Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra českého jazyka DIPLOMOVÁ PRÁCE

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra českého jazyka DIPLOMOVÁ PRÁCE Jazyk bulváru za první republiky The Language of Tabloids in the First Czechoslovak Republic Vedoucí diplomové práce: PhDr. Radka Holanová, Ph.D. Autorka: Bc. Eliška Lacinová Bydliště: Revoluční 1902/42, Žďár nad Sázavou Studijní program: Učitelství pro střední školy Studijní obor: Anglický jazyk Český jazyk Typ studia: Prezenční 2013

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury. Prohlašuji, že odevzdaná elektronická verze diplomové práce je identická s její tištěnou podobou. V Praze dne

3 Chtěla bych poděkovat PhDr. Radce Holanové, Ph.D., za vedení diplomové práce, poskytnuté rady a podnětné připomínky k textu práce.

4 Obsah 1. Úvod Pojem žurnalistika Seriózní tisk Bulvární tisk Stručný vývoj bulváru v českých zemích Bulvární tisk za první republiky v kontextu ostatního tisku Struktura tisku v období první republiky Charakteristika tisku v období první republiky Charakteristika jednotlivých listů Listy koncernu Tempo Znaky bulváru v těchto listech Večerní České slovo Znaky bulváru v tomto listě Titulky Formální stránka titulků Jazyk titulků Lexikální rovina titulků Morfologická rovina titulků Syntaktická rovina titulků Jazyk článků Hláskové prostředky a pravopis Morfologické prostředky Přídavná jména Zájmena Příslovce Slovesa Lexikální prostředky Expresiva a slova s expresivním příznakem Obrazná pojmenování, frazémy, přirovnání Výrazy signalizující neurčitost Graficky zkracovaná slova Syntaktické prostředky Větné členy Větné výpovědi Specifické syntaktické konstrukce a intertextovost Stručné srovnání prvorepublikového bulvárního tisku s bulvárním tiskem současným Závěr

5 9. Použité zdroje Primární zdroje Sekundární zdroje Abstrakt Klíčová slova Přílohy Příloha 1: Titulní strany Příloha 2: Titulky

6 1. Úvod Tisk, a to zejména tisk periodický, má jistě stále svoje místo ve společnosti. Čtenářům přináší nejen informace a poučení, ale v mnohých případech také zábavu a rozptýlení. I když v současnosti konkurují tisku nová média, jako televize a internet, případně rádio, v minulosti konkurence těchto médií nebyla ještě tak veliká a tisku patřilo nejdůležitější místo ve zprostředkovávání informací a zábavy. I přesto musely různé druhy tiskovin bojovat o čtenáře. To, jak byly konkrétní noviny prezentovány, jakou měly podobu, jak vypadaly na první pohled, jak působilo grafické zpracování, zda obsahovaly například barvy či ilustrace nebo fotografie, mělo vliv na typy potenciálních čtenářů a velikost čtenářského publika. Vliv nepochybně měl i výběr obsahu a témat, o kterých noviny pojednávaly, a jejich jazykové zpracování. Právě jazykové zpracování hrálo a hraje důležitou úlohu v tom, jestli si čtenáři najdou ke konkrétním novinám bližší cestu a například se stanou jejich pravidelnými čtenáři. Všechny tyto vlivy, které působily na vzhled a úpravu novin v minulosti, platí i v současné době. Tisk přinášející především zábavu a rozptýlení, který můžeme označit jako tisk bulvární, se v českých zemích nejvíce rozvinul nejdříve v období první republiky, proto je jistě zajímavé zkoumat a popisovat jeho podobu, ať už obsahovou nebo formální, právě za doby první republiky. Tato práce si klade za cíl popsat jeden aspekt formální stránky dobového bulvárního tisku, a to rovinu jazykovou. Cílem práce však není podat komplexní analýzu všech jazykových prostředků, práce je zaměřena na jevy typické, výrazné, často se objevující či něčím nápadné, případně shodné s jazykem dnešních bulvárních časopisů, nebo od něj naopak odlišné. Zároveň je však záměrem popsat a ze stylistického hlediska ohodnotit jazykové prostředky všech jazykových rovin, tedy roviny hláskových prostředků, prostředků morfologických, lexikálních prostředků a roviny prostředků syntaktických. Podle těchto jednotlivých úrovní je práce členěna na kapitoly a podkapitoly. Nejdříve jsou však ve druhé kapitole definovány pojmy žurnalistika, seriózní a bulvární tisk, ve třetí kapitole nastíněn stručný vývoj bulváru v českých zemích, struktura a charakteristika tisku v období první republiky a ve čtvrté kapitole jsou popsány a pomocí znaků bulváru charakterizovány jednotlivé zkoumané dobové tiskoviny. Pátá kapitola se už zabývá formální a jazykovou stránkou titulků. Protože titulky jsou výrazným a důležitým aspektem žurnalistických komunikátů, je jim věnována samostatná kapitola. V šesté kapitole jsou analyzovány jazykové prostředky na rovině 6

7 hláskových prostředků a pravopisu, morfologických prostředků a prostředků lexikálních a syntaktických. Sedmá kapitola přináší stručné srovnání prvorepublikového bulvárního tisku se zástupcem bulvárního tisku současného. Osmá, závěrečná kapitola shrnuje zjištění, kterých bylo v práci dosaženo. Za zástupce bulvárního tisku v dobách první republiky byly vybrány dostupné periodické tiskoviny, které splňovaly většinu znaků bulváru definovaných ve druhé kapitole. Představiteli bulvárního tisku v této práci jsou tedy listy tiskařského koncernu Tempo, a to Pondělní list, Večerní list, Polední list a Nedělní list. Dalším analyzovaným zástupcem bulvárního tisku za první republiky je pak Večerní České slovo, které vycházelo v koncernu Melantrich. 7

8 2. Pojem žurnalistika Žurnalistika, která se také běžně označuje jako novinářství, je druh společenské činnosti, podle Čechové et al. (2003, s. 206) se jedná se o činnost v hromadných sdělovacích prostředcích, zejména v novinách a časopisech, ale i v rozhlase a televizi. Pojmem žurnalistika se dále označuje obor, který se touto činností zabývá, nebo se tak označují pouze výsledky této činnosti, tedy noviny či časopisy a ostatní tisk. Jirák a Köpplová (2009, s. 78) žurnalistiku specifikují jako svébytný typ veřejné komunikace založený na systematickém vyhledávání, zpracovávání a distribuování různých typů sdělení. Mohou to být sdělení, která informují o významných, důležitých nebo zajímavých událostech, nebo sdělení, která vysvětlují, analyzují a doplňují informace o událostech, či sdělení, která nabízejí určitý názor nebo poučení. Patří sem však také ta sdělení, která přinášejí rozptýlení a zábavu. Podle těchto různých funkcí žurnalistických sdělení se žurnalistika tradičně dělí na dva základní pilíře zpravodajství a publicistiku (Halada; Osvaldová et al., 1999, s. 219). Sdělení, která informují, poskytuje zpravodajství a sdělení s funkcí hodnotící, posuzující, přesvědčující či získávací jsou výsledkem činnosti publicistické. Publicistika vybízí příjemce, aby ke sdělení zaujali nějaký postoj, který se poté snaží ovlivnit. Stále větší podíl však postupně zaujímají sdělení, která mají funkci zábavní pomáhají k odstraňování nudy (Bartošek, 1997, s. 42). Do starších definic žurnalistiky zábava nebyla běžně zahrnována, důraz byl kladen zejména na složku informativní a formativní, jak je vidět například z definice Bečkovy (1973, s. 7). Ten totiž informování a formování čtenáře považuje za jediné dva úkoly denního tisku. Novější pojetí žurnalistiky zábavu z jejích funkcí již nevylučují, jak dokládá například zmíněná definice Jiráka a Köpplové (2009, s. 78). Žurnalistická sdělení jsou prostředky masové komunikace, mají proto všechny znaky masové komunikace, jak je uvádí Bartošek (2001, s. 7) tedy jsou předávána veřejně, nepřímo, sdělení jsou jednosměrná, směřují od určité instituce k publiku, které je prostorově rozptýleno a není přesně vyhraněno. Žurnalistika se však v rámci masové komunikace podle Bartoška vyznačuje jistými specifickými rysy. Těmi jsou podle něj pravidelná periodicita, aktuálnost a obecná dostupnost sdělení či komunikátů. Právě tisk, a zejména denní tisk, splňuje a splňoval velice dobře všechny tyto znaky, a stal se proto skutečně prvním masovým médiem. Výraz tisk označuje pak podle Bednaříka, Jiráka a Köpplové (2011, s. 16) hlavně periodika, tedy pravidelně vycházející noviny 8

9 a časopisy, v omezené míře ale také tiskoviny neperiodické, které vycházely příležitostně. Za základní žurnalistické komunikáty se podle Čechové et al. (2003, s. 226n) pokládají zprávy, oznámení, reportáže, komentáře, úvodníky, glosy, interview, fejetony, sloupky a další útvary. Podle výběru informací a témat, stylu, úrovně a kvality jejich zpracování a prezentování, ale také příjemců, na které se obrací, můžeme rozlišit zpravodajství nebo tisk seriózní a zpravodajství či tisk bulvární Seriózní tisk Rozdělení na seriózní tisk a bulvární tisk souvisí s historickým vývojem společnosti a se změnami, kterými společnost procházela. Seriózní tisk, někdy také označovaný jako prestižní tisk nebo tisk kvality, měl převážně politický či ekonomický obsah, souvisel se zrušením cenzury a technologickými změnami a byl určen společenským elitám. Podle Jiráka a Köpplové (2007, s. 29) byly tradiční seriózní listy určeny pro majetnější a vzdělanější čtenářské publikum, které bylo statusově homogennější a názorově vyhraněnější. Nejdůležitějšími rysy tohoto prestižního tisku byly formální nezávislost na státu a jakýchkoli formálně uplatnitelných zájmech, uznání novin jako významné instituce politického a společenského života (zvláště jako samozvaného tvůrce mínění a hlasatele národních zájmů ), vysoce vyvinutý smysl pro společenskou a etickou odpovědnost a vývoj novinářské profese jako objektivního zpravování o událostech (McQuail, 2002, s. 36). Některé z těchto znaků přetrvaly v představách o prestižní žurnalistice i do současnosti a stále určují, jaké noviny jsou považovány za seriózní tisk a jaké požadavky a nároky jsou na tzv. seriozní tisk kladeny. Seriózní zpravodajství má příjemce rychle a věcně informovat o aktuální události, dodat jim odpovědi na otázky kdo, co, kdy, kde, jak a proč. Seriózní zpráva by měla být objektivní, neměla by být zaujatá. Měla by ukazovat událost z více možných hledisek, aby příjemcům sloužila k lepší orientaci ve světě a byla jim nápomocná v rozhodování. K zaručení objektivity a věrohodnosti je třeba, aby zpráva obsahovala zdroj či pramen informace. Ovšem i objektivita se chápe jako relativní, maximálně možná, protože závisí na tom, zda autor má přístup k samotné události či ke zdrojům informací o ní; čím více zdrojů informaci potvrdí, tím je věrohodnější (Bartošek, 1997, s. 44). Snaha o důvěryhodnost se projevuje i ve volbě témat, v úpravě zpráv, ve stylu, 9

10 jakým jsou zprávy prezentovány a v předmětech, na které kladou důraz. Jak uvádějí Burton a Jirák (2001, s. 249), média, která se chtějí prosadit jako seriózní, se soustřeďují více na relevanci, aktuálnost a pravdivost svého zpravodajství. Hlavními tématy moderního seriózního tisku zůstaly ekonomické a politické otázky, jak z domácí, tak ze zahraniční politiky, přibyla pak témata kulturní a sportovní. Seriózní zpráva by také pro adresáty měla být nějak významná, důležitá nebo využitelná. Čím bližší je pak pro ně tato zpráva, tím významnější se stává. Zároveň by seriózní tisk měl čtenáře vybízet k určité aktivitě, zamyšlení, dobrá je taková zpráva, která aktivizuje adresáty (Bartošek, 1997, s. 44). Seriózní žurnalistika s těmito rysy pak podle Bartoška (2001, s. 11) plní ve společnosti tři základní funkce: v první řadě informuje veřejnost a slouží jí, dále tlumočí mínění veřejnosti a také střeží lidská práva a svobody. Avšak v současnosti ztrácí seriózní tisk některé svoje znaky a podléhá tzv. bulvarizaci, kdy seriózní tisk stále více přijímá některé rysy tisku bulvárního. Rozdíl mezi seriózním zpravodajstvím a bulvárním zpravodajstvím se postupně stírá a tradiční rozlišující znaky, které by tyto dvě kategorie tisku či zpravodajství oddělily, ztrácejí na důležitosti Bulvární tisk Vznik masového tisku pro méně vzdělané adresáty, který měl převážně bulvární charakter, je také odvozen od společenských změn a od vývoje techniky a technologií. Technologické inovace (užití páry a pak elektrické energie, rychlolisu, posléze rotačky, telegrafu a ještě o něco později telefonu) spolu s rozvojem distribučních možností (hlavně železniční dopravy) a nárůstem potenciální čtenářské obce (především díky vzrůstající gramotnosti vyvolané zaváděním všeobecné školní docházky a také díky rozšíření volného času) (Jirák; Köpplová, 2009, s. 82) vedly k tomu, že se noviny stávaly stále pro více a více lidí zdrojem informací a sdělení o událostech obecnější povahy. Těmto širokým masám čtenářů už bylo možno nabídnout velké množství výtisků za přijatelné ceny. Masový tisk se pak mezi adresáty rozšiřoval především pouličním prodejem, tzv. kolportáží. Tak získal bulvární tisk svůj název označení bulvární pochází z názvu širokých francouzských ulic, bulvárů, kde byl takovýto masový tisk prodáván. Aby byl tento tisk přístupný početným skupinám čtenářů, nejen co se týká ceny, musel splňovat určité znaky. Čtenáři takového tisku byli méně vzdělaní, a tomu musela odpovídat volba témat i úroveň a úprava předkládaných sdělení. Zaměření na 10

11 masového příjemce má pochopitelně vliv na podobu sdělení. Má-li mediovaný produkt oslovit početnou a různorodou skupinu (masu) čtenářů, posluchačů či diváků, musí jim nabídnout taková sdělení, jež budou přijatelná pro co největší počet lidí s nestejnými zájmy, nestejným vzděláním a nestejným společenským postavením. Proto masová produkce tíhne k zábavním obsahům, k raritám (senzacím), prostě k čemukoliv, co neklade příliš velké nároky na příjemce v procesu dekódování a interpretace a co se obrací na sdílené hodnoty vcelku dosti základní povahy (Burton; Jirák, 2001, s. 109). Tisk určený pro masové publikum se tedy musel věnovat populárním a zajímavým tématům, jako jsou například kriminální příběhy, skandály, senzace či sex, přizpůsobovat pro své adresáty politické a ekonomické zpravodajství a podávat obsah takovým způsobem, aby masovému čtenáři vyhovoval. Nutná byla stylizace komunikátů, objevovaly se krátké texty, jednoduchá větná skladba, často vulgární slovník (Jirák; Köpplová, 2007, s. 30). Tisk chtěl také svoje čtenáře zaujmout, i v počátcích masového tisku se už objevovala výrazná grafická úprava, používaly se velké titulky, barvy a ilustrace nebo později i fotografie. Čím více čtenářů tisk zaujal, tím vyšší byl jeho zisk. A právě orientace na zisk se stala jedním z výrazných rysů bulvárního tisku. Definice současného bulváru ho vymezují podobně jako je vymezován bulvár v počátcích. Osvaldová, Halada et al. (1999, s. 32) uvádějí, že slovo bulvár se dnes stalo synonymem pro neověřený, neseriózní, laciný či pokleslý typ novin a časopisů, které vyhovují vkusu ulice. Bulvární je podle nich takové médium, které se specializuje na senzace a podává je jednoduchou a zábavnou formou. Ta příjemce nevybízí k přemýšlení, ale stačí ji pouze konzumovat. Zábavnou a jednoduchou formu zdůrazňuje ve svém pojetí bulvárního či populárního tisku i Conboy (2002, s. 15) a přidává také některé další znaky. Tvrdí, že bulvární tisk často zdůrazňuje vztah k lidovým tradicím a loajalitu vůči svým adresátům coby obyčejným lidem. To znamená, že se ve zprávách v bulvárním tisku častokrát objevují odkazy na souvislosti s životem obyčejných lidí, vzpomínky například na slavnou národní minulost, nalezneme v něm i národní ikonografii. Bulvární tisk se podle něj identifikuje s každodenními problémy, které masoví čtenáři mohou mít, například se identifikuje s jejich starostmi finančními. Tímto se podle Conboye (2002, s. 8) bulvárnímu tisku daří velmi dobře působit na svoje adresáty emociálně, ekonomicky i politicky, protože tento tisk prohlašuje, že mluví v jejich zájmu. 11

12 Hvížďala (2011, s. 79n) definuje bulvár obdobně pomocí vnějších a strukturálních znaků. Mezi vnější znaky podle něj patří mnohonásobně vyšší náklad než u tisku seriózního, velké titulky, kresby, fotografie a krátké články. Bulvární tisk také nedodržuje hranice privátní sféry, jeho záměrem je učinit soukromé veřejným. V bulvárním tisku inzerují zejména velké obchodní řetězce a nabízejí adresátům levné zboží. Strukturálních znaků bulváru je podle Hvížďaly pět a souvisejí s pěti sociálními funkcemi, které bulvár ve společnosti plní. V první řadě bulvár seznamuje lidi, kteří příliš nečtou, s aktuálními politickými událostmi v přiměřené, pro ně přijatelné formě. Dále bulvární tisk přináší jakýsi právní a sociální servis pro nemajetné vrstvy společnosti, které si nemohou dovolit platit právníky. Jako třetí strukturální znak uvádí Hvížďala to, že bulvár stimuluje u čtenářů kult úspěšnosti. Za čtvrté bulvární noviny kanalizují neukojenou potřebu po krvi a sexu u některých skupin obyvatelstva (Hvížďala, 2011, s. 80). Za poslední, pátý znak bulvárního tisku považuje Hvížďala nejlépe redakčně zpracované sportovní rubriky. Ty mohou v některých bulvárních listech tvořit až polovinu rozsahu celých novin. Obecně Hvížďala tvrdí, že bulvár pracuje s aktualitou a napětím, na rozdíl od seriózních novin, které pracují s informacemi, analýzou a kontextem. Bulvár tak spočívá v transferu emocí místo informací. Pácl (2005, s. 150n) také vymezuje bulvár pomocí několika podobných znaků. V bulváru probíhá podle něj mechanická homologizace hodnot, kdy se sdělení různých významů (například informace o politickém dění a skandály ze života celebrit) kladou vedle sebe, a vytváří se tím dojem jejich rovnocennosti. Politické problémy jsou pro adresáty bulvárního tisku zjednodušovány, protože bulvár nemiluje nejistotu a pochybnosti, nesnáší více možností řešení položených otázek ani názorovou pluralitu vůbec (Pácl, 2005, s. 152). Za nejnápadnější rys bulváru však Pácl považuje personalizaci politiky. V bulvárním tisku se politika se totiž stává prostorem pro sólová vystoupení a střety jednotlivých politiků, ne obecnějších idejí či koncepcí. Dále se podle něj bulvár vyznačuje skoro neexistujícím rozdílem mezi ověřenou informací a spekulací a také neustálým nahrazováním starších, i když třeba neuzavřených, afér aférami novými. Bulvární média se podle Pácla svému publiku podbízejí. V neposlední řadě Pácl jako jeden z důležitých znaků bulváru uvádí hrubost užívaného slovníku. Pácl všechny tyto znaky bulvárního tisku objevuje i v současném tisku považovaném za tisk seriózní, a dokládá tak postupnou bulvarizaci seriózních médií. Bulvarizaci médií 12

13 považuje za ztrátu kulturnosti, je tedy vidět, že bulvární tisk vidí jako nižší oproti tisku serióznímu. Velice podobný pohled na bulvární tisk panoval i za první republiky. Tisk bulvárního typu se v té době označoval také jako žlutý tisk, senzachtivý či senzační tisk nebo i tisk revolverový. Butter (1929, s. 298) označuje tento typ tisku jako novinářský brak a vyjadřuje názor, že je to tisk, který pod rouškou mravního rozhorlení hoví nejsprostší t.j. erotické chtivosti senzace pražského hlupáka a počítaje na jeho neomezenou naivnost v politických věcech, otravuje politické studně (Butter, 1929, s. 298). Klíma (1928, s. 69) zaujímá ve své definici bulvárního tisku podobně negativní postoj a definuje ho jako tisk, který v touze po získání co největšího počtu odběratelů žene se jen za sensačními zprávami, který v této snaze, aby získal zprávu, ať již ze života politického nebo rodinného, a tak předběhl konkurenční listy, použije všech prostředků, které má po ruce (Klíma, 1928, s. 69). Tvrdí, že bulvární, žlutý tisk přináší jepičí zprávy, které se zamlouvají zejména jepičím mozkům. Fuchs (1931, s. 84) nazírá na bulvární tisk obdobně a jako jeden z jeho znaků uvádí, stejně jako některé současné definice, to, že bulvární tisk popularizuje vulgarismy. První díl Příručního slovníku jazyka českého z let 1935 až 1937 uvádí jako jeden z významů slova bulvární to, co je pod uměleckou úroveň, co se líbí širokým vrstvám. Je vidět, že se pojetí či definice bulvárního tisku od jeho počátků až po současnost příliš nezměnila. Částečně, avšak ne příliš mnoho, se změnil postoj k němu, zejména v souvislosti s postmoderním myšlením. V současnosti bývá už bulvár převážně brán jako nedílná složka společnosti, která pro ni může mít i nějaký pozitivní přínos, i když definován zůstává stále víceméně stejně a některé z negativních postojů k němu se také nezměnily. 13

