Urologické čajové směsi. Absolventská práce

Transkript

1 Urologické čajové směsi Absolventská práce Hana Endlová Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola Praha 1, Alšovo nábřeží 6 Studijní obor: Diplomovaný farmaceutický asistent Vedoucí práce: Mgr. Žaneta Tomčalová Datum odevzdání práce: Datum obhajoby: červen 2018 Praha 2018

2 Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracoval a samostatně a všechny použité prameny jsem uvedl a podle platného autorského zákona v seznamu použité literatury a zdrojů informací. Praha 23. dubna 2018 Podpis

3 Děkuji Mgr. Žanetě Tomčalové za odborné vedení absolventské práce. Dále děkuji mé rodině a příteli za podporu při psaní mé práce a za jejich trpělivost.

4 Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována v knihovně Vyšší odborné školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeží 6. Podpis

5 ABSTRAKT ENDLOVÁ, Hana. Urologické čajové směsi. Praha, Absolventská práce. VOŠZ a SZŠ Praha 1. Vedoucí absolventské práce Mgr. Žaneta Tomčalová, 73 stran. Cílem této absolventské práce je shrnout důležité informace a poznatky o sběru léčivých rostlin a jejich drog, dále o přípravě čajových směsí v lékárně a jejich výrobě ve farmaceutickém průmyslu. V úvodu práce se zabývám stručným popisem močového ústrojí, jednotlivých orgánů a jejich funkcemi. Dále uvádím různá infekční onemocnění, která postihují urologický trakt. Nedílnou součástí mé práce je výčet léčivých rostlin, které se využívají k léčbě problémů spojených s močovým ústrojím. Zabývám se jejich obsahovými látkami, možnými žádoucími i nežádoucími účinky, mechanismem působení jednotlivých obsahových látek na urologický trakt a dalším možným využitím. V závěru teoretické části jsou zmíněny jednotlivé kapitoly pojednávající o urologických čajových směsích, které jsou uvedeny v lékopisu, příklady urologických čajových směsí, které jsou složeny na základě poznatků lidového léčitelství a vybrané urologické čajové směsi hromadně vyráběné různými farmaceutickými firmami. Praktickou část mé práce tvoří průzkum, který jsem prováděla metodou ochutnávání jednotlivých vzorků hromadně vyráběných urologických čajových směsí. Jednotlivé vzorky jsem podávala zúčastněným respondentům, kdy cílem průzkumu bylo zjistit, jaký urologický čaj by zúčastnění respondenti doporučili na základě svých smyslů v lékárně, pokud by se nacházeli v roli diplomovaného farmaceutického asistenta. Jednotlivé výsledky ochutnávek čajových směsí uvádím v tabulkách na konci práce. Je zde uveden vzorek urologické čajové směsi, který byl zvolen oslovenými respondenty jako nejvhodnější a nejlepší pro léčbu infekce močových cest a problému spojených s urologickým traktem. Klíčová slova: čaj, čajová směs, infekce močových cest, ledvina, droga, obsahová látka, diuretikum, lékopis

6 ABSTRACT ENDLOVÁ, Hana. Urological Tea Mixtures. Prague VOŠZ a SZŠ Praha 1. Thesis Tutor: Mgr. Žaneta Tomčalová, 73 pages. The goal of this thesis is to summarize precious information and knowledge about collection of medicinal plants and their medicinal effects, preparation of tea mixtures and their production in pharmaceutical industry. At the beginning of my thesis I deal with a brief description of the urinary tract and the functions of each organ. Furthermore, I introduce various diseases of the urinary tract. The important part of my thesis is about lists of medicinal plants used to treat problems associated with the urinary tracts. The next part is about active ingredients of drugs and their possible adverse and desirable effects, mechanism of action and other possible uses. In conclusion of the theoretical part I mention the chapters dealing with urological tea mixtures listed in the Czech Pharmacopoeia, e.g. some pharmaceutical companies produce urological tea mixtures in large number and the next chapter contains urological tea mixtures based on folk knowledge of medicinal plants. The practical part of my thesis is composed of survey by means of using the method of tasting each sample of urological tea mixtures. I offered the respondents with various types of tea to obtain the information and to find out which one of the teas a pharmacy technician could recommend to customers in pharmacy. The outcome of the tasting method referred to the chart at the end of my thesis. Here is also a sample of urological tea mixtures which the respondents chose as the best for treatment of urinary tract infection and the problems connected with the urological tract. Key words: Tea, Tea Mixture, Urinary Tract Infection, Kidney, Drug, Active Substance, Diuretic, Pharmacopoeia

7 Obsah Úvod Vymezení základních pojmů Vznik čajových směsí Sběr a sušení léčivých rostlin Příprava čajových směsí v lékárnách Výroba čajových směsí ve farmaceutickém průmyslu Vylučovací ústrojí Anatomie ledvin Funkce ledvin Vývodné cesty močové Příklady zánětlivých onemocnění urologického traktu způsobené infekcemi, které lze léčit urologickými čajovými směsmi Infekce močových cest Uretritida Uroinfekce v těhotenství a při kojení Léčivé rostliny používané do urologických čajových směsích Medvědice lékařská Arctostaphylos uva-ursi (L.) Brusinka obecná Rhodococcus vitis ideae (L.) Bez černý Sambucus nigra (L.) Přeslička rolní Equisetum arvense (L.) Bříza bělokorá Betula pendula Zlatobýl obecný Solidago virgaurea (L.) Růže šípková Rosa canina (L.)... 30

8 5.8 Jehlice trnitá Ononis spinosa (L.) Truskavec (Rdesno) ptačí Polygonum aviculare (L.) Petržel obecná Petroselinum crispum Vřes obecný Calluna vulgaris (L.) Máta peprná Mentha piperita (L.) Kopřiva dvoudomá Urtica dioica (L.) Průtržník lysý Herniaria glabra (L.) Ibišek rozella Hibiscus sabdariffa (L.) Oficinální diuretické a urologické čajové směsi Příklady neoficinálních urologických a diuretických čajových směsí Hromadně vyráběné urologické a diuretické čajové směsi Ochutnávka urologických čajových směsí Úvod Cíl Metodika průzkumu Vyhodnocení Závěr Seznam použité literatury a zdroj informací Seznam zkratek Seznam tabulek Seznam grafů Seznam obrázků... 72

9 Příloha A průzkum k ochutnávce čajových směsí... 73

10 Úvod V současné době jsou infekce močových cest velmi aktuálním a probíraným tématem. Zmiňované onemocnění postihuje nejen ženy, ale i muže. Infekce močových cest může postihnout člověka jako akutní problém, později však může přejít až v chronickou chorobu. Léčí se zejména fytoterapií, pomocí bylinných čajových směsí a doplňků stravy, které jsou primárně určeny k prevenci, ale i k samotné léčbě onemocnění. Při velmi těžkých zánětech se však musí léčit pomocí antibiotik. K napsání této práce mě inspirovala moje vlastní opakovaná zkušenost s infekcí močových cest. Onemocnění jsem vždy léčila právě urologickými čajovými směsmi a pokaždé léčba dopadla úspěšně. Dnes používám urologické čajové směsi jako prevenci nebo při vyskytnutí prvních příznaků tohoto infekčního onemocnění. Přestože studuji obor diplomovaný farmaceutický asistent a zabývám se naukou jak o fytoterapii, tak i o chemických léčivech, dávám přednost raději přírodním látkám a léčivým rostlinám. Pokud je však léčba fytoterapií neúspěšná, jsem nucena onemocnění léčit pomocí chemických léčivých látek. Ve své práci se budu zajímat převážně o výrobu čajových směsí a dále se chci dozvědět více informací o problematice infekce močových cest. Zjistit jaké bakterie toto onemocnění způsobují a jakým způsobem močové ústrojí napadají. Velkou část své práce budu věnovat jednotlivým poznatkům a účinkům jednotlivých léčivých rostlin, jejich obsahovým látkám, jakým příznivým mechanismem působí na sliznici močových cest, s čím by se dané rostliny neměly užívat, popřípadě jejich další možné využití. Seznámím čtenáře s jednotlivými urologickými či diuretickými čajovými směsmi, které jsou uvedeny ve farmaceutických dílech závazných pro Českou republiku a s hromadně vyráběnými urologickými čajovými směsmi, kterými se zabývají různé farmaceutické firmy. Měla jsem možnost nahlédnout do literatury, kde jsem nalezla urologické čajové směsi, složené z poznatků lidového léčitelství, určené k léčbě problémů spojených právě s vylučovacím systémem. V praktické části mé práce, se zabývám otázkou, jaký urologický čaj by doporučila veřejnost v lékárně. Ke zjištění tohoto faktu využívám metodu ochutnávky jednotlivých urologických čajových směsí, které podávám jednotlivým respondentům, kteří na základě svých vlastních smyslů uvádějí důvody, proč by konkrétní čaj doporučili. 10

