Masarykova univerzita Právnická fakulta. obor Právo Katedra mezinárodního a evropského práva

Transkript

1 Masarykova univerzita Právnická fakulta obor Právo Katedra mezinárodního a evropského práva Diplomová práce Postavení Jižní Osetie a Abcházie z pohledu mezinárodního práva Vlastislav Stavinoha 2017

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Postavení Jižní Osetie a Abcházie z pohledu mezinárodního práva zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Tbilisi dne 17. června 2017 Vlastislav Stavinoha 2

3 Poděkování Na tomto místě bych chtěl poděkovat celé své rodině za veškerou podporu, které se mi v průběhu studií dostávalo. Dále jsem vděčný všem lidem, které jsem za svůj život potkal a kteří mě nějakým způsobem obohatili. Děkuji také Mgr. Zdeňku Novému, Ph.D., LL.M. za vedení práce. 3

4 Abstrakt Tato diplomová práce pojednává o právním statusu de facto států Jižní Osetie a Abcházie z pohledu mezinárodního práva. Stěžejní pro stávající situaci byla pětidenní válka v roce 2008, na základě níž Ruská federace a několik dalších členských států OSN uznalo nezávislost Abcházie a Jižní Osetie. Tyto události posílily snahy těchto dvou regionů o navázání diplomatických styků s ostatními státy a rozvinutí svých vlastních demokratických státních aparátů. Diplomová práce se zaměřuje na zjištění, jakým způsobem Abcházie a Jižní Osetie naplňují definici státu zakotvenou v Montevidejské úmluvě o právech a povinnostech států a jaký je jejich postoj k zahraniční politice. Samostatně bude pojednáno o spolupráci s Ruskem, Evropskou unií a Gruzií, neboť tyto subjekty mezinárodního práva jsou nejvíce zainteresovány v tomto mezinárodním právním problému. Poslední kapitola se věnuje parlamentním volbám konaným v Gruzii, Abcházii a Rusku, protože v průběhu těchto voleb byla dotčena a diskutována otázka mezinárodněprávního postavení Abcházie a Jižní Osetie. Klíčová slova Abcházie, Jižní Osetie, mezinárodněprávní status, definice státu, uznání státu, pětidenní válka 4

5 Abstract This diploma thesis deals with the legal status of the de facto states of South Ossetia and Abkhazia from an international legal perspective. The cornerstone of the current situation is the five-days war which started in 2008 and which was followed by recognition of Abkhazia and South Ossetia by the Russian Federation and a few other UN Member states. These events have increased the effort of these two regions to enter into international relations with other states and to develop their own democratic state governments. The focus of this diploma thesis is to discover how Abkhazia and South Ossetia fulfil the definition of state anchored in the Montevideo Convention on the Rights and Duties of States and what are their foreign policy positions. The cooperation with Russia, the European Union and Georgia will be discussed separately because these international subjects are the most pressing and important in relation to this international legal problem. The last chapter deals with the parliamentary elections in Georgia, Abkhazia and Russia because the international legal status of Abkhazia and South Ossetia was affected and discussed during each of them. Key words Abkhazia, South Ossetia, international legal status, definition of state, state recognition, five-days war 5

6 OBSAH Seznam použitých zkratek... 8 Úvod Historie abchazsko-gruzínských a osetsko-gruzínských vztahů Jižní Osetie Abcházie Další politicko-právní souvislosti s pětidenní válkou v srpnu Definice státu podle Montevidejské úmluvy o právech a povinnostech států a jejich aplikace na Abcházii a Jižní Osetii Jižní Osetie Stálé obyvatelstvo Vymezené území Vláda Schopnost vstupovat do vztahů s ostatními státy Abcházie Stálé obyvatelstvo Vymezené území Vláda Schopnost vstupovat do vztahů s ostatními státy Zahraniční vztahy Abcházie a Jižní Osetie Uznání suverenity Abcházie a Jižní Osetie od jiných de facto států a členských států OSN Členství Abcházie a Jižní Osetie v Organizaci nezastoupených států a národů Případ Kosova jako argument pro uznání Abcházie a Jižní Osetie Zahraniční ekonomická a politická strategie Abcházie a Jižní Osetie

7 4.1 Vztah s Ruskem Vztah s Evropskou unií Vztah s Gruzií Téma Jižní Osetie a Abcházie v parlamentních volbách Parlamentní volby v Gruzii (říjen 2016) Parlamentní volby v Abcházii (březen 2017) Parlamentní volby v Ruské federaci (září 2016) Závěr Seznam použitých pramenů

8 Seznam použitých zkratek ABL administrativní hraniční linie (administrative boundary line) ČR Česká republika EU Evropská unie EUMM Pozorovatelská mise EU v Gruzii (European Union Monitoring Mission in Georgia) FSB Federální bezpečnostní služba Ruské Federace (Федеральная служба безопасности Российской Федерации) Gruzínská SSR Gruzínská sovětská socialistická republika GSDG gruzínská parlamentní strana Gruzínská sen Demokratická Gruzie IDP vnitřně vysídlené osoby (Internally Displaced People) JCC Společná kontrolní komise (Joint Control Commission) MAP Akční plán členství (Membership Action Plan) NATO Severoatlantická aliance (North Atlantic Treaty Organization) 8

9 NGO Nestátní nezisková organizace (Non-Governmental Organization) OSCE Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (Organization for Security and Co-operation in Europe) OSN Organizace spojených národů Podněstří de facto Podněsterská moldavská republika RF Ruská federace SNS Společenství nezávislých států SSSR Svaz sovětských socialistických republik UNPO Organizace nezastoupených států a národů (The Unrepresented Nations and Peoples Organization) USA Spojené státy americké (United States of America) 9

10 Úvod Kavkaz od nepaměti představuje pověstnou hranici mezi Evropou a Asií. Je to region neobyčejně kulturně bohatý, s dlouhou historií, svébytnou architekturou a s úžasnými přírodními výjevy. Jen pár kilometrů zde dělí vzdálenost jednoho národa od jiného, jedné jazykové rodiny od druhé, křesťanů od muslimů. Rozpad Sovětského svazu na začátku 90. let s sebou přinesl vlnu válek na obou stranách pohoří Kavkazu. Na severní straně to byla válka v Čečensku, která oficiálně skončila až v roce 2009, kdy ruská armáda ukončila protiteroristické operace v této republice. 1 Na jižní straně Kavkazu se nacházejí tři státy Arménie, Ázerbájdžán a Gruzie, každý z těchto států je zasažen nějakým válečným konfliktem. Mezi Arménií a Ázerbájdžánem je to spor o Náhorní Karabach. Gruzie se potýká s neshodami s vlastními regiony, které na počátku devadesátých let vygradovaly v ozbrojený střet. Bylo by však mylné domnívat se, že se jedná jen o vnitřní záležitost Gruzie, jelikož politické a ekonomické zájmy severního souseda, tj. Ruské federace (dále také RF ) jsou nepřehlédnutelné. Na druhou stranu nelze si nevšimnout angažovanosti Evropské unie a Severoatlantické aliance v Gruzii, která do jisté míry oprávněně může Rusko znepokojovat. Rovněž dle mého názoru nelze situaci zjednodušit do té míry, že Gruzie je pouhou pasivní šachovnicí na které mocní světoví aktéři hrají svou hru. Válka v Gruzii v srpnu 2008 vedla k uznání nezávislosti Abcházie a Jižní Osetie Ruskou federací a dalšími členskými státy Organizace spojených národů (dále také OSN ). Převážná většina států však i nadále uznává územní celistvost Gruzie v jejích mezinárodně uznaných hranicích a regiony Abcházie a Jižní Osetie 1 Конфликты межды РФ и Чеченской Республикой в / годы. ria.ru [online]. МИА Россия сегодня, publikováno [cit ]. Dostupné z: 10

