Literární věda. Periodizace starší české literatury

Transkript

1 Literární věda Periodizace starší české literatury

2

3 Problematika periodizace pragmatická utřídění velkého množství materiálu - bez časových mezníků nepoužitelná, jen teoretický pojem systémová stylové vazby mezi jednotlivými díly, existence děl se společnými rysy simultánní aspekty synchronní spojování děl se shodnými znaky z jednoho časového období - žánrové shody, mecenáši, básnické skupiny, řádová tvorba, nadační projekty apod. aspekty diachronní návaznost a proměňování děl z různých období - stylové dynamické změny (umělecká terminologie použitá A. Novákem) - přebírání děl ze starších období bez jakékoliv aktualizace (Solfernus, Enšpígl atd.) Literární historie pracuje se systémovou periodizací diachronního typu, která vyplývá ze zákonitostí pohybu literatury.

4 Do konce 18. století - žádná literatura se nepociťovala za starou, starší autoři bývali chápáni jako autority. - raněnovověký princip kombinatorního psaní revitalizoval staré autory včetně antických a středověkých, - díla starých autorů se stále znovu vydávala a jejich texty sloužily k hojně recipovaným pramenům: z nich byly sestavovány texty odborné i umělecké (spíš synkretické). V 17. století lze vysledovat cílenou snahu navázat na literaturu doby karlovské (cílem je překlenout problematické období konfesijní rozrůzněnosti a obhájit náboženskou čistotu českých zemí k tomu mělo přispět i prohlášení Panny Marie za patronku Čech).

5 Josef Dobrovský J. Dobrovský, Geschichte der böhmischen Sprache und ältern Literatur (1792) Hlavní období podle jazyka fáze panující češtiny; léta doba zlatá; od roku 1620 úpadek češtiny Rozlišoval šest období: , tj. do přijetí křesťanství do roku 1310 (nástup Lucemburků) do r (tj. do počátku husitství) do roku 1526 (období panování češtiny) do roku 1620 (tzv. doba zlatá) do konce XVIII. století (tj. do současnosti) Literaturu do roku 1526 označil za starší. V prvých fázích pracuje s politickými mezemi (příchod Čechů, přijetí křesťanství, nástup Lucemburků, počátek husitství), pak operuje s jazykovými kritérii (uplatnění češtiny).

6 Josef Jungmann Josef Jungmann, Historie literatury české, 2. vydání, Praha 1849 V podstatě totožné s dělením Dobrovského, zjednodušil ale na tři základní období, jejichž mezníky jsou: příchod Čechů doba Václava IV Bílá hora počátek 19. století Rozlišuje tři hlavní období: staré (od počátku do roku 1620), tu dělí dál na období jinošství ( ) a mužství ( ). prostřední (od roku 1620 do roku 1774) nové (od roku 1774 do současnosti, tj. do 19. stol.) V detailním dělení rozlišuje: Od počátku jejího až do vymření Přemyslovců Václavem III. čili od r. asi 451 až do roku Od vymření rodu Přemyslova až do Husa neb do půtek o náboženství, čili od r až do roku Od půtek o náboženství neb od Husa až do rozšíření se knihtiskařství, čili od r až do r Od rozšíření se knihtiskařství až do přemožení nekatolické strany v Čechách a v Moravi, čili od r až do r Od přemožení nekatolíkův, až do uvedení němčiny ve školách a kancelářích, čili od r až do r Od uvedení němčiny do škol a kancelářů až do našeho věku, čili od r až do r

7 Pavel Josef Šafařík P. J. Šafařík, Geschichte der slavischen Sprache und Literatur (Budín 1826) V podstatě totožné s dělením Dobrovského. Zjednodušil na tři základní období, jejichž mezníky stanovil takto: příchod Čechů doba Václava IV Bílá hora počátek 19. století Tři velká období od ( od přistěhování Čechů až do krále Václava IV., nebo do Husa) Od (do Bílé hory) Od (do přítomnosti)

