ODŮVODNĚNÉ STANOVISKO VNITROSTÁTNÍHO PARLAMENTU K SUBSIDIARITĚ

Transkript

1 Evropský parlament Výbor pro právní záležitosti ODŮVODNĚNÉ STANOVISKO VNITROSTÁTNÍHO PARLAMENTU K SUBSIDIARITĚ Věc: Odůvodněné stanovisko italského Senátu k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (přepracované znění) (COM(2016)0465 C8-0323/ /0222(COD)) Podle článku 6 protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality může každý vnitrostátní parlament ve lhůtě osmi týdnů ode dne postoupení návrhu legislativního aktu zaslat předsedům Evropského parlamentu, Rady a Komise odůvodněné stanovisko uvádějící, proč soudí, že dotyčný návrh není v souladu se zásadou subsidiarity. V příloze naleznete odůvodněné stanovisko italského Senátu týkající se výše uvedeného návrhu směrnice. Podle jednacího řádu Evropského parlamentu je za dodržování zásady subsidiarity odpovědný Výbor pro právní záležitosti. NP\ docx PE v01-00 Jednotná v rozmanitosti

2 PŘÍLOHA SENÁT REPUBLIKY XVII. VOLEBNÍ OBDOBÍ Dokument XVIII č. 165 USNESENÍ 1. STÁLÉHO VÝBORU (ústavní záležitosti, záležitosti předsednictva vlády a vnitra, obecné uspořádání státu a veřejné správy) (zpravodaj: MAZZONI) přijaté na zasedání dne 19. října 2016 OHLEDNĚ NÁVRHU SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY, KTEROU SE STANOVÍ NORMY PRO PŘIJÍMÁNÍ ŽADATELŮ O MEZINÁRODNÍ OCHRANU (PŘEPRACOVANÉ ZNĚNÍ) (COM(2016)465 final) ve smyslu čl. 144 odst. 1 a 6 jednacího řádu a oznámené předsednictvu dne 25. října 2016 PE v /8 NP\ docx

3 OBSAH Text usnesení...str. 3 Stanovisko 14. stálého výboru...str. 8 NP\ docx 3/8 PE v01-00

4 Výbor poté, co podle čl. 144 odst. 1 a 6 jednacího řádu prozkoumal návrh směrnice, vzhledem k tomu, že navrhovaná směrnice, která je součástí komplexní reformy evropského azylového systému, přepracovává znění směrnice 2013/33/EU Evropského parlamentu a Rady ze dne 26. června 2013 ( směrnice o podmínkách přijímání ) s cílem dosáhnout větší harmonizace podmínek stanovených pro přijímání v Evropské unii, a zvýšit tak vyhlídky na integraci žadatelů a omezit jejich sekundární přesuny; ve srovnání se stávající směrnicí o podmínkách přijímání obsahuje návrh směrnice tyto nové prvky: rozšíření definice materiálních podmínek přijetí (článek 2); nový seznam případů, kdy žadateli o azyl může být stanoveno určité místo jako jeho místo pobytu, neboť může hrozit, že by se pokusil o útěk (článek 7); článek 19 navíc pro stejné případy a rovněž pro případy, kdy žadatel při řízení dostatečně nespolupracuje, stanoví možnost odejmout nebo omezit denní příspěvky s výjimkou příspěvků na základní potřeby, které lze nahradit ve formě věcného plnění; další důvod k zajištění žadatelů v případě rizika útěku (článek 8); zkrácení doby omezení přístupu na trh práce z maximálně devíti měsíců na maximálně šest měsíců ode dne podání žádosti o mezinárodní ochranu (článek 15); mimoto se ruší možnost členských států stanovit formy preferenčního zacházení s evropskými občany, místo nichž se zavádí pouze možnost ověřit, zda by některé volné místo nemohlo být obsazeno evropskými občany; doplňuje se odstavec, podle něhož mají být žadatelům o azyl zajištěny stejné pracovní podmínky, jako jsou podmínky platné pro státní příslušníky dané země; vzhledem k tomu, že: právní základ je určen správně jako čl. 78 odst. 2 písm. f) Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), v němž se stanoví řádný legislativní postup pro přijímání opatření týkajících se společného evropského azylového systému, který by zahrnoval předpisy pro podmínky přijímání žadatelů o azyl nebo o doplňkovou ochranu; jedná se mimoto o tentýž právní základ jako u směrnice 2013/33/EU, jež je předmětem tohoto přepracování; návrh požaduje, aby členské státy při sledování a kontrolách svých systémů přijímání zohledňovaly operativní standardy a ukazatele pro podmínky přijetí, které vypracoval Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (neboli budoucí Agentura Evropské unie pro azyl) (článek 27); návrh ukládá členským státům, aby vypracovaly a pravidelně aktualizovaly plány pro nepředvídané události, v nichž stanoví opatření pro zajištění odpovídajícího přijímání žadatelů v případech, kdy se daný členský stát potýká s neúměrným množstvím žadatelů o mezinárodní ochranu (článek 28); návrh dále členské státy zavazuje k tomu, aby informovaly Komisi a Agenturu Evropské unie pro azyl vždy, když svůj plán pro nepředvídané události aktivují; v souladu se všemi předchozími směrnicemi je záměrem návrhu omezit pobídky k sekundárním přesunům uvnitř Evropské unie spojené s podmínkami přijímání; za tímto účelem a v zájmu zajištění řádného řízení migračních toků, snazšího určení příslušného členského státu a předcházení sekundárním přesunům Komise zdůrazňuje, že je nezbytné, aby PE v /8 NP\ docx