11 1 Vymezení základních pojmů Čaj Čaj je nápoj, který se připravuje nejčastěji louhováním listů čajovníku v horké vodě. Připravuje-li se z jedné samostatné rostliny nebo její části, nazývá se pojmem čaj. Pokud se připravuje z více rostlin, jejich směsi, popřípadě z jejich částí, hovoří se o čajové směsi. Čaj může obsahovat léčivé rostliny, jejich drogy jako jsou např. listy, kůra, plod či květ, ale také plody ovoce. Čajová směs Čajová směs je směsice rostlinných drog rozdrcených na předepsaný stupeň dle platného předpisu. Někdy může obsahovat i tuhé léčivé látky. Slouží nejčastěji k přípravě vodných nálevů nebo odvarů (dle ČsL4). Droga Droga je upravená či neupravená, usušená nebo jiným technologickým postupem připravená část rostliny, kterou lze použít pro přípravu čaje, nebo čajové směsi. Uvádí se pod latinským názvem, který se skládá z části a názvu rostliny. Drogy některých léčivých rostlin jsou uvedeny v Českém lékopisu nebo Farmaceutickém kodexu. Léčivá rostlina Léčivou rostlinu můžeme vyjádřit jinými slovy jako matečnou rostlinu, ze které se různými technologickými postupy získávají drogy, které se dále různými metodami upravují tak, aby byly vhodné pro přípravu nejen čajových směsí, ale i např. extraktů, tinktur a různých léčivých přípravků či doplňků stravy. Léčivo Léčivem se rozumí léčivá látka, nebo směs léčivých látek či léčivý přípravek, který je určen k podání lidem či zvířatům. 11

12 Léčivá látka Léčivou látkou je látka nebo směs látek, které jsou součástí léčivého přípravku. Daný léčivý přípravek vyvolá účinek, a to zejména imunologický, farmakologický nebo může ovlivnit metabolismus. Léčivá látka může být lidského, rostlinného, živočišného či chemického původu. [22] Čeleď Čeleď lze definovat jako základní taxonomickou kategorií hierarchické klasifikace rostlin a organismů, která je dále tvořená příbuznými rody a seskupuje se do řádů. Slouží k přesnému zařazení rostlin či organismů. Obsahová látka Obsahová látka je jedna nebo více léčivých či neléčivých látek, které jsou obsaženy v drogách léčivých rostlin. Jestliže je léčivá obsahová látka podávána v dávkách terapeutických, může mít příznivý nebo dokonce léčebný účinek na organismus. Pokud jsou léčivé či neléčivé obsahové látky podávány v dávkách, které překračují dávku terapeutickou, může dojít k vážnému vratnému i nevratnému poškození organismu a může nastat i smrt. Mechanismus účinku léčiva Mechanismus účinku léčiva je dán různými změnami fyziologických a biochemických funkcí organismu. Dané účinky léčivých látek mohou být podmíněny specifickými interakcemi látek s biologickými systémy anebo naopak typy látek, které nezávisejí na funkcích organismu. Proto se dělí mechanismus účinku na specifický a nespecifický. Specifický mechanismus účinku Specifický mechanismus účinku nebo také specifické působení znamená, že účinek léčiv spočívá v interakci s biologickým systémem, dále pak interakcí s daným receptorem nebo jemu odpovídající strukturou. Tím, že látka působí na daný receptor, je její působení specifické. Receptor je bílkovina, která zprostředkovává efekt (účinek), po navázání určité látky na povrch určitého receptoru. 12

13 Nespecifický mechanismus účinku Nespecifickým mechanismem účinku se označuje působení látek na základě jejich fyzikálněchemických vlastností. Oproti specifickému mechanismu účinku je třeba vyšší koncentrace látek. Indikace Indikace je označení pro důvod či soubor okolností, které vyžadují určitý diagnostický a dále léčebný postup. Kontraindikace Kontraindikace je absolutní rozhodnutí, kdy léčivo nesmí být nikdy podáno a relativní rozhodnutí, kdy léčivo může být podáno za určitých okolností. Lékové interakce Léková interakce je současné působení a ovlivňování dvou nebo více látek v jednom organismu, důsledkem čehož dochází ke změně účinku jedné nebo druhé látky. Nežádoucí účinek Nežádoucím účinkem léčiva je nepříznivá a nezamýšlená odezva organismu na daný léčivý přípravek. Zvláštní pozornost se věnuje zejména závažným nežádoucím účinkům a neočekávaným nežádoucím účinkům. Podezření na jejich výskyt je nutné hlásit na Státní ústav pro kontrolu léčiv. Závažný nežádoucí účinek Je to stav, který může vyžadovat hospitalizaci, nebo prodloužení hospitalizace, může vážně poškodit zdraví nebo ohrozit život pacienta, může způsobit až smrt. Dále se může projevit vrozená vada či anomálie u potomstva. Neočekávaný nežádoucí účinek Neočekávaný nežádoucí účinek vyvolává stavy ohrožující léčbu samotnou a zejména pak zdraví nebo život pacienta. Jedná se o takový nežádoucí účinek, který i přes veškeré dostupné 13

14 informace o léčivu nelze očekávat. Důsledky neočekávaných nežádoucích účinků jsou v rozporu se všemi známými údaji uvedenými v souhrnu údajů o léčivém přípravku. [29] Oficinální a neoficinální léčivo Léčivo, které je uvedené v lékopisu je oficinálním léčivem, oproti tomu neoficinální léčivo v lékopisu nenalezneme. Nemoc, onemocnění Choroba či onemocnění je patologický stav těla nebo mysli, který je projevem změny funkcí buněk nebo důsledkem morfologického poškození těchto buněk, tkání a orgánů. Lékopis Lékopis je základní farmaceutické dílo normativního charakteru, které přispívá k zajištění bezpečných, účinných a jakostních léčiv. Za správnost textů lékopisu odpovídá Lékopisná komise Ministerstva zdravotnictví České republiky, která spolupracuje s Evropskou lékopisnou komisí, jejímž členem je Česká republika od roku