14 3. Stručný vývoj bulváru v českých zemích Dychtivost lidí po zajímavých historkách, skandálních událostech či senzacích nebo touha po nevšedních zprávách vyvolávajících v lidech emoce tu jistě byla od počátku, takové příběhy lidi nepochybně přitahovaly vždy, a bulvární tisk tedy měl na co navazovat. To může být podpořeno názorem, že většina čtenářů se zajímá o informace, které souvisejí se základními rysy lidské psychiky: s pudem sebezáchovy, s potřebou zachování rodu a s uspokojováním ctižádosti (Bartošek, 1997, s. 45). Senzační tematika byla nejspíše přítomná už v počátcích tisku, v různých brožurách, letácích, kalendářích, knížkách lidového čtení, také v kramářských tiscích, ale i v počátcích tisku periodického, v novinách a časopisech. Podle Jiráka a Köpplové (2009, s. 59) najdeme první tituly využívající některé bulvární produkční postupy v českých zemích již na konci 19. století. Některé z rysů bulváru, jak byly definovány výše, je možné nalézt například už v Pražském denníku, který vycházel každé ráno či dopoledne od roku 1866 do 90. let 19. století, a to i přesto, že je označován jako poloúřední politický deník 1. Měl cenu přijatelnou pro nižší vrstvy společnosti, čtenářům přinášel jednak politické zprávy podané jednoduchou formou, jednak tzv. část zábavnou, která obsahovala například oddychové čtení na pokračování, a v rubrice nazvané Rozmanitosti čtenáři nalézali kratší zprávy, většinou o jedné nebo dvou větách, se senzační tematikou (například zprávy o úmrtí, sebevraždách, nehodách, zajímavých úkazech). V této rubrice také vycházel Historický kalendář, který připomínal významné události dějin českých zemí. Vztahování se k národním dějinám a společným hodnotám je, jak už bylo zmíněno, taktéž jedním ze znaků bulváru. Další znak bulváru, který lze nalézt v Pražském denníku, je velký podíl inzerce levného zboží, zejména různých léků, nebo inzerce na loterii. Bulvární tisk splňující většinu znaků bulváru, jak je uvádějí současné definice, se však v českém prostředí výrazněji projevil až v meziválečném období, tedy v době první republiky, ačkoliv ve světě se rozvíjel už od první třetiny 19. století v USA a Francii, ve druhé polovině století např. v Anglii a v Německu (Jirák; Köpplová, 2009, s. 59). V meziválečné době se tisk, a zejména bulvární tisk, stal předmětem soukromého podnikání. Velmi výrazným znakem tehdejšího bulváru byla tedy snaha prodat co nejvíce výtisků, a tím i co nejvíce vydělat. 1 Takto je označen v Katalogu Vědecké knihovny v Olomouci. Dostupné na WWW: < [cit ]. 14

15 V době druhé světové války bylo vydávání bulvárního tisku omezeno, protože nacistická moc uveřejňování neoficiálních snímků a informací nepřipouštěla (Hvížďala, 2005, s. 213). Některé noviny bulvárního charakteru podporující pravicovou ideologii však byly vydávány i v této době, zastaveny byly trvale až po roce 1945, v období totality. Po skončení války se struktura periodického tisku změnila, některé tituly byly rušeny či přejmenovávány, jiné obnovovány. Základní koncepce směřovala k centralizovanému řízení a poměrně vysoké kontrole médií. Povolení k vydávání tisku mohly od ministerstva dostat vedle státem uznaných politických stran, státních úřadů a veřejnoprávních institucí jenom korporace celonárodního významu: společenské a zájmové organizace, které prokázaly, že vydávání titulu bude ve veřejném zájmu (Bednařík; Jirák; Köpplová, 2011, s. 232). Bulvár už nebylo možné vydávat, protože tato koncepce se opírala mimo jiné o argument, že soukromé a neregulované vydávání tisku dovoluje vydavatelům využívat noviny a časopisy ve vlastním zájmu a nebrat ohled na potřeby a zájmy národa a státu, a navíc otevírá prostor pro uplatnění bezcharakterních žurnalistů (Bednařík; Jirák; Köpplová, 2011, s. 228). Stále také převládaly značně negativní názory a pohledy na bulvární tisk, bulvární tisk byl odsuzován a celou dobu totality v Čechách vlastně nevycházel. Mediální scéna se však opět proměnila po roce 1989 a zejména v 90. letech 20. století. V souvislosti s odstátňováním periodik se tituly přejmenovávaly a rušily, ale vznikaly i tituly nové. Už na počátku 90. let se začaly objevovat pokusy o založení bulvárních novin, například v říjnu 1990 začal vycházet deník Špígl, charakterizovaný jako politický bulvár. Dalšími novými bulvárními listy byly Expres, který vycházel od roku 1990 do roku 1996, a deník Blesk, který začal být vydáván v roce Do současnosti se z těchto bulvárních listů udržel pouze deník Blesk a přibyl nový bulvární list s názvem Aha, který jako deník vychází od roku Konkurují jim ovšem bulvární časopisy a internetové portály bulvárního charakteru. Probíhá také proces bulvarizace seriózního tisku. Podle Bednaříka, Jiráka a Köpplové (2011, s. 379) se tomu tak děje zvláště proto, že orientace na zisk jako hlavní smysl médií, což je, jak už bylo uvedeno, jeden z významných rysů bulvárních médií, postupně začala působit na mediální produkci jako celek. I ostatní tisk začal vyhledávat populárnější témata a skandalizovat veřejný prostor, i noviny označované jako seriózní informují o soukromém životě celebrit, řeší závažná témata například hospodářské kriminality formou velmi blízkou bulvárním listům, personalizují politiku zájmem o intimní detaily 15

16 života politiků, pracují s velkými fotografiemi, barvou apod. (Bednařík; Jirák; Köpplová, 2011, s. 379). Jak je vidět, nejvýznamnějšími obdobími rozmachu bulvárního tisku u nás je období meziválečné, tedy období první republiky, a období současné, tedy konec 20. století a počátek 21. století Bulvární tisk za první republiky v kontextu ostatního tisku Struktura tisku v období první republiky Československá republika, nazývaná také první republika, vznikla jako nástupnický stát rakousko-uherské monarchie. Jako samostatný stát byla vyhlášena 28. října Zanikla 29. září 1938 zabráním Sudet na základě Mnichovské dohody. Za dvacet let jejího trvání vznikl velký počet nových periodik, tištěná média zahájila v tomto období v českých zemích doslova kvantitativní expanzi (Končelík; Orság; Večeřa, 2010, s. 32). Příznivě je totiž ovlivňovala demokratická politika nově ustanovené republiky, otevřená a uvolněná duchovní atmosféra, solidní ekonomický potenciál země, sociální vzestup nižších středních a nižších vrstev a kulturní a intelektuální rozmach, projevující se ve vědě a umění (Končelík; Orság; Večeřa, 2010, s. 32). Množství novin a časopisů vycházejících za první republiky bylo podle dnešních měřítek ohromné. Podle Kárníka (2000, s. 327) to souviselo i s faktem, že náklady na zřízení a provozování novin nebyly tak velké jako v pozdější době, a mohly tak fungovat i noviny s nižším počtem odběratelů. Na vývoj tisku v tomto období také samozřejmě působil rozvoj tisku v zahraničí, zejména na Západě. Přirozeně největší koncentrace tisku byla v hlavním městě nové republiky, v Praze, i když některá významná periodika měla i svoje regionální mutace a tiskoviny vycházely po celém území Československé republiky. V první republice fungovalo tržní hospodářství, čímž bylo umožněno podnikání i v oblasti tisku. Tisk procházel komercializací, vytvořil se průmysl tištěných médií. Většina tištěných médií byla svázána s politickými stranami, které je často finančně podporovaly (Končelík; Orság; Večeřa, 2010, s. 35). Mnoho politických stran budovalo svoje tiskové podniky, které pak vydávaly různé druhy tiskovin. Jeden z nejdůležitějších tiskových podniků v té době byl Melantrich, vydávající tisk národně socialistické strany. Ten byl, jak uvádějí Končelík, Orság a Večeřa (2010, s. 36), největším podnikem tohoto druhu v republice a vlastnil desítky novin a časopisů. 16

17 Nejvýznamnější z nich bylo jistě České slovo. To bylo založeno již v roce 1907, ale jeho vydávání pokračovalo i za první republiky. Později Melantrich zřídil večerník tohoto listu, Večerní české slovo, které vykazovalo jisté znaky tisku bulvárního. Dále vydával populární deníky A-zet a Telegraf či humoristické Kvítko. Melantrišské noviny programově usilovaly být lidové, zaměřovaly se na prosté občany bez ohledu na jejich politické přesvědčení. Vynikaly přílohami pro ženy, pro děti, pro různou zájmovou činnost (Kárník, 2000, s. 329). Mezi časopisy, které Melantrich vydával, patřil například obrázkový časopis Pražský ilustrovaný zpravodaj či časopis Hvězda. Melantrich, řízený podnikatelem Jaroslavem Šaldou, byl v této době průkopníkem komercializace tisku. Tržní hospodářství však více vyhovovalo těm tiskovým podnikům nebo koncernům, které patřily soukromým osobám, a mohly být tedy orientovány převážně na zisk. Jedním z takovýchto podniků bylo i Tempo, které patřilo Jiřímu Stříbrnému. Jak uvádějí Končelík, Orság a Večeřa (2010, s. 36), mělo Tempo specifické postavení, neboť spojovalo cíle komerční s politickými. Jiří Stříbrný založil tento tiskový podnik v roce 1926 a vydával v něm noviny, které prezentovaly názory Národní ligy a jiných politických uskupení, které se kolem něho utvářely. Mezi tyto noviny patřil Pondělní list, Večerní list, Nedělní list a Polední list, ale také Expres. Ten byl tištěn na růžovém papíře a získával čtenáře různými skandály, popisováním kriminálních případů, ale stejně tak nadbíháním fašismu (Kárník, 2000, s. 329). Tempo dále vydávalo satirický týdeník Šejdrem. Tyto listy byly podle Bednaříka, Jiráka a Köpplové (2011, s. 172) typickými představiteli prvorepublikového bulvárního tisku. Jiří Stříbrný bývá proto často označován za pionýra bulvarizace v českých zemích (Končelík; Orság; Večeřa, 2010, s. 36). Dalšími stranickými listy byly v době první republiky například národně demokratické Národní listy, živnostenské listy Reforma a Národní střed, agrárnický Venkov s odpoledníkem Večer, který byl, jak uvádějí Končelík, Orság a Večeřa (2010, s. 46), bulvárněji laděný, dále Lidové listy, což byl tisk Československé strany lidové, sociálně demokratické Právo lidu, komunistické Rudé právo, ale také fašistické listy Říšská stráž a Stráž Říše. Kromě listů spojených s politickými stranami nebo listů vyjadřujících názory jistých politických skupin vycházel v první republice i nezávislý či nadstranický tisk, například Lidové noviny, Národní politika či Moravské noviny. Nebyl samozřejmě 17

18 vydáván jen tisk český, v první republice vycházela řada německy psaných deníků, jako byl například deník Bohemia, Prager Tagblatt či Prager Presse. Vedle denního tisku, který sloužil konkrétnímu dni a okamžiku, existovalo v období první republiky velké množství různorodých časopisů či revuí určených specifičtějším adresátům a různým zájmovým skupinám. Jednalo se o časopisy pro ženy (například List paní a dívek), časopisy pro mládež (Malý čtenář, Mladý svět) či časopisy kulturně politické (Červen, Akord, Tvorba či Přítomnost). I když demokratické ovzduší první republiky vytvořilo příznivé podmínky pro vznik a trvání skutečně velikého množství různě zaměřených novin a časopisů s širokými řadami čtenářů a odběratelů, probíhaly i jisté cenzurní kroky a zásahy. V březnu 1923 vešel v platnost zákon na ochranu republiky, který ovlivnil řadu tiskovin, zejména bulvárních. Obsahoval totiž ustanovení o nedovoleném zpravodajství a stanovoval normy pro zastavování periodického tisku. Další zákon z roku 1924, zákon o změně příslušnosti trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisu ve věcech křivého obvinění, utrhání a urážek na cti, bulvární tisk také ovlivnil. Častým terčem cenzury byl hlavně bulvární tisk vydávaný Jiřím Stříbrným, týdeník Šejdrem byl dokonce v roce 1933 úředně zastaven. Bulvární či senzachtivý tisk byl nejen cenzurován, ale ve společnosti obecně i kritizován. Seriózní žurnalisté proti způsobu psaní bulvárních listů opakovaně vystupovali (Bednařík; Jirák; Köpplová, 2011, s. 174). V roce 1929 uspořádal dokonce list Prager Presse anketu, kde se dotazoval různých novinářů a vědců, jak proti bulvární žurnalistice bojovat. Ironicky na bulvární tisk reagoval Melantrich, který v letech 1929 až 1931 vydával týdeník parodující bulvár s názvem Příšerný večerník Charakteristika tisku v období první republiky Úroveň tisku v době první republiky byla příznivě ovlivněna modernizací tiskáren a tiskárenské techniky. Jak zmiňují Beránková, Křivánková a Ruttkay (1988, s. 60), zlepšení tiskárenské techniky mělo vliv na formální stránku novin, umožnilo zavést pestřejší grafickou úpravu, bohatší členění textu, bylo možné využívat různé typy písma i barvu, ale také uveřejňovat kresby či fotografie. Zvláště bulvární tisk tyto novinky ochotně využíval, už tehdy se běžně setkáváme například s barevným písmem či několika různými typy písma na jediné straně. Vše totiž velice dobře sloužilo k upoutání pozornosti adresátů. 18

19 Obsahová stránka novin byla v té době ovlivněna procesem specializace novinářského povolání. Vznikaly a rozvíjely se nové lidské činnosti, vznikala nová pracovní odvětví a i novinářská profese se dělila na užší a konkrétnější okruhy a musela současně pokrýt velké množství různorodých témat. Různí novináři přinášeli vnitropolitické, zahraničněpolitické, ekonomické, sociální, kulturní a sportovní zpravodajství, soudničky, reportáže (Beránková; Křivánková; Ruttkay, 1988, s. 60). V denících hrály významnou úlohu úvodníky a komentáře, často se také objevovaly fejetony a glosy. Obecně měl obsah novin za dob první republiky informativní, komentativní, agitační, ale také zábavnou funkci, která ani při konkurenci nastupujících médií rozhlasu a filmu nebyla malá (Končelík; Orság; Večeřa, 2010, s. 37). I díky zábavní funkci měl v první republice tisk i přes konkurenci těchto nových médií stále dostatek čtenářů. Právě existence většího čtenářského publika přispěla k proměně jazykové a stylistické stránky novin v dobách první republiky. Jazyk novin se stával srozumitelnější, styl střízlivější a stručnější, neboť širší zájmový okruh nedovoloval rétorické, dlouhé články na stejná témata (Beránková; Křivánková; Ruttkay, 1988, s. 60). V novinách se také omezily proklamativní prvky, které vycházely z tradice politických memorand historizujícího 19. století a přednost dostaly aktuální informace, jak uvádějí Končelík, Orság a Večeřa (2010, s. 38). Texty článků se zkrátily, tisk začal rychleji a bystřeji odrážet současné dění ve společnosti. Články v denním tisku byly děleny do různých specializovaných rubrik, od politických, přes kulturní, až po rubriky pro ženy, které se věnovaly módě či vaření, a rubriky sportovní. Časté byly také přílohy novin, které se objevovaly zvláště v nedělních vydáních. Aktuální zpravodajství přinášel výhradně tisk denní, deníky byly tedy podle Kárníka (2000, s. 326) z tisku nevlivnější. Vycházely většinou každý den v týdnu, a to dvakrát denně, ráno jako raníky a odpoledne či večer jako večerníky. Večerníky byly, jak ukazují Bednařík, Jirák a Köpplová (2011, s.160), orientované populárněji než raníky, měly pestřejší obsah a nabízely témata přitažlivější pro široké čtenářské skupiny. Měly také výraznější grafickou podobu s nápadnými titulky a častěji využívaly fotografie. Večerníky se vyznačovaly sklonem k bulvárnosti a podle Bednaříka, Jiráka a Köpplové (2011, s. 160) se blížily zahraničnímu bulvárnímu tisku. Díky jejich populárnímu obsahu a také díky tomu, že lidé četli noviny spíše večer po návratu z práce, mívaly večerníky mnohem vyšší náklad než raníky. Večerní vydání byla také o něco levnější než vydání ranní. Kromě večerníků měly bulvární charakter i některé 19

20 poledníky, které byly také levnější a těšily se velkému zájmu čtenářů. Podle Hocha (1933, s. 498) se tyto levné poledníky přizpůsobily čtenářům také tím, že se snažily všemožně vyhovět jejich zájmům a vkusu úrovní a stylem svého zpravodajství, obsahem (černými kronikami, zprávami ze soudní síně a sportem) či ilustracemi. Tím byly podle něj dány podmínky pro českou obdobu tisku bulvárního. Zajímavé byly proměny vnitřního uspořádání novin v době první republiky. Vnitřní struktura se lišila podle jednotlivých novin, ale základní uspořádání zůstávalo ve většině, zejména seriózního tisku podobné, jak dokládá Kárník (2000, s. 326). První straně vévodil úvodník vyjadřující stanovisko redakce k nejdůležitější otázce okamžiku. Na zbytku titulní strany a na druhé straně byly zachycovány závažné události, zejména z domácí politiky, či fejeton. Pak následovaly zprávy ze zahraničí, regionů, kultury. Většina novin otiskovala i dopisy čtenářů a inzerci. Na poslední strany novin začaly postupně pronikat informace ze sportu. Avšak večerníky a noviny charakterizované jako senzachtivé či bulvární začaly uplatňovat nové pojetí první strany. Místo úvodníků otiskovaly totiž v běžných vydáních na první straně krátké zprávy s většími, nápadnými titulky popisující nejzajímavější poslední události jak z domova, tak ze světa. Někteří seriózní žurnalisté nebo vědci tyto úvodní strany kritizovali, jako například Hoch (1929, s. 306): Večerní noviny, prodávané na ulici se svou první stránkou, která jest jejich výkladní skříní, obracejí se k velkému počtu, ke stále většímu počtu, tudíž k lidem méně vzdělaným a tvrději žijícím a předpokládají tam větší a větší zájem o zpravodajskou methodu, kterou provozují, čili počítají na jejich instinkty. S postupem času ale podobná koncepce titulní strany převládla a začala být využívána i v tisku seriózním. V samotném Nedělním listu se tvrdí, že listy Tempa ovlivnily ostatní, seriózní tiskoviny, které začaly přejímat úpravu, rozvrh materiálu, titulky článků, dobu vycházení a podobně: Pondělní list přišel s jedině správnou zásadou, že na první stránku listu patří to, co je nejzajímavější (Nedělní list, 1936, roč. 10, č. 333, s. 22). Druhou zásadou pro tiskoviny Tempa bylo, aby zprávy byly zhuštěné a stručné, neboť moderní člověk nemá, podle Nedělního listu, čas na dlouhé úvahy. Je tedy pozoruhodné, že prvorepublikový bulvární tisk přinesl nové pojetí titulní strany, které převládá i v dnešní době. 20

21 4. Charakteristika jednotlivých listů 4.1. Listy koncernu Tempo Tiskařský koncern Tempo založený Jiřím Stříbrným vydával několik listů, z nichž většina je označována jako tisk bulvární, a to jak v dobách první republiky, tak v současnosti. Tempo se zaměřovalo převážně na odpolední vydání. Prvním listem, který Tempo vydávalo, byl Pondělní list. Ten vycházel od 20. prosince 1926 v rozsahu 12 stran. Tento list si podle Bednaříka, Jiráka a Köpplové (2011, s.173) velice rychle získal svoje místo na novinovém trhu, a proto se Stříbrný záhy rozhodl přidat k pondělníku ještě deník s názvem Večerní list. Jeho první číslo vyšlo v sobotu 19. března Ten si také čtenáři rychle oblíbili a na konci roku 1927 již list vykazoval náklad výtisků (Bednařík; Jirák; Köpplová, 2011, s. 173). Jako další z listů začalo Tempo v roce 1928 vydávat Nedělní list, jehož první číslo vyšlo 1. ledna Tituly těchto listů se různě měnily, až se postupně sjednotily v název Polední list. Ten pak vycházel každý den včetně nedělního vydání s názvem Nedělní list a pondělního vydání s názvem Pondělní list. Při velkých senzacích byla tištěna mimořádná vydání. Mezi jednotlivými listy nejsou z hlediska obsahu ani formy žádné podstatné rozdíly, je tedy možné popisovat a hodnotit všechny tyto listy společně jako listy Tempa. Typicky tyto listy nebyly členěny do speciálních zřetelně oddělených rubrik, avšak některé rubriky se přece jen objevovaly. Hlavně zpočátku vycházely rubriky o módě spojené s ilustracemi, recepty (nazývané předpisy), předpovědi počasí, kratší rubrika o umění a kultuře s názvem Kultura pro každého, v prvotních číslech nalezneme také fejetony. Později se jednalo hlavně o sportovní rubriku, dále byly obvykle zařazovány programy divadel, biografů a vysílání rozhlasu, krátké články ze soudní síně, informace z burzovního trhu, pro inzerci čtenářů byla určena rubrika Malý oznamovatel. V těchto novinách byly také vydávány romány na pokračování, zejména s dobrodružnou, napínavou, dramatickou či exotickou tematikou (Zločin lorda Cliftona, Záhada růžového pavilonu, Bar-el-Chazal). Redakce láká čtenáře na tyto romány před tím, než začnou vycházet, jejich popisem s důrazem na zábavnou, dobrodružnou složku. Román Ladislava Vladyky Bar-el-Chazal je pro čtenáře charakterizován jako román mladé ženy, muži olupované a zraňované s dramatickým, široce založeným, ale pevně 21

22 ovládnutým dějem, který udrží čtenáře v napětí až do posledních vět (Večerní list, 1927, roč. 1, č. 1., s. 3). Je zřejmé, že i romány na pokračování byly vybírány se zřetelem na předpokládané adresáty těchto listů Znaky bulváru v těchto listech Všechny tyto listy byly viditelně orientovány na zisk. Cena Pondělního listu v roce 1926 a 1927 byla 60 haléřů. Již následující rok však listy zlevnily a všechny tyto noviny stály v rozmezí od 20 do 30 haléřů, což byla cena pro tehdejší čtenáře velmi přijatelná. Tiskoviny Tempa vycházely ve velkém nákladu, jak vzpomíná ředitel Melantrichu Šalda (2001, s. 133), tři deníky vydávané v Tempu měly tehdy dohromady náklad 200 až výtisků a byly druhým nejrozšířenějším českým tiskem v dobách první republiky. Tiskoviny koncernu Tempo se vyznačovaly i velkým množstvím inzerce. Inzerce běžně zaujímala polovinu několika stran či také celou poslední stranu listu. Mnoho stránek, na kterých by nebyla alespoň jedna inzerce, v těchto tiskovinách nenajdeme. Jednalo se například o inzerci restauračních zařízení, kaváren, biografů, módních domů, obuvníků, bank a služeb (kadeřnictví, holičství, krejčovství), ale převážně bylo inzerováno každodenní, levnější zboží, jako například mýdla, krémy na obuv, tužky a pera, potraviny. V listech inzerovali také lékaři, léčitelé a dokonce věštkyně, nalezneme i inzerci na různé loterie. V inzerci se také často zdůrazňovaly slevy či výprodeje (inventurní odprodej, levný prodej zbytků). Zajímavé je, že první čísla Pondělního listu a Večerního listu uváděla v hlavičce na úvodní straně vedle titulu novin ilustraci nějakého významného či známého Čecha (například Leoše Janáčka, Vítězslava Nováka, Ladislava Kofránka, Václava Hollara), avšak postupně byly tyto ilustrace v hlavičce nahrazovány inzercí, až je inzerce zcela vytlačila. S orientací na zisk souvisí i jasná snaha těchto tiskovin o upoutání adresátů. Na titulní straně se objevují velké titulky a více kratších článků, různé typy písma, později i barvy, zejména červená. Především v prvních letech vydávání nalezneme na titulní straně ilustrace nebo i fotografie, mnohdy jsou na titulní straně až čtyři. Později se ale tyto tiskoviny spoléhají spíše na přitažlivost titulků a od fotografií upouštějí. Právě senzačnost titulků je velmi nápadná ve všech listech koncernu Tempo. Křičí z nich vraždy (Aby nemusil platiti alimenty, zavraždil ženu i dcerku.; Záhada vraždy u Všenor dosud neosvětlena), sebevraždy (Dvě studentky spáchaly společnou sebevraždu, poněvadž byly vyloučeny ze školy.), milostné aféry (Ženatý šofér zastřelil svou milenku, 22

