Organa uropoetica ledviny

Transkript

1 Organa uropoetica ledviny (stavba a funkce ledvin) Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

2 Vylučovací systém odvádí z těla odpadní látky nadbytečné látky jedovaté látky významný podíl na udržování homeostázy Skládá se z ledvin močových cest ledvinné kalichy, pánvička, močovod močový měchýř, močová trubice tyto látky přepravují, uskladňují a odvádějí moč z organismu

3 Ren, nefros (1) párový orgán uložený v retroperitoneálním prostoru po obou stranách bederní páteře ve výši obratle chráněné tukovým polštářem ochrana před poškozením tvar bobu, velikost 12 x 6 x 3 cm U dospělého hladký lesklý povrch, u dětí do cca let (do té doby rostou velice intenzivně) mají lalůčkovitý vzhled P ledvina uložena níže než levá vzhledem k velikosti jater

4 jpg&w=300&h=256&ei=DBHhTqPHEcmYOqPgvP4J&zoom=1

5 Ren, nefros (2) capsula fibrosa vazivové pouzdro na povrchu ledviny hilus renalis (ledvinná branka) vstupuje a. renalis vystupuje v. renalis a ledvinná pánvička (pelvis renalis)

6 Ren, nefros (3) Stavba: cortex renalis (kůra ledviny) na povrchu, světle červená obsahuje NEFRONY cca 1 mil. mikroskopická stavební a funkční jednotka ledviny medulla renalis (dřeň ledvinná) uvnitř, červenošedá pyramides renales (ledvinné pyramidy) základna každé obrácena zevně přísluší jí určitý úsek kůry

7 Ren, nefros (4) hrot = papila ledvinná obrácena směrem k brance ledvinné calices renales (ledvinné kalichy) nasedají na ledvinné papily pelvis renalis (ledvinná pánvička) sběrné místo ledvinných kalichů vychází z ní močovod = ureter %C3%AD%20soustava/ledviny.jpg

8 Ren, nefros (5) NEFRON corpuscula renalia (ledvinná tělíska)= Malpighiho tělíska podmiňují zrnitost kůry a skládá se z: glomerulus = cévní klubíčko vas afferens přívodná céva vas efferens odvodná céva vytváření složité klubíčko. Tepny vznikají větvením a. renalis capsula Bowmani (Bowmanovo pouzdro)

9 %C3%AD%20soustava/nefron.jpg

10 Ren, nefros (6) tvar dovnitř promáčknutého míčku vnitřní list váčku těsně naléhá na kapiláry cévního klubka zevní list váčku přechází do stěny kanálku do prostoru mezi listy se filtruje z cévního klubíčka primární moč = ultrafiltrát krevní plazmy (cca 180l/D) ledvinný odvodný kanálek a) proximální stočený kanálek navazuje na vnější list Bowmanova váčku

11 Ren, nefros (7) b) Henleova klička zasahuje až do dřeně ledviny sestupná část vzestupná část s tlustým segmentem c) distální stočený kanálek ústí do sběracího kanálku a ten s mnoha dalšími do ductus papillaris v ledvinných papilách jako terčovité ostrůvky Vas efferens ochuzená o tekutiny se pak po výstupu z glomerulu stáčí a větví se kolem točitých kanálků selektivní reabsorbce vody

12

13 Cévní zásobení ledvin a. renalis dx. et sin. odstupují z aorta abdominalis vstupují do ledviny v oblasti hilu postupně se větví až na aa.interlobulares z nich pak vznikají vas afferentia vas efferentia po výstupu z glomerulu tvoří hustou síť kolem proximálního a distálního tubulu žíly se postupně sbírají do v. renalis dx. et sin. do vena cava inferior

14

15 Fyziologie ledvin

16 Glomerulární filtrace (1) Tekutina přivedená vas efferens je filtrována z kapilár glomerulu do Bowmanova pouzdra ultrafiltrát krevní plazmy složení stejné jako plazma chybí POUZE plazmatické bílkoviny (možná je stopa albuminu) za 1 minutu přefiltruje cca 120ml tekutiny EFT (efektivní filtrační tlak) hnací síla filtrace

17

18 Glomerulární filtrace (2) je dán rozdílem TK v glomerulu a součtu onkotického tlaku a protitlaku tekutiny v Bowmanově pouzdře EFT = TK (OT + protitlak tekutiny) TK v glomerulu = 6,6 kpa OT = 3,3 kpa protitlak tekutiny = 1,3 kpa EFT = 6,6 (3,3+1,3) EFT = 6,6 4,6 EFT = 2 kpa hodnota TK je závislá na přítoku krve do ledviny fyziologicky 1500ml/minutu Ultrafiltrát odtéká pak do proximálního tubulu