11 označuje za okupované Ruskem. Tato práce nemá ambici rozhodnout zásadní mezinárodněprávní otázky okupace či státnosti Jižní Osetie nebo Abcházie, ani nechce obhajovat nebo kritizovat postup Ruska, popř. Gruzie. Cílem je zaměřit pozornost na ohnisko celého problému, tj na Abcházii a Jižní Osetii. Tyto regiony měly v rámci Gruzie vždy speciální status, ovšem válka v roce 2008 přidala jejich postavení mezinárodní souvislosti. Abcházie a Jižní Osetie rozvinuly svůj vlastní de facto státní aparát a snaží se vystupovat na mezinárodní scéně jako nezávislé státy. Předmětem této práce je zejména otázka, do jaké míry a jakým způsobem naplňují tyto regiony svou představu o suverénním státu a jak se jim daří vyvíjet kontakty s jinými subjekty mezinárodního práva, zejména s Ruskou federací, Evropskou unií a Gruzií. Opominuty nebudou ani historické, politické a ekonomické souvislosti. Výsledkem by mělo být zejména zjištění, jaké mají Jižní Osetie a Abcházie postavení z pohledu mezinárodního práva. Základní konstrukcí pro tuto charakteristiku poskytne definice státu podle Montevidejské úmluvy o právech a povinnostech států. Účelem však nebude rozhodnout, zda lze podle této definice označit Abcházii a Jižní Osetii za samostatné státy, ale na základě statu quo vymezit aktuální stav naplňování definice. Během psaní této práce jsem pobýval v Evropské Unii, Gruzii a také v Rusku, tj. na území většiny hlavních aktérů gruzínského konfliktu. Na každém z těchto míst jsem sbíral materiály s různým obsahovým zabarvením, dozvídal se protikladné názory a informace, které se třeba později ukázaly jako nepravdivé. Propaganda funguje v dnešní době naprosto skvěle, a to bohužel nemluvím pouze o té ruské. Z důvodu výše uvedeného se budu snažit být v této práci co nejvíce neutrální a hodnotit situaci z více hledisek. Cílem není dosáhnout konkrétního 11

12 rozhodnutí a objevení řešení mezinárodněprávního problému, ale nalézt co nejvíce informací, které se dané problematiky týkají, zařadit je do kontextu a vytvořit podrobný obraz sledované otázky. Dalším záměrem je být aktuální. S tím je bohužel spojen i problém nedostatku knižní literatury a často práce čerpá informace uvedené v tiskových zprávách a v zahraničních zpravodajských kanálech. Většina použitých zdrojů je v angličtině a ruštině. Kvůli neznalosti jazyka jsem mohl jen omezeně používat materiály v gruzínštině, abcházštině nebo osetštině. Také vyhledávání relevantních právních předpisů často ztroskotalo na faktu, že abchazské a jihoosetské úřady nevedou jejich veřejnou elektronickou evidenci a navázat s nimi kontakt za účelem získání těchto materiálů bylo bezvýsledné. Překvapivě ani Úřad státního ministra Gruzie pro usmíření a občanskou rovnost mi nebyl schopen poskytnout žádnou pomoc. Naopak Česká ambasáda v Tbilisi mi předala řadu důležitých informací a obrovským přínosem mi byla zejména spolupráce s Pozorovatelskou misí EU v Gruzii. Za zmínku určitě stojí, že jsem se s pozorovateli této mise zúčastnil výjezdu patroly k administrativní hraniční linii Jižní Osetie a k přilehlým táborům obývaných vnitřně vysídlenými osobami. Dále jsem dílčí témata této práce diskutoval například s představiteli Parlamentu Gruzie a s NATO Liaison Office v Tbilisi. Praktické zkušenosti jsem nabyl také účastí na zasedání Parlamentního shromáždění NATO v Tbilisi ve dnech května 2017, kde jsem byl přítomen jednání vedoucí k přijetí významné Deklarace č. 435 o podpoře gruzínsko-euroatlantické integrace. 2 2 Deklarace č. 435 o podpoře gruzínsko-euroatlantické integrace ze dne 29. května 2017, Parlamentní shromáždění NATO (Tbilisi) [cit ]. Dostupné z:file:///c:/users/user/downloads/086%20sesp%2017%20e%20rev%201%20fin%20- %20georgia%20declaration%20435.pdf 12

13 Své průběžné výsledky v psaní práce jsem prezentoval na třech mezinárodních konferencích Györ (Maďarsko, únor 2017), Moskva (Ruská federace, duben 2017) a Vologda (Ruská federace, duben 2017). K ruským konferencím jsem přispěl i napsáním článků, které budou publikovány ve sbornících. 13

14 1. Historie abchazsko-gruzínských a osetsko-gruzínských vztahů Jedno staré přísloví praví, že bez znalosti historie nelze pochopit současnost. V tomto duchu je potřeba pojednat o kořenech abchazsko-gruzínského a osetsko-gruzínského konfliktu. Zvláště budou v této kapitole uvedeny některé souvislosti s tzv. pětidenní válkou, která odstartovala sérii mezinárodních konsekvencí a položila základ současnému postavení Abcházie a Jižní Osetie. 1.1 Jižní Osetie Jižní Osetie má rozlohu km² (tj. 5,4 % rozlohy Gruzie) a nachází se v severní části Gruzie na území správních jednotek ( regionů ) Mtskheta-Mtianeti, Shida Kartli, Imereti a Racha. Na severu sousedí s Republikou Severní Osetií - Alanií, která je součástí Ruské federace. 3 Podle sčítání lidu v roce 1989 měla Jižní Osetie obyvatel, z čehož bylo Osetinců, Gruzínců a zbytek tvořila ruská a arménská menšina. 4 Správním centrem je město Cchinvali. 5 V článku 1 Ústavy Gruzie je tento region oficiálně nazýván Bývalá autonomní oblast Jižní Osetie. 6 Zákon Gruzie o okupovaných teritoriích připouští také pojmenování Region Cchinvali. 7 De facto Ústava Republiky Jižní Osetie 3 Tskhinvali region. Government of Georgia [online]. Government of Georgia. [cit ]. Dostupné z: 4 HOCH, Tomáš; SOULEIMANOV, Emil; BARANEC, Tomáš. Russia s role in the official peace process in South Ossetia. In: Bulletin of Geography, Socio-economic Series. 2014, no. 23, s Osetinský název tohoto města je Tskhinval, tj. bez tradiční gruzínské koncovky i. V této práci bude nadále použita gruzínská podoba tohoto názvu. 6 Článek 1 odst. 1 zákona Gruzie č. 786/1995 ze dne Ústava Gruzie. [cit ]. Dostupné z: 7 Článek 2 písm. b) zákona Gruzie č. 431/2008 ze dne o okupovaných teritoriích. [cit ]. Dostupné z: 14