23 načež spáchal sebevraždu.), násilí (Bitím ho donutili, aby jim dal peníze.) nebo dramatické události (V hořících šatech vyběhla až na ulici) 2. Vlastně většina obsahu těchto listů je věnována právě senzačním a vzrušujícím událostem, aférám, zajímavých úkazům a podobně. Kromě senzačních zpráv je mnoho místa v těchto listech věnováno i sportu. V prvních ročnících sportovní tematika zaujímala dohromady i více než tři strany, jednu stranu uprostřed listu a další strany ke konci listu. Krátké sportovní zprávy byly zahrnuty i na titulní straně. V pozdějších ročnících se sport přesunul na samý konec listu, sportovní rubrika zabírala většinou jednu a půl strany. Obsahovala nejen popisy různých utkání a zápasů, jejich výsledky, novinky ze světa sportu, ale také například interview se známými sportovci. V listech Tempa se objevují jak delší články, zejména v prvních vydáních, tak články kratší a články velice krátké, obsahující jenom několik vět. Tyto krátké denní zprávy nejsou v prvních vydáních příliš výrazně graficky odděleny, působí jako celistvý blok písma. Později se však již oddělují výraznějšími titulky, čárami, inzercí, a tím jsou pro čtenáře přijatelnější. Tiskoviny Tempa se také snaží o co největší zapojení čtenářů, otiskují jejich dopisy, vyhlašují soutěže (například Soutěž o nejkrásnější nohy v republice) a ankety (například anketa Poledního listu Pít či nepít?), v rubrice Malý oznamovatel čtenáři hledali seznámení, sňatky, práci, nabízeli k prodeji různé věci, nabízeli půjčky a podobně. Listy Tempa se také snažily na čtenáře působit emocionálně, mnohdy nalezneme rady čtenářům a články o obyčejných lidech a jejich starostech (Pomozte železničářům pomocné služby; V kterém povolání se člověk dožije nejdelšího věku?; Chraňte se tloušťky; Bolest majitelů domů). Zapojení čtenářů probíhalo nejen na straně adresátů, ale i jako aktivních zdrojů informací, jako informátorů. Tyto listy dokonce nabízely peněžitou odměnu za nejlepší a nejrychleji dodanou zprávu. Redakce tento způsob získávání zpráv vyzdvihuje a zdůrazňuje, že listům Tempa se podařilo vytvořit zvláštní vztah mezi čtenáři a redakcí: Naši čtenáři se stali většinou našimi informátory, našimi pravými spolupracovníky (Polední Večerní list, 1929, roč. 3, č. 1., s. 1). To je opět apel na společné cíle čtenářů a tisku a vyjadřování loajality čtenářům. Jakkoliv to ovšem bylo 2 Všechny příklady jsou vždy uváděny tak, jak se v jednotlivých listech nacházejí, tedy i s případnými grafickými či morfologickými nedostatky. Tučně jsou pak pro potřeby této práce vyznačeny konkrétní popisované jazykové jevy. 23

24 výhodné pro redakci těchto listů a zřejmě i pro informátory, vedlo to možná i k tomu, že se stíral rozdíl mezi informací ověřenou a neověřenou, což je jedním ze znaků bulváru. Jak je vidět, listy koncertu Tempo vykazovaly většinu znaků bulváru, které byly definovány výše. Za bulvární tisk byly tyto tiskoviny považovány už v době první republiky. V jubilejním Nedělním listě sám Stříbrný píše, že listy Tempa byly označeny za sensacechtivý tisk bulvární (Stříbrný, 1936, s. 1). Stejně tak je možné tyto listy definovat jako bulvár i dnes podle již zmíněných dnešních znaků či kritérií. Proto jsou noviny Pondělní list, Večerní list, Polední list a Nedělní list dobrými a snad i nejvýznamnějšími představiteli bulváru za první republiky Večerní České slovo Večerní České slovo představovalo večerní vydání deníku České slovo a vycházelo v Melantrichu denně od roku Do roku 1923 vycházelo jako České slovo, večerní vydání. Ranní České slovo přinášelo zejména zprávy z politiky, Večerní České slovo bylo orientováno populárněji a nabízelo zpravodajství stručnější a přehlednější i jiného než politického charakteru. Díky přitažlivému obsahu a zpracování se Večerní České slovo stalo již ve 20. letech nejrozšířenějším deníkem v Československu a vycházelo v řadě regionálních mutací. Ve 30. letech neměl tento večerník z hlediska nákladu konkurenci v celé střední Evropě. Jeho výše dosahovala i více než výtisků denně (Bednařík; Jirák; Köpplová, 2011, s. 166). Kromě obsahu a zpracování vyhovujícím masovému vkusu přispěly k velké rozšířenosti tohoto listu právě regionální mutační stránky, díky nimž mohl list lépe oslovit čtenáře z různých míst republiky, ale také pravidelné sportovní zpravodajství s jistou inovací. Ta spočívala v tom, že sportovním zprávám vyhradil tento deník poslední, zadní stranu. Usnadnilo to orientaci těm čtenářům, kteří hledali především sportovní rubriku, protože již nemuseli listovat celými novinami, stačilo se jen podívat na zadní stranu. Podle pamětí ředitele Melantrichu Šaldy (2001, s. 97) to byl přímo jeho nápad a tuto novinku po něm začaly opakovat i jiné české listy. Téměř stejné uspořádání sportovní rubriky se používá v některých tiskovinách i dnes. Vedle sportovní rubriky, v prvotních vydáních nazývané tělesná výchova, se hlavně zpočátku vycházení tohoto listu objevovala rubrika s názvem Záležitosti strany, která upozorňovala zejména na různé schůze straníků, dále rubriky Hlídka úřednická a Hlídka sociální, které se věnovaly problémům obyčejných lidí (například problémům zaměstnanců továren, platovým poměrům v republice, problémům chudých lidí 24

25 a podobně), či velmi krátká rubrika Malý oznamovatel, kde čtenáři nabízeli k prodeji různé věci nebo sháněli věci ke koupi. Nalezneme i rubriky týkající se literatury, hudby, divadla, ale také fejetony. V pozdějších ročnících, ve 30. letech, dostaly rubriky nové názvy a některé další rubriky vznikly. Hlavní zpravodajství spadalo pod název Události, život a práce v republice a zprávy ze zahraničí pod rubriku Telefon, telegraf, pošta z ciziny. Přibyla také rubrika pojmenovaná Lidské osudy, příběhy a dobrodružství, která přinášela zajímavé až senzační zprávy týkající se obyčejných lidí. Nepravidelně se objevovaly programy rozhlasu, denní horoskopy, rubrika V soudní síni a rubrika s názvem Novinářské kachny, která upozorňovala na chyby či úsměvná nedopatření v ostatním tisku. Na titulní straně nacházíme kromě nejzajímavějších zpráv předpověď počasí a později i rubriku s názvem Doba, země a lidé. Ta přinášela informace o historii, přírodě, o českém jazyce a podobně. Sport už v těchto letech zabírá celou poslední stranu. Také ve Večerním Českém slově nesměl chybět román na pokračování. I zde byly romány vybírány tak, aby čtenáře co nejvíce zaujaly, zejména tematicky. Vycházely například romány s názvy Z tajného hříchu, Rudá mše, Láhev Chianti s podtitulem Román ženy, který pojednává o ženě obžalované z vraždy svého manžela, romány Láska v kruhu, Noční můra a podobně Znaky bulváru v tomto listě Večerní České slovo nevykazuje tolik znaků bulváru jako tiskoviny Tempa, přece však některé znaky nalezneme. Jako první znak bulváru je možné považovat to, že Večerní České slovo je zřetelně list podnikový (Hoch, 1933, s. 500), tedy orientovaný na zisk. Jeho cena byla po celou dobu jeho vycházení velmi příznivá, v roce 1919 stálo 10 haléřů a například v roce 1935 jenom o 10 haléřů více. Jak už bylo zmíněno, také jeho náklad byl velice vysoký. Důraz byl kladen na sportovní zpravodajství, jak vyplývá ze vzpomínek ředitele Melantrichu Šaldy. Sport byl nejen přesunut na poslední stranu novin, aby byl co nejlépe přístupný, ale Šalda ho přímo označuje za hybnou páku těchto novin (Šalda, 2001, s. 95). Také sportovní redakce byla velmi početná. Sportovní rubriky jsou dobře zpracované, kromě výsledků utkání a soutěží přinášejí články o významných sportovcích minulých i současných, propracované popisy zápasů nebo přehledy vítězů. 25

26 Sportovní rubrika byla rozdělena i do několika pravidelných menších rubrik, například rubriky Na ledové ploše, Ring volný, dále Čimčaráry nabízející vtipně komentované zajímavosti ze světa sportu či rubrika Kolem dokola, která přinášela různé krátké sportovní zprávy. Kvalitně propracovaná sportovní rubrika jistě přinesla tomuto listu slovu hodně čtenářů, mnoho dalších si však Večerní České slovo získalo svým obsahem. Zpočátku vycházení tohoto listu, například v roce 1919, je ještě politické zpravodajství v listě výraznější, avšak v dalších letech je vidět jasný vzestup zpráv senzačních a nápadně přibývá i senzačních titulků. Ačkoliv zpočátku měly politické zprávy převahu, byly vždy psány se zřetelem k potenciálním adresátům těchto novin, politické problémy jsou zjednodušovány a mají apelový charakter (Zakročte v poslední hodině!; Těšínska nedáme!). Zprávy jsou také místem pro informace o jednotlivých politicích či přímo pro útoky na konkrétní politické představitele (Pane ministře Houdku, co budete dělat se 300 vagony shnilých brambor a kdo bude hradit škodu takovým šlendriánem vzniklou?). V pozdějších ročnících je však většina prostoru listu věnována zprávám senzačním, zajímavým. Zprávy přinášejí informace o vraždách, sebevraždách, milostných aférách, žhářstvích, katastrofách, únosech, přepadeních a podobně. Nalezneme i články, které mají čtenáře dojmout (V nemocnici plakali pohnutím. Pouť za maminkou. Devíti a sedmiletá pět hodin pěšky k mamince.; Pět opuštěných dětí samo se živilo.). Mimořádně senzačním případům, například soudu s mužem, který zavraždil svoji ženu, bývá dokonce věnováno několik stran, včetně strany titulní. Ve Večerním Českém slově je zřetelná snaha zaujmout čtenáře nejen obsahem, ale i grafickou úpravou listu. Objevují se velké, výrazné titulky tištěné různými druhy písma. Vedle vlastního titulku jsou velice často používány i nadtitulky a podtitulky, které dodávají zajímavé detaily či článek určitým způsobem hodnotí (Nadtitulek: Čína v nevěře zůstane Čínou. Hlavní titulek: Muži hřešit mohou, ženy nikoliv. Podtitulek: Jsou-li žena a muž dopadeni při nevěře, je trestána jen žena.). Články jsou většinou kratší, obsahující pouze několik větných celků. Nejzajímavější informace nebo slovní spojení bývají mnohdy vytištěna tučně, proloženě nebo na zvláštním, samostatném řádku. Jsou také zařazovány fotografie, nejenom na první straně, ale i dále v listě. Objevují se fotografie zajímavých událostí, ale i fotografie lidí, jichž se senzace týkají fotografie odsouzených, obětí vrahů, sebevrahů a podobně. Tento list se také velmi zřetelně identifikuje s životem a s problémy obyčejných lidí. Otiskuje například dojemné články o chudých lidech, nabádá čtenáře, aby těmto 26

27 lidem nějak pomáhali, upozorňuje na finanční starosti lidí, přináší informace o zajímavých událostech z běžného života lidí. Zároveň však informuje o lidech známých a slavných, například o politicích, hercích a herečkách, sportovcích, avšak často s důrazem na jejich osobní život (Milostný román japonského diplomata s neznámou gejšou.; Tajný sňatek Grety Garbo?) či na stránku finanční (Příjmy dětské hvězdy Kč týdně.). Večerní České slovo tedy splňuje mnoho z výše definovaných znaků bulváru, za nejvýraznější a nejnápadnější znak je v tomto případě možno považovat právě výběr témat a způsob jejich prezentování. Díky tomu lze Večerní České slovo pokládat za list bulvárního charakteru a hlavně díky jeho velkému rozšíření a popularitě je vhodným zástupcem bulvárního tisku v dobách první republiky. 27

28 5. Titulky Všechny žurnalistické komunikáty mají svoji strukturu. Jsou stejně jako ostatní texty výsledkem procesu stylizačního a kompozičního a jako takové jsou rozčleněny po linii horizontální a vertikální. Vertikální členění textu je členění odrážející hierarchii jednotlivých informací a vazby mezi nimi na ploše celého textu (Chloupek et al., 1991, s. 95). V žurnalistických sděleních bývá však výraznější členění horizontální. Horizontálním členěním se podle Chloupka et al. (1991, s. 94) rozumí členění textu na začátek, střední část a závěr, případně i členění na odstavce. Právě začátek textu hraje v žurnalistických komunikátech důležitou roli, protože kompozice žurnalistického textu vychází ze zvýraznění počátku textu, a proto mezi nejdůležitější rámcové složky textu v tištěném zpravodajství, ale také v textech publicistických patří především titulky (Minářová, 2011, s. 255). V seriózním i bulvárním tisku se používají hlavní titulky, někdy doprovázené nadtitulky a podtitulky, nalezneme i celé titulkové komplexy nebo bloky či mezititulky. Titulky jsou podle Čechové et al. (2003, s. 232) plně funkční součástí žurnalistických komunikátů a jejich formulace závisí na obsahu komunikátů, jejich cíli a funkci. Titulky plní v žurnalistických sděleních obvykle několik funkcí. Shatury (1999) uvádí čtyři základní funkce titulků. První a zároveň nejdůležitější funkcí titulků je podle něj funkce upoutat čtenáře. Svým umístěním, velikostí, tvarem a dalšími grafickými vlastnostmi titulky upoutají čtenářovu nezáměrnou pozornost, zároveň však svým obsahem mohou nezáměrnou pozornost přeměnit na záměrnou. Za druhou funkci titulků považuje Shatury funkci přesvědčovací. Jako třetí funkci titulků uvádí funkci informativní. Některé titulky podle něj vyjadřují vlastní obsah sdělení, jiné téma pouze navozují. Poslední, čtvrtou funkcí titulků je podle něj funkce hodnotící. V bulvárním tisku první republiky nalezneme titulky plnící všechny tyto funkce. Titulky listů Tempa i Večerního Českého slova se, jak už bylo uvedeno výše, snaží upoutat čtenáře různými typy písma, různou velikostí, podtržením a podobně. Upoutání pozornosti slouží v titulcích podle Bečky (1986, s. 233) také překvapivá stylizace, expresivní užití slova nebo větné stavby. Funkce přesvědčovací nebo apelová se v titulcích těchto listů také objevuje, projevuje se především používáním imperativů (Večerní České slovo: Dobijte Řím!; Zakročte v poslední hodině!; Listy Tempa: Kuřáci, buďte trpěliví!). Nalezneme titulky, které vyjadřují vlastní obsah sdělení (Večerní České slovo: Sparta zaslouženě a regulérně prohrála v Kolíně.; Československo 28

29 Japonsko 2 0.; Chovanec z chudobince prodává minci za miliony.), ale také titulky, které téma článku pouze naznačují, navozují (Večerní České slovo: Pláč hospodyň v Praze nad peřinami.; Osudná hádka pohořelých v hostinci.; Listy Tempa: Drama na běchovické silnici.; Bolest majitelů domů). Velice výrazné jsou v těchto listech titulky s funkcí hodnotící. Hodnocení může být podle Bečky (1986, s. 23) implicitní, když vyplývá z konfrontace jevů, je v podtextu a adresát si je vyvodí sám. Nebo může být explicitní, tedy vyznačené slovně, použitím slov hodnotících. V případě bulvárních deníků první republiky bývá hodnocení, ať kladné, či záporné vyjádřeno nejčastěji explicitně, a to hlavně adjektivem ve funkci shodného přívlastku (Listy Tempa: Strašlivá explose v Polsku.; Obtížná cesta 9leté dívenky.; Nebezpečný požár v centru Prahy.; Bestiální vražda na Železnobrodsku.; Záhadné zmizení krásné Němky v Tatrách.; Zajímavé vykopávky v Efezu) nebo přísudkovým slovesem (Listy Tempa: Jak se vyhazují veřejné peníze.; Mladá česká inteligence odsoudila neslušný tisk). Pro bulvární, senzachtivý tisk jsou titulky zvláště důležité, protože zavedení titulků bylo jedním z prostředků užívaných při zpracovávání senzací (Prokop, 2005, s. 216). Souvisí to i orientací tohoto typu tisku na zisk, podle Prokopa totiž komerční zájmy vedou k žurnalistice výrazných titulků (2005, s. 216). Čím více adresátů list upoutá a přitáhne, tím větší bude jeho zisk. Proto také bulvární tisk často slibuje čtenářům v titulcích nějaké senzace, které pak ne vždy vyzní v článku stejně. Tento jev nalezneme už i v bulvárním tisku v dobách první republiky a poukazuje na něj například Fuchs (1931, s. 64). Podle něho jsou nápadné titulky potřeba k tomu, aby se čtenář mohl v novinách rychle orientovat. To však, jak tvrdí, může být povrchní přístup, který vytváří pouze hrubé asociace. Na to pak hřeší často bulvární tisk svými titulky, za nimiž málokdy skutečně bývá sensace, kterou titulek slibuje (Fuchs, 1931, s. 65). Stejně tak Hoch (1929, s. 306) odsuzuje snahu upoutat pozornost a tomu odpovídající způsob formování titulků v bulvárním tisku první republiky kritizuje: Obsah zprávy by se ještě dal omlouvati, ale pero, které k ní vybralo do nadpisu detaily, a to tehdy, jsou-li docela vedlejší, nepodstatné, jen proto, že jsou chytlavé, to péro nechtělo už referovat a informovat, nýbrž lehtat a dráždit zločinné a zvrhlé instinkty (Hoch, 1929, s. 306). Jak upozorňuje Becker (2000, s. 133), pro bulvární tisk, nejenom z počátku 20. století, je totiž upoutání pozornosti více než přesnost či věrnost. Zejména k zachycení pozornosti, ale i k vyjadřování dalších již zmíněných funkcí využívají listy Tempa a Večerní České slovo titulky různých forem a v nich také specifický jazyk. 29

30 5.1. Formální stránka titulků Zajímavá je formální stránka titulků v těchto listech. Titulky jsou totiž v listech koncernu Tempa i ve Večerním Českém slově vymezeny grafickým signálem píše se za nimi tečka, případně další koncové interpunkční znaky. Večerní České slovo tečku za titulky používá celé období první republiky, důsledně je využívána i na konci 30. let. Tiskoviny Tempa však od psaní tečky za titulky postupně upouštějí, už v roce 1929 ji za titulky těchto novin nenalezneme. Kromě teček se za titulky objevují i vykřičníky: Tempo: Zmocňovací zákon místo parlamentu!; Lidská důvěřivost jde až k nepříčetnostem!; Pak nemají být nemocenské pojišťovny pasivní!; Nehašené vápno a vodu to máte vojáci za odměnu!; Manžel, syn a kočí zatčeni pro podezření z vraždy!!; Nic se nestalo?!; Večerní České slovo: Dvě spojky, Košek a Říha, dosud nepředstiženy!; Výpověď z bytu pro 1 Kč!; Poslanci obsazují parlament!; Zde se nezdražuje!; Když se jim nehodí rohlíky do krámu!; Životospráva rozhodne o vítězství nad Maďary!; A zase rok v teple za kamny!; Po padesátiletém pobytu vyhnáni ze země!; V Brixenu zatkli arcibiskupa! 3 Užití vykřičníků podporuje dramatičnost titulků. Podle Odaloše (2008, s.129) jsou vykřičníky jedním ze způsobů, jak zvýraznit akčnost, kterou považuje za typickou pro jazyk bulváru. V titulcích se také mnohdy nedbá na interpunkční pravidla, jsou vynechávány čárky oddělující oslovení, vedlejší věty, vsuvky a podobně. Někdy bývají však vedlejší věty v titulku na vlastním řádku, který vedlejší větu graficky oddělí. To může být vedeno snahou přidat titulku důraz, jako například v tomto titulku Nedělního listu (1929, roč. 3, č. 232, s. 4): Mladík ZABIL VIDLEMI OTCE když bránil matku před bitím Co se týče délky titulků, v těchto listech převažují titulky delší, které obsahují čtyři slova a více. Většinou jsou doprovázeny nadtitulky a podtitulky a zabírají i více než dva řádky. V jednotlivých titulkových komplexech se používají různé typy písma, některá slova jsou psána písmem různé velikosti, jiná slova jsou podtržena a podobně. 3 V podobných odstavcích je i dále v práci vždy uváděno několik výrazných příkladů popisovaných jevů. 30

31 5.2. Jazyk titulků Lexikální rovina titulků Jazyk titulků Večerního Českého slova a listů Tempa velmi nápadně směřuje k funkci upoutávací a funkci hodnotící. Tyto funkce se snad nejvíce projevují v lexikální rovině titulků. Výběr slovní zásoby souvisí s tematickým zaměřením těchto deníků, s orientací na skandály, kriminální činy, milostné aféry a podobně. V titulcích se objevují substantiva evokující senzace či dramatické události, často nalezneme substantiva drama, vražda, sebevražda, hrob, smrt, slovesa zavraždit, zabít a podobně: Listy Tempa: Drama na běchovické silnici.; Nová vražda mladé dívky u Polné.; Vojáci páchají sebevraždy.; 4 sebevraždy za jediný den v Praze.; Čtyři sebevraždy za jedinou noc v Berlíně.; Drama rozvedeného muže a mladé milenky.; Vrah Kraus nespáchal vraždu v Aši.; Vražda anebo nešťastná náhoda?; Zabil ženu kladivem a pověsil se na okno.; Večerní České slovo: Drama běžence.; Smrt v bludném kruhu nočních vánic.; Sebevražda pacienta na Bulovce.; Šestý případ záhadné smrti prostitutky.; Záhadná smrt ženy v hodinovém hotelu.; Produkce a smrt.; Smrt v tanci milionů.; Kaktus téměř zabil svým ostnem.; Hrob letců v moři.; Pět havířů vystřídalo hrob.; Smrt medika před ohlášenou promocí.; Smrt krasavice.; Smrt vražedkyně. I pro lexikální rovinu titulků současného bulvárního tisku jsou podobná slova typická, což potvrzuje například Mrkvanová, která tvrdí, že slovo smrt v nich nacházíme velmi často, stejně jako slovesa zabít, ubít, zavraždit nebo zemřít (Mrkvanová, 2011, s. 28). Bulvární noviny první republiky kladou dále důraz na uvádění množství a konkrétních počtů, například osob, o nichž se v článcích píše. Proto se v titulcích těchto listů velice často nacházejí číslovky. Převážně se však čísla vyjadřují číslicemi místo slov. Bartošek (1996, 257) tento způsob považuje za neobvyklý jazykový prostředek a tvrdí, že jeho používání je motivováno snahou umístit co nejobsažnější titulek na vymezený prostor. Kromě toho ale mohou číslice také upoutat pozornost čtenářů. V listech Tempa nacházíme číslice místo slov ve větší míře, i když ve Večerním Českém slově se tento způsob uplatňuje také: Listy Tempa: 29 rolníků z jedné obce obžalováno společně pro 7 vražd.; Před 1 a půl rokem uloupili Kč a teprve teď byli zatčeni.; Slepý pasažér, skrývající se 11 dní v záchranném člunu, málem zmrzl.; 5 neděl půjde 200 nezaměstnaných 31

