Léčivé rostliny příznivě ovlivňující močový trakt

Transkript

1 VOŠZ a SZŠ, Praha 1, Alšovo nábřeţí 6 Studijní obor: Diplomovaný farmaceutický asistent Vedoucí práce: Mgr. Jitka Hulíková Léčivé rostliny příznivě ovlivňující močový trakt Absolventská práce Michaela Malá Datum odevzdání práce: Datum obhajoby: Praha 2012

2 Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny pouţité prameny jsem uvedla podle platného autorského zákona v seznamu pouţité literatury a zdrojů informací. Praha... Podpis autorky

3 Děkuji Mgr. Jitce Hulíkové za vedení absolventské práce a MUDr. Michaele Matějkové, PharmDr. Marii Loučkové a Mgr. Radce Brichcínové za poskytnutí odborných rad a cenných připomínek při jejím zpracování.

4 Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována ve Středisku vědeckých informací Vyšší odborné školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeţí Podpis autorky

5 ABSTRAKT Michaela Malá Léčivé rostliny příznivě ovlivňující močový trakt Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeţí 6 Vedoucí práce: Mgr. Jitka Hulíková Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2012, 63 stran V absolventské práci je uvedena anatomie horních i dolních močových cest, jejich popis, stavba a funkce. V závěru této kapitoly je popsáno onemocnění močových cest a vyšetření moči. Dále je práce věnována léčivým rostlinám. Jsou zde popisována jednotlivá vývojová stádia léčivých rostlin, jako jsou výsev a vyklíčení, dále je zde zmíněno zpracování léčivých rostlin, jako je sklizeň, sušení, uloţení a následná úprava jednotlivých částí rostlin v drogy. V neposlední řadě jsou zde uvedené dva nejčastěji pouţívané léčivé čaje, a to Urologická čajová směs a Ledvinová čajová směs s brusinkou. Je zde podrobné sloţení těchto dvou čajových směsí a rozepsání jednotlivých léčivých rostlin obsaţených v předem uvedených léčivých čajích. Praktická část je vypracována formou dotazníkového šetření, jehoţ cílem bylo zjistit, zda pacienti v České republice vyuţívají moţnost doplňkové léčby onemocnění močových cest pomocí léčivých čajů. KLÍČOVÁ SLOVA: Onemocnění močových cest, léčivé rostliny s účinkem na močové cesty, Urologická čajová směs, Ledvinová čajová směs s brusinkou, léčivé rostliny a jejich popis.

6 ABSTRACT Michaela Malá Medicinal Plants with Positive Effect on the Urinary System Secondary Nursing School and Higher Medical College Prague, Alšovo nábřeţí 6 Tutor: Mgr. Jitka Hulíková Thesis, Prague: VOŠZ a SZŠ, 2012, 63 pages This graduate work focuses on the anatomy of the upper and lower urinal tract especially internal and external structure of the kidneys describing in detail. The thesis mentions the function of the urinal system. The last part of this chapter introduces diseases of the urinary system and screening methods of urine. The second of the theoretical part deals with medicinal plants in general. There are discussions about the different developmental stages in detail such as seeding, sprouting, harvesting, drying, storage and processing of plants. The last section introduces the two most commonly using medicinal herbal teas: there are urological species and renal species with cranberries. Here the thesis introduces the detailed composition these two tea blend. Furthermore there is a description about particular medicinal plants mentioned above in medicinal teas. The practical part has been made by means of using questionnaire method. The aim of the thesis is to find out patients awareness of possibilities how to treat the urinary tracts by medicinal herbs and if they use this kind of therapy. KEY WORDS: Disease of the Urinary System, Tea from Medical Plants, Urological Tea Blend, Tea Blend with Cranberries for the Kidneys, Medicinal Plants and their Description.

7 Obsah Úvod Anatomický popis močových cest Ledviny Nefron Vývodné cesty močové Cévní zásobení ledvin Regulační mechanismy močového systému Moč a její tvorba Proces tvorby moči Močení (mikce) Onemocnění močových cest Vyšetření moči Léčivé rostliny Historie léčivých rostlin, jejich sběr a vyuţití Pěstování Výsev Sklizeň Sušení Uskladnění rostlinných drog Čaje z léčivých rostlin Způsoby přípravy Urologická čajová směs (Megafyt) Ledvinová čajová směs s brusinkou (Megafyt) Léčivé rostliny obsažené v čajových směsích,,urologická čajová směs a,,ledvinová čajová směs Bez černý Sambucus nigra Brusnice brusinka Vaccinium vitis idaea Bříza bělokorá Betula pendula Celík zlatobýl - Solidago virgaurea Ibišek súdánský Hibiscus sabdariffa Jehlice trnitá Ononis spinosa Kopr vonný - Anethum graveolens Lékořice lysá Glycyrrhiza glabra... 34

8 6.9 Máta peprná Menta piperita Medvědice lékařská Arctostaphyllos uva-ursi Petrţel zahradní - Petroselinum hortense Průtrţník lysý Herniaria glabra Růţe šípková - Rosa canina Dotazníkové šetření Cíl průzkumu Hypotézy Průzkumný vzorek Metoda výzkumu Charakteristika vlastního výzkumu Znázornění výsledků dotazníku Závěr Terminologický slovníček Seznam použité literatury a zdrojů Seznam obrázků: Zdroje obrázků: Seznam tabulek: Seznam grafů: Příloha:... 64

9 Úvod Je všeobecně známo, ţe léčbou pomocí léčivých rostlin se zabývali lékaři a léčitelé jiţ v dávných dobách. Dnes dává většina soudobých pacientů před bylinnými léčivými čaji přednost hromadně vyráběným léčivým přípravkům, i kdyţ se účinnost léčivých rostlin v historickém vývoji nezměnila. Bylinné léčivé čaje jsou nyní povaţovány spíše za doplněk stravy a jejich účinnosti není mezi pacienty přisuzován příliš velký význam. Jistě je z velké části tento postoj ovlivněn i marketingovým tlakem farmaceutického průmyslu, preferujícího prodej hromadně vyráběných léčivých přípravků. Předkládaná práce si proto klade za cíl představit vyuţívání léčivých čajů alespoň pro jednu vybranou skupinu onemocnění, a sice pro onemocnění močových cest. Rozložení práce Absolventská práce je rozdělena na dvě hlavní části, na část teoretickou a na část praktickou. Teoretická část je dále rozčleněna do 3 úseků. První úsek je zaměřen na anatomii horních i dolních močových cest, na popis ledvin a jejich vnitřní a vnější stavby. Není zde opomíjena ani funkce celého ledvinového systému. Následně je zde zmíněna také primární funkce močových cest, tedy tvorba moči a vylučování. Tento úsek je zakončen kapitolou o onemocnění močových cest a vyšetření moči. Druhý úsek je věnován léčivým rostlinám. Pojednává o jednotlivých vývojových stádiích léčivých rostlin od výsevu, vyklíčení, přes sklizeň, sušení aţ po uloţení a následné zpracování jednotlivých částí léčivé rostliny. Zmíněn je téţ způsob úpravy rostlin tak, aby mohly být pouţity pro přípravu léčivých přípravků, jako jsou nálev, odvar a výluh za studena. Ve třetím úseku jsou uvedené dva nejčastěji pouţívané léčivé čaje, a to Urologická čajová směs a Ledvinová čajová směs s brusinkou. Je zde uvedeno sloţení těchto dvou čajových směsí. Dále jsou zde rozepsány jednotlivé léčivé rostliny obsaţené v předem uvedených léčivých čajích. Praktická část je vypracována formou dotazníkového šetření, jehoţ cílem bylo zjistit, zda pacienti v České republice vyuţívají moţnost doplňkové léčby onemocnění močových cest pomocí léčivých čajů. Výsledky dotazníkového šetření jsou prezentovány ve formě grafů. 9

10 I. TEORETICKÁ ČÁST 10

11 1 Anatomický popis močových cest Základním orgánem močových cest jsou ledviny a vývodné cesty močové, které zahrnují ledvinové kalichy, ledvinovou pánvičku, močovod, močový měchýř a močovou trubici. 1.1 Ledviny Jsou to párové orgány uloţené po stranách bederní páteře, ve výši dvanáctého hrudního aţ třetího bederního obratle, jsou umístěny v prostoru mezi pobřišnicí a zadní stěnou břišní, tzv. retroperitoneálně. Ledviny mají nezastupitelnou roli v udrţování homeostázy. (1) U dospělého člověka mají ledviny tyto Obrázek 1 Ledvina rozměry: podélná osa 12 cm, šířka 6 cm a síla 3 cm. Váha jedné ledviny se pohybuje okolo 150 g. Ledviny mají pruţnou a tuhou konzistenci. Povrch kaţdé ledviny je pokryt jemným vazivovým pouzdrem (capsula fibrosa), které přechází na močovod, následuje tuková vrstva, která chrání a podpírá ledvinu. Vše kryje zevní vazivová povázka, která fixuje ledvinu k okolním strukturám. (1) Při podélném řezu ledvinou je patrná zevní část nazývaná kůra (cortex renalis) světlé barvy a dřeň (medulla renalis), která je tmavší barvy. Dřeň ledvin je uspořádána do tzv. ledvinových pyramid (pyramides renalis) kuţelovitého tvaru. V jedné ledvině se nachází těchto pyramid, jedna pyramida s příslušným úsekem kůry tvoří tzv. ledvinový lalok (lobus renalis). Vrcholky ledvinových pyramid jsou zaoblené a tvoří ledvinové papily (papillae renales), které vyčnívají do hilu, na tyto papily se připínají ledvinové kalichy (calices renales), které ústí do ledvinové pánvičky (pelvis renalis). (1) Základní stavební a funkční jednotkou ledvin je nefron. 11