15 2 Vznik čajových směsí 2.1 Sběr a sušení léčivých rostlin Každá část rostliny se sbírá v jiném ročním období a za různého počasí. Kořeny se sbírají na podzim nebo počátkem jara. Listy se sbírají v době, kdy jsou rostliny v plném rozkvětu, mohou i po odkvětu, záleží na druhu rostliny. Při sběru listů by se mělo dávat pozor, aby nedošlo k jejich poškození, došlo by totiž k jejich znehodnocení. Natě se sbírají v plném rozkvětu tak jako listy. Doporučuje se, aby nať měla na sobě několik vyvinutých lístků. Květy se sbírají v době kvetení, sbírají se buď celé, nebo části či jejich soukvětí. Při sběru se musí zachovat vzhled i barva. Plody a semena se sbírají pouze v době, kdy dosáhnou úplné zralosti. Aby se dosáhlo největšího obsahu účinných látek, musí se plody a semena sbírat v poledne. Sbírají se pouze zdravá, vyvinutá, čistá a neporušená. Sběr léčivých rostlin probíhá ručně nebo pomocí mechanizace (sklízecí stroje, nakladače, žací stroje a kombajny). 15 [25] [26] Následující činností je proces sušení, což je nejjednodušší způsob konzervace. Cílem sušení je zachování léčivých látek v takové kvalitě jako v rostlině živé. Správné sušení rostliny se vypracovává na základě chemické analýzy dané rostliny a zkušenosti se sušením. Prostory, kde se rostliny suší, musí být snadno větratelné, suché, čisté a je zde nutná ochrana před škůdci. Při sušení jsou nevhodné velmi vysoké teploty, protože by došlo k denaturaci nebo rozkladu obsahových látek. Naopak při velmi nízkých teplotách trvá sušení velmi dlouho. Proto se sušení provádí za nepřítomnosti slunečního světla a v proudu teplého vzduchu. Ideální teplota pro sušení se pohybuje v rozmezí C. Přístroje pro sušení se nazývají sušárny. Existují dva druhy sušáren, a to s umělým teplem nebo s teplem přirozeným. Dále se sušárny rozdělují na roštové, pásové, zásobníkové a kondenzované. Je velmi důležité před sušením odstranit z rostliny nečistoty, protože by došlo ke snížení kvality rostliny. Jednotlivé části rostliny mají odlišný způsob sušení. Kořeny se suší jak teplem umělým, tak i teplem přirozeným. Doba sušení trvá i několik týdnů s ohledem na jejich stavbu a strukturu. Sušení listů probíhá bez slunečního záření a jsou rozložené ve slabé vrstvě. Suší se ve velmi krátkém čase, aby se nezapařily. Natě se při sušení buď zavěsí, a nebo se suší ve volných svazcích. Květy se suší rozložené ve slabé vrstvě při umělém světle nebo úplně bez přístupu světla. Květy, které jsou usušené správným postupem, si zachovávají původní barvu i vůni. Semena i plody se suší ve slabé vrstvě. [27] [28]

16 2.2 Příprava čajových směsí v lékárnách Příprava čajových směsí se uskutečňovala především v lékárně. Tato metoda byla postupem času nahrazována výrobou hromadně vyráběných čajových směsí jednotlivými farmaceutickými firmami, které se přímo specializují na zpracování čajových směsí. Jelikož se v některých lékárnách ještě příprava čajových směsí stále provádí, zmiňuji se v mé práci také o této metodě a v malém měřítku nastíním, jak tato příprava čajových směsí probíhá. Čajová směs se skládá z jedné a nebo z několika základních hlavních drog. Mezi hlavní drogy patří ty, co mají léčebný účinek remedium cardinale. Pomocným a podporujícím látkám říkáme remedium adjuvans zesilují účinek léčiva. Drogy, které zlepšují chuť, vůni nebo vzhled jsou chuťová nebo čichová korigencia remedium corrigens. Drogy v čajové směsi mohou být předepsány ve stejných částech (dílech) ana partes aequales (aa), ale většinou bývá droga se silnějším účinkem předepsána v menším množství než ostatní drogy. Postup přípravy čajových směsí Dnes si lékárny mohou objednat u jednotlivých dodavatelů drogy rostlin, které jsou už v sušeném stavu a upravené vhodnými technologickými způsoby. Abychom upravené jednotlivé drogy mohli dále zpracovávat, musíme je pomocí těrky rozdrtit na určitý stupeň předepsanými síty dle lékopisu. Dále provádíme smíchání rozdrcených nebo nerozdrcených drog na předepsaný stupeň velikosti částic. Drogy se míchají postupně závisle na pořadí podle hmotnosti jednotlivých složek. Začíná se s drogami, které jsou zastoupeny v největším množství a pokračuje se drogami, které mají vždy menší množství než předchozí složky. Nakonec se přidávají plody a semena z důvodu gravitačního spádu. Jestliže je v čajové směsi předepsané rozpustné léčivo, připraví se z něj vodný roztok, provlhčí se jím drogy, kterými roztok dobře proniká a kterým rozpouštědlo nezpůsobí příliš veliké změny. Provlhčené drogy se ihned suší v sušárně při teplotě 40 C v tenké vrstvě a po jejich usušení je lze smíchat s ostatními složkami čajové směsi. Čajové směsi čerstvě připravené se nikdy nesmí smísit se zbytkem staré zásoby. Drogy příslušných rostlin se mísí v porcelánových třenkách s drsným dnem, nebo na archu čistého papíru se mohou promíchávat lékárenskou kartou. 16

17 Podle lékopisu je uvedeno dávkování čajových směsí čajovou lžičkou nebo polévkovou lžící. Pokud není uvedeno jinak, čajová směs obsahující především listy a květy se podává jednou polévkovou lžící (3 g). Jestliže čajová směs obsahuje tvrdé drogy jako např. kůry, oddenky, kořeny nebo dřeva, udává se jedna čajová lžička (1,5 g) do šálku vroucí vody (200 ml). Čaje uchováváme v uzavřených obalech, na suchých místech, které jsou chráněny před světlem. Vydávají se v papírových sáčcích nebo v kartónových obalech. Před vydáváním je musíme vždy promísit. Důležité je upozornit uživatele čaje, že výluhy z čajových směsí se mají podávat vždy čerstvé, připravené bezprostředně před použitím. [1] 2.3 Výroba čajových směsí ve farmaceutickém průmyslu V současné době se čajové směsi častěji vyrábí ve farmaceutických velkoprovozech, které se přímo zabývají technologií výroby čajových směsí. Každá z těchto farmaceutických firem má své know-how. To znamená, že každá firma má své výrobní tajemství při výrobě jednotlivých čajových směsí. Proto ve své práci uvedu výrobu čajových směsí spíše obecněji. Postup výroby čajových směsí Většina farmaceutických firem si léčivé rostliny nechává dovézt z ciziny už v usušeném stavu. Mezi dovozce léčivých rostlin patří především Německo, Polsko, Slovensko a Kanada. Při výrobě čajových směsí se dovezené usušené rostliny musí nejprve zpracovat. To se provádí rozřezáním rostlin na doporučenou velikost částic, která je uvedena v lékopisu. Zařízením pro rozřezání rostlin jsou řezačky podobné gilotině, které řezaný materiál stlačí v korytě daného stroje a posunou k řezacímu zařízení. Usušené listy by se měly před řezáním provlhčit, protože by se mohly při řezání drolit a tím by došlo ke ztrátě jejich hodnoty. Dalším postupem je tzv. homogenizace, kdy dochází ke smíchání jednotlivých nařezaných či rozdrcených částí různých léčivých rostlin a vytvoří se čajová směs určená k dané léčbě na základě použitých léčivých rostlin. [28] Farmaceutické firmy vyrábějí čajové směsi sypané nebo v podobě nálevových sáčků. Sypané čajové směsi nejsou zpravidla drcené. V některých sypaných čajových směsích najdeme i usušené celé plody, květy nebo semena. Proto jsou sypané čajové směsi mnohem kvalitnější, 17

18 než čajové směsi v nálevových sáčcích, ve kterých jsou části léčivých rostlin většinou rozdrcené nebo rozřezané na drobné části. Hotové čajové směsi se balí do primárního obalu, kterým je u sypaných čajových směsí buď papírový sáček nebo sáček z plastu. V případě nálevových sáčků se směsi plní do jednotlivých sáčků. Sekundárním obalem je papírová krabička či obal, která chrání čajovou směs před vlhkostí, světelným zářením, škůdci nebo mechanickým poškozením. 18

