Výbor pro právní záležitosti SDĚLENÍ ČLENŮM (50/2011)

Transkript

1 EVROPSKÝ PARLAMENT Výbor pro právní záležitosti SDĚLENÍ ČLENŮM (50/2011) Věc: Odůvodněné stanovisko Senátu Italské republiky k návrhu nařízení Rady o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových důsledků registrovaného partnerství (KOM(2011)0127 C7-0094/ /0060(CNS)) V souladu s článkem 6 Protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality může ve lhůtě osmi týdnů ode dne postoupení návrhu legislativního aktu každý vnitrostátní parlament zaslat předsedům Evropského parlamentu, Rady a Komise odůvodněné stanovisko uvádějící, proč soudí, že dotyčný návrh není v souladu se zásadou subsidiarity. Podle jednacího řádu Evropského parlamentu je za dodržování zásady subsidiarity odpovědný Výbor pro právní záležitosti. V příloze naleznete pro vaši informaci odůvodněné stanovisko Senátu Italské republiky týkající se výše uvedeného návrhu. CM\ doc PE v01-00 Jednotná v rozmanitosti

2 PŘÍLOHA USNESENÍ VÝBORU O AKTU SPOLEČENSTVÍ (KOM(2011) 127 v konečném znění) (Dok. XVIII, č. 97) Výbor pro spravedlnost po přezkoumání aktu Společenství (KOM(2011) 127 v konečném znění), jímž je návrh nařízení Rady o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových důsledků registrovaného partnerství, a poté, co obdržel připojené poznámky Výboru pro politiky Evropské unie, vyjadřuje nesouhlasné stanovisko. /podpis/ PE v /5 CM\ doc

3 Poznámky k aktu Společenství: POZNÁMKY A NÁVRHY 14. STÁLÉHO VÝBORU (Politiky Evropské unie) ve smyslu čl. 144 prvního pododstavce jednacího řádu (Autor: FLERES) V Římě dne 25. května 2011 Návrh nařízení Rady o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových důsledků registrovaného partnerství (KOM(2011) 127 v konečném znění) 14. stálý výbor po přezkoumání aktu KOM(2011) 127 v konečném znění, vzhledem k tomu, že jedním z cílů Evropské unie je vytvořit soudní prostor zakládající se na zásadě vzájemného uznávání rozhodnutí; s ohledem na to, že volný pohyb rozhodnutí je pro společnost nezbytný, neboť stále větší počet občanů cestuje mezi jednotlivými státy a zakládá rodiny tvořené osobami s různou státní příslušností a s bydlištěm v různých státech; vzhledem k tomu, že instituci registrovaného partnerství zavedlo do svého právního řádu 14 členských států, mezi něž Itálie nepatří; po posouzení obtíží, s nimiž se kvůli odlišným vnitrostátním právním řádům mezinárodní páry setkávají, zejména pokud dojde k zániku svazku z důvodu rozluky nebo úmrtí jednoho z partnerů; s ohledem na to, že Evropská unie za účelem odstranění těchto překážek nedávno přijala nařízení v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky a že v současné době jedná o nařízení o otázkách dědictví, kterým se stanoví objektivní kritéria pro určení rozhodného práva a soudu příslušného pro případy rozluky, rozvodu nebo dědictví týkající se mezinárodních párů; vzhledem k tomu, že uvedený akt má doplnit zmiňovaný právní rámec, neboť upravuje otázky majetkových poměrů v manželství a obsahuje zejména ustanovení o: a) soudní příslušnosti; b) rozhodném právu; c) volném oběhu rozhodnutí; vzhledem k tomu, že Evropská komise se v daném návrhu odvolává na rodinné právo, jež Evropská unie jasně a normativně nedefinuje, přestože se pro účely této směrnice podle článku 2 směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států rodinným příslušníkem rozumí mimo jiné:... b) partner, se kterým občan Unie uzavřel registrované partnerství na základě právních předpisů členského státu, zachází-li právní řád hostitelského členského státu s registrovaným partnerstvím jako s manželstvím, v souladu s podmínkami stanovenými souvisejícími právními předpisy hostitelského členského státu; CM\ doc 3/5 PE v01-00

