Tak vznikají Federace proletárske tělovýchovy, organizace Rudých průkopníků

Transkript

1 mínkách socialistické společnosti po odstranění panství buržoazie. Zároveň se jí boj za socialistickou školu stal prostředkem k uskutečňování revolučních změn ve společnosti. Velikým vzorem v tomto boji jí byly zkušenosti Sovětského svazu, v němž ihned po vítězství Velké říjnové socialistické revoluce byla postupně, ale důsledně prováděna demokratizace výchovně vzdělávací soustavy. Velmi působily již v prvních dnech existence nově vytvořené Československé republiky zprávy o této revoluci a o prvních zkušenostech sovětské socialistické školy budované na principech marxismu-leninismu a plně odpovídající potřebám rozvoje sovětské socialistické společnosti. Prvními jejími propagátory byli jednotliví učitelé a profesoři, kteří se přihlásili k revolučnímu programu marxistické levice k programu III. internacionály a stanuli potom přímo u zrodu KSČ. Současně s utvářením levice v sociálně demokratické straně se formovalo i revoluční marxisticky orientované hnutí mezi pedagogy, učiteli a vychovateli.1) I když u nás lze sledovat vliv klasiků vědeckého socialismu na výchovu a vzdělávání i před založením KSČ, přece jen vliv marxisticko-leninských idejí ve výchovně vzdělávací praxi i v pedagogické teorii se stal stejně jako v jiných oblastech našeho života cílevědomějším a účinnějším po utvoření revolučního předvoje československé dělnické třídy Komunistické strany Československa. Čelné místo zaujímal Josef Haken, venkovský učitel komunista, který patří k vůdčím představitelům strany a jehož právem řadíme k jejím zakladatelům. Byl pronásledován stejně byrokratickým aparátem starého Rakouska jako republikánskou byrokracií po roce 1918 vždy v těsném sepětí s byrokracií církevní. Je příznačné, že podporu nacházel v širokých lidových vrstvách na svých venkovských působištích, byl ve stálém spojení s lidem. Kromě Josefa Hakena by bylo možno jmenovat řadu učitelů, kteří se vraceli z front světové války, mezi nimi zvláště ty, kteří se na frontách, v zajetí, ale i v legiích seznámili s výsledky Velkého října a vraceli se do osvobozené vlasti s velkými ideály, které pak ovšem v konfrontaci s dalším vývojem vedly k velikému rozčarování. Rudé právo zavedlo hned v prvních ročnících zvláštní rubriku Proletariát a škola, v níž otiskovalo materiály k této tematice, zvláště pak k některým problémům proletářských rodičů. V této rubrice se také objevil patrně první článek N. K. Krupské v českém překladu, otištěný původně bez jména autorky. To bylo doplněno, patrně z cenzurních důvodů, teprve v příštím čísle. Je známa dnes již historická věta, kterou už na ustavujícím sjezdu strany vyslovil Bohumír Šmeral: Tvoříme nové poměry, chceme tvořit také nové lidi.2) Na sjezdu byl kritizován neudržitelný stav proletářských dětí, jenž byl obžalobou vládnoucího režimu. Sjezd proto schválil návrh slovenských komunistů, který obsahoval požadavek zestátnění všech škol, bezplatnost výchovy a přístup do škol i nej chudším dětem. Strana si však byla plně vědoma třídního charakteru školy a nepodléhala iluzím, že se vládnoucí buržoazie vzdá tak mocného ideologického nástroje, jakým je výchova a vzdělání organizované ve škole. Proto sjezd schválil usnesení, kterým se stranickým organizacím ukládá podporovat zakládání skupin Komunistického svazu mládeže a soustřeďovat pozornost na stranickou komunistickou výchovu v mimoškolních, zvláště tělovýchovných mládežnických a dětských organizacích. *) Již v roce 1920 vzniká Československá obec učitelská, jednotná pokroková učitelská organizace. Ještě předtím v září 1919 se příslušníci marxistické levice na Kladně rozhodli zorganizovat pokrokovou socialistickou školu, jež vešla v pedagogické povědomí jako Volná socialistická škola práce na Kladně. 2) Protokol ustavujícího a slučovacího sjezdu K SČ. Praha, SNPL