8 2. polovina 19. století Alois Vojtěch Šembera, Dějiny řeči a literatury české, Vídeň 1869 Samostatnější přístup, jako Jungmann navrhuje hlavní a vedlejší mezníky: Hlavní mezníky: 906 (Pád Velké Moravy) 1197 (německá kolonizace) Vedlejší: 1409 (odchod Němců z univerzity) 1620 (Bílá hora) 1780 (vláda Josefa II.) Josef Jireček, Anthologie z literatury české, Praha 1876 Opouští striktní dataci, relativizuje na části století Doba stará (od pravěku po první třetinu 15. století) Doba střední (poslední dvě třetiny 15. století, celé 16. a 17. století, začátek 18. století) Doba nová (od polovice 18. století) Karel Tieftrunk, Historie literatury české, Praha 1880 Doba stará (povahy nejvíce básnické, od počátku písemnictví českého až do časů Husových) Doba střední (jež obsahuje bohatý rozvoj prózy, ale i veliký úpadek literatury, a jde od Husa až do druhé polovice 18. věku) Doba nová (týkající se obnovení literatury až na časy nynější)

9 Pozitivistické dějiny: Jan Jakubec Jan Jakubec, Dějiny literatury české I., Praha 1929: Začátek relativizace period: opuštění jasných časových kritérií a jejich nahrazení časovými pásmy: dělí literaturu pouze na dvě doby, z nichž první (od počátků do konce XVIII. století, navrhuje rok 1773, tj. zrušení jezuitského řádu) nazývá dobou starší. Terminologicky rozlišuje literaturu nejstarší (staročeskou), střední (a zvl. humanismus a protireformace), a novou (do konce XVIII. století) Literaturu člení (podle kapitol dějin) na 12 hlav: 1) Kulturní a literární počátky (od počátků po české překlady biblických pasáží a českou lyriku) 2) Rozvoj české literatury na počátku XIV. století (po Dalimila a Zbraslavskou kroniku) 3) Skladby obsahu náboženského a satirickodidaktického (drama, hagiografie) 4) Česká literatura za zvýšené úrovně kulturní. Náboženská a mravní reforma, Tomáš Štítný. 5) Vrchol satiricko-didaktického básnictví. Lyrika a epika. Rozvoj české prózy zábavné i naukové. 6) Jan Hus a období husitské 7) Rozkvět utrakvismu za Rokycany a jeho rozklad, Petr Chelčický. 8) Humanismus v českých zemích. 9) Náboženská literatura jednotlivých českých církví. Náboženské tendence v literatuře nenáboženské, zejména ve spisování historickém 10)Rozkvět české literatury za dokonaných vlivů náboženských a humanistických. 11)Od Rudolfova majestátu 1609 do smrti Komenského. 12)Česká literatura v době protireformační.

10 Pozitivistické dějiny: Jaroslav Vlček J. Vlček Dějiny české literatury I., Praha 1960 Důraz na ideové proudy (husitství, reformace, protireformace, pietismus, jansenismus) tři základní nezřetelná období: od počátku po věk zlatý od věku zlatého po století 18. století 18 Hlavy (první díl) 1) Počátky české literatury pod panstvím latiny 2) Rytířská romantika a reakce satiricko-didaktická 3) Husitství, humanismus, bratrství 4) Věk zlatý 5) Protireformační literatura pobělohorská 6) Vystěhovalci na severozápadě a na jihovýchodě 7) Jan Amos Komenský 8) Nacionalismus u katolických spisovatelů Hlavy (druhý díl) 1) vítězná protireformace 2) Oposice protestantská a pietismus 3) Jansenismus na půdě české 4) Evropské obrození a josefinské osvícení...

11 Arne Novák: kunsthistorická terminologie A. Novák, A. J. V. Novák: Přehledné dějiny literatury české, 4. vydání, Olomouc Pokus o uplatnění umělecko-historických kritérií Stará doba období románské (do roku 1306) období rané gotiky (do 1348) období vyzrálé gotiky (do 1409) Střední doba období husitské (do 1500) období zápasu reformace s humanismem (do 1620) období pobělohorského baroka (od 1620)

12 Marxistický přístup: pokrokové lidové tendence J. Hrabák, (ed.) Dějiny české literatury I. Praha 1959 Důraz na společenská a politická kriteria písemnictví staroslověnské a latinské (do pol. 13. století) vznik a rozvoj čes. psané literatury (do poč. 15. stol.) zlidovění literatury v době husitské (poč. 15. stol. 60. léta 15. stol.) kulturní převaha měšťanstva (do 20. let 17. století) ústup měšťanské kultury a rostoucí význam lidové tvorby (do 70. let 18. stol.) M. Kopecký. Úvod do studia staročeských rukopisů a starých tisků, Praha 1978 opět velmi silný důraz na sociální napětí upevňování feudalismu (od poč. posl. čtvrt. 13. stol.) feudalismus v krizi (posl. čtvrt. 13. stol. první léta 15. stol.) lidové revoluční hnutí, demokratizace vrcholící knihtiskem (první léta 15. stol. 70. léta 15. století) zápas mezi šlechtou a měšťanstvem (70. léta 15. století 20. léta 17. stol.) vyhraněné rozpory mezi feudály a poddanými (20. léta 17. stol. 70. léta 18. stol.)