5 žadatelé setrvali v členském státě, který je příslušný k posouzení jejich žádosti, a neutíkali; dále podtrhuje, že zavedení cílenějšího omezení svobody pohybu žadatelů a vyvozování vážných důsledků v případě nedodržování těchto omezení přispěje k účinnější kontrole pobytu žadatelů; návrh nemění skutečnost, že se žadatelé mohou v zásadě volně pohybovat po území hostitelského členského státu nebo po území, které jim tento členský stát určí (čl. 7 odst. 1); z důvodů veřejného zájmu nebo veřejného pořádku, pro účely rychlého vyřízení a účinného prověření žádosti o mezinárodní ochranu, rychlého vyřízení a účinného prověření postupu pro určení příslušného členského státu podle dublinského nařízení nebo s cílem účinně zabránit žadateli v útěku však návrh ukládá členským státům, aby v případě potřeby přidělily žadatelům povinné místo pobytu (jako je ubytovací středisko, soukromý dům, byt, hotel nebo jiné prostory vhodné k ubytování žadatelů); takové rozhodnutí může být nezbytné zejména v případech, kdy by žadatel nesplnil tyto své povinnosti: a) žadatel nesplnil povinnost podat žádost o mezinárodní ochranu v členském státě prvního neoprávněného vstupu nebo legálního vstupu (podle čl. 4 odst. 1 návrhu dublinského nařízení) a bez řádného zdůvodnění se přesunul do jiného členského státu, v němž podal žádost o azyl; b) žadatel uprchl z členského státu, v němž je povinen pobývat; c) žadatel byl poslán zpět do členského státu, v němž je povinen pobývat, poté co uprchl do jiného členského státu; připojuje se tedy další důvod k zajištění: pokud bylo žadateli přiděleno místo pobytu na konkrétním místě, avšak žadatel nesplnil svou povinnost zdržovat se na tomto místě a hrozí trvalé riziko, že by se pokusil o útěk, může být žadatel zajištěn, aby tak bylo zaručeno splnění povinnosti pobývat na stanoveném místě (čl. 8 odst. 3 písm. c)); návrh navíc zkracuje dobu omezení přístupu na trh práce z maximálně devíti měsíců na maximálně šest měsíců ode dne podání žádosti o mezinárodní ochranu, pokud nebylo přijato správní rozhodnutí o této žádosti podle navrhovaného nařízení o azylovém řízení a pokud zpoždění nebylo zaviněno žadatelem (čl. 15 odst. 1 bod 1); Odbor pro evropské politiky při předsednictví Rady ministrů předal oběma komorám parlamentu dne 11. října 2016 na základě čl. 6 odst. 4 zákona č. 234 ze dne 24. prosince 2012 zprávu, kterou o projednávaném návrhu právního předpisu vypracovalo Ministerstvo vnitra a v níž není kritizováno dodržování zásady svěření pravomocí a správnosti právního základu a v níž se konstatuje, že byla dodržena zásada subsidiarity; pokud jde však o zásadu proporcionality, ve zprávě se uvádí, že tato zásada nebyla dodržena vzhledem k té části návrhu, v níž se omezují materiální podmínky pro přijímání nezletilých; zpráva předkládá celkově pozitivní hodnocení celého projektu a dalšího vývoje jeho projednávání (s výjimkou uvedeného bodu týkajícího se nezletilých), neboť přispívá ke sbližování vnitrostátních systémů, zejména pokud jde o jednotnost podmínek přijímání v členských státech ; podle autorů zprávy projekt rovněž obecně odpovídá národním zájmům; konstatuje se, že zatímco zásada proporcionality je zřejmě formálně dodržena, neboť navrhovaná opatření jsou v souladu s článkem 5 Smlouvy o Evropské unii omezena na to, co je nezbytné ke splnění cíle, zásada subsidiarity v podstatě respektována není, jelikož cíle, jímž je lepší harmonizace podmínek pro přijímání v Evropské unii za účelem zvýšení vyhlídek na integraci žadatelů, nelze dosáhnout přísnějším potlačováním sekundárních přesunů. Je pravdou, že takového cíle nemohou členské státy v uspokojivé míře dosáhnout samy. Ovšem kombinace NP\ docx 5/8 PE v01-00

