UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI CYRILOMETODĚJSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Katedra pastorální a spirituální teologie Magdaléna Dařbujanová, DiS. Postoje veřejnosti k pohledu Římskokatolické církve na asistovanou reprodukci Diplomová práce Vedoucí práce: ThLic. Michal Umlauf Obor: Křesťanská výchova Zaměření: Pastorální teologie OLOMOUC 2011

2 Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a v seznamu literatury a pramenů uvedla veškeré informační zdroje, které jsem pouţila. V Olomouci, dne 11. dubna 2011

3 Děkuji ThLic. Michalu Umlaufovi za odborné vedení práce a mnoho cenných rad a podnětů při jejím zpracování. Dále děkuji MUDr. Xenii Preiningerové za zapůjčení odborné literatury a za konzultace teoretické části diplomové práce. Na tomto místě rovněţ děkuji Mgr. Haně Šlechtové, Ph.D., za spolupráci při tvorbě dotazníku a Mgr. Radovanu Benešovi za jazykovou korekturu celé práce.

4 Obsah Úvod Medicínsko-historický úvod k metodám asistované reprodukce Pojem asistovaná reprodukce a jeho pouţití Zákroky prováděné asistovanou reprodukcí Historie mimotělního oplodňování a asistované reprodukce Současné nejúspěšnější metody Problémy, které asistovaná reprodukce přináší Etické problémy asistované reprodukce Eticky přijatelné řešení Postoj Učitelského úřadu církve k asistované reprodukci Zásahy do vývoje lidské bytosti jsou nepřijatelné Co je v oblasti asistované reprodukce dovolené Tvorba dotazníku Vývoj dotazníku Elektronická podoba dotazníku Respondenti Rozbor jednotlivých otázek Vyhodnocení dotazníku Zhodnocení úspěšnosti dotazníku Vyhodnocení jednotlivých otázek Shrnutí výsledků šetření Závěr Anotace Resumé Literatura a prameny Knihy Noviny a časopisy Internetové odkazy Přílohy Seznamy Seznam zkratek Seznam grafů Seznam příloh

5 Úvod Cílem této diplomové práce bylo provedení kvantitativního průzkumu mezi veřejností České republiky, do jaké míry je Římskokatolickou církví informována o problematice asistované reprodukce a jakou roli tato informovanost hraje v jejích postojích k asistované reprodukci. Cíle bylo dosaţeno prostřednictvím veřejného elektronického dotazníku. Výzkum, odkrývající postoje a míru znalostí veřejnosti k otázkám asistované reprodukce, koresponduje s diplomovou prací Vojtěcha Dařbujana, DiS. 1 Navazuje na jeho dotazníkové šetření uskutečněné mezi kněţími ŘK církve, kterým je sledována jejich pastorační praxe v oblasti asistované reprodukce. Oba dotazníky mají proto podobnou strukturu, ale odlišují se okruhem respondentů. Kaţdá práce je uchopena z jiného úhlu pohledu, neboť téma asistované reprodukce je velmi široké a v budoucnu by oba pohledy mohly být vyuţity v jednom celku. Cílovou skupinu respondentů tvořili jednak rodiče dětí ve věku 0 15 let, protoţe umělé oplodňování se v naší zemi běţně provádí zhruba 15 let a právě těchto rodičů by se zkoumaná problematika mohla začít týkat a pak mladí lidé, kteří plánují v budoucnu zaloţit svoji rodinu. U nich byla pro dotazník stanovena spodní věková hranice 15 let, jelikoţ v tomto věku vzniká právní zodpovědnost a moţnost beztrestně navazovat intimní vztahy. Mladí lidé začínají navazovat první partnerské vztahy a stojí na prahu svého povolání k rodičovství. Horní věková hranice není stanovena, protoţe někteří lidé uzavření manţelství a početí dítěte dlouho odkládají, takţe není moţné tuto skutečnost blíţe definovat. Hypotéza č. 1 stanovená při tvorbě dotazníku říká, ţe: Církev doposud dostatečně neinformovala a nepoučila veřejnost o morální 1 DAŘBUJAN, V., Postoje kněží k problematice asistované reprodukce. Olomouc, s. Diplomová práce. CMTF UP. 5

6 závadnosti a rizicích asistované reprodukce a ani o možnostech, které se naopak nabízejí jako východisko pro neplodné páry. Tato hypotéza byla stanovena na základě mnoha rozhovorů jak s nevěřícími lidmi, tak s praktikujícími katolíky, kteří nedovolené metody umělého oplodňování schvalují či vyuţívají, o čemţ vypovídá výzkumná otázka číslo 4, s. 39. Hypotéza č. 2 praví, ţe díky neznalosti se rovněţ ukáţe značné procento praktikujících katolíků, kteří si naopak myslí, ţe neexistuje žádný morálně přijatelný způsob pomoci ze strany lékaře. Tato hypotéza je doloţena výzkumnými otázkami číslo 4, 5 a 10. Z toho důvodu byli také respondenti otázkami č. 17 a 18 dotazováni, zda jsou či nejsou praktikujícími katolíky, aby bylo moţné výpovědi těchto respondentů oddělit. Souhrnně řečeno, hlavní výzkumnou otázkou je: Jak doposud ŘK církev veřejnost České republiky informovala o svých postojích k metodám asistované reprodukce a jaké k tomu vyuţívá prostředky?. Pro hodnocení metod asistované reprodukce jsou v této práci pouţívána slova morálka i etika, a výrazy od nich odvozené, jako ekvivalenty. Východiskem řeckého výrazu je slovo etos ve smyslu mrav, zvyk, obyčej. Stejný význam má latinské slovo mos. 2 Různí autoři tyto výrazy pouţívají nejednotně a jsou také různě citovány. Práce je rozdělena do čtyř kapitol. První z nich předkládá medicínsko-historický úvod metod asistované reprodukce a uvádí do celé problematiky. Ve druhé kapitole je uveden postoj církve k těmto metodám, přičemţ je především přihlédnuto ke stěţejním dokumentům Kongregace pro nauku víry, Donum vitae a Dignitas personae, a jsou nastíněna moţná, morálně přijatelná řešení, která mohou neplodné manţelské páry vyuţít. Třetí kapitola se týká tvorby dotazníku a jeho postupného vývoje aţ k závěrečné elektronické podobě. Vyhodnocení dotazníkového šetření, kterého se zúčastnilo 1222 respondentů, je předmětem čtvrté kapitoly. 2 SKOBLÍK, J., Přehled křesťanské etiky, s

7 1 Medicínsko-historický úvod k metodám asistované reprodukce 1.1 Pojem asistovaná reprodukce a jeho použití V souvislosti s reprodukčními technikami se nejčastěji setkáváme se dvěma termíny, jimiţ jsou asistovaná reprodukce a umělé oplodňování. Tato sousloví se většinou mezi laickou veřejností pouţívají jako ekvivalenty. Podle slov prof. Květoslava Šipra patří umělé oplodňování do skupiny postupů asistované reprodukce, které nahrazují manţelské spojení. V rozhovoru pro Katolický týdeník vysvětluje, ţe pod pojem asistovaná reprodukce spadají postupy, jimiţ se v medicíně řeší poruchy plodnosti. Uskutečňované úkony můžeme přitom rozdělit do dvou skupin: některá opatření napomáhají, aby při intimním manželském styku došlo k oplodnění. Jde tedy o léčbu neplodnosti. [ ] Odlišnou skupinou jsou postupy, při nichž se nepomáhá k dosažení cíle intimního manželského styku, ale které spojení manželů nahrazují. Jde o umělé oplodnění. 3 V jeho pojetí je tedy moţné umělé oplodňování chápat jako podskupinu asistované reprodukce. MUDr. Xenie Preiningerová řadí do metod asistované reprodukce všechny léčebné postupy a techniky vyţadující manipulaci se zárodečnými buňkami (vajíčky nebo spermiemi) a embryi. Reprodukční medicína v sobě zahrnuje mnoho oborů, proto se na těchto zákrocích podílí také řada odborníků. Těmi jsou například gynekolog, endokrinolog, embryolog, imunolog, genetik, hematolog, sexuolog, psycholog a v případě komplikací se léčebných postupů účastní také internista, anesteziolog, ARO-JIP, chirurg, odborníci na etiku a medicínské právo. 3 SCHEINOSTOVÁ, A., Člověk je vţdy plodem Boţí stvořitelské lásky. KT, 2010, č. 30, s. 5. 7

8 MUDr. Karel Řeţábek hovoří o asistované reprodukci jako o oboru medicíny, který pracuje mimo tělo člověka se spermiemi, vajíčky a embryi s cílem oplodnění ženy. 4 V instrukci Kongregace pro nauku víry Donum vitae se setkáváme s pojmy umělé plození a umělá fertilizace: zde rozumíme různé technické postupy, jejichž cílem je dosáhnout lidského početí jiným způsobem než pohlavním spojením muže a ženy. 5 Ve své diplomové práci jsem se v souvislosti s reprodukčními technikami rozhodla pouţívat termín asistovaná reprodukce. Rozhodla jsem se tak proto, ţe tento výraz má širší význam neţ umělé oplodňování. Pro moji práci je totiţ stěţejní metoda přenosu spermií z pochvy do dělohy krátce po sexuálním styku manţelů, která se běţně do metod asistované reprodukce nezahrnuje a reprodukční centra ji nenabízejí. Je to však rovněţ metoda pomáhající překonat některé příčiny neplodnosti a je při ní nutná asistence a pomoc lékaře. Vzhledem k této skutečnosti nezbytné asistenci lékaře jsem se přiklonila k termínu asistovaná reprodukce. Tuto metodu, spojenou s léčbou neplodnosti, zahrnují do asistované reprodukce rovněţ MUDr. X. Preiningerová a prof. K. Šipr. Stanovené pravidlo se však netýká pouţitého dotazníku, kde jsem naopak pouţila termín umělé oplodňování, neboť je více zaţit v povědomí veřejnosti a jde o český výraz, kterému mohou porozumět i lidé minimálně informovaní. Pro vzdělanou část veřejnosti pouţití výrazu umělé oplodňování v dotazníku mohlo být zavádějící, ale cílem byla jeho srozumitelnost pro co nejširší veřejnost. 6 4 ŘEŢÁBEK, K., Asistovaná reprodukce, s KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Donum vitae, II. 6 Dle přijatých odpovědí je moţné říci, ţe si s tímto poradili všichni respondenti, kteří vyplnili dotazník aţ do konce. 8

9 Metodu přenosu spermií z pochvy do dělohy jsem zařadila pod zkratku IUI (intra uterinní inseminace přenos spermií do dělohy), 7 kterou jsem také pouţila v dotazníku. Zkratkou obdobného významu je AI (arteficiální inseminace řízený přenos spermií do pohlavního ústrojí ţeny). 1.2 Zákroky prováděné asistovanou reprodukcí Nejznámější a nejdůleţitější metodou mimotělního oplodnění je IVF (in vitro fertilizace), coţ v překladu znamená zplození ve skle. odběr vajíčka, jeho laboratorní ošetření kultivace se spermiemi, sledování vývoje 8 Pokud dojde k oplodnění a vznikne embryo, přistupuje se k jeho přenosu do dělohy ET (embryo transfer) nebo do vejcovodu TET (tubal embryo transfer). IVF se pouţívá při neprůchodnosti vejcovodů ţeny. GIFT (gamete intra-fallopian transfer) je přenos vajíčka a spermie (gamet) do vejcovodu, kde dochází k jejich splynutí, čímţ je navozeno přirozené oplodnění. 9 Metody ZIFT (zygote intra-fallopian transfer) a PROST (pronuclear stage oocyte transfer) jsou obdobné, neboť se při nich do vejcovodu přenáší oplodněné či neoplodněné buňky. Zygota je oplodněná buňka s kompletní sadou chromozómů, která vzniká splynutím pohlavních buněk a která se následně vyvíjí v embryo. Do vejcovodu se přenáší 24 hodin po odběru (dříve se oplodněné buňky déle nekultivovaly a lékař se před transferem pouze přesvědčil, zda se vajíčko rýhuje). Oocyty jsou ţenské pohlavní 7 S tím, zda je zkratka IUI pouţita oprávněně se potýkaly pouze dvě odborně vzdělané respondenty, které mě oslovily em. Ve svém povědomí si tuto zkratku automaticky přiřadily k metodě inseminace, kdy se masturbací získané a pročištěné sperma přenáší do dělohy. Metodu přenosu spermií po pohlavním styku z pochvy do dělohy neznaly. 8 ŘEŢÁBEK, K., Asistovaná reprodukce, s Metoda byla publikována v americkém odborném tisku a rychle se rozšířila pod názvem GIFT (Gamete Intrafallopian Transfer) po celém světě. Jedním z důvodů bylo i to, že napodobovala přirozený způsob početí, a byla tak přijatelná i pro náboženská společenství. MEDICAL TRIBUNE. Nobelova cena za in vitro fertilizaci. In Klinika reprodukční medicíny a gynekologie, [online] [cit ]. 9