15 nazývá své území Republika Jižní Osetie Stát Alanie. 8 Z důvodu zachování neutrálnosti bude v této práci používáno termínu Jižní Osetie. Osetinci mluví svým vlastním jazykem, který je součástí íránské větve indoevropské jazykové rodiny. Z antropologického hlediska jsou však typickými obyvateli Kavkazu a ortodoxními křesťany. V 17. století začali hromadně proudit ze Severní Osetie na jižní Kavkaz, kde se postupně usídlovali. Během sovětské okupace Gruzie ve 20. letech 20. století se připojili k bolševikům V roce 1922 byla Jižní Osetie v rámci Svazu sovětských socialistických republik (dále také SSSR ) začleněna do Gruzínské sovětské socialistické republiky se statusem autonomního regionu, zatímco Severní Osetie zůstala nadále součástí Ruské sovětské federativní socialistické republiky. Vyhlášení nezávislosti Gruzie na SSSR v roce 1990 bylo impulzem pro zintenzivnění jednání o budoucím státoprávním uspořádání Osetinců a Gruzínů. Dne 20. září 1990 se Jižní Osetie prohlásila Sovětskou demokratickou republikou v rámci SSSR. Gruzínský parlament na to reagoval zrušením osetské autonomie dne 11. prosince Politické neshody vedly k ozbrojeným střetům mezi oběma stranami, které byly ukončeny až mírovou smlouvou v Soči z 24. června 1992 (Smlouva o principech a urovnání gruzínsko-osetského konfliktu). Dohoda 8 Článek 1 odst. 1 Ústavy Jižní Osetie ze dne [cit ]. Dostupné z: 9 Bolševici (rus. Большевики) byla frakce Ruské sociálně demokratické strany dělnické, která s Leninem v čele převzala kontrolu nad vládou v Rusku během Říjnové revoluce 1917 s stala se nejvýznamnější politickou silou v zemi. K tomu např. Bolshevik Russian Political Faction. Britannica.com [online]. Encyklopaedia Britannica, Inc. [cit ]. Dostupné z: 10 South Ossetia and Georgia: historic roots of the conflict. RT[online]. Autonomous Nonprofit Organization TV-Novosti. Publikováno [cit ]. Dostupné z: 15

16 stanovila ukončení bojů a zákaz Gruzie uvalit sankce vůči Jižní Osetii. 11 Byla také zřízena Ruskem vedená mezinárodní mírová mise složená z celkem 500 členů z řad Osetinců, Rusů a Gruzínců. 12 Na průběh mírových operací dohlížela monitorovací mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (dále také OSCE ). Několik uprchlíků a vnitřně vysídlených osob (Internally Displaced Persons, dále také IDP ) 13 se mohlo vrátit z vyhnanství do svých opuštěných domovů, nicméně problém vysídlených etnických Gruzínů nebyl nikdy zcela vyřešen. Region byl stále využíván k pašování levného alkoholu do Ruska a opačnou stranou zase putoval ruský benzín. 14 Dne 19. ledna 1992 bylo v Jižní Osetii pořádáno referendum o nezávislosti na Gruzii a spojení se Severní Osetií v rámci Ruské federace, které ale nebylo Gruzií akceptováno. Nicméně jeho výsledek byl důvodem pro vyhlášení nezávislosti Jižní Osetie dne 29. května Žádosti osetské diplomacie o akceptování tohoto rozhodnutí Ruskou federací nebylo vyhověno. Vše vyvrcholilo 31. července 1992, kdy byla Gruzie mezinárodně uznána a stala se členem OSN s hranicemi, které zaujímala v době existence Gruzínské SSR. Území Jižní Osetie se stalo nedílnou součástí tohoto suverénního státu. 15 Osetské snahy o sebeurčení přesto neutuchaly a 2. listopadu 1993 byla přijata první osetská ústava, která byla nahrazena Ústavou z 8. dubna 2001, jež ve znění mnoha novel platí dodnes. V roce 1996 byl Ludwig Chibirov (do té doby předseda 11 Smlouva o principech a urovnání gruzínsko-osetského konfliktu (Agreement on Principles of Settlement of the Georgian-Ossetian Conflict) ze dne 24. června In: United Nations Peacemaker [cit ]. Dostupné z: esofsettlementgeorgianossetianconflict.pdf 12 TAGLIAVINI, Heidi. Independent International Fact-Finding Mission on the Conflict in Georgia Report s vnitřně vysídlené osoby viz. kapitola 1.3 Další politicko-právní souvislosti s pětidenní válkou v srpnu South Ossetia and Georgia: historic roots of the conflict, 2008, op. cit. 15 NUßBERGER, Angelika. South Ossetia. In. Max Planck Encyclopedia of Public International Law (MPEPIL) [online]. Publikováno: 2013 [cit ]. Dostupné z: 16