19 3 Vylučovací ústrojí Vylučovacím ústrojím člověka rozumíme soustavu orgánů, které se podílejí na odvodu odpadních látek ven z těla. Do vylučovacího ústrojí člověka se řadí ledviny a vývodné cesty močové. Toto ústrojí se podílí na udržování stálosti vnitřního prostředí. Úkolem vylučovacího ústrojí je vyloučit nepotřebné látky, které vznikají při metabolismu např. močovina a voda nebo cizorodé látky např. léčiva, těžké kovy, které by narušovaly stálost vnitřního prostředí, ven z těla. [2] [3] 3.1 Anatomie ledvin Ledvina je párová žláza typického fazolovitého tvaru, uložená v horní části beder po obou stranách páteře. Ledviny jsou obaleny tukovým vazivem stejně tak jako nadledviny, které na ně nasedají. Tukové vazivo tvoří mechanickou ochranu tohoto křehkého orgánu. Tenké vazivové pouzdro kryje povrch ledvin. Průřezem ledviny lze makroskopicky rozeznat světlejší zrnitou kůru, uvnitř tmavší žíhanou dřeň, která je upravená do několika pyramidových útvarů a ty vedou do ledvinových kalichů. [2] [3] Cévní zásobení ledvin tvoří renální tepny, které se postupně větví na drobnější větve. Do ledvin je krev přivedena krátkou a širokou tepnou ledvinovou, která se větví na přívodnou cévu a vytváří klubíčko kapilár, které je zanořené do Bowmanova pouzdra. Z glomerulu se krev odvádí odvodnou cévou ven z ledvin. Ledvinami proteče asi ml krve za minutu. [2] Ledvina se skládá z milionů stavebních a funkčních jednotek - nefronů. Nefron se skládá z glomerulu, Bowmanova váčku, proximálního tubulu, Henleovy kličky, distálního tubulu a sběracího kanálku. 19

20 3.2 Funkce ledvin Mezi funkce ledvin řadíme vylučování látek, které narušují homeostázu, syntézu hormonů a regulaci objemu extracelulární tekutiny a koncentrace iontů. Mezi regulační mechanismy moči patří glomerulární filtrace a tubulární procesy. Glomerulární filtrace probíhá tak, že z krve přitékající do ledvin se přefiltruje voda a látky s malou molekulovou hmotností do štěrbiny Bowmanova pouzdra. Bowmanův váček s glomerulem tvoří ledvinové Malpighické tělísko. Objem filtrátu primární moči je l za den. V ledvinových tubulech se filtrát upraví na definitivní moč, a to působením tubulární sekrece a resorpce. V proximálním tubulu dochází ke zpětnému vstřebávání vody, iontů sodíku, chloru, draslíku a dalších, močovin a glukózy. Jestliže hladinu cukru v krvi překročí hranici, glukózový nadbytek se objeví v definitivní moči (glykosurie). Glukóza patří mezi látky, které jsou osmoticky aktivní a proto na sebe váže vodu a zvětšuje tím objem moči (polyurie). Tyto dva stavy (glykosurie a polyurie) jsou příznaky onemocnění cukrovka (diabetes mellitus). Tekutina dále postupuje do Henleových kliček, které můžou být různě hluboko směrem dolů ve vrstvě dřeně a směrem nahoru ke kůře. Přitéká sem % tekutiny, která je vytvořena z filtrátu plazmy. Z raménka Henleovy kličky přitéká hypotonická tekutina do distálního tubulu. Mezi funkce distálního tubulu patří také sekrece draslíku a sodíku do tubulů. Tekutina putuje do sběracího kanálku, kde se vlivem antidiuretického hormonu (ADH vazopresin), který se naváže na receptory ve stěnách kanálku, zvýší průchod vody z ledvin do krve a dojde k zahušťování moči. Takto se definitivně upravují složení a objem moči. Diuréza (množství moči) je mezi ml za den. ph je lehce kyselé, zabarvení moči udává přítomnost barviva tzv. urochromu produkt bilirubinu a zápach je dán přítomností amoniaku. Moč obsahuje především anorganické látky (draslík, sodík, chloridy), obsahuje také látky organické (kreatinin, močovina, kyselina močová). Snížená tvorba definitivní moči se nazývá tzv. oligurie. Zástava tvorby moči je tzv. anurie a zvýšený objem vyloučené moči se nazývá polyurie. [2] 20

21 3.3 Vývodné cesty močové Definitivní moč vytvářející se v ledvinových kanálcích se přivádí do ledvinových kalichů. Jsou to drobné, nálevkovitě rozšířené trubičky, které se spojují v ledvinovou pánvičku. Z pánvičky vystupují močovody, které ústí do močového měchýře. Močovody jsou tenké trubičky, dlouhé asi cm, které vedou do pánve a šikmo prostupují stěnou močového měchýře. Močový měchýř je svalový orgán, který je dutý a tvarovatelný dle objemu moči. U obou pohlaví je uložen za stydkou sponou. Zde se skladuje moč a celková kapacita močového měchýře je kolem 500 ml. Za normálních podmínek může dosáhnout až 700 ml, ale většinou nepřesahuje objem moči 500 ml. Kolem 150 ml se dostavuje nutkání na moč. Močový měchýř se vyprazdňuje při objemu kolem ml. Močová trubice je menší část dna močového měchýře a nachází se zde vnitřní svěrač močové trubice. Naopak zevní svěrač močové trubice je vytvořený v místě, kde močová trubice prochází pánevním dnem. Močová trubice je u obou pohlaví rozdílně dlouhá. U mužů močová trubice dosahuje délky až 20 cm. U žen je výrazně kratší, kdy délka nepřesahuje 3-4 cm. Díky výrazně kratší močové trubici tak mají ženy větší sklony k infekčním onemocněním močového měchýře. [2] [3] 21

22 4 Příklady zánětlivých onemocnění urologického traktu způsobené infekcemi, které lze léčit urologickými čajovými směsmi Zánětlivá onemocnění urologického traktu jsou způsobená různými grampozitivními i gramnegativními bakteriemi. Akutní záněty močových cest se mohou léčit jednotlivými urologickými čajovými směsmi, které díky svému diuretickému účinku proplachují močové cesty a tím redukují počet bakterií. Urologické čajové směsi se mohou použít i k prevenci jednotlivých zánětlivých onemocnění močových cest. Mezi nejčastější a nejvíce probíraná zánětlivá onemocnění vylučovacího ústrojí patří infekce močových cest, uretritida a uroinfekce u těhotných žen. 4.1 Infekce močových cest Infekce močových cest jsou způsobené patogenními mikroorganismy nacházející se v moči, či ve tkáních urologického traktu. Mezi hlavní klinické příznaky patří pálení, svědění, bolest při močení a přítomnost leukocytů v moči. Infekce močových cest rozdělujeme na specifické a nespecifické. Specifickými infekcemi močových cest se vyznačují takové infekce, které jsou způsobené původcem rodu Mycobacterium. Vyskytuje se především u toxikomanů a bezdomovců. V případě tohoto onemocnění by se měla vyhledat odborná lékařská pomoc. Nespecifické infekce močových cest jsou vyvolány především gramnegativními bakteriemi a jsou daleko častější než specifické infekce močových cest. Uroinfekce se dále rozdělují na nekomplikovanou (primární) formu a komplikovanou (sekundární) formu. Mezi ochranné faktory nekomplikovaných forem uroinfekce se řadí především neporušená peristaltika vývodných cest močových, dále evakuační schopnost močového měchýře, velmi nízké ph a vyšší koncentrace urey. V tomto případě mají bakterie omezenou možnost proniknout do urologického traktu. Komplikované formy uroinfekce se vyskytují především u poruch dynamiky močových cest, při přítomnosti cizích těles v močovém měchýři, či po různých chirurgických nebo operačních výkonech. Mezi nejčastější původce infekce močových cest patří zejména Escherichia coli a to v 80 %. Uroinfekce sekundárního a recidivujícího charakteru obsahují Escherichiu coli pouze z 50 % 22