10 buňky vajíčka. PROST je tedy přenos oocytů a spermií do vejcovodu. Tyto zákroky se provádí vzácně. Umístění 3-7 spermií do podobalu vajíčka (perivitelinního prostoru oocytu) se označuje zkratkou SUZI (subzomální inseminace). Jednou z nejúspěšnějších, a v současné době také nejvíce pouţívaných metod je ICSI (intracytoplasmic sperm injection), coţ je injekce vybrané spermie do vybraného vajíčka, přesněji řečeno do cytoplazmy oocytu. Jedná se o mikromanipulační techniku. Jako jehla, která je přiměřena velikosti spermie, se pouţívá skleněná kapilára vytaţená do špičky se zabroušeným hrotem. Je to účinná metoda v léčbě muţské neplodnosti zapříčiněné velmi malým mnoţstvím spermií v ejakulátu. 10 V úzké souvislosti s ICSI se pouţívají další dva mikrochirurgické postupy, při kterých se získávají spermie. Jsou jimi MESA (microsurgical epididymal sperm aspiration), přičemţ se spermie získávají z nadvarlete a TESA (testicular sperm aspiration) je postup, kterým se získávají spermie z varlete. Spermie se získávají buď nasátím nebo chirurgicky. Chirurgické vyjmutí spermií TESE (testicular sperm extraction) se provádí z přibliţně pětimilimetrových řezů na varleti, z nichţ se extrahují semenotvorné kanálky a v nichţ embryolog při preparaci pod mikroskopem hledá spermie. Spermie, které se získají pomocí MESA a TESA, jsou vţdy vyuţity pro mimotělní oplodnění metodou ICSI. Metoda intracytoplazmatické injekce spermií znamenala průlom v oblasti asistované reprodukce, neboť díky mikromanipulačním technikám umožňuje dosáhnout těhotenství u párů, kde kvalita spermií nestačí na inseminaci nebo fertilizaci in vitro. Potenciálním problémem mikromanipulace je ovšem fakt, že spermatozoa jsou vybírána embryologem, čímž se obchází přirozená selekční bariéra, a v důsledku 10 Srv. ŘEŢÁBEK, K., Asistovaná reprodukce, s

11 toho mohou vznikat embrya s nízkým implantačním potenciálem. 11 MSOME (motile sperm organelle morphology examination) je nově vzniklá digitální počítačová mikroskopie, která vybírá nejkvalitnější spermie a vyřazuje ty, které jsou špatných tvarů, podobně jako je tomu u přirozeného výběru v těle matky. Na to navazuje IMSI (intracytoplasmic morphologically selected sperm injection), coţ je intracytoplazmatická injekce morfologicky vybraných spermií mikroskopickou technikou MSOME. zvyšuje u cyklů s ICSI počet dosažených těhotenství a snižuje počet spontánních těhotenských ztrát. [ ] Při standardním ICSI nejsou tedy vybírána spermatozoa s vysokou kvalitou, jak se původně předpokládalo, a proto těhotenské výsledky korelují s morfologií (tvarem) spermatu. Při IMSI dochází k selekci spermatozoí o nejvyšší kvalitě, takže se tato korelace ztrácí. 12 Vědci předpokládají, ţe při přirozeném oplodnění, inseminaci či klasickém IVF, poskytuje zona pellucida vajíčka 13 přirozenou zábranu pro abnormální spermie. Je tedy pravděpodobné, že metoda IMSI vede k produkci kvalitnějších embryí podobně jako u přirozeného oplodnění. 14 Další mikromanipulační technikou je AH (asistovaný hatching), 15 při kterém se nepatrně nařízne obal embrya (zona pellucida embrya) po jeho úspěšném in vitro početí, aby se napomohlo jeho uvolnění před uhnízděním v děloze. Asistovaný hatching se můţe provádět také chemicky či laserem. Není vhodný pro rozmraţená embrya. Dle MUDr. Řeţábka se však AH 11 GLOSOVÁ, T., Intracytoplazmatická injekce morfologicky vybraných spermatozoí (IMSI) zlepšuje výsledky asistované reprodukce vyřazením spermatozoí se špatnou fyziologickou kvalitou. In GynOnline.cz [cit ]. 12 Tamtéž. 13 Přilehlá vrstva, obal vajíčka. 14 GLOSOVÁ, T., Intracytoplazmatická injekce morfologicky vybraných spermatozoí (IMSI) zlepšuje výsledky asistované reprodukce vyřazením spermatozoí se špatnou fyziologickou kvalitou. In GynOnline.cz [cit ]. 15 Hatching znamená doslova vylíhnutí. Embryo se ve stadiu blastocysty (5. 6. den) dostává do dělohy, tam se oddělí od zony pellucidy (jinými slovy z ní vycestuje nebo se vylíhne) a implantuje se (6. 7. den) do děloţní sliznice, kde pokračuje v dalším vývoji. Takţe hatching je proces, který předchází i přirozenému uhnízdění (implantaci) embrya do děloţní sliznice a je fází vývoje kaţdého dítěte, není to spojeno pouze s AR. Srv. ŘEŢÁBEK, K. Tamtéž. 11

12 všeobecně považuje za neefektivní metodu z hlediska zvýšení pravděpodobnosti otěhotnění po IVF. 16 PZD (parciální disekce zona pellucida oocytu) je mechanické naříznutí přilehlé vrstvy vajíčka mikrojehlou, čímţ je usnadněno proniknutí vajíčka spermií. Oplodněná, nadpočetná embrya se mohou dále skladovat pomocí kryokonzervace, coţ je zamraţení většinou při teplotě 196 o C, 17 stejným způsobem se mohou skladovat i pohlavní buňky. S tímto úzce souvisí metoda KET (kryoembryotransfer), kdy se po procesu rozmraţení přenese embryo do dělohy. Nejjednodušší a také nejlevnější metodou, 18 kterou centra asistované reprodukce nabízejí, je IUI (intrauterinní inseminace), přenos spermií do dělohy. Jde o zkrácení cesty spermie k vajíčku. Provádí se v době ovulace ţeny, kdy lékař cévkou zavádí předem pročištěné spermie přímo do dělohy přes kanál děloţního hrdla. Zkratka AI (artificiální inseminace) znamená umělé přenesení spermií do pohlavních orgánů ţeny, a to buď do pochvy, nebo k děloţnímu hrdlu. většinou se ale z důvodu maximálního využití spermií provádí intrauterinní inseminace (IUI) vstříknutím spermií do dělohy. 19 Podle původu spermií se rozlišuje AIH (artificial inseminnation from husband) od manţela a AID (artificial inseminnation from donor) od dárce. Oplodněná embrya musí před transferem do těla matky nebo před zamraţením projít genetickým laboratorním vyšetřením PGD (preimplantační genetická diagnostika), při kterém se z něj odeberou 1 2 buňky, coţ by nemělo mít vliv na jeho pozdější vývoj. Snahou této 16 ŘEŢÁBEK, K., Asistovaná reprodukce, s Je to teplota kapalného dusíku, která je lidskému organismu velmi nepřirozená a doposud neexistují studie, které by popsaly, jaký můţe mít v budoucnu vliv na lidskou psychiku či fyzické zdraví. 18 Cena se v současné době pohybuje od jednoho do sedmi tisíc Kč, viz Příloha č. 4 s ŘEŢÁBEK, K., Asistovaná reprodukce, s

13 diagnostiky je zamezit transferu těch embryí, která vykazují vrozené nebo získané genetické vady. Na konci tohoto výčtu je uvedena nejméně rozšířená a nejméně známá metoda, kterou je přenos spermií z pochvy do dělohy a která se provádí do dvou hodin po sexuálním styku. Spermie se spolu s cervikálním hlenem nasají stříkačkou z poševní klenby a stejně, jako u výše jmenované metody IUI, je lékař zavede tenkou gumovou cévkou dál do dělohy. Tyto dvě metody se liší pouze způsobem získávání spermií, ale způsob zavedení spermií do dělohy je stejný, proto tuto metodu přenosu ve své práci i v dotazníku řadím pod zkratku IUI, která znamená přenos spermií do dělohy. 1.3 Historie mimotělního oplodňování a asistované reprodukce Pohled do historie medicíny nám odhalí zajímavou skutečnost: průkopnické objevy v oblasti oplodnění in vitro i hormonální antikoncepce jsou spojeny se stejnými jmény Gregory Pincus a Min Chueh Chang. 20 Oba dva, nezávisle na sobě, prováděli jiţ ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století pokusy s oplodněním in vitro na zvířatech. Ze třicátých let je znám Changův králík ze zkumavky. První laboratorní oplodnění lidského vajíčka se podařilo Robertu Edwardsovi v roce Narazil však na problém, ţe se vyvíjelo jen krátce a odumíralo většinou po prvním dělení. Následovala léta výzkumu, který podnikal spolu s Patrickem Steptoem. Jejich experimenty provázela řada významných objevů, jako například objasnění mechanismů dozrávání ţenských pohlavních buněk a určení stadia v dozrávacím cyklu, kdy dochází k jejich uvolňování z vaječníku, a také byla objevena řídící aktivita některých hormonů, které se na procesu dozrávání podílejí. 20 HUGO, Jan. Předmluva editora. In ŘEŢÁBEK, K., Asistovaná reprodukce, s

14 Díky sponzorům oba vědci ve své práci pokračovali a roku 1978 byla snaha R. Edwardse a P. Steptoa korunována úspěchem, kdy se ve Velké Británii ţeně s neprůchodností vejcovodů narodila dcera Louise Brown, která je prvním narozeným dítětem ze zkumavky. Ona sama je nyní jiţ matkou čtyřletého syna Camerona, jenţ byl zplozen přirozenou cestou. Po tomto úspěchu zaloţili o dva roky později, tedy roku 1980, v anglickém Cambridge první soukromou IVF kliniku. V Brně se pak v roce 1982 narodilo první české dítě ze zkumavky (chlapeček), k čemuţ došlo po zákroku GIFT transferu gamet do vejcovodu, coţ bylo světové prvenství. Ke klasické metodě IVF totiţ tehdy u nás nebyly podmínky a dostatečné technické vybavení, proto vědci hledali jiná řešení, jak oplodnění uskutečnit. Tato metoda se však jiţ nepouţívá. V roce 1984 se, rovněţ v Brně, narodilo první dítě v České republice metodou IVF/ET, čili první dítě ze zkumavky u nás, po přenosu oplodněného embrya. Roku 1986 byl poprvé uskutečněn transfer oplodněných vajíček (zygot) do vejcovodu ZIFT. Rok 1988 byl významný pro dvě metody TET, kdy bylo embryo přeneseno do vejcovodu, a to jednak Henricksenem laparoskopicky a pak Jansenem kanálem děloţního hrdla (tyto metody se dnes jiţ takřka neprovádějí). 21 V roce 1990 byla poprvé publikována metoda AH asistovaný hatching, coţ je mechanické, chemické či laserové narušení zona pellucida embrya. Tento způsob by měl usnadnit uvolnění embrya ze zóny před uhnízděním do sliznice, která vystýlá dělohu ŘEZÁČOVÁ, J., Asistovaná reprodukce v léčbě neplodnosti. In Moderní babictví [online]. 2005, č. 8, [cit ]. 22 Nidace embrya do endometria. 14