17 Nejvyššího sovětu 16 Jižní Osetie) zvolen prezidentem. Tato volba však nebyla mezinárodně uznána. 17 Gruzie neměla od roku 1993 v zásadě špatné vztahy se sousedním Ruskem. V tom roce totiž proběhlo v západní gruzínské provincii Samegrelo povstání proti tehdejšímu gruzínskému prezidentovi Eduardu Shevardnadzeovi a ten ve snaze potlačit vzniklé nepokoje povolal do země na pomoc ruské jednotky. V říjnu 1993 Shevardnadze podepsal přístupové smlouvy Gruzie ke Společenství nezávislých států (dále také SNS ) a následující rok se Gruzie stala stranou Ruskem vedené Kolektivní bezpečnostní smlouvy. Na základě této smlouvy byly na území Gruzie rozmístěny čtyři ruské vojenské tábory a strategickou gruzínsko-tureckou hranici a pobřeží Gruzie rovněž střežili ruští vojáci. 18 V roce 1996 Gruzie a Jižní Osetie za účasti Ruska, Republiky Severní Osetie Alanie (součást RF) a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě podepsali v Cchinvali Memorandum o opatření k zajištění bezpečnosti a posílení vzájemné důvěry mezi stranami gruzínsko-osetského konfliktu. Strany zde doznávají, že jsou jim známa ustanovení Charty OSN o principech územní integrity států a právu národů na sebeurčení a zavazují se nepřistoupit k použití násilí nebo hrozby násilí nebo využití politické, ekonomické nebo jiné formy nátlaku vůči sobě navzájem. Dále proklamují vyřešení problému s uprchlíky a vnitřně vysídlených osob po gruzínsko-osetinském konfliktu Sovět (rus. совет) = Správní orgán 17 NUßBERGER, 2013, op. cit. 18 TAGLIAVINI, 2009, op. cit., s Memorandum o opatření k zajištění bezpečnosti a posílení vzájemné důvěry mezi stranami gruzínsko-osetského konfliktu (Memorandum on Measures to Provide Security and Strengthen Mutual Trust between the Parties to the Georgian-Ossetian conflict) ze dne In: mtholyoke.edu [cit ]. Dostupné z: 17

18 Po úspěšné růžové revoluci v roce 2003 a nástupem Michaila Saakashviliho k moci snahy Gruzie o větší integraci autonomních republik (Abcházie a Adjary) a Bývalé autonomní oblasti Jižní Osetie zesílily. To mělo za následek vyostření vzájemných vztahů. V půli roku 2004 gruzínské jednotky zabavily 160 raketových střel ruského mírového kontingentu. Osetinci na to reagovali odzbrojením a uvězněním 50 gruzínských příslušníků mírové mise. Tato krize byla vzápětí vyřešena diplomatickou cestou a v listopadu 2004 byla v Soči uzavřena mírová smlouva o demilitarizaci válečné zóny. 20 Zpřísnění kontrol na osetinských hraničních přechodech za účelem vymýcení pašeráctví mělo za následek ztrátu jednoho z příjmů mnoha obyvatel Jižní Osetie a přispělo k jejich větší nespokojenosti s gruzínskou politikou. Když prezident Saakashvili nabídl v roce 2006 Osetincům autonomii za účelem uklidnění situace, byl tento návrh v referendu v Jižní Osetii odmítnut. Referenda se zúčastnilo 95% z registrovaných voličů a 99% z nich hlasovalo pro nezávislost Jižní Osetie na Gruzii. 21 Hlavní prioritou tohoto regionu bylo nadále spojení se Severní Osetií a vytvoření společného celku v rámci Ruské federace. Po dosažení upevnění správy Gruzie nad autonomní republikou Adjara začal tímto úspěchem posilněný prezident Saakashvili otevřeně plánovat znovunavrácení Jižní Osetie do Gruzie výměnou za nejvyšší možný rozsah autonomních práv. Situace eskalovala v létě 2008, kdy se obě strany začaly obviňovat z přípravy války a zbrojení. V červenci 2008 byl při ozbrojeném střetu zraněn guvernér Jižní Osetie Dmitry Sanakoyev a velitel osetské policie byl zabit. 20 HOCH, Tomáš; SOULEIMANOV, Emil; BARANEC, Tomáš, 2014, op.cit., s South Ossetians vote for independence. theguardian.com [online]. Guardian News and Media, publikováno [cit ]. Dostupné z: 18

19 V nočních hodinách dne 7. srpna vydal prezident Gruzie Saakashvili nařízení o zahájení obranné operace s následujícími cíli: - ochrana civilního obyvatelstva v regionu Cchinvali/Jižní Osetie, - neutralizace ozbrojených pozic, ze kterých bylo ostřelováno civilní obyvatelstvo, členové gruzínské mírové mise a policejních složek, - zastavení proudění vojenských složek Ruské federace skrz tunel Roki do regionu Cchinvali/Jižní Osetie 22 Cílem bylo podle gruzínského prohlášení také zastavení hromadění ruských vojenských sil v tomto regionu, které začalo v červenci Podle informací poskytnutých ruskou stranou však první ruské jednotky vstoupily na území Jižní Osetie až 8. srpna v 14:30, tj. po vydání rozhodnutí o intervenci vedením Ruské federace. 23 Následně zahájila gruzínská armáda bombardování Cchinvali. Tento akt byl Nezávislou mezinárodní vyšetřovací misí konfliktu v Gruzii označen za jednoznačné porušení mezinárodních mírových dohod ze Soči (1992) a také Memoranda o opatření k zajištění bezpečnosti a posílení vzájemné důvěry mezi stranami gruzínsko-osetinského konfliktu (1996). I kdyby gruzínská strana argumentovala tím, že pouze odpovídala na útok jihoosetinských vojenských složek na gruzínské vesnice v tomto regionu, je to v rozporu s mezinárodním právem, 24 zejména článkem 51 Charty OSN. 25 Tento článek je obecně interpretován tak, že individuální sebeobrana musí splňovat požadavky 22 TAGLIAVINI, 2009, op. cit., s Ibid. s Ibid. s Článek 51 Charty Organizace spojených národů ze dne [cit ]. Dostupné z: 19

20 bezprostřednosti, nezbytnosti a proporcionality 26, což podle vyšetřovací komise nebylo naplněno. Dne 8. srpna na to reagovala osetská armáda s pomocí ruských vojáků tvrdou ofenzívou, kterou byli gruzínští vojáci vytlačeni za hranice Jižní Osetie a došlo i k bombardování gruzínských měst Gori a Tbilisi. Vyřešit situaci pomohl tehdejší francouzský prezident Sarkozy (Francie byla v té době předsednickou zemí EU), a to představením šestibodového plánu (neboli tzv. Šestibodové dohody) 27, kterým měly být okamžitě zastaveny boje, stáhnuty všechny vojenské jednotky do pozic, které zaujímaly před začátkem války, umožněn přísun humanitární pomoci a zahájena mezinárodní diskuse o zajištění bezpečnosti a stability v Jižní Osetii a Abcházii. 28 Všechny zúčastněné strany (Gruzie, Abcházie, Jižní Osetie a Rusko) s navrženým plánem souhlasily a dne 12. srpna 2008 byla tato dohoda podepsána. 29 Během konfliktu Gruzie potvrdila smrt 170 vojáků, 14 policistů, 228 civilistů a lidí bylo zraněno. Ztráty na ruské straně činily 67 mrtvých a 283 zraněných vojáků. Jihoosetinské úřady uvádějí 365 mrtvých, což zahrnuje jak vojáky, tak civilisty. 30 Celková bilance po skončení konfliktu byla 850 ztracených životů a obyvatel Jižní Osetie muselo kvůli válce opustit své domovy, z nichž zhruba polovina našla útočiště v Gruzii. 31 Důsledkem války se stalo také uznání nezávislosti ze strany Ruska, které následovalo několik dalších členských států OSN (viz samostatná kapitola). 26 KRETZMER, David. The Inherent Right to Self-Defence and Proportionality in Jus Ad Bellum. In: Bulletin The European Journal of International Law. 2013, vol. 24. no. 1, s ISSN Dostupné z: 27 Mimořádné setkání Rady Evropské Unie ze dne 13. srpna 2008, tisková zpráva č /08 (Extraordinary meeting of the Council of the European Union). [cit ] Dostupné z: 28 Mimořádné setkání Rady Evropské Unie ze dne 13. srpna 2008, tisková zpráva č /08 29 About Us. eumm.eu [online]. European Union Monitoring Mission in Georgia. [cit ]. Dostupné z: 30 TAGLIAVINI, 2009, op. cit., s HOCH, Tomáš; SOULEIMANOV, Emil; BARANEC, Tomáš. 2014, op. cit., s

