Toxikologie a právo I. 1: Zaměření předmětu + právo ČR a EU

Transkript

1 Toxikologie a právo I 1: Zaměření předmětu + právo ČR a EU Ústí nad Labem, říjen 2018 ing. Ivan Hrabal

2 Rozsah předmětu Toxikologie a právo Zaměření a cíle, základní výchozí právní předpisy ČR a EU Zákon č. 350/2011 Sb. (chemie) Nařízení ES 1907/2006 (REACH) Nařízení ES 1272/2008 (GHS/CLP) Další právní předpisy a legislativa ČR a EU Zákon č. 22/1997 Sb. (technické požadavky na výrobky) Zákon č. 258/2000 Sb. (zdraví, PBU) Prováděcí předpisy, BL, expoziční scénář Zákon č. 100/2001 Sb. (EIA) Zákon č. 76/2002 Sb. (prevence) Zákon č. 59/2006 Sb. (havárie) Zákon č. 185/2001 Sb. (odpady) Zákon č. 477/2001 Sb. (obaly) Přepisy související s ŽP v ČR

3 Zaměření a cíle předmětu Komplexní informace o stávající legislativě ČR (zákony, prováděcí vyhlášky) a Evropské unie (směrnice, nařízení) související s nakládáním a používáním chemických látek a směsí. Zaměření na problematiku ochrany zdraví a životního prostředí s důrazem na rizika plynoucí z nebezpečných vlastností používaných chemických látek a směsí a z možných průmyslových havárií způsobených těmito látkami. Základním předpisem zákon č. 350/2011 Sb., na úrovni ES pak nařízení EP a Rady (ES) č. 1907/2006 a nařízení č. 1272/2008. Dále právní předpisy mající průřezový charakter jako je posuzování vlivu na životní prostředí (zákon č. 100/2001 Sb.) a předpisy zabývající se problematikou odpadů a obalů.

4 Vymezení právních předpisů a legislativy Pojem legislativa obecně, definice, dělení, její hierarchie Právo ČR a EU - zákony, - vyhlášky, - nařízení vlády, ČR: - sdělení, výklady, metodické pokyny

5 Právní řád České republiky Ústava + ústavní zákony Zákon Zákon je obecně závazný právní předpis přijatý zákonodárným sborem (parlamentem). Pokud jde o právní sílu, jsou zákony nadřazeny podzákonným předpisům (vyhláškám a nařízením), avšak podřízeny Ústavě a ústavním zákonům a jim naroveň postaveným mezinárodním smlouvám. Právo předkládat návrhy zákonů má podle Ústavy poslanec, skupina poslanců, Senát (pouze jako celek), vláda a krajská zastupitelstva. Součástí návrhu je kromě znění zákona i důvodová zpráva. Ta musí zhodnotit platný právní stav, vysvětlit nezbytnost nové úpravy, popsat předpokládané dopady na veřejné rozpočty a objasnit soulad návrhu s ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami. S výjimkou ústavních norem také z hlediska oblasti právní úpravy není zákonodárce ničím omezen, může tedy normovat kteroukoli oblast společenských vztahů, aniž by k tomu potřeboval zvláštní zmocnění. Obecně platí, že povinnosti lze fyzickým a právnickým osobám ukládat pouze zákonem; podzákonným předpisem tak lze činit, pouze existuje-li k tomu zvláštní zákonné zmocnění (v takovém případě je sám zákon prováděn). Ukládání některých povinností, například placení daní a poplatků, je však vyhrazeno zákonu. V případě, že zákon nebo některá jeho ustanovení jsou v rozporu s ústavním pořádkem, může zákon nebo jeho část zrušit Ústavní soud. Předkladatel PS Vláda Poslanecká sněmovna Senát PS Prezident PS Zákon

