řadou vnějších činitelů, jako je účinek ultrafialového nebo radioaktivního záření, tepla, zvětrávání, dehydratace, absorpce cizorodých látek a podobně. Tyto procesy mohou barvu ovlivnit někdy pozitivně, ve většině případů však vedou k zeslabení barvy. Průhlednost Jde v podstatě o schopnost kamene propouštět světlo. Je ovlivněna především krystalovou stavbou; sníženou průhlednost způsobuje zejména intenzita barvy, inkluze, trhliny nebo zvětrání. Podle průhlednosti rozlišujeme kameny průhledné, poloprůhledné, průsvitné, neprůhledné a opakní. Průhlednost kamene se snižuje ozářením, teplem a mechanickým poškozením. Stupeň průhlednosti nejenom ovlivňuje kvalitu a cenu kamene, ale je prakticky rozhodující i pro způsob zpracování (fasety, kabošony, glyptiky a jiné). Lesk Lesk je vyvolán reflexí a rozptylem světla na povrchu sledované plochy kamene nebo těsně pod ním. Je podmíněn indexem lomu, absorpcí, průhledností, charakterem plochy. Určitý vliv má i barva. Rozeznáváme lesk kovový (zlato), polokovový (kuprit), diamantový (diamant), skelný (safír), mastný (opál), perleťový (živec), hedvábný (selenit) a porcelánový (křemen). Má vliv při výběru typu výbrusu nebo způsobu zpracování kamene. Lom Drahé kameny, které postrádají štěpnost, vykazují lom. Známe lom lasturnatý (křemen), nerovný (markazit), tříštivý (granát) a hákovitý (stříbro). Štěpnost Štěpnost je schopnost minerálů rozpadat se podle určitých zákonitých směrů. Od štěpnosti je třeba odlišit dělitelnost (dvojčetné srůsty, zákonité rozmístění inkluzí). Dělitelnost se zvyšuje zvětráváním (např. korund). Štěpnost je podmíněna vnitřní stavbou krystalů a pro určitý nerost je vždy stálá. V praxi rozeznáváme štěpnost dokonalou, velmi dobrou, dobrou, nedokonalou, velmi nedokonalou nebo žádnou. Znalost štěpnosti umožňuje správnou selekci a orientaci kamene před broušením. Dobrá štěpnost je u kamenů doprovázena obyčejně perleťovým leskem, nedokonalá skelným. Kameny s dokonalou až dobrou štěpností je třeba chránit před mechanickým poškozením. Schematické znázornění rozdílu mezi štěpností (vlevo) a lomem (vpravo). 11

12 Vlastnosti určované pomocí jednoduchých nástrojů či přístrojů Tvrdost Tvrdost je v podstatě stupeň odporu kamene proti vniknutí jiné látky. Rozhodujícím faktorem je stavba krystalové mřížky. Bylo vytvořeno několik poměrových stupnic tvrdosti, nejznámější je však tzv. Mohsova relativní stupnice tvrdosti (viz strana 7). Při zkoušení tvrdosti pozor na poškození broušených ploch, respektive hran a rohů! Mezním minerálem tvrdosti je živec. Tvrdost se snižuje navětráním, inkluzemi, příměsmi, krystalovými srůsty a štěpností. Vryp Určující je barva jemného prášku získaného otěrem drahého kamene o porcelánovou destičku bez glazury, nebo získaného rýpáním do kamene tvrdým předmětem. Vryp může být shodný s barvou kamene (většinou u barevných kamenů), nebo se může zcela lišit (například u pyritu je černý). Zbarvené kameny mají obyčejně vryp bílý nebo velmi světle zbarvený. Pozor na poškození broušených ploch, hran a rohů! Hustota Hustotou rozumíme poměr hmotnosti drahého kamene k jeho objemu. Vzhledem k tomu, že u určitého drahého kamene kolísá jen velmi nepatrně, lze ji označit jako určovací veličinu. Příklad zjišťování hustoty suspenzační metodou. křemen BROMOFORM danburit smaragd K rychlému a poměrně přesnému určování slouží tzv. metoda suspenzační, při které se zjišťuje relativní hustota kamene k standardizované kapalině. Výhodou této metody je rychlost a nedestruktivnost. Kámen se vkládá do tekutiny o známé hustotě. Plave-li, má hustotu nižší, klesne-li ke dnu, vyšší. Vhodným