19 Funkce proximálního tubulu (1) za den sem přiteče cca 170l diureza ale 1,5-1,8l v proximálním tubulu stálá resorbce 75-80% tekutin resorbce tekutiny je zahájena aktivním vstřebáváním Na + a Cl - osmoticky táhnou tekutinu s sebou s tekutinou a ionty jde zpět do organismu všechna glukóza, aminokyseliny, urea, Ca +, K +, HCO 3 -

20 Funkce proximálního tubulu (2) vstřebávání je isoosmotické tekutina přitékající do Henleovy kličky je isotonická sekrece látek z peritubulární kapilární sítě zejména cizorodé látky sulfonamidy, řada látek k funkčnímu vyšetření ledvin...

21 Funkce Henleovy kličky (1) Osmotická stratifikace osmotická síla, která je nutná ke vstřebání potřebného množství tekutiny v distálním a sběracím kanálku způsobena ledvinnou dření nárůst tlaku nad hodnoty isoosmie (nad 300mOsmol/l) 300 mosmol/l kůra na ledvinné papile je 1200 mosmol/l dřeň 1200 mosmol/l papila

22

23 Funkce Henleovy kličky (2) Osmotická stratifikace vzniká působením: Henleovy kličky vasa recta cévy mající stejný tvar jako H.klička a odděleují se z peritubulární kapilární sítě některých nefronů sběrací kanálek recirkulací urey proces zahajuje tlustá část Henleovy kličky aktivně přesouvá ionty H + a Cl - do svého okolí (do intersticia) to dosáhne většího osmotického tlaku než je v sestupném raménku H. kličky

24 Funkce Henleovy kličky (3) osmoticky táhne vodu z tohoto sestupného raménka (volně prostupné pro vodu) tekutina v něm se zahušťuje, narůstá její osmotický tlak + to posiluje příchod urey osmotické stratifikace (postupnému nárůstu osmotického tlaku) se dosáhne prouděním tekutiny v Henleově kličce podobné zvyšování tlaku nastává i ve vasa recta jejich stěna prostupná pro Na + po koncentračním spádu jej přijímá v oblasti tlusté části Henleovy kličky do Henleovy kličky přitéká hypertonická tekutina

25 Funkce Henleovy kličky (4) aktivním přesunem Na +,Cl - směrem ven (v vzestupné části H. kličky), pak distální tubulus dostává tekutinu isotonickou nebo hypotonickou tlustá část vzestupného raménka Henleovy kličky je NEprostupné pro H 2 O Tlustá část vzestupného raménka je stěžejní pro osmotickou stratifikaci

26 Funkce Henleovy kličky (5) Recirkulace urey: ve sběracím kanálku difunduje do intersticia zvyšuje tak osmolaritu dřeně ledvinné dostává se opět do sestupného raménka Henleovy kličky distální tubulus sběrací tubulus difunduje do intersticia recirkulace urey

27 Funkce Henleovy kličky (6) Krev ve vasa recta odtéká z dřeně s větším obsahem H 2 O než na začátku do dřeně z vasa recta po spádu přecházejí Na +, Cl -, Mg + = šetřeny pro hyperosmolární dřeň

28 Funkce distálního a sběracího tubulu (1) Distální tubulus: zpětná resorbce H 2 O až na 1% objemu GF Na +, Cl -, fosfáty, HCO 3 - resorbce je zde aktivní děj, závisí na stupni hydratace organismu a na osmolaritě extracelulární tekutiny vylučování H+ a K + Sběrací tubulus: úprava tekutiny na definitivní moč

29 Funkce distálního a sběracího tubulu (2) prostupný pro H 2 O jde po osmotickém gradientu do vysoce koncentrované dřeně = zahuštění moče prostupnost pro H 2 O řídí aldosteron a ADH svůj podíl na ph moči udržení homeostázy

30 Hydratace organismu (1) Dehydratace: hemokoncentrace hyperosmolarita dráždění osmoreceptorů v hypotalamu produkce ADH propustnost distálního a sběracího tubulu pro H 2 O hyperosmolární dřeň začne ji začne nasávat pomocí vasa recta do ledvinných žil velký krevní oběh zvětšení objemu oligurie osmolarita Hyperhydratace:

31 Hydratace organismu (2) Hyperhydratace: hemodilucece hypoosmolarita snížení dráždění osmoreceptorů v hypotalamu produkce ADH propustnost distálního a sběracího tubulu pro H 2 O omezené vstřebávání H 2 O do doby než nastane fyziologická hydratace polyurie osmolarita

32 Regulace činnosti ledvin (1) REGULACE FILTRACE: autoregulace = schopnost funkčního renálního oběhu při kolísání systémového TK dokáže udržet stálé tlakové poměry v glomerulu a velikost filtrace uplatňuje se v rozsahu mmhg systolického TK nad 180 tlak v glomerulech, GF pod 80 tlak v glomerulech, GF

33 Regulace činnosti ledvin (2) příčiny autoregulace: souhra mezi vas afferens a vas efferens systolický TK rozšíření vas afferens a zúžení vas efferens dosažení potřebného tlaku v glomerulu systolický TK cévy reagují naopak vliv sympatiku na tonus hladké svalovinycév, prostaglandiny, renin. HORMONÁLNÍ REGULACE

34 Regulace činnosti ledvin (3) a) aldosteron b) ADH vstřebávání Na + vstřebávání K + prostupnost distálního tubulu a sběracího kanálku pro H 2 O c) parathormon reabsorbce Ca++ v ledvinách resorbce fosfátů

35 Acidobazická rovnováha organismu

36 ABR (1) Fyziologická isohydrie udržována: systém pufrů v krvi orgánová kompenzace Systém PUFRŮ v krvi: 1) vzájemný poměr mezi H 2 CO 3 a bikarbonátem ph klesá stoupá koncentrace H + naváží se s bikarbonátem H2CO3 ph vzrůstá klesá koncentrace H+ disociace H 2 CO 3

37 ABR (2) 2) oxyhemoglobin s redukovaný Hb vazba Hb a O 2 stoupá kyselost Hb 3) bílkoviny = amfolyty 4) fosfáty v kyselém prostředí váží H +, chovají se jako zásady v zásaditém prostředí uvolňují H +, chovají se jako kyseliny primární H 2 PO 4 - sekundární - H(PO 4 ) 2 -

38 ABR (3) tyto mechanismy nestačí v případě vyššího posunu ph, proto nastupují orgánové kompenzace ORGÁNOVÉ kompenzace 1) Respirační a) acidóza ph a koncentrace H + stimuluje ventilaci vyventilování CO 2 tvoří se H 2 CO 3, tím se uvolňuje H +

39 ABR (4) b) alkalóza ph a koncentrace H + - snižuje se ventilace CO 2 se méně vyventilovává 2) Renální tvoří se více H 2 CO 3 větší disociace a uvolnění H + buňky tubulů vznik H 2 CO 3 (CO 2 + H 2 O) následně disociace H + - a HCO 3 H + vydáván do tekutiny tubulů a HCO - 3 se vrací do krve

40 ABR (5) směnou za H + se do těla vrací Na + acidóza tělo zvyšuje výdej H + alkalóza tělo snižuje výdej H + a zvyšuje výdej HCO 3 - tekutina přicházející do tubulu obsahuje HCO 3-, hrozí-li acidóza = stoupá resorbce HCO 3 - hladina H+ působí destruktivně na buňky tubulu, proto musí být i kompenzace ph tubulární tekutiny H + vyvazovány fosfátovým a bikarbonátovým systémem v krvi

41 ABR (6) oba systémy jsou i tubulární tekutině další způsob vyvazování H + pouze v tubulární tekutině vazba na čpavek vytvoření amoniového kationu není toxický pro organismus NH H + NH 4 + Příčiny poruch ABR: 1) Respirační acidóza vyvolává ji omezená ventilace :

42 ABR (7) alkalóza zvýšená ventilace (hysterie) produkce CO 2 je nižší než jeho výdej 2) Metabolické acidóza alkalóza průjmy, ketoacidóza při DM, laktacidóza (nahromaděni kys. mléčné anaerobní met.), choroby ledvin zvracení

43 Zdroje Borovanský, L. et al. Soustavná anatomie člověka II. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, s. Dylevský, I., Trojan, S. Somatologie II. Praha: Avicenum, s. Holibková, A., Laichman, S. Přehled anatomie člověka. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, s. ISBN Klementa, J. et al Somatologie a antropologie. Praha : SPN, s. Trojan, S. et al Lékařská fyziologie. Praha: Grada, s. ISBN