23 případů. Zbylých 50 % zahrnují bakterie např. Proteus, Enterobacter, Klebsiella, Pseudomonasa a Enterococcus. [4] [45] [46] 4.2 Uretritida Uretritida je zánětlivé onemocnění močové trubice. Toto onemocnění můžeme dělit na primární a sekundární, nebo také na infekční a neinfekční. Do nejrizikovější skupiny pro vznik uretritidy patří jedinci ve věku let. Mezi původce primární uretritidy patří zejména Chlamydia sp., Mycoplasma sp., Ureaplasma sp. Méně častý je výskyt Trichomonas vaginalis. Ke vzniku dochází nejčastěji pohlavním stykem. U sekundární uretritidy jsou původci uropatogeny a stafylokoky. Tento typ uretritidy může také vzniknout zavedením cizího tělesa např. katétr. Mezi symptomy uretritidy můžeme zahrnout dysurie, výtok z močové trubice, někdy také svědění. Uretritida může také způsobit u mužů prostatitidu, epididymitidu, nebo u obou pohlaví cystitidu. [4] 4.3 Uroinfekce v těhotenství a při kojení Při léčbě uroinfekcí u těhotné nebo kojící ženy by se mělo dbát na přínos léčby pro matku i dítě. Nejoptimálnější je léčba, která trvá co nejkratší možnou dobu. Musí se dbát na výrazné fyziologické změny uvnitř těla matky. Mezi ně patří např. zvýšený plazmatický objem až o 50 %, zvýšení celkového objemu krve o %, zvýšení objemu celkové tělesné vody o %. Průtok ledvinami stoupá o 40 % a glomerulární filtrace až o 50 %. Některé rostlinné drogy jsou u těhotné i kojící matky kontraindikovány. Např. při infekci močových cest nebo zánětu močové trubice lze těhotné či kojící matce podat urologickou čajovou směs s obsahem brusnice brusinky (Vaccinium vitis-idaea), nikdy nepodáváme čajovou směs s obsahem medvědice lékařské (Arctostaphylos uva-ursi), protože tato rostlina obsahuje arbutin, který způsobuje stahy dělohy a může mít za následek potrat. Antibakteriální léčba u těhotných by měla trvat nejdéle 7 dní. [4] [46] 23

24 5 Léčivé rostliny používané do urologických čajových směsích 5.1 Medvědice lékařská Arctostaphylos uva-ursi (L.) Popis rostliny: Medvědice se řadí do čeledi vřesovcovité (Ericaceae). Vždyzelený, někdy poléhavý a zakrslý keřík. Listy jsou opačně vejčité a na spodní straně jsou matné. Hroznovité květy v počtu tří až dvanácti. Koruna květu je bílá a peckovičky jsou červené barvy a bobulovité. Drogy: Jako droga se používá usušený list medvědice Uvae ursi folium, který se sbírá z planě rostoucích rostlin v podzimním období. Obsahové látky: Mezi nejvýznamnější obsahové látky listu medvědice lékařské patří zejména hydrochinonové glykosidy (arbutin, methylarbutin, piceosid). Arbutin je Obrázek 1 - Medvědice lékařská [30] zastoupen v droze 3-12 %, ale záleží na původu rostliny a na době sběru. Dalšími obsahovými látkami jsou ester arbutinu a kyseliny gallové, hydrolyzovatelné třísloviny 6-15 %, flavonoidy, iridoidy, triterpeny (kyselina ursolová) a fenylkarbonové kyseliny. Použití: Uvae ursi folium se používá k přípravě čaje i do léčebných přípravků proti lehkým středně těžkým i těžkým zánětlivým infekcím močovodů a močového měchýře. Je tedy součástí různých urologických a diuretických čajových směsí. Při vyšších dávkách působí antibakteriálně a proto se uvádí pod názvem desinficiens močových cest. Droga nepůsobí močopudně. MÚ: Obsahová látka arbutin se v potravě dostává až do tenkého střeva a působením β-glukozidázy se štěpí v moči na hydrochinon a glukózu. Hydrochinon se transportuje do ostatních tkání, metabolizuje se v nich a vytvořené metabolity se vyloučí močí ven z těla. Hydrochinon má při nízkých koncentrací dezinfekční a antiseptické účinky, čímž může zastavit růst bakterií a nebo je usmrtí. Při velmi vysokých koncentracích způsobuje křeče 24

25 a může poškodit játra a ledviny. Při dlouhodobém používání vysokých koncentrací hydrochinonu může působit toxicky na lidskou tkáň. [10] [24] NÚ: Při dlouhodobém užívání může nastat glykosurie a poškození jater. Pro vysoký obsah tříslovin může dojít k podráždění žaludeční sliznice a střev což vyvolá nauzeu (nevolnost) a zvracení. KI: Droga se nesmí užívat delší dobu bez porady s lékařem. Je kontraindikována těhotným a kojícím matkám a nelze tuto drogu podávat dětem do 12 let. Užívání: Tato rostlina se nesmí užívat déle než týden, nanejvýš pětkrát za rok. D: Medvědice se ve formě čaje pije během dne a 3-4 šálky s odstupem. Poznámka: Droga Uvae ursi folium je uvedena v Českém lékopisu [5] [6] 5.2 Brusinka obecná Rhodococcus vitis ideae (L.) Popis rostliny: Brusinka obecná patří stejně jako medvědice do čeledi vřesovcovité (Ericaceae). Zakrslý, někdy poléhavý, ale někdy také vystoupavý vždyzelený keřík. Oválné a kožovité zelené listy, které jsou zespoda hnědě tečkované (rozdíl od medvědice). Otevřená koruna ve tvaru zvonku, bílá až červená. Plodem jsou bobule, které jsou bílé a později zčervenají. Drogy: Usušené listy brusinky Vitis-idaeae folium, ale také plod brusinky Vitis-idaeae fructus. Listy brusinky mají na rozdíl od listů medvědice podvinutý okraj. List i plod se sbírá z planě rostoucích rostlin v podzimním období. Obrázek 2 - Brusinka obecná [31] Obsahové látky: V drogách brusinky obecné najdeme hydrochinonové a fenolové glykosidy (arbutin, hydrochinon) obsah je nižší než u medvědice. Arbutin je zastoupen v droze 3-5 %. Dále obsahuje katechinové třísloviny, acetylarbutin (pyrosid), salidrosid, flavonoidy a triterpeny. 25

26 Použití: List brusinky se používá místo medvědice lékařské na záněty močových cest a při bakteriálních infekcích močových cest, enteritis (zánět tenkého střeva), cystitis (zánět močového měchýře). Pro svůj účinek proti bakteriím se používá hlavně jako desinficiens močových cest. Plody brusinky obsahují anthokyanová barviva a prokyanidiny, které způsobují zabránění přilnutí bakterií na sliznici močových cest a střev. Ze zralých plodů brusinky se také velmi hojně využívá šťáva, která slouží jako prevence proti infekcím močových cest. V důsledku nižšího obsahu tříslovin a arbutinu je třeba podat vyšší dávku, za to chuť je ale výrazně příjemnější než u medvědice. MÚ: Spočívá v zabránění bakteriím, aby se uchytily nebo penetrovaly do buňky, ale i v zabránění zásahu do buněk i při pokročilých stádiích infekce močových cest. Obsahové látky jako katechinony i procyanidiny způsobují antioxidační ochranu. [11] I: Brusinka je první volbou pro indikaci těhotným a kojícím matkám a také malým dětem. [5] [6] 5.3 Bez černý Sambucus nigra (L.) Popis rostliny: Bez černý je zařazen do čeledi bezovité (Sambucaceae). Vysoký keř, někdy až strom. Ve větvích se nachází bílá dřeň. Listy jsou zelené, lichozpeřené, vstřícné a kopinaté. Květy jsou bílé, někdy mají až smetanovou barvu. Jsou pětičetné se žlutými prašníky. Plody jsou malé peckovičky, červené až černonachové barvy, které nazýváme bezinky. Drogy: Používá se květ, list a plod. Květ bezu černého Sambuci nigrae flos, list bezu černého Sambuci folium a plod bezu černého Sambuci fructus. V urologických čajových směsích se užívá hlavně květ bezu černého. Obrázek 3 - Bez černý [32] Obsahové látky: V květech bezu černého najdeme glykosidy (rutin, isokvercitrin, kvercitrin, hyperosid, astragalin). Dále glykosidy kyseliny ferulové a kávové, silice (0,03-0,14 %), 26