4 s ohledem na to, že je třeba zaručit ochranu základních práv a zakázat jakoukoli formu diskriminace; připomínaje konečně, že Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 10. května 2010 ve věci C-147/08, Römer, prohlásil, že za současného stavu práva Unie právní předpisy o rodinném stavu osob spadají do pravomoci členských států. Po vyslovení tohoto zhodnocení nicméně Soudní dvůr prohlásil, že ačkoliv je podle právního řádu dotyčného členského státu (v uvedeném případě Německa) manželství vyhrazeno osobám opačného pohlaví a koexistuje s právními předpisy upravujícími registrované partnerství, jež je vyhrazeno osobám stejného pohlaví, existovala by přímá diskriminace na základě sexuální orientace (podle směrnice 2000/78/ES) v případě, že by se registrovaný partner nacházel v právní a skutkové situaci srovnatelné se situací osoby, která uzavřela manželství, avšak pobíral by nižší doplňkový starobní důchod; vyjadřuje vzhledem ke své příslušnosti v těchto otázkách následující nesouhlasné připomínky: Evropská komise stanovila jako právní základ čl. 81 odst. 3 první pododstavec Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanoví, že pravomoc přijímat opatření týkající se rodinného práva s mezinárodním prvkem připadá Radě, která je přijímá zvláštním legislativním postupem a rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem. Senát má silné výhrady vůči zahrnutí registrovaných partnerství do rodinného práva, neboť je nutné udat odpovídající motivy, které by volbu tohoto právního základu odůvodnily; návrh vzbuzuje určité nejasnosti, pokud jde o zásadu subsidiarity. Je pravda, že cíle usnadnit volný pohyb osob v Evropské unii, umožnit mezinárodním párům upravovat své majetkové poměry a v zásadě i cíle zvýšit právní jistotu lze dosáhnout pouze prostřednictvím společných předpisů na úrovni Evropské unie. Z důvodu problematické povahy právního základu je však nutné zvážit rovněž to, zda je návrh v souladu se zásadou subsidiarity; s výhradou výše uvedeného návrh není v rozporu se zásadou proporcionality, neboť obsahuje pouze prvky nutné k dosažení daných cílů a podle odhadů Evropské komise uvedených v posouzení dopadů by měl spolu s návrhem KOM(2011) 126 v konečném znění v porovnání se současnou situací vést ke snížení nákladů o 0,4 miliardy eur; v této souvislosti vyvstávají již zmíněné nejasnosti, pokud jde o provedení nařízení do právního řádu Itálie. Jak je známo, italský právní řád instituci registrovaného partnerství nezná, avšak obsahuje nástroje občanského práva, jež se na základě předchozí judikatury nebo i prostřednictvím právních předpisů vztahují také na osoby žijící v nesezdaném soužití, jak například uvádí článek 6 zákona č. 392 z roku 1978 o přechodu nájemní smlouvy na druha more uxorio. Jedná se však pouze o výjimečné případy. V závěrech generálního advokáta ze dne 15. července 2010 ve věci Römer se ostatně v úvodní části uvádí, že pravomoc ponechaná členským státům v oblasti rodinného stavu znamená, že právní úprava manželství nebo jakékoli jiné formy právně uznaného svazku mezi osobami téhož pohlaví i osobami odlišného pohlaví, jakož i právní statut dětí a ostatních rodinných příslušníků v širokém slova smyslu je vyhrazena členským státům. Členské státy musejí samy rozhodnout o tom, zda jejich vnitrostátní právní řád připouští jakoukoli formu právního svazku, který mohou uzavřít homosexuální páry, či nikoli, nebo také zda je institut manželství vyhrazen pouze párům odlišného pohlaví, či nikoli. (body 75 a 76). PE v /5 CM\ doc

5 Pokud taková vnitřní úprava neexistuje, spočívá hlavní obtíž ve stanovení hlavních práv a povinností, jež vyplývají z předpisů italského právního řádu pro ty, kteří se rozhodli neuzavřít manželství. Rozlišení mezi úpravou aktu manželství spadající do pravomoci členských států, a úpravou majetkových poměrů v manželství, kterou zajišťují evropské právní předpisy, jež se uplatňuje u aktu KOM(2011) 126 v konečném znění, by bylo možné obdobně použít i u tohoto návrhu, a to i v italském právním řádu, pokud by to nevedlo k uznání registrovaných partnerství. Vskutku nic nebrání dvěma osobám, jež nejsou sezdané ani neuzavřely registrované partnerství, aby na čistě osobním základě a s účinky jedině inter partes neupravily majetkové poměry, které nastanou po zániku jejich nesezdaného soužití. Svobodu sebeurčení pro osoby žijící v nesezdaném soužití jež se nachází na pomezí mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím by tak bylo možné lépe zaručit prostřednictvím zvykové úpravy majetkových poměrů páru spíše než úpravou stanovenou ex lege. V takovém případě by ani pohyb zvykové úpravy majetkových poměrů v rámci Evropské unie neznamenal implicitní uznání registrovaných partnerství, ale takovou úpravu by bylo možné přizpůsobit okolnostem za účelem optimálního vymezení problémů vzniklých rozpadem (nesezdaného) soužití dvou osob. Právní základ v podobě čl. 81 odst. 3, jež se soustředí na rodinné právo, by tak ztratil na významu čímž by se vyřešily některé palčivé problémy uvedené v těchto poznámkách a tyto záležitosti by mohly spadat obecně do oblasti justiční spolupráce v občanských věcech ve smyslu čl. 81 odst. 1 a 2 Smlouvy o fungování Evropské unie. Itálie by tak měla neomezenou možnost přijmout v budoucnu konkrétní legislativní opatření, kterým by se zavedla úprava forem nesezdaného soužití existující vedle zákonné rodiny. Nicméně pouze Parlamentu náleží jak uvedl Ústavní soud v rozsudku č. 138 ze dne 15. dubna 2010 aby vymezil druhy záruk a uznání zmíněných svazků (v daném případě se jednalo o svazky homosexuálů). Ústavnímu soudu je však i nadále vyhrazena možnost ve zvláštních případech zasáhnout a provést kontrolu přiměřenosti tam, kde by bylo třeba ověřit nutnost postupovat stejně u sezdaného i u homosexuálního páru. K těmto poznámkám Senát dále dodává, že by bylo třeba také velmi pečlivě ověřit ustanovení článku 24 návrhu nařízení, která vylučují možnost zamítnout uznání a výkon rozhodnutí týkajícího se majetkových aspektů registrovaného partnerství pouze z toho důvodu, že právo členského státu, v němž se o uznání žádá, registrované partnerství nezná (jako v Itálii) nebo mu nepřipisuje stejné majetkové důsledky. Možnost soudů států, jejichž právo instituci registrovaného partnerství nezná, odmítnout svou příslušnost rozhodovat ve věcech majetkových důsledků registrovaného partnerství, jež je uvedena v článku 5, je v celkovém nesouladu s ustanoveními článku 24, a tento nesoulad je tudíž třeba odstranit. A konečně by mělo být do tohoto právního nástroje spíše než do předpisu KOM(2011) 126 v konečném znění zahrnuto ustanovení upravující majetkové poměry osob v páru stejného pohlaví. Salvatore Fleres /podpis/ CM\ doc 5/5 PE v01-00