15 V roce 1993 byla poprvé injekční metodou zavedena spermie do cytoplazmy vajíčka ICSI intracytoplasmatická injekce spermie. První dítě se po oplodnění touto metodou narodilo v roce 1993 v Belgii. Roku 2010 byla publikována nová mikroskopická počítačová metoda MSOME, 23 která podle tvarů spermií vybírá ty nejkvalitnější, které se následně pouţívají při mikromanipulační technice IMSI. Tyto metody by měly docílit menších ztrát jiţ oplodněných embryí. Vzhledem k tomu, ţe pro metodu ICSI nejsou embryology vybírány tak kvalitní spermie, jak by se dalo předpokládat, je úmrtnost oplodněných embryí stále vysoká, ať uţ v laboratoři, či po transferu. Čtvrtého října 2010 byla ve Stockholmu udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu prof. Robertu Edwardsovi, který se spolu s prof. Patrickem Steptoem (+ 1988) zaslouţil o zrod a rozvoj metody umělého oplodnění in vitro a společně také r zaloţili první IVF kliniku. Asistovaná reprodukce se stala samostatným medicínským oborem a jde ve svém vývoji velmi rychle kupředu. Během posledních dvaceti let se metody asistované reprodukce staly v rozvinutých zemích běţně dostupné. Ţeny se s touto alternativní moţností otěhotnění naučily počítat, coţ přispívá k jejich emancipaci i oddalování těhotenství do pozdějšího věku. V České republice se mimotělní oplodňování plně rozvinulo po roce a v současné době je u nás přibliţně třicet center asistované reprodukce. 1.4 Současné nejúspěšnější metody Dnes se spolu s metodou IVF-ET velmi úspěšně pouţívají takzvané mikromanipulační techniky, kterými jsou ICSI intracytoplasmatická injekce spermie, AH asistovaný hatching, KET kryoembryotransfer, 23 Srv. A OLIVEIRA, J. B., Motile sperm organelle morphology examination (MSOME): intervariation study of normal sperm and sperm with large nuclear vacuole. In Reproductive biology and endokrinology [online]. 2010, č. 8/1/56, [cit ]. 24 Mezi průkopníky asistované reprodukce u nás patří mj. i MUDr. Karel Řeţábek. 15

16 MESA extrakce spermií z nadvarlete a TESA extrakce spermií z varlete. Tyto techniky, jak jiţ bylo řečeno výše, spolu úzce souvisí. Centra AR je svým klientům standardně nabízejí, protoţe jimi vykazují nejlepší výsledky. Mikroskopická počítačová selekce spermií MSOME spolu s mikromanipulační metodou IMSI se začíná postupně rozvíjet. Jsou to nejnovější postupy v oblasti asistované reprodukce a v naší republice je reprodukční centra standardně ještě nenabízejí. Tato metoda ještě není obsaţena ani v ceníku jednoho z center asistované reprodukce v ČR, který byl v únoru tohoto roku aktualizován Problémy, které asistovaná reprodukce přináší Stejně tak jako u jiné léčby mohou nastat zdravotní komplikace i u léčby poruch plodnosti. V souvislosti s hormonální stimulací vaječníků můţe dojít k hyperstimulačnímu syndromu (OHSS). Aby se získalo co nejvíce ovulovaných vajíček k oplodnění, uvolňují se hormonální stimulací látky zvyšující sráţlivost krve a propustnost cévní stěny. Dochází k úniku tekutin z cévního řečiště, coţ má za následek řetězec patologických změn. Většinou je tento stav zvládnutelný symptomatickou léčbou, v ojedinělých případech však můţe ohrozit ţivot pacientky. 26 Rozvoj OHSS s sebou nese další komplikace, protoţe není moţné v takovém stavu pacientky uskutečnit embryo transfer, neboť následné těhotenství by hyperstimulační syndrom ještě zhoršilo. Embrya je tedy nutné zamrazit, čímţ jsou vystavována větším rizikům a následnému moţnému neúspěchu při jejich transferu v dalším oplodňovacím cyklu. Při zákroku, kterým se punkční jehlou dlouhou cca 30 cm odebírají vajíčka (při ultrazvukové kontrole), můţe dojít k poranění cév, protoţe vaječník od nich leţí jen několik milimetrů. Po odběru také někdy dochází 25 Viz Příloha 4: Ceník výkonů AR Repromeda Brno v Kč, platný od Srv. VACEK, Z., Embryologie, s

17 k zánětu pobřišnice. Problémy můţe způsobit rovněţ hormonální léčba a zhoršit průběh jiţ probíhajících chorob. 27 Díky metodám asistované reprodukce u nás v posledních letech výrazně stoupl podíl vícečetných těhotenství, která s sebou nesou další komplikace. Metody asistované reprodukce, jako je například asistovaný hatching, mohou navíc zvýšit výskyt monozygotických 28 dvojčat až osmkrát. 29 Tyto děti jsou ohroţeny transfuzním syndromem mezi dvojčaty (TTTS). Příčinou vzniku TTTS je společná placenta a přerozdělení krevního objemu od jednoho plodu k druhému. V případě úmrtí jednoho plodu můţeme u přeţivšího dvojčete zaznamenat aţ ve 25% případů neurologické komplikace. Kvůli selhání krevního tlaku u umírajícího dvojčete dochází k přesunu krevního objemu od jeho sourozence. To nakonec způsobí akutní sníţení krevního tlaku a chudokrevnost u přeţívajícího dvojčete, coţ vede k neurologickému poškození. Bez intervence 90% těhotenství s těţkým TTTS končí úmrtím jednoho nebo obou plodů jiţ před 26. týdnem těhotenství. 30 Asistovaná reprodukce s sebou nese také větší riziko mimoděloţního či heterotopického těhotenství 31 a asi dvakrát zvýšené riziko samovolných potratů i předčasných porodů a to zhruba pětinásobné oproti samovolnému početí. 32 Po mimotělním oplodnění jsou také častější operativní ukončení těhotenství císařským řezem. 33 U jednočetného těhotenství se císařský řez 27 Díky hormonální stimulaci před a po ET, narostl pacientce v děloze nádor velikosti pomeranče, který před tím nebyl patrný. Po úspěšném ET však kvůli nádoru ve 20. týdnu těhotenství dítě potratila. Přes vysokou hladinu hormonů nemohla být navíc hned operována. Interview s MUDr. A. T., dne Jednovaječných. 29 Srv. JOHNSON, A. a MOISE K., Syndrom twin-to-twin transfuze nové metody léčby zlepšující přeţití. Gynekologie po promoci. 2007, roč. 7, č. 3, s Tamtéž, s Mimoděloţní gravidita po asistované reprodukci stoupá z 0,5%, po spont. početí, na 5 7%. Větší je i riziko heterotopické gravidity, kdy jeden plod je uloţen v děloţní dutině a druhý mimoděloţně. Srv. ŘEZÁČOVÁ, J., Asistovaná reprodukce v léčbě neplodnosti. In Moderní babictví [online]. 2005, č. 8, [cit ]. 32 Tamtéž. 33 Císařský řez s sebou nese další rizika pro ţenu a mnohem delší rekonvalescenci po porodu. 17

18 provádí ve 25 30%, coţ je ve srovnání s porody po samovolném početí (10%) mnohem častější. U vícečetných těhotenství se k operativnímu ukončení těhotenství přistupuje v 80 90%. 34 Výše jmenované techniky mimotělního oplodňování se liší ve způsobu provedení i v úspěšnosti. U IVF se úspěšnost pohybuje mezi 30 40% těhotenství na embryotransfer, po ICSI je to 40 45% a po KET je úspěšnost, ţe ţena po přenesení embrya otěhotní, 20 30%. Na tomto výsledku je vidět, jak vysoké riziko musí embrya podstoupit. Z těch, která vydrţí proces zmrazování a rozmrazování, stejně ještě 70 80% nepřeţije. 35 Mimotělní oplodňování můţe s sebou nést také větší zdravotní rizika a ohroţení pro děti, které se po tomto postupu narodí. Pro spolehlivé posouzení fyzických důsledků jsou tři desetiletí, po která se umělé oplodnění provádí, krátkou dobou. Někteří skandinávští lékaři ovšem již upozornili na častější výskyt některých neurologických poruch v období dospívání u jedinců počatých po mimotělních postupech ve srovnání s jedinci počatými po IUI. Zatím také nelze vyslovit konečný soud o možných rizicích preimplantační diagnostiky Etické problémy asistované reprodukce Základním etickým problémem je nepřirozenost vzniku nového ţivota, který se stává výsledkem zručnosti lékaře, a od této skutečnosti se odvíjí další problémy. Lékařský zákrok odděluje plodivý a spojivý aspekt pohlavního styku. Plození člověka nelze oddělovat od vzájemného darování se manželů v ovzduší pravé lásky. 37 Sperma pro účely umělého oplodňování se získává masturbací. Muţské i ţenské pohlavní buňky, včetně oplodněných embryí, se stávají předmětem obchodu. Člověk a jeho 34 Srv. ŘEZÁČOVÁ, J., Asistovaná reprodukce v léčbě neplodnosti. In Moderní babictví [online]. 2005, č. 8, [cit ]. 35 Tamtéž. 36 SCHEINOSTOVÁ, A., Člověk je vţdy plodem Boţí stvořitelské lásky. KT, 2010, č. 30, s Tamtéž. 18

19 buňky jsou degradovány na věci, které je moţné si koupit. Programy darování gamet 38 a embryí se stávají příčinou nejasného původu dětí. Ty se tak rodí jako potomci více rodičů, coţ jim můţe v budoucnu způsobit psychické potíţe. Neopominutelnou možností zneužití 39 je také pronajímání cizí dělohy ženám, které se nechtějí podrobit obtížím těhotenství. Při takovémto postupu mohou vzniknout i následné spory 40 o mateřství. 41, k čemuţ podle slov primáře regionální nemocnice J. K. v kraji Vysočina jiţ několikrát došlo. Ţeny, které se rozhodly si takto přivydělat, své dítě nakonec po porodu biologickým rodičům nedaly. Pouto, které za devět měsíců mezi matkou a dítětem vzniklo, bylo silnější neţ skutečnost, ţe není jeho biologickou matkou. 42 Naráţíme zde na další etický problém, kdyţ dítě donosí jiná ţena, náhradní matka, kterou si biologičtí či adoptivní rodiče k tomuto účelu pronajali. V gynekologii se taková skutečnost označuje termínem surogátní mateřství. Toto však odporuje manželské jednotě a důstojnosti lidského plození. 43 Lékařka gynekologické ambulance A. T. uvádí kuriózní dohru surogátního mateřství, která nastala po narození dítěte, jehoţ biologičtí rodiče manţelé se rozešli a biologická matka ţije s náhradní matkou a jejich společným dítětem v jedné domácnosti Gameta je zralá pohlavní buňka. 39 Je míněno zneuţití umělého oplodňování. 40 Pokud dojde ke sporu o dítě, tak v našem zákonodárství platí, ţe matkou je ta, která dítě porodila. 41 Ondok, J. P., Bioetika, s Interview s prim. MUDr. J. K., dne (Vzhledem k etickému problému a slibu mlčenlivosti nejsou celá jména některých lékařů uvedena.) 43 KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Donum vitae, čl. A, Interview s MUDr. A. T., dne