32 z Glasgowa do Londýna.; 20 mužů 2 dny bez potravy na širém moři.; Líčení s Tukou potrvá 3 neděle.; 8 strážníků zápasilo se šílenou ženou podplukovníka.; 195 mrtvých a 200 raněných v troskách dvou francouzských rychlíků po srážce; Večerní České slovo: Les vánočních stromků pro Prahu.; Žena, která měla 87 milých za jeden rok.; Útok na ruský vlak přes 200 obětí?; 18 měsíců za úplatky.; Lodní náklad: 200 nevěst.; Požehnaná rodina: 22 dětí.; Důl hoří 10 let. Jak už bylo zmíněno, výrazná je v titulcích těchto listů funkce hodnotící. Nejnápadněji se vyjadřuje pomocí hodnotících adjektiv (hodnotící adjektiva také viz kap a kap. 6.3.). Hodnotící či kvalifikační adjektiva vyjadřují podle Mluvnice češtiny 2 (1986, s. 71) příznak jako výsledek vědomého hodnocení, které původce sdělení provádí subjektivně. Toto subjektivní hodnocení působí kladně nebo záporně na recipientovu kognitivní a často i emocionální vnímavost (Jaklová, 2002), a tak může čtenáře ovlivňovat. Avšak podle Bečky (1986, s. 23) je nejdůležitějším významem subjektivního hodnocení to, aby čtenáře zaujalo, přesvědčit ho nemusí. V titulcích listů koncernu Tempo i ve Večerním Českém slově se objevuje mnoho hodnotících adjektiv, zejména však s negativním příznakem: Listy Tempa: Zatčení nebezpečného lupiče v Užhorodě.; Nešťastné manželství pražského žurnalisty se zámožnou ženou z venkova.; Nelidské trýznění vlastní dcery.; Skandální chování se maďarského pořadatelstva.; Zoufalá vodní kalamita v Praze.; Zhovadilá násilí na čtyřletém dítěti.; Nová katastrofální bouře a průtrž mračen na Olomoucku a Ostravsku; Trapné scény v brněnském komunistickém sekretariátě; Hrozný čin na Plzeňsku: Udusila dítě v kufru.; Příšerný čin neurvalého člověka.; Večerní České slovo: Bolestné výročí katastrofy na Nelsonu.; Zjistil se strašný případ národní zrady.; Marný protest proti další pasteurisaci.; Krutý čin otce.; V době zvlášť nebezpečné.; Tragický závěr Silvestra.; Těžký pád hocha, který dělal černého vzadu.; Tragická zmýlená.; Schodky zlých let krise.; Hrůzný děs v odhalení zločinu: zabíjel z nenávisti k lidem.; Zákeřný plán a čin mladých manželů na Kladensku.; Divná dvojčata.; Těžký stín padl na zem.; Hrozné zemětřesení.; Smutné vánoční svátky.; Krutý služební výkon.; Hloupý žert a krutá smrt. Hodnotící adjektiva s pozitivním příznakem se také objevují, nalezneme je ale převážně ve sportovní rubrice, a to spíše ve sportovní rubrice tiskovin Tempa, protože Večerní České slovo výraznější titulky ve sportovní rubrice příliš neuplatňovalo. Podobná adjektiva se používají ale tak často, že dochází až k automatizaci a čtenáře už nepřekvapí: 32

33 Listy Tempa: Další skvělé vítězství vinohradského Rapidu.; Sensační revanche Teplizer F. K. A. C. Sparta!; Sensační hockeyové utkání.; LTC. Praha poráží Slavii skvělým finishem.; Nádherné úspěchy našich sokolů v Poznani; Krásný úspěch jubilejních veslařských závodů V. K. Blesk.; Skvělé vítězství Jana Koželuha ve Wimbledonu. Upoutávací, hodnotící i ovlivňovací funkci slouží v titulcích těchto listů také expresiva či slova s expresivním příznakem (expresiva také viz kap ). Expresivum je lexikální výrazový prostředek vyjadřující citový, hodnotící a volní vztah mluvčího ke sdělované skutečnosti (Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s. 131). Užívání expresiv a slov s expresivním příznakem opět může vzbudit zájem adresátů a upoutat jejich pozornost. Mimo to mohou expresiva také podle Jaklové (2002) působit na emoce recipienta a umocňovat i komunikační efekt sdělení: Listy Tempa: Zardousil své 14 dní staré dítě, aby se mohl oženit s bohatou; Strašlivá smrt pražské rodiny pod lavinou v Alpách; Voda vyrvala ze země i rakve; Žaloval nad hrobem uštvané oběti.; Bude dovoleno i dále vykořisťovati neslýchaným způsobem největší chudáky, marně hledající přístřeší? Večerní České slovo: Strašlivý obraz lidské bídy.; Strašlivé mrazy vraždí lidi.; Muž-netvor dnes před porotou. V titulcích těchto deníků je také viditelné úsilí o originalitu výrazu. Ta souvisí se snahou upoutat pozornost adresátů. V titulcích novin Tempa i Večerního Českého slova se uplatňují různé jazykové hříčky (Listy Tempa: Hradimrškové jsou přepracováni.), objevují se kontrasty, zejména pomocí adjektiv (Večerní České slovo: Vražda uprostřed živé Prahy.; Mrtvý děsí živé.; Černý rub bílého opojení.; V bílé rakvi spí ubité mládí.; Šlechetní barbaři; Za den tři neštěstí, ale šťastná.; Listy Tempa: Starý krotitel mladé rodiny.; Chudé město s bohatým starostou) nebo pomocí opozitních sloves (Večerní České slovo: Oheň vzal i dal práci). V některých titulcích Večerního Českého slova nalezneme aliteraci, tedy opakování stejné hlásky nebo skupiny hlásek na začátku dvou nebo více sousedních slov (Vlašín et al., 1977, s. 17) (Zajíček v žaláři ztrácí zrak.; Složitá srážka na silnici.; Zoufalá žákyně ztratila zrak.; Se sešitým srdcem před soud.). Použití aliterace v titulcích může opět sloužit ozvláštnění výrazu. Zejména v jazyce Večerního Českého slova se vyskytuje také značný počet metafor, což souvisí opět se snahou o aktualizaci výrazu. Metafora se od přirovnání liší tím, že nepřirovnává něco k něčemu, ale v zájmu nového poznání skutečnosti konfrontuje významy tím, že nahrazuje slovo nebo slovní obrat slovem nebo slovním 33

34 obratem jiného druhu, z jiné smyslové oblasti, z jiné sféry věcí, jevů a představ, a to na základě dialektické jednoty v rozmanitosti, překvapivé podobnosti vzhledu (barvy, tvaru), rozměru, množství, stavu, vlastností, pohybu nebo funkce (Vlašín et al., 1977, s. 226). Metafora vyžaduje čtenářovu aktivní spolupráci, využívá jeho představivost a zkušenosti. Právě proto by metafory užité v žurnalistice neměly být příliš obtížné na dekódování, aby byly srozumitelné co největšímu počtu adresátů. V metaforách se přenášejí pojmenování z oblasti živé i neživé přírody, některé metafory vycházejí z podobnosti s lidským tělem: Večerní České slovo: Mamutí pevnost pro zlato.; Spoutaný svět.; Parasiti nemocenského pojištění.; Nová zlatá pevnost americká.; Uplakaný začátek nebo pršelo štěstí?; Nálada poněkud zmoklá, ale rvaček dost.; Země žhavého slunce a žhavé krve.; Zlatá řeka z Evropy do Ameriky.; Poselství války v masce míru.; Prahou se rozlil příval smutku.; Lidští dravci číhají na to, kdož hledají byt Morfologická rovina titulků V morfologické rovině se titulky mohou rozlišit na titulky statické a dynamické, kritériem je přítomnost nebo absence slovesa v určitém tvaru (Čechová et al., 2003, s. 232). Titulky Večerního Českého slova i tiskovin Tempa obsahují oba dva typy. V titulcích dynamických, tedy obsahujících sloveso v určitém tvaru, velice často nalezneme slovesa v minulém čase: Listy Tempa: Patnáctiletá se otrávila omylem.; Jediný syn vdovy zmrzl.; Kočí zavraždil zaměstnavatele, protože miloval jeho ženu.; Nabízel děvčatům pamlsky a vodil je do kina.; Kus uvolněné lávy prorazil kus domu.; Vrchní velitel bývalé carské armády velkokníže Nikolajevič zemřel ve vyhnanství.; Se sekyrou a noži hnali se proti autu, kde seděl zemský poslanec.; Ponocný odtroubil ve vsi jedenáctou a zemřel.; Večerní České slovo: Žena potkala uprchlé trestance v lese.; Cikán vylákal ze sirotčince děvče.; Obavy o mír zmohutněly.; Zběh se probodl.; Báli se strašidla.; Žena odsoudila manžela.; Dynamon explodoval v ruce.; Páni vyhodili legionáře.; Hoch dotrpěl.; Lidé si chytře přilepšili na úkor dobytka. Používání sloves v titulcích sdělení dynamizuje, slovesa jsou totiž například podle Bartoška (1997, s. 64) dynamizujícími prvky výpovědi. Právě nejvýraznější dějovost mají věty se slovesem vyjadřujícím skutečnou činnost, zejména s aktivním činitelem (Bečka, 1986, s. 46). Zvláště intenzivní formou dynamizace titulků je pak tzv. kataforická elipsa, kdy v titulku chybí některý větný člen a teprve z následujícího 34

35 textu se dozvídáme, které slovo, který větný člen byl vypuštěn (Macháčková, 1985, s. 219). Častým případem kataforické elipsy jsou ty titulky, kdy v titulku chybí podmět, který čtenář identifikuje až z navazujícího textu. Osoba, o které článek pojednává, tedy není v titulku blíže určena, čtenář musí pokračovat ve čtení, aby zjistil podrobnosti. V listech Tempa i ve Večerním Českém slově se pak tato osoba blíže se popisuje až v textu článku, a to většinou pomocí jména a příjmení, povolání, jaké vykonává, případně místa bydliště či věku. Podle Bartoška (1996, s. 256) je tento typ titulků s kataforickou elipsou oblíben zejména ve sděleních o kriminalitě. Také bulvární tisk první republiky kataforickou elipsu hojně používá, avšak nejen ve zprávách o kriminálních činech, ale i v ostatních zprávách o zajímavých událostech. Slovesa v těchto titulcích bývají jak ve třetí osobě singuláru, tak ve třetí osobě plurálu: Listy Tempa: Po shlédnutí filmu beznadějné lásky zastřelili se v hotelu.; Oběsil se ze žalu nad nezvedenými kousky svého syna; Zavraždila své dítě a pověsila je v tašce na půdě; Nevyplácel rolníky, poněvadž prý mu někdo ukradl Kč; Vstal z mrtvých a nyní zemřel podruhé?; Ze zlosti na rodinu posadila 18měsíční dítě na mráz.; Osm dní čekali na své zachránění; Měla nohy do X a teď je má do O; Chtěl dokázati svoji nevinu na místě, kde kradl; Zastřelil děvče po tanci smrti; Večerní České slovo: Zachránil rodinu před utonutím.; Vypadl z motorového vozu.; Spílala českým vojínům.; Nechali člověka 9 hodin umírat.; Spolkl příštipek i se všemi cvočky.; Opět nalezl svou bývalou tvář.; Šla do kláštera, ale mužského.; Nalili inkoust do kropenky.; Máčeli neposlušnou ženu. Vyskytují se ovšem i slovesa v čase přítomném. Používají se tehdy, pokud událost popisovaná článkem stále trvá a je aktuální (Listy Tempa: Tatranský lovec zmijí trpí hladem; Moskevský proces končí; Brněnský sport upadá; Baťa pokračuje v boji proti vyděrači; Večerní České slovo: Holandská svatba budí rozhořčené projevy.; Zdravotní stav Piův je beznadějný.; Peníze se vracejí do podnikání.; Ozimy hnijí.). Ale uplatňují se i při popisování událostí v minulosti, kde slouží k přidání dramatičnosti a akčnosti. To, že se jedná o minulou událost, čtenáři zjistí až z podtitulku (Večerní České slovo: Žena umírá na ulici. S podtitulkem Neštěstí? Zločin? Záhadná smrt neznámé.; Děvče omdlévá u telegrafu. S podtitulkem Přijímala zprávu o smrti pěstouna, svého druhého otce.; V boji umírající voják píše svou poslední vůli. S podtitulkem Umírající voják odkázal své jmění na obranu země.). Ze slovesných způsobů se v těchto listech nejvíce uplatňuje indikativ. Funkce indikativu spočívá v pouhém konstatování, že slovesný význam (děj) je (byl, bude) 35

36 realizován (Mluvnice češtiny 2, s. 166). Souvisí s to funkcí zpravodajství, které informuje čtenáře o něčem, co se stalo, co se právě děje, případně o tom, co se stane v budoucnosti. Statické titulky se vyznačují absencí slovesa v určitém tvaru. Ve Večerním Českém slově i v tiskovinách Tempa se nacházejí téměř stejně často jako titulky dynamické (statické titulky viz také kap ). Jejich základem bývá substantivum v nominativu (Večerní České slovo: Rvačka.; Povodeň.; Desertéři.; Listy Tempa: Pokrok.). Titulky pouze s jediným substantivem v nominativu nejsou ale příliš časté. Více se objevují titulky se substantivem v nominativu a adjektivem (Večerní České slovo: Přejeté děvčátko.; Okradený učitel.; Pouliční nehoda.; Ctnostní lichváři.; Ledová katastrofa.; Zoufalá vdova.). Avšak ani tyto krátké titulky o pouhých dvou slovech nenalézáme příliš často, jak už bylo zmíněno, nejvíce se vyskytují titulky delší, obsahující čtyři slova a více Syntaktická rovina titulků Ze syntaktického hlediska je podle Čechové et al. (2003, s. 232) možné titulky dělit na titulky větné nebo souvětné a na druhé straně titulky heslovité a stylizované jako větné ekvivalenty, tedy jako jednočlenné věty bez plnovýznamového slovesa v určitém tvaru. Z větných ekvivalentů nacházíme v listech Tempa i ve Večerním Českém slově nejčastěji věty substantivní. Jejich jádrem jsou věty, v nichž je sdělovaný příznak vyjádřený substantivem v základním pojmenovacím tvaru, tj. v nominativu, vztažen přímo k vnímanému (nebo představovanému) objektu promluvové situace (Grepl; Karlík, 1989, s.190). Substantivum ve větných ekvivalentech bývá v těchto listech většinou rozvito, ať už přívlastkem shodným, který se shoduje se substantivem v rodě, čísle a v pádě (Grepl; Karlík, 1989, s. 260), nebo přívlastkem neshodným: Listy Tempa: Žena před motocyklem.; Síla sněhových vloček.; Atentát na excísařovnu Zitu.; Katastrofální následky zemětřesení v Italii.; Odvážný plán na výstavbu hotelu nad Vltavou.; Tragedie 6 Rusů na japonské lodi.; Záhada leteckých katastrof.; Oběť šílené jízdy motocyklem.; Poslední zprávy o stavu anglického krále.; Neslýchaná loupež v New Yorku.; Ocelová rakev 22 námořníků; Zápas na život a na smrt učitelky s 80letým otcem; Večerní České slovo: Nález 85 dětských mrtvol.; Vězení v potopeném jeřábu.; Turistický ruch s Hitlerem.; Výtržník ve vinárně.; Zásoby v bytě.; Nové boje v Habeši.; 36

37 Výpravy na mák a obilí.; Spiknutí proti Stalinovi.; Páté kolo šachového turnaje.; Stálý zmatek a různost v cenách.; Mokrá silvestrovská noc a vítání nového roku.; Bomby pod trůnem.; Děsivé výjevy v podzemí.; Milostné dopisy notáře dr. Patsche.; Sebevražda skokem z letadla.; Smrt děvčátka pod ledem.; Svatba korunní princezny. Takovéto titulky mají statický charakter, příliš nepřispívají k vyjadřování akčnosti (statické titulky viz výše kap ). Avšak mohou přitáhnout pozornost čtenářů, zejména svojí stručností a naléhavostí. Dynamičnost lze podobným titulkům dodat pomocí dějového podstatného jména. Pak se podle Bečky (1973, s. 111) jedná o jednočlenné věty neslovesné s naznačenou dějovou dynamikou. Snaha o dynamizaci pomocí dějových substantiv je ve Večerním Českém slově i v novinách koncernu Tempo také patrná: Listy Tempa: Přepadávání vlaků v Mexiku.; Záhadné zmizení krásné Němky v Tatrách.; Rozsáhlé zatýkání verbířů pro rudé Španělsko; Vyšetřování pachatele silvestrovského zločinu; Noční přepadení velkostatku u Prahy; Vření v Čansueljanově vojsku; Včerejší zabavení Rudého Práva?; Marné pátrání po zmizelé letkyni; Večerní České slovo: Vzbouření severní točny proti Rusům.; Zajištění nedotknutelnosti hranic.; Vyklizení nebožtíka z cizího hrobu. ; Vypovídání z Polska.; Léčení knihami.; Za rok zdražení potravin v Praze až o třetinu.; Protistátní štvaní na schůzích henleinovců.; Na šachtách srocení.; Protekční obsazování katolických far.; Rozkradení Nobelovy ceny. Kromě substantivních větných ekvivalentů se v bulvárním tisku první republiky objevuje často typ vět, které Bečka (1973, s. 111) označuje jako dvojčlenné věty s elipsou přísudkového slovesa. Avšak v Mluvnici češtiny 3 (1987, s. 438) je uvedeno, že věty tohoto typu nejsou průkazně ani elipsy, ani samostatné struktury. Genitivní konstrukce mají podle Mluvnice češtiny 3 blíže elipse, zatímco lokálové konstrukce s předložkou o se považují samostatně za dostatečné, neboť od nich vede cesta ke kategoriálnímu predikátu mluvit, psát, se kterým se zachází jako s predikátem sémanticky vyprázdněným (Mluvnice češtiny 3, 1987, s. 438). Používání takových titulků může být vedeno snahou o stručnost a výstižnost sdělení, protože není třeba vždy uvádět informace, které si čtenář může domyslet, a ztrácet tak prostor pro titulky vymezený: Listy Tempa: Dva bývalí námořníci o prohibici.; Lékaři o zázraku přeštěnickém.; Sovětský agent na letňanském letišti.; Dnes na Strahově armádní den; 37

38 O profesionálním footballu Anglie, o nedostatcích a chorobách profesionalismu a o poměrech v Německu.; Večerní České slovo: Dnes proces o Lindberghovo dítě.; Letos bílé Vánoce.; O únosu Lindberghova dítěte.; Muž-netvor dnes před porotou.; O otřásající bídě lidí.; Ze života nešťastné ženy. Ze stejného důvodu se v listech Tempa a ve Večerním Českém slově hojně využívají i titulky s elipsou pomocného slovesa v participiálních konstrukcích trpného rodu. Participiální pasivum se tvoří z příčestí trpného významového slovesa a příslušných tvarů pomocného slovesa být (Mluvnice češtiny 2, 1986, s. 426). Pasivum se v těchto titulcích často používá zejména proto, že podle Grepla a Karlíka (1989, s. 160) umožňuje dekonkretizovat, anonymizovat nebo generalizovat činitele děje. To se pro bulvární tisk stává výhodou zejména ve titulcích článků například o kriminalitě, kdy není znám pachatel trestného činu. Samo pomocné sloveso pak není nutné pro pochopení významu titulku, a proto se především z důvodu úspory místa a snahy o stručnost v titulcích listů Tempa i Večerního Českého slova vypouští: Listy Tempa: Dvě děti těžce zraněny; Oderští lupiči odsouzeni; Brno odříznuto sněhem od světa; Žádost o milost všem 13 zamítnuta; Lyžařská mistrovství republiky zahájena; 11letý ubit 8 ranami sekyrou; Celá rodina zatčena pro podezření z vraždy; Ministr bombardován zkaženými vejci; Pětičlenná rodina vyvražděna v Prčici.; Večerní České slovo: Děti odváženy z Madridu.; Diplomat ubit u Madridu.; 17 válečných lodí připraveno odjeti do Španělska.; Děvče rozdrceno žentourem.; Nevinně odsouzen?; Čtyřletá holčička opuštěna na ulici. Některé titulky bývají v těchto listech zakončovány tzv. apoziopezí. Apoziopeze je podle Mluvnice češtiny 3 (1987, s. 660) nerealizování konce konstrukce a vzniká jí neukončená nebo graficky přerušená výpověď, ve které na rozdíl od elipsy není často možno chybějící složky jednoznačně doplnit. Protože většinou chybí nějaká důležitá část sdělení, užití takovýchto titulků opět čtenáře motivuje k přečtení celého článku, aby se dozvěděli, co se v titulku úmyslně zamlčuje. Jak tvrdí Odaloš (2008, s. 130), nedokončená výpověď může sloužit také k vyjadřování akčnosti, neboť čtenář má možnost si neukončený titulek doplnit či domyslet sám a autor poté informace dodá a zpřesní v samotném následujícím článku. Nejčastějším způsobem signalizace apoziopeze bývají v těchto listech tři tečky: Listy Tempa: Pan ministr Beneš píše ; Na ústupu ; A pomník to má napraviti ; Malé příčiny ; 38