2 Tak vznikají Federace proletárske tělovýchovy, organizace Rudých průkopníků aj. V těchto organizacích plní své stranické úkoly Otokar Chlup a později Vojtěch Pavlásek a Jan Hostáň jako členové výchovných rad, redaktoři dětských a mládežnických časopisů apod. Otokar Chlup vystoupil v Rudém právu již na podzim roku 1920 proti kritikům sovětského Ruska. Jeho vystoupení bylo o to závažnější, že jako docent pedagogiky na Univerzitě Karlově vystoupil ostře nejen proti svým kolegům z vysokých škol, mj. proti profesorům Em. Rádioví a I. A. Bláhovi, ale i proti svému učiteli T. G. Masarykovi, který napsal anonymní protisovětský pamflet uveřejněný v obnoveném realistickém Čase.3) Také publicistická činnost Zdeňka Nejedlého, zvláště z prvních dvou let republiky, pomáhá správně orientovat nejpokrokovější osobnosti našeho učitelstva a inteligence vůbec a učí je chápat význam Velké říjnové socialistické revoluce. Zdeněk Nejedlý i v době největší perzekuce a šikanování stojí v čele pokrokových socialistických a komunistických učitelů a rediguje jejich časopis Učitelské noviny. Problém výchovy a vzdělávání ve škole se stal pro Komunistickou stranu Československa jedním z ústředních problémů, kterými se zabývala od počátku svého nástupu k moci na všech svých sjezdech i na zvláštních plenárních zasedáních, neboť v něm byl spatřován hlavní prostředek formování socialistického člověka jako zákonitého předpokladu perspektivního rozvoje naší socialistické společnosti. Strana si od samého počátku nástupu vytyčila úkol realizovat přeměnu školy z nástroje panství buržoazie v nástroj zničení tohoto panství a zároveň úplné likvidace třídního rozdělení. Usilovala o uskutečnění myšlenky V. I. Lenina, že škola se musí stát nástrojem diktatury proletariátu, tj. nejen šiřitelkou zásad komunismu vůbec, nýbrž i šiřitelkou ideového, organizačního a výchovného vlivu proletariátu na poloproletářské a neproletářské vrstvy pracujících mas v zájmu úplného potlačení odporu vykořisťovatelů a nastolení komunistického zřízení.4 *) Jak vyplývá z usnesení i z jednání jednotlivých sjezdů KSČ, měla strana od svého založení v roce 1921 vždy na pořadu otázky výchovy. V podmínkách buržoázni republiky se snažila proti oficiální výchově, jak se uskutečňovala v Československé republice, vštěpovat dětem proletářů s pomocí svých vyspělých členů základy jiné výchovy, která byla zcela protikladná oficiální buržoázni výchově, ale zároveň i vytvářet podmínky pro budování základů výchovného systému, který by výchovou a vzděláním umožňoval všestranný a harmonický rozvoj všech členů společnosti, jak to vyplývá z její politiky prospívat všem občanům naší země. Komunistická strana Československa se však nezaměřuje jen na organizování nové výchovy (viz např. organizace Spartakových skautů práce)6), ale stává se významným podněcovatelem pedagogického novátorství a pedagogického myšlení, které jednak pod vlivem Velké říjnové socialistické revoluce, ale jednak i v důsledku jejího vlivu projevuje výrazné socialistické tendence. Např. Volná socialistická škola práce, vyvolaná v život revolučními událostmi v roce 1919, přes nepřízeň nadřízených úřadů si zachovávala svůj pokrokový politický charakter, protože se opírala o dělnické hnutí, o vynikající osobnosti dělnické třídy a o její 3) Chlup, O.: Naše kritika o ruské revoluci. Rudé právo, 1, č. 10, Praha 1. října ) Návrh programu K S R (b ). Moskva ) Rezoluce a usnesení II. řádného sjezdu a protokol II. řádného sjezdu K S Č. Bratislava, Ústav dějin KSČ. 5