20 Přes všechna tato negativa centra asistované reprodukce náhradní mateřství nabízejí, i kdyţ to není levná záleţitost 45 a zájem o ně mezi veřejností je, coţ potvrzuje i MUDr. X. Preiningerová, kterou v gynekologické ordinaci oslovila asi šedesátiletá ţena se záměrem donosit dítě své dcery, tedy vlastní vnučku. 46 Dítě, jehoţ rodiče vyuţili buněk dárců a které donosila jiná ţena, se tak stává dítětem pěti rodičů, s čímţ se musí (pokud tento fakt zjistí) během svého ţivota psychicky vyrovnávat. S asistovanou reprodukcí je spojeno i vysoké procento obětovaných ţivotů v poměru k narozeným. Pohled na mimotělní oplodnění ovlivňuje také vědomí obětí lidských životů, s nimiž je zde narození vytouženého dítěte téměř nerozlučně spojeno. 47 Většinou je oplodněno více embryí, neţ je pak ve skutečnosti vyuţito. Jsou vystavovány značným rizikům a většinou pak končí smrtí bez moţnosti se vyvíjet a narodit. Pravděpodobnost uhnízdění zárodku vloženého do dělohy po mimotělním oplodnění není příliš vysoká, odhaduje se na 25 30%, při IVF se proto zpravidla vytváří více zárodků, které by pak mohly být použity při případných dalších oplozovacích cyklech. Jestliže se první pokus vydařil, na zbylá embrya se pohlíží jako na přebytečná a téměř s jistotou jsou určena k zániku. 48 Morální teolog PhDr. L. Ovečka, Th.D., v Teologických textech z roku 2008 uvádí: Počet zbylých přebytečných lidských embryí uložených v mrazicích boxech v různých zemích světa dosahuje v současné době stovek tisíc. Otázka, zda mají být ničena či využita pro vědecký výzkum, zůstává otevřená. 49 Tento počet se, dle slov MUDr. X. Preiningerové nadále zvýšil a v Evropě je kolem jednoho milionu embryí, o které jejich 45 V centru AR Repromeda stojí vyuţití náhradní matky ,- Kč a pokud rodiče vyuţijí i buněk dárců, musí za dítě, takto přivedené na svět, zaplatit ,- Kč, viz Příloha č. 4, s Interview s MUDr. X. Preiningerovou, dne SCHEINOSTOVÁ, A., Člověk je vţdy plodem Boţí stvořitelské lásky. KT, 2010, č. 30, s Tamtéž. 49 OVEČKA, L., Donum vitae. Teologické texty. 2008, č. 2, s

21 rodiče nemají zájem. Podobné číslo se týká i USA. 50 Osudy embryí jsou různé. Pokud tentýţ manţelský pár bude chtít další dítě, tak je můţe vyuţít, dále mohou být nabídnuta k adopci, 51 v jiném případě je manţelé mohou nechat zlikvidovat, nebo nabídnout pro výzkum, kdy mohou být rozebrána na kmenové buňky. Pokud jsou embrya (nebo také pohlavní buňky) skladována kryokonzervací, jsou většinou vystavována teplotě 196 o C, coţ s sebou nese obrovská rizika. Při této nízké teplotě ustanou všechny životní pochody a spermie nebo embrya tak lze uchovávat velmi dlouho, téměř neomezeně. Nesnadná je však fáze zmrazování a rozmrazování, kdy může dojít k poškození buněk. 52 Díky selekci pomocí preimplantační genetické diagnostiky (PGD), jsou embrya s podezřením na postiţení či neţádoucí pohlaví usmrcena. Cílem této diagnostiky není odhalit nemoc proto, aby byla léčena, ale aby byl takový ţivot usmrcen. Ani to jedno z mála embryí, které překoná předchozí rizika, uspěje ve výběru při PGD a uchytí se v děloze, nemá ještě vyhráno. Pokud se zdárně vyvíjí v těle své matky spolu se svým jedním či více sourozenci, můţe se stát obětí řízené selektivní fetocidy, coţ je redukce vícečetných těhotenství (vstříknutím roztoku chloridu draselného) v těle matky. pro zvýšení naděje na úspěch IVF se do dělohy často vkládají dvě embrya, zvláště u starších žen. Jestliže se pak začnou vyvíjet dvojčata, bývá ženě zpravidla nabídnuta redukce těhotenství, tedy selektivní umělý potrat. 53 V případě, ţe se uchytí více zárodků, neţ si rodiče přejí dětí, provádí se potrat těch přebytečných. Aby se tomu předešlo, zavádějí se v současné době maximálně dvě embrya. Přesto se můţe stát, ţe se z nich vyvinou 50 Interview s MUDr. X. Preiningerovou dne Dle slov MUDr. X. Preiningerové se od adopce nadpočetných embryí v současné době upouští, protoţe by tomu musela předcházet mnohá, velmi nákladná vyšetření, která by adoptivní rodiče nebyli schopni zaplatit. Zbývají tedy dvě moţnosti usmrcení nebo výzkum. 52 ŘEŢÁBEK, K., Asistovaná reprodukce, s SCHEINOSTOVÁ, A., Člověk je vţdy plodem Boţí stvořitelské lásky. KT, 2010, č. 30, s

22 jednovaječná dvojčata a zárodky mohou být nakonec čtyři. V okamžiku přenosu embrya není totiž zjistitelné, zda se bude jednat o jedno dítě nebo o jednovaječná dvojčata, to ukáže až další vývoj v děloze. 54 Tyto selektivní potraty mohou mít zhoubný vliv na přeţivší sourozence, kteří jsou přítomni usmrcení sobě velmi blízké osoby. Podle dětské psycholoţky Taťjany Horké se odstraněním jednoho z plodů narušuje vazba mezi nimi. "Plody se vedle sebe vyvíjely. Ten, který zůstal v těle matky, prožívá kvůli tomuto zákroku trauma." 55 Autorka se domnívá, ţe trauma můţe zajít aţ tak daleko, ţe mají tito lidé později problémy s navazováním vztahů, mohou mít sklony k sebepoškozování a velmi těţko nesou ztrátu svých blízkých. Horká také upozorňuje, ţe dítě můţe ve vývoji poškodit i to, ţe matka jen potrat plánuje, aniţ by k němu nakonec přistoupila. "Matka si k dítěti nevytváří bezpečnou vazbu." 56 Jsou případy, kdy se pokus o potrat nevydaří a dítě ţije dál. Matka pak můţe do porodu proţívat permanentní stres, zda nebude dítě díky potratu poškozené, a tento její stres se také zhoubně přenáší na psychiku dítěte. K selektivní redukci plodů se přistupuje aţ po 10. týdnu těhotenství, protoţe do té doby můţe dojít k samovolnému odumření některého plodu. V této době je to však jiţ vyvinuté dítě, které by mělo v následujících měsících především růst. Výkon je eticky problematický a je spojen s asi 2 5% rizikem potratu všech plodů. 57 Mezi další problematické postupy, jeţ centra AR nabízejí, je elektivní 58 výběr pohlaví. Jde o třídění spermií pomocí průtokové cytometrie, kdy se spermie třídí na menší a větší. Větší se vybírají v případě, kdyţ chtějí mít rodiče holčičku a menší, pokud si přejí chlapečka. 54 Interview s MUDr. X. Preiningerovou dne Srv. Smyčková, L. Homolka, M., Matka ţádá odškodné. Má zdravé dítě, které nechtěla. In Aktuálně.cz [online] [cit ]. 56 Tamtéž. 57 ŘEŢÁBEK, K., Asistovaná reprodukce, s Plánovaný, med. 22

23 Stává se také, ţe manţelský pár, který úspěšně prošel všemi úskalími asistované reprodukce a těší se z vytouţeného dítěte, počne další dítě přirozenou cestou. Někteří rodiče si však jiţ více dětí nepřejí a proto díky AR dochází paradoxně k následným interrupcím normálně počatých dětí. Díky rozšířené praxi dárcovství spermií a vajíček se stále zvyšuje riziko nechtěných incestů. Mohou se tak náhodně setkat blízcí příbuzní, kteří budou chtít spolu zaloţit rodinu. Jednak to mohou být polorodí sourozenci (od jednoho dárce) nebo plnorodí 59 sourozenci (při adopci nadpočetných embryí). Můţe se také stát, ţe se nevědomě bude ucházet o dospělou dceru otec, který byl v mládí dárcem spermatu pro její početí. K těmto problémům napomáhá sdílení darovaných oocytů, coţ je odběr průměrně 15 vajíček od jedné dárkyně, která jsou následně rozdělena mezi 3 4 příjemkyně. je legitimní se domnívat, že sdílení oocytů je cenově efektivnější než exkluzivní dárcovství. 60 Toto sdílení ţenských buněk zkracuje také čekací dobu zájemkyň o mimotělní oplodnění. Kdyţ například 3 ţeny získají od dárkyně 5 oocytů, z nichţ jsou jim do těla po oplodnění přeneseny 2 (zbytek je zamraţen), můţe se v první fázi narodit 6 sourozenců. Pokud by rodiče v budoucnu měli zájem ještě o další děti, narodilo by se sourozenců více. Některým dárkyním však bývá odebráno i více oocytů pro sdílení, coţ s sebou nese ještě větší riziko incestů, vzhledem k mnoţství narozených sourozenců. U muţů dárců je to velmi podobné. Buňky dárců i buňky rodičů mohou být bez jejich vědomí zneuţívány, protoţe ţena, které jsou v narkóze odebírána vajíčka, se o jejich přesném počtu nemusí nikdy dozvědět. Stejně tak je to s odebranými spermiemi 59 V obou případech jde o vlastní sourozence, kteří mají alespoň jednoho biologického rodiče společného. Plnorodí sourozenci mají společné oba biologické rodiče a polorodí jednoho. Srv. WIKIPEDIE. Typy sourozenců. In Sourozenec. [online] [cit ]. 60 HAJDUŠKOVÁ, H., Sdílení darovaných oocytů: jaký nejniţší počet oocytů má být příjemkyni přidělen? In GynOnline.cz [online] [cit ]. 23

24 muţů, které nikdo přesně nespočítá a které mohou být vyuţity a zneuţity k jiným účelům, neţ se kterým dárci do centra AR přicházejí. 61 Při IVF přestává být dítě z pohledu věřícího člověka darem od Boha a plodem manţelské lásky a je degradováno na výrobek, včetně zkoumání jeho kvality a následného eugenického výběru. Je degradováno na výrobek, na který se poskytují různé slevy a akce jako na zboţí v supermarketu. 62 Mimotělní oplodňování je spojováno s dobrým ziskem center AR a se značnými výdaji ze strany párů, touţících po dítěti, coţ dokládá i účtenka v příloze č a ceník výkonů asistované reprodukce v příloze č Eticky přijatelné řešení Jiţ zmiňovaná a vysvětlená metoda asistované reprodukce IUI intrauterinní inseminace, je proveditelná v souladu s morálním učením ŘK církve a můţe pomoci manţelům, kterým se nedaří samovolně otěhotnět po předcházející léčbě. Tato metoda spočívá ve zkrácení cesty spermie k vajíčku. Můţe být efektivní například v případě, kdy mají spermie menší pohyblivost, kdyţ je jich málo nebo jsou jiných tvarů, dále můţe pomoci překonat bariéru děloţního hrdla při zánětu či po plastice čípku, kdy je menší průchodnost, nebo pokud je příliš hustý hlen a spermie jím nemohou proniknout. 61 V roce 2003 odvysílala německá televize šokující dokument o trestném činu, kterého se dopustila lékařka centra AR z touhy po pomstě. Při autonehodě, jako spolujezdec, zahynul její bratr. Řidič vyvázl téměř bez zranění a ona mu to dávala, v duchu, za vinu. Tento muţ, její známý, neznal její smýšlení a shodou okolností nemohl se svojí ţenou počít dítě, proto se na ni v dobré víře spolu obrátili, aby jim umělým oplodněním k dítěti pomohla. Zákrok se podařil a s radostí očekávali narození svého prvního dítěte. Zděšení však nastalo ve chvíli, kdy se dítě narodilo, neboť bylo tmavé pleti. Matka byla vystavena obrovskému psychickému tlaku a obviněna z nevěry, otec byl zdrcený. Vyšetřováním se zjistilo, ţe lékařka nevyuţila obou buněk rodičů, ale objednala speciálně, pro tento případ, sperma z Indie, aby mohla vykonat svoji pomstu. 62 V centrech AR je moţné se setkat např. s předvánoční 50% slevou (5 000,- Kč) z příplatku za oplozování vajíček speciálně vybranými spermiemi nebo slevou 40% procent na transfer embrya se speciální lepidlem, aby se lépe přichytlo k děloţní sliznici (standardní cena je 1 500,- Kč). SANATORIUM REPROMEDA. Mimořádná vánoční akce v sanatoriu Repromeda. In Centrum reprodukční medicíny a preimplantační diagnostiky Repromeda, [online] [cit ]. 63 Příloha č. 1, s Příloha č. 4, s