39 Večerní České slovo: Henleinovští zrádci ; Z náboženského fanatismu ; Pro propuštění ; Odstřelování ; V policejních raportech není zapsáno ; Buď smrt ze soucitu nebo z utrpení ; S krumpáčem na obilí ; My tři královny Dalším výrazným typem titulků v prvorepublikovém bulvárním tisku jsou titulky obsahující pouze věty, které Bečka (1986, s. 235) označuje jako vedlejší věty samostatné. V titulku chybí syntakticky nezačleněná věta hlavní, přítomna je jenom věta vedlejší. Tyto samostatné vedlejší věty mohou opět vzbudit čtenářův zájem o článek a povzbudit ho, aby si přečetl článek celý, protože takovýto titulek neobsahuje žádné příliš detailní informace a jeho obsah se naplňuje až obsahem celého článku: Listy Tempa: Co způsobily krvavé události ve skupštině.; Jak potrestal chudý malíř lakomého boháče.; Jak se vyhazují veřejné peníze.; Jak pan pokladník pracoval přes čas.; Co je možné v Americe. S podtitulkem Jak uctívá bohatý Američan narozeniny svého milovaného psa.; Co se stane ve světě a v příštím roce zcela jistě ; Jak roste Praha.; Jak se také hraje Zkrocení zlé ženy v Národním divadle.; Večerní České slovo: Jak zemřel br. red. Josef Kotek.; Jak psali naši za Rakouska do Sibiře.; Jak chudé děti si pomáhají.; Jak Praha tancuje. Nápadné jsou v denících Tempa i ve Večerním Českém slově titulky se substantivem v nominativu, které je rozvito vztažnou vedlejší větou přívlastkovou. Jak potvrzuje Bartošek (1996, s. 254), tyto neplnohodnotné klauze se v titulcích v minulosti hojně používaly. Uvozovacím výrazem vedlejší věty bývá vztažné zájmeno který, méně často zájmeno jenž: Listy Tempa: Mrazy, které mrzačily lidi.; Látka, kterou kulka neprostřelí.; Hrozná slova, jež musí býti odvolána.; Muž, jenž zázračně zdolával ocelová pouta a železné klece.; Milosrdná samaritánka, která otrávila 17 osob!; Bolest, která byla oceněna milionem.; Žebračka, které žebrání vyneslo Kč; Aféra, která zůstala nevysvětlenou.; Večerní České slovo: Půda, která se před patnácti lety propadla.; Zjevy, o kterých maršál sám vyprávěl a ve které věřil.; Lidé, kterým se před operací zdálo, že létají.; Krejčí, který ušil 21 tisíc klerik.; Pán, kterému je svět k smíchu.; Bankéři, kteří čtou ve hvězdách.; Mladíci, kteří trousí tisíce. Jak upozorňuje Odaloš (2008, s. 129), bulvární tisk syntakticky pracuje s modálností věty. Kromě oznamovacích výpovědí totiž využívá i věty jiného modálního charakteru, zejména výpovědi s funkcí tázací. Tázací věty se zpravidla rozlišují na otázky zjišťovací, předpokládající odpověď ano ne, a otázky doplňovací, 39

40 obsahující tázací slovo: kdo, kdy, odkud apod. (Křížková, 1968). Velké množství zjišťovacích a doplňovacích otázek nalezneme i v bulvárním tisku v dobách prvních republiky: Listy Tempa: Ví o tom zahraniční ministerstvo?; Jak rychle snadno možno vystěhovat nájemníky?; Kdo byl pořadatelem koncertu Václava Klofáče v našem Radiojournálu?; Kdy mohou noviny vyjíti bez tiskových chyb?; Kde koupíte v Praze levné tuky a maso?; Jak šetřiti uhlím?; Přijede jugosl. král na čs. manévry?; Mají vězňové právo na pohlavní život?; Večerní České slovo: Co dá zítřek?; Kdy bude konec krise?; Kdo vydělává na obchodu se sovětským Ruskem?; Kdo způsobuje bídu?; Lze podmaniti Habeš jedním náporem?; Co je v Italii?; Mělo se zopakovat nové Záhoří?; Omezí se pivo v lahvích?; Půjde Z. Koubek k odvodu? V těchto denících se také objevují zjišťovací otázky, ve kterých nestojí sloveso na jejich začátku. Zjišťovací otázka se slovesem na začátku je podle Křížkové (1968) nepříznaková, pokud sloveso stojí jinde než začátku, jedná se o podobu příznakovou, expresivní. Takové otázky mohou dobře upoutat pozornost adresátů, mohou také vyjadřovat podiv nad uváděnou informací či jistý odstup od ní, a tím ji hodnotit: Listy Tempa: Studenti nechtějí uniformy?; Nová vlna mrazu se blíží?; Pražská dětská nemocnice bude zrušena?; Zeppelin poletí nad Prahou ještě tento týden?; Vězeňský dozorce Pilát byl náruživým morfinistou?; Večerní České slovo: Na frontě vládne klid?; O cenách obilí přestane rozhodovat vláda?; Aljechin ztratí titul světového mistra?; V Bulharsku je povstání?; Výplata gáží bude zase prvního?; Chřipka vyhubí domorodce?; Německo nařídí nucené sňatky v klášteřích?; Pivo bude dražší? Pro bulvární tisk jsou otázky v titulcích zvláště vhodné, jedním z důvodů může být i to, že každá otázka předznamenává (zahrnuje) třídu odpovědí, které jsou na ni možné (Grepl; Karlík, 1989, s. 57). Tím si každý čtenář domýšlí různé varianty odpovědí, a jeho zvědavost se tak může zvyšovat. Dále jsou otázky vhodné i pro různé spekulace, neboť užitím otázky v titulku se ještě žádné konkrétní informace či soudy nevyjadřují, což se bulvárnímu tisku opět velice hodí. Zároveň otázky v titulcích mohou sloužit k vyjadřování napětí a podle Odaloše (2008, s. 129) slouží otázky také k vyjadřování akčnosti. K vyjadřování akčnosti slouží v titulcích bulvárního tisku první republiky velmi často také pomlčky. Pomlčky jsou titulcích nápadné, člení text a jejich hlavní funkcí je 40

41 naznačovat přestávku v řeči, způsobenou různými důvody (Čechová; Dokulil; Hlavsa et al., 2011, s. 50). Zejména v titulcích listů Tempa se pomlčka užívá, aby se v titulku zdůraznila pointa či jádro sdělení, pomlčky slouží také k naznačení pauzy v textu například před nějakým důležitým slovem, čímž se může zvyšovat akce a napětí v textu, nebo pomlčky v titulcích slouží k aktualizaci vyjádření, k vyjádření vtipu či kontrastu: Listy Tempa: Místo k oltáři do hrobu.; Na dům, který se sesouvá na hlavy nájemníků přistavují dvě poschodí! S podtitulkem Policie i úřady mlčí!;»české slovo«pomohlo nemocným tuberkulosou ale k vyhazovu.; Vyhrál miliony prohrál život.; Pachatel vraždy na osmi členech jedné rodiny vypátrán za 49 let.; Pán tvorstva a pes; Chlapec mu vystřelil na štěstí skleněné oko; Večerní České slovo: Hořelo ale jen srdce.; Počasí bude matějské.; Věštil oheň a hořelo. Pomlčky v těchto listech mnohdy také graficky oddělují několik jednotlivých podtitulků připojených k jednomu hlavnímu titulku, a tak naznačují jakousi osnovu celého článku: Listy Tempa: Z paláce Schönbornova vyhazují nájemníky na ulici. S podtitulky Z paláce Spojených států severoamerických na Malé straně. Na 30 místností přes rok prázdných. Kdo v tom má ruce? Ví o tom Washington?; Dlouhé putování Čecha pro zákeřnou smrt do Jižní Ameriky. S podtitulky Zavražděný tušil, že se do Prahy více nevrátí? Při loučení měl pocit, jako by ho cosi škrtilo a dusilo Cesta do Ecuadoru.; 11 policistů hledalo tři zločince na Malém náměstí. S podtitulky Lupiči ukryti v koksu. Černý muž zastřelen na útěku. Dva jiní s revolverem v ruce zmizeli za rohem. Krvavá neděle uprostřed Prahy. Prostředkem aktualizace v titulcích může být dále i přímá řeč (k přímé řeči dále kap. 6.1.). Přímá řeč věrně reprodukuje primární výpověď/výpovědi, včetně časů a gramatických osob (Příruční mluvnice češtiny, 2003, s. 659). Aktualizaci slouží v těchto denících zejména proto, že často napodobuje zvláštnosti mluvy mluvčího a také graficky reprodukuje aspekty mluvené řeči, jako například pauzy, čímž se stává pro čtenáře nápadnou. Zajímavé je, že se velmi často v titulcích těchto listů používá přímá řeč bez uvozovací věty. V některých titulcích, avšak ne vždy, bývá mluvčí specifikován v podtitulku vytištěném menším písmem. K signalizaci přímé řeči se typicky používají uvozovky: Listy Tempa: To je těžké byla tma S podtitulkem Zraněný Vaňha již mluví a včera četl»večerní list«.; Tluč víc, doraz ho, ať již má dost! ; Ještě jednu 41

42 cigaretu a pak půjdu! ; Nejdříve ho bodnul nožem a pak volal lítostivě: Ježíšmarjá, já tě nepoznal ; Na mladó generaco ať se vemesli zákon ; Pane předsedo, utíkají vám poslanci! ; Přísahám ve jménu pana presidenta Masaryka, že jsem to neudělala. ; Večerní České slovo: Pod stromek si připravte rakev.; U oltáře oba ne.; Vrací se: mám moratorium.; Zemědělec říká toto: Se zaťatými zuby nad agrárníky. ; Dobře jez a dobře pij, ale nemluv o politice! Jazyk titulků v žurnalistice souvisí samozřejmě i s jazykem samotných článků, s jazykem tisku obecně. V článcích se využívají podobné jazykové prostředky jako v titulcích, články konkretizují, doplňují či zpřesňují informace poskytnuté titulky (viz kap. 6). 42

43 6. Jazyk článků Charakter žurnalistických textů je podmíněn širokým, obecným úkolem žurnalistiky, charakter bulvárního tisku je pak ovlivněn posláním a úkolem tisku bulvárního. Obecně, jak tvrdí Bečka (1973, s. 8), úkol či poslání žurnalistiky určuje výběr látky, obsahu, jeho pojetí a také způsob jazykového vyjádření. Obecným úkolem žurnalistiky je rychle, výstižně a co nejúčinněji informovat adresáty nejrůznějšího sociálního zařazení, věku a vzdělání, zprostředkovávat myšlenky s maximální srozumitelností a sémantickou jednoznačností, bezprostředností a přesvědčivostí, získávat čtenáře nebo posluchače (Čechová et al., 2003, s.208). Kromě těchto úkolů se zejména v bulvárním tisku projevuje snaha ekonomická snaha prodat co nejvíce výtisků, a také snaha pobavit či zabavit adresáty. Podle Čechové et al. (2003, s. 207) patří žurnalistické komunikáty do stylu publicistického, který jako jeden z funkčních stylů současné češtiny představuje zobecněné a nadřazené označení pro všechny žurnalistické texty. V minulosti byla novinářskému jazyku také věnována pozornost, konkrétně o publicistickém stylu se však podle Čechové et al. (2003, s. 209) hovoří až v první polovině 50. let 20. století. Ale již v dobách první republiky, ve 30. letech, mluví Havránek o novinářském jazyce a novinářském slohu (Havránek, 1932, s. 77). Tvrdí, že je třeba všímat si speciálních potřeb a poměrů novinářského slohu, jako například potřeby pohotových schémat syntaktických, potřeby snadného čtení pohledem, také spojování jazykových prostředků s prostředky typografickými a podobně. Zároveň se podle něj ve stylu novinářském křižují různé funkce jazykových projevů a různé jeho formy (Havránek, 1932, s. 77). V dobách první republiky vznikaly i různé, spíše nesystematické popisy novinářského jazyka, především pak jazyk tisku označovaného za senzachtivý či bulvární byl často kritizován. Například Hoch (1933, s. 501) popisuje novinářský jazyk první republiky pomocí tendence tohoto jazyka k jednoduchosti a jasnosti, tvrdí, že na nižším stupni děje se to setřením všech slohových ambicí až do bezvýraznosti, na vyšším hledá se za to náhrada ostrou pointou, lidovým výrazem, hlavně však ironií a sarkasmem, vůbec suchým humorem (Hoch, 1933, s. 501). Dalším, kdo v dobách první republiky kritizoval jazykovou úroveň bulvárního tisku, byl Pimper: Procházíteli dnes hlavními ulicemi Prahy anebo větších měst republiky, naleznete ve stáncích kolportérů celé haldy deníků a týdeníků a ilustrovaných časopisů, jejichž povšechná úroveň je velmi nízká a které nevynikají ani obsahem ani úpravou. Na všem je vidět 43

44 prostřednost, roztříštěnost a vypočítaná tendence získávati masy. Tedy nikoliv snaha neinformované širší vrstvy poučit, duševně zušlechtit, nýbrž přiblížit se co možná nejnižším pudům čtenářů z lidových vrstev. (Pimper, 1931, s. 192). Jak je vidět, tito autoři novinářský jazyk při jeho popisování zároveň i hodnotí. Avšak také si uvědomují, že výběr konkrétních jazykových prostředků má vliv na přijetí tisku adresáty, že výběr jazykových prostředků v bulvárním tisku je motivován především snahou zaujmout adresáty a prodat co nejvíce výtisků. Volba výrazových prostředků v publicistickém stylu je tedy většinou v nějaké míře vedena pragmatickým účelem, Horálek (1996, s. 96) upozorňuje na to, že informace o událostech a jejich hodnocení potřebují svoje odběratele a plátce, musejí mít svoji tržní hodnotu. Kromě těchto faktorů ovlivňuje výběr jazykových prostředků také další specificky žurnalistický faktor, a to faktor, který Bartošek (2001, s. 75) označuje jako tlak profese. Tlakem profese Bartošek rozumí časovou tíseň při přípravě, tvorbě a úpravách žurnalistických sdělení, povinnost psát o všem, co je aktuální a obecně důležité nebo zajímavé a také malou možnost zpětné vazby s publikem. To vše se promítá do výběru výrazových prostředků na všech jazykových rovinách, na rovině hláskových prostředků, morfologických a lexikálních prostředků a také na rovině prostředků syntaktických Hláskové prostředky a pravopis V rovině hláskosloví v bulvárním tisku první republiky příliš nápadných či typických prostředků nenalezneme. Základem jazyka listů Tempa i Večerního Českého slova je spisovný jazyk, proto i rovina hláskových prostředků převážně využívá spisovné prostředky. Avšak například v přímé řeči se v těchto listech někdy nacházejí nářeční či nespisovné hláskové prostředky, které slouží k charakteristice mluvčích, pisatelů či aktérů nějaké události, ale také posilují dojem autenticity a přispívají k zajímavosti textu (přímá řeč viz též kap ). Tiskoviny koncernu Tempo a Večerní České slovo obsahují přímé řeči, ve kterých se objevuje graficky zaznamenané protetické v- ( Vona spí, ale máte ji vzbudit asi v sedm ; Dneska se roztočím, už budu plnoletej, bude mi dnes vosumnáct. ), slova se samohláskou -ý- místo spisovné podoby s -é- ( Dýl než do šesti hodin, kluci, nežiju! ), slova s -ej- místo podoby s -ý- ( Dneska se roztočím, už budu plnoletej, bude mi dnes vosumnáct. ; Jsem tajnej, jste vy úřednice z Papirografie? ), nebo graficky zaznamenané krácení výslovnosti vokálů 44

45 a vypuštění konsonantu j v některých slovech, i když v některých slovech grafické vyznačení vyslovované hlásky j zůstává ( Pojď, pudem do bijáku. ). Z graficky zaznamenaných nářečních hláskových prostředků v přímé řeči nalezneme například prostředky nářečí hanáckého. Hanácké nářečí je v rovině hláskových prostředků velice výrazné, a čtenář ho tedy snadno rozpozná, zároveň je však zejména pro pražského čtenáře neobvyklé, a může ho proto snadno zaujmout ( Podlevá myho názoro bel bech pro to, aby ti, co só na chlastání zveklí trončilo dál, ale obzvláštní ožralstvo, kery be škodilo rodině a veřenymo pořádko nebelo chráněny paragrafama [ ]! ). Co se týče pravopisu, tiskoviny Tempa i Večerního Českého slova odrážejí dobové tendence a normy způsobu psaní jednotlivých slov, zejména slov cizího původu či slov přejatých. Velké množství takovýchto slov nalezneme hlavně ve sportovních rubrikách těchto listů. Sportovní rubriky totiž obsahují mnoho termínů původem z cizích jazyků, zejména z angličtiny. Tato slova si v době první republiky ještě zachovávala svůj původní pravopis, i když v dnešní době jsou některá z nich již pravopisně počeštěná: Listy Tempa a Večerní České slovo: hockey; hockeyisté; hockeyový; football; footballový; tennis; tennisté; tennisový; table-tennis; table-tennisté; tourné; match; forward; knock-out; team; manager; drop-kick; volley-kick; shot; championát; champion; finale; finish. Mimo sportovní rubriky nalezneme například slova feuilleton, seriosnost, serie, gymnasium, krise, elekrisace, reorganisace, kritisovat, fysikát, tuberkulosa, sensace, sensační, oficielní, inserát, tramway, explose a podobně Morfologické prostředky Přídavná jména V rovině morfologických prostředků může být styl textů ovlivněn už rozložením a využitím druhů slov, jejich frekvencí (Čechová et al., 2003, s. 101). V bulvárním tisku první republiky je nápadná především vysoká frekvence adjektiv. V tiskovinách Tempa i ve Večerním Českém slově je většina substantiv rozvita, často pomocí shodného přívlastku vyjádřeného právě adjektivem. Stejně jako v titulcích těchto listů i v jazyce článků se objevují hodnotící adjektiva, opět mají čtenáře zejména zaujmout, případně přesvědčit (viz též kap a kap. 6.3.): 45

46 Listy Tempa: věrný a dobrý obecní sluha a ponocný; velká zpronevěra; odvážná loupež; hrozný čin; strašlivý stav; strašlivá podívaná; smutné to konce; hlučné nesváry; tichý, nevýbojný člověk; o tomto podivuhodném únosu; opravdová láska; nebohá žena; smutné zvěsti o katastrofálních účincích čtvrteční smršti; 9 strašných ran nožem; bestiální vražda; zvířeckým způsobem; hrozné drama; velmi nehezké pověsti; o bezohledné praksi exekučního vymáhání daní; neomalenou exekucí; Večerní České slovo: bídná pruská soldateska; těžká odveta; velké herecké slavnosti; zoufalec a neschopný technik; hrdinný čin; hnusné poměry; divný soud; ubohé děti; vzrušující zápas o zachránění trosečníka; hrozná smrt; surové nadávky z úst gymnazistek; nebojácné ženy; krutý osud; tvor fyzicky i duševně ubohý; strašné stíny našeho společenského života; zlověstná rudá vlajka lodí; nebezpečný náklad třaskavin; prudké sněhové bouře; divoké vichřice a závěje; divoký plán. Kromě snahy zaujmout nebo přesvědčit se v uplatňování velkého množství adjektiv projevuje snaha přiblížit čtenářům nějaké konkrétní události, vzhled lidí, snaha popsat scénu či místo, kde se událost, o které se referuje, odehrála: Listy Tempa: pěkně zařízený byt, sestávající z předsíně, kuchyně a pokoje; netknutá láhev s mlékem; zalit ssedlou krví; Vidíte ji na plyšové moderní pohovce, subtilní, s bílým obvazem na hlavě, ve spodničce a ve světlých punčochách, jako by spala.; na obyčejném kusu dopisního papíru; poděšení lidé; vyděšené oči, plné strachu; veliké zástupy lidí; mladičká, příjemná úřednice, značně ještě rozechvělá; známost s člověkem menší postavy, hubeného obličeje a rezavých vlasů; do vzrostlých, hustých smrčků, do nejobtížnějšího místa v kraji; Večerní České slovo: dvě malé, urousané holčičky; po točitých schodech, pokrytých vyšlapaným kobercem; hotýlek U Kuchyňků s malými pokojíčky; menší krevní podlitina a na pravé straně prsou nepatrné škrábnutí; elegantní, okázale vystupující, afektovaný a s hereckými sklony, [ ] domnělý inženýr J. K. Horák; štíhlý, urostlý muž ostrého profilu, tmavých zvlněných vlasů v tmavomodrých šatech. Rozvíjení adjektivy jde v těchto listech mnohdy až do extrémů, v některých článcích je téměř každé substantivum rozvito nějakým adjektivem, případně zájmenem. Například všechny tyto věty pocházejí z jediného článku Večerního Českého slova z 8. března 1938 (roč. 20, č. 56, s. 1): Ale tyto běžné průvodní zjevy všech velkých procesů jsou jenom nepatrným zlomkem zájmu, s kterým na proces čeká všecka veřejnost, užaslá a rozhořčená nad hrůzou zločinu, jak ještě nikdy před tím.; Ale v dějinách této síně a snad naší 46

47 kriminalistiky vůbec nebylo a není obdoby tak hrůzného provedení zločinu, připravovaného rozmyslně a spáchaného s bezpříkladnou surovostí a otrlostí.; Způsob, kterým vrah svou mrtvou oběť odstranil, je nepředstavitelným dovršením propastné zvrhlosti zločincovy. Podobné věty nalezneme taktéž snad v každém článku tiskovin Tempa: Nikdo v celém hotelu neměl nejmenší potuchy, že ve velikém pokoji druhého poschodí, opatřeným velmi pěkným nábytkem, skončena jest strašlivá tragédie emigranta a jeho milenky!; Nešťastný prokurista pracuje u jedné velké pražské firmy, kde jest u jejích představitelů ve veliké vážnosti pro svou důslednost, seriosnost a neobyčejné schopnosti.; Bezpečnostní oddělení učinilo okamžitá opatření, aby cestu znemožnilo a chopilo se celé věci, která dnes propukla v aféru a zničila nynější život 35letého nadějného muže, s takovou vervou, jaká jest vzácná obyčejně ve spletitých věcech manželství. Zároveň se také často objevují adjektiva v superlativu. Superlativ zesiluje význam adjektiv a modifikuje význam ve smyslu absolutní míry vlastnosti (Příruční mluvnice češtiny, 2003, s. 176). Hojné používání superlativů může ukazovat na tendenci bulvárního tisku k přehánění nebo dramatizaci: Listy Tempa: Je zřejmo z mnoha známek, že tento svůj strašný čin spáchala Černá v nejprudším hnutí mysli.; Za to však několik set nejvěrnějších přátel klubu společně se zástupci ústředí zahrnuly vítězné borce květinovými dary a bouřlivým opětovným»nazdar«jim projevilo díky a uznání nejvřelejším způsobem!; Pátrání se vede energicky dále, neboť všechny známky ukazují k tomu, že byl odhalen jeden z největších zločinů posledních let.; Je to největší a též nejvelkorysejší podvodnice Slovenska [ ].; Večerní České slovo: V boji se pokračuje s největší prudkostí.; Na celém Horním Slezsku se vládne jako za nejkrutější éry pruské.; Nejdrakoničtější výklady nemocenského pojištění, nejpustší scény při vyplácení hubených podpor dělnictvu a při tom hnusné poměry v hospodaření s těžce nashráněnými groši pojištěnců hraničící s mezí zákona.; [ ] dovídáme se od chudé matky několika dětí, jak si nejchudší mezi sebou pomáhají; Největší hrůza je v tom, že se chlapec k zločinům soustavně připravoval.; [ ] stáli vždy, i v dobách nejkrutější perzekuce, zcela nezištně v kulturních službách celého národa [ ]. 47