6 všech ustanovení směrnic, nařízení a přepracovaných znění, která byla dosud vydána, dokazuje naprostou neschopnost Komise vymáhat dodržování klíčových zásad řízení migračních toků, tedy zásady solidárního přijímání, přerozdělování žadatelů o azyl a navracení. Výbor se vyslovuje proti uvedenému návrhu, a to zejména s poukazem na: článek 17a, který zavádí novou zásadu, podle níž není žadatel nacházející se v jiném členském státě, než ve které je povinen být přítomen, oprávněn požívat některých výhod podmínek přijetí, zejména školní docházky a vzdělávání nezletilých osob (článek 14), přístupu k zaměstnání (článek 15), materiálních podmínek přijetí (článek 16) a způsobů jejich zajišťování (článek 17), ačkoliv členské státy musí nicméně zajistit důstojnou životní úroveň žadatelů (článek 17a) a přístup nezletilých osob k vhodným vzdělávacím aktivitám. Má se za to, že navrhovaný předpis, který má penalizovat žadatele o azyl, penalizuje z mnohých hledisek i nezletilé osoby, neboť jim neumožňuje přístup ke školní docházce a vzdělávání, čímž se dostává do příkrého rozporu se zásadou, jež je v téže směrnici několikrát uvedena a stejně tak je často opakována na úrovni unijní, mezinárodní i vnitrostátní, tj. se zásadou ochrany nejvlastnějšího zájmu dítěte (takové znemožnění vzdělávání způsobuje dítěti ve skutečnosti nepochopitelnou újmu). Navrhuje se proto, aby se na nezletilé osoby nevztahovala omezení přístupu k výhodám poskytovaným podle článku 14, jakož i další omezení, která platí sice pro rodiče, nicméně nevyhnutelně mají dopad na děti, a to zejména se zřetelem k výhodám uvedeným v článcích 16 a 17 (materiální podmínky přijetí a způsoby jejich zajišťování). Pokud jde o nahrazení, omezení nebo odnětí výhod podmínek přijetí (článek 19), je zapotřebí, aby byla i v případě uplatňování některého z uvedených opatření každopádně zajištěna důstojná životní úroveň. Má se však za to, že je nezbytné výslovně upřesnit, co zahrnuje důstojná životní úroveň (čl. 19 odst. 4), a zejména, zda má členský stát kromě zdravotní péče nést také náklady na ubytování, stravu či další služby (obecnost tohoto konceptu, jehož uskutečnění v praxi závisí na jednotlivých státech, by mohla rozdmýchat více vnitrostátních a unijních sporů a vést i ke zpochybnění výchozí zásady jednotnosti podmínek přijímání na evropské úrovni). Vzhledem k tomu, že je nicméně nutné zajistit žadateli důstojnou životní úroveň, vedle tohoto právního předpisu by měla být přijata další opatření, která by měla být definována při jednáních (a mohla by se týkat zadržování, například ukazatel posouzení nebezpečnosti žadatele nebo pouze postup posuzování žádosti, aniž by však byly omezeny příslušné záruky). Naprosto nedostačující je i nadále podpora legálních a bezpečných imigračních cest a dokument opakovaně hovoří o takzvaných sekundárních přesunech, tedy o přesunech migrantů ze země vstupu do jiných zemí Evropské unie. Odpovědnost za posouzení žádosti spočívá na příslušné zemi nejen v průběhu řízení, ale i po jeho ukončení, a to bez jakéhokoli časového omezení. To popírá jakýkoli evropský rozměr výsledků azylového řízení. Vůbec se rovněž nepřihlíží k požadavkům a přáním uprchlíků, pokud jde o jejich integraci, která by byla jistě snazší, pokud by se žadatelé mohli připojit ke svým rodinným příslušníkům usídleným v jiné zemi, než je země jejich prvního vstupu. Z obecného pohledu vede návrh k naprostému oslabení práva na azyl v Evropě, což je ve zjevném rozporu se samotnou podstatou návrhu. Návrh má naopak tendenci omezovat mezinárodní ochrany v evropském prostředí a zvyšovat povinnosti zemí prvního vstupu. PE v /8 NP\ docx