27 triterpeny a jejich kyseliny, třísloviny, slizy, steroly 1 %, šťavelan vápenatý 4-9 % a sambunigrin, což je glykosid kyseliny kyanovodíkové. V plodech se nachází flavonoidy, anthokyany (sambucin), vitamíny a ovocné kyseliny. Listy obsahují glykosidy ve velmi vysokých koncentracích. Použití: Květ bezu černého působí močopudně a diureticky. Působí také protizánětlivě, antimikrobiálně a antivirově. Sambuci flos se nachází v urologických a diuretických čajových směsích v menším zastoupení. Dále se používá při horečnatých onemocnění, nachlazení, zvyšuje vyměšování hlenu z průdušek, také jako kloktadlo a koupele. Listy se používají proti zadržování vody v těle a při revmatismu. MÚ: Není objasněn. Používá se na základě dlouhodobého používání k léčbě infekce močových cest. Užívání: Čaj se může pít několikrát denně převážně večer, po 1-2 šálcích. Jako prevence nemocí se tento čaj může popíjet 2x denně po dobu dvou týdnů. Poznámka: Sambuci nigrae flos je uvedena v Českém lékopisu [5] [6] [9] 5.4 Přeslička rolní Equisetum arvense (L.) Popis rostliny: Přeslička rolní se řadí do čeledi přesličkovité (Equisetaceae). Vytrvalá, nekvetoucí bylina. Silné zelené výhony, které jsou přeslenité, větvené a rýhované. Listy jsou srostlé v pochvu a jsou šupinaté, někdy jsou bíle orámované. Na jaře vyrůstají žlutohnědé lodyhy. Droga: Sušená sterilní nať přesličky Equiseti herba, která se sbírá v letním období. Obsahové látky: Mezi hlavní obsahové látky natě přesličky rolní patří glykosidy kampferolu, kvercetinu, isokvercetinu, luteolinu a apigeninu. Dále sem patří Obrázek 4 - Přeslička rolní [33] 27

28 flavonoidy 0,9 %, fenolické kyseliny (kyselina kávová, ferulová), kyselina křemičitá 10 %, chlorid draselný a hlinitý, vitamíny B1, B2, B6, C, E, K, fenolické látky (onitin), silice a organické kyseliny (kyselina šťavelová a jablečná). Použití: Díky svému močopudnému účinku se přeslička používá hlavně jako diuretikum. Podává se v čajových směsích při zánětlivých onemocněních močovodů, písku v ledvinách, i jako podpůrná léčba otoků. Dříve byla užívána k léčbě tuberkulózy. Zevně se používá na záněty a na nehojící se poranění. Zvyšuje krevní srážlivost, takže se používá k zástavě krvácení, např. při silné menstruaci nebo krvácení z nosu. Dále se přeslička využívá ke koupelím na omrzliny, při poruchách prokrvení, otocích a má velmi příznivý účinek na proleženiny a na revma. U této drogy byla prokázána antioxidační a hepatoprotektivní aktivita. MÚ: Způsobuje zvýšení tvorby moči čímž připívá k větší diuréze, tzn. většímu močení. Vlivem zvýšené tvorby moči, dochází k propláchnutí močového měchýře od škodlivých mikroorganismů. KI: Snížená funkce ledvin nebo srdce. Užívání: Ve formě čaje se pije 3x denně po jednom šálku. Poznámka: Equiseti herba je uvedena v Českém lékopisu [5] [6] [9] 5.5 Bříza bělokorá Betula pendula Popis rostliny: Bříza bělokorá spadá pod čeleď břízovité (Betulaceae). Opadavý strom, bílá kůra, bradavičnatá a žláznatě chlupatá, která se odlupuje v pruzích. Větve jsou převislé, listy jsou zelené, mají tvar kosočtverce a vybíhají do dlouhé špičky. Okraj listu je dvojitě pilovitý. Květy jsou nazelenalé, samčí i samičí. Samčí květy jsou jehnědy a samičí jsou kratší. Drogy: Sušené listy břízy bělokoré Betulae folium, které se sbírají na jaře. Dále březový dehet Betulae pix, Oleum 28 Obrázek 5 - Bříza bělokorá [34]

29 Rusci, který se získává destilací kůry nebo větví. Obsahové látky: Drogy břízy bělokoré obsahují zejména flavonoidy 2-3 % (avicularin), dále glykosidy (hyperosid, myricetin), glukosidy a rhamnosidy kvercetinu, saponiny, silice 0,05 %, pryskyřice, které obsahují butylester kyseliny buteloretinové. Mezi další obsahové látky patří také sesquiterpenosidy, kyselina kávová a chlorogenová. Použití: Listy břízy bělokoré mají močopudný účinek, tudíž se používají jako diuretikum a jsou součástí urologických a diuretických čajových směsí. Močopudný účinek má za následek zvýšené vylučování vody, a to bez dráždění ledvinového parenchymu. Čajové směsi nebo různé přípravky se používají k výplachům lehčích bakteriálních a zánětlivých onemocnění močovodů, dále k prevenci močových kamenů a písku. Tato droga se dá také použít při revmatických potížích. Využívá se i příznivého efektu na kožní vyrážky. MÚ: Indikace k dezinfekci močových cest byla schválena na základě zvýšení množství moči k většímu propláchnutí močového měchýře od škodlivých mikroorganismů. KI: Snížená funkce ledvin nebo srdce. Užívání: Čaj lze užívat 3-4x denně mezi jídly po jednom šálku. Doporučuje se zároveň s čajem popíjet dostatečné množství jiných tekutin. Poznámka: Droga Betulae folium je uvedena v Českém lékopise [5] [6] [7] 5.6 Zlatobýl obecný Solidago virgaurea (L.) Popis rostliny: Zlatobýl obecný nebo také celík zlatobýl patří do čeledi hvězdnicovité (Asteraceae). Vytrvalá a vysoká bylina s válcovitou hnědou lodyhou. Horní listy jsou přisedlé a užší, spodní listy jsou eliptické a mají křídlatý řapík. Květy jsou velmi aromatické, jazykovité žluté barvy a jsou uspořádané v hroznech. 29 Obrázek 6 - Zlatobýl obecný [35]