48 Přemíra adjektiv v těchto listech je zřejmě vedena snahou vykreslit čtenářům co nejvíce detailů, podat co nejzajímavější popisy událostí, míst či osob a podobně. Ovšem takovéto věty s přemírou adjektiv mohou ztěžovat čtení a mnohdy působí až komicky Zájmena Substantiva bývají v textech článků rozvíjena kromě adjektiv i ukazovacími zájmeny. Z ukazovacích zájmen se často uplatňuje zájmeno tento. Toto zájmeno se užívá při odkazování na nejbližší jméno, přitom se podstatné jméno opakuje (Čechová et al., 2003, s. 112). Avšak ne vždy se podstatné jméno rozvité zájmenem tento nutně opakuje, tiskoviny Tempa a Večerní České slovo mnohdy využívají i různých synonym, což může být vedeno snahou přidat textu na zajímavosti: Listy Tempa: V tomto strašlivém stavu nemohl ho v prvé chvíli poznati ani vlastní bratr. Byl několika ranami sekerou, která byla položena u postele, zabit ve spánku. Po tomto hrozném činu uzavřela se jeho manželka Marie v kuchyni [ ]. Nikdo nemůže potvrditi z jakých pohnutek žena redaktora Černého tento tragický čin spáchala. [ ] Tato vražedná událost překvapila značně okruh jeho známých.; Večerní České slovo: Tento pán, který v roce 1915, když nastoupili službu 30- až 36letí, měl v Berouně jako desátník 16. srpna školu mužstva. [ ] Tento pán, kterému bylo asi 20 roků, spolíčkoval v poli vojína ve věku 50 let, otce několika dětí. Škoda, že tento ubožák padl pro cizí zájmy a nemůže se dnes postaviti tváří v tvář tomuto výtečníku a na místě jej ztrestati. [ ] A tento Rakušák, tento zrádce byl přijat jako poručík do naší armády. Čechová et al. (2003, s. 112) dále upozorňuje, že zájmena tento se někdy užívá v publicistice nenáležitě bez spojení s řídícím jménem. Tvrdí, že autoři ne zcela vhodně projevují snahu po jazykové odlišnosti od běžného dorozumívání (Čechová et al., 2003, s. 112). Podobná snaha je patrná nejen z užívání tohoto zájmena bez řídícího jména, ale například i z již zmíněné přemíry adjektiv. Zájmeno tento užité bez řídícího jména nalezneme hlavně v tiskovinách Tempa: Listy Tempa: Příběhu tomuto přihlížel ze dvora Augustin, 17letý syn zpitého Šurányiho. Tento když viděl, že otec škrtí matku, spěchal do domu, z komůrky vynesl železné vidle a vrazil je do hlavy svého otce tak prudce, že tento se zhroutil k zemi a úplně zalit krví zůstal ležeti v bezvědomí. 48

49 Příslovce Snahou o odlišnost, zajímavost či neobvyklost jazykového vyjádření je v těchto listech vedeno i hojné používání adverbií. Adverbia zde však neslouží ekonomičnosti vyjádření tím, že by byla užita ve významu zřetelovém nebo že by nahrazovala víceslovná spojení příslovečná, jak je to podle Čechové et al. (2003, s. 122) v publicistickém stylu běžné, ale adverbia zde velmi často rozvíjejí adjektiva a slovesa. Tím přispívají k přidání různých detailů nebo hodnocení: Listy Tempa: Strašně podezřelá zpráva vídeňská.; Ve Velkých Hamrech [ ] udála se příšerná vražda, která neobyčejně vzrušila celý kraj.; Nebohá srdceryvně naříká.; Sotva učinila asi 30 kroků, zastavil ji mladý, sebevědomý muž, ukázal legitimaci a řekl tajemně [ ].; Žádala resolutně několikráte, aby ji Černý živil [ ].; Všeho toho byla příčinou jeho manželka, která byla výbojné a nesnášenlivé povahy a chorobně šetrná.; Muž, jenž zázračně zdolával ocelová pouta a železné klece.; Večerní České slovo: [ ] a chtějí svému obecenstvu nahraditi loňské slavnosti, které jim byly rakouskou vládou brutálně znemožněny.; Lidé si chytře přilepšili na úkor dobytka Slovesa V článcích nalezneme také velký počet sloves. Stejně jako v titulcích dodávají slovesa i v článcích textu dynamiku. Asi nejčastějším slovesným způsobem je stejně jako v titulcích indikativ, ze slovesných časů je častým zejména čas minulý. Tvary sloves minulém čase se výrazně uplatňují při referování o kriminálních činech, kdy se celá událost čtenářům přesně popisuje či vypráví, tedy ve vyprávěcím slohovém postupu. Ten totiž podle Čechové et al. (2003, s. 76) směřuje k vyjádření procesu, za kterého něco vzniká, do popředí v něm vystupuje časová osa události a zároveň se vyprávění soustřeďuje na jedinečnou událost nebo událost pojatou jako jedinečnou. Mnoho takovýchto vyprávění se slovesy v minulém čase nalezneme jak ve Večerním Českém slově, tak v listech Tempa: Listy Tempa: Šofér Roller z Aše, ačkoliv ženatý a otec dvou dětí, udržoval v Chebu, kam dojížděl denně ve své službě, milostný poměr s 19letou dělnicí Marií Burggrallovou. Včera večer dleli oba milenci ve Františkových Lázních. Roller po předchozí hádce vytáhl revolver a střelil Burggrallovou dvěma ranami do prsou a do hlavy. Dívka se skácela mrtva k zemi, načež Roller dvěmi dalšími ranami se sám zastřelil. 49

50 Večerní České slovo: Svou hrůznou práci končil v neděli o 20. hodině večerní. Pak spálil i prádlo a odjel do Sedlce, kde odhodil klobouk, kabelku a daleko od tohoto místa také zkrvavené kladivo. Hrůzné doznání pokračuje, kterak příštího dne část popelu odnesl domovník, zatím co další část popelu naházel Horák do klosetu. V podobných vyprávěních minulých dějů nacházíme však mnohdy také tvary času přítomného. Ty slouží hlavně k ozvláštnění, oživení a ke zvýšení dynamiky vypravování (Čechová et al., 2003, s. 120). Podobnou snahu o oživení nacházíme zvláště v jazyce Večerního Českého slova: Večerní České slovo: Vrah se cítí dokonale spokojen, policie jeví pochybnosti. Zdá se, jako by případ byl opravdu vyřízen. Ale cítí-li se spokojen Horák, není s tímto vyřízením rozhodně spokojena policie, která s různých míst dovídá se o různých pochybnostech, s kterými příbuzní zmizelé i sousedé manželů komentují tak nápadné a záhadné zmizení paní Horákové. Její vdaná sestra Růžena Kramperová vůbec nevěří v sebevraždu své sestry a je to ona, která svými sděleními zesiluje podezření policie. Koncem září koná se již v Horákově bytě první prohlídka, zatím bezvýsledná, ale Horák musí už každý svůj odjezd do ciziny hlásit. Zajímavé je používání sloves ve tvarech první osoby plurálu. Tvar první osoby plurálu se zájmenem my může být podle Čmejrkové (2007, s. 173) užit v inkluzivním nebo v exkluzivním smyslu, tedy že buď zahrnuje, nebo nezahrnuje adresáta, k němuž se promlouvá. Velmi často je v těchto listech užito tvaru první osoby plurálu v exkluzivním smyslu, kdy tento tvar vyjadřuje například pouze názor či stanovisko redakce listu nebo upozorňuje na něco, o co se konkrétní noviny zasloužily. Tím se snaží čtenáře nejspíše přesvědčit buď o nějakém názoru nebo o hodnotě, významu novin, a tak je získat pro koupi dalších výtisků: Listy Tempa: Loňského roku vyzvali jsme naše čtenáře a přátele, aby nám pomohli budovati zpravodajskou službu pro naše listy [ ].; Zjistili jsme to: leží již dva roky v pražském krematoriu [ ].; Doufáme, že toto naše upozornění postačí.; Svého času jsme odhalili případ Louisy Roudenské.; Upozorňujeme dnes na podobný případ na Smíchově.; Nepustíme tyto křiklavé zjevy se zřetele a v nejbližší době přineseme další doklady, kam vede úžasná lehkomyslnost na pražské obci.; Varujeme před podobným referováním a máme-li končiti, tož jedině takto: potrestati přísně vyděračství [ ].; My dáváme možnost soutěžiti všem.; 50

51 Večerní České slovo: Nechceme býti špatnými proroky, ale obáváme se, že se Sparta raduje předčasně.; K zamezení podobných příhod navrhujeme, aby branky byly zařízeny na způsob pouťových střelnic nebo orchestrionů. V některých případech se však zdá, že se jedná o inkluzivní tvar první osoby plurálu, který čtenáře listů zahrnuje. Inkluzivní tvar potom může být nástrojem přesvědčování adresátů, v některých případech ještě umocněným použitím imperativu. Zároveň to může zdůrazňovat loajalitu ke čtenáři, upozorňovat na společné názory, cíle či znalosti, které redakce sdílí se čtenáři, což je právě jedním ze znaků bulváru, jak byly definovány výše: Listy Tempa: Změňme už proto jednou také svůj názor na porodní asistentky a lékaře, kteří ze soucitu k bližnímu sami se vrhají do velkého nebezpečí, dokud nebude zákon upraven.; Turecko, tedy země, o které se domníváme že stojí kulturně pod námi, má již řadu let zákon, který stanoví, že masírovat smí pouze lékař.; Prohlašujeme, že jako slušní lidé vládě nevyjdeme vstříc.; Večerní České slovo: Z Věstníku Ústředního spolku jednot učitelských v zemi Moravskoslezské dovídáme se o případu, který má nárok na to, aby jeho sláva nezanikla v pouhém odborném listu.; Také v krisi vidíme, že v letních měsících nezaměstnanost polevuje.; Bohužel se zapomíná, že máme stejně svízelný problém nezaměstnaných starých.; Nedáme vypudit české lidi boykotem z pohraničí.; V agrárním tisku nedočkáme se vysvětlení. Kontakt s adresáty probíhá i oslovováním adresátů pomocí slovesných tvarů druhé osoby plurálu. Obracení se na adresáty v textu posiluje podle Čechové et al. (2003, s. 249) iluzi dialogu a zároveň může přispívat k přesvědčování adresátů tím, že je osobně zainteresují (například v této větě z Poledního listu: Dámy, budete si nejen barviti, ale i desinfikovat rty.). Těchto tvarů se v listech užívá především v otázkách. Otázky se slovesy ve druhé osobě plurálu současně mohou opět sloužit k ozvláštnění jazyka komunikátů: Listy Tempa: Ptáte se s úžasem, jak je možné, aby býv. sladovnický pomocník dostal koncesi na masérství?; Zamyslili jste se už někdy nad obrázkem, který můžete každodenně spatřiti v pražských ulicích ve výklencích velikých domů a veřejných budov? V jazyce bulvárního tisku v dobách první republiky se dále běžně objevuje infinitiv na -ti. Čechová et al. (2003, s. 116) uvádí, že ještě před 2. světovou válkou byl ve veřejných oficiálních projevech infinitiv na -ti běžný, v listech Tempa zřídka 51

52 nalezneme i infinitiv zakončený pouze na -t, avšak infinitivy končící na -ti převažují (Nad hrobem nemají se mluviti slova nenávisti ale musím učiniti výjimku. [ ] Nechali tebe ke hrobu odtáhnouti jako psa.). Ve Večerním České slově jsou však infinitivy zakončené na -t asi častější než v listech Tempa (Při výslechu v nemocnici nechtěl to vrah povědět.; Předpokládat občana poctivého a nepoctivce pokládat za ošklivé výjimky.). Používání různých typů infinitivu není znakem bulvárních tiskovin, neovlivňuje jazyk směrem k bulvárnímu charakteru, je však zajímavým dobovým jevem Lexikální prostředky V rovině lexikálních prostředků je publicistický styl charakterizován tím, že uplatňuje jazykové prostředky z jakékoli stylové vrstvy jazyka. Podle Čechové et al. (2003, s. 210) do sebe vstřebává jak prvky mluvených projevů prostěsdělovacích, tak prvky stylu odborného a prvky stylu uměleckého. Publicistický styl také používá zcela protikladné výrazové prostředky, hovorové i knižní, nocionální i emocionální, vedle české slovní zásoby se objevují i slova přejatá (Čechová et al., 2003, s. 211). Také v bulvárním tisku první republiky identifikujeme jazykové prostředky z různých stylových vrstev, jejich používání je pak ve většině případů vedeno záměrem zaujmout, získat či přesvědčit čtenáře. Stejně jako v titulcích se i v jazyce článků vyskytuje slovní zásoba související s tematickým zaměřením bulvárního tisku. Nalezneme tak slova týkající se tragédií, vražd, únosů, loupeží a dalších kriminálních činů či senzačních událostí. I v jazyce článků je zřetelná slovní zásoba s funkcí hodnotící, zejména hodnotící adjektiva (viz též kap a kap ) Expresiva a slova s expresivním příznakem Lexikální rovina článků bulvárních novin první republiky se vyznačuje také značnou expresivitou (viz také kap ). Podle Encyklopedického slovníku češtiny (2002, s. 132) se v rámci lexikálních expresiv zpravidla rozlišují vulgarismy, slova hanlivá, znevažující, eufemismy, dysfemismy, dětská slova, hypokoristika, deminutiva a augmentativa. Protože expresiva nebo slova s expresivním významem v sobě vždy zahrnují subjektivní hodnocení, rozlišujeme slova s expresivním zabarvením kladným a záporným (Čechová; Dokulil; Hlavsa et al., 2011, s. 62). Expresivita se buď projevuje na formě slova (expresivita inherentní), nebo až v kontextu (expresivita 52

53 adherentní) (Čechová; Dokulil; Hlavsa et al., 2011, s. 62). V jazyce bulváru první republiky nacházíme typicky expresiva a expresivní výrazy inherentní: Listy Tempa: Ku pomoci přispěchal mu Jan Nikodým [ ], jemuž však výtržníci vyrvali z ruky škrabku [ ].; Bestie v lidské podobě.; Kydají hanu na krásnou minulost.; Také min. zahraničních věcí přišlo konečně k názoru, že peníze na Cumberlandský palác jsou penězi vyhozenými a že je nutno opatřiti si budovu jinou.; Policie má ve vzorném pořádku ve zvláštních obálkách roztříděnou milostnou korespondenci, kterou bombardovali četní milenci Janotovou.; Večerní České slovo: V dopoledních hodinách v sobotu dostali čtenáři do rukou Večerní České slovo, ve kterém bylo vylíčeno několik drásavých případů dětské bídy.; Sedmiletá hvězdička amerického filmu Shirley Templeová, vyrazila ze svých bossů řádné zvýšení platu [ ]. Nápadná jsou v jazyce těchto listů také častá deminutiva, tedy jména zdrobnělá. Deminutiva mohou mít význam menšího rozměru a/nebo pragmatického rysu hodnocení, častěji pozitivního než negativního (Příruční mluvnice češtiny, 2003, s. 125). Deminutiva jsou v bulvárních denících první republiky užívána především dvěma způsoby. Prvním způsobem jsou užívána ve snaze působit na čtenáře emociálně, vzbudit v nich soucit či lítost: Listy Tempa: Studentka varšavské univerzity zabila synáčka.; Téhož dne [ ] znásilnil jakýsi Gutkov 8letou dívčinku.; Večerní České slovo: Hošík utonul.; Děvčátko přejeto a zraněno na hlavě.; Staleté stařence ublížil půst.; Včera brzy ráno nalezl dozorce [ ] v koutku ležící polozmrzlé, spící desetileté děvčátko.; Roztomilý malý černoušek Debu paní k ruce. Druhý způsob užívání deminutiv v těchto listech je veden snahou o ironii, případně humor. Takto použitá deminutiva pak v sobě zahrnují právě ono negativní hodnocení: Listy Tempa: V Brně, v ulici Příční, bydlela donedávna kyprá, asi čtyřicetiletá vdovička.; Také před nedávnem četl asi 60letý dědeček p. K. z Holice inserátek vdovičky Uhrové [ ].; Chodí sem paničky, které pouze řeknou, že si přejí masáž, ale od pána.; Anály bezpečnostního oddělení pražského ředitelství znají podobných kousků falešných detektivů celou řadu, jeden z těchto ptáčků byl dokonce tak drzý [ ].; Konečně jsme dostali batolátka z»českého slova«tam, kde jsme je chtěli míti.; Večerní České slovo: Slečinky z děčínského gymnasia. 53

54 V bulvárním tisku první republiky dále nacházíme i slova nespisovná, někdy dokonce i vulgarismy či slova v tehdejší době za vulgarismy považovaná. Avšak podobná slova se v tomto dobovém tisku nenacházejí tak často, jak se tvrdí v různých, i výše uvedených definicích bulváru. Nalezneme například slovo keťas 4 (Císař keťasů Václav Netušil na svobodě.; Na Annu Lacinovou ze Žižkova, Jakubíkova ulice č. 210, učiněno oznámení, že má v bytě velké zásoby a keťasuje.), které například Fuchs (1931, s. 80) označuje za vulgarismus a tvrdí, že noviny lecjaký vulgarism učiní literárním výrazem (na příklad»keťas«a podobně). Dalšími příklady nespisovných slov mohou být výrazy koštovat (Co to zase koštovalo?), čundr (Brněnská městská auta na čundru?; [ ] že u města Brna se používalo obecních aut k čundrání a že se jich zneužívalo.) nebo bakšiš (Bakšiš pro starostu.). Některé vulgarismy jsou ale jenom naznačené (My nevíme kam bychom cizincům vlezli a oni nechtějí o nás ani slyšet.). V některých případech autor článku vyjadřuje odstup od nespisovného nebo příznakového výrazu tím, že využije uvozovky (Lepší polovici paláce dostal zadarmo a ještě si k tomu strčil do kapsy několik milionů dobrých čsl.»kaček«.; Lidé, kteří chtěli záludně na záchranné stanici vylákat jen»koňáček«, byli ovšem vykázáni bez pomoci.). Tím, že autor použije uvozovky, dává najevo svoje metajazykové uvědomění a výraz v uvozovkách zároveň hodnotí. Podle Čechové et al. (2003, s. 223) je tento metajazykový charakter vyjadřování průvodním jevem jazykové stránky žurnalistických textů Obrazná pojmenování, frazémy, přirovnání Jazyk článků bulvárního tisku v dobách první republiky se vyznačuje také používáním množství nepřímých obrazných pojmenování, metafor (viz kap ), synekdoch, personifikací, frazémů, přirovnání a podobně. Taková pojmenování plní v publicistickém projevu nejen svou funkci informativní, ale poutají čtenářskou pozornost a dodávají jazykovému projevu živosti a naléhavosti (Čechová et al., 2003, s. 214). Obrazná pojmenování text ozvláštňují, oživují a jak uvádí Čechová et al. (2003, s. 214), sdělení obohacené obraznými pojmenováními bývá emocionálnější, procítěnější. Výrazné jsou v jazyce článků především frazémy. Frazém je ustálené vícekomponentové, často obrazné a expresivní celistvé pojmenování s omezenou 4 Ve Slovníku nespisovné češtiny je keťas definován jako někdo, kdo zbohatl nečestným obchodem, šmelinář, lichvář (Slovník nespisovné češtiny, 2006, s. 167). 54

55 kolokabilitou (Čechová; Dokulil; Hlavsa et al., 2011, s. 66). Hojné používání frazémů souvisí podle Čechové et al. (2003, s. 218) také se snahou využít pro rychlou a výstižnou informaci již hotových a ustálených syntagmat, a protože jazyk publicistického stylu je ovlivněn časovým tlakem, jsou pro jazyk žurnalistiky typické. V jazyce bulvárních deníků první republiky se objevují frazémy různých typů, jak frazémy neslovesné, tak slovesné a větné: Listy Tempa: Ale tu je teprve kámen úrazu.; Ale to bude hodně tvrdý oříšek.; Růžová skla nár. soc. listu.; V Záhřebu šla zvláštní vydání na dračku.; Bude dobře, když si na tuto»účelnost«trochu posvítíme.; Tam jí však řekli, aby si lidově řečeno své dokumenty strčila za klobouk [ ].; Večerní České slovo: To je voda na mlýn akcionářům-lenochům.; [ ] potvrzují, že neštěstí nechodí po horách.; Živil se uměle a šlo mu to k duhu.; Dělají si blázny z veřejnosti?; Korunou všeho je, proč vraždil.; Maďarsko nedá pokoje.; Když se jim nehodí rohlíky do krámu!; [ ] poznali však svůj omyl, poněvadž měli zálusk na klenotnický obchod [ ].; Věda jde jednou hot, po druhé čehy. Dalším nápadným jevem jsou přirovnání. Přirovnání slouží podle Hrabáka (1977, s. 134) k výraznějšímu označení základního pojmu a zvyšuje názornost. Příruční mluvnice češtiny (2003, s. 72) upozorňuje na to, že přirovnání má také funkci hodnotící. Některá přirovnání jsou plně ustálena, zautomatizována, jiná jsou tvořena nově. V listech Tempa a ve Večerním Českém slově nalezneme oba dva typy. Nejčastější jsou pak asi přirovnání se srovnávacím výrazem jako: Listy Tempa: nadával jako špaček; bojí se bližšího styku s policejním úřadem jako čert kříže; společné kolumbárium je asi tolik, jako společné hroby vojáků; Večerní České slovo: závin dlouhý jako Václavské náměstí; příběh jako z povídky.; I po této stránce vcházeli někteří lidé do nového roku jako pralinky.; Omastku jako šafránu. Často nalezneme také personifikaci, která je druhem metafory a spočívá v tom, že neživé věci, popř. abstraktní pojmy [ ] mluví a jednají jako živé osoby, lidské bytosti (Vlašín et al., 1977, s. 276). Použití personifikace text opět oživuje, má tedy zejména estetickou funkci: Listy Tempa: Když ohnivé jazyky plamenů a chuchvalce dýmu se prodíraly ventilačními okénky [ ].; Zatím co dravý živel vydatně stravoval lisované balíky slámy [ ].; Proudy vody dusily ohnivou záplavu.; Neopatrnost žene lidi do neštěstí.; Smrt se hlásí o své právo.; Dva domy pohřbily své obyvatele.; 55