7 Zkrácení doby omezení přístupu na trh práce z maximálně devíti na maximálně šest měsíců ode dne podání žádosti o mezinárodní ochranu (čl. 15 odst. 1 první pododstavec) znamená sice pokrok směrem k integraci žadatelů o azyl, není však v souladu s reálnou situací, jež panuje na trhu práce mnohých zemí Unie. Na závěr je třeba podtrhnout, že ačkoliv se v posledních měsících předpokládalo, že dojde k překonání dublinského systému ve smyslu zvýšení počtu zemí odpovědných za posuzování žádostí o azyl, právní předpisy, jež byly v poslední době přijaty na evropské úrovni, mají spíše tendenci odrazovat migranty od sekundárních přesunů. Bylo by tedy vhodné zabránit dalšímu zatížení členských států, na něž mají migrační toky z důvodu jejich zeměpisné polohy největší dopad, ačkoliv je současně třeba podporovat cíl spočívající v zaručení stejných podmínek přijímání ve všech členských státech. NP\ docx 7/8 PE v01-00

8 STANOVISKO 14. STÁLÉHO VÝBORU (POLITIKY EVROPSKÉ UNIE) (Navrhovatel: ROMANO) 5. října 2016 Poté, co výbor daný akt prostudoval, a vzhledem k tomu, že navrhovaná směrnice, která je součástí komplexní reformy evropského azylového systému, přepracovává znění směrnice 2013/33/EU Evropského parlamentu a Rady ze dne 26. června 2013 ( směrnice o podmínkách přijímání ) s cílem dosáhnout větší harmonizace podmínek stanovených pro přijímání v Evropské unii, a zvýšit tak vyhlídky na integraci žadatelů a omezit jejich sekundární přesuny; vzhledem k tomu, že ve srovnání se stávající směrnicí o podmínkách přijímání obsahuje návrh směrnice tyto nové prvky: rozšíření definice materiálních podmínek přijetí (článek 2); nový seznam případů, kdy žadateli o azyl může být stanoveno určité místo jako jeho místo pobytu, neboť může hrozit, že by se pokusil o útěk (článek 7); pro stejné případy a rovněž pro případy, kdy žadatel při řízení nespolupracuje dostatečně, stanoví článek 19 možnost odejmout nebo omezit denní příspěvky s výjimkou příspěvků na základní potřeby, které lze nahradit ve formě věcného plnění; další důvod k zajištění žadatelů v případě rizika útěku (článek 8); zkrácení doby omezení přístupu na trh práce z maximálně devíti měsíců na maximálně šest měsíců ode dne podání žádosti o mezinárodní ochranu (článek 15); mimoto se ruší možnost členských států stanovit formy preferenčního zacházení s evropskými občany, místo nichž se zavádí pouze možnost ověřit, zda by některé volné místo nemohlo být obsazeno evropskými občany; doplňuje se odstavec, podle něhož mají být žadatelům o azyl zajištěny stejné pracovní podmínky, jako jsou podmínky platné pro státní příslušníky dané země; vyjadřuje se z pozice své příslušnosti v těchto otázkách souhlasně k těmto bodům: právní základ je určen správně jako čl. 78 odst. 2 písm. f) Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), v němž se stanoví řádný legislativní postup pro přijímání opatření týkajících se společného evropského azylového systému, který by zahrnoval předpisy pro podmínky přijímání žadatelů o azyl nebo o doplňkovou ochranu; navíc se jedná o tentýž právní základ jako u směrnice 2013/33/EU, jež je předmětem tohoto přepracování; zásada subsidiarity je dodržena, neboť cíl, jímž je lepší harmonizace podmínek přijímání v Evropské unii za účelem zvýšení vyhlídek na integraci žadatelů a omezení sekundárních přesunů, nemohou v dostatečné míře splnit samotné členské státy; zásada proporcionality je dodržena, neboť navrhovaná opatření jsou omezena na to, co je nezbytné ke splnění vytyčeného cíle. PE v /8 NP\ docx