3 politické vedení. Nebyla to pouze usnesení, která orientovala na principy nové výchovy výchovy v duchu vědeckého marxisticko-leninského světového názoru, ale byla to především systematická politická práce projevující se konkrétními činy, která strhávala masy učitelů a výchovných pracovníků. Svými revolučními vystoupeními je znám František Houser, který poukazoval na neudržitelný stav proletářských dětí a požadoval péči o mládež a školy.6) O poměru komunistické strany ke škole hovoříval často na debatních večerech Josef Haken a objasňoval komunistickou výchovu jako nejvyšší etapu ve vývoji výchovy, jejímž cílem je všestranný rozvoj osobnosti každého člověka. Přestože těžiště práce komunistické strany na úseku výchovy a vzdělání bylo ve 20. a 30. letech v mimoškolní výchově (vybudování pokrokových proletářských organizací, slučování těchto organizací, vybudování jednotné organizace Federace proletárske tělovýchovy a organizování dětského hnutí Mladí průkopníci),7) usilovala celou svou prací o politickou školu, jejíž veškerá činnost bude spjata s celým hospodářským, politickým a kulturním životem společnosti. Strategie školské politiky KSČ, která je konkretizována požadavkem politické školy, jednotného školství a potřebami společnosti, se plnila s bolševickou aktivizací. Prohlubující se hospodářská krize koncem 20. let citelně zasahovala učitele a školu. Strana cílevědoměji postupovala dál v odhalování reakční školské politiky buržoazie, vedla boj proti zbídačování školských pracovníků a ukazovala jediné revoluční východisko, jak bylo uskutečňováno v SSSR. Cílevědomou, kvalitní a vysoce účinnou propagandistickou prací získávala strana pro účast na tvorbě základů komunistické výchovy pokrokově orientované nestraníky. Zde je na místě připomenout např. zájezdy pedagogů na všesvazovou pedagogickou výstavu, organizování konference a seminářů v rámci odboček Svazu přátel SSSR aj.8) S přibývajícími zkušenostmi KSČ stále více zdůrazňovala boj o mládež a označovala jej za jeden z předních stranických úkolů.9) Strana, která představovala ohromnou politickou a ideologickou sílu pro nejuvědomělejší dělnictvo, stala se záštitou i části inteligence, té, která se dopracovala k marxisticko-leninskému světovému názoru. Jádrem této inteligence byli učitelé, především učitelé národních škol, kteří bojovali za pokrokovou a lidovou školu. V nich měla KSČ zálohu, když přistoupila po roce 1945 a především pak po roce 1948 k uskutečňování nové výchovně vzdělávací soustavy v lidově demokratické ČSR jako v jistém smyslu k vyvrcholení svých dosavadních snah za socialistickou kulturu a vzdělanost. Všechno úsilí vyúsťující často v ostré půtky za demokratickou jednotnou školu, které vyvíjela KSČ od vzniku první republiky ve spolupráci s pokrokovým učitelstvem, bylo dobrou přípravou pro budoucnost. Odhalováním reakčnosti, třídní omezenosti, antidemokratické podstaty buržoázni školy a její výchovně vzdělávací soustavy vytvářeli prostor pro sociálně spravedlivou a socialisticky orientovanou jednotnou školu. Státní normy, které zabezpečují #) Houser, Fr.: Výběr z práci a projevů. Rukopis práce J. Housera, sv. II, s (archív Pedagogického muzea J. A. K. v Praze). 7) Rezoluce a usnesení II. řádného sjezdu a protokol II. řádného sjezdu K SČ. Bratislava, Ústav dějin KSČ. Rezoluce o práci mezi pracující mládeží. Protokol I I I. řádného sjezdu K SČ. Praha, Svoboda 1967, s Protokol ze IV. sjezdu K S Č. 8) Gan: Všesvazová pedagogická výstava v Leningradě. Tvorba, , č. 40; Opatřil, S t.: Z bojů učitele Oldřicha Blažka. Vydal ONV v Blansku a ZDŠ v Rájci Jestřebí 1965, 40 s. 9) Protokol V II. sjezdu K S Č konaného , proslov V. Kopeckého, Získání mladé generace pro socialismus. Praha, Svoboda 1967, s

4 realizaci a neustálé zkvalitňování jednotné školy, nejsou jen odrazem úsilí strany, ale jsou i výsledkem usnesení ÚV KSČ, předsednictva ÚV KSČ a zároveň zahrnují v sobě práci strany v celé šíři na úseku demokratizace vzdělání, budování socialistické osvěty a kultury. Strana stála vždy za vším pokrokovým a pomáhala to uvádět v život. Nejinak tomu bylo na úseku boje za socialistickou kulturu a vzdělanost. Na večeru Socialistického sdružení učitelského 24. února 1929 ukázal vztah komunistické strany ke škole Josef Haken. Příhodovu myšlenku jednotné diferencované školy neodmítl, ale zároveň ukázal, že v otázce jednotné školy se komunistická strana postaví za nej