56 Večerní České slovo: Nezaměstnanost zabíjí také duše.; 24 branek udělalo převrat v ligové tabulce.; Strašlivé mrazy vraždí lidi.; Po celém Švýcarsku zuřily v pondělí obrovské vánice. Kromě tohoto typu personifikací se často, zvláště ve sportovních rubrikách, v prvorepublikových bulvárních denících nachází typ personifikace, který Bečka (1986, s. 21) označuje jako tzv. nepravou personifikaci. V případě nepravé personifikace se podle něj nejedná o zosobnění určitého pojmu, ale o metonymický posun, kdy se zaměňuje věc za osoby do ní zahrnuté ( Není to zosobnění pojmu závod, nýbrž metonymický posun místo zaměstnanci závodu. Bečka, 1986, s. 21). Jejich výhodou je úspornost výrazu: Listy Tempa: Zeppelin přistál v Americe.; Redakce Slováka mlčí o záhadné loupeži ve svých místnostech; Sparta vyhrála tak jako posledně proti Wackeru hladce [ ].; Vídeňský Rapid si zajistil hřiště na 20 let.; Praha odříká repr. zápas v Drážďanech.; Večerní České slovo: Alpská vesnice umírá hlady.; Náchod hrál rozháraně, takže snaživý a s chutí bojující.; Prostějov měl snadnou úlohu, aby získal oba body, s kterými nemohl za normálních okolností počítati.; Slavia musela se přesvědčiti, že Bradáč jest daleko lepší spojkou než centrforvardem [ ].; Loni dobyl Kolín právě na Kladně v posledním zápase kola první dva body [ ].; Jak se zdá, Polsko přece asi jen pojede [ ]. Dalším obrazným pojmenováním vyskytujícím se v bulvárním tisku první republiky je synekdocha. Synekdocha je druhem či zvláštním případem metonymie a spočívá v tom, že věc je pojmenována označením své části, nebo naopak vyššího celku, vůči kterému vystupuje sama jako část (Vlašín et al., 1977, s. 376): Listy Tempa: Ženská noha nebojácně a žensky kurážně vykročila si do světa a dobyla si svého oproštění a uznání.; Noha ženy zmocnila se pevně svého místa v současném životě, a jsme přesvědčeni, že si toto místo také uchová.; Večerní České slovo: Tohle můžete viděti velmi často i na pražské ulici. Uplatňuje se také synekdochické jednotné číslo (Bečka, 1973, s. 54), kdy autor použije jednotné číslo místo čísla množného (Nová doba [ ], nutnost i vlastní vůle postaviti se samostatně v životě, diktují ženě oděv [ ].; Oproštěná noha nesmí býti zanedbávána, ale musí býti pěstěna.; Rukavice byla po nějaký čas modou zanedbávána.). Funkcí synekdochy je opět obrazná poetizace jazyka. Synekdocha není 56

57 tolik častým jevem v listech Tempa ani ve Večerním Českém slově, a proto, když se použije, zvyšuje to její účinek. Obrazné pojmenování poetizuje jazyk, aktualizuje vyjádření, protože jazykové prostředky jsou v něm užity takovým způsobem, že budí pozornost a je přijímáno jako neobvyklé (Havránek, 1932, s. 53). Jejich používání přibližuje tak jazyk bulvárního tisku jazyku uměleckých textů, uměleckému stylu, pro který je snaha o aktualizaci vyjádření typická Výrazy signalizující neurčitost Dalším zajímavých jevem na rovině slovní zásoby prvorepublikového bulvárního tisku jsou výrazy signalizující neurčitost, neověřenost informací. Jak už bylo zmíněno, bulvární tisk příliš nedbá na prezentování pouze ověřených informací, avšak některé ne příliš přesné informace bývají lexikálně vyznačeny, například použitím adjektiva jistý, číslovky jeden, modální částice prý či sloves typu proslýchat se, doslechnout se a podobně: Listy Tempa: V jistém německém listě objevil se před nedávnem insert, kterým se hledá»reiseleiter«[ ].; Instalatéři [ ] byli popáleni poměrně prý těžce.; Proslýchá se z dobrého pramene, že v řadách Čansueljanových vojsk [ ] pokračuje vření.; Naopak, mluvilo se o eventuálním (!) přestěhování konsulátu do schönbornského paláce, ale o tom prý teprve rozhodne americká vláda.; Večerní České slovo: V Neapoli dostala jedna tanečnice při představení velkou kytici růží.; Je to od té doby, co jistý muž vyskočil na stupátko královského povozu a udeřil do tváře královnu Viktorii.; Jistý obchodník prodal rolníkovi pět sudů zkaženého kyselého zelí.; Budova německého gymnasia ve Štěpánské ulici bude prý předána správě tabákové režie Graficky zkracovaná slova Na rovině lexikálních prostředků se ve Večerním Českém slově i v tiskovinách Tempa velmi často objevují také graficky zkracovaná slova: Listy Tempa: Prostějovská rodačka orientál. princeznou.; Zapomnělo se již, co prováděl v Nár. divadle?; Smutná bilance naší zahr. politiky; Hřbitov lokomotiv na nádraží v Č. Třebové.; Zchudlému býv. němec. kancléřovi Scheidemannovi bylo v Karlových Varech povoleno zdarma léčení.; Čtyři cestující v troskách osob. auta na kbelské silnici; Veřejný list panu min. zahr. zál. dru. Ed. Benešovi.; 57

58 Večerní České slovo: Jak píše býv. orgán ministrpresidenta Husara.; Napětí mezi S. S. S. a Mexikem.; Spis. Heinrich Jakob zatčen.; Zástupci čs. armády u p. presidenta. Jejich používání souvisí s omezeným prostorem, který mají autoři k dispozici. Zároveň jsou zkracovaná slova nebo slovní spojení všeobecně známá a grafické zkrácení bývá ustálené, takže nebrání porozumění. Tyto výrazy se používají jak v článcích, tak i v titulcích Syntaktické prostředky Větné členy Syntakticky se na rovině větných členů výrazně projevují rozvíjející větné členy. Bulvární tiskoviny v dobách první republiky obsahují veliké, mnohdy až přílišné, množství rozvíjejících větných členů. Rozvíjející větné členy, jak uvádějí Grepl a Karlík (1989, s. 259), člen jim nadřazený sémanticky zpřesňují, určují, determinují. Nejnápadnější z nich jsou pak shodné a neshodné přívlastky a příslovečná určení způsobu, jimiž se dodává bližší charakteristika, detaily či hodnocení (viz též kap , kap , kap a kap. 6.3.). Co se týče postavení přívlastku, objevují se i shodné přívlastky, které stojí za rozvíjeným substantivem, tedy v postpozici: Listy Tempa: Černý byl povahy mírné [ ].; Sen oznamující nemocné matce smrt dítěte a zločin mužův.; V přístavu štrasburském vypukl včera nový oheň [ ].; Stav jeho je životu nebezpečný.; Večerní České slovo: Mrtvola hochova nebyla dosud vytažena.; Tyto ženy zaplavovány jsou od svých milenců vším možných přepychem šatovým, aprovizačním i bytovým [ ].; Hledají poklady z kořisti Napoleonovy Větné výpovědi Na rovině větných výpovědí dominují, zejména v listech Tempa, delší výpovědi a výpovědi souvětné. Souvětí je syntaktická jednotka skládající se ze dvou nebo více vět spojených ve vyšší mluvnický i obsahový celek, v němž věty ztrácejí svou samostatnost a vstupují do vzájemných sémantických a syntaktických vztahů. (Grepl; Karlík, 1989, s. 345). Nacházíme paratakticky připojené věty, kdy věty zůstávají na sobě mluvnicky nezávislé (Grepl; Karlík, 1989, s. 346). Souřadná souvětí odrážejí podle Čechové et al. 58

59 (2003, s. 134) lineární řazení myšlenek po postupném vybavování představ. Zajímavé je, že prvorepublikové bulvární deníky uplatňují velmi často při spojování vět v souřadných souvětí spojku a, která však vyjadřuje různé významové odstíny a také spojuje věty v různých poměrech. V poměru slučovacím, který vyjadřuje prostou sounáležitost (Grepl; Karlík, 1989, s. 357), vyjadřuje například následnost (Ponocný odtroubil ve vsi jedenáctou a zemřel.; Dva mladíci najali prostitutky a zřídili v obci veřejný dům.) nebo připojuje něco nečekaného či kontrastujícího (Mířil na zajíce a zabil honce.). Může také vyjadřovat příčinný význam (Ministerstvo nemělo však peněz a žádost zamítlo.). Také spojuje věty přímo v poměru odporovacím (60 lázeňských hostů protestovalo proti sesměšňování v lázeňském listě a zadostiučinění se jim nedostalo.). Kromě souvětí s paratakticky spojenými větami, se velmi často objevuje i takové spojení vět, kterým se jedna věta začleňuje do jiné věty jako její větný člen (Grepl; Karlík, 1989, s. 347). V takovém hypotaktickém spojení je pak začleněná věta pak na druhé větě syntakticky závislá. Hojné jsou souvětné výpovědi s vedlejší větou přívlastkovou. Ty plní funkci přívlastku některého substantiva, které rozvíjejí, charakterizují, popisují. Časté užívání přívlastkových vět v bulvárních listech první republiky souvisí nejspíše s hojným užíváním přívlastků a se snahou o bohatý jazyk či styl: Listy Tempa: V hotelu na Karlově třídě na Žižkově, který se právě přestavuje, stala se včera tragedie, končící vraždou, tragedie zatím nevysvětlená.; Pokojské, které ránu zaslechly, se původně domnívaly, že vyšla v hotelovém sále, který se zřizuje, a tím se stalo, že mohl bezpečně z hotelu vyjíti muž, který se přihlásil v kanceláři jako František Burda [ ].; Rukavice stává se tedy nezbytnou složkou obleku, ale složkou ne praktickou, kterou byla předtím, když chránila ruce před zimou, nýbrž luxusním kouskem, který v barvě harmonovati vždy musí s naším celkovým oblečením. Neobvyklé nejsou ani vedlejší věty účinkové. Účinkem se rozumí následek velké (nadměrné) nebo malé míry, intenzity děje nebo vlastnosti (Grepl; Karlík, 1989, s. 379). Tyto věty dodávají sdělení názornosti, jsou pro čtenáře zajímavé a jejich obliba může souviset i s tendencí bulvárního tisku k dramatičnosti: Večerní České slovo: Usnul tak dokonale, že spal 4 roky.; Trestanec na Borech, Karel Zajíček, [ ], choval se tak vzorně v žaláři, že byl přidělen do kanceláře trestnice.; Náraz lokomotiv byl tak prudký, že oba stroje byly silně poškozeny.; Okolnosti byly tak podezřelé, že policie hned soudila na žhářství.; Byl tak opilý, že 59

60 z něho nedostal strážník slovo.; Na Dunaji je nyní tak nízká voda, že lodi často uváznou na mělčině. Typická jsou také souvětí velice složitá, skládající se ze tří a více vět, v nichž se principy parataxe a hypotaxe mnohdy různě kombinují. Pro čtenáře mohou být takováto souvětí náročná, někdy se v nich těžko orientuje a mohou rovněž svědčit o autorově nedostatečné stylizační schopnosti: Listy Tempa: Vyjádřil se v Říčanech, že prý nečeká velký trest, neboť prý se»musil«vaňhovi odměniti za to, že s ním jednal hanebně, sebrav mu stvrzenku na 500 Kč a pak mu nechtěl prý dáti ani peníze, ani stvrzenku nazpět a odbyl jej prý výsměchem:»teď jsme tedy vyrovnáni«.; Není to nikdo jiný, než dnes hospodářsky zruinovaná Plzeň, která za sebou vleče těžký řetěz, jeho články tvoří dluhy města, které dosahují výše jedné čtvrtiny miliardy a jehož otevřenou koulí končící řetěz je deficit města 20 mil., k nimž připojuje se cca 19 mil. ročních úroku, z čtvrtmiliardové půjčky plynoucích. Avšak objevují se i velmi krátké věty, obsahující pouze několik slov věty jednoduché. Věta jednoduchá je charakterizována tím, že obsahuje pouze jednu gramaticky vyjádřenou predikaci (Čechová; Dokulil; Hlavsa et al., 2011, s. 328). Když se vyskytnou takové věty, sdělení je úspornější, výstižnější, krátké věty jsou v okolí dlouhých a složitých souvětí nápadné. Jazyku dodávají také akčnost: Listy Tempa: Několik děvčat omdlelo.; Poddubného počali bíti.; Za dvě hodiny zemřel.; A teď to začalo.; Večerní České slovo: Byl to špatný obchod.; Tato stopa je značena krví.; O Věrušku je už postaráno.; Jsou to ověřené, smutné historie.; Jsou totožné.; Zabil ho.; Nevystřelila. Ozvláštňujícím prostředkem jsou v jazyce bulváru první republiky řečnické otázky. Řečnická otázka je stylistický prostředek, využívající formy věty tázací pro vyjádření nějakého tvrzení (Vlašín et al., 1977, s. 339). Nejen že čtenáře zaujme a vytvoří zdání kontaktu s ním, ale může mít i funkci hodnotící, protože po stránce obsahové je silně expresívně zabarvenou větou oznamovací, která vyjadřuje důrazné tvrzení (Vlašín et al., 1977, s. 339). Publicistický styl řečnických otázek užívá podle Havránka a Jedličky (1986, s. 455) také jako účinných prostředků působení na adresáty: Listy Tempa: Může někdo tvrditi, že je to vše náhoda?; Nezdá se spíše, že bylo zde působeno na zákonodárce a že upravoval se zákon na přání cizí mocnosti?; Kolika 60

61 lidem dává obuvnický a textilní průmysl obživy?; Je snad třeba nějakých poznámek k tomuto podivnému rozsudku třídně uvědomělého moskevského soudu? Večerní České slovo: Na co ještě čeká pan Weisz?; Co to je?; Co kdyby Péro revolver zahodil do vody? Podobné funkce plní v jazyce prvorepublikových bulvárních tiskovin i věty zvolací. Ty vyjadřují citový poměr mluvčího k vyjadřované skutečnosti (Havránek; Jedlička, 1986, s. 323). V textech článků Tempa a Večerního Českého slova pak zvolací věty vyjadřují především údiv, opovržení, hrůzu či ironii: Listy Tempa: To je, prosím, úžasný případ!; To je konečně jednou správné a důstojné stanovisko ústředí, jehož ligové kluby jsou nejzasloužilejšími členy!; Večerní České slovo: Jak různý úděl je lidstvu dán!; Jak šílenou radostí všichni vykřikli!; Tomu se říká turné!; Jaký to hněvivý, černý běs v lidské duši!; Tomu se říká spolupráce hráčů s ústředím! Specifické syntaktické konstrukce a intertextovost Snaha zaujmout čtenáře a snaha o aktualizaci vyjádření se projevuje i v užívání specifických syntaktických konstrukcí. Prostředkem ozvláštnění sdělení bývá v syntaxi prvorepublikového bulvárního tisku například paralelismus. Syntaktický paralelismus vzniká opakováním stejných nebo podobných syntaktických konstrukcí (syntagmat, popř. celé větné stavby) (Vlašín et al., 1977, s. 267). Tím, že se opakují podobné nebo stejné konstrukce, dostává podle Bečky (1986, s. 74) sdělení naléhavost, která mnohdy působí velice silně: Listy Tempa: Kavárny bez kávy, hostince bez jídla; Večerní České slovo: Chtěl to všechno zaspat. Chtěl ke kamarádovi číšníkovi, ale nedostal se tam.; Mnoho lodí je tak přecpáno zbožím, že mají sotva místo pro posádku. Mnoho parníků vypadá jako staré železo.; Platily vedoucím státním funkcionářům sovětským. Platily jim za rozvrat ve státě, za popuzování lidu proti vládní soustavě, za šíření nespokojenosti.; Státy platí propagandu proti jiným státům. Státy vydržují politické strany v sousedních státech. V bulvárním tisku první republiky také běžně nalezneme parenteze, zejména takové, které čtenářům připomínají obecné, veřejné mínění. Tyto parenteze jsou podle Čechové et al. (2003, s. 221) parentezemi specificky publicistickými a vnášejí do publicistických projevů bezprostřednost sdělení, naléhavost argumentu, závažnost agitace, projev oživují, a proto se jeví jako prostředek stylové aktivizace. Mohou být 61

62 také prostředkem, jak vyjádřit adresátům loajalitu a upozornit na sdílení společného základu s nimi, ať už vzdělanostního nebo názorového. Jsou oddělovány jak čárkami, tak pomlčkami: Listy Tempa: Spojené státy severoamerické nemají, jak známo, clo specifické (podle váhy, kusů), nýbrž clo hodnotné.; Pro československé státní úřady bylo jak známo svého času vydáno nařízení o 7hodinové době pracovní.; Včera ráno vrátila se žižkovská Viktorka z italského zájezdu, který, jak známo, nevyzněl nijak úspěšně.; Ovšem až po matchi, který, jak známo, prohráli ; Zatím co veškeré občanstvo, president i diplomatický sbor vzdal jak je starým mezinárodním zvykem vždy čest praporu defilujícího vojenského útvaru, někteří páni zákonodárci vzdání cti považují patrně za hloupý předsudek [ ].; Večerní České slovo: Její tvůrce byl jak je v paměti zastřelen fémovými vrahy, vyslanými zvlášť z Německa.; Horák, jak známo, se původně jmenoval Procházka. Objevují se také parenteze vyjadřující poznámky autora článku, jeho názor, případně nějaké jeho hodnocení. Tyto parenteze se subjektivním hodnocením mohou čtenáře ovlivňovat, stejně jako například hodnotící adjektiva: Listy Tempa: Pan vyslanec Šeba [ ] bude míti bude-li ovšem chtíti tuhou práci, než uvede centrální úřad trochu do pořádku.; Ač mírovými smlouvami je všude aspoň na papíře zaručen národnostním menšinám nerušený rozvoj [ ].; Večerní České slovo: [ ] typ netvora, který svou a nikoliv nepatrnou inteligenci věnuje službě zločinu.; První říšskoněmecké zprávy o rakouském plebiscitu, otiskované včera pozdě večer, praví, že lhůta pro přípravu plebiscitu je příliš krátká, že je to překotný čin a že kupodivu v Rakousku takový plebiscit nebude mít žádné ceny [ ]; Ministerstvo [ ] se pak na štěstí nezajímalo o to, že v dobytčím koupališti se tajně koupají s odpuštěním lidé! S uplatňováním parentezí, které upozorňují na sdílení společného základu se čtenáři, souvisí i využívání intertextovosti. Autoři článků hojně uplatňují aluze, tedy nepřímé odkazy k politickému, historickému, literárnímu aj. kontextu (Vlašín et al., 1977, s. 18). Aluze by v žurnalistice ovšem měly být opět snadno rozluštitelné, měly by tedy odkazovat na nějaký všeobecně známý kontext, aby měly správný účinek a aby nebránily porozumění. Některé aluze jsou pak v těchto denících aktualizovány, proměněny. Často jsou aluze také využívány v titulcích, aby upoutaly pozornost čtenářů. Uplatňování intertextovosti může být opět vedeno snahou o zajímavé, 62

63 neobvyklé vyjádření. V listech Tempa a ve Večerním Českém slově nalézáme aluze k literárním dílům, písním, k Bibli, k historickým postavám: Listy Tempa: Casanova v roli správce ženské věznice.; Proroctví jednoho mládence, ale nikoliv slepého.; Na národa roli dědičné je třeba hnojit! ; Toreadore smělý, pozor si dej! ; Večerní České slovo: Tlupa chebské Mata Hari před soudem.; My tři královny ; Pozor na Jidáše dnešních dob. Jak je vidět, také na rovině syntaktických prostředků je zřetelná snaha o upoutání adresátů, signalizování kontaktu s nimi, o aktualizaci vyjádření. Zároveň se však objevují specifické prostředky typické pro publicistický styl, které mohou být považovány za ustálené, automatizované, jako především specificky publicistické parenteze. 63

64 7. Stručné srovnání prvorepublikového bulvárního tisku s bulvárním tiskem současným Protože nejvýznamnějšími obdobími rozvoje bulvárního tisku v českých zemích je kromě doby první republiky doba současná, je jistě zajímavé prvorepublikový bulvární tisk s bulvárním tiskem současných alespoň stručně porovnat. Nejčtenějším českým celostátním deníkem byl v roce 2012 deník Blesk, jehož průměrný náklad v roce 2012 činil výtisků 5. Tento deník začal být vydáván v dubnu 1992 a podle Bednaříka, Jiráka a Köpplové (2011, s. 374) byl prvním velkým bulvárním listem a stal se jedním z nejúspěšnějších mediálních počinů v oblasti tištěných médií v České republice po roce Zvláště v počtu výtisků může být jistou dnešní paralelou k Večernímu Českému slovu. Deník Blesk splňuje většinu výše definovaných znaků bulváru. Je vydáván ve velkém nákladu, cena je velmi přijatelná (na počátku roku 2013 se pohybuje od 11 do 16 Kč), velký prostor v listu zaujímá inzerce (zejména na potraviny, nábytek, loterii, televizní pořady a podobně), hodně místa je také věnováno sportovní rubrice, zřetelná je snaha zaujmout adresáty (grafickou úpravou, fotografiemi, nápadnými titulky, senzačními aférami), sdělení jsou přijatelná pro různé čtenáře, jsou kratší, věnována populárním tématům, deník se identifikuje s problémy obyčejných lidí (především finančními), radí jim (Jak výhodně nakupovat, Jak se bránit alergii, Kariéru nastartují jednoduché triky, Průvodce změnami sociálního systému), hranice mezi ověřenou a neověřenou informací se stírají, nejsou dodržovány hranice privátní sféry osob. Proti prvorepublikovému bulvárnímu tisku je v Blesku na první pohled nápadný posun ve zpracování grafické stránky. Přibylo barev, typů písma, titulky se zvětšily, přibylo fotografií na úkor počtu článků, objevují se nejrůznější tabulky, grafy a diagramy. Z hlediska obsahu se však současný bulvární tisk od prvorepublikového příliš neliší. Stále bývá naplněn senzacemi, skandály, aférami, kriminálními případy. Stále více se ale zabývá osobním životem známých lidí, celebrit. I když v listech Tempa i ve Večerním Českém slově články o známých lidech také nalezneme, v Blesku informace o celebritách převažují. Po jazykové stránce se současný bulvární tisk od bulvárního tisku z dob první republiky také příliš neliší. Podobně jako v minulosti i současný deník Blesk usiluje 5 Tato data jsou uvedena v tiskové zprávě Media projektu za celý rok Dostupná na WWW: < [cit ]. 64

65 o navázání kontaktu se čtenáři nebo alespoň o zdání kontaktu s nimi. Uveřejňuje jejich dopisy, y, zprávy z webových stránek a podobně. Obrací se na čtenáře používáním slovesných tvarů druhé osoby plurálu (Abyste kvůli drobnostem nemuseli jít odevzdat řidičák na úřad, přináší Blesk pár rad.; Než vyrazíte do přírody, podívejte se na předpověď aktivity klíšťat.) a posiluje iluzi dialogu používáním otázek (Bavily vás jeho přebrepty?; Co víte o Taťáně Kuchařové?; Už se nemůžete dočkat, až olíznete známku s tváří nového prezidenta?). V titulcích se uplatňuje slovní zásoba, která má upoutat pozornost adresátů, často také nalezneme vykřičníky, otazníky (Vyhodí ji z panství za miliony?; Paní Zuzana se schovává?; Má Milenku jako Topolánek?; Zbavila se dítěte!; Dvě kulky do hlavy přítelkyně!). Hojné jsou také dynamické titulky obsahující sloveso v určitém tvaru. Dále je pro titulky současného deníku Blesk typické, že jsou velmi bohaté na nepřímá pojmenování a frazémy, často obsahují pejorativní pojmenování, expresivní výrazy, dále zhrubělé výrazy, obecněčeské výrazy a kolokvialismy (Mlčoch, 2002). Lexikální prostředky jsou velice podobné, souvisejí samozřejmě s tematickým zaměřením listů a se snahou upoutat pozornost adresátů. V deníku Blesk jsou podávané informace také velice často hodnoceny, podobně jako v prvorepublikových bulvárních denících. Hodnocení je vyjadřováno jak hodnotícími adjektivy, tak například používáním expresiv či slov s expresivním příznakem nebo zvolacích vět (Taková tragédie!; Po smrti zvrhlého tyrana a nástupu Linhartové do vězení se do domu přistěhovala zákonitá manželka Slabihoudka.; Děsivé podezření se potvrdilo!; Darinka byla krásná holčička.). Podobně často jako v prvorepublikových bulvárních denících se i v Blesku objevují přirovnání (Sestra Maláčové jako růžový panter; Pokojíček jako pro prince, výbavička za tisíce jako pro manekýna.; V minulosti se kardinálové vždy tvářili jako funebráci, protože současně přijeli na pohřeb zesnulého papeže.; Stále jezdíme jako šílenci!). Stejná je i snaha působit na čtenáře emocionálně, například v nich vzbudit soucit používáním deminutiv (Ti dětem vložily do ručiček na poslední cestu kromě hraček každému malého andělíčka.; Děvčátko nepřežilo.; Trojčátka mají pečovatelku). Ve velké míře se v současném bulvárním deníku objevují různé typy frazémů (Dana Hlaváčová prostě zalezla do ulity, ze které ji nikdo nedostane.; Pořádně přes kapsu se plácnul Leoš Mareš (36).; Dluhy si dělá na potkání). V dobách první republiky však v bulvárním tisku nenajdeme tolik frazémů modifikovaných, aktualizovaných, jako nacházíme v dnešním bulvárním tisku. Velké množství modifikovaných frazémů v jazyce současného bulvárního tisku dokládá také ve své diplomové práci Kovandová 65