21 1.2 Abcházie Abcházie je severozápadní historická oblast Gruzie s rozlohou km² a nachází se na pobřeží Černého moře. Jejím hlavním městem je Suchumi 32. Ústava Gruzie v článku 3 odst. 4 přiznává Abcházii postavení autonomní republiky v rámci Gruzínské republiky a oficiální gruzínský název tohoto regionu je Autonomní Republika Abcházie. 33 Abcházci nazývají své území Republika Abcházie nebo Apsny, jak také vyplývá z článku 1 odst. 1 de facto Ústavy Republiky Abcházie, přičemž oba názvy jsou navzájem ekvivalentní. 34 Za účelem zajištění objektivnosti této práce bude nadále pro označení tohoto regionu používáno termínu Abcházie. Již první gruzínská ústava z roku 1921 zaručovala Abcházii autonomii v rámci Gruzie. Poté, co Rudá armáda obsadila Gruzii, byla v roce 1922 vyhlášena Abchazská sovětská socialistická republika, která spolu s Gruzií tvořila Transkavkazskou federaci. To bylo změněno rozhodnutím Josefa Stalina v roce 1931, který z Abcházie učinil autonomní sovětskou socialistickou republiku pod správou Gruzínské SSR. Roku 1978 sto třicet abchazských intelektuálů napsalo Brežněvovi žádost o odtržení od Gruzie a přičlenění k Rusku. To však bylo zamítnuto a jako 32 Abchazský název tohoto města je Suchum, tj. bez tradiční gruzínské koncovky i. V této práci bude nadále použita gruzínská podoba tohoto názvu. 33 Článek 3 odst. 4 zákona Gruzie č. 786/1995 ze dne Ústava Gruzie. 34 Článek 1 odst. 1 Ústavy Republiky Abcházie, ze dne 26. listopadu [cit ]. Dostupné z: 21

22 kompenzace byla otevřena Abchazská státní univerzita v Suchumi s gruzínským, ruským a abchazským oddělením. 35 Po rozpadu Sovětského svazu vyhlásil i Nejvyšší sovět Abcházie nezávislost, kterou ale vláda v Tbilisi neuznala a požadovala obnovení státnosti podle ústavy z roku Abcházie ale požadovala nastolit stav podle ústavy z roku 1925, kterým se zaručovala federace dvou vzájemně rovnocenných republik Abcházie a Gruzie. 36 Neshody ohledně budoucího uspořádání vedly k válce, která byla ukončena Smlouvou o klidu zbraní a oddělení vojenských sil uzavřenou v Moskvě v květnu a vytvořením Mírové mise Společenství nezávislých států v Abcházii čítající na vojáků. Z členských států SNS však vojáky poskytlo pouze Rusko. V srpnu 1993 byla také na půdě Organizace spojených národů ustanovena Pozorovatelská mise OSN v Gruzii (The United Nations Observer Mission in Georgia UNOMIG), která byla zodpovědná za dohled nad implementací mírových smluv v Abcházii a propagaci gruzínsko-abchazského mírového procesu. I v Abcházii od prosince 1993 po Jihoosetinském konfliktu působila mise OSCE. 38 V roce 1999 Abcházie v reakci na pořádané referendum, kde se většina obyvatel vyjádřila souhlasně, jednostranně vyhlásila nezávislost na Gruzii. Tuto nezávislost však neuznal žádný členský stát OSN. Válka v Jižní Osetii v roce 2008 měla svůj důsledek i na postavení Abcházie, jejíž nezávislost byla uznána Ruskem a několika dalšími státy. Mnoho etnických Gruzínů muselo opět opustit 35 Summary of Historical Events in Abkhazian History, abkhazworld.com [online]. Abkhaz World. Publikováno [cit ]. Dostupné z: 36 Summary of Historical Events in Abkhazian History, , op. cit. 37 Smlouva o klidu zbraní a oddělení vojenských sil ze dne (Agreement on a Cease- Fire an Separation of Forces). [cit ]. Dosupné z: nofforces.pdf 38 TAGLIAVINI, 2009, op. cit., s

23 své domovy, takže z obyvatel Abcházie, kteří zde žili na začátku 90. let, jich zde v roce 2016 zůstalo jen něco kolem Důležité je, že Abcházci před rozpadem SSSR tvořili jen necelých 18 % veškeré populace Abcházie. 45% zaujímali Gruzíni, 15% Arméni a také zde žila početná menšina Rusů, Ukrajinců a Řeků. Během války na začátku 90. let více než etnických Gruzínů muselo utéct z Abcházie. Třetina z nich se poté vrátila do okresu Gali v jihovýchodní Abcházii, který byl před válkou většinově (přes 98 %) osídlen Gruzíny a Megrely (obyvateli regionu Samegrelo, jenž je správní jednotkou Gruzie). 40 V roce 2011 již Abcházci podle ruských odhadů představovali polovinu populace Abcházie. Z Gruzínů, kteří zde žili v roce 1989, zde zůstalo jen , což je pouhých 19,3 % obyvatelstva Abcházie. 41 Právě zachování abchazské většiny v regionu je hlavní překážkou návratu vysídlených Gruzínů do svých domovů. Také Abcházie se zapojila do vojenského konfliktu v srpnu 2008, a to tím, že její vojenské jednotky zahájily operaci v údolí Kodori, které bylo do té doby pod kontrolou Gruzie. Došlo tím jednoznačně k porušení moskevské Smlouvy o klidu zbraní a oddělení vojenských sil z roku 1994, kterou podepsali i zástupci Abcházie a která stanovila, že strany mají svědomitě sledovat dodržování mírové smlouvy na zemi, na moři i ve vzduchu a zdrží se všech vojenských akcí vůči sobě navzájem. 42 Z důvodu protiprávního použití síly byl také porušen článek 2 odst. 4 Charty OSN a ozbrojený útok proti Gruzii je rovněž v rozporu s článkem 51 této Charty. 43 Abchazská strana se bránila různými obhajobami tohoto útoku že se 39 HOCH, Tomáš; KOPEČEK, Vincenc; BAAR, Vladimír. De Facto States and Democracy: The Case of Abkhazia. In: Bulletin of Geography, Socio-economic Series. 2016, no. 32, s LUNDGREN, Minna. Boundaries of Displacement: Belonging and Return among Forcibly Displaced Young Georgians from Abkhazia. Östersund, s. 2. Dizertační práce. Mid Sweden University, Faculty of Human Sciences. Vedoucí práce Roine JOHANSSON. 41 Нацеление Абхазии, республика Абхазия (2003 г.). [cit ]. Dostupné z: 42 Bod 1 Smlouvy o klidu zbraní a oddělení vojenských sil. 43 Čl. 2 odst. 4 a čl. 51 Charty Organizace spojených národů. 23