13 Pozdní normalizační přístup Z. Tichá. Cesta starší české literatury, Panorama Praha 1984 Přebírá pojetí i terminologii M. Kopeckého a J. Hrabáka 1) Doba písemnictví staroslověnského a latinského 2) Vznik česky psané literatury a její rozvoj ve 14. století 3) Zlidovění literatury v době husitské 4) Úsilí o spojení literatury s životní praxí za kulturní převahy měšťanstva 5) Ústup měšťanské kultury a rostoucí význam lidové tvorby v období vládnoucí protireformace

14 Pojetí polistopadové J. Lehár A. Stich. Česká literatura 1. Od počátků do raného obrození, Praha 1997 Opuštění politických střetů, hledání kulturních zákonitostí Hlavní období středověk humanismus baroko obrození Detailnější dělení: staroslověnské písemnictví (do let ) latinská a slovanská tvorba ( stol.) latinská literatura ( stol.) doba lucemburská (14. stol.) doba husitská (15. stol.) humanismus raný a vrcholný (16. století poč. 17. stol.) baroko evangelické a katolické rané obrození, preromantismus

15 Eduard Petrů E. Petrů. Vzdálené hlasy, Olomouc 1996 Etapa geneze, realizace a manýrismu každého slohu (resp. období). byzantského slohu (do. pol. 11. stol.), čes. literaturyv latinském jazyce (do 13. stol.) české literatury (do 14. stol) husitská a protihusitská literatura (do let 15 stol.) humanistiská a reformační literatura (do 30. let 17. stol.) baroko (do 2. pol. 18. století)

16 Hana Voisine-Jechová H. Voisine-Jechová. Dějiny české literatury, Jinočany H&H 2005 Snaha o postižení vývoje náboženského myšlení a jeho vztah k estetice, těmto kategoriím přisuzuje vliv na proměnu historických etap, které se v jejím třídění také objevují Na úsvitu duchovního života a estetického vědomí Čech Pokřesťanštění, politické a ideologické změny, kulturní příslušnost Od slovanské mise k husitství Od husitství k osvícenství Od náboženského zanícení k teologickému didaktismu Od humanismu k manýrismu Od baroka k osvícenství

17 Doba stará, střední, nová už na konci prvé poloviny 19. století snaha o jasné rozdělení na dobu starou, střední a novou. Etapy se ale poměrně výrazně lišily: Dobrovský Jungmann Šafařík Jireček Tieftrunk stará do 1620 do 1410 do 1. třetiny 15. stol. střední od 1. třetiny 15. stol. do zač. 18. stol. nová po 1620 od 1774 po 1620 od pol. 18. stol. do časů Husových druhá pol. 18. stol. od pol. 18. stol.

18 Shrnutí V počátcích literární historie důraz na politické epochy a pevná historická data od nástupu pozitivistického myšlení jsou mezníky politických dějin opouštěny a historici hledají myšlenkové proudy a stylistické tendence. Materiál se tomu často brání a periodizace je eklektická (Jakubec, Vlček, Novák). Snaha o hledání myšlenkových proudů ústí v nepatřičné soudy (jansenismus u Vlčka). po druhé světové válce ideologická povaha poúnorového režimu: vývojové tendence směřují nesmyslně ke konečné dominanci lidové tvorby (Hrabák, Kopecký). To se projevuje až do 80. let (Tichá). Po roce 1989 opuštění ideologických hledisek a snaha o zdůraznění začleněnosti do evropských kontextů zároveň se zřetelným rozšířením epoch na veliké časové úseky (středověk, humanismus, baroko, obrození u Sticha-Lehára; podobně Petrů; Voisine- Jechová) Zůstávají stále kriteria mezníků (kdy končí středověk, co je humanismus nebo baroko, jak chápat manýrismus apod.).