66 (2009, s. 57), která uvádí například následující: jedno utkání sezonu nedělá; smál se, až se za vypadlé plomby popadal; za méně peněz stále více muziky; vlk se nažral a svaz zůstal celý. Stejná je i snaha minulých a současných bulvárních novin zaujmout čtenáře a snaha o neotřelé, originální vyjadřování. Avšak tato snaha se dnes projevuje trochu jiným způsobem než v listech Tempa nebo ve Večerním Českém slově. V Blesku už nenalezneme takovou přemíru adjektiv ve funkci shodných přívlastků, ani takové množství přívlastků neshodných jako v prvorepublikovém bulvárním tisku, snaha o zajímavé vyjádření se projevuje spíše hojným uplatňováním přímé řeči, používáním nespisovných či hovorových slov, vulgarismů, ale také velice častým metaforickým vyjadřováním. V současném bulvárním tisku nalezneme opravdu velké množství metafor a také vulgarismů, nebo jenom naznačených vulgarismů, což opět potvrzuje Kovandová (2009), která uvádí velký počet příkladů (metafory: kopec smůly; balík cyklistů; vyschlý pramen financí; hokejový koncert ; vulgarismy a naznačené vulgarismy: Černá svině!; Tři tisíce v prdeli a hokej na hovno.; magor; vy idio ; kreté ; polibte mi pr ). Množství nespisovných nebo hovorových výrazů také od dob první republiky v bulvárním tisku vzrostlo, v Blesku se podobná slova objevují nejen v titulcích, ale také v textech článků (Janeček dostal flastr ale zatím jen na hlavu!; [ ] odhadovala jedna z Petřiných kámošek, která o pár dnů později už po Jihlavě vylepovala Petřiny plakáty s žádostí o pomoc při jejím hledání.; V lochu řešili antikoncepci!; Víte, jaký je největší hit mezi čínskými pracháči?; O řidičák přišlo už 1300 šoférů; Jak se pařilo na večírku). Nespisovná slova také zabarvují text familiárně, a tak mohou podle Jaklové (2002) posilovat kontakt se čtenářem. V současném bulvárním deníku je dále výrazné velké množství přezdívek a perifrází. Perifráze nahrazuje známý a běžný název předmětu obšírnějším opisem několika slov nebo i vět (Vlašín et al., 1977, s. 275). Jejich používání může být vedeno, kromě snahy o vyhnutí se opakování, opět úsilím ozvláštnit sdělení či navodit rozvláčnost stylu vysokého (Vlašín et al., 1977, s. 275). I když některé perifráze nebo přezdívky nalezneme i v listech Tempa a ve Večerním Českém slově (chebská Mata Hari; létající Francouzi ; žluté nebezpečí v tenisu; pan není-liž pravda), v Blesku je pojmenování konkrétního člověka pomocí opisu nebo přezdívky typické, jak uvádí Kovandová (2009, s. 40n): česká Paris Histon; nestor českého herectví; nejslavnější vdova Česka; seriálový doktor Mázl; padlá princeznička popu. 66

67 Proměnila se taktéž rovina syntaktických prostředků. Zatímco v bulvárních denících první republiky se typicky nacházela dlouhá, složitá souvětí, která mnohdy ztěžovala porozumění, v současném bulvárním deníku Blesk dominují výpovědi kratší, které jsou pro čtenáře jednodušší. Obecně je tedy v bulvárním tisku vidět posun k mnohem větší vulgarizaci sdělení, hojnějšímu uplatňování nespisovných a hovorových výrazů, a tendence ke zjednodušování a zkracování výpovědí. Důvodem toho může být snaha přiblížit se co nejvíce čtenářům i v jazykové rovině a usnadnit jim čtení. Na druhou stranu se i v současném bulvárním tisku objevuje tendence k tomu sdělení ozvláštnit, poetizovat, a vytvářet tak dojem vyššího stylu, například pomocí metafor nebo perifrází. 67

68 8. Závěr Cílem práce bylo popsat a ze stylistického hlediska zhodnotit výrazné jazykové jevy bulvárního tisku v dobách první republiky. Jazykové jevy objevující se v jazyce článků těchto tiskovin souvisejí s jazykovými jevy v titulcích článků, titulky těchto listů se však vyznačují i některými specifickými jazykovými jevy. Na rovině lexikálních prostředků jsou pro titulky prvorepublikového bulvárního tisku příznačné číslovky vyjadřované číslicemi, z hlediska morfologických prostředků nalezneme často jak titulky dynamické, obsahující sloveso v určitém tvaru, tak titulky statické, které sloveso v určitém tvaru neobsahují. Velmi typické jsou pak titulky s kataforickou elipsou podmětu. Co se týče syntaktické roviny, jazyku bulvárního tisku první republiky dominují titulky delší, které obsahují čtyři slova a více, nalezneme však i větné ekvivalenty a velmi často i titulky pouze se substantivem v nominativu, které je rozvitou vedlejší větou vztažnou. Dalším typickým jevem jsou pak titulky obsahující pouze samostatnou vedlejší větu nebo titulky se zjišťovacími a doplňovacími otázkami. Výrazné jsou pak ty zjišťovací otázky, ve kterých sloveso nestojí na začátku. Zajímavým zjištěním bylo, že titulky prvorepublikových tiskovin, zejména zpočátku, uplatňují koncová interpunkční znaménka. V jazyce titulků také ale nalezneme jazykové prostředky, které se hojně objevují i v jazyce článků. Na lexikální úrovni jsou jak v titulcích, tak v jazyce článků, snad nejvýraznějšími prostředky hodnotící adjektiva, především s negativním příznakem. Právě negativismus a převaha negativních témat jsou podle Bartoška (1997, s. 45) typické pro bulvárně orientovaná média i v současnosti. Avšak z analýzy vyplývá, že směrování k negativismu bylo už běžným jevem i v bulvárním tisku 20. a 30. let 20. století. Dalším typickým lexikálním prostředkem jsou expresiva a slova s expresivním příznakem. Tato slova vyjadřují nějaký citový postoj, což emocionálně působí na čtenáře, ale také způsobuje ztrátu objektivity. Vyjádří-li se totéž sdělení slovy, která obsahují citový postoj, stane se zpráva spíše zábavním než zpravodajským textem a nezaujatou objektivitu ztratí (Bartošek, 1997, s. 45). Nápadná jsou v jazyce prvorepublikového bulvárního tisku také obrazná pojmenování, i když v dnešním bulváru jejich počet velmi vzrostl. Z hlediska frekvence je zajímavé, že prvorepublikový bulvární tisk velmi, až příliš často uplatňuje adjektiva. Ta slouží jak k hodnocení, tak k bližší charakterizaci a vyjadřování detailů. Dynamičnost textům dodává také velké množství sloves. Na rovině syntaktické jsou typické zejména 68

69 rozvíjející větné členy a převažují delší výpovědi a výpovědi souvětné. Ozvláštnění slouží na syntaktické úrovni řečnické otázky a věty zvolací. Jevem i pro současnou publicistiku charakteristickým jsou parenteze vyjadřující obecné mínění. Ze srovnání jazyka bulvárního tisku první republiky a jazyka bulváru současného vyplynulo, že se v bulvárním tisku stupňovala tendence k používání vulgarismů, nespisovných a hovorových slov. V současnosti přibylo modifikovaných frazémů a přibylo fotografií na úkor počtu článků. Syntaktická rovina se zjednodušila a bulvární tisk směřuje k větší názornosti, jak uplatňováním fotografií, tak pomocí grafů, tabulek a podobně, což v prvorepublikovém bulváru nenacházíme. Jinak jsou si bulvární deníky v první republice i v současnosti velmi podobné z hlediska obsahu i hlediska jazyka. Mnoho těchto jazykových prostředků je použito za účelem zaujetí adresátů a upoutání jejich pozornosti. To se zdá být pro prvorepublikový i současný bulvární tisk nejdůležitější, protože tak mohou majitelé tiskovin získat co nejvíce čtenářů, prodat tak co největší množství výtisků a získat co nejvíce peněz. Avšak v prvorepublikových bulvárních denících je stále vidět určitá snaha zachovat si vyšší styl nebo alespoň zdání vyššího stylu či vytvářet dojem stylu uměleckého, například přemírou rozvíjejících větných členů. To potvrzuje Fuchs (1931, s. 80), který tvrdí, že v novinách mnohdy najdeme i slova, která již z krásné literatury vymizela. Vysvětluje to tím, že novinář tím usilovněji se snaží zachovati si mluvu vzdělanou i literární, čím více je ve styku s všedním dnem a jeho nezbytnou vulgárností (Fuchs, 1931, s. 80). V současnosti už takovou snahu v bulvárním tisku nepozorujeme, například vulgarismy, jejichž počet vzrostl, slouží především k tomu, aby čtenáře v první řadě zaujaly. I v současnosti sice nalezneme obrazná vyjádření, jejich uplatňování je však vedeno zejména opět snahou upoutat adresáty, a tím noviny prodat. To dokládá také Čechová (2003, s. 210): Ve stylu publicistických projevů lze nalézt i prvky stylu uměleckého, i když snaha po obraznosti vyjádření je provázena jiným záměrem a užité obrazy mají v publicistice zcela jiný charakter a jinou funkci. Zároveň se podle Čechové (2003, s. 211) v současném tisku často prosazuje potřeba být originální, neotřelý a vyniknout za každou cenu. V prvorepublikovém bulvárním tisku však potřeba originality za každou cenu není tolik výrazná. Sekundárně se jazykové prostředky v bulvárním tisku podílejí na ovlivňování adresátů. Volba všech výrazových prostředků je vždy nástrojem interpretace události (Burton; Jirák, 2001, s. 254), a tak čtenáře nepochybně ovlivňuje. Avšak, jak vyplynulo 69

70 z analýzy jazykových prostředků, bulvární tisk nejenom v dobách první republiky využívá i prostředky, které ovlivňování čtenářů umocňují. Mezi takové prostředky patří zvláště hodnotící adjektiva a expresiva nebo slova s expresivním příznakem, ale také prostředky signalizující kontakt s adresáty, hlavně řečnické otázky a inkluzivní tvary první osoby plurálu. 70

71 9. Použité zdroje 9.1. Primární zdroje Blesk. Praha: Ringier Axel Springer CZ, 2013, roč. 22, č ISSN Blesk. Praha: Ringier, ISSN Moravský Polední list. Praha: Tempo, ISSN nemá. Nedělní list. Praha: Tempo, ISSN nemá. Nedělní list. Praha: Tempo, ISSN nemá. Nedělní list. Praha: Tempo, 1936, roč. 10, č ISSN nemá. Nedělní list. Praha: Tempo, ISSN nemá. Polední list. Praha: Tempo, ISSN nemá. Polední list. Praha: Tempo, ISSN nemá. Polední list. Praha: Tempo, ISSN nemá. Pondělní list. Praha: Tempo, ISSN nemá. Pondělní list. Praha: Tempo, ISSN nemá. Pondělní list. Praha: Tempo, ISSN nemá. Pondělní list. Praha: Tempo, ISSN nemá. Večerní České slovo. Praha: Melantrich, ISSN nemá. Večerní České slovo. Praha: Melantrich, ISSN nemá. Večerní České slovo. Praha: Melantrich, ISSN nemá. Večerní České slovo. Praha: Melantrich, ISSN nemá. Večerní České slovo. Praha: Melantrich, ISSN nemá. Večerní list. Praha: Tempo, ISSN nemá. Večerní list. Praha: Tempo, ISSN nemá. Večerní list. Praha: Tempo, ISSN nemá Sekundární zdroje ADÁMKOVÁ, K.; FIDLEROVÁ, M.; HUGO, J. et al. Slovník nespisovné češtiny : argot, slangy a obecná mluva od nejstarších dob po současnost : historie a původ slov. Praha: Maxdorf, ISBN BARTOŠEK, J. Jazyk žurnalistiky. In Český jazyk na přelomu tisíciletí. Praha: Academia, 1997, s ISBN

72 BARTOŠEK, J. Novinové titulky. In Jazyk a jeho užívání : sborník k životnímu jubileu profesora Oldřicha Uličného. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 1996, s ISBN BARTOŠEK, J. Úvod do studia žurnalistiky. 2., přeprac. vyd.olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, ISBN BECKER, K. E. Photojournalism and the Tabloid Press. In Journalism and Popular Culture. London: Sage, 2000, s ISBN BEČKA, J. V. Jazyk a styl novin. Praha: Novinář, ISBN nemá. BEČKA, J. V. Sloh žurnalistiky. Praha: Novinář, ISBN nemá. BEDNAŘÍK, P.; JIRÁK, J.; KÖPPLOVÁ, B. Dějiny českých médií : od počátku do současnosti. Praha: Grada, ISBN BERÁNKOVÁ, M.; KŘIVÁNKOVÁ, A.; RUTTKAY, F. Dějiny československé žurnalistiky. III. díl, Český a slovenský tisk v letech Praha: Novinář, ISBN nemá. BURTON, G.; JIRÁK, J. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, ISBN BUTTER, O. Anketa Prager Presse o novinářském braku. Duch novin. 1929, roč. 2, č. 12, s ISSN nemá. CONBOY, M. The press and popular culture [online]. London: Sage, 2002 [cit ]. Dostupné na WWW: < ISBN ČECHOVÁ, M. et al. Současná česká stylistika. Praha: ISV, ISBN ČECHOVÁ, M.; DOKULIL, M.; HLAVSA, Z. et al. Čeština řeč a jazyk. 3., rozš. a upr. vyd. Praha: SPN pedagogické nakladatelství, ISBN ČMEJRKOVÁ, S. Kulturní a jazykové zdroje persvazivnosti české reklamy. In Od informace k reklamě. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2007, s ISBN DANEŠ, F.; GREPL, M.; HLAVSA, Z. et al. Mluvnice češtiny 3 : Skladba. Praha: Academia, ISBN nemá. FUCHS, A. Zákulisí novin : psychologie novinářského povolání. Praha: Václav Petr, ISBN nemá. GREPL, M.; HLADKÁ, Z.; JELÍNEK, M. et al. Příruční mluvnice češtiny. 2., opr. vyd.. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, ISBN

73 GREPL, M.; KARLÍK, P. Skladba spisovné češtiny. 2. vyd. Praha: SPN, ISBN nemá. HALADA, J.; OSVALDOVÁ, B. et al. Encyklopedie praktické žurnalistiky. Praha: Libri, ISBN HAVRÁNEK, B. Úkoly spisovného jazyka a jeho kultura. In Spisovná čeština a jazyková kultura. Praha: Melantrich, 1932, s ISBN nemá. HAVRÁNEK, B.; JEDLIČKA, A. Česká mluvnice. 5. vyd. Praha: SPN, ISBN nemá. HOCH, K. Česká žurnalistika v době přítomné. In Československá vlastivěda. Svazek sedmý, Písemnictví. Praha: Sfinx, 1933, s ISBN nemá. HOCH, K. Špatný tisk. Duch novin. 1929, roč. 2, č. 12, s ISSN nemá. HORÁLEK, J. Novinář a přirozený jazyk. In Jazyk ve společenském kontextu. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 1996, s ISBN HRABÁK, J. Poetika. 2. vyd. Praha: Československý spisovatel, ISBN nemá. HVÍŽĎALA, K. Jak myslet média : eseje, přednášky, články a rozhovory Praha: Máj; Dokořán, ISBN HVÍŽĎALA, K. Mardata : vzpoury v žurnalistice : dějiny rozhovoru a další texty o médiích Praha: Portál, ISBN CHLOUPEK, J. et al. Stylistika češtiny. Praha: SPN, ISBN JAKLOVÁ, A. Persvaze a její prostředky v současných žurnalistických textech. Naše řeč [online]. 2002, roč. 85, č. 4 [cit ]. Dostupné na WWW: < ISSN JIRÁK, J.; KÖPPLOVÁ, B. Masová média. Praha: Portál, ISBN JIRÁK, J.; KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost : stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. 2. vyd. Praha: Portál, ISBN KARLÍK, P.; NEKULA, M.; PLESKALOVÁ, J. et al. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: NLN, ISBN X. KÁRNÍK, Z. České země v éře První republiky ( ). Díl první, Vznik, budování a zlatá léta republiky ( ). Praha: Libri, ISBN KLÍMA, S. V. Žlutý tisk. Duch novin. 1928, roč. 1, č. 3, s ISSN nemá. KOMÁREK, M.; KOŘENSKÝ, J.; PETR, J. et al. Mluvnice češtiny 2 : Tvarosloví. Praha: Academia, ISBN nemá. 73

74 KONČELÍK, J.; ORSÁG, P.; VEČEŘA, P. Dějiny českých médií 20. století. Praha: Portál, ISBN KOVANDOVÁ, K. Jazyk a styl české bulvární publicistiky. České Budějovice, s., obr. příl. Diplomová práce (Mgr.). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Pedagogická fakulta. Katedra českého jazyka a literatury. KŘÍŽKOVÁ, H. Tázací věta a některé problémy tzv. aktuálního (kontextového) členění. Naše řeč [online]. 1968, roč. 51, č. 4 [cit ]. Dostupné na WWW: < ISSN MACHÁČKOVÁ, E. K sémanticko-syntaktické výstavbě novinových titulků. Slovo a slovesnost. 1985, roč. 46, č. 3, s ISSN MCQUAIL, D. Úvod do teorie masové komunikace. 2. vyd. Praha: Portál, ISBN MINÁŘOVÁ, E. Stylistika pro žurnalisty. Praha: Grada, ISBN MLČOCH, M. Několik poznámek k nejazykovým a jazykovým prostředkům v současném bulvárním a tzv. seriózním tisku. Naše řeč [online]. 2002, roč. 85, č. 5 [cit ]. Dostupné na WWW: < ISSN MRKVANOVÁ, V. Smrt, vražda, zabití jako mediální téma. Praha, s. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova v Praze. Pedagogická fakulta. Katedra českého jazyka. ODALOŠ, P. O jazyku bulváru. In Médiá a text II [online]. Prešov: Prešovská univerzita v Prešove, 2008, [cit ]. Dostupné na WWW: < ISBN PÁCL, P. O bulvarizaci českých médií. In Metody a prostředky přesvědčování v masových médiích. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2005, s ISBN PIMPER, A. Bolesti našeho denního tisku. Duch novin. 1931, roč. 4, č , s ISSN nemá. PROKOP, D. Boj o média : dějiny nového kritického myšlení o médiích. Praha: Karolinum, ISBN Příruční slovník jazyka českého. Díl 1, A-J. Praha: Státní nakladatelství, ISBN nemá. 74

75 SHATURY, A. A. Titulky v psané publicistice (Srovnávací studie). Naše řeč [online]. 1999, roč. 82, č. 2 [cit ]. Dostupné na WWW: < ISSN STŘÍBRNÝ, J. Nejvěrnější kamarád. Nedělní list. 1936, roč. 10, č. 333, s. 1. ISSN nemá. ŠALDA, J. Budování tisku za Rakouska, Československé republiky a jeho obrana za německé okupace. Praha: Eva, ISBN VLAŠÍN, Š. et al. Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, ISBN nemá. 75

76 10. Abstrakt Cílem práce je popsat jazyk několika významných zástupců bulvárních tiskovin v dobách první republiky. Nejdříve je pojem bulvární tisk definován pomocí různých znaků a je odlišen od pojmu seriózní tisk. Je nastíněn také vývoj bulvárního tisku v českých zemích a tisk v období první republiky je obecně charakterizován. Dále jsou charakterizovány vybrané prvorepublikové bulvární tiskoviny a jsou zhodnoceny z hlediska znaků bulváru. Jazykové prostředky v žurnalistických komunikátech jsou zasazeny do kontextu publicistického stylu a jsou popsány vlivy, které na výběr jazykových prostředků v těchto komunikátech působí. Samostatná kapitola je věnována formální a jazykové stránce titulků prvorepublikových tiskovin, titulky jsou analyzovány na rovině lexikálních prostředků, morfologických prostředků a prostředků syntaktických. Samotné jazykové prostředky v těchto bulvárních listech jsou zkoumány také na jednotlivých jazykových úrovních, na rovině hláskových prostředků a pravopisu, na rovině lexikálních prostředků, morfologických prostředků a na úrovni prostředků syntaktických. Prvorepublikový bulvární tisk je srovnán se současným zástupcem bulvárního tisku a jsou naznačeny tendence, které se ve vývoji bulvárního tisku projevily. Abstract The aim of this work is to describe the language of several important tabloids in the First Czechoslovak Republic. Firstly, sensationalist journalism is defined by different criteria and is distinguished from serious journalism. The development of sensationalist journalism in Czech lands is outlined and the press in the First Czechoslovak Republic is characterized. Then, selected tabloids are characterized and evaluated according to the defined criteria of tabloids. Language in journalistic texts is put into broader context of journalistic style and is considered on the basis of the influences that affect the choice of the specific language means. One chapter is devoted to formal and language aspects of headlines of the tabloids. The headlines are described on lexical level, morphological level and syntactic level. The language of the tabloids itself is analyzed on the same levels, on the lexical, morphological and syntactic level. The tabloid press in the First Czechoslovak Republic is compared to contemporary tabloid press and some tendencies of the development of the tabloid press are outlined. 76

77 11. Klíčová slova bulvár, bulvární tisk, senzachtivý tisk, seriózní tisk, publicistický styl, první republika, titulky, persvazivní funkce, atrakční funkce, Tempo, Nedělní list, Polední list, Pondělní list, Večerní list, Večerní České slovo, Blesk Key words tabloids, tabloid press, sensationalist journalism, serious journalism, journalistic style, the First Czechoslovak Republic, headlines, persuasive function, feature attraction, Tempo, Nedělní list, Polední list, Pondělní list, Večerní list, Večerní České slovo, Blesk 77

78 12. Přílohy Příloha 1: Titulní strany 78

79 79

80 80

81 Příloha 2: Titulky Listy Tempa 81

82 Večerní České slovo 82