24 jednalo o sebeobranu, zabránění páchání teroristických útoků proti tamějšímu civilnímu obyvatelstvu nebo že bylo nutné předejít hrozícímu vojenskému útoku ze strany Gruzie vůči Abcházii. Ovšem nejvíce pravděpodobné se jeví, že primárním cílem bylo otevřít druhou frontu, aby se paralyzovaly gruzínské vojenské jednotky současně operující v Jižní Osetii. K tomu byla Abcházie také zavázána Smlouvou o přátelství a spolupráci, kterou mezi sebou dne 19. září 2005 uzavřela Abcházie a Jižní Osetie. Nicméně žádné z těchto odůvodnění použití síly není v souladu s mezinárodním právem. 44 Rusko zde stejně jako v Jižní Osetii po konfliktu ze srpna 2008 pro zajištění vnější bezpečnosti umístilo vojenské základny, což bylo Gruzií hodnoceno jako vojenská okupace a narušení územní suverenity. V listopadu 2014 podepsala Abcházie a Rusko Smlouvu o spojenecké a strategické spolupráci, která cílí na užší spolupráci v oblasti obrany, zahraniční politiky, hraničních kontrol, výkonu práva, vzdělání a sociálního zabezpečení. Podpis této smlouvy však vyústil v debatu uvnitř abchazské společnosti o budoucím směřování země, tj. o zvyšování závislosti na Ruské federaci Další politicko-právní souvislosti s pětidenní válkou v srpnu 2008 Válku v Gruzii však nelze vnímat jako regionální konflikt a pouhou vnitřní záležitost Gruzie, ale je třeba na situaci nahlížet z mnohem globálnějšího pohledu. Jedním z těchto pohledů je existující zájem Severoatlantické aliance (dále také NATO ) na východním rozšiřování a hledání nového partnera v zakavkazském regionu za účelem zvýšení bezpečnosti stávajících členů a zabezpečení dodávek nerostných surovin (zejména ochrana ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan, kterým proudí ázerbájdžánská ropa přes Gruzii do Turecka a pak dále do Evropy a jenž je 44 TAGLIAVINI, 2009, op. cit., s History: Georgian-Abkhaz conflict. c-r.org [online]. Conciliation Resources. [cit ]. Dostupné z: 24

25 významnou konkurencí ruské ropy na evropském trhu). Naproti tomu stojí zájem Ruska na udržení vlivu v příhraničních oblastech a zajištění své vlastní bezpečnosti. Růžová revoluce v roce 2003 a následný nástup prezidenta Saakashviliho znamenal pro Gruzii prudký obrat od mírně pro-ruské politiky bývalého prezidenta Shevardnadzeho k politice krajně anti-ruské a silně prozápadnímu směřování. Již v prvním roce vlády Saakashvili dokázal plně začlenit do Gruzie jednu ze dvou gruzínských autonomních republik - Adjaru, rozjet gruzínskou ekonomiku a také zvýšit náklady na zbrojení z 1 % na 8 % HDP. Jeho cílem byl zejména brzký vstup Gruzie do NATO, čehož se Rusko z výše uvedených důvodů pochopitelně obávalo. Gruzie mezitím navázala dobré diplomatické vztahy se Spojenými státy a 10. května 2005 tehdejší americký prezident Bush navštívil Tbilisi a označil Gruzii za maják svobody. Pro Gruzii byla přínosem zejména americká pomoc pro rozvoj gruzínského vojenského programu a na konci tohoto procesu se gruzínská armáda početně zdvojnásobila ve srovnání s dobou vlády prezidenta Shevardnadzeho. 46 Rovněž evropské státy se už od vzniku novodobé samostatné Gruzie aktivně zapojovaly do vzájemné spolupráce a Evropská komise v letech 1992 až 2004 poskytla Gruzii finanční podporu ve výši 400 milionů eur. V roce 1996 byla podepsána Dohoda o partnerství a spolupráci mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Gruzií na straně druhé, která vstoupila v platnost v roce A v dubnu 2001 se Evropská komise stala pozorovatelem na schůzích Společné kontrolní komise (Joint Control Commission JCC ), jenž 46 TAGLIAVINI, 2009, op. cit., s Rozhodnutí Rady a Komise ze dne 31. května 1999 o uzavření Dohody o partnerství a spolupráci mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Gruzií na straně druhé (1999/515/ES, ESUO, Euroatom). In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 25

26 dohlíží na implementaci mírové smlouvy ze Soči, kterou byl ukončen konflikt v Jižní Osetii na začátku 90. let. Evropská unie se od začátku nového tisíciletí začala zabývat také zajištěním stability v sousedních státech, včetně jižního Kavkazu. V roce 2003 byl zvolen Speciální reprezentant EU pro jižní Kavkaz, který měl mj. za úkol urovnání existujících konfliktů v tomto regionu. O rok později byla Gruzie spolu se svými dvěma kavkazskými sousedy (Arménií a Ázerbájdžánem) zařazena do programu Evropské politiky sousedství, jejíž prioritou je užší politická a ekonomická spolupráce mezi EU a těmito státy. 48 V dubnu 2008 se konal v Bukurešti summit Severoatlantické aliance. V bodě 23 závěrečné deklarace je uvedeno: Dnes souhlasíme, že tyto státy (Ukrajina a Gruzie, pozn. aut.) se stanou členy NATO. Dále jsou v tomto bodě vyzdviženy demokratické reformy v těchto státech a také pochválena jejich dosavadní participace na operacích NATO. Zároveň je Gruzii a Ukrajině vyslovena podpora k jejich přihlášce do Akčního plánu členství (Membership Action Plan MAP ). Členství v této složce je dalším předpokladem k získání statusu plného členství v NATO. 49 V bodě 43 všechny členské státy NATO vyslovují uznání územní integrity Gruzie a slibují, že budou pokračovat v podpoře úsilí k mírovému urovnání tohoto regionálního konfliktu. 50 Kroky vedoucí k okamžitému vstupu Gruzie do NATO však učiněny nebyly a po srpnové válce se členství Gruzie v NATO za současné situace jeví jako velice málo pravděpodobné. Důvodem je kromě obavy z konsekvencí plynoucími z případné aplikace článku 5 Severoatlantické smlouvy, který stanoví povinnost 48 TAGLIAVINI, 2009, op. cit., s Bod 23 Deklarace Summitu v Bukurešti ze dne 3. dubna 2008 (Bucharest Summit Declaration). [cit ]. Dostupné z: 50 Bod 43 Deklarace Summitu v Bukurešti. 26