12 1.1.1 Nefron Nefron je základní anatomickou a funkční jednotkou ledviny. Kaţdá ledvina obsahuje 1 1,25 milionu nefronů. Počet nefronů se po narození jiţ nemění, v dospělosti se nové nefrony jiţ tvořit nemohou. (1) Existující nefrony se zvětšují v období růstu při omezeném počtu způsobeném poškozením ledviny nebo v případě chybějící ledviny. (1) Nefron se skládá z glomerulů a tubulů. Klubíčko krevních kapilár tzv. glomerulus je sloţen z tenkostěnných kapilár a vloţen do pohárkovitého útvaru nazývaného Bowmanovo pouzdro. Bowmanovo pouzdro je sloţené z vnějšího listu, uzavírajícího celé ledvinové tělísko, a z vnitřního listu, který těsně pokrývá kapiláry glomerulu. Do prostoru mezi oba listy pouzdra se z kapilár glomerulu filtruje primární moč, z toho prostoru vystupuje ledvinový kanálek (tubulus renalis), který dosahuje celkové délky 46 mm a probíhá v několika úsecích: proximální tubulus, Henleova klička, distální tubulus a sběrné kanálky. (1) Do systému ledvinových kanálků přitéká primárním moč, a to do proximálního tubulu sloţeného ze stočeného úseku (pars contorta) a rovného úseku (pars recta). Rovný úsek proximálního tubulu prostupuje do dřeně ledviny a dále pokračuje jako Henleova klička, která svým tvarem připomíná vlásenku a je sloţena ze dvou částí z tenkého úseku, kterým začíná, a ze silného úseku, kterým pokračuje. Tento silný úsek je téţ označován jako přímá část distálního tubulu. Na Henleovu kličku plynule navazuje distální tubulus, který začíná přímým úsekem (pars recta), dále pokračuje stočeným úsekem (pars contorta) a je napojen na sběrné kanálky pomocí spojovacího segmentu. (1) Hlavní funkcí ledvinových tubulů je tzv. tubulární resorpce, zaloţená na vstřebávání % vody, anorganických látek (Na +, Cl -, Ca 2+, K +, Mg 2+ aj.) a látek organických (aminokyseliny, glukosa aj.) z primární moči do krve. (1) Sběrné a odvodné kanálky se postupně spojují a ústí svými koncovými částmi na vrcholek papily, kde se jiţ definitivní moč dostává do ledvinových kalichů a ledvinové pánvičky. 12

13 1.2 Vývodné cesty močové Mezi vývodné cesty močové patří ledvinové kalichy, ledvinová pánvička, močovod, močový měchýř a močová trubice Ledvinové kalichy (calices renales) a ledvinová pánvička (pelvis renalis) Ledvinové kalichy mají pohárkovitý tvar, jsou to krátké vazivové trubičky mezi papilami a ledvinovou pánvičkou. Ledvinová pánvička je rozšířený, trojúhelníkovitý, dutý útvar zasahující do hilu ledviny. Pod hilem se napojuje na močovod. Kapacita ledvinové pánvičky je 2 3 ml, v případě naplnění pánvičky močí dojde k transportu do dalších úseků vývodných cest. (1) Močovod (ureter) Močovod je trubice o délce cm a průměru 4 7 mm, probíhá ve třech úsecích. První úsek probíhá v dutině břišní (pars abdominalis), sestupuje od ledvinové pánvičky po zadní straně břišní stěny do oblasti malé pánve (pars pelvina), dále prostupuje do stěny močového měchýře (pars intramuralis). (1) Sliznice močovodu je sloţená v podélné řasy a krytá přechodním epitelem, který se při roztaţení močovodu zplošťuje. Pod sliznicí se nachází podslizniční vazivo. Svalovina je ve stěně ureteru tvořená hladkým svalstvem smíšeným s vazivem. Skládá se z vnitřní podélné a vnější cirkulární vrstvy, při transportu moči se zapojují peristaltické vlny, coţ znamená, ţe moč je transportována aktivně. (1) Močový měchýř (vesica urinaria) Močový měchýř je dutý svalový orgán uloţený v malé pánvi za stydkou sponou, odkud se při naplňování vyklenuje do břišní dutiny. Močový měchýř je fixovaný svalstvem dna pánevního dále u muţů prostatou a u ţen vagínou. Funkcí močového měchýře je shromaţďování moči. Fyziologická kapacita močového měchýře, při které se dostavuje nucení na moč, je asi 200 ml, maximální kapacita je ml. (1) Sliznice močového měchýře je červené barvy, sloţená v řasy a krytá mnohovrstevným, přechodním epitelem. Při fundu močového měchýře je trojúhelníkové, ostře ohraničené pole bez řas (trigonum vesicae). (1) 13

14 Podslizniční vazivo je řídké a vysoké, umoţňuje tedy skládání a opětovné zplošťování slizničních řas podle náplně měchýře. V místě trigonum vesicae je podslizniční vazivo redukováno a sliznice je těsně spojená se svalovinou. Svalovina močového měchýře je sloţená ze tří vrstev hladkého svalstva, které je prostoupeno vazivem. (1) Močová trubice (urethra) Močová trubice je umístěna u ţen za stydkou sponou a směřuje šikmo dolů, její délka je asi 4 cm, zevní ústí močové trubice se nachází v úseku vstupu do pochvy. U muţů močová trubice prochází prostatou, vrstvou hlubokých svalů pánevního dna a vstupuje do pohlavního údu, kde slouţí také jako vývodná cesta pohlavní. Délka močové trubice u muţů je větší, asi 20 cm. (1) Sliznice močové trubice je růţová, sloţená v longitudinální řasy, pokrytá epitelem přechodným a mnohovrstevným, při vyústění trubice se nachází epitel dlaţdicový a mnohovrstevný. Svalovina močové trubice je hladká. U ţeny je močová trubice fixována svalovinou děloţního hrdla a u muţe je fixována v pokračování svaloviny močového měchýře. (1) 1.3 Cévní zásobení ledvin Kaţdá ledvina je zásobena renální arterií, která je hlavní větví odstupující z břišní aorty. Renální arterie se postupně dělí na menší větve, aţ vznikají aferentní arterioly, které se větví uvnitř Bowmanova pouzdra na kapilární kličky. Z kapilárních kliček se tvoří sekundární arterioly tzv. eferentní, které vystupují z glomerulu. Eferentní arterioly se rozpadají na peritubulární kapiláry obklopující renální tubuly. Peritubulární kapiláry, které obklopují korové nefrony, tvoří bohatou síť. Charakteristickým znakem všech peritubulárních kapilár je to, ţe obklopují jiné nefrony neţ ty, ze kterých vznikly. (1) Krev v ledvinách protéká na rozdíl od většiny ostatních orgánů dvěma za sebou zařazenými kapilárními řečišti. Ţilní část řečiště vzniká spojením peritubulárních kapilár a opouští ledvinu v hilu. Průtok krve ledvinami je přibliţně 1200 ml za minutu. Tento vysoký průtok je potřeba pro zachování vysoké glomerulární filtrace, která je nutná pro udrţení stabilní a optimální vodní a elektronové bilance. (1) 14

15 1.4 Regulační mechanismy močového systému Činnost ledvin je spolu s autoregulačními mechanismy významně ovlivňována také antidiuretickým hormonem vasopresinem tvořeným v hypotalamu, aldosteronem tvořeným v kůře nadledvin a reninem. Renin je proteolytický enzym, který je uvolňovaný ledvinami při poklesu filtračního krevního tlaku, štěpí angiotensinogen na angiotensin I, který je přeměňován působením angiotensin konvertujícího enzymu (ACE) na účinný angiotensin II, který má vasokonstrikční účinky, zvyšuje zadrţování sodíku a sekreci aldosteronu. (1) Obrázek 2 Systém renin-angiotensin-aldosteron Vasopresin působí na buňky distálního tubulu a sběrných kanálků, kde podporuje zvýšenou permeabilitu stěny a voda obsaţená v primární moči se dostává do prostoru kolem kanálků, odkud se vstřebává do krevního oběhu. (1) Aldosteron podporuje zpětnou resorpci sodíkových iontů, přesun těchto iontů mění osmotický tlak v ledvinách. (1) 15