25 2 Postoj Učitelského úřadu církve k asistované reprodukci Různé druhy umělého oplodnění a manipulace se zárodečnými buňkami mimo tělo matky s sebou nesou svá negativa a jsou ve větší či menší míře morálně a eticky nepřijatelné. Instrukce Kongregace pro nauku víry Donum vitae z roku 1987 k tomu zaujímá svůj postoj a nastiňuje moţná řešení. Na tuto instrukci navazuje další s názvem Dignitas personae, která na svých stránkách zohledňuje pokrok v lékařské vědě, který byl učiněn od doby vydání Donum vitae. O obou instrukcích je pojednáno níţe, neboť obsahují stěţejní texty pro naše téma. 2.1 Zásahy do vývoje lidské bytosti jsou nepřijatelné Jiţ samotný název první z instrukcí Dar ţivota nám nabízí moţné východisko, neboť ţivot je osobním Boţím darem a věda by neměla podléhat pokušení být jako Bůh. Pokud překročí hranice mravně dovoleného, můţe lidské bytí silně ohrozit. Všechny zásahy do vývoje lidské existence v jejím nejranějším stadiu mohou být k uţitku jen tehdy, pokud jsou v souladu se záměry Stvořitele. 65 Učitelský úřad církve ve svých dokumentech upozorňuje na různé etické problémy spojené s mimotělním oplodňováním a umělou inseminací. Tyto problémy a důvody, pro které církev nepřipouští mnohé způsoby asistované reprodukce, byly naznačeny jiţ v první kapitole a zde jsou doplněny hlavními tezemi a podloţeny citacemi stěţejních dokumentů. 65 Srv. MIKULÁŠEK, J., Úvodní slovo. In Donum vitae [online]. Šlapanice : Sdruţení pro ochranu ţivota nenarozených Šlapanice, 1996, [cit ]. 25

26 V komentáři k instrukci Donum vitae v Teologických textech PhDr. L. Ovečka, Th.D., konstatuje, ţe pokud je něco v rámci vědecko-technického pokroku moţné, nemusí to být zároveň morálně přípustné. 66 Donum vitae identifikuje počátek ţivota s oplodněním, tedy se splynutím muţské a ţenské pohlavní buňky, a z toho vyvozuje respekt k lidské osobě od samého počátku její existence. Od téhož okamžiku je třeba také uznat práva této lidské bytosti jako osoby, mezi něž patří především neporušitelné právo na život náležející každému nevinnému lidskému tvoru. 67 Vţdyť Již v zygotě, vzniklé splynutím dvou pohlavních buněk, je určena biologická identita nového lidského jednotlivce. 68 a lidská bytost v jakémkoli stupni svého vývoje je nositelem práv. Dítě má právo narodit se v rodině, pevně zakotvené ve společensky uznaném manţelství, skrze specifický úkon lásky svých biologických rodičů, kteří jej vychovají. Ve vztahu ke svým rodičům může poznat svou identitu a lidsky dozrát. 69 Rodiče však právní nárok na dítě nemají, protoţe se nejedná o věc, ale o lidskou bytost, Bohem bezprostředně stvořenou pro ni samu. Manželství ovšem nedává manželům právo mít dítě, nýbrž pouze právo na ty přirozené úkony, jež jsou svou povahou zaměřeny na plození. 70 Z výše popsaných důvodů není přípustné heterologní oplodnění, coţ je postup asistované reprodukce, při kterém se vyuţívají buňky alespoň jednoho dárce, který je cizí manţelskému páru. Podobným případem je náhradní mateřství, při kterém se během těhotenství nevyvíjí vztah dítěte s matkou, která ho bude později vychovávat. Odporuje totiž jednotě manželství i důstojnosti plození lidské osoby. V náhradním mateřství chybí 66 OVEČKA, L., Donum vitae. Teologické texty. 2008, č. 2, s KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Donum vitae, I., OVEČKA, L., Donum vitae. Teologické texty. 2008, č. 2, s KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Donum vitae, II., A, Tamtéž. II., B, 8. 26

27 základ, o nějž se opírají závazky, které vyplývají z mateřské lásky, manželské věrnosti a odpovědného mateřství. 71 Homologní umělé oplodnění je sice chápáno jako menší zlo, ale přesto je církví posuzováno jako nedovolené. Z morálního hlediska je však plození zbaveno své vlastní dokonalosti, když není zamýšleno jako výsledek manželského úkonu, totiž onoho gesta, které je vlastní manželskému spojení. 72 Jsou i další důvody morální závadnosti této metody, protoţe dochází k manipulaci s lidskými zárodečnými buňkami a embryi, k jejich nadprodukci, zamrazování a velkým ztrátám. metoda IVF, jak se obvykle provádí, přináší s sebou ničení lidských bytostí. [ ] Ovšem i v případě, že by se učinila všechna opatření k vyloučení smrti lidských embryí, při homologní IVF dochází k oddělení úkonů směřujících k oplodnění od manželského spojení. 73 Homologní umělou inseminaci je moţné v manţelství připustit, pokud technické prostředky nenahrazují manţelský akt, ale snaţí se jej usnadnit a dovést k jeho cíli po té, co se přirozeně uskutečnil. 74 Neplodným manželům je třeba pomáhat, aby mohli zplodit dítě a přitom byla respektována jejich osobní důstojnost i důstojnost dítěte, které se má narodit. 75 Dignitas personae rozšiřuje morální učení církve v oblasti asistované reprodukce vzhledem k novým metodám. Je to především ICSI, která nebyla v době vydání Donum vitae ještě známá. Tato metoda s sebou můţe nést všechny jiţ zmíněné problémy, a navíc je zde do krajnosti dovedena selekce pohlavních buněk. Instrukce mj. upozorňuje, ţe při ICSI je úspěch závislý na schopnostech a technické zručnosti lékaře. Život a identita 71 KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Donum vitae, II., A, Tamtéž, II., B, Tamtéž, II., B, Srv. Tamtéž, II., B, Tamtéž, II., B, 8. 27

28 lidských embryí je vydána do moci lékařů a biologů, a tak se nastoluje nadvláda techniky nad vznikem a osudem lidské osoby. 76 Ohledně zmrazování vaječných buněk s úmyslem vyuţití pro umělé oplodnění se Dignitas personae vyslovuje rovněţ zamítavě. Redukce embryí, jejich odstranění z dělohy, je chápáno jako úmyslný selektivní potrat a tudíţ těţce amorální. Rozhodnutím zlikvidovat lidské životy, a to životy předtím toužebně žádané, se vytváří paradoxní situace, která často může vést k léta trvajícímu trápení a pocitům viny. 77 Preimplantační diagnostika, která je spojená s metodami asitované reprodukce, spočívá v genetickém vyšetření embrya před jeho přenosem do dělohy. Pokud je u embrya podezření na nějakou anomálii, neţádoucí pohlaví nebo nesplňuje jiné poţadované vlastnosti, je odsouzeno k usmrcení. Preimplantační diagnostika spojená s umělým oplodněním, které je nedovolené již samo o sobě je přímo zaměřena na kvalitativní selekci a následné odstranění embryí, tedy na potrat. 78 Slovy doc. J Skoblíka můţeme souhrnně říci, ţe při práci se zárodky rozhoduje, co se s nimi natrvalo zamýšlí. Snaha o zlepšení jejich existenčních podmínek (zachování života, upevnění zdraví) je eticky nezávadná, ba žádoucí, je-li však plánován či připouštěn jejich zánik (pokusy, po jejichž skončení se s další existencí zárodku nepočítá), je eticky nepřípustná Co je v oblasti asistované reprodukce dovolené Katoličtí manţelé, kteří se potýkají s neplodností, chtějí se léčit a zároveň se chtějí drţet morálky ŘK církve, nejsou zcela bez naděje, 76 KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Dignitas personae, čl Tamtéž, čl Tamtéž, čl SKOBLÍK, J., Přehled křesťanské etiky, s

29 protoţe i oni mohou do jisté míry vyuţít metod asistované reprodukce a poznatků medicíny. Zůstává-li manţelství stále bezdětné, prof. K. Šipr radí začít vţdy s nejjednoduššími postupy, coţ můţe v počátku znamenat přestat s kouřením i s pravidelným pitím, byť malého mnoţství alkoholu. Žena by se měla především snažit s využitím symptotermální metody rozpoznat dobu nejvhodnější k početí dítěte, tedy nejpravděpodobnější období ovulace. 80 K tomuto uvádí příklad ţeny, která bez úspěchu podstoupila mimotělní oplodnění a po té s vyuţitím symptotermální metody úspěšně počala a porodila zdravé dítě. Prof. K. Šipr v rozhovoru pro Katolický týdeník vyjmenovává další moţnosti AR. Můžeme sem zařadit například hormonální léčbu, která směřuje k tomu, aby došlo k uvolnění vajíčka z vaječníku (tzv. provokovaná ovulace), či chirurgický zákrok, při němž dojde ke zprůchodnění vejcovodu. Mezi eticky bezproblémové výkony patří také přenesení spermatu do dělohy po manželském styku. Ve všech těchto případech lékař přispívá k tomu, aby po pohlavním styku mezi manžely došlo k početí. Jde skutečně o léčení a etické námitky proti němu nejsou. 81 Aby byl zákrok morálně a eticky přijatelný, provádí se dle slov MUDr. X. Preiningerové tak, ţe se spermie otce po sexulálním styku, nasají z poševní klenby matky a stříkačkou s tenkou, vysoce ohebnou hadičkou se přenesou dál do dělohy, aby tak bylo usnadněno splynutí pohlavních buněk a mohlo dojít k samovolnému oplodnění. Při této metodě se nevylučuje spojivý akt manţelů a lékař pouze napomáhá k jeho naplnění. Lékařský zákrok chrání důstojnost osoby, jestliže manželskému styku napomáhá, ať již tím, že usnadní jeho uskutečnění, anebo tím, že přispěje k dosažení jeho cíle, když se normálně uskutečnil SCHEINOSTOVÁ, A., Člověk je vţdy plodem Boţí stvořitelské lásky. KT, 2010, č. 30, s Tamtéž. 82 KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Donum vitae, II, B,7. 29

30 Získávání spermatu masturbací je morálně problematické a MUDr. Preiningerová navíc varuje, ţe vstříknutí většího mnoţství takto získaných muţských buněk do těla ţeny, můţe vyvolat alergickou reakci a křeče v dutině břišní. 83 Výše popsaný a z morálního hlediska zcela přijatelný výkon asistované reprodukce je bezplatný a se ţádostí o jeho provedení se mohou manţelé obrátit na některou z gynekologických ambulancí či nemocnic, kde lékař v rámci léčby bezplatně zákrok provede. Za tímto účelem není nutné vyhledávat drahá centra reprodukční medicíny, 84 která tento postup ani nenabízejí. Mravní svědomí proto nutně neodsuzuje použití takových umělých prostředků, které jsou určeny pouze k usnadnění přirozeného styku, anebo k zajištění toho, aby se dosáhlo vlastního cíle přirozeného styku uskutečněného normálním způsobem Tohoto rizika si jsou vědoma i centra AR, která proto spermie získané masturbací promývají a speciálně před přenesením připravují, aby se tak předešlo zdravotním komplikacím. 84 Viz Příloha 4: Ceník výkonů AR Repromeda Brno v Kč, platný od , str KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Donum vitae, II, A, 3. 30