27 kolektivní obrany v případě napadení jednoho z členských států, 51 také snaha neprovokovat Rusko vzhledem k jeho vojenským aktivitám v Gruzii a na Ukrajině. Ruská federace obhajovala svou intervenci v Jižní Osetii mimo jiné ochranou svých vlastních občanů. Tohle právo vyplývá z článku 61 odst. 2 Ústavy Ruské federace: Ruská federace zajišťuje svým občanům ochranu a záštitu v zahraničí. 52 Neexistuje však mezinárodní zvykové právo umožňující takové jednání. Navíc by taková akce měla být omezena ve svém rozsahu a trvání a výlučně se zaměřovat na zachránění a evakuaci státních příslušníků státu provádějícího intervenci. V žádném případě nelze za ochranu ruských občanů označit ruskou vojenskou akci ve vnitrozemí Gruzie, tj. mimo území Jižní Osetie. 53 Důsledkem válek na začátku 90. let a v roce 2008 je také velké množství vnitřně vysídlených osob (IDP) v Gruzii. Vnitřně vysídlené osoby se od uprchlíků liší tím, že při svém útěku před nebezpečím nepřekročily hranice svého domovského státu a zůstávají pod ochranou jeho vlády. 54 Státy jsou zavázány respektovat, chránit a uspokojovat lidská práva těchto osob nejen podle své vlastní jurisdikce, ale také v souladu s mezinárodními lidskoprávními dokumenty, jakými jsou např. Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních 51 Článek 5 Severoatlantické Smlouvy ze dne [cit ]. Dostupné z: 52 Článek 61 odst. 2 Ústavy Ruské federace ze dne [cit ]. Dostupné z: 53 TAGLIAVINI, 2009, op. cit., s Internally Displaced People. UNHCR [online]. United Nations High Commissioner for Refugees. [cit ]. Dostupné z: 27

28 právech, aj. 55 Podle Principu č. 6 odst. 1 Vůdčích principů vnitřního vysídlení, které byly publikovány Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) v roce 2004, má každý člověk právo být chráněn proti svévolnému vysídlení ze svého obydlí nebo obvyklého bydliště. 56 V současné době se odhaduje počet IDP v Gruzii na 239 tisíc, z nichž jsou děti mladší 18 let. Většina těchto lidí jsou Gruzíni a Megrelci, ale vysídleni byli taky Abcházci, Osetinci, Arméni nebo Rusové. 57 Valné shromáždění OSN vydalo v květnu 2015 rezoluci č. A/69/L.69, ve které uznává právo vnitřně vysídlených osob a uprchlíků a jejich potomků, bez ohledu na etnicitu, na návrat do svých domovů na celém území Gruzie, tj. včetně Abcházie a Jižní Osetie. Dále zdůrazňuje požadavek na potřebu chránit majetková práva vnitřně vysídlených osob a uprchlíků. 58 Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě v Rezoluci o konfliktu v Gruzii z roku 2016 vyzývá Ruskou federaci, aby umožnila bezpečný, důstojný a nerušený návrat všech vnitřně vysídlených osob a uprchlíků do svých domovů a aby jim byl poskytnut přístup k mezinárodní humanitární pomoci Odst. 15 Neformálního konzultativního setkání o ochraně vnitřně vysídlených osob a role UNHCR ze dne (Informal Consultative Meeting on The Protection of Internally Displaced Persons and the Role of UNHCR). [cit ]. Dostupné z: 56 Princip č. 6 odst. 1 Vůdčích principů vnitřního vysídlení ze září 2004 (Guiding Principles on Internal Displacement). [cit ]. Dostupné z: 57 LUNDGREN, op. cit., s Rezoluce OSN č. A/69/L.69 ze dne 21. května 2015 o statutu vnitřně vysídlených osob a uprchlíků z Abcházie, Gruzie, a regionu Tskhinvali/Jižní Osetie, Gruzie (Status of internally displaced persons and refugees from Abkhazia, Georgia, and the Tskhinvali region/south Ossetia, Georgia). [cit ]. Dostupné z: 59 Rezoluce o konfliktu v Gruzii, 25. Zasedání Parlamentního shromáždění OSCE, Tbilisi, Gruzie, 1-5. července 2016, s (Resolution on the Conflict in Georgia). [cit ]. Dostupné z: 24/3371-tbilisi-declaration-eng/file 28

29 2. Definice státu podle Montevidejské úmluvy o právech a povinnostech států a jejich aplikace na Abcházii a Jižní Osetii 60 Montevidejská úmluva o právech a povinnostech států byla podepsána na sedmé Mezinárodní konferenci amerických států v hlavním městě Uruguaye Montevideu dne 26. prosince Jedná se o základní pilíř pro definici a interpretaci státnosti. Ve svém textu obsahuje předpoklady existence a uznávání států. Článek 1 stanoví následující čtyři charakteristiky státu: - stálé obyvatelstvo - vymezené území - vláda - schopnost vstupovat do vztahů s jinými státy. 61 De facto státy pro určení své nezávislosti a legitimity často využívají článku 3 Montevidejské úmluvy, podle kterého politická existence státu je nezávislá na uznání od jiných států. Také před uznáním má stát právo bránit svou integritu a nezávislost, zajišťovat svou ochranu a prosperitu a za tímto účelem se organizovat jak uzná za vhodné, vydávat právní předpisy podle své potřeby, spravovat své veřejné služby a vymezit oprávnění a pravomoci svých soudů. 62 Následující text bude zaměřen na Abcházii a Jižní Osetii s ohledem na Montevidejská kritéria. Cílem však není rozhodnout, zda tyto dva subjekty mohou být považovány za státy nebo nikoli, protože definice obsažená v Montevidejské úmluvě není jediná definice státu a akt uznání je většinou vázán na politické 60 Část této kapitoly byla prezentována autorem na mezinárodní právnické konferenci «Российское и зарубежное законодательство: цовременное состояние и перспективы развития» (Ruské i zahraniční zákonodárství: současný stav a perspektivy rozvoje) ve Vologdě (RF) konané dne Montevidejská úmluva o právech a povinnostech států ze dne (Montevideo Convention on the Rights and Duties of States). [cit ]. Dostupné z: 62 Článek 3 Montevidejské úmluvy o právech a povinnostech států. 29