16 2 Moč a její tvorba 2.1 Proces tvorby moči Tvorbu moči zahajuje glomerulární filtrace v nefronu, při tomto procesu se část plazmy z krve protékající kapilárami filtruje do přiléhajícího Bowmanova pouzdra a dále do proximálního tubulu, do kterého odteče denně aţ 170 litrů glomerulárního filtrátu, který tvoří primární moč. (1) Objem vyloučené definitivní moči za den (diuréza) však činí průměrně 1,5 litru, coţ je necelé 1 % z profiltrovaného mnoţství. Téměř celý objem filtrátu se v tubulech vstřebá zpět do krve, tento proces se nazývá tubulární resorpce. Touto resorpcí se z tubulů vrátí zpět do krve potřebné organické a anorganické sloţky a v moči zůstanou převáţně látky odpadní. (1) V tubulech se vstřebává asi % vytvořeného glomerulárního filtrátu, většinou je pro přenos potřebná energie, jedná se o tzv. aktivní resorpci. Tímto způsobem resorpce se vstřebávají např. Na +, Cl -, Ca 2+, K +, Mg 2+ ale také fosfáty, sulfáty, močovina, glukóza, aminokyseliny aj. (1) Po tubulární resorpci se zbylá tekutina dále přesouvá do sběrných kanálků, kde se z ní tvoří definitivní moč. Definitivní koncentrovaná moč má zlatoţlutou barvu, kyselou reakci (ph 6,0) a je lehce aromatická. Obsahuje z 95 % vodu a pevné látky jako jsou dusíkaté látky, především močovinu, ionty sodíku, vápníku, hořčíku, dále sírany a fosfáty. (1) V případě onemocnění se v moči mohou objevovat: bílkoviny, krev, ţlučová barviva nebo glukóza. (1) Definitivní moč dále putuje ledvinovou pánvičkou do močovodu, který ústí do močového měchýře, odkud po jeho naplnění odtéká močovou trubicí z těla pryč. 16

17 2.2 Močení (mikce) Močení je reflex při hromadění moči v močovém měchýři. Při naplnění močového měchýře močí přibliţně o 200 ml objemu v něm roste tlak a jeho stěna se rozpíná. Na tento tlak reagují tzv. baroreceptory, které jsou umístěny ve stěně močového měchýře. Baroreceptory vysílají vzruchy do centra míchy v kříţové oblasti a do mozkové kůry, tím dochází k pocitům nucení na močení. (1) Aktivita zevního svěrače je ovládána vědomě, coţ dovoluje pocitu nucení močit vyhovět, nebo močení odloţit, eventuálně kdykoliv zastavit. Odkládání močení je limitováno maximální kapacitou močového měchýře, která činí ml. Pokud hladina moči v močovém měchýři dosáhne maximální kapacity, v míšním centru dojde k utlumení motoneuronů, které ovládají příčně pruhovanou svalovinu zevního svěrače, čímţ dojde k jeho ochabnutí. Ve stáří kapacita močového měchýře klesá a svalovina ochabuje a dochází k poruchám mikce, jako je například neschopnost úplného vyprázdnění měchýře nebo samovolný odtok moči tzv. inkontinence. (1) Mnoţství vyloučené moči můţe být ovlivněno onemocněním i léčivými přípravky, jako jsou například diuretika, která zvyšují mnoţství vyloučené moči nebo kortikoidy, které objem vyloučené moči sniţují. 17

18 3 Onemocnění močových cest Onemocnění močových cest a ledvin je v naší populaci poměrně hojně zastoupeno. Většinou se jedná o nezávaţné záněty dolních cest močových. Můţe se však také vyskytnout těţké postiţení ledvin, vedoucí aţ k jejich selhání. Tento stav je moţné řešit pomocí umělých ledvin. (4) Onemocnění ledvin a močových cest představují skupinu chorob s různým průběhem, je proto důleţité, aby pacient včas zaznamenal potíţe a nebral toto onemocnění na lehkou váhu. Včasné podchycení, zaléčení a prevence návratu onemocnění mohou významně přispět k dobrému zdravotnímu stavu močových cest. Jelikoţ se onemocnění močových cest nemusí vţdy ihned projevit, jsou ledviny pacienta vystaveny velkému zatíţení, coţ můţe vést k jejich selhání. (4) Onemocnění močových cest se mohou vyskytovat samostatně, např. v důsledku prochladnutí, nebo při gynekologických obtíţích, se kterými bývají často spojené, ale také v případě onemocnění cukrovkou, vysokým krevním tlakem, dnou apod. (4) Potíţe s močením nemusí být způsobeny jen onemocněním močových cest, ale i v důsledku jiného onemocnění. U muţů mohou být potíţe s močením způsobené například benigní hyperplazií prostaty. Závaţná poškození ledvin bývají často spojená s vysokým krevním tlakem. Pokud se vysoký krevní tlak správně a včas neléčí, vyvolává poškození ledvinových glomerulů. (4) Jedním z nejčastějších onemocnění je akutní infekce dolních močových cest. Toto onemocnění se projevuje pálením a řezáním při močení, někdy je přítomen i hnisavý výtok z močové trubice. (4) Nepříjemný tlak v podbřišku spojený s častým nucením na močení, a to i v noci, bývá často projevem zánětu močového měchýře. (4) Při nesprávné léčbě zánětu močového měchýře můţe dojít k jeho zhoršení, aţ na těţkou formu zánětu, která můţe být spojena s krvácením do moči. (4) Zánět můţe přestoupit z dolních močových cest dále do močovodů a ledvin do tzv. horních močových cest a způsobit akutní hnisavý zánět ledvin. (4) 18

19 Pokud se infekční ataky na močové cesty opakují, můţe dojít k rozvoji chronického zánětu močových cest. Chronický zánět močových cest můţe být lokalizován jak v dolních, tak i v horních močových cestách. Závaţné stavy zánětů ledvin a močových cest bývají provázeny vysokými teplotami, bolestmi v bedrech, celkovou schváceností, pocity únavy a vyčerpáním. (4) Při infekcích močových cest u ţen je důleţité provést vyšetření, zda pacientka zároveň netrpí gynekologickým zánětem, se kterým se zánět močových cest spojuje. (4) Ledvinová tkáň můţe být postiţena i při celkových infekčních onemocněních bakteriálního nebo virového původu, např. při tuberkulóze. (4) Četnost zánětů močových cest se zvyšuje s přibývajícím věkem u pacientů, kteří jsou oslabení jiným onemocněním, jako je, např. diabetes nebo u ţen v období těhotenství. Ţeny jsou k zánětům močových cest více náchylné oproti muţům. (4) Zánětům močových cest se dá účinně předcházet prevencí. Jako prevence těchto onemocnění slouţí správná ţivotospráva, vyváţená strava a dostatek vitamínů a minerálů v organismu. Součástí jak léčby, tak i prevence je konzumace bylinných léčivých čajů s účinnými sloţkami s účinky na močové cesty. Jako např. urologická čajová směs s obsahem drog z průtrţníku lysého, břízy bělokoré, máty peprné, medvědice lékařské, jehlice trnité a petrţele zahradní nebo ledvinová čajová směs s brusinkou s obsahem drog z celíku zlatobýlu, ibišku, šípku, bezu černého, brusinky obecné, lékořice lysé a kopru vonného. 3.1 Vyšetření moči V případě podezření výskytu onemocnění močových cest se provádí vyšetření moči. Vyšetření se provádí nejprve orientačně indikačním papírkem na přítomnost bílkoviny, krve, cukru, ketolátek a krevních barviv v moči a její přibliţné ph. (4) Dále se pak vyšetřuje močový sediment, v němţ se hodnotí přítomnost erytrocytů, leukocytů a buněk močových cest (epitelu). Dále se v moči zjišťuje přítomnost bakterií nebo kvasinek, nebo se provádí vyšetření na specifickou infekci např. tuberkulózu. Při podrobnějším vyšetření moči se předpokládá sběr po 3 12 hodinách. (4) 19

20 4 Léčivé rostliny 4.1 Historie léčivých rostlin, jejich sběr a využití V dřívějších dobách bylo v lidovém léčitelství a lékařství pouţíváno asi 4000 druhů léčivých rostlin. Některé druhy rostlin byly zkoumány a po vědeckém zhodnocení vyřazeny. V dnešní době se na našem území pouţívá asi 220 druhů léčivých rostlin. (5) V dnešních dobách se stanovují obsahové látky u jednotlivých léčivých rostlin a zkoumá se, jaký je jejich mechanismus účinku, a zda jsou správně pouţívány v terapii. Po tomto vyhodnocení se rozhodne, zda se bude léčivá rostlina i nadále vyuţívat k léčebným účelům, nebo bude vyřazena. (5) Léčivé rostliny se dříve pouţívaly v lidovém léčitelství a jsou i dnes ideálním prostředkem pro samoléčbu. 4.2 Pěstování Kaţdá léčivá rostlina potřebuje pro svůj růst jiné podmínky, je tedy velmi důleţitý výběr plochy pro její výsev. Aby bylo dosaţeno maximálního mnoţství obsahových látek v léčivé rostlině, musí se dodrţet přísná kritéria pro jejich správné pěstování. Před samotným výsevem léčivé rostliny je nutné připravit půdu pro její pěstování. Půdu je nutné zrýt a prohnojit, aby měla semena dostatek ţivin a vyklíčila. 20

21 4.3 Výsev Většina léčivých rostlin se rozmnoţuje pomocí semen. Existuje několik druhů výsevu pro správné podmínky k vyklíčení: 1. Výsev do řádků 2. Výsev na široko 3. Výsev do pásů 4. Výsev do hnízd 5. Výsev do špetek Po celou dobu klíčení a růstu je důleţitý přísun vláhy a ţivin. Pokud se rostliny pěstují na místech, kde není moţné, aby si rostlina vláhu a ţiviny získávala z půdy sama, např. ve sklenících nebo uzavřených pěstírnách, je nutné ţiviny a vláhu dodávat. 4.4 Sklizeň Vzrostlé zdravé rostliny se po dokončení růstu sklízí. Kaţdá rostlina má jiné podmínky sklizně a dobu, ve které je obsah účinných látek nejvyšší. Některé rostliny se sbírají ještě před rozkvětem, některé aţ po rozkvětu, u některých rostlin sbíráme jen její části např. mladé listy, květy nebo semena. Poté, co se rostlina sebere, je nutné její očištění a připravení na další zpracování. Očištěná rostlina se porcuje na části, které se u daného druhu zpracovávají, např. kořen, list, lodyha, květ nebo celá rostlina. Sběrem a porcováním se z léčivé rostliny stává droga, která se dále technologicky zpracovává. Drogou se tedy rozumí všechny neupravené i upravené suroviny, získané z rostlin, které se dále zpracovávají a upravují v léčivo. (6) Mnoţství obsahových látek v rostlině závisí nejen na podmínkách pěstování, ale také na jejím dalším zpracování, na způsobu a době sklizně a zejména na sušení a skladování. 21