výběrem kapalin lze rozlišovat poměrně širokou škálu hustot drahých kamenů. Pro přesné stanovení hustoty se používá tzv. metoda dvojího vážení na vzduchu a ve vodě. Index lomu Při dopadu a průniku světelného paprsku pod určitým úhlem z prostředí opticky řidšího (např. vzduch) do prostředí opticky hustšího (drahý kámen) dochází k lomu světla. Při dopadu paprsku kolmo na danou plochu k lomu nedochází. Hodnota lomu světla (index lomu) je pro daný, fyzikálně a chemicky definovaný drahý kámen konstantní. Patří tedy k velmi dobrým identifikačním znakům. Protože metoda měření indexu lomu není destruktivní, uplatní se hlavně při určování broušených kamenů. Index lomu je také rozhodující pro zvolení správného výbrusu, paprsek musí do fasetovaného kamene vstoupit, odrazit se uvnitř a opět se vrátit zpátky. Teprve pak je zaručena správná brilance kámen se rozsvítí. Odraz a lom světla: Šedá plocha vymezuje drahý kámen. paprsek světla úhel dopadu úhel odrazu odraz světla diamant rubín mezní úhel úhel lomu úplný odraz lom světla 12

13 Dvojlom Optické vlastnosti různých drahých kamenů v různých směrech způsobují odlišný lom světla. Při průniku paprsků izotropními a amorfními kameny se paprsek sice láme, ale ve všech směrech se chová stejně, u anizotropních se rozkládá na dva odlišné polarizované paprsky o různé světelné rychlosti vzniká dvojlom. Ve směru optických os k dvojlomu nedochází. I dvojlom je identifikačním znakem laboratorně měřitelným. Výrazný dvojlom, pozorovatelný i makroskopicky, vykazuje například kalcit nebo zirkon. Na tento jev je nutné brát zřetel při broušení. U většiny drahých kamenů je však dvojlom zanedbatelný, nebo chybí. Disperze Při průniku denního nebo umělého složeného světla transparentními fasetovanými kameny dochází, především vlivem lomu světla, k rozložení paprsku na jednotlivé barvy spektra za předpokladu správně opticky vybroušeného kamene. Popisovaný jev se nazývá disperze a je výrazný např. u diamantu a zirkonu. Tato vlastnost je u drahých kamenů velmi ceněna. Na místě je však velká opatrnost, vysokou disperzi totiž vykazují i některé syntetické kameny imitující diamanty (cubic zirconia (CZ), YAG a jiné). kunzit. Rozeznáváme pleochroizmus silný, zřetelný nebo slabý. U většiny drahých kamenů je však pleochroizmus makroskopicky nezřetelný. V případě potřeby je možné u silně pleochroických drahých kamenů vhodným umístěním výbrusu vůči optickým osám pleochroizmus zeslabit, nebo zesílit. Luminiscence Je to souhrnný název pro světélkování, vznikající u drahých kamenů přeměnou různých druhů energie. U luminiscence, která je vyvolána ultrafialovým zářením, se při světélkování trvajícím jen po dobu ozáření hovoří o fluorescenci, trvá- -li déle, pak o fosforescenci. Příčinou luminiscence je přítomnost nepatrných příměsí určitých kovů. Ty mohou způsobit i odlišné barevné světélkování u stejných typů drahých kamenů. Tato anomálie se často využívá k rozlišování stejných drahých kamenů z různých lokalit. Je rovněž pomocným identifikačním znakem. Schematické znázornění průchodu paprsku bílého světla výbrusem a jeho rozkladu do barevného spektra. Pleochroizmus U drahých kamenů vykazujících dvojlom dochází ve vztahu k optickým osám k odlišné absorpci světla, takže ve směru osy a ve směru k ose kolmém pozorujeme různé barvy pleochroizmus. U jednoosých pozorujeme dvojbarevnost (dichroizmus) např. turmalín, beryl, u dvojosých trojbarevnost (trichroizmus) např. cor dierit, Luminiscence willemitu v ultrafi alovém světle. Chemizmus Zde se uvádí působení vnějších vlivů na kámen (kyseliny, světlo, teplo), případně prvky neuvedené v základním chemickém vzorci, z nichž některé mohou ovlivňovat barvu a jiné vlastnosti minerálu. 13

14 FENAKIT Be 2 SiO 4 krystalová soustava trigonální název podle řeckého slova phenas lhář (zaměňoval se za křemen) i o Historie: Byl popsán v roce Jako klenotnický drahý kámen je zpracováván velmi vzácně. Geneze: pegmatity, rozsypy Výskyt: Velké krystaly (do 8 cm) se vyskytují v Rakousku (Habachtal). V Rusku jsou krystaly do 18 cm (Ural, okolí Malyševa). Žluté a světle červené krystaly jsou z Brazílie, vyskytuje se v USA, Mexiku, je na Srí Lance (známý výbrus 569 ct), v Myanmaru, Tanzánii i na ostrově Madagaskar. Zpracování: fasety Zvláštní znaky: nejsou Zušlechťování: není známé Identifikace: tvrdost, hustota, opticky Imitace: syntetický fenakit Barva: bezbarvý, žlutá, růžová, vínově žlutá, hnědá, modrozelená Průhlednost: průhledný, průsvitný Lesk: skelný Lom: lasturnatý Štěpnost: (1120) nedokonalá Tvrdost: 7,5 8, křehký Vryp: bílý Hustota: 2,96 3,00 Index lomu: N e 1,667 1,670, N o 1,650 1,656 Dvojlom: 0,016 Disperze: 0,015 Pleochroizmus: zřetelný, bezbarvý oranžovožlutý Luminiscence: někdy světle fi alová až růžová Chemizmus: nerozpustný v kyselinách Podobné minerály: křišťál, topaz, apatit Péče o kámen: poměrně bezpečné čistění ultrazvukem i parou Oceňování: Bezbarvá surovina dosahuje hmotnosti desítek karátů. Její cena se pohybuje v desítkách euro za karát. Barevné kameny jsou menší, dosahují však vyšších cen. Astrologie: Blíženci Čakra: temene Účinek na tělo: mírní nespavost, má blahodárné účinky na pleť Energická očista: očistit proudem vlažné vody, nabíjet na přímém slunci Výbrusy fenakitu z uralských nalezišť, největší (10 ct) je z Malyševa, Ural, Rusko. 50

15 EUKLAS BeAl(SiO 4 )(OH) krystalová soustava monoklinická pojmenován podle výrazné štípatelnosti (řecky eu dobře, a klasis lámání) i i Historie: Byl popsán již v roce 1792, ale jako drahý kámen se nevyužívá dlouho. Geneze: pegmatity Výskyt: Bohaté výskyty modrých a zelených krystalů jsou v Brazílii (stát Rio Grande do Norte a Minas Gerais, velikost do 4 cm). Odtud pocházejí ojedinělé výbrusy o hmotnosti až 25 ct. Vyskytuje se v Kolumbii (Chivor). Velké krystaly euklasu (do 8 cm) jsou i v Zimbabwe (Mwami, resp. Miami), vyskytují se v Ugandě, Zairu, JAR, Tanzánii (Mikese), Rusku, Kazachstánu, Norsku i v Rakousku (Tyrolsko). Výbrusy euklasu, 2 ct. Zimbabwe. Zpracování: fasety, kabošony Zvláštní znaky: nejsou Zušlechťování: není známé Identifikace: hustota, tvrdost, opticky Imitace: nejsou známé Podobné minerály: akvamarín, hiddenit, topaz Péče o kámen: chránit před mechanickým poškozením, ultrazvukové čistění je riskantní, nikdy nečistit parou Barva: bezbarvý, zelenavá, modrá Průhlednost: průhledný, průsvitný Lesk: skelný až diamantový Lom: lasturnatý Štěpnost: (010) dokonalá Tvrdost: 7,5 Vryp: bílý Hustota: 2,99 3,10 Index lomu: N p 1,652, N m 1,656; N g 1,672 Dvojlom: 0,019 0,025 Disperze: 0,016 Pleochroizmus: slabý až intenzivní, zažloutlý modrozelený Luminiscence: někdy tmavočervená, nezřetelná Chemizmus: příměsi Zn, F, Ca, Mg, Fe, Na, zbarvení způsobuje Cr 3+ Výbrusy euklasu, 0,7 ct. Zimbabwe. Oceňování: Většina kamenů je do 10 karátů. Oceňuje se především barva, sběratelé také vyhledávají dvoubarevné výbrusy. Cena se pohybuje ve stovkách euro za karát. Astrologie: Ryby Čakra: hrdla Účinek na tělo: mírní otoky, záněty, křeče, má dobrý vliv na cévní systém Energická očista: očistit proudem vlažné vody, nabíjet na přímém slunci Krystal euklasu, 21 mm. Hope Mine, Miami, Zimbabwe. Výbrusy dvoubarevného euklasu, 3 ct. Brazílie. 51