31 3 Tvorba dotazníku 3.1 Vývoj dotazníku První fáze vývoje dotazníku spadá do konce roku 2009, kdy byly otázky formulovány a stanoveno jejich pořadí. Výsledkem byl pilotní předvýzkum, probíhající v lednu roku Dotazník byl v tištěné podobě rozdán několika desítkám respondentů, kteří jej svými odpověďmi a připomínkami pomohli doladit. Aby dotazník přinesl co největší validitu, prošel dalšími úpravami na základě četných konzultací s Mgr. Hanou Šlechtovou, Ph.D., z katedry Křesťanské sociální práce CMTF, která k němu dala mnoho podnětných připomínek a pomohla jej dovést do konce. Obsahovou stránku dotazníku ovlivnily i nové poznatky získané studiem bioetiky a závěrečným kolokviem u ThLic. ICLic. Vladimíra Fila na podzim roku Dotazník tak prošel ročním vývojem, během něhoţ byl ještě několikrát ověřen v tištěné podobě mezi několika respondenty, aby byl srozumitelný pro co nejširší veřejnost a neobsahoval nejednoznačné otázky. 3.2 Elektronická podoba dotazníku Definitivní podoba dotazníku 86 byla přenesena do interaktivní podoby na server Vyplnto.cz. První otázka byla rozdělující, tzn., kdyţ na ni respondent odpověděl kladně, byl automaticky převeden na otázku č. 3. Obdobně rozdělující byla otázka č. 11, kdy při záporné odpovědi byl respondent převeden na otázku č. 13. Takto nastavena byla i 16. otázka, která podle druhu odpovědi vedla respondenta k otázce č. 17 nebo 19. Otázka č. 18 se zobrazila jen respondentům, kteří se v dotazníku označili za katolíky. Ostatní otázky na sebe plynule navazovaly. 86 Viz Příloha č. 3, s

32 Dotazník měl celkem 21 otázek, přičemţ respondenti vyplňovali průměrně 16,54 otázek. Poté, co respondenti došli postupným vyplňováním k závěru, dotazníkový program zkontroloval zodpovězení všech povinných otázek a jestliţe některou vyhodnotil jako nezodpovězenou, respondenta k ní vrátil. Poté bylo moţné vyplňování definitivně ukončit, odeslat dotazník jako vyplněný a respondent byl přičten do celkového počtu respondentů, kterých se díky veřejné elektronické podobě dotazníku podařilo získat větší mnoţství, neţ kdyby byly dotazníky rozdávány vytištěné na papíře. Připojený program pomohl vyhodnotit výsledky, sestavit grafy a určit závislost odpovědí na jednotlivých kategoriích respondentů, coţ by v papírové podobě nebylo moţné. U elektronického dotazníku nebyla nastavena ţádná ochrana, jako je například unikátní IP adresa, 87 (před respondenty, kteří by se opakovaným vyplňováním chtěli pokusit zkreslit výsledky) aby v případě manţelů mohli dotazník vyplnit oba dva ze stejného počítače. Je tedy teoreticky moţné, ţe se některý z respondentů mohl pokusit vyplnit dotazník dvakrát či vícekrát. Vzhledem ke sloţitosti dotazníku je však pravděpodobnost malá a nenasvědčuje tomu ani průběţné sledování výsledků, u kterých vycházely procentuální hodnoty stále stejně (±1%). Při zpětném srovnání bylo zjištěno, ţe nehrálo roli, zda dotazník zodpovědělo 300 respondentů nebo 1000, protoţe výsledky v procentech se téměř nelišily a sloţení respondentů bylo po celou dobu zveřejnění dotazníku velmi podobné. Průměrná doba vyplňování jednoho dotazníku byla 8 minut. Celková doba průzkumu činila 912 hodin. jen jednou. 87 Unikátní IP adresa (Internet Protocol) zaručuje, ţe z jednoho počítače můţe být dotazník vyplněn 32

33 3.3 Respondenti Dotazník byl určen pro rodiče dětí ve věku 0 15 let a pro mladé, kteří v budoucnu uvaţují o zaloţení své rodiny a chtějí mít své děti, protoţe právě jich se případná neplodnost můţe bezprostředně dotýkat. Kaţdý manţelský pár, který touţí po dítěti, jeţ nepřichází, je postaven před otázku, jak svou situaci bude řešit a asistovaná reprodukce je jednou z moţností. V průběhu roku 2010 vznikala databáze přibliţně 950 ových adres potencionálních respondentů, kteří byli osloveni průvodním dopisem 88 s elektronickým odkazem na dotazník. Rozesíláním ů se podařilo získat 75% respondentů. Na tomto rozesílání se však podíleli i respondenti sami, neboť byli o to průvodním dopisem poţádáni. Další respondenti (4,5%) byli získáni přímo přes server Vyplnto.cz, které zřizovatel tohoto serveru, v rámci placené sluţby garantuje. Odkaz na dotazník byl rovněţ umístěn na osobní chatovací účet Skype, vlastní webové stránky sociální síť Facebook (3,1% respondentů), a na diskusní fóra týkající se rodičů a dětí (14,5% respondentů). Jeden z respondentů také elektronický odkaz, z vlastní iniciativy, umístnil na stránky odtud si dotazník otevřelo a vyplnilo 0,7% respondentů. 2,2% respondentů se k dotazníku dostalo přes vyhledávací server Google. 3.4 Rozbor jednotlivých otázek Dotazník má, vzhledem ke sloţení otázek, 3 fáze. První z nich se týká metod asistované reprodukce, další učení církve a třetí jsou otázky zaměřené přímo na respondenty. Dvě úvodní otázky rozdělují respondenty na dvě skupiny a vyřazují ty, kterých se dotazník netýká. První zjišťuje, zda je respondent rodič a má 88 Příl. 2: Průvodní dopis pro respondenty s elektronickým odkazem k vyplnění dotazníku, s

34 alespoň jedno dítě ve věku 0 15 let a druhá, je-li mu více neţ 15 let věku a zda do budoucna uvaţuje o zaloţení vlastní rodiny. Třetí otázka pomohla udělat základní průzkum, jaký má veřejnost přehled o jednotlivých metodách asistované reprodukce. S doporučením H. Šlechtové byla u otázek 3 5 pouţita číselná hodnotová škála, aby respondenti mohli vyjádřit svou míru souhlasu či nesouhlasu, neboť se jedná o hlavní otázky dotazníku a díky této škále je moţné zachytit jemné odchylky v názorech. Tyto otázky, spolu s otázkami 10 12, reprezentují hlavní výzkumnou otázku a korespondují se základní literaturou Donum vitae a Dignitas personae. Při sestavování dotazníku bylo k těmto dvěma instrukcím přihlédnuto, byly do něj vloţeny metody a rizika asistované reprodukce, které jsou ve zmíněných dokumentech uvedeny. Otázky č. 4 a 5 měly doloţit předpokládanou neznalost praktikujících katolíků ohledně moţnosti, jak pomoci neplodným párům v souladu s morálním učením církve. Otázka č. 6 je k otázce č. 5 postavena do kontrastu a reprezentuje důvody, proč církev s umělým oplodňováním nesouhlasí. Pomocí číselné škály bylo moţno zachytit, jak jsou lidé k těmto důvodům citliví a do jaké míry se ztotoţňují s postoji církve. Sedmá otázka není hlavní výzkumnou otázkou, ale doplňuje morální postoj respondentů k otázce asistované reprodukce. Naší společností je systematicky smazáván rozdíl mezi právoplatně uzavřeným manţelstvím a partnerským vztahem ať uţ heterosexuálním či homosexuálním. Tato otázka pomohla odhalit postoje veřejnosti k manţelství a alternativním vztahům a ukázat souvislost s postojem k asistované reprodukci. Otázka č. 8 a 9 se respondentů dotazuje, zda sami mají s asistovanou reprodukcí osobní zkušenost. 34

35 Otázky č míří na neznalost a malou informovanost veřejnosti o postojích církve k problematice AR. Čtrnáctá otázka je spíše hypotetická a je do dotazníku zařazena, protoţe by mohla přinést zajímavé postřehy veřejnosti pro další výzkum či návaznou práci. Otázky č se týkají respondentů, dělí je na věřící, nevěřící, praktikující katolíky 89 a na muţe a ţeny, aby bylo moţno při vyhodnocení sledovat závislost jednotlivých odpovědí na těchto kategoriích. V závěrečné 21. otázce měli všichni respondenti moţnost se k celému dotazníku vyjádřit a popřípadě doplnit některou svoji odpověď. I tato otázka byla příleţitostí k získání nových podnětů k práci. 89 Za praktikující katolíky jsou v této práci povaţováni respondenti, kteří se v dotazníku označili jako věřící, pokřtění v katolické církvi a pravidelně přijímající svátosti. 35

36 4 Vyhodnocení dotazníku Výsledky tohoto výzkumu nepočítají s reprezentativním vzorkem populace, protoţe dotazník ve velké míře vyplnili ti, kteří se sami rozhodli, ţe jej vyplní. V tomto případě tedy šlo o samovýběr respondentů. Je tedy pravděpodobné, ţe je zde méně odpovědí, které odpovídají průměrnému běţnému názoru a naopak více odpovědí od těch, kteří jsou nějak vyhraněně zaujati danou problematikou. (Více těch, kdo jsou v dané věci nějak rozhodně pro, či naopak rozhodně proti, více těch, kdo mají sami nějakou konkrétní zkušenost ve zkoumané problematice apod.) Značnou část respondentů také tvoří přátelé a známí, kteří dotazník vyplnili pouze kvůli osobní vazbě, protoţe o to byli osobně poţádáni. Tito nejsou povětšinou v dané problematice vyhraněni a mnohé doposud nenapadlo si takové otázky klást, coţ vyplynulo z některých jejich ohlasů. Mnoţství těchto respondentů z celkového počtu 1222 odhaduji na 10 15%. 4.1 Zhodnocení úspěšnosti dotazníku Během šetření, ve dnech , bylo moţno průběţně online sledovat přijaté odpovědi a předběţné výsledky. Od samého počátku zveřejnění se dotazník setkával s velkým zájmem. Někteří respondenti na něj reagovali i elektronickou poštou ţe je téma zaujalo či oslovilo a někteří z nich ţádali o přečtení celé diplomové práce. Mnohé pozitivní ohlasy byly zaznamenány také v rámci poslední otázky, kde měli respondenti moţnost se k dotazníku vyjádřit vlastními slovy. Po ukončení šetření byl dotazník na základě počtu respondentů (nikoli jejich struktury) softwarem vyhodnocen jako vynikající. Zájem o výsledky do tří hodin po ukončení šetření projevilo přes 600 respondentů. Návratnost byla vyhodnocena na 66,3%, coţ je poměr vyplněných a zobrazených dotazníků. Téma umělého oplodňování tedy zaujalo téměř jednou tolik lidí, kteří si alespoň otevřeli úvodní text nebo začali dotazník 36

37 vyplňovat a vyplnění nedokončili. Tento údaj nebere v potaz ty oslovené respondenty, kteří na průvodní dopis s odkazem vůbec nereagovali. 4.2 Vyhodnocení jednotlivých otázek První otázka byla rozdělující a jejím účelem bylo rozdělit respondenty na rodiče a ty, kteří se teprve rodiči chtějí stát. Druhou otázkou byli vyloučeni respondenti, kteří nespadají do ţádné z cílových skupin. Dotazník vyplnilo 1222 respondentů, z toho 610 rodičů a 612 bezdětných, přičemţ 45 z nich jich v budoucnu děti mít nechce a po druhé otázce byli vedeni k ukončení dotazníku. Celý dotazník vyplnilo 1177 respondentů. Obr. 1: Poměr respondentů rodičů a bezdětných (1222 respondentů z celé ČR, průzkum z února 2011) V následujícím textu jsou rozebrány jednotlivé otázky a výsledky v procentech ve vztahu k počtu odpovědí u jednotlivých otázek. Rozbor je zaměřen především na krajní odpovědi. Odpovědi, které tyto výsledky dokreslují a jsou na pomezí nebo uprostřed, jsou patrné z grafů. 37