30 Drogy: Kvetoucí nať zlatobýlu obecného Solidaginis virgaureae herba. Na začátku květu se sklízí nadzemní část Virgaureae herba. Obsahové látky: Mezi obsahové látky zlatobýlu obecného se řadí flavonoidy 1,4 %, dále fenolové glykosidy (leiocarposid, virgaureosid), triterpensaponiny, esenciální oleje, katechinové třísloviny, hořčiny a inulin. Použití: Z květů zlatobýlu se podává čaj proti podráždění močového ústrojí a pomáhá při léčení zánětů močového měchýře. Má močopudné účinky. Nachází se také u něj schopnost uvolňovat křeče a tišit bolest, za což je odpovědná virgaureosid a leiocarposid. Pomáhá také při cévních chorobách, revmatismu, při zánětech v dutině ústní a nosohltanu. MÚ: Způsobuje zvýšení tvorby moči, čímž dochází k propláchnutí močového měchýře od bakteriálních infekcí a možných bakterií způsobující infekci močového měchýře a močových cest. KI: Snížená funkce ledvin nebo srdce. Užívání: Čaj lze pít 2-4x denně mezi jídly, po jednom šálku čaje. Je nutné dbát na dostatečný přísun tekutin. [6] [7] 5.7 Růže šípková Rosa canina (L.) Popis rostliny: Růže šípková je zařazena do čeledi růžovité (Rosaceae). Vysoký, šlahounovitý keř s trnitými větvemi. Listy mají pilovitý okraj a spodní strana je bez žlázek. Kališní lístky při dozrání plodu opadají. Rostlina má bílé až narůžovělé květy, které rostou v květenství nebo samostatně. Plody se dělí na pravé a nepravé. Pravým plodem jsou tvrdé nažky a nepravým plodem jsou šípky (češule). Obrázek 7 - Růže šípková [36] Drogy: Používají se šípky bez semene Cynosbati fructus sine semine, které musí být zralé, zbavené nažek a chlupů a slupky šípku Rosae pseudofructus. 30

31 Obsahové látky: Slupky šípku růže obsahují především vitamín C, pektiny, tanin, karotenoidy, třísloviny a éterické oleje. Vlastní plody (jádra) obsahují proteiny, fosfolipidy a mastné oleje. Použití: Droga má slabé močopudné účinky, a proto se používá do urologických a diuretických čajových směsí. Tyto čaje se využívají na lehké i středně těžké infekce a záněty močových cest a záněty močovodů. Díky obsahu vitamínu C se využívá jak k léčbě nemocí při nachlazení, tak i jako prevence před nimi. Možné léčebné účinky působí i na kurděje. Slupky šípku mají mírně projímavé účinky. Poznámka: Droga Cynosbati fructus je uvedena v Českém lékopisu 2009 a je požadovaný obsah kyseliny askorbové nejméně 0,3 %. [5] [6] [7] 5.8 Jehlice trnitá Ononis spinosa (L.) Popis rostliny: Jehlice trnitá patří pod čeleď bobovité (Fabaceae). Trnitý a dřevnatý polokeř. Spodní listy jsou trojčetné, zubaté, zašpičatělé až zaoblené a horní listy jednoduché. Květy mají bílou až narůžovělou barvu, jsou krátce stopkaté s charakteristickou vůní. Kalich je stejně dlouhý jako lusky, které jsou ochlupené. Drogy: Používá se sušený oddenek a kořen jehlice trnité Ononidis radix, který se sbírá v době květu. Obsahové látky: Oddenek či kořen jehlice trnité obsahují zejména isoflavonoidy (ononin, trifolirhizin, formononetin). Dále obsahují éterický olej, který obsahuje anethol, menthol Obrázek 8 - Jehlice trnitá [37] a carvon. Obsahují také triterpeny (onocerin), derivát pterocarpanu (medicarpin, spinonin), fytosteroly a lecitin. Použití: Droga obsahuje komplex flavonoidů, isoflavonoidů, triterpenů a éterických olejů, které jsou močopudné a tím zvyšují produkci moči. Proto se tato Ononidis radix využívá jako výplach a vyčištění ledvin, močových cest a močového měchýře a k předcházení i léčbě močových kamenů. Čaj z kořene tělo odvodní bez ztráty elektrolytů a minerálů. 31

32 Vypláchnutím se vyčistí krev a tělo se zbaví škodlivých a přebytečných kyselin. Dále se tato droga využívá k léčbě revmatismu a chronických kožních obtíží. Své využití také uplatňuje při bolestivých otocích kloubů. MÚ: Byla schválena indikace v terapii infekce močového měchýře a močových cest na základě zvýšení tvorby moči k dosáhnutí většího propláchnutí močového traktu od škodlivých mikroorganismů. Užívání: Čaj lze užívat 2-3x denně po jednom šálku mezi jídly. Užívání čaje se doporučuje krátkodobě, protože účinnost klesá. Po několika dnech lze ale pít čaj znovu, účinek se obnoví. KI: Snížená funkce ledvin nebo srdce.. [6] [9] 5.9 Truskavec (Rdesno) ptačí Polygonum aviculare (L.) Popis rostliny: Truskavec ptačí nebo také rdesno ptačí patří do čeledi rdesnovité (Polygonaceae). Poléhavá bylina, větvená lodyha, listy jsou vejčité, střídavé. Květy nálevkovité červené až zelenavě bílé s pětičetným okvětím. Drogy: Používá se sušená nať rdesna ptačího Polygoni avicularis herba. Sbírá se nadzemní část v době květu. Kvete od července do října. Obsahové látky: Nať rdesna ptačího obsahuje hlavně flavonoidy (myricetin, kampferol, isorhamnetin). Dále obsahuje glykosidy (avikularin), kyselinu křemičitou 1,5 %, třísloviny (gallantoiny a katechinové třísloviny, Obrázek 9 - Rdesno ptačí [38] kumariny, slizy, stopy silic, saponiny, lignan (aviculin) a fenylkarbonové kyseliny. Použití: Hlavně jako diuretikum. Dále se používá jako expectorans při nachlazení a onemocnění horních dýchacích cest. Lze použít i jako cholagogum. Díky svíravému účinku tříslovin se tato droga užívá i k vyplachování a kloktání při lehčích zánětech v ústech a nosohltanu a způsobem vnějšího užití i k ošetření ran. 32

33 Užívání: Čaj z rdesna ptačího lze užívat 2 až 3x denně. K vyplachování úst lze užít studený čaj několikrát denně. Poznámka: Droga je uvedena v Českém lékopise Jednotlivá terapeutická dávka je 1,5 2,0 g ve formě odvaru či nálevu. V Českém lékopise 2009 je požadováno nejméně 0,3 % flavonoidů vyjádřeno jako hyperosid. [5] [6] [9] 5.10 Petržel obecná Petroselinum crispum Popis rostliny: Petržel obecná se řadí do čeledi miříkovité (Apiaceae). Tenký nebo masitý kořen, rozvětvený stonek. Listy jsou dělené a tmavě zelené s trojúhelníkovými úkrojky, kadeřavé. Květy jsou malé, bílé nebo žlutavé, pětičetné. Plody jsou šedozelené. Drogy: Plod petržele Petroselini fructus, sušené zralé plody. Dále kořen petržele Petroselini radix, sušený kořen. Kvete od června do července. Obsahové látky: V plodech petržele obecné se nachází éterické silice 2-6 %, dále monoterpeny (apiol, myristicin, allyltetramethoxybenzol s pininem, phellandren), flavonoidy (apiin), furanokumariny, Obrázek 10 - Petržel obecná [39] mastný olej s kyselinou petrželovou, terpeny, vitamíny A a C, hořčík a železo. Použití: Nálev připravený z kořene se používá jako silné diuretikum. Éterický olej způsobí silné vyloučení moči. Apiol slouží jako spasmolytikum hladkého svalstva střev, močového měchýře a dělohy. V lidovém léčitelství se petržel používá při zažívacích potížích, k proplachování močovodů a předcházení tvorbě písku v ledvinách a také k odstranění. MÚ: Dráždivý účinek silic (fenylpropanů) na ledvinový parenchym. Užívání: 2 až 3 šálky denně KI: Zánětlivá onemocnění ledvin a těhotenství. 33