6 Právní řád České republiky Nařízení Nařízení ve užším smyslu státněprávní terminologie je druhem podzákonného právního předpisu, který může vydávat vláda, správní úřad, obce a kraje k provedení zákona. Nařízení je podzákonným, prováděcím předpisem, tzn. je omezeno tím, co stanovuje jím prováděný zákon Nařízení musí být abstraktní, tj. nevztahuje se ke konkrétní osobě nebo věci. Dále musí být obecně závazné, tj. závazné pro neurčitý počet osob a v neposlední řadě musí být jednostranně vynutitelné. Nařízení mají několik forem: nařízení vlády: Vláda je zmocněna na základě čl. 78 Ústavy České republiky k vydávání nařízení k provedení zákona a v mezích zákona. Vláda tedy může, na rozdíl od vyhlášek ministerstev a jiných správních úřadů, vydávat nařízení k provedení konkrétního zákona, pokud to uzná za vhodné a bez zákonného zmocnění. V praxi však běžně zákon zákonné zmocnění obsahuje. Nařízení nesmí překračovat meze zákona, pokud to zákon výslovně neumožní. nařízení jiných správních úřadů: Také na základě čl. 79 Ústavy České republiky, konkrétní formu a zmocnění stanoví zákon. Nařízení mají omezenou územní působnost na správní obvod správního úřadu. Příkladem je např. nařízení Správy NP / CHKO o zákazu vstupu na určité území nebo nařízení krajské veterinární správy o mimořádných veterinárních opatřeních. nařízení obce / kraje: Nařízení je závazné vždy jen na území územně samosprávného celku resp. ve správním obvodu obce s rozšířenou působností.

7 Právní řád České republiky Vyhláška Vyhláška je druh podzákonného právního předpisu. Vyhlášku ve smyslu právní terminologie smí vydat jako prováděcí předpis k zákonu ústřední orgán státní správy (například ministerstvo) nebo i jiný úřad, který k tomu zákon zmocní). Prováděcím předpisem může kromě vyhlášky být též nařízení vlády k nim bývá dáváno zmocnění v záležitostech týkajících se více resortů. V samostatné působnosti mohou vydávat vyhlášky obce a kraje. Vyhlášky schvalují zastupitelstva těchto samosprávných jednotek. Rozdíl mezi zákonem a podzákonnými předpisy V některých dobách (zejména v takzvaném období komunismu) byl rozdíl mezi zákonem a vyhláškou v praxi chápán jako právně málo podstatný. Lišily se sice způsobem přijímání, nebylo však možno příliš rozlišovat z hlediska legality a závaznosti, co lze řešit vyhláškou a co jen zákonem. Po přijetí Listiny základních práv a svobod a implementaci zásad právního státu do československé, později české ústavy platí, že Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá a naopak státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Podle Legislativních pravidel vlády vyhlášky jako prováděcí předpisy smí být vydávány jen na základě výslovného zmocnění zákonem a smí obsahovat jen takové právní normy, které odpovídají zákonnému zmocnění. Vyhláška by vůbec neměla obsahovat právní normy v úzkém smyslu slova, ale pouze upřesňovat význam právních norem obsažených přímo v zákoně. Sdělení, výklady, metodické pokyny

8 Právní řád České republiky Změna (= novelizace) právních přepisů Změnu může provést pouze ten orgán, který daný právní předpis vydal Změna musí být zveřejněna ve Sbírce zákonů Označování změn, ASPI, Zákony pro lidi, Zákony pro lidi PLUS

9 Právní řád České republiky Sbírka zákonů Sbírka zákonů (ve zkratce Sb.) je označení českého promulgačního listu, ve kterém se vyhlašují především české právní předpisy. Od roku 2000 vznikla samostatná Sbírka mezinárodních smluv (ve zkratce Sb. m. s.), do té doby byly mezinárodní smlouvy promulgovány ve Sbírce zákonů. Rediguje je Ministerstvo vnitra. Promulgační list je obecné označení úředního oznamovatele, v němž se, podle povahy a kompetencí vydávajícího úřadu či subjektu, zveřejňují například zákony, mezinárodní smlouvy a jiné důležité právní předpisy, úřední usnesení, rozhodnutí, opatření nebo oznámení (sdělení). Promulgace je slovo přejaté z latiny, které znamená veřejné vyhlášení, prohlášení či oznámení. Jako oficiální a předem stanovená publikace právního předpisu je nutnou podmínku jeho platnosti. Znění právního předpisu je závazné v té podobě, v jaké vyšel ve Sbírce zákonů!!!! Právní úpravu Sbírky zákonů a Sbírky mezinárodních smluv obsahuje zákon č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv. Podle něj se ve Sbírce zákonů uveřejňují zejména ústavní zákony, zákony, zákonná opatření Senátu, nařízení vlády a další prováděcí právní předpisy (vyhlášky). Kromě nich také např. důležité nálezy Ústavního soudu, rozhodnutí o vyhlášení voleb a sdělení o jejich výsledku a další důležitá sdělení správních orgánů. Dnem rozeslání příslušné částky Sbírky zákonů v ní obsažené právní předpisy nabývají své platnosti, účinnosti pak po uplynutí 15 dní, ledaže ji zvlášť stanoví sám právní předpis.