38 Třetí otázka zjišťovala, jaké je povědomí veřejnosti o metodách asistované reprodukce, a měla doloţit hypotézu, ţe ŘK církví dovolená metoda je nejméně známá, coţ se skutečně potvrdilo. V povědomí veřejnosti je jednoznačně nejznámější oplodnění ve zkumavce po smíchání spermií s vajíčky (IVF). Tuto moţnost označilo 91% respondentů. Naopak nejméně respondentů (46%), označilo metodu přenosu spermií z pochvy do dělohy (IUI), coţ bylo ještě méně neţ u metody přenosu vajíčka a spermie do vejcovodu (GIFT), která se v současné době nepouţívá a kterou ani centra asistované reprodukce nenabízejí. Povědomí o metodě GIFT označilo 61% respondentů. Injekci vybrané spermie do vybraného vajíčka v laboratoři (ICSI) má v povědomí 74% respondentů a přenos rozmraţeného embrya do dělohy (KET) 70%. Tyto metody jsou v současné době nejrozšířenější a proto spolu s IVF asi i nejznámější, jak dokládá graf na obr. č. 2. Obr. 2: Povědomí veřejnosti o metodách asistované reprodukce (1177 respondentů z celé ČR, průzkum z února 2011) Ze třetí výzkumné otázky vyplývá, ţe jediná morálně přípustná metoda asistované reprodukce je nejméně známá. Tuto metodu také označili ti, kteří mají povědomí o zkratce IUI a pod ní znají přenos pročištěných spermií získaných masturbací do dělohy, takţe povědomí o přenosu spermií z pochvy do dělohy má ve skutečnosti ještě menší 38

39 procento veřejnosti, neţ v dotazníku vyšlo. Dvě respondentky tuto skutečnost také potvrdily v odpovědi na otázku č. 21, kde uvedly, ţe o této metodě nikdy neslyšely a neznají ji. Čtvrtá otázka spolu s připojeným grafem ukazuje, ţe s přenosem spermií otce z pochvy do dělohy matky plně souhlasí pouze 56% respondentů, coţ je velmi podobné procento jako u oplodnění ve zkumavce z buněk rodičů (53%), přičemţ jsou to morálně zcela odlišné metody. S uvedenou dovolenou metodou zcela nesouhlasí 11% respondentů a spíše s ní nesouhlasí 6%. Analýzou závislosti odpovědí se ukázalo, ţe jsou to v naprosté většině respondenti z řad praktikujících katolíků, kterým chybí správné informace a mezi těmito metodami nevidí zásadní rozdíl. S touto metodou naprosto nesouhlasí 31% praktikujících katolíků, 23% ji povaţuje za nemorální, 12% je přesvědčeno, ţe odporuje postoji církve. Naopak 18% praktikujících katolíků zcela souhlasí a 12% souhlasí s oplodňováním mimo tělo matky z buněk rodičů. S mimotělním oplodněním z buněk dárců plně souhlasí 5% praktikujících katolíků a 4% souhlasí. 6% praktikujících katolíků zcela souhlasí se zmrazováním embryí pro jejich případné další vyuţití a 2% jich souhlasí. S náhradním mateřstvím, kdy dítě donosí jiná ţena, plně souhlasí 6% praktikujících katolíků a 5% souhlasí. Čtvrtou výzkumnou otázkou se tedy potvrdila další z hypotéz o neznalosti a malé poučenosti katolických křesťanů prostřednictvím církve. Tato neznalost se na jedné straně týká dovolené metody, asistované reprodukce, která můţe neplodným manţelům pomoci ke zplození dítěte, a na druhé straně je to nepoučenost o morální závadnosti mimotělního oplodňování, dárcovství gamet, zmrazování embryí i surogátního mateřství. 39

40 90 Obr. 3: Postoj veřejnosti k různým variantám a aspektům AR pomocí škálové stupnice: plně souhlasí naprosto nesouhlasí (1177 respondentů z celé ČR, průzkum z února 2011) 90 Autorka nenese zodpovědnost za nejednotnost v pouţívání mezer před znaménkem = a po něm, která je způsobena dotazníkovým softwarem, kterým byl text vygenerován jako obrázek, bez moţnosti opravy v textovém editoru. 40

41 Výsledek 4. otázky upřesňuje otázka číslo 5, která sledovala důvod nesouhlasu s dovolenou metodou přenosu spermií z pochvy do dělohy. Ze 422 odpovědí ji 36% respondentů povaţuje za nepřirozenou, 26% si myslí, ţe tato metoda odporuje postoji církve, 18% je přesvědčeno, ţe je nemorální a 12% respondentů s touto metodou zcela nesouhlasí, protoţe v ní vidí zdravotní riziko pro ţenu. Otázka číslo 6 pomohla získat přehled o postojích, jaké veřejnost zaujímá k jednotlivým problémům, rizikům a morálním aspektům nedovolených metod asistované reprodukce. Pro 617 respondentů, kteří na tuto otázku odpověděli, je nejméně přijatelné riziko selektivní interrupce při uchycení více plodů (54%), 51% respondentů povaţuje tuto metodu za zcela nepřirozenou, 49% nesouhlasí s produkcí nadbytečných embryí, 48% to chápe jako nedůstojné zacházení s lidskou bytostí, pro 44% hraje největší roli nejasný původ dítěte, 42% povaţuje tuto metodu za nemorální, 39% odpovědělo, ţe to odporuje postoji církve, 29% má obavy z psychických problémů takto počatých dětí. Pro 33% respondentů je nepřijatelná příliš vysoká úmrtnost embryí v porovnání s narozenými dětmi, 27% má jednoznačné obavy ze zdravotních problémů dítěte, 23% se obává rizika incestu při výběru ţivotního partnera, aţ dítě dospěje, a pro 15% hraje velkou roli zdravotní riziko pro ţenu. Naopak ţádné obavy z rizika incestu při výběru ţivotního partnera nemá 23% respondentů, pro 24% nehraje ţádnou roli, zda tato metoda odporuje postoji církve, 20% v ní nevidí ţádné zdravotní riziko pro ţenu, 18% ji povaţuje za zcela morální, 16% to nepovaţuje za nedůstojné jednání s lidskou bytostí, 15% se neobává zdravotních ani psychických problémů takto počatých dětí, 14% to nepovaţuje za nepřirozené a rovněţ pro 14% vůbec nehraje roli příliš vysoká úmrtnost embryí v porovnání s narozenými dětmi a produkce nadbytečných embryí. Nejasný původ dítěte nehraje ţádnou roli u 13% dotázaných a riziko selektivní interrupce při uchycení 41

42 více plodů nehraje roli u 12% z 617 respondentů. 560 respondentů s oplodněním ve zkumavce s pouţitím buněk plně souhlasí a nevidí v něm ţádný problém, coţ je 48% všech respondentů. Otázky číslo 5 a 6 zde byly záměrně vedle sebe poloţeny do kontrastu, protoţe se jedná svým způsobem o krajní metody. Ta první přenos spermií otce z pochvy do dělohy matky morálně a eticky nezávadná a církví přijímaná a druhá mimotělní oplodnění s pouţitím buněk dárce, která v sobě zahrnuje téměř všechny problémy a důvody morální nepřijatelnosti. Názorové a hodnotové postoje veřejnosti také doplňuje sedmá otázka, která naráţí na znehodnocování instituce manţelství a na smazávání rozdílů dnešní společností mezi právoplatně uzavřeným manţelstvím jako jedinečným svazkem muţe a ţeny a jiných alternativních svazků, které jsou zcela běţně manţelství pokládány naroveň. Jelikoţ se tato práce zabývá různými způsoby plození dětí, nutně se tak dotýká instituce manţelství, ke kterému, dle smýšlení církve, výsada plodit děti jednoznačně a neodmyslitelně patří. Otázka, ke které se vyjádřilo 1177 respondentů, zněla: Komu by podle vás mělo být umělé oplodnění umoţněno? Kaţdý respondent, který uznává některou z metod asistované reprodukce, měl tedy moţnost označit pro něj nejpřijatelnější moţnosti. Instituce manţelství je zde jednoznačně dána na první místo, protoţe tuto odpověď označilo 85% respondentů. Pro umoţnění metod asistované reprodukce při léčbě neplodnosti nesezdaným párům je naproti tomu pouze polovina dotázaných (43%). Poměrně vysoké procento lidí uznává jako alternativní svazek souţití dvou ţen (28%). Osamělým ţenám by umělé početí dítěte rádo umoţnilo 22% respondentů a párům bez zdravotních potíţí, které chtějí pouze vyloučit postiţení dítěte, 18%. Celkem 17% respondentů vyjádřilo názor, aby metody asistované reprodukce nebyly umoţněny nikomu. Pouze 3% jsou pro umoţnění 42

43 asistované reprodukce párům bez zdravotních potíţí, které si jen chtějí vybrat pohlaví dítěte. Z těchto odpovědí tedy vyplývá, ţe moţnost výběru pohlaví pro veřejnost převáţně nehraje roli. Dotazovaní respondenti za nejdůleţitější povaţují umoţnit bezdětným manţelským párům cestu k dítěti a na druhém místě dát tuto moţnost i nesezdaným párům. Výsledky jsou přehledně uvedeny v grafu na obr. č. 4. Obr. 4: Komu by podle názoru veřejnosti měly být umoţněny metody AR (1177 respondentů z celé ČR, průzkum z února 2011) Osmá otázka, ve které měli respondenti odpovědět, zda sami jsou či nejsou dítětem z umělého oplodnění, měla být původně pouze pro skupinu mladých, bezdětných. Při elektronické aplikaci dotazníku však nebylo technicky moţné zrealizovat, aby se tato otázka zobrazovala jen jedné skupině, proto byla nastavena jako nepovinná a nakonec na ni odpovědělo 1140 respondentů. Z nich 5 se označilo za dítě z umělého oplodnění, coţ je 0,5% ze všech dotázaných a 1% ze skupiny 567 bezdětných. Ze stejného důvodu se rovněţ všem zobrazovala otázka číslo devět: Máte sami dítě z umělého oplodnění?, a z toho důvodu byla rovněţ nepovinná s dodatkem, aby ji vyplnili pouze rodiče. Někteří respondenti 43

44 zřejmě tento dodatek přehlédli, a nakonec bylo na otázku přijato 969 odpovědí. Výsledky ukázaly, ţe z 610 rodičů má 41 z nich dítě pomocí asistované reprodukce ze svých buněk, coţ je téměř 7%, 5 rodičů má dítě z buněk dárců, a 5 pomocí přenosu spermií z pochvy do dělohy. 13 respondentek se vyjádřilo, ţe IVF jiţ podstoupily, dvě z nich byly v době výzkumu těhotné, ostatní absolvovaly zákrok bez úspěchu. Další dvě IVF plánují a 1 z respondentů uvedl, ţe má adoptované dítě. Pokud sečteme všechny respondenty rodiče, kteří mají nebo čekají dítě pomocí asistované reprodukce, dostaneme se zhruba na 8%. 91 Velký přínos této otázky lze vidět ve skutečnosti, ţe dovolená metoda přenosu spermií z pochvy do dělohy se provádí a je účinná, byť je nejméně známá a objevila se u malého vzorku populace. Můţe to však být výzvou k jejímu většímu rozšíření do povědomí veřejnosti. Od desáté otázky se dotazník dostává do druhé fáze, která se týká znalostí respondentů o učení a postojích Římskokatolické církve v otázkách asistované reprodukce. V desáté otázce bylo úkolem respondentů označit jednu z moţností, o které si myslí, ţe odpovídá postoji a učení ŘK církve. Jejich odpovědi dokládá graf na následující straně. Většina respondentů (59%) se domnívá, ţe ŘK církev je proti všem metodám asistované reprodukce. Dále 24% respondentů neví, jaký postoj církev k této problematice zaujímá, 9% označilo, ţe církev souhlasí s přenosem spermií otce z pochvy do dělohy matky, a 7% si myslí, ţe souhlasí s oplodněním v těle i mimo tělo matky, ale pouze z buněk rodičů (ne od dárců). 1% z 1177 dotázaných označilo, ţe ŘK souhlasí se všemi metodami umělého oplodňování. 91 Studie Katedry demografie a geodemografie Přírodovědecké fakulty UK, Praha říká, ţe po IVF se v ČR rodí více neţ 3% všech narozených dětí, přibliţně stejný počet po IUI a rovněţ tolik po vyvolání ovulace. Lze proto zcela reálně předpokládat, že po léčbě neplodnosti se v ČR rodí 7 9% všech dětí. ŢÁČKOVÁ, T., Úspěšnost mimotělního oplodnění a demografické aspekty neplodnosti v ČR. In SANQUIST [online]. 2005, 39, [cit ]. 44