22 4.5 Sušení Sušení léčivých rostlin je velmi podstatná část jejich zpracování. Při sušení se musí dodrţet přesně daný postup. Při jeho nedodrţení hrozí, ţe by mohla být celá léčivá rostlina znehodnocena, obsah účinných látek sníţen nebo zcela ztracen. Sušení je vlastně konzervování čerstvého rostlinného materiálu, který by jinak nemohl být pouţit pro výrobu léčiva. Kaţdá rostlinná část obsahuje mnoţství vody, díky obsaţené vodě rostlina snáze podléhá kvašení a hnití, proto je důleţité se této vody zbavit a zabránit tak znehodnocení rostliny. Při správném sušení se dosáhne toho, ţe se rostlina i po odstranění vody podobá tvarem i barvou rostlině čerstvé. Tím dojde k dosaţení nezměněného mnoţství obsahových látek. (6) Pro rostlinu je ideální sušení na vzdušném místě, kde dochází k pozvolnému ztrácení vody a rostlina schne samovolně. Tento proces samovolného sušení je však časově náročný, proto se volí sušení pomocí umělého tepla v sušárnách. Aby rostlina během sušení neztrácela obsahové látky, musí být zvolena při jejím sušení správná teplota. U většiny rostlin během sušení nesmí teplota v sušárnách překročit 40 C, a to zejména u rostlin s obsahem silic. U rostlin obsahujících saponiny nebo třísloviny nesmí být teplota v sušárně vyšší jak 60 C. (6) Kaţdá sušárna musí být tedy vybavena termostatem, aby mohla být teplota během sušení regulována. Sušárna musí téţ obsahovat větrací a přívodné šachty čerstvého vzduchu, aby bylo docíleno cirkulace vzduchu a aby se během sušení v sušárně nekumulovala vlhkost. Sušení je téţ ovlivněno povahou rostlinné drogy, například u sušení květů musí být teplota niţší neţ u sušení listů nebo natě, u sušení kořenů, kůry a semen je nutná vyšší teplota. Stejně proměnná je i doba sušení. Po ukončení sušení se musí droga nechat vychladnout a uleţet, aby nedošlo k jejímu zapaření. Před dalším zpracováním nebo uskladněním musí být provedena kontrola, zda byl rostlinný materiál správně usušen. Pokud by rostlinný materiál nebyl správně usušen, mohla by rostlinná droga hnít nebo plesnivět. Tím by došlo k jejímu znehodnocení a nebylo by moţné ji dále pouţít. 22

23 4.6 Uskladnění rostlinných drog Po usušení se droga podrobuje zkouškám na obsahové látky, na čistotu a totoţnost. Po provedení těchto zkoušek se droga dále skladuje. Skladování drogy závisí na její povaze, květy, listy a natě se skladují v pytlích, kořeny, kůry a semena se skladují v krabicích. Pytle a krabice musí být řádně označeny názvem drogy, názvem léčivé rostliny, ze které byla droga připravena, mnoţstvím drogy, výsledky jejího hodnocení a podpisem zřízence, který se na procesu sušení a kontroly podílel. Silně aromatické drogy je nutné skladovat odděleně, stejně tak jako drogy s obsahem silně účinných a velmi silně účinných látek. Z rostlinných drog se dále připravují: - sypané drogy určené například k přípravě nálevů, k obkladům, ke kloktání nebo k přípravě koupelí; - sypané čajové směsi, - porcované čajové směsi. Rostlinné drogy se mohou navaţovat do papírových sáčků o větším objemu, zejména pokud jsou určeny k přípravě nálevů k obkladům nebo k přípravě koupelí. Většinou se však rozdělují do menších obalů po menších objemech a to zejména pro přípravu čajů, nálevů nebo odvarů. Rostlinné drogy se rozplňují do obalů samostatně, nebo se z nich připravují směsi, které se zabalí, tím vznikne čajová směs sypaná, nebo se sáčkují, tím vznikne čajová směs porcovaná. 23

24 5 Čaje z léčivých rostlin Nejčastěji pouţívanou lékovou formou připravovanou z rostlinných drog jsou čaje. Rostlinné drogy se pro přípravu bylinných čajů upravují řezáním na nejvhodnější velikost tak, aby se z nich při přípravě čaje uvolnilo co největší mnoţství obsahových látek. (7) Při přípravě čajů je důleţité zvolit správný způsob přípravy, aby do připravovaného čaje přešlo co největší mnoţství obsahových látek. (7) 5.1 Způsoby přípravy 1. Infusum (nálev) Jedná se o výluh rostlinné drogy připravený jejím přelitím horkou vodou. Nádoba, do které se čaj připravuje, se zakryje a nechá 5 15 minut stát a louhovat. Po uplynulé době se droga scedí a čaj se pije vlaţný. (7) Tímto způsobem se připravuje většina čajů z rostlinných drog. 2. Decoctum (odvar) Tento způsob přípravy se vyuţívá zejména u drog tuhé konzistence, jako jsou kořeny nebo kůra. Droga se povaří v zakryté nádobě asi minut, poté se odstaví a nechá vyluhovat dalších 15 minut. Po uplynutí 15 minut se droga scedí. (7) 3. Macerát (výluh za studena) Jedná se o nálev, kdy se droga přelije studenou nebo vlaţnou vodou a nechá se vyluhovat asi 3 5 hodin, během této doby se občas zamíchá a překryje. (7) 24

25 5.2 Urologická čajová směs (Megafyt) Použití: Tato čajová směs je podpůrný prostředek při akutních infekčních onemocnění ledvin a močových cest, které se projevují pálením při močení a častým močením. Urologická čajová směs působí močopudně, má antiseptické účinky a protizánětlivé účinky.(11) Dávkování: 1 nálevový sáček se přelije 1/4 l vroucí vody a nechá se 5 10 minut vyluhovat v přikryté nádobě. Nesmí se vařit. Teplý neslazený nálev se pije 3 5x denně. Účinek čaje je moţno zvýšit přidáním malého mnoţství uţívací sody (na špičku noţe na 1 šálek). Připravuje se vţdy čerstvý, bezprostředně před pouţitím. (11) Nepouţívat déle neţ 1 týden. Léčbu je moţno opakovat nejvýše 5 x do roka. (11) Upozornění: Při dlouhodobém pouţívání konzultujte s lékařem (u citlivých osob můţe vyvolat podráţdění ţaludku), moţná je i případná interakce s léky a potravinami zvyšujícími kyselou reakci moči, např. acylpyrin, káva apod. Přípravek není určen dětem do 12 let. Nenahrazuje pestrou stravu. Uchovávejte mimo dosah dětí. (11) Kontraindikace: Během těhotenství a kojení je uţívání přípravku kontraindikováno. Arbutin, hlavní sloţka drogy Uvae ursi folium, vykazoval ve studiích na potkanech po subkutánním podání v dávce 400 mg/kg/den určitou maternální a fetální toxicitu. V dávkách 100 mg/kg/den nebyl pozorován vliv na reprodukci. (11) Nežádoucí účinky: U citlivých osob moţnost podráţdění ţaludku, projevující se nevolností, zvracením nebo průjmem. Dále se mohou objevit alergické reakce (svědění, vyráţka, kopřivka, alergická rhinitis). (11) Uchovávání: V suchu, při teplotě do 25 C. Složení: - Herniariae herba (nať průtrţníku lysého) - Betulae folium (list břízy bělokoré) - Menthae piperitae herba (nať máty peprné) - Uvae ursi folium (list medvědice lékařské) - Ononidis radix (kořen jehlice trnité) - Petroselini radix (kořen petrţele zahradní) 25

26 5.3 Ledvinová čajová směs s brusinkou (Megafyt) Použití: Tato čajová směs se pouţívá při obtíţích spojených s onemocněním ledvin. Dávkování: 1 nálevový sáček (1,5 g) se přelije 0,25 l vroucí vody a nechá se 5 10 min vyluhovat v zakryté nádobě. Nesmí se vařit. Čaj se pije teplý, 3 5x denně. Připravuje se vţdy čerstvý. (12) Upozornění: Přípravek není určen dětem do 12 let. Nepřekračujte doporučené dávkování. Nenahrazuje pestrou stravu. Uchovávejte mimo dosah dětí. (12) Uchovávání: V suchu, při teplotě do 25 C Složení: - Solidaginis herba (nať zlatobýlu obecného) - Hibisci flos (květ ibišku) - Cynosbati fructus sine semine (plod růţe šípkové bez semen) - Sambuci flos (květ bezu černého) - Vaccinium vitis-idaea extractum siccum (suchý koncentrát šťávy brusnice brusinky) - Liquiritiae radix (kořen lékořice lysé) - Anethi fructus (plod kopru vonného) 26