10 Právní řád České republiky Sbírka zákonů Jednotlivá vydání sbírek se nazývají částky. Částky se číslují podle pořadí od počátku každého roku. V jedné částce bývá zpravidla několik právních předpisů. Vyhlašované právní předpisy jsou rovněž číslovány, a to každý rok postupně od čísla 1. Čísla částek nemají přímou souvislost s číslem předpisu. Vychází-li však ve Sbírce zákonů tisková oprava již publikovaného předpisu, nemá tato oprava vlastní číslo, a na tuto opravu se tedy odkazuje číslem částky, ve které byla publikována (obecně vžitá zkratka pro částku je čá, aby tato zkratka byla odlišná od zkratky slova číslo č. ). Číslem částky se taktéž odkazuje na oznámení o tom, že byl vydán předpis, jehož znění se neuveřejňuje ve Sbírce zákonů. Celé označení právního předpisu bývá tvořeno označením druhu a číslem předpisu, lomítkem, rokem vyhlášení a zkratkou sbírky. Kromě čísla mívají právní předpisy také název a některé i zkrácený název uvedený v závorce. Pro některé účely, zejména je-li to nutné k rozlišení, se s označením druhu předpisu uvádí i orgán, který předpis vydal například vyhláška Federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb., o pravidlech silničního provozu.

11 Právní řád České republiky

12 Právo EU Primární právo Primární právo EU sestává především ze smluv EU ale i dalších úmluv. Jedná se o dohody, které byly uzavřeny mezi vládami členských zemí a které odpovídají právní formě smluv. Musí být ratifikovány parlamenty členských států, stejně jako všechny jejich případné změny. Smlouvy EU se také týkají úkolů a pravomocí institucí a orgánů EU. Dále upravují zákonodárné, výkonné a judikativní postupy společného práva EU.

13 Právo EU Sekundární právo (nyní: Právní akty unie) Dělení pravomocí: Výlučné kompetence EU: V této oblasti má EU monopol na vytváření pravidel, např. celní unie EU, hospodářská soutěž, měnová politika pro euro, Sdílené kompetence EU: Členské státy vykonávají svou pravomoc v rozsahu, v jakém ji Unie nevykonala nebo v jakém se rozhodla svou pravomoc přestat vykonávat (třeba zruší předpis EU upravující určitý okruh otázek), např. vnitřní trh; sociální politika, životní prostředí; ochrana spotřebitele; doprava; transevropské sítě; energetika, Vztah mezi právními předpisy ČR a EU!

14 Právo EU Sekundární právo (nyní: Právní akty unie) Nařízení EU je právním aktem Evropské unie a nejúplnějším a nejbezprostřednějším opatřením v rámci nástrojů sbližování práva, který mají orgány EU k dispozici. Má unifikační efekt. Nařízení EU jsou pro členské státy závazná a přímo použitelná. Má obecnou závaznost, aplikační přednost a bezprostřední působnost, tzn. že platí v každém členském státě přímo, bez prováděcího vnitrostátního aktu. Platí v celém svém rozsahu v celé EU. Nařízení jsou přijímána Radou EU na návrh Komise. Jsou přijata kvalifikovanou většinou po třech čteních v Evropském parlamentu v rámci řádného legislativního postupu. Nařízení musejí být zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie, který je povinně a verifikovaně přístupný online.