45 Z 1177 respondentů se našlo 315 praktikujících katolíků, kteří si myslí, ţe ŘK církev je proti všem metodám AR a pouze 59 jich spojuje s učením církve metodu přenosu spermií z pochvy do dělohy. Tyto údaje doplňuje hlubší analýza, ze které vyplývá souvislost s 5. otázkou. Při označení odpovědi u otázky č. 10, ţe ŘK církev je proti všem metodám AR je 1,6x vetší pravděpodobnost, ţe respondent označil u 5. otázky dovolenou metodu přenosu spermií jako odporující postoji církve. Obr. 5: Povědomí veřejnosti o učení ŘK církve ohledně metod AR (1177 respondentů z celé ČR, průzkum z února 2011) Správnou odpověď mohlo označit také několik z 9% respondentů, kteří si o ní intuitivně mysleli, ţe je správná, aniţ by znali učení církve. Jeden z nich to uvedl v poznámce u otázky č. 21, protoţe se domnívá, ţe je to nejpřirozenější metoda, a dva při osobním rozhovoru. 92 V desáté otázce se projevila hluboká neznalost církevního učení. 92 Interview se dvěma respondenty dne

46 Z jedenácté otázky vyplývá, ţe 53% respondentů nezná důvody, které církev vedou k jejímu postoji. Do této skupiny patří také 18% praktikujících katolíků, kteří se doposud s ţádnou osvětou ohledně asistované reprodukce ze strany církve nesetkali, přičemţ se tito křesťané pravidelně účastní bohosluţeb, pravidelně přijímají svátosti a někteří z nich jsou i členy křesťanských společenství. Celkem 47% respondentů, coţ je 549 lidí, je přesvědčeno, ţe důvody, které vedou církev k jejímu postoji, zná, a v případě této kladné odpovědi byli vedeni k zodpovězení otázky č. 12, týkající se zdrojů jejich informovanosti. Z celkového mnoţství respondentů je asi 35% praktikujících katolíků. V desáté otázce označilo správnou odpověď pouze 9% všech respondentů, přičemţ všichni z nich nejsou praktikujícími katolíky. Z tohoto srovnání plyne, ţe ani praktikující katolíci, kteří by měli být nejvíce obeznámeni s církevním učením, problematiku asistované reprodukce z pohledu církve neznají a nemohou ji také dobře předávat dál. Paradoxem však zůstává, ţe 47% všech respondentů si myslí, ţe zná postoj a učení církve a ţe zná i důvody, které církev k jejímu postoji vedou. Nabízí se tedy otázka, z jakých zdrojů tito lidé své informace čerpali a proč se naprostá většina z nich mýlí. Odpověď by nám mohla poskytnout otázka č. 12, na kterou odpovědělo 549 respondentů, povaţujících se za znalé důvodů církve k jejím postojům. 46

47 93 Obr. 6: Zdroje informací o učení ŘK církve ohledně metod AR (549 respondentů z celé ČR, průzkum z února 2011) Z těchto 549 respondentů jich 37% uvedlo, ţe má informace od jiného věřícího člověka, 36% od kněze, 35% respondentů své znalosti získalo četbou církevních dokumentů, 34% z katolického tisku, 20% z katolických 93 Autorka nenese zodpovědnost za gramatické a stylistické chyby uvedené v grafech, které do textu zanesli respondenti a které byly softwarem automaticky vygenerovány, jako obrázky. 47

48 webových stránek na internetu, 16% při výuce náboţenství, 11 respondentů uvedlo, ţe své znalosti nabyli studiem teologické fakulty (většinou CMTF v Olomouci), coţ je 1% ze všech odpovědí. Z přehledu odpovědí i z výše uvedeného grafu je patrné, ţe poměrně vysoké procento odpovídajících získalo své informace od věřících laiků, od kněţí, četbou církevních dokumentů z katolického tisku či z katolických webových stránek, a přesto jich mnoho z nich povaţuje dovolenou metodu asistované reprodukce za nedovolenou. Díky výzkumu a těmto odpovědím vyvstávají nové otázky: Jak dochází k tomu, ţe si mnozí z respondentů myslí, ţe problematiku znají, a přitom v ní mají mezery nebo ji znají zkresleně? Podává církev svou nauku správně a srozumitelně? Jaké k tomu vyuţívá informační cesty? Třináctou otázkou měli respondenti za úkol zhodnotit postoj církve, který v otázce č. 10 označili jako odpovídající učení ŘK církve. 37% respondentů nesouhlasí s postojem církve, o kterém se domnívá, ţe odpovídá jejímu učení. 26% respondentů s ním souhlasí a 23% na to nemá vlastní názor. Z hlubší analýzy závislostí odpovědí vyplynulo, ţe 209 respondentů a z nich 186 praktikujících katolíků, kteří si myslí, ţe je církev proti všem metodám asistované reprodukce, s tímto také souhlasí. Dále 49 praktikujících katolíků rovněţ označilo tento mylný postoj, ale nesouhlasí s ním. 48

49 Obr. 7: Názor respondentů na postoj ŘK církve ohledně metod AR, o kterém se domnívají, ţe je správný, viz obr. 5 (1177 respondentů z celé ČR, průzkum z února 2011) Jak jiţ bylo řečeno na s. 44, 59% respondentů je přesvědčeno, ţe ŘK církev je proti všem metodám asistované reprodukce (otázka č. 10) a 37% s tímto zároveň nesouhlasí (otázka č. 13). Tito respondenti se vyjadřují negativně k tomu, co není pravda, nesouhlasí se svým omylem. Kombinace těchto dvou otázek opět potvrzuje hypotézu o malé obeznámenosti veřejnosti (věřících i nevěřících) s učením ŘK církve. Tato neznalost je také, dle dalších slov respondentů v otevřené odpovědi, spojena s mnohými předsudky vůči církvi. Čtrnáctá otázka je teoretická a má vést k zamyšlení nad budoucími moţnými problémy uměle počatých dětí. Je zařazena do dotazníku, protoţe můţe otevřít nová témata pro další výzkum či práci. 49

50 Obr. 8: Názor na moţné budoucí znevýhodnění dětí počatých pomocí IVF (1177 respondentů z celé ČR, průzkum z února 2011) Z 1177 respondentů se 62% do budoucna neobává ţádných problémů spojených s asistovanou reprodukcí. 19% se obává, ţe uměle počaté děti budou mít psychické problémy, 16% se obává nechtěného incestu, pokud je dítě z buněk dárců, 10% se obává posměchu ze strany vrstevníků, 5% si 50

51 myslí, ţe tyto děti mohou mít v budoucnu problémy s výběrem ţivotního partnera. V otevřené otázce také několik respondentů vyjádřilo obavy ze zdravotních problémů těchto dětí či dalších generací. Z výzkumu vyvstala skupina respondentů, kteří mají do budoucna nějaké obavy, ale nedokáţou je specifikovat. Našli se však i respondenti, kteří vznesli námitku, ţe obavy jsou zbytečné, protoţe se nemusí nikdo dozvědět, jak které dítě bylo počato, včetně dítěte samotného. Třetí část dotazníku odkrývá náboţenské postoje respondentů, snaţí se odhalit, do jaké míry jejich odpovědi souvisí s praktikováním víry a náboţenstvím, zjišťuje jejich pohlaví a vzdělání. Otázky byly směřovány přímo na respondenty, aby bylo moţné lépe porozumět jejich odpovědím. Obr. 9: Sloţení respondentů z hlediska víry (1177 respondentů z celé ČR, průzkum z února 2011) 51

52 Za věřící se označilo 61% respondentů, za nevěřící 33% a 6% procent se vyjádřilo nejednoznačně, nebo uvedlo víru v nekřesťanské náboţenství. 68% z celého mnoţství respondentů je pokřtěno a 32% pokřtěno není. Obr. 10: Sloţení respondentů s ohledem na křest (1177 respondentů z celé ČR, průzkum z února 2011) Obr. 11: Sloţení respondentů křesťanů podle příslušnosti k církvi (805 respondentů z celé ČR, průzkum z února 2011) 52

53 Z 805 křesťanů, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, je 721 katolíků, coţ je 90%, a 84 křesťanů (10%) je jiného vyznání. Z těchto 721 katolických křesťanů je zhruba 60% praktikujících svou víru, to znamená, ţe se pravidelně účastní bohosluţeb, pravidelně přijímají svátosti, modlí se a mnozí z nich patří k nějakému explicitně křesťanskému společenství (např. společenství mládeţe, manţelů ). Někteří z nich se také pravidelně účastní charitativní činnosti motivované vírou. Obr. 12: Co v souvislosti s vírou praktikují římskokatoličtí křesťané (721 respondentů z celé ČR, průzkum z února 2011) Devatenáctá otázka zjišťovala sloţení respondentů vzhledem k pohlaví. Jednoznačně se ukázala převaha ţen, které tvoří 80% všech respondentů, 20% respondentů jsou muţi. Tento nepoměr je zcela pochopitelný, protoţe být matkou je pro naprostou většinu ţen přirozené, přirozeně také po dětech touţí a je jim téma, které se nějakým způsobem dětí týká, bytostně vlastní. Zcela osobně a jedinečným způsobem se ţen, více neţ muţů, dotýká, protoţe dítě je po devět měsíců těhotenství těsně spjato s jejich tělem. To také vysvětluje skutečnost, ţe mnohem více ţen neţ muţů mělo potřebu či chuť v dotazníku vyjádřit svůj názor. Ţeny byly v tomto dotazníku také emočně více angaţovány, protoţe některé z nich si 53

54 na vlastní kůţi proţily a proţívají trápení spojené s neplodností, další prošly centry asistované reprodukce, některé zaţily radost z narození vytouţeného dítěte, jiné naopak okusily hořké plody nevydařených pokusů. Obr. 13: Sloţení respondentů podle pohlaví (1177 respondentů z celé ČR, průzkum z února 2011) Dvacátá otázka směřovala na vzdělání respondentů. Nejvíce z nich (36%) je absolventy středních odborných škol s maturitou či gymnázií. Dále 28% jsou vysokoškoláci magisterského stupně, 15% bakalářského stupně, 6% absolventů vyšších odborných škol, 5% je vyučeno bez maturity, 3% vyučených s maturitou, 3,5% postgraduální vysokoškolské studium, 3,5% respondentů absolvovalo pouze základní školu. Jeden respondent absolvoval zvláštní školu a jeden nedokončil základní školu. Tyto výsledky opět dokládá níţe uvedený graf. 54

55 Obr. 10: Sloţení respondentů podle vzdělání (1177 respondentů z celé ČR, průzkum z února 2011) Z uvedených odpovědí je patrné, ţe dotazník vyplnila převáţná většina více vzdělaných respondentů, neţ je průměrný vzorek populace. Tato skutečnost by se dala vysvětlit zřejmě tím, ţe téma asistované reprodukce je dosti široké a není jednoduché se k němu vyjadřovat. Rovněţ dotazník byl náročný na čtení většího mnoţství textu a na přemýšlení nad jednotlivými variantami a nuancemi. Tyto nároky mohly některé respondenty s niţším vzděláním odradit natolik, ţe dotazník započali, ale nedovedli do konce. Tuto variantu je moţno povaţovat za velmi pravděpodobnou, protoţe z vedlejší statistiky ohledně dotazníku bylo zjistitelné, ţe během prvního výzkumného týdne byl zobrazen 1586x, 55