30 rozhodnutí, nikoli jen na normy mezinárodního práva. Je nutné také zmínit, že členy OSN jsou i takové státy, které evidentně nenaplňují některá montevidejská kritéria, například Somálsko s absolutně nefunkční centrální vládou, Severní Korea s téměř neexistujícími vztahy s jinými státy a celá řada států jako Sýrie, Ukrajina, Indie, Pákistán, které nemají pod kontrolou celé své území z důvodu okupace, války nebo občanských nepokojů. Opakem je například Taiwan, který i přes problémy s uznáním od jiných států s nimi udržuje čilé diplomatické a obchodní styky a v mezinárodní politice se těší velkému respektu. 63 Společné znaky Jižní Osetie a Abcházie nebudou pro každý region zvláště rozepsány, nýbrž o nich bude pojednáno společně v rámci dílčích kapitol. Smyslem je ke každému bodu montevidejských kritérií vybrat aktuální podstatné souvislosti a zařadit je do kontextu. 2.1 Jižní Osetie Stálé obyvatelstvo V roce 1989 žilo v SSSR podle odhadů Osetinců, přičemž v Jižní Osetii a v ostatních částech Gruzínské SSR. Z celkového počtu obyvatelstva Jižní Osetie tvořili Oseti jen 2/3, zbytek představovali většinou Gruzíni. V současné době má Jižní Osetie méně než polovinu tehdejšího obyvatelstva a etnických Gruzínů zde zůstalo jen zanedbatelné množství. Největší počet Osetinců nyní žije v Republice Severní Osetie Alanie (součást RF). Jihoosetinci viní Gruzíny ze spáchání tří genocid na svém národu. První podle jejich názoru proběhla v letech , kdy gruzínská armáda krvavě potlačila osetské povstání. Za druhou spáchanou genocidu považují Oseti válku na začátku 90. let a třetí v roce 2008, kdy vojska pod vedením Saakashviliho zaútočila na 63 viz kapitola 3.1 Uznání suverenity Abcházie a Jižní Osetie od jiných de facto států a členských států OSN. 30

31 Cchinvali. 64 První gruzínský prezident Zviad Gamsakhurdia ( ) šířil dokonce slogan: Gruzie Gruzínům, čehož využil i ruský prezident Medveděv při vyhlašování uznání Gruzie jako argument k tomu, že Oseti byli v rámci společného státu s Gruzíny utlačováni. 65 Nízký počet obyvatel přispívá k tomu, že není tento region sám schopen zajistit si některé důležité funkce pro výkon státní moci (např. kontrolu hranic, bezpečnostní situaci apod.) viz následující kapitola Vymezené území Plnou kontrolu nad územím Jižní Osetie získali Oseti až po válce v roce Bod pět mírové Šestibodové dohody stanovil, že ruské vojenské síly se stáhnou do linie, kterou zaujímaly před vypuknutím ozbrojených střetů. 66 Stalo se tak však až v říjnu 2008, tj. dva měsíce od skončení konfliktu. Nicméně podle gruzínských úřadů v dubnu 2009 ruská armáda byla přítomna v nejméně v 51 vesnicích, které ještě před propuknutím války neokupovala. Dne 30. dubna 2009 pak Jižní Osetie a Rusko uzavřely smlouvu, na základě které budou ruští vojáci střežit jihoosetské hranice. V září téhož roku pak obě strany podepsaly dohodu na zřízení ruské vojenské základny v Cchinvali na dobu 49 let. 67 Administrativní hraniční linie (Administrative Boundary Line, dále také ABL ) mezi Gruzií a Jižní Osetií není dosud pevně stanovená a její poloha se neustále mění. Vedoucí Pozorovatelské mise EU v Gruzii (the European Union Monitoring Mission in Georgia, dále také EUMM ) Kestutis Jankauskas řekl: 64 NUßBERGER, 2013, op. cit. 65 Záznam proslovu prezidenta RF Dmitrije Medveděva k uznání nezávislosti Jižní Osetie a Abcházie (Независимость Южной Осетии и Абхазии). In. youtube.com [online]. Publikováno: [cit ]. Dostupné z: 66 Mimořádné setkání Rady Evropské Unie ze dne 13. srpna 2008, tisková zpráva č / TOAL, Gerard; O LOUGHLIN, John. Inside South Ossetia: A Survey of Attitudes in a De Facto State. Post-Soviet Affairs. 2013, vol. 29, no. 2, s

32 Mnoho lidí v řadě regionů ani neví, kudy hranice prochází. Hranice začíná být ustanovována praxí, ale stále se nejedná o nic oficiálního. Pohled na ABL je velice proměnlivý. 68 ABL nebyla nikdy vymezena, vyjednána či uznána. ABL vede blízko gruzínského hlavního silničního tahu mezi východem a západem země spojujícího Tbilisi s gruzínskými černomořskými přístavy a vedoucího dále do Turecka, které je významným obchodním partnerem pro Gruzii. Dále ABL vede blízko ropovodu Baku-Supsa, jenž se táhne z ázerbájdžánských kaspických ropných polí do terminálu ve městě Supsa na pobřeží Černého moře. Ruská hraniční politika vykonávaná při střežení ABL je překážkou pro svobodu pohybu mnoha lidí. 69 ABL jsou střeženy základnami Ruských pohraničních jednotek, které jsou součástí Federální bezpečnostní služby Ruské Federace ( FSB ). Podle pozorovatelů z EUMM operuje v Abcházii a Jižní Osetii celkem 18 základen Ruských pohraničních jednotek a 4 vojenské základny. V každé základně žije okolo 50 vojáků, často s manželkami a dětmi, proto jsou základny vybaveny byty pro rodiny a hřišti pro děti. 70 V roce 1985 byl otevřen Roki tunel, který spojuje Severní Osetii s Jižní Osetií a jenž vede přes pohoří Kavkazu ve výšce 2130 m. n. m. Je otevřen pouze v době letních měsíců, protože v zimě bývá pravidelně kvůli velkému množství sněhu neprůjezdný. Kvůli své strategické poloze byl především využíván pro obchodní a tranzitní účely. Hranice s Ruskem však byla od devadesátých let také centrem nelegálního pašování zboží a provádění nezákonných obchodů. Prezident 68 McLAUGHLIN, Erin; SHUKLA, Sebastian. Returning home to find your house in a different country. Edition.cnn.com [online]. Cable News Network. Turner Broadcasting Systém, publikováno [cit ]. Dostupné z: 69 Georgia accuses Russia of violating international law over South Ossetia. theguardian.com [online]. Guardian News and Media limited or its affiliated companies, publikováno [cit ]. Dostupné z: 70 McLAUGHLIN, Erin; SHUKLA, Sebastian, 2017, op. cit. 32