15 Právo EU Sekundární právo (nyní: Právní akty unie) Rozhodnutí EU: Rozhodnutí je rovněž závazné, ale jen pro ty, kterým je výslovně určeno (např. pro členský stát EU, ale i pro společnosti se stejným zaměřením nebo nebo určitou obchodní společnost) a je přímo použitelné. Komise například vydala rozhodnutí o účasti EU v různých protiteroristických organizacích. Rozhodnutí se vztahuje pouze na tyto organizace. Obdobně Rozhodnutí Komise, Rady, Evropského Parlamentu a Rady a Smíšeného výboru EHP týkající se elektronických komunikací nebo poštovních služeb je závazné pro organizace tyto služby poskytující.

16 Právo EU Sekundární právo (nyní: Právní akty unie) Směrnice EU je legislativním aktem Evropské unie, který členským státům určuje, aby dosáhly konkrétního cíle, aniž by diktovala, jakými prostředky daného cíle dosáhnout. Směrnice obvykle poskytují prostor členským státům pro to, aby přijala daná pravidla podle svého právního řádu. Směrnice mohou být v jednotlivém státě přijaty několika legislativními procedurami podle toho, jaký mají obsah. Směrnice jsou závazné pro ty členské státy, kterým jsou adresované, což může být jeden stát nebo skupina států. Obecně se ale dá říci, že kromě směrnic týkajících se společné zemědělské politiky, jsou směrnice většinou adresovány všem členským státům. Text návrhu směrnice je připraven po konzultaci s odborníky EU a odborníky členských států Komisí. Návrh je prezentován Parlamentu a Radě složených z odpovídajících ministrů nebo členů vlády, nejprve pro zhodnocení a vyjádření a následně pro schválení či odmítnutí. Výsledku směrnice (tedy harmonizace vnitrostátních úprav) je dosaženo tehdy, když každý stát zajistí řádné (obsahově správné a včasné) promítnutí obsahu směrnice do vnitrostátního právního řádu, zajistí jeho řádnou aplikaci a vymahatelnost a oznámí transpoziční opatření Komisi. Lhůta k dosažení účelu směrnice je státům stanovena většinou na 2 až 4 roky.

17 Právo EU Sekundární právo (nyní: Právní akty unie) Doporučení: doporučení není závazné. Když Komise vydala doporučení, aby soudní orgány zemí EU více využívaly videokonferencí, aby usnadnily přeshraniční spolupráci v soudních záležitostech, doporučení nemělo žádné právní důsledky. Obdobně doporučení Komise jak odstraňovat nezákonný online obsah. Prostřednictvím doporučení mohou orgány EU dát najevo svůj názor a navrhnout určité kroky, aniž by z nich vyvozovaly zákonnou povinnost pro toho, komu je určeno. Stanovisko: Pomocí stanoviska se orgán EU může vyjádřit k určité otázce nezávazným způsobem, tzn. aniž by tak zakládal zákonnou povinnost pro toho, komu je stanovisko určeno. Stanovisko může vydat hlavní orgán EU (Komise, Rada a Evropský parlament), Výbor regionů a Evropský hospodářský a sociální výbor. Výbor regionů například vydal stanovisko k balíčku Čisté ovzduší pro Evropu.

18 Právo EU Úřední věstník Evropské unie Úřední věstník Evropské unie je označení úředního oznamovatele (věstníku, sbírky) Evropské unie. Do konce ledna 2003 vycházel pod názvem Úřední věstník Evropských společenství (Official Journal of the European Communities), někdy býval název překládán též jako Úřední list ES. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie (24 jazyků). V Úředním věstníku Evropské unie musí být zveřejňovány všechny právní předpisy (nařízení) EU a ty směrnice EU, které se týkají všech členských států obecně. Toto zveřejnění je podmínkou jejich platnosti. Rozhodnutí, usnesení, doporučení a stanoviska EU se v Úředním věstníku EU nezveřejňují. Úřední věstník EU vydává Úřad pro publikace Evropské unie sídlící v Lucemburku. Od je jeho primární, oficiální a závaznou verzí elektronická verze Úředního věstníku Evropské unie. Vychází ve formátu PDF/A pro každý z úředních jazyků Evropské unie.