pokrokovější návrh, neboť jeho uskutečnění umožňuje pokračovat v realizaci cílů strany. Nereálné úvahy o netřídní škole Haken v leninském duchu zamítal s odůvodněním, že k netřídní škole se dostaneme jen bojem za třídní školu proletárskou. V období mezi dvěma válkami aktivizuje strana v přímé návaznosti na strhující příklad Sovětského svazu progresivní pedagogické síly, které kriticky přistupují k tehdejší škole a pedagogice, kriticky ji analyzují a svou systematickou prací vytvářejí předpoklady pro vybudování jednotné socialistické školy v pozdějším lidově demokratickém Československu. Toto se například projevilo v pokrokově orientovaných Učitelských novinách, v nichž velkým ziskem pro stranickou školskou politiku byl vstup Zdeňka Nejedlého do redakce těchto novin. V prvé programové stati prohlásil, že je třeba burcovat ve vrstvě inteligence síly, které co do uvědomělosti a pokrokové orientace jsou vedle dělníků nejdále a které jsou dělnické třídě nejblíže, tj. učitelé.10) Pokroková inteligence má ve 30. letech značný podíl na výchově proletárske mládeže. Péče o proletářské děti vrcholí vytvořením jednotného vedení instituce pod názvem Svaz pro péči o proletářské dítě, který organizoval pro děti, zejména nezaměstnaných rodičů, systematičtější vzdělávání uskutečňované besídkami, výlety, prázdninovými tábory. Zájem strany zesílit politický a ideologický vliv přímo mezi učitelstvem, důsledně odhalovat třídní charakter buržoázni školy, čelit některým praktikám byrokracie vedlo učitele-komunisty a pokrokově orientované vychovatele do těžkého boje s buržoazním aparátem, jehož odezvou byla řada perzekučních zásahů proti komunistickým a pokrokovým učitelům. Zrada vládnoucí buržoazie v r zmařila naděje širokých lidových vrstev na účinnou obranu republiky s nabízenou pomocí SSSR. KSČ se vedle SSSR stala jedinou opravdovou organizovanou silou odhodlanou bránit a ubránit samostatnost republiky. V boji pokračovali i nejlepší komunističtí a pokrokoví učitelé a mnozí z nich obětovali i svoje životy. Boj byl zaměřen nejen na porážku fašismu, ale i na budování socialismu v naší osvobozené vlasti. To byl jeho smysl a v něm byla i síla odporu: na školském poli připravit a vybudovat jednotnou socialistickou školu pro veškerou mládež, realizovat odvážné sny a ideály, uskutečnit demokratizaci vzdělání v nejširším měřítku. Osvobození Československa Sovětskou armádou v květnu 1945 se stalo počátkem boje o důslednou realizaci ideálů v oblasti utváření socialistického člověka. V souvislosti s požadavkem přeměny buržoazního státu ve stát socialistický byl logicky nastolen požadavek jednotného školství, který pak v roce 1948 byl realizován v zákonu o jednotné škole. Ideová výchova a kulturní politika strany i závažné myšlenky o utváření všestranného a harmonicky rozvinutého člověka předurčují obsah výcho 10) Učitelské noviny* 48* 1934, č. 4 ze dne

5 vy v nové jednotné škole postavené na zásadách marxismu-leninismu jako základního ideologického učení, na dialektickém materialismu jako vědeckém světovém názoru.11) Činnost KSČ byla charakterizována bojem o pokrokovou jednotnou státní školu, která má být v souladu s internacionalismem spjata s ideami mezinárodního bratrství dělnictva. K vybudování školství ve smyslu jednotné školy se však mohlo přikročit až po únorovém vítězství roku S vytyčením úkolů týkajících se vnitřní ekonomické, sociální a politické situace země souvisel požadavek vychovat vlastní třídně uvědomělou pracujíc! inteligenci v duchu marxismu-leninismu, bez níž by nebylo možné realizovat budování a rozvoj socialistické společnosti. V období konce čtyřicátých let vytyčila a uskutečnila strana myšlenku, že výchova je jedním z nejdůležitějších, přímo základních problémů veškerého budování naší socialistické republiky, a to takové závažnosti, že jsou kladeny hned vedle problémů hospodářských. Strana si uvědomila, že pojetí marxisticko-leninské výchovy odpovídající