34 Poznámka: Droga Petroselini radix je uvedena v Českém lékopise 2009 a vyžaduje 1 ml silice na 1 kg drogy. [5] [6] [7] [8] 5.11 Vřes obecný Calluna vulgaris (L.) Popis rostliny: Vřes obecný je zařazen do čeledi vřesovcovité (Ericaceae). Zakrslý keř s hustými větvemi. Zelené listy, které mají šupiny a jsou uspořádané do 4 řad. Hroznovité květenství červenofialové. Drogy: Používá se vřesová nať Callunae herba, Ericae herba, dále se používá vřesový květ Callunae flos, Ericae flos a celá nadzemní část vřesu Calluna vulgaris. Obsahové látky: Mezi hlavní obsahové látky patří flavonoidy (quercitrin), fenolkarbolové kyseliny, triterpeny, katechinové třísloviny, kyselina křemičitá, alkaloid ericolin, glykosid arbutin, silice, slizy a saponiny. Obrázek 11 - Vřes obecný [40] Použití: Lze využít nať vřesu jako močopudný prostředek k léčbě zánětu močového měchýře, při potížích s ledvinami. Dále k léčbě kožních potíží a při revmatismu. Užívání: Nať vřesu obecného je součástí některých urologických čajových směsí, jejichž nálev ve formě čaje se užívá nanejvýš 2-3x za den. [6] 5.12 Máta peprná Mentha piperita (L.) Popis rostliny: Máta peprná patří do čeledi hluchavkovité (Lamiaceae). Vytrvalá, lysá a vzpřímená bylina. Červenofialové stonky. Zelené listy jsou vejčité, lysé nebo lehce ochmýřené se zubatým okrajem. Květy jsou drobné růžovofialové a vyrůstají v podlouhlých květenstvích. Rostlina je typická svým nezaměnitelným aroma. Drogy: Používají se sušené listy máty peprné Menthae piperitae folium, dále se využívá olej máty peprné (silice) Menthae piperitae aetheroelum. Máta kvete od června až do září a sklízí se od června do srpna. 34

35 Obsahové látky: Mezi hlavní obsahové látky drog máty peprné patří menthol %, dále třísloviny (kyselina rozmarýnová), flavonoidy, menthon, menthylacetát, menthofuran, cineol, jasmon, karvon 1 %, hořčiny a silice 1-2 %. Použití: Mezi účinky máty peprné patří uvolňování křečí, dezinficiens, tišení bolesti a povzbuzuje tvorbu žluče a její vyměšování do střev. Podává se při křečích močového měchýře, střev, žaludku a žlučovodů. Působí také proti nadýmání. Na kůži působí chladivým účinkem, snižuje citlivost na bolest. Nálev z listů se používá při léčbě astmatu a kašle, kdy způsobuje uvolňování hlenů. Dále je součástí různých mastí, které se používají pro zmírnění bolesti při revmatismu. Své široké využití uplatňuje při nachlazení, bolestech hlavy. Používá se i do přípravků určených k výplachům dutiny ústní. Užívání: Čaj z máty peprné se pije 3 až 4x denně. Olej z máty peprné se využívá k inhalaci, přidáním 3 až 4 kapek do horké vody. KI: Nesmí se užívat při ucpání žlučovodů, zánětu žlučníku a při těžkém poškození jater. Nesmí se podávat kojencům a malým dětem ve formě oleje na obličej a na nos. Poznámka: Menthae piperitae herba, Menthae piperitae folium a Menthae piperitae aetheroleum jsou uvedeny v Českém lékopise Jednotlivá dávka drogy je 1,5-3 g. Z listů se připravuje suchý extrakt, který obsahuje 0,5 % kyseliny rozmarýnové a flavonoidy. [8] Obrázek 12 - Máta peprná [41] [5] [6] [7] 5.13 Kopřiva dvoudomá Urtica dioica (L.) Popis rostliny: Kopřiva dvoudomá se řadí do čeledi kopřivovité (Urticaceae). Vytrvalá bylina, dvoudomá s žahavými a štětinovitými chlupy. Lodyha přímá, čtyřhranná. Vstřícné, kopinaté listy, zašpičatělé a pilovité, na bázi srdčité. Samčí a samičí květenství v latách. Plodem je jednosemenná vejčitá nažka. 35

36 Drogy: Do urologických čajových směsí se používá sušený list kopřivy Urticae folium. Dále se využívá sušená nadzemní část, kterou je nať kopřivy Urticae herba, kořen kopřivy Urticae radix a plod kopřivy Urticae fructus. Obsahové látky: V listech a nati jsou obsaženy především flavonoidy, fenylkarbonové kyseliny (kyselina caffeoyljablečná), scopoletin a minerální látky (kyselina křemičitá a draselné soli). Žahavé chlupy kopřivy dvoudomé obsahují acetylcholin, histamin a serotonin [24] a kyselinu mravenčí. V kořenech jsou obsaženy lignany, lecitin a ceramidy. V plodech se nacházejí mastné oleje s obsahem vitamínu E a kyseliny linolové 30 %. Použití: List a nať mají močopudné a protizánětlivé účinky, a proto se využívají k proplachování močovodů, k podpůrné léčbě revmatických potíží, dny a k prevenci močových kamenů. Nálev z této rostliny napomáhá proti artritidě a odvar se používá k léčbě vysokého krevního tlaku. Kořen kopřivy dvoudomé se využívá teprve krátce v přípravcích při nezhoubném zvětšení prostaty. Plody se využívají v lidovém léčitelství při revmatických a kožních potížích. Olej slouží jako tonikum. MÚ: Je schválena indikace pro používání k onemocněním močových cest na základě zvýšeného množství a vylučování moči k dosáhnutí většího propláchnutí močového měchýře od mikroorganismů, způsobujících tuto infekci. Užívání: Šálek čaje se pije 3-4x denně. [6] [7] [8] [9] Obrázek 13 - Kopřiva dvoudomá [42] 5.14 Průtržník lysý Herniaria glabra (L.) Popis rostliny: Průtržník lysý se nachází v čeledi hvozdíkovité (Caryophyllaceae). Větvená světlezelená rostlina, kopinaté a vejčité listy ve vidlanech. Květy jsou žlutozelené a kališní lístky jsou kratší a tupější. Drogy: Jako droga se využívá sušená nadzemní část, kterou je samotná nať průtržníku lysého Herniariae herba. 36

37 Obsahové látky: Nať průtržníku lysého obsahuje především flavonoidy, malé množství tříslovin, průtržníkové saponiny (aglykony kyseliny medicageové a gypsogenové) a hydroxykumariny (herniarin, umbelliferon). Použití: Slouží jako diuretikum pro svůj močopudný účinek, dále má účinek protikřečový díky obsahu flavonoidů a kumarinů. Průtržník lysý se používá také při chronických zánětech močových cest a preventivně proti tvorbě ledvinových kamenů. V lidovém léčitelství ji lze použít při onemocnění dýchacích cest a na očištění krve. Užívání: Urologický čaj s obsahem průtržníku lysého lze užívat 3x až 5x denně. [6] Obrázek 14 - Průtržník lysý [43] 5.15 Ibišek rozella Hibiscus sabdariffa (L.) Popis rostliny: Ibišek rozella patří pod čeleď slézovité (Malvaceae). Keřovitá, jednoletá a vytrvalá bylina hojně olistěná. Stonky jsou načervenalé, listy jsou tmavě zelené. Květy se skládají ze žlutavých korunních plátků a na bázi jsou tmavě červené. V době zralosti kalich zdužnatí a má tmavě červenou barvu. Drogy: Využívá se květ ibišku Hibisci sabdariffae flos. Plody jsou usušené dužnaté kalichy a kalíšky které se sbírají, až když dozrají. Obrázek 15 - Ibišek rozella [44] Obsahové látky: Drogy obsahují zejména rostlinné kyseliny % (kyselina citronová, ibišková, vinná a jablečná). Dále obsahuje hibiscin, vitamín C, minerální látky (vápník, železo), anthokyany (delfinidin, cyanidin), flavonoidy (rutin, kvertecin, gossypetin), slézovité polysacharidy, pektiny, fytosteroly a éterické oleje. Použití: Mezi účinky ibišku patří antioxidační, mírně projímavé, antidiabetické, imunomodulační, hepatoprotektivní a hypocholesterolemické. Využívá se jako korigens 37