27 6 Léčivé rostliny obsažené v čajových směsích,,urologická čajová směs a,,ledvinová čajová směs 6.1 Bez černý Sambucus nigra ČELEĎ: Caprifoliaceae zimolezovité CHARAKTERISTIKA ČELEDI: V čeledi Caprifoliaceae se vyskytují převáţně dřeviny. Čeleď obsahuje 400 druhů rostlin. (9) Rostliny této čeledi se pouţívají ve farmacii, ale i v okrasném zahradnictví. (9) POPIS: Jedná se o keř nebo strom dosahující výše okolo 5 7 Obrázek 3 Bez černý metrů. Kůra mladých větví je zelená, starší větve jsou šedohnědé, rozpraskané a uvnitř s bílou duţinou tzv. bezová duše. Listy bezu jsou vstřícné a lichozpeřené. Květenství je vrcholičnaté a ploše rozloţené, květy jsou ţlutobílé s typickou vůní. Plody jsou černo-fialové kulaté peckovice. (7) DOBA KVĚTU: Bez černý kvete v období května aţ června (7) VÝSKYT: Bez černý se vyskytuje po celé Evropě a přední Asii. V České republice je velmi hojný v listnatých lesích, na okrajích polí a křovinatých porostech. Roste výhradně na půdách s vysokým obsahem dusíku. (7) DROGA: drogu bezu černého tvoří květ Sambuci flos. Květenství se sbírají od května do června. Čerstvě rozvitá květenství se odstřihnou a suší se ve stinném dobře větraném prostoru. Správně usušený květ si zachová ţlutobílou barvu. (7) OBSAHOVÉ LÁTKY: Květ bezu černého obsahuje potopudné glycidy, silice a malý podíl tříslovin. (7) POUŢITÍ: Usušená droga bezu černého pozitivně působí při sniţování horečky a při nemocech z nachlazení, má také pozitivní účinky na močový trakt při nachlazení a zánětech. (7) 27

28 6.2 Brusnice brusinka Vaccinium vitis idaea ČELEĎ: Ericaceae vřesovité CHARAKTERISTIKA ČELEDI: V čeledi Ericaceae jsou zastoupeny polokeře, keře a stromy. Rostliny této čeledi mají většinou neopadavé celokrajné listy bez palistů. Plodem je tobolka nebo peckovice. (9) POPIS: Jedná se o vţdyzelený nízký polokeř s větvenou Obrázek 4 Brusnice brusinka lodyhou a střídavými, koţovitými listy s podvinutým okrajem. Listy jsou na rubu tečkované a světle hnědé barvy. Květy jsou bílé nebo růţové se zvonkovitou korunou v hustém převislém hroznu. Plody jsou červené, lesklé a kulaté bobule. (5) DOBA KVĚTU: Brusnice brusinka kvete v období června aţ července. (5) VÝSKYT: Brusnice brusinka je rozšířena zejména v Evropě, Asii a Americe. U nás se vyskytuje především v suchých lesích a na rašeliništích a vřesovištích. Brusinka roste na písčitých půdách. (5) DROGA: Drogu brusnice brusinky tvoří list Vitis idaeae folium a plod Vitis idaeae fructus. List i plod brusnice brusinky je vhodné sbírat v pozdním létě aţ do podzimu. Nasbíraná droga se suší na slunných místech nebo ve stínu. Usušená droga je bez zápachu a má hořkou svíravou chuť. (5) OBSAHOVÉ LÁTKY: Obsahové látky brusinky jsou obdobné jako u medvědice. Hlavní obsahovou sloţkou listu brusnice brusinky je arbutin, zastoupený v 5 7 %. Droga dále obsahuje třísloviny. Plod obsahuje arbutin, kyselinu benzoovou, kyselinu citronovou, glykosid vaccinin a cukry. (5) POUŢITÍ: Brusnice brusinka je vyuţívána jako desinficiens, adstringens a obstipans. Hlavní vyuţití je při zánětech horních i dolních močových cest. Pomocně se vyuţívá při diabetu. Jelikoţ brusinka má oproti medvědici niţší mnoţství obsahových látek, je nutné pouţít vyšší dávku této drogy pro stejný účinek. (5) 28

29 6.3 Bříza bělokorá Betula pendula ČELEĎ: Betulaceae- břízovité CHARAKTERISTIKA ČELEDI: Čeleď Betulaceae je zastoupena převáţně stromy nebo keři, které jsou rozšířené převáţně v mírném pásu severní polokoule s centry výskytu v Asii a Severní Americe. Čeleď obsahuje 130 druhů rostlin. Některé druhy se vyuţívají ve farmacii, ale i v těţbě dřeva. Rostliny a stromy této čeledi jsou větrosnubné. (9) Obrázek 5 Bříza bělokorá POPIS: Jedná se o vysoký štíhlý strom s bílou kůrou na starších větvích. Mladé větve mají červenohnědou barvu a jsou převislé. Listy jsou střídavé, řapíkaté se srdčitou čepelí trojúhelníkového tvaru. Květy jsou jednodomé jehnědy. Prašníkové jehnědy visí po 2 3 na vrcholcích větví. Pestíkové jehnědy jsou menší a vyskytují se na postranních větvičkách. Plody jsou okřídlené naţky. (7) DOBA KVĚTU: Bříza bělokorá kvete v období dubna aţ května. (7) VÝSKYT: Bříza bělokorá se vyskytuje v Evropě a Asii. U nás roste především na sušších půdách a na kamenitých stráních. Bříza se obvykle vysazuje do parků jako okrasný strom. (7) DROGA: Drogu břízy bělokoré tvoří listy Betulae folium. V období od května do června se sbírají listy i s řapíky. Zelené listy se sdrhují ručně, droga nesmí obsahovat příměsi jehněd a větviček. Droga se suší na stinných a vzdušných místech, v tenké vrstvě. Při sušením umělým teplem nesmí teplota v sušárně přesáhnout 35 C. (7) OBSAHOVÉ LÁTKY: Listy břízy bělokoré obsahují především flavonoidy, silice, pryskyřice a v menším mnoţství také třísloviny. (7) POUŢITÍ: Odvar připravený z listů břízy bělokoré působí močopudně a pouţívá se také jako potopudný prostředek při nachlazení. (7) 29

30 6.4 Celík zlatobýl - Solidago virgaurea ČELEĎ: Asteraceae-hvězdnicovité CHARAKTERISTIKA ČELEDI: Do čeledi Asteraceae patří převáţně byliny, polokeře a keře. Čeleď obsahuje druhů rostlin. (9) Charakteristickým znakem této čeledi je strboulovité květenství nazývané úbor. Úbor je tvořen velkým počtem malých květů uspořádaných v květním lůţku označované jako terč, který je tvořen trubkovitými květy. Na spodní straně vyrůstají listeny tvořící zákrov. Květní lůţko lemují jazykovité květy. Obrázek 6 Celík zlatobýl POPIS: Jedná se o vytrvalou bylinu dorůstající do výšky jednoho metru. Celík má krátké oddenky s přímou, oblou, rýhovanou lodyhou, která je ve spodní části fialově nahnědlá. Listy jsou střídavé, přízemní eliptického tvaru a zašpičatělé, na okrajích pilovité s dlouhým křídlovitým řapíkem. Lodyţní listy se směrem k vrcholu zuţují a mají kratší řapík. Květy jsou zlatoţluté a sestavené v hroznovité květenství. Plody jsou chlupaté aţ 4 mm dlouhé naţky. (7) DOBA KVĚTU: Celík zlatobýl kvete v období srpna aţ října. (7) VÝSKYT: Celík zlatobýl je hojně rozšířen po celé Evropě a Asii, nachází se však také i v Severní Americe. U nás se celík zlatobýl vyskytuje převáţně ve světlých lesích a hájích na slunných prostranstvích a loukách. (7) DROGA: drogu celíku zlatobýlu tvoří kvetoucí nať - Solidaginis herba cum flos. V období srpna a října se sbírá kvetoucí nať bez zdřevnatělých částí. Nať s květy se suší ve svazcích na stinných a vzdušných místech. Pokud se provádí sušení umělým teplem, rozkládá se nať v tenké vrstvě. Teplota v sušárně nesmí přesáhnout 35 C (7) OBSAHOVÉ LÁTKY: Nať celíku zlatobýlu obsahuje převáţně saponiny, třísloviny, v menším mnoţství také hořčiny a silice. (7) POUŢITÍ: Celík zlatobýl má diuretický účinek, působí téţ antiflogisticky. (7) 30

31 6.5 Ibišek súdánský Hibiscus sabdariffa ČELEĎ: Malvaceae-slézovité CHARAKTERISTIKA ČELEDI: Čeleď Malvaceae obsahuje byliny, polokeře keře nebo stromy rozšířené v tropech, subtropech a v mírném pásu. Čeleď zahrnuje 1500 druhů rostlin, vyuţívaných ve farmacii, i jako zemědělské plodiny. Rostliny této čeledi mají střídavé listy s dlanitou ţilnatinou. Obrázek 7 Ibišek súdánský Květy jsou pravidelné a oboupohlavné. Plody jsou zpravidla poltivé, po dozrání se rozpadají na jednotlivé dílky. V pletivech jsou četné slizovité nádrţky. Častými obsahovými látkami jsou anthokianová barviva, slizy, třísloviny a oleje. (9) POPIS: Jedná se o jednoletou rostlinu vyrůstající do výšky 2,5 metru. Je to rostlina s hladkým stonkem. Listy jsou červeně ţilkované uspořádány na stonku střídavě. Listy mladých větví jsou na spodní straně dlanitě laločnaté a vejčitého tvaru. Květy jsou bílé nebo naţloutlé barvy s červeným středem. (10) DOBA KVĚTU: Ibišek syrský kvete v období červenec aţ září. VÝSKYT: Ibišek syrský je původem z Indie a Malajsie, avšak pro farmaceutické pouţití se dováţí z Číny, Thajska, Mexika a Egypta. (10) DROGA: Drogu ibišku syrského tvoří květ Hibisci flos. OBSAHOVÉ LÁTKY:Mezi obsahové látky ibišku súdánského patří antokyany gossypetin a hibiscin, jsou to barviva s diuretickým účinkem a s účinkem na krevní tlak který sniţují. Dále je v ibišku súdánském obsaţena kyselina citrónová (13 %), kyselina jablečná, kyselina askorbová, karoteny, thiamin a riboflavin. (10) POUŢITÍ: Květ ibišku súdánského se pouţívá do Ledvinové čajové směsi s brusinkou, pro prevenci a terapii onemocnění močových cest. Většinou se však ibišek syrský pouţívá jako dekorativní rostlina. 31

32 6.6 Jehlice trnitá Ononis spinosa ČELEĎ: Fabaceae bobovité CHARAKTERISTIKA ČELEDI: Čeleď Fabaceae zahrnuje byliny, polokeře, keře a stromy rozšířené po celém světě. Čeleď obsahuje druhů rostlin. Tyto rostliny jsou také významným zdrojem luštěnin, pícnin a zeleniny. Charakteristickým znakem této čeledi jsou květy s nápadně symetrickou motýlovitou korunou. POPIS: Jedná se o vytrvalý polokeř dorůstající do výšky aţ 60 cm. Jehlice trnitá má vícehlavý oddenek vybíhající Obrázek 8 Jehlice trnitá v kořen. Lodyha je načervenalá, chlupatá rozvětvená do četných trnitých větviček, ve spodní části dřevnatí. Listy v horní části rostliny jsou zpravidla jednoduché, ve spodní části rostliny trojčetné s pilovitými okraji. Květy jsou jednotlivé, růţové barvy, na vrcholu rostliny jsou staveny v řídké hrozny. Plody jsou měkce chlupaté lusky s dvěmi aţ třemi semeny. (7) DOBA KVĚTU: Jehlice trnitá kvete v období června aţ září. (7) VÝSKYT: Jehlice trnitá je hojně rozšířena po celé Evropě. U nás se vyskytuje na slunných, suchých stráních zejména v teplých polohách na vápenitých půdách. (7) DROGA: Drogou jehlice trnité jsou kořeny - Ononidis radix. V podzimních měsících případně na jaře se sbírají pouze kořeny víceletých rostlin. Kořeny je před dalším zpracováním nutné očistit a silné kořeny podélně rozříznout, suší se v tenké vrstvě. Při sušení umělým teplem, teplota v sušárně nesmí přesáhnout 50 C. (7) OBSAHOVÉ LÁTKY: Kořeny jehlice trnité obsahují především glykosidy, v menším mnoţství silice a třísloviny. (7) POUŢITÍ: Droga má silný diuretický účinek, uţívá se při zánětech močového měchýře. Má také pozitivní účinky na regeneraci kůţe, pouţívá se tedy ke koupelím při koţních vyráţkách. (7) 32

33 6.7 Kopr vonný - Anethum graveolens ČELEĎ: Apiaceae - miříkovité CHARAKTERISTIKA ČELEDI: V čeledi Apiaceae se vyskytují převáţně jednoleté, dvouleté a vytrvalé rostliny, rozšířené hlavně v mírném a subtropickém pásu severní polokoule. Čeleď obsahuje 3000 druhů rostlin.(9) Charakteristickým znakem této čeledi je dutý, článkovaný stonek. Listy jsou střídavé s obvykle silně dělenou čepelí a nápadnými listovými pochvami. Květy jsou drobné, nejčastěji bílé Obrázek 9 Kopr vonný nebo naţloutlé barvy. Dalším typickým znakem je uspořádání květů v okoličnaté květenství a plod. POPIS: Jedná se o jednoletou bylinu s lysým stonkem. Lodyha je přímá v horní části větvená. Listy jsou řapíkaté a 3 4 x zpeřené. Malé květy ţluté barvy jsou v okolíku sloţeného z okolíčků. Plody jsou zploštělé dvounaţky oválného tvaru s křídlatě vroubkovanými okraji. (9) DOBA KVĚTU: Kopr je nenáročný pro pěstování. Z letního výsevu předčasně kvete. Vysévá se v období jara, nať se sklízí od šesti týdnů po výsevu. (9) VÝSKYT: Kopr vonný je asijského původu, nyní se vyskytuje v celé střední Evropě. (9) DROGA: Drogu kopru vonného tvoří plod - Anethi fructus. OBSAHOVÉ LÁTKY: Kopr vonný obsahuje anetol, který má pozitivní účinek na nervový systém. Větší farmaceutický význam má plod kopru, který obsahuje silice. (9) POUŢITÍ: Silice obsaţené v kopru se vyuţívají jako expektorans, karminativum, diuretikum a stomachikum. List Kopru se pouţívá v gastronomii jako koření. (9) 33

34 6.8 Lékořice lysá Glycyrrhiza glabra ČELEĎ: Fabaceae bobovité CHARAKTERISTIKA ČELEDI: Čeleď Fabaceae zahrnuje byliny, polokeře, keře a stromy rozšířené po celém světě. Čeleď obsahuje druhů rostlin. Tyto rostliny jsou také významným zdrojem luštěnin, pícnin a zeleniny. Charakteristickým znakem této čeledi jsou květy s nápadně symetrickou motýlovitou korunou. Obrázek 10 Lékořice lysá POPIS: Jedná se o vytrvalou 1 2 metry vysokou bylinu s dřevnatým, vřetenovitým na horním konci ztloustlým kořenem s válcovitými výběţky. Přímá lodyha s větvitými listy, které jsou uspořádány střídavě a jsou lichozpeřené. Listy jsou široce eliptické, krátce hroznovité a na jejich spodní straně jsou lepkavé. Květy lékořice jsou modrofialové a sestaveny v dlouze stopkaté úţlabní klasy. Plody jsou široké, koţovité a síťnaté lusky červenohnědé barvy. (5) DOBA KVĚTU: Lékořice lysá kvete v období července aţ srpna. (5) VÝSKYT: Lékořice lysá pochází ze Středomoří. Na našem území se pěstuje například na Moravě. (5) DROGA: Drogou lékořice lysé jsou kořeny - Liquiritiae radix. V období od června do října se sbírají lékořicové kořeny, nejvhodnější je doba, kdy rostlina nasazuje květy. Kořeny před dalším zpracováním musí být dobře omyté popřípadě oloupané a suší se rozloţené na stinném vzdušném místě. Pokud kořeny sušíme umělým teplem, nesmí teplota v sušárně přesáhnout 40 C. (5) OBSAHOVÉ LÁTKY: Kořen lékořice lysé obsahuje aţ 15 % glycyrrhizinu neboli kyselinu glycyrrhizinovou, glykosid liquiritin dále také silice, třísloviny a flavonové látky. (5) POUŢITÍ: Lékořice lysá se nejčastěji pouţívá jako expektorans, spasmolytikum a jako korigens chuti a vůně. Lékořice se tedy pouţívá proti kašli, při onemocnění dýchacích cest a při onemocnění ledvinovými kaménky. (5) 34

35 6.9 Máta peprná Menta piperita ČELEĎ: Lamiaceae - Hluchavkovité CHARAKTERISTIKA ČELEDI: Čeleď Lamiaceae zahrnuje byliny, keře i stromy vyskytující se po celém světě. Čeleď obsahuje 3200 druhů rostlin. (9) Pro tuto čeleď jsou charakteristické pyskaté květy a plody tzv. tvrdky. POPIS: Jedná se o vytrvalou silně aromatickou bylinu, vysokou aţ 50 cm s podzemními oddenky a postranními nadzemními výběţky. Lodyha je přímá, větvená, čtyřhranná, chlupatá nafialovělé barvy. Starší lodyhy po třech letech dřevnatějí Obrázek 11 Máta peprná a odumírají. Listy jsou řapíkaté, křiţmostojné, vejčité a pilovité, tmavě zelené barvy. Květy jsou seskupeny v lichopřeslenech a nahloučené ve válcovité klasy. (6) DOBA KVĚTU: Máta peprná kvete v období června aţ září. (6) VÝSKYT: Nejvhodnější podmínky pro pěstování máty peprné jsou lehké aţ středně těţké humózní půdy s vyšší hladinou spodních vod. (6) DROGA: Drogou máty peprné je nať- Menthae piperitae herba. Nať máty peprné se sklízí i několikrát do roka, vţdy před květem. Sklizená nať se suší v tenké vrstvě v zastíněných vzdušných prostorách. Při sušení umělým teplem, nesmí teplota v sušárně přesáhnout 35 C. (6) OBSAHOVÉ LÁTKY: Nať máty peprné obsahuje aţ 2,5 % silice tvořené především mentholem, menthonem a mentofuranem. Kromě silice jsou v droze přítomny také hořčiny a třísloviny. (6) POUŢITÍ: Máta peprná se pouţívá především při ţaludečních obtíţích. Silice máty peprné jsou častou sloţkou nosních mastí. Máta peprná je však také obsaţena v čajové směsi s účinem na močové cesty. (6) 35

36 6.10 Medvědice lékařská Arctostaphyllos uva-ursi ČELEĎ: Ericaceae vřesovité CHARAKTERISTIKA ČELEDI: V čeledi Ericaceae jsou zastoupeny polokeře, keře a stromy. Čeleď obsahuje druhů rostlin. Rostliny této čeledi mají většinou neopadavé celokrajné listy bez palistů. Plodem je tobolka nebo peckovice. Častými obsahovými látkami jsou silice a glykosidy. (9) Obrázek 12 Medvědice lékařská POPIS: Jedná se o vţdyzelený nízký polokeř s poléhavou plazivou lodyhou a s obvejčitými listy, které jsou na spodní straně tmavší. Květy jsou bílé nebo růţové, krátce stopkaté s pětizubou korunou, tvořící chudé převislé hrozny. Plody jsou červené peckovice nakyslé chuti. (5) DOBA KVĚTU: Medvědice lékařská kvete v období dubna aţ května. (5) VÝSKYT: Medvědice lékařská je rozšířena zejména v Evropě, Asii a Americe. U nás se vyskytuje především na světlých křovinných plochách horského pásma. (5) DROGA: Drogu medvědice lékařské tvoří list - Uvae ursi folium. List Medvědice lékařské je moţné sbírat po celý rok, nejlépe je však provádět sběr na jaře a na podzim. List medvědice se dále zpracovává sušením na slunci nebo ve stínu. (5) Rostlina je však v České republice chráněna, proto se droga dováţí jiţ usušená a uskladněná v pytlích. OBSAHOVÉ LÁTKY: Hlavní obsahovou sloţkou listu medvědice lékařské je arbutin, který je v droze zastoupen aţ v 11 %. Medvědice dále obsahuje metylarbutin, urson a třísloviny (kterých obsahuje aţ 15 %). (5) POUŢITÍ: Medvědice je hlavně vyuţívána jako desinficiens močových cest a antiseptikum. Pouţívá se převáţně jako pomocný prostředek zvláště při chronických zánětech močové trubice a močového měchýře, ledvinové pánvičky nebo při močovém písku a kaméncích. (5) 36

37 6.11 Petržel zahradní - Petroselinum hortense ČELEĎ: Apiaceae miříkovité CHARAKTERISTIKA ČELEDI: V čeledi Apiaceae se vyskytují převáţně jednoleté, dvouleté a vytrvalé rostliny, rozšířené hlavně v mírném a subtropickém pásu severní polokoule. Čeleď obsahuje 3000 druhů rostlin. Charakteristickým znakem této čeledi je dutý, článkovaný stonek. Listy jsou střídavé s obvykle silně dělenou čepelí a nápadnými listovými pochvami. Dalším typickým znakem je uspořádání květů v okoličnaté květenství a plod. (9) Obrázek 13 Petržel zahradní POPIS: Jedná se o dvouletou aţ trvalou rostlinu, která vytváří v prvním roce růţici přízemních listů a v druhém roce květonosnou, rýhovanou, dutou lodyhu aţ 1 metr vysokou, v horní části rozvětvenou. Oddenek je duţnatý a vřetenovitý. Listy jsou v obrysu trojúhelníkové s nestejně zubatými okraji. Květy jsou zelenoţluté barvy ve stopkatých paprsčitých okolících. Plody jsou vejčité, z boků vmáčklé šedozelené aţ šedohnědé barvy. (5) DOBA KVĚTU: Petrţel zahradní kvete v období června aţ července. (5) VÝSKYT: Petrţel zahradní pochází z východní části Středozemí. U nás se pěstuje aromatická varieta petrţel naťová a pro kořeny petrţel kořenová. (5) DROGA: Drogu petrţele zahradní tvoří kořen - Petroselini radix. Kořen se sbírá na podzim v prvním roce růstu rostliny. Kořen je před sušením nutné umýt a rozpůlit. Při sušení za umělého tepla, nesmí teplota v sušárně přesáhnout 40 C. (5) OBSAHOVÉ LÁTKY: Všechny části rostliny obsahují silice s hlavní sloţkou apiolem a myristicinem. POUŢITÍ: Nejčastěji se kořen petrţele zahradní pouţívá jako diuretikum a karminativum. Uţívá se především u onemocnění ledvin a močového měchýře, při ledvinových kolikách a při močových kamenech. (5) 37

38 6.12 Průtržník lysý Herniaria glabra ČELEĎ: Caryophyllaceae - hvozdíkovité CHARAKTERISTIKA ČELEDI: Čeleď Caryophyllaceae zahrnuje byliny, polokeře a vzácně keře rozšířené v mírném pásmu severní polokoule. Čeleď obsahuje 2000 druhů rostlin. (9) Rostliny v této čeledi mají přímý často vidličnatě větvený stonek. Listy jsou jednoduché, vstřícné a celokrajné. Květy jsou volnoplátečné ve vrcholičnatých. Plodem je obvykle tobolka. POPIS: Jedná se o jednoletou aţ vytrvalou bylinu s kulovitým Obrázek 14 Průtržník lysý oddenkem a s lodyhami lysými, přitisklými k zemi, bohatě větvenými ţlutavozelené barvy. Listy jsou přisedlé, vstřícné a blanité. Květy jsou velmi drobné, nazelenalé barvy v hroznovitém shluku. (5) DOBA KVĚTU: Průtrţník lysý kvete v období července aţ srpna. (5) VÝSKYT: Průtrţník lysý se vyskytuje v celé Evropě, hlavně na suchých, kamenitých místech na mezích a polí. (5) DROGA: Drogu průtrţníku lysého tvoří nať - Herniariae herba Nejvhodnější doba sběru je v době květu rostliny v období května a srpna. Je téţ moţné provést druhé seřezávání na podzim. Nať se suší ve stinných místnostech. Pokud se suší umělým teplem, nesmí teplota v sušárně přesáhnout 40 C. (5) OBSAHOVÉ LÁTKY: Nať průtrţníku lysého obsahuje především saponiny, silice, hernariin a asi 1,8 % flavonů. (5) POUŢITÍ: Průtrţník se pouţívá převáţně jako spasmolytikum a desinficiens močových cest při zánětech močového měchýře, při ledvinové kolice a při chronických chorobách ledvin. Nejčastěji bývá v kombinaci například s medvědicí lékařskou nebo brusinkou. (5) 38

39 6.13 Růže šípková - Rosa canina ČELEĎ: Rosaceae- růţovité CHARAKTERISTIKA ČELEDI: Čeleď Rosaceae obsahuje druhů rostlin. Charakteristickým znakem čeledi jsou pravidelní květy s volnoplátečným kalichem. (9) POPIS: Jedná se o trnitý keř, dorůstající do výšky aţ 3 metry Obrázek 15 Růže šípková s kaţdoročními prutovitými výhonky. Listy jsou lichozpeřené, palistnaté a sloţené z vejčitých ostře pilovitých lístků. Květy jsou růţové nebo bílé barvy, mají baňkovitou číšku s pěti kališními ušty, s nimiţ se střídá pět dvoulaločných lehce opadavých korunních plátů. Plodem je nepravý plod vejčitého tvaru zvaný šípek. (5) DOBA KVĚTU: Růţe šípková kvete v období června aţ července. (5) VÝSKYT: Růţe šípková je rozšířená po celé Evropě. U nás se vyskytuje především na slunných stráních a mezích. (5) DROGA: Drogu růţe šípkové tvoří plod - Fructus cynosbati a plod bez semen - Fructus cynosbati sine semine. Nejvhodnější doba sběru šípkových plodů je v období září nebo počátkem října za suchého a slunečného počasí. Po sběru se provádí sušení v tenkých vrstvách umělým teplem za rychlého odvádění par, teplota v sušárně nesmí přesahovat 80 C. (5) OBSAHOVÉ LÁTKY: Růţe šípková je bohatým zdrojem kyseliny askorbové neboli vitamínu C. Nejvíce vitamínu C obsahuje usušený plod (10 20 %). Plod dále obsahuje karoteny, vitamín B (2 2,7 %), kyselinu citronovou, kyselinu jablečnou, třísloviny a mnoho slizovitých látek. (5) POUŢITÍ: Droga růţe šípkové se díky svému vysokému obsahu vitamínu C nejčastěji vyuţívá jako prostředek pro posílení imunitního systému v období chřipek a nachlazení. Dále se vyuţívá při zánětech horních i dolních močových cest. Čaj připravovaný z jadérek šípku se uţívá jako diuretikum. (5) 39

40 II. PRAKTICKÁ ČÁST 40

41 7 Dotazníkové šetření Dotazníkové šetření jsem zaměřila na uţívání bylinných čajů s účinkem na močové cesty. 7.1 Cíl průzkumu Cílem průzkumu bylo zjistit, do jaké míry jsou pacienti v České republice informováni o moţnostech léčby onemocnění močových cest právě léčivými rostlinami a zda tuto formu léčby vyuţívají. Výsledky dotazníkového šetření jsou prezentovány ve formě grafů. 7.2 Hypotézy Hypotéza 1: Předpokládám, ţe onemocněním močových cest trpí více ţeny neţ muţi. Hypotéza 2: Předpokládám, ţe většina pacientů s onemocněním močových cest volí léčbu volně prodejným léčivým přípravkem. Hypotéza 3: Předpokládám, ţe většina pacientů s onemocněním močových cest pouţívá čaj při akutních potíţích jako doplňkovou léčbu. Hypotéza 4: Předpokládám, ţe muţi volí terapii onemocnění močových cest jiným léčivým přípravkem. Hypotéza 5: Předpokládám, ţe ţeny volí terapii onemocnění močových cest léčivým čajem. Hypotéza 6: Předpokládám, ţe většina pacientů se o moţnostech léčby čajovou směsí dozvěděla v lékárně. 41

42 7.3 Průzkumný vzorek Průzkumný vzorek k mému dotazníku tvořili muţi i ţeny ve věku od 15 let. Dotazníku se zúčastnilo celkem 233 respondentů, z toho bylo 139 ţen a 94 muţů. Na otázku 1, 2, 3 odpověděli všichni dotazovaní. Na otázky číslo 4, 5, 6, 7 odpověděla pouze část respondentů jen ti, kteří onemocněním močových cest alespoň jednou trpěli. 7.4 Metoda výzkumu K získání informací jsem pouţila dotazník, který byl anonymní a obsahoval 7 otázek. 7.5 Charakteristika vlastního výzkumu Ke svému výzkumu jsem vyuţila internetové stránky, k vlastní realizaci sluţbu Výzkum probíhal od do

43 7.6 Znázornění výsledků dotazníku Otázka číslo 1: Zastoupení pohlaví. Tabulka 1 Zastoupené pohlaví Pohlaví počet (%) Muţ 94 40,3 Ţena ,7 Graf 1 Zastoupení pohlaví Komentář: Při šetření bylo dotazováno 233 respondentů, z toho podíl ţen činí 60 % (celkem 139) a podíl muţů je 40 % (celkem 94). 43

44 Otázka číslo 2: Věkové rozmezí. Tabulka 2 Věkové rozmezí Věk Celkem Muži Ženy počet (%) počet (%) počet (%) ,7 7 3, , , ,9 12 5, a více 12 5,2 4 1,7 8 3 Graf 2 Zastoupení podle věku - všichni respondenti 44

45 Graf 3 Zastoupení podle věku - muži Graf 4 Zastoupení podle věku - ženy Komentář: Největší podíl všech dotazovaných osob je ve věkovém rozmezí let, který představuje 71 %. V případě muţů je v této věkové kategorii tento podíl o něco vyšší (76 %) neţ u ţen (68 %). Nejméně jsou shodně zastoupeny věkové třídy let a 60 a více let (5 %). 45

46 Otázka číslo 3: Měl/a jste někdy potíže s močovými cestami? Tabulka 3 Měl/a jste někdy potíže s močovými cestami? Měl/a jste někdy potíže s močovými Celkem Muži Ženy cestami? počet (%) počet (%) počet (%) Jednou 36 15,5 6 2, Dvakrát a více 64 27,5 12 5, Často (několikrát do roka) 12 5,2 2 0, Mám stále potíţe s močovými cestami 7 3,0 2 0,9 5 2 Nikdy , , Graf 5 Měl/a jste někdy potíže s močovými cestami - všichni respondenti Závěr: Přibliţně polovina všech dotazovaných respondentů odpověděla, ţe měla v minulosti potíţe s močovými cestami, více neţ třetina trpěla onemocněním močových cest dokonce opakovaně. 46

47 Graf 6 Měl jste někdy potíže s močovými cestami - muži Graf 7 Měla jste někdy potíže s močovými cestami ženy Závěr: Z předešlých grafů 6 a 7 vyplývá, ţe onemocněním močových cest trpí mnohem více ţeny neţ muţi. Zatímco z dotazovaných muţů uvedlo potíţe s onemocněním močových cest 23 %, u ţen se prokázal výskyt tohoto onemocnění u 70 % z nich. Necelá polovina (48 %) uvedla, ţe tímto onemocněním trpí opakovaně. 47

48 Otázka číslo 4: Léčbu potíží s močovými cestami jste volil/a. Tabulka 4 Léčbu potíží s močovými cestami jste volil/a Léčbu potíží s močovými cestami jste Celkem Muži Ženy volil/a: počet (%) počet (%) počet (%) Návštěvou lékaře a následně léčbou léčivým přípravkem na lékařský předpis 64 53,8 8 36, Volně prodejným léčivým přípravkem 20 16,8 3 13, Léčivým čajem nebo čajovou směsí 35 29, , Graf 8 Léčbu potíží s močovými cestami jste volil/a - všichni respondenti Závěr: Jako léčbu potíţí s močovými cestami respondenti nejčastěji volili návštěvou lékaře a následnou léčbu léčivým přípravkem na lékařský předpis. Léčivý čaj je upřednostňován před jiným volně prodejným léčivým přípravkem. 48

49 Graf 9 Léčbu potíží s močovými cestami jste volil - muži Graf 10 Léčbu potíží s močovými cestami jste volila ženy Závěr: Z grafů 9 a 10 je zřejmý rozdílný přístup muţů a ţen k léčbě onemocnění močových cest. Muţi volí převáţně léčbu pomocí léčivých čajů (50 %), kdeţto ţeny s těmito obtíţemi dochází přímo k lékaři (58 %). Léčivé čaje volilo 25 % ţen, coţ je více neţ volba volně prodejného léčivého přípravku (17 %). 49

50 Otázka číslo 5: Používáte léčivé čaje a léčivé čajové směsi s účinkem na močové cesty? Tabulka 5 Používáte léčivé čaje a léčivé čajové směsi s účinkem na močové cesty? Používáte léčivé čaje a léčivé čajové Celkem Muži Ženy směsi s účinkem na močové cesty? počet (%) počet (%) počet (%) Pravidelně jako prevenci 8 6,7 1 4,3 7 7 Jen při obtíţích s močovými cestami 55 46, , Vůbec 25 21,0 5 21, Graf 11 Používáte léčivé čaje a léčivé směsi - všichni respondenti Závěr: Přibliţně pětina dotazovaných uvedla, ţe čajové směsi nepouţívá vůbec. Z těch, kteří čajové směsi vyuţívají, většina uvedla, ţe tyto čaje vyuţívá pouze při obtíţích s močovými cestami. 50

51 Graf 12 Používáte léčivé čaje a léčivé čajové směsi - muži Graf 13 Používáte léčivé čaje a léčivé čajové směsi ženy Závěr: Grafy 12 a 13 prezentují, ţe mezi muţi a ţenami není rozdíl v četnosti uţívání léčivých čajů a léčivých čajových směsí s účinkem na močové cesty. Zástupci obou pohlaví téměř shodně uvedli, ţe tyto léčivé čaje uţívají pouze při obtíţích s močovými cestami. 51

52 Otázka číslo 6: Používáte raději. Tabulka 6 Používáte raději Používáte raději: Celkem Muži Ženy počet (%) počet (%) počet (%) Monokomponentní léčivé čaje (jedna bylina) 11 9,6 1 5, Polykomponentí léčivé čaje (léčivá čajová směs) 63 55, , Střídám monokomponentní čaje s polykomponentními 23 20,2 4 20, Jiné léčivé přípravky 17 14,9 3 15, Graf 14 Používáte raději - všichni respondenti Závěr: Více neţ polovina dotazovaných (55 %) pouţívá raději léčivé čajové směsi neţ čaje připravované z jedné byliny. Pětina respondentů monokomponentní a polykomponentní čaje střídá. 52

53 Graf 15 Používáte raději - muži Graf 16 Používáte raději ženy Závěr: Grafy 15 a 16 ukazují minimální rozdíl mezi muţi a ţenami v uţívání monokomponentního léčivého čaje nebo léčivých čajových směsí s účinkem na močové cesty. Zástupci obou pohlaví podobně uvedli, ţe upřednostňují vícesloţkové léčivé čaje před jednosloţkovými, případně střídají léčivé čaje s léčivými čajovými směsmi. 53

54 Otázka číslo 7: Odkud jste se o léčivých čajích a léčivých čajových směsích s účinkem na močové cesty dozvěděl/a? Tabulka 7 Odkud jste se o léčivých čajích a léčivých čajových směsích s účinkem na močové cesty dozvěděl/a? Odkud jste se o léčivých čajích a léčivých čajových směsích s účinkem na Celkem Muži Ženy močové cesty dozvěděl/a? počet (%) počet (%) počet (%) Lékárna 49 43,0 7 33, Média (televize, noviny, časopisy) 21 18,4 5 23, Od známých 44 38,6 9 42, Graf 17 Odkud jste se o léčivých čajích a léčivých čajových směsi dozvěděl/a - všichni respondenti Závěr: O léčivých čajích a čajových směsích s účinkem na močové cesty se dotazovaní nejčastěji dozvěděli v lékárně (43 %) nebo od známých (39 %). Nejmenší vliv na povědomí o léčivých čajích s účinky na močové cesty mají média (18 %). 54

55 Graf 18 Odkud jste se o léčivých čajích a léčivých čajových směsích dozvěděl muži Graf 19 Odkud jste se o léčivých čajích a léčivých čajových směsích dozvěděla ženy Závěr: Nejvíce z dotazovaných muţů získalo informace o léčivých čajích a léčivých čajových směsích s účinkem na močové cesty od známých (43 %), kdeţto ţeny se o těchto čajích častěji dozvěděly v lékárně (45 %). 55