dosud pouze potřebám komunistů je nutno rozšířit a upravit, neboť v současné době šlo o převýchovu celého národa v duchu socialismu.12) Objevila se myšlenka vypracovat výchovný systém pro veškerou mládež* která byla rozpracována a uvedena v život až o více než dvacet let později v roce Poválečné období představuje třetí, kvalitativně novou etapu. Po únoru 1948 přejímá Komunistická strana Československa jako vedoucí síla v naší společnosti hlavní odpovědnost za celý rozvoj společnosti. V její činnosti musí zákonitě převažovat revoluční budovatelská činnost, k jejíž plné realizaci musí strana osvědčit své organizátorské umění. Pod vedením KSČ se přebudovává celá školská soustava z nástroje buržoazie na nástroj dělnické třídy zároveň s budováním socialistické společnosti. Přitom je boj za upevnění socialistického systému i bojem za větší demokratičnost školy, jejímž výrazem je i větší efektivnost školy a s ní související úsilí o diferencovanější přístup k dítěti, respektující jeho individuální schopnosti a rozvíjející především jeho silné stránky. Ostrý zápas o socialistickou jednotnou školu přechází pod vedením KSČ v grandiózní výstavbu celé soustavy socialistické výchovy a vzdělání založené na principech marxismu-leninismu. Pod vedením strany se škola sbližuje se životem a stává se organickou součástí života, připravující mládež pro samotný život. Tím se vlastně zobrazuje vnitřní život školy a řeší se dlouho neřešitelný problém protikladu vlastního života mládeže a záměrů školy a výchovy. Požadavky vytyčené na IX. sjezdu KSČ živé vzdělání, sbližování školy se životem, požadavek výchovného vyučování a výchovných činností, kolektivní výchovy, požadavek výchovného systému se pak stávají páteří veškeré činnosti strany na úseku výchovy a vzdělání13) a vystupují vždy znovu v různých modifikacích jako základy kvalitativně propracovaného systému komunistické výchovy. Formou nejrůznějších zákonů, v nichž se odrážela jednotlivá usnesení strany, se širokým masám pracujících lidí zajišťuje vzdělání a kultura na marxistickoleninském základě. Nejsou to však jen sjezdová usnesení, která zabezpečují další demokratizaci vzdělání a sledují další zkvalitňování výuky a úroveň komunistické výchovy. Je zde na místě připomenout mj. usnesení předsednictva tjv KSČ z 28. května 1951 O učebnicích pro národní školy, usnesení I)V KSČ z 22. až 8 u) Protokol V III. sjezdu K S Č. Praha, ÚV KSČ J) Protokol IX. fádného sjezdu K S č. Praha, ÚV KSČ ) Tamtéž.

6 23. dubna 1959 O těsném spojení školy se životem a dalším rozvoji výchovy a vzdělávání v ČSSR a zejména usnesení ÚV KSČ z 28. srpna 1962 K zvýšení úrovně komunistické výchovy na školách I. a II. cyklu a na vysokých školách, které zdůrazňuje, že má-li komunistická výchova dosáhnout svého cíle, musí naplnit veškerý obsah vzdělávací práce. Skutečnost, že mezi X. sjezdem KSČ14) a XII. sjezdem KSČ ( ) bylo přijato více než deset závažných usnesení k otázkám výchovy a vzdělání, svědčí o péči, kterou Komunistická strana Československa věnovala problému utváření všestranně a harmonicky rozvinutého člověka v souvislosti s výstavbou socialismu v naší vlasti. Po XI. sjezdu byly vytvořeny všechny předpoklady k tomu, aby se dokončil přechod na devítiletou povinnou školní docházku. Zároveň se dosahuje zkvalitnění výuky, rozšiřují se možnosti vzdělávání po pracovní době a nebývalým rozvojem procházejí vysoké školy. Přitom se velká pozornost věnuje výchově k vědeckému světovému názoru, komunistické morálce, usiluje se o utváření vysokého politického uvědomění.15) XII. sjezd přináší metodologický podnět k přístupu k výchově a vzdělání. Konstatuje se, že socialistické zřízení má dávat mládeži jak hodnotné vědomosti, užitečné dovednosti,. tak i mravní ideály, jež by tyto vědomosti a dovednosti zhodnocovaly, opírajíce se o živý konkrétní obsah. V souvislosti s budováním socialismu vytyčuje komunistická strana požadavek rozvoje mimoškolní péče o děti a mládež, neboť si uvědomuje, že efektivita utváření člověka je závislá na systematičnosti a všestrannosti a že člověk je formován nejen v procesu výchovy a vzdělání ve škole a v rodině, ale i v prostředí každodenního praktického života. S péčí o výchovu dorůstajícího pokolení souvisí i zvýšená pozornost mimoškolním výchovným zařízením. Nepostradatelným činitelem ve školní výchově se stala pionýrská organizace a školské organizace mládeže. Buduje se síť pionýrských domů a stanic mladých techniků a přírodovědců. Ty pak pomáhají škole v socialistické výchově organizovanou účastí pionýrů na masových akcích a prací v zájmových kroužcích. Jednota a systematičnost výchovného působení je pak jednou z hlavních charakteristik úsilí strany v oblasti výchovy a vzdělání. Zásadně se stanoví požadavek vytvořit ucelený harmonický systém komunistické výchovy mládeže na všech stupních a typech škol, vypracovat a v praxi důsledně uplatňovat metodiku výchovné práce.16) Záměrem strany je dát veškeré mládeži co nejkvalitnější ucelené základní vzdělání, ale i co největšímu počtu mládeže kvalitní středoškolské, odborné a vysokoškolské vzdělání. S nástupem vědeckotechnické revoluce v naší zemi toto úsilí KSČ ještě sílí, neboť se konstatuje, že rozvoj socialistické společnosti vyžaduje podstatný vzestup všestranných znalostí a odborné kvalifikace pracujících, zejména mladé generace.17) Po překonání krizového období se koná v roce 1971 XIV. sjezd Komunistické strany Československa, který věnuje velkou pozornost úkolům výchovy a vzdělání mládeže jako jednomu z hlavních úkolů v otázce další konsolidace a rozvoje naší ekonomiky a společnosti.18) Strana vyzdvihuje základní principy cílevědomého ) X. sjezd KSČ ( ) jednal o rozvoji socialistické kulturní revoluce. Na pořadu byla mj. i otázka výstavby nových škol, žákovských domovů, vysokoškolských kolejí. Zabýval se i zajišťováním dostatečného množství kvalitních učebnic a učebních pomůcek, zvláštní pozornost věnoval výstavbě škol na Slovensku. 16) Zpráva O V K S Č přednesená na X I L sjezdu K SČ. Praha, tjv KSČ ) Usnesení ÚV KSČ z plenárního zasedání ÚV KSČ: Ke zvýšení úrovně komunistické výchovy na školách I. a II. cyklu a na školách vysokých ze dne 28. srpna ) X I I I. sjezd K S Č. Praha, Svoboda ) V popředí zájmu celé práce sjezdu byl problém člověka a společnosti, péče o jejich duchovní 9

7 formovaní socialistického člověka a připomíná základní ideje socialistického školství. Zejména se podtrhuje myšlenka, že naše škola musí být socialistickou školou, oporou socialistického zřízení. Vrací se tak v podstatě k Nejedlého požadavku politické školy, vytyčenému na IX. sjezdu KSČ.19) V této souvislosti se pak vyslovuje požadavek jednoty vyučování a výchovy. Velká pozornost se věnuje kvalitě výchovně vzdělávací práce, obsahu výuky a úrovni výchovy. Sledují se předměty, které mají závažnou úlohu při utváření socialistického uvědomění žáků, pomáhají utvářet jejich vztah k politice strany a podílejí se velkou měrou na osvojování a utváření vědeckého marxisticko-leninského názoru. Strana veškerou svou činností usiluje o zabezpečení jednoty výchovného působení socialistické školy, rodiny a všech výchovných činitelů v naší společnosti při utváření zejména světonázorového a mravního profilu mladé generace. O ofenzivním a širokém nástupu strany k řešení otázek komunistické výchovy mládeže v období po konsolidaci svědčí usnesení strany přijatá po XIV. sjezdu KSČ a konkretizující směr, který naznačil sjezd a jímž se má postupně zdokonalovat náš školský systém a socialistická výchova mladého člověka.20) Usnesení naznačují perspektivy dalšího kvalitativního růstu naší socialistické výchovně vzdělávací soustavy. Vytyčuje se požadavek zajistit, aby veškerá mladá generace postupně získala úplné střední vzdělání v učňovských, odborných a všeobecně vzdělávacích školách. O systematičnosti a cílevědomosti strany, s kterou je tento požadavek plněn, svědčí skutečnost, že XV. sjezd KSČ přijímá Návrh dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy, kterým se má postupně realizovat povinné ucelené desetileté a později dvanáctileté střední vzdělání pro veškerou mladou generaci. Při dalším kvalitativním propracování školské soustavy se však nezapomíná ani na výchovné otázky. Jako jedna z prvořadých povinností strany a celé společnosti se zdůrazňuje vést mládež k aktivnímu, činorodému vztahu k životu, k utváření uvědomělých a odborně zdatných občanů socialistické vlasti, prodchnutých socialistickou morálkou a vědeckým světovým názorem. Podtrhuje se význam jednotného působení všech státních a společenských institucí při formování socialistického člověka a zároveň se v celoživotní soustavě komunistické výchovy vyzvedá jako jeho nenahraditelný prvek výchova v rodině, odpovědnost rodičů za děti, rodičovský příklad v odpovědnosti a tvořivém vztahu k socialistické společnosti. Strana nikdy nezakrývala, že výchova na základech marxismu-leninismu nemůže být jiná než stranická, že straní člověku, že straní vědeckému socialismu, který usiluje o skutečně lidský život člověka. Komunistická strana Československa získávala vždy důvěru pracujících protop že vytyčovala a uskutečňovala program, který směřoval vpřed a zaručoval překonávání vývojových etap a nové hmatatelné úspěchy, a to nejen na poli výrobním, ale i mimoekonomickém, včetně oblasti výchovy a vzdělávání. a materiální rozvoj, o formování správných vztahů ve společnosti, mezi společenskými skupinami a jednotlivci. Významné místo tu má i škola, která, jak se zdůrazňuje, musí být oporou socialistického zřízení a mít důsledně socialistický charakter. 19) Effenbergerová, A. M.: Problematika jednoty výchovy a vzdělání ve stranických dokumentech. Praha, VÚP 1976, s ) Připomínáme zvláště jednání PÚV KSČ ve dnech 3. a 4. července 1973 k otázce: Socialistická výchova mladého pokolení a jeho příprava pro ž iv ila práci v rozvinuté socialistické společnosti. 10

8 LITERATURA 1. Galia, K.: K jubilejnímu roku. Pedagogika, 21, 1971, č. 2, s Cipro, M.: 50 let K S Č a pedagogika. Pedagogika, 21, 1971, č. 2, s Effenbergerová, A. M.: Problematika jednoty výchovy a vzdelaní ve stranických dokumentech. Praha, VÚP 1976, s Mátej, J. a kol.: Dejiny českej a slovenskej pedagogiky. Bratislava, SPN Pavlovic, G.: Polstoročia bojov K S Č o socialistickú školu. Pedagogika, 21,1971, č. 6, s Sklenář, V.: Kladenská škola revoluce. Pedagogika, 3, 1953, č. 1, s Dokumenty o škole a o výchově v lidově demokratickém Československu. I. a II. část. Praha, VÚP, SPN Stranické a vládni dokumenty o škole. Praha, VÚP X IV. sjezd K SČ. Praha, Svoboda Sborník hlavních dokumentů X V. sjezdu K SČ. Praha, Svoboda Úkoly školství po X V. sjezdu K SČ. Praha, Oddělení propagandy a agitace ÚV KSČ JIŘ Í SEMRÁD... Celé novodobé dějiny Československa jsou mnoha svazky spojeny s Říjnovou revolucí, se vznikem a vývojem prvního socialistického státu Sovětského svazu. I dnes si s vděčností připomínáme neocenitelnou pomoc Komunistické strany Sovětského svazu a osobně Vladimíra Iljiče Lenina při vzniku a formování naší strany, při jejím přetváření ve skutečný předvoj širokých lidových mas. Navždy jsou v paměti našeho lidu zapsány dny, kdy slavná Sovětská armáda vítězstvím nad fašismem přinesla svobodu také našim národům. Skutečně nezištné přátelství, spojenectví a soudružská spolupráce se Sovětským svazem jsou od samého počátku zápasu naší strany a lidu o socialistické Československo nej spolehlivější zárukou svrchovanosti a bezpečnosti našeho státu, svobody našich národů i mírové budovatelské práce a šťastného života našeho lidu. Ve všech etapách naší cesty k socialismu nám byly a jsou neocenitelnou pomocí a příkladem bohaté zkušenosti sovětských komunistů a sovětského lidu, průkopníků socialistického a komunistického přetváření společnosti. Z vystoupení Gustava Husáka na slavnostním